Nile Valley North of Nubia (Delta), Mareotic Sector, North Sinai.
Cosmopolitan.
Weed of waste ground, roadsides, edges of cultivation.
Annual.
L'espina-xoca (Xanthium spinosum) és una mala herba classificada a la família Asteraceae i al gènere Xanthium el qual té una quinzena d'espècies, si bé Xanthium spinosum n'és l'única que té espines. És una herba anual, de 30 a 100 cm d'alçada, ramificada amb fulles enteres o lobades i floreix de juliol a octubre. Té espines per tota la planta. Els fruits, tenen espines en forma de ganxo, cosa que fa que puguin ser dispersats moltes vegades agafades als pèls dels animals (vegeu, també, velcro).
Introduïda d'Amèrica del Sud a Europa i en general a gran part del món. Està limitada al centre i sud d'Europa per qüestions climàtiques. Als Països Catalans és present a tot el territori fins als 1.300 metres d'altitud, en general en sòls secs.
Aquesta planta té molts noms vernacles, alguns dels quals (caparres, catxurros) es refereixen tan sols al fruit, petit, semblant a un pinyol d’oliva però molt lleuger i carregat d’agullons, fàcilment enganxós a la roba, que a molts indrets era usat per a penjar les llufes del dia dels Innocents: aferracabells, aferragós, arrencamonyos, baconets, blanquiella, cadells, cadiretes, caparrera, card estrellat, cardassina, cardigassa borda, cardigassos, catxurrera, catxurros, enganxadones, enganxagossos, enganxamonyos, enganxavelles, escardot bord, escorpins, espinacal, espina-xoca, ferragosos, floravia, gafet, gafets petits, garrinets, gossets, gossos, gutxets, herba catxurrera, herba de l'hepatitis, herba de les espines, herba de les punxes, herba de tres claus, herba espitllera, herba fetgera, herba pollosa, herba xoca, llagasta, llagastes, llapassa menuda, llapassa petita, llufes, narriola, obriülls, punxera, rastellera, rialla, rialles, te de garrot, te de punxes.[1]
Aquesta espècie invasora és una planta ruderal i una mala herba dispersa a gran part del món des del seu lloc d'origen, Xile. Un cop instal·lada costa molt d'erradicar, ja que en tenir punxes vulnerants no s'arrenca a mà. Els herbicides aconsegueixen matar-la però no eliminen la viabilitat dels fruits. Causa un gran perjudici en les ovelles, en primer lloc perquè és una planta verinosa i després perquè s'enreden els seus fruits en la llana.
L'espina-xoca (Xanthium spinosum) és una mala herba classificada a la família Asteraceae i al gènere Xanthium el qual té una quinzena d'espècies, si bé Xanthium spinosum n'és l'única que té espines. És una herba anual, de 30 a 100 cm d'alçada, ramificada amb fulles enteres o lobades i floreix de juliol a octubre. Té espines per tota la planta. Els fruits, tenen espines en forma de ganxo, cosa que fa que puguin ser dispersats moltes vegades agafades als pèls dels animals (vegeu, també, velcro).
Introduïda d'Amèrica del Sud a Europa i en general a gran part del món. Està limitada al centre i sud d'Europa per qüestions climàtiques. Als Països Catalans és present a tot el territori fins als 1.300 metres d'altitud, en general en sòls secs.
Řepeň trnitá (Xanthium spinosum) je středně vysoká, tmavozelená, jednoletá, trnitá rostlina pocházející z teplých oblastí Jižní Ameriky. Druhotně se tato bylina rozšířila téměř globálně do teplého mírného a subtropického pásma všech světadílů a je považována za nepříjemný plevel množící se semeny. V tropech se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách, v chladnějších polárních oblastech neroste.
V přírodě dnešní České republiky byla poprvé zjištěná již roku 1830 a v "Seznamu cévnatých rostlin květeny ČR" z roku 2012 je klasifikována jako příležitostně zavlékaný neofyt. V současnosti se řídce vyskytuje v české přírodě v nejteplejších oblastech, obvykle na jižní Moravě.[1][2][3]
Řepeň trnitá je původním druhem v sušších subtropických a ve vyšších horských polohách tropických oblastí v jihoamerických zemích, v Argentině, Bolívii, Chile, Ekvádoru, Peru, Uruguayi a jižní Brazílii. Odtud se s rozvojem obchodu dostala nejdříve do Severní Ameriky a později byla zavlečená do Španělska, odkud se s ovčí vlnou rozšířila téměř po celé Evropě, do velké části Asie, Afriky i Austrálie. Všude se stála nevítaným, dále se rozrůstajícím plevelem.[1][4][5]
Jednoletá, světlomilná a hlavně teplomilná bylina s rychlým počátečním růstem a tím i vysokou konkurenční schopností. V české přírodě se nejčastěji objevuje na loukách a pastvinách, dobře roste i na rumištích nebo čerstvých navážkách zeminy. Na kvalitu půdy a obsah živin nemá specifické požadavky, roste ve velmi různorodých zeminách, při dobré výživě naroste větší a vytvoří více květů.
Dobře snáší suché podmínky. Rostlina klíčí poměrně pozdě, nejčastěji v květnu a červnu po déle trvajících deštích, když je teplo a roste velmi rychle. Kvete v srpnu a září a semena dozrávají v září a říjnu. Ve své jihoamerické domovině roste až do nadmořské výšky 2000 m. S příchodem mrazů rostlina uhyne.
Na některých územích je tento plevel považován za ekologickou hrozbu, například v Austrálii a v jižní Africe, kde se rychle šíří po pastvinách a obdělávaných zemědělských půdách, okolo silnic, železnic a vodních toků i na lidskou činností narušených prostranstvích. Rychle porůstá polosuché nebo suché ladem ležící plochy.[1][2][4][6][7]
Jednoletá, trnitá bylina vysoká 20 až 70 cm se žlutozelenou lodyhou, která je často bohatě rozvětvená. Vyrůstá z husté kořenové soustavy se široce rozvětveným hrubým, vřetenovitým kořenem. Chlupaté lodyhy jsou střídavě porostlé listy s krátkými řapíky. Tuhá čepel je dlouhá 2 až 7 cm a široká 0,5 až 2,5 cm, je kosníkovitého tvaru, obvykle trojlaločná, prostřední kopinatý lalok je zašpičatělý a mnohem větší než ostatní. Na líci je čepel lesklá, tmavě zelená a má výraznou bílou střední osu i žilky vidličnaté žilnatiny, na rubu je světle zelená nebo šedě plstnatá. Horní listy lodyhy mohou být celistvé a kopinatého tvaru. Na bázi listů vyrůstají po obou stranách řapíku, dlouhého 1 až 2,5 cm, dva až tři slámově žluté trny dlouhé do 3 cm, jsou to ztrnovatělé listy větviček vyrůstající z paždí normálních listů.
Nenápadné květy vytvářejí nevelké jednopohlavné úbory. Četné nažloutlé, stopkaté, asi 6 mm velké polokulovité úbory s pětičetnými samčími květy rostou stěsnané na vrcholech nevelkých květenství a po vyprášení pylu opadávají. Samičí květy rostou po dvou ve žlutozelených vejčitých úborech, bývají přisedlé v paždí listů pod samčím květenstvím, samičí úbory vyrůstají jednotlivě nebo v málem počtu. Pyl ze samčích květů je na samičí přenášen větrem. Někdy se vytvoří semena i bez opylení vajíček. Řepeň trnitá je tetraploidní a má chromozomové číslo 2n = 36.[1][2][4][6][7][8]
Po opylení samičích květů se vyvine plodenství, což je dvounažka uzavřená ve zdřevnatělém zákrovu samičího úboru. Plodenství je přisedlé, má eliptický tvar, zpočátku bývá nazelenalé, později žluté a ve zralosti červenohnědé. Bývá asi 1,2 cm dlouhé a 0,5 cm tlusté, na vrcholu má dva krátké, 2 mm dlouhé rovné ostny a po obvodě vícero drobných ostnů s háčky. Ostny dobře poslouží při rozptylování plodenství, neboť se snadno přichytí k srsti nebo peří zvířat, oděvům lidí i vozidlům. Plodenství dobře plavou a mohou být také roznášena vodou.
Ostnaté plodenství obsahuje dvě semena, která jsou hnědá až černá, necelý 1 cm dlouhá, zploštělá a jedno je vždy velikostně jiné než druhé. Větší má krátkou dobu dormance a vyklíčí již na jaře příštího roku, zatímco menší může být spící až osm let. Semena jsou jediným prostředkem, jak se může rostlina rozšířit, vyklíčí po přezimování v půdě, ideálně z hloubky do 4 cm. Statná rostlina vyprodukuje ročně průměrně 150 semen, která neztrácejí klíčivost ani po mnoha létech v půdě.[4][7]
Řepeň trnitá omezuje plochu pastvin, kde se mohou domácí zvířata bezpečně pást. Obsahuje v listech i kořenech toxické látky, jejich hlavní složkou je karboxyatraktylosid xanthostrumarium, které působí toxicky již při požití asi 1 % tělesné hmotnosti. Listy mladých rostlin ještě nemají ostny a bývají spásány dobytkem, jsou však pro něj jedovaté. Příznaky otravy se projeví během 12 až 18 hodin, jsou to nevolnost, zvracení, únava, oslabení svalů, křeče a trhavé pohyby končetin, případně může končit i smrtí. Dospělým rostlinám se zvířata vyhýbají, příležitostně však žerou tvrdá, ostnatá plodenství, která jim mohou poranit trávicí soustavu. Jedovatá jsou i semena obsahující hydrochinon. Případná konzumace listů nebo kořene lidmi má velice nepříznivý vliv na jejich srdce, játra i ledviny, naštěstí je celá rostlina silně hořká.
Plevelná rostlina často vyrůstá na obdělávaných polích a mimo zastínění a odebírání vody a živin užitkovým rostlinám působí na ně alelopaticky. Škodí hlavně při pěstování sojových bobů a bavlny, ve střední Evropě roste nejvíce v cukrové řepě a bramborách, kde snižuje výnosy až na 65 %.[4][6][7][8][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu řepeň trnitá ve Wikimedia Commons
Řepeň trnitá (Xanthium spinosum) je středně vysoká, tmavozelená, jednoletá, trnitá rostlina pocházející z teplých oblastí Jižní Ameriky. Druhotně se tato bylina rozšířila téměř globálně do teplého mírného a subtropického pásma všech světadílů a je považována za nepříjemný plevel množící se semeny. V tropech se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách, v chladnějších polárních oblastech neroste.
V přírodě dnešní České republiky byla poprvé zjištěná již roku 1830 a v "Seznamu cévnatých rostlin květeny ČR" z roku 2012 je klasifikována jako příležitostně zavlékaný neofyt. V současnosti se řídce vyskytuje v české přírodě v nejteplejších oblastech, obvykle na jižní Moravě.
Allqu kichka (allqu kiska),[2][3] ch'uqi ch'api,[4] ch'uqu ch'api,[4] ch'uqa ch'api[4] icha ch'uqila[4] (Xanthium spinosum syn. Xanthium catharticum) nisqaqa huk kichkasapa quram, sallqa uywakunata ayqichinapaq wiñachisqa qinchakunapi, sach'a saywakunapi, hampi yurapas.
Layankunaqa iskaymi, anqash rimaypi kayhinam ninku: Allqupa kirun (Xanthium spinosum var. spinosum), Allqupa qallun (Xanthium spinosum var. catharticum).[5]
Allqu kichkaqa chakrakunapi michinakunapipas mana munasqa quram, uywasqakunata runakunatapas anchata nanachispa t'uksispanmi.[4]
Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Allqu kichka.
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Allqu kichka
Allqu kichka (allqu kiska), ch'uqi ch'api, ch'uqu ch'api, ch'uqa ch'api icha ch'uqila (Xanthium spinosum syn. Xanthium catharticum) nisqaqa huk kichkasapa quram, sallqa uywakunata ayqichinapaq wiñachisqa qinchakunapi, sach'a saywakunapi, hampi yurapas.
Layankunaqa iskaymi, anqash rimaypi kayhinam ninku: Allqupa kirun (Xanthium spinosum var. spinosum), Allqupa qallun (Xanthium spinosum var. catharticum).
Allqu kichkaqa chakrakunapi michinakunapipas mana munasqa quram, uywasqakunata runakunatapas anchata nanachispa t'uksispanmi.
Astel-väärtakjas (Xanthium spinosum) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Astel-väärtakjas (Xanthium spinosum) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Piikkisappiruoho (Xanthium spinosum) on mykerökukkaiskasvilaji, jota esiintyy Etelä-Amerikassa.
Se on yksivuotinen ruoho, joka kasvaa viidestätoista 70:een senttimetriä korkeaksi. Sen lehtiasento on kierteinen, lehtihangoissa on kolmihaaraisia piikkejä. Lehdet ovat lyhytruotisia tai ruodittomia ja suikealapaisia, osin liuskaisia. Mykeröstössä hedemykeröt sijaitsevat terttumaisissa latvahaarojen kärjissä, emimykeröt alempana yksittäin tai pieninä ryhminä. Emimykeröjen kehdoissa on kellanruskeita koukkupiikkejä.
Piikkisappiruoho (Xanthium spinosum) on mykerökukkaiskasvilaji, jota esiintyy Etelä-Amerikassa.
Se on yksivuotinen ruoho, joka kasvaa viidestätoista 70:een senttimetriä korkeaksi. Sen lehtiasento on kierteinen, lehtihangoissa on kolmihaaraisia piikkejä. Lehdet ovat lyhytruotisia tai ruodittomia ja suikealapaisia, osin liuskaisia. Mykeröstössä hedemykeröt sijaitsevat terttumaisissa latvahaarojen kärjissä, emimykeröt alempana yksittäin tai pieninä ryhminä. Emimykeröjen kehdoissa on kellanruskeita koukkupiikkejä.
Trnovita dikica (dračasta dikica, svinjarica, crna boca, ošljebad, lat. Xanthium spinosum), jednogodišnja raslinja iz porodice glavočika. Nije točno poznato odakle je došla ova biljka, a prtpostavlja se da je iz Južne ili Srednje Amerike. danas je raširen po mnogim krajevima svijeta, po srednjoj Europi, umjerenoj Aziji, Australiji i Novom Zelandu, a ima je i u Hrvatskoj.
Njezino ime označava da je trnovita. Naraste od 15 do 80 cm. Stabljika je uspravna i razgranata, gola ili slabije dlakava. Cvjetovi su sitni, žučkasti, jednospolni i jednodomni, listovi nasuprotni. Plodovi su roške skupljene u smeđožuti plod.
Mladi listovi su jestivi u skromnijim količinama, a stariji su gorki i sadrže toksične supstance. Cijela biljka sadrži mnogo joda.[1]
Trnovita dikica (dračasta dikica, svinjarica, crna boca, ošljebad, lat. Xanthium spinosum), jednogodišnja raslinja iz porodice glavočika. Nije točno poznato odakle je došla ova biljka, a prtpostavlja se da je iz Južne ili Srednje Amerike. danas je raširen po mnogim krajevima svijeta, po srednjoj Europi, umjerenoj Aziji, Australiji i Novom Zelandu, a ima je i u Hrvatskoj.
Njezino ime označava da je trnovita. Naraste od 15 do 80 cm. Stabljika je uspravna i razgranata, gola ili slabije dlakava. Cvjetovi su sitni, žučkasti, jednospolni i jednodomni, listovi nasuprotni. Plodovi su roške skupljene u smeđožuti plod.
Mladi listovi su jestivi u skromnijim količinama, a stariji su gorki i sadrže toksične supstance. Cijela biljka sadrži mnogo joda.
Rzepień kolczasty, rzepień ciernisty (Xanthium spinosum L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. Pochodzi z Ameryki Południowej. Zawleczony i zadomowiony na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Antarktydy[2]. W polskiej florze jest antropofitem zadomowionym zwłaszcza w południowo-wschodniej części kraju.
Roślina jednoroczna. Występuje na glebach żyznych i piaszczystych, zachwaszcza ogrody, pastwiska, rzadko pola. Występuje też na przydrożach i rumowiskach. Okres kwitnienia lipiec-wrzesień.
Roślina zawierająca w sobie jod, w nasionach zawarty jest glikozyd. W medycynie ludowej ziele używane jest przy leczeniu zewnętrznym liszaju. Korzeń i nasiona używane są w leczeniu krwawych biegunek.
Rzepień kolczasty, rzepień ciernisty (Xanthium spinosum L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. Pochodzi z Ameryki Południowej. Zawleczony i zadomowiony na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Antarktydy. W polskiej florze jest antropofitem zadomowionym zwłaszcza w południowo-wschodniej części kraju.
Ghimpe (Xanthium spinosum) este o plantă erbacee din familia Asteraceae, cunoscută și sub denumirile de : holeră, scaiete muscălesc, scaiete mocănesc, spin alb, asprică, volbură-mică.[1]
Plantă erbacee, înaltă de 15–80 cm, ce are la bază frunze prevăzute cu spini, trifurcate iar cele tulpinate sunt întregi, alb tomentoase pe partea interioară, nedivizate sau trilobate, cu lobul mijlociu lanceolat, cu flori de culoare gălbuie. Crește în locuri necultivate, pe lângă drumuri și garduri. Înflorește începând cu sfârșitul lunii iunie și până în septembrie.[2]
În scopuri medicinale se întrebuințează părțile aeriene ale plantei, recoltate în perioada înfloririi.
Saponine, fitosterili, flavonoide, ulei volatil, acid cafeic, acid clorogenic.[3]
Are proprietăți diuretice.[4] Administrată sub formă de decoct, are o acțiune decongestivă în adenomul de prostată.[1]
Intern în tratamentul adenomului de prostată, prostatitei, cistopielitei și litiazei renale gravelare în fază incipientă, (până la mărimea unui bob de orez) - sub formă de decoct.[1]
Carte · 
Categorie · 
Portal · 
WikiProiect Ghimpe (Xanthium spinosum) este o plantă erbacee din familia Asteraceae, cunoscută și sub denumirile de : holeră, scaiete muscălesc, scaiete mocănesc, spin alb, asprică, volbură-mică.
Стебло пряме, жорстке, тонкоборозенчате, просте або гіллясте, висотою 20-100 см.
Листки ланцетні або еліптичні-ланцетні, верхівкові цільні, решта — зубчасті, зубчато-виїмчасті або трироздільні. При основі листків на стеблах сидять великі потрійні колючки.
Пиляки округлі знизу, позбавлені хвостоподібних придатків. Стовпчик несе нижче приймочки кільце вимітаючих волосків. Квітколоже заповнене лускоподібними приквітками.
Плід — 2 сім'янки у яйцеподібному навколопліднику, жовто-коричневого кольору та з коричневими шипами.
Походить з Південної Америки. Поширилося та натуралізувано у Європі, у тому числі в Україні, Африці, Північній Америці, помірному кліматі Азії, Австралії та Новій Зеландії[1].
Росте на сміттєвих місцях, уздовж доріг, на вигонах.
Молоді листки використовуються в їжу на салати і зелені юшки. В Китаї, Кореї і східній Монголії салати з нетреби готують без солі. У Середній Азії і на Кавказі для надання пікантності таким салатам додають листя дикої редьки, супріки, квасениці або щавлю.
Плоди мають у насінні близько 43% олії, яка за смаком нагадує соняшникову, а за хімічними показниками - макову. Розглядають використання нетреби як олійної рослини та промислове її вирощування та переробку. На Далекому Сході місцеве населення вживає плоди нетреби в сирому чи підсмаженому вигляді так само як насіння соняшника. Проте на відміну від останнього, оболонка нетреби набагато міцніша.[2]
Доросла рослина
Стебло
Сходи
Це незавершена стаття про Айстрові.Xanthium spinosum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Xanthium spinosum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Xanthium spinosum L., 1753
Дурнишник колючий, или игольчатый (лат. Xanthium spinosum) — однолетнее травянистое растение, вид рода Дурнишник (Xanthium) семейства Астровые (Asteraceae).
Происходит из Южной Америки. Распространилось и натурализировалось в Европе, Африке, Северной Америке, умеренном климате Азии, Австралии и Новой Зеландии.[2]
Произрастает на мусорных местах, вдоль дорог, на выгонах.
Стебель прямой, жёсткий, тонкобороздчатый, простой или ветвистый, высотой 20—100 см.
Листья ланцетные или эллиптическо-ланцетные, верхушечные цельные, остальные — зубчатые, зубчато-выемчатые или трёхраздельные. У основания листьев на стеблях сидят крупные тройные колючки.
Пыльники округлые снизу, лишенные хвостовидных придатков. Столбик несёт ниже рыльца кольцо выметающих волосков. Цветоложе усажено чешуйчатыми прицветниками.
Плодики лишены хохолков, замененных чешуйками или бородавочками.
Вид Дурнишник колючий входит в род Дурнишник (Xanthium) семейства Астровые (Asteraceae) порядка Астроцветные (Asterales).
Дурнишник колючий, или игольчатый (лат. Xanthium spinosum) — однолетнее травянистое растение, вид рода Дурнишник (Xanthium) семейства Астровые (Asteraceae).
