Violka vyvýšená (Viola elatior) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky nejčastěji 20-35 vzácněji až 50 cm, což je asi nejvíce ze všech violek v ČR. Oddenek je šikmý, vystoupavý nebo krátce plazivý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi zpravidla uťaté až stažené, krátce sbíhavé na řapík, poměrně veliké, až 9 cm dlouhé a 3 cm široké, jsou kopinaté, na okraji vroubkovaně pilovité až skoro celokrajné. Lodyha se vytváří, přízemní růžice listů chybí. Na bázi listů jsou palisty, zvláště u horních listů jsou nápadně velké, až 6 cm, jsou kopinaté, celokrajné, jen na bázi hrubě zubaté. Na květní stopce 2 listénce. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou obdélníkovité, kolem 3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou nejčastěji světle modré, někdy s fialovým nádechem, na bázi až bělavé, ostruha bývá bledá s fialovým žilkováním. Kvete od května do června. Plodem je tobolka.
Roste ve střední Evropě, (místy je ale výskyt jen ostrůvkovitý), na jih po severní Itálii a sever Balkánu, na západ po východní Francii, na sever po jih Skandinávie, na východ je areál protáhlý až po střední Sibiř a Kazachstán. Mapka rozšíření zde [1]
V ČR je to velmi vzácný a kriticky ohrožený druh (C1). Častější je jen na Břeclavsku, jinde je extrémně vzácný, v Čechách roste např. na lokalitě Zbytka u Českého Meziříčí. Roste jen v nížinách, do 250 m n. m. Najdeme ho nejčastěji v kontinentálních zaplavovaných loukách sv. Cnidion venosi, zvláště na jejich okrajích a v lemech přilehlých křovina a luhů, může růst též na pasekách a ve světlinách v tvrdých luzích a měkkých luzích.
Květ
Květ
Obrázky, zvuky či videa k tématu violka vyvýšená ve Wikimedia Commons
Violka vyvýšená (Viola elatior) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky nejčastěji 20-35 vzácněji až 50 cm, což je asi nejvíce ze všech violek v ČR. Oddenek je šikmý, vystoupavý nebo krátce plazivý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi zpravidla uťaté až stažené, krátce sbíhavé na řapík, poměrně veliké, až 9 cm dlouhé a 3 cm široké, jsou kopinaté, na okraji vroubkovaně pilovité až skoro celokrajné. Lodyha se vytváří, přízemní růžice listů chybí. Na bázi listů jsou palisty, zvláště u horních listů jsou nápadně velké, až 6 cm, jsou kopinaté, celokrajné, jen na bázi hrubě zubaté. Na květní stopce 2 listénce. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou obdélníkovité, kolem 3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou nejčastěji světle modré, někdy s fialovým nádechem, na bázi až bělavé, ostruha bývá bledá s fialovým žilkováním. Kvete od května do června. Plodem je tobolka.
Das Hohe Veilchen (Viola elatior) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Veilchen (Viola) innerhalb der Familie der Veilchengewächse (Violaceae). Das Hauptverbreitungsgebiet ist Südosteuropa sowie Osteuropa; in Mitteleuropa sind die Vorkommen auf die großen Stromtäler begrenzt.
Das Hohe Veilchen wächst als sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 20 bis 50 cm. Der aufrechte, kräftige Stängel ist besonders an den Kanten dicht kurz behaart. Es sind keine grundständigen Laubblätter vorhanden. Die Stängelblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist kaum erkennbar geflügelt. Die Blattspreite ist bei einer Länge von 3 bis 7 cm und einer Breite von 1 bis 2 cm lanzettlich, die Blattbasis gestutzt bis schwach herzförmig. Die Nebenblätter der mittleren Stängelblätter sind ganzrandig oder an ihrer Basis grob gezähnt und gleich lang wie der Blattstiel. Die oberen Nebenblätter sind länger als der Blattstiel.
Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind spitz. Die hellblaue, gestreifte, am Grunde weiße Blütenkrone ist 2 bis 2,5 cm lang. Der grünlich-gelbe Sporn ist 3 bis 4 mm lang.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[1]
Dieser Hemikryptophyt ist eine mesomorphe Halblichtpflanze.
Die Blütezeit liegt am Ende des Vollfrühlings. Es erfolgt Insektenbestäubung, Selbstbestäubung in der Knospe oder geöffneten Blüte. Bei den Diasporen erfolgt Selbstausbreitung oder sie werden durch Ameisen ausgebreitet.
Das Verbreitungsgebiet des Hohe Veilchens liegt vorwiegend in den Steppen- und Waldsteppen Südosteuropas und Osteuropas. In Mitteleuropa gedeiht es als Stromtalpflanze nahezu auf das ganze Oberrheingebiet, das Donaudelta (mit Seitentälern), das Elbegebiet, die Oder- und Weichselniederungen beschränkt. Westlichste Vorposten im Burgunder Rhonetal. Nordgrenze bei 50° n. Br. im Baltikum. Teilareale in Zentralasien im westlichen Vorfeld einiger Gebirge (beispielsweise Altai).
In Mitteleuropa ist das Hohe Veilchen auf Feuchtbiotope spezialisiert und benötigt demnach einen feuchten, ja nassen, kalkhaltigen Lehm- oder Tonboden. Es besiedelt lichte Auenwälder und Sumpfwiesen. An Mittel- und Oberrhein, am oberen Main, an der Donau zwischen Iller und Isar, im Elbe-Saale-Gebiet bis Magdeburg tritt es selten auf; vereinzelt findet man es am Bodensee, in Franken, am Odenwald, im Alpenvorland und im Vorland des Schweizer Juras sowie um den Genfer See. In Österreich gibt es Vorkommen in den March- und Donauauen sowie in den Feuchtgebieten des Wiener Beckens. Es ist in Mitteleuropa eine Cnidion-Verbandscharakterart und kommt gern zusammen mit Molinia arundinacea vor.[1]
Das Hohe Veilchen (Viola elatior) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Veilchen (Viola) innerhalb der Familie der Veilchengewächse (Violaceae). Das Hauptverbreitungsgebiet ist Südosteuropa sowie Osteuropa; in Mitteleuropa sind die Vorkommen auf die großen Stromtäler begrenzt.
Viola elatior is a species of flowering plant belonging to the family Violaceae.[1]
Its native range is Europe to China and Himalaya.[1]
Viola elatior is a species of flowering plant belonging to the family Violaceae.
Its native range is Europe to China and Himalaya.
Kõrge kannike (Viola elatior) on kannikese perekonda kuuluv taimeliik.
Kõrge kannike (Viola elatior) on kannikese perekonda kuuluv taimeliik.
Viola elatior
La Violette élevée (Viola elatior) est une espèce végétale de la famille des Violaceae.
Plante vivace et pubescente haute d'environ 20-40 cm et à larges Fleurs d'environ 2 cm. Les fleurs sont violet pâle. La tige sans ramifications, montant bien droit, est très caractéristique. La feuille a le limbe long, denté et, à la base, arrondi.
Plante plutôt hygrophile des vallées fluviales, qui pousse sur sols faiblement calcaires et peu enrichis en nutriments: prairies fraîches, humides ou inondables, non amendées et ourlets associés.
Viola elatior
La Violette élevée (Viola elatior) est une espèce végétale de la famille des Violaceae.
Wysoka fijałka (łaćonsce: Viola elatior) je rostlina ze swójby fijałkowych rostlinow.
Wysoka fijałka (łaćonsce: Viola elatior) je rostlina ze swójby fijałkowych rostlinow.
Aukštoji našlaitė (Viola elatior) – našlaitinių (Violaceae) šeimos našlaičių (Viola) genties augalas. Tai labai reta rūšis, įrašyta į Lietuvos raudonąją knygą.
Tai daugiametis 15–30 cm aukščio žolinis augalas. Stiebas status, kaip ir visas augalas, apaugęs trumpais plaukeliais, tolygiai lapuotas. Lapai 3–7 cm ilgio, lancetiški arba kiaušiniškai lancetiški, pamate nukirsti arba negiliai širdiški; prielapiai labai stambūs, lapiniai, lancetiški, apatinėje dalyje įpjaustytai dantyti, viršutinėje lygiakraščiai. Viršutiniai prielapiai ilgesni už lapkočius, o viduriniai tokio pat ilgio.
Žydi gegužės–liepos mėnesiais. Žiedai stambūs, iki 2 cm ilgio. Vainiklapiai šviesiai mėlyni, su tamsiai mėlynais ruoželiais ir balsvu pamatu. Plinta sėklomis, kurias gali išnešioti ir skruzdėlės. Dėžutė briaunota, smailiaviršūnė, plika.
Natūraliai paplitusi Skandinavijoje, Atlantinėje, Vidurio ir Rytų Europoje, Vakarų Sibire, Šiaurinėje Azijoje. Lietuvoje labai reta, aptikta Prienų bei Vilniaus apylinkėse.
Auga drėgnuose miškuose bei krūmuose, pamiškėse, upių slėniuose, užliejamose pievose.
Aukštoji našlaitė įrašyta į saugomų augalų sąrašus 1981 m. [1] Augalas nyksta naikinant buveines – kertant bei sausinant miškus, keičiant upių slėnius.
Aukštoji našlaitė (Viola elatior) – našlaitinių (Violaceae) šeimos našlaičių (Viola) genties augalas. Tai labai reta rūšis, įrašyta į Lietuvos raudonąją knygą.
Multimedia w Wikimedia Commons Fiołek wyniosły (Viola elatior Fr.) – gatunek roślin z rodziny fiołkowatych (Violaceae). Występuje w Azji i w Europie[2]. W Polsce gatunek rzadki; rośnie w dolinach dużych rzek[3].
Bylina, geofit. Rośnie na łąkach, brzegach lasów i w zaroślach. Kwitnie w maju i czerwcu. Gatunek charakterystyczny łąk selernicowych ze związku Cnidion dubii[5].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[6] w grupie gatunków wymierających (kategoria zagrożenia: E). W wydaniu z 2016 roku otrzymała kategorię EN (zagrożony)[7]. Znajduje się także w Polskiej Czerwonej Księdze Roślin w grupie gatunków zagrożonych (kategoria EN)[8].
Fiołek wyniosły (Viola elatior Fr.) – gatunek roślin z rodziny fiołkowatych (Violaceae). Występuje w Azji i w Europie. W Polsce gatunek rzadki; rośnie w dolinach dużych rzek.
Storviol (Viola elatior) är en art i familjen violväxter som är förekommer naturligt från Europa till Uzbekistan, västra Sibirien och nordvästra Kina. Arten odlas ibland som trädgårdsväxt i Sverige.
Wikimedia Commons har media som rör Storviol.
Storviol (Viola elatior) är en art i familjen violväxter som är förekommer naturligt från Europa till Uzbekistan, västra Sibirien och nordvästra Kina. Arten odlas ibland som trädgårdsväxt i Sverige.
Багаторічна рослина 20–50 см заввишки. Листки від подовжено-трикутних до ланцетних; прилистки ланцетні, майже цілокраї, лише біля основи зубчасті. Квітки блакитні, діаметром 15–30 см[1]. Рослина піднята, м'яковолоса. Базального листя немає; стеблове листя черешкове. Насіння зворотнояйцеподібне, вільна частина арилу менше 1/6 від довжини насіння, 2.1–2.4 x 1.2–1.4 мм; поверхня блискуча, від горіхово-коричневого до темно-коричневого забарвлення. 2n = 40[4].
Геофіт. Є запилення комахами, самозапилення в бутоні або відкритій квітці. Діаспори саморозповсюджуються або поширюються мурахами.
Європа: Естонія, Латвія, Литва, Молдова, Росія, Україна, Австрія, Чехія, Словаччина, Німеччина, Угорщина, Польща, Швейцарія, Болгарія, Боснія-Герцеговина, Словенія, Сербія, Італія, Румунія, Франція; Азія: Китай, Казахстан, Киргизстан, Таджикистан, Туркменістан, Узбекистан, Росія, Іран, Азербайджан, Грузія[5][6].
В Україні зростає на узліссях, у чагарниках — у Лісостепу, Степу та Г. Криму[1]. Входить у переліки видів, які перебувають під загрозою зникнення на територіях Житомирської, Закарпатської, Київської областей[2].
Viola elatior Fr., 1828, nom. cons. prop.
Фиа́лка высо́кая (лат. Vīola elātior) — вид двудольных цветковых растений, включённый в род Фиалка (Viola) семейства Фиалковые (Violaceae).
Фиалка высокая — многолетнее травянистое растение 15—50 см высотой. Прикорневые листья отсутствуют. Стеблевые листья ланцетовидно-сердцевидные, 3—9 см длиной. Прилистники до 1,5 см длиной, обычно зубчатые.
Цветки 2—2,5 см в диаметре, бледно-голубого цвета.[2]
Коробочка при созревании не опускающаяся на землю, а взрывающаяся и выбрасывающая наружу семена. Семена мелкие, обратнояйцевидные, с ариллусом, 2,1—2,4×1,2—1,4 мм, с блестящей тёмно-коричневой поверхностью[3].
Число хромосом 2n = 40.
Фиалка высокая широко распространена в Евразии, однако достаточно редка. Произрастает на заливных лугах, в зарослях кустарников на болотах, на опушках лесов[3].
В 2010 году было предложено законсервировать название Viola elatior с синонимами V. hornemanniana и V. stipulacea как гораздо более часто и однозначно употребляемое, а также отвергнуть название V. montana как наиболее неоднозначно трактуемое. IAPT одобрила это предложение, соответствующие поправки будут внесены в следующий Кодекс ботанической номенклатуры.
Фиа́лка высо́кая (лат. Vīola elātior) — вид двудольных цветковых растений, включённый в род Фиалка (Viola) семейства Фиалковые (Violaceae).
高堇菜（学名：Viola elatior）为堇菜科堇菜属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
![[1]](http://linnaeus.nrm.se/flora/di/viola/viola/violelav.jpg){kind=link}