El diamante tricolor (Erythrura trichroa) ye una especie de páxaru de la familia Estrildidae que puebla diverses islles del Pacíficu: Xapón, Australia, Vanuatu, Nueva Guinea y les Islles Salomón.
El diamante tricolor (Erythrura trichroa) ye una especie de páxaru de la familia Estrildidae que puebla diverses islles del Pacíficu: Xapón, Australia, Vanuatu, Nueva Guinea y les Islles Salomón.
Erythrura trichroa és una espècie d'ocell de la família Estrildidae que pobla diverses illes del Pacífic: Japó, Austràlia, Vanuatu, Nova Guinea i les Illes Salomó.
A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Erythrura trichroaAderyn a rhywogaeth o adar yw Cwyrbig wyneblas (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: cwyrbigau wyneblas) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Erythrura trichroa; yr enw Saesneg arno yw Blue-faced parrot finch. Mae'n perthyn i deulu'r Cwyrbigau (Lladin: Estrildidae) sydd yn urdd y Passeriformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn E. trichroa, sef enw'r rhywogaeth.[2]
Mae'r cwyrbig wyneblas yn perthyn i deulu'r Cwyrbigau (Lladin: Estrildidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Cwyrbig adeingoch Estrilda rhodopyga Cwyrbig bochddu Estrilda erythronotos Cwyrbig coch Amandava amandava Cwyrbig Sinderela Estrilda thomensis Cwyrbig tingoch Estrilda charmosyna Llinos dân frown Lagonosticta nitidula Llinos ddu fronwinau Nigrita bicolorAderyn a rhywogaeth o adar yw Cwyrbig wyneblas (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: cwyrbigau wyneblas) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Erythrura trichroa; yr enw Saesneg arno yw Blue-faced parrot finch. Mae'n perthyn i deulu'r Cwyrbigau (Lladin: Estrildidae) sydd yn urdd y Passeriformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn E. trichroa, sef enw'r rhywogaeth.
Amada tříbarvá též amadina tříbarvá (Erythrura trichroa) je druh drobného ptáka z rodu amada (Erythrura). Obývá severní část Austrálie a Oceánie a jedná se o druh běžně chovaný v zajetí, první dovoz do Evropy, konkrétně do Anglie, se uskutečnil roku 1980.[2] Přestože se amady tříbarvé vyskytují hlavně na území Austrálie a Oceánie, pravděpodobně pocházejí z Asie.[3] Bývají často zaměňovány s amadami papuánskými (Erythrura papuana).[4]
Areál výskytu amady tříbarvé zahrnuje Celebes, Moluky, Novou Guineu, Austrálii, konkrétně Yorský poloostrov, Nové Irsko, Novou Británii, Bismarckovo souostroví a Šalamounovy ostrovy. Celkem se jejich globální rozsah odhaduje na 10 000 000 km2. Obývají okraje deštných lesů v převážně vyšších polohách; od 800 do 2 400 m. n. m. Jejich nalezení je poměrně těžké, jelikož většinu života tráví schované vysoko v korunách stromů. Žijí v blízkosti vody a s oblibou se v ní potápějí.
Druh amada tříbarvá má stabilní a rozsáhlé populace, kterým nehrozí, mimo pytláctví, příliš nebezpečí, i proto jim IUCN přiřazuje status málo dotčený (LC).
Amady tříbarvé jsou 12 až 13 cm velcí pěvci z čeledi astrildovitých. Přestože to nejsou příliš pestře zbarvení ptáci, mezi chovateli okrasného ptactva jsou pro svoji nenáročnost oblíbení. Samičky i samečci jsou zbarveni téměř stejně, jen s tím rozdílem, že u samiček vidíme méně syté barvy, než u jejich protějšků. Jsou to zeleně zbarvení ptáci, u nichž je nejvýraznější modře zbarvená oblast na hlavě. Ocasní pera jsou světle oranžová až béžová, zobák šedivý, nohy oranžové, podobně jako ocasní peří. Mláďata jsou jednolitě zelená jen s několika nevýraznými modrými pery na hlavě. Ve čtyřech měsících již mláďata vypadají jako dospělí.
Amady tříbarvé žijí v párech nebo malých skupinkách. Živí se drobnými semeny, mladými listy některých druhů stromů, zralé ovoce a menším hmyzem. V době hnízdění si sameček a samička společně postaví hnízdo vakovitého tvaru s malým bočním vchodem, kam pak samička naklade 3 až 5 čistě bílých vajec. Následně vejce inkubují střídavě oba rodiče asi po dobu 12 až 15 dnů. Mláďata se líhnout úplně holá, jen se svítivě modrými papilami u kořene zobáku, které jim zůstávají ještě po dobu několika dní po opuštění hnízda. To opouštějí 21 až 23 dní od vylíhnutí.
Amady tříbarvé jsou mezi chovateli, i těmi českými, oblíbené. Jsou to nenároční voliéroví ptáci, kteří potřebují voliéru větších rozměrů a jako krmení jim postačí směs různých druhů pros a lesklice. Moučné červy nebo muší larvy je vhodné podávat jen v malém množství.[2] V současné době lze mezi chovateli okrasného ptactva pozorovat pouze jedinou skutečnou mutaci; lutino.[2] Takoví ptáci mají červené oči, a veškerá zelená barva je nahrazena barvou žlutou, stejně tak bílá nahrazuje modrou. U zbarvení mořská zeleň se pravděpodobně jedná jen o modifikaci, nikoliv mutaci.[2] Existují i jedinci se zbarvením straka, ti jsou žluto zeleně strakatí.[2]
Druh amada tříbarvá byl poprvé popsán ornitologem Heinrichem von Kittlitzem v roce 1835. Tvoří jedenáct poddruhů (avšak některé zdroje uvádí pouze deset). Jsou to tyto: Erythrura trichroa clara, Erythrura trichroa cyanofrons, Erythrura trichroa eichhorni, Erythrura trichroa macgillivrayi, Erythrura trichroa modesta, Erythrura trichroa pelewensis, Erythrura trichroa pinaiae, Erythrura trichroa sanfordi, Erythrura trichroa sigillifer, Erythrura trichroa trichroa a Erythrura trichroa woodfordi.
Jednotlivé poddruhy se liší, spíše než zbarvením, především místem výskytu. Erythrura trichroa cyanofrons[5] obývá Vanuatu a ostrovy Loyauté v Nové Kaledonii, zatím co Erythrura trichroa pelewensis mimo Palauské souostroví nenajdeme. Erythrura trichroa sigilifera žije na Nové Guineji, ostrovech Tombara (Nové Irsko), Birara (Nová Británie), na D'Entrecasteauxových ostrovech a mimo jiné i na Yorském poloostrově. Nominátní poddruh Erythrura trichroa trichroa zase obývá pouze mikronéský ostrov Kusaie.
Amada tříbarvá též amadina tříbarvá (Erythrura trichroa) je druh drobného ptáka z rodu amada (Erythrura). Obývá severní část Austrálie a Oceánie a jedná se o druh běžně chovaný v zajetí, první dovoz do Evropy, konkrétně do Anglie, se uskutečnil roku 1980. Přestože se amady tříbarvé vyskytují hlavně na území Austrálie a Oceánie, pravděpodobně pocházejí z Asie. Bývají často zaměňovány s amadami papuánskými (Erythrura papuana).
Die Dreifarben-Papageiamadine (Erythrura trichroa, Syn.: Amblynur trichroa), auch Dreifarbige Papageiamadine genannt, ist eine kleine Prachtfinkenart. Es werden eine Reihe von Unterarten für diese Art unterschieden.
Die Dreifarben-Papageiamadine erreicht eine Körperlänge von zwölf Zentimetern und wiegt im Durchschnitt 14,4 Gramm.[1] Die Männchen haben einen indigoblauen Kopf, einen grünen Rumpf, einen roten Schwanz und einen schwarzen Schnabel. Es sind auch einige seltene andere Farbschläge erhältlich. Die Weibchen sind meist ähnlich wie die Männchen gefärbt, haben aber einen weniger intensiv blau gefiederten Kopf und das Blau ist weniger ausgedehnt. Jungvögel sind deutlich matter gefärbt als die adulten Vögel. Einige Jungvögel zeigen bereits vom Beginn an Blau am Kopf, bei anderen dagegen fehlt es. Der Oberschnabel ist bei den Jungvögeln dunkel mit gelben Scheiden.
Der Gesang ist ein aus Trillern und Lockrufen bestehendes Zwitschern.
Das Verbreitungsgebiet der Dreifarben-Papageiamadine ist Sulawesi, die Molukken, der Bismarck-Archipel, Neuguinea, Melanesien und die Kap-York-Halbinsel. Auf Neuguinea reicht ihre Höhenverbreitung während der Brutzeit von 800 bis 2000 Meter über NN. Nach der Brutzeit ziehen die Dreifarben-Papageiamadinen dagegen von den Bergwäldern in die Niederungen.[2] Die Vögel besiedeln vor allem Waldränder und Plantagen im Flachland und im Gebirge. Auf der Kap-York-Halbinsel leben sie am Rand von Regenwäldern und in feuchtem Grasland. Auf den Neuen Hebriden kommen sie in großer Zahl auf Plantagen vor, die große Grasflächen aufweisen. Während der Samenreife der Gräser finden sich hier zum Teil sehr große Schwärme ein. Dreifarben-Papageiamadinen sind allgemein sehr scheu und leben während der Brutzeit paarweise. Nach der Brutzeit kommen sie auch in Schwärmen von bis zu 100 Vögeln vor. Während der heißesten Tageszeit ziehen sie sich in den Schatten von dichtem Gebüsch zurück.
Die Dreifarben-Papageienamadine ist ein Freibrüter, der sich hauptsächlich von Grassamen, Früchten und Insekten ernährt. Das Nest wird in dicht belaubten Büschen oder Bäumen errichtet. Mangobäume werden als Nistbaum besonders präferiert. Die Brutdauer beträgt etwa 13–14 Tage und es werden bis zu 6 Eier gelegt.
Der genaue Zeitpunkt des Erstimports nach Europa lässt sich nicht mehr bestimmen. Sie waren aber schon in den 1880er Jahren in England im Handel und wurden 1886 durch den Tierhändler Fockelmann auch in Deutschland eingeführt. Danach kamen immer nur einzelne Vögel in den Handel. Besonders häufig wurden sie von 1952 bis 1960 eingeführt.[3]
Dreifarben-Papageiamadinen zeigen wie die meisten Papageiamadinen einen ausgeprägten Bewegungsdrang, so dass nur Volieren geeignete Haltungsmöglichkeiten bieten. In Käfigen zerstoßen sie sich das Gefieder oder werden träge.
Die Dreifarben-Papageiamadine (Erythrura trichroa, Syn.: Amblynur trichroa), auch Dreifarbige Papageiamadine genannt, ist eine kleine Prachtfinkenart. Es werden eine Reihe von Unterarten für diese Art unterschieden.
The blue-faced parrotfinch (Erythrura trichroa) is a locally common species of estrildid finch found in north-eastern Australia, Japan, Indonesia, Federated States of Micronesia, France (introduced), New Caledonia, Palau, Papua New Guinea, the Solomon Islands and Vanuatu. It has an estimated global extent of occurrence of 10,000,000 km2.
It is found in subtropical and tropical zones in both montane and lowland moist forest areas, where it is most often associated with forest edges and disturbed habitat. It feeds largely on seeds of grasses, including in Australia several exotic genera especially Brachiaria. The IUCN has classified the species as being of least concern.
Origin and phylogeny has been obtained by Antonio Arnaiz-Villena et al.[2] Estrildinae may have originated in India and dispersed thereafter (towards Africa and Pacific Ocean habitats).
In the past, due to less developed observation techniques, very few blue-faced parrotfinches were spotted.[3] As a result, they were overlooked in historical surveys and categorized as rare.[3]
The first blue-faced parrotfinch was recorded in North Queensland, Australia in 1890.[4] This specimen had a length of 121 mm (4.8 in). Its wings were 62 mm (2.4 in), its tail was 50 mm (2.0 in), and its culmen was 11 mm (0.4 in).[4] It is now kept in the Melbourne Museum.[4] There were other important discoveries of the blue-faced parrotfinch in 1899, 1913, 1914, and 1944, all of which were spotted in north or north-eastern Queensland.[5]
Among the blue-faced parrotfinches in Queensland, one subspecies is Erythrura trichroa macgillivrayi but its conservation status is unknown.[6]
Blue-faced parrotfinch males are multi-shaded with colors ranging from light yellow-green to dark blue-green.[7] On their forehead and face, there are deep blue feathers, and their tails are generally red to rusty red-brown.[7] In terms of length, they are typically 13 cm (5.1 in) long.[7]
On the other hand, the females are covered with a less vibrant blue and are slightly smaller and have more rounded heads.[7]
Among the birds found in Queensland, there was no significant difference in plumage, bill shapes, or genetic composition.[3] This is hypothesized to be caused by nomadic behaviors and the continued gene flow.[3]
The blue-faced parrotfinches prefer rainforest edges and dense grasslands that have woody plants, and they prefer to roost in rainforests.[6] They are widely distributed and found at various altitudes, ranging from sea-level on hot tropical islands to 800-3000 m in New Guinea.[8] It is reported that the blue-faced parrotfinches engage in seasonal and nomadic movements, partly due to their cold-sensitiveness.[7] In the winter, they migrate to the lowlands where there is excessive rainforest clearance.[6]
The blue-faced parrotfinches are inconspicuous and timid, retreating to grasslands for cover.[6]
Blue-faced parrotfinches feed on grass and bamboo seeds, small insects, and figs.[7] They primarily consume seeds of Brachiaria decumbens (Signal Grass), then the seeds of Lantana camara (West Indian Lantana), Panicum maximum (Guinea Grass), and A. patrei.[6] They are adaptive enough to eat introduced food sources when they appear.[6]
They forage primarily by perching (at an average height of 0.96 m) and less frequently by climbing and pecking. Due to this, there is not much strong competition between blue-faced parrotfinches and their sympatric species, who tend to forage primarily by climbing. Another reason for this lack of competition is that blue-faced parrotfinches partition food resources with other species by foraging at different preferred microhabitats.[6]
Blue-faced parrotfinches are generally seen in patches, occasionally with 30 or more birds.[3][7] The number of finches seen together increases in response to sufficient food resources.[3]
The females usually lay an average of four eggs, with a maximum of eight. The average incubation time is 15 days, during which the female does most of the incubation and brooding. Meanwhile, the male is responsible for feeding the nestlings. The nestlings fledge around 21 days and continue to be fed by their parents for 10 to 20 days.[7]
The blue-faced parrotfinch (Erythrura trichroa) is a locally common species of estrildid finch found in north-eastern Australia, Japan, Indonesia, Federated States of Micronesia, France (introduced), New Caledonia, Palau, Papua New Guinea, the Solomon Islands and Vanuatu. It has an estimated global extent of occurrence of 10,000,000 km2.
It is found in subtropical and tropical zones in both montane and lowland moist forest areas, where it is most often associated with forest edges and disturbed habitat. It feeds largely on seeds of grasses, including in Australia several exotic genera especially Brachiaria. The IUCN has classified the species as being of least concern.
El diamante cariazul (Erythrura trichroa)[2] es una especie de ave paseriforme de la familia Estrildidae que puebla diversas islas del Pacífico: Japón, Australia, Vanuatu, Nueva Guinea y las Islas Salomón.
El diamante cariazul (Erythrura trichroa) es una especie de ave paseriforme de la familia Estrildidae que puebla diversas islas del Pacífico: Japón, Australia, Vanuatu, Nueva Guinea y las Islas Salomón.
Erythrura trichroa Erythrura generoko animalia da. Hegaztien barruko Estrildidae familian sailkatua dago.
Erythrura trichroa Erythrura generoko animalia da. Hegaztien barruko Estrildidae familian sailkatua dago.
Sininaamapeippo (Erythrura trichroa) on Kaakkois-Aasiassa ja osassa Australian pohjoisosia ja sen pohjoisella puolella olevilla saarilla esiintyvä paratiisipeippoihin kuuluva lintu.
Sininaamapeipolla on nimensä mukaisesti sininen naama sekä punainen pyrstö. Muuten lintu on pääosin vihreä. Sininaamapeippo on noin 12 cm pitkä.
Sininaamapeipon esiintymiskartta:
Sininaamapeippo (Erythrura trichroa) on Kaakkois-Aasiassa ja osassa Australian pohjoisosia ja sen pohjoisella puolella olevilla saarilla esiintyvä paratiisipeippoihin kuuluva lintu.
Erythrura trichroa
Le Diamant de Kittlitz, Diamant tricolore ou Pape de Kittlitz (Erythrura trichroa) est une espèce d'oiseaux appartenant à la famille des Estrildidae.
Il mesure environ de 11 à 14 cm. Il a le front, les joues et les côtés de la tête bleu plus ou moins foncé. Le menton, la gorge, la poitrine, le ventre sont verts (parfois nuancé de jaune), et il a la nuque, le dos et les ailes vert plus ou moins foncé (pas de nuance de jaune). Il a le croupion et la queue rouge.
La femelle a le masque moins étendu que le mâle mais le dimorphisme sexuel est minime. Seul le mâle chante.
On le trouve au nord-est de l'Australie, au Japon, Indonésie, États fédérés de Micronésie, France (introduit), Nouvelle-Calédonie, Palaos, Papouasie-Nouvelle-Guinée, îles Salomon et Vanuatu.
Cet oiseau vit en groupe dans les forêts où ses couleurs le camouflent.
Il se nourrit de diverses graines, en particulier de graminées.
Les sous-espèces du Diamant de Kittlitz sont:
Certaines sous-espèces de Diamant de Kittlitz ont un reflet bleu mais on ne sait pas s'il y a vraiment un facteur "reflet bleu".
En dehors de la nature, les éleveurs ont obtenu une mutation appelée "lutino" ; les diamants de Kittlitz lutinos ont leur masque blanc, leur corps jaune, leur queue plutôt rose et les yeux rouges. Cette mutation est apparue en 1982.
Plusieurs autres modifications ont été obtenues par les éleveurs. Celles-ci sont :
Seul un individu de variété lutino, issu d'élevage, est considéré comme étant un animal domestique en droit français. Les autres formes de cet oiseau relèvent donc de la législation concernant les animaux sauvages[1].
Erythrura trichroa
Le Diamant de Kittlitz, Diamant tricolore ou Pape de Kittlitz (Erythrura trichroa) est une espèce d'oiseaux appartenant à la famille des Estrildidae.
Il diamante di Kittlitz o diamante facciazzurra (Erythrura trichroa Kittlitz, 1874) è un uccello passeriforme appartenente alla famiglia degli Estrildidi[2].
In virtù del vasto areale occupato, se ne riconoscono numerose sottospecie, che si differenziano fra loro in base alle dimensioni, alla tonalità della colorazione del piumaggio ed all'estensione delle varie colorazioni sul corpo[2]:
Il nome comune della specie è stato scelto in onore di Friedrich Heinrich von Kittlitz, che per primo descrisse la specie.
Il diamante di Kittlitz è probabilmente la specie di Erythrura che occupa l'areale più vasto, assieme al diamante quadricolore: lo si trova infatti in tutte le isole comprese fra Sulawesi ad ovest e le Vanuatu ad est, passando per le Molucche, la Nuova Guinea e le isole Salomone, mentre a nord la specie è diffusa sulla maggior parte delle isole Caroline ed a sud se ne segnala la presenza lunga la porzione orientale della penisola di Capo York, in Australia nord-orientale.
L'habitat di questa specie è rappresentato dalle aree boschive confinanti con radure erbose o campi coltivati, tuttavia si tratta di uccelli piuttosto versatili che si spingono anche nei giardini alberati e nei mangrovieti.
A seconda della sottospecie presa in considerazione, le dimensioni medie variano fra gli 11 ed i 14 cm, coda compresa.
L'aspetto è arrotondato e tozzo, con forte becco.
La livrea si presenta di colore verde erba sulla maggior parte del corpo, con tendenza allo schiarimento sul basso ventre ed a scurirsi sulle ali; il codione e la coda sono di colore rosso scarlatto, mentre sulla faccia è presente una mascherina di colore blu cobalto, che si estende dai lati del becco alle guance ed alle orecchie e si presenta più estesa e più intensamente colorata nei maschi rispetto alle femmine.
In cattività è stata selezionata la mutazione lutino, caratterizzata dalla mancata espressione delle melanine a favore dei pigmenti lipocromici: in tal modo, l'esemplare così mutato presenta piumaggio giallo in luogo del verde e bianco in luogo del blu, mentre il rosso della coda rimane inalterato. Gli occhi nei soggetti mutati lutino sono rossi come nei casi di albinismo: tuttavia, una nuova e recente mutazione (denominata acianica) conserva l'occhio di colore bruno pur lasciando un fenotipo lutino.
Si tratta di uccelli che al di fuori del periodo riproduttivo vivono in gruppi misti di 6-7 individui, ma li si trova anche solitari od in coppie, che si muovono durante il giorno passando la maggior parte della giornata fra i rami e gli steli d'erba (raramente anche al suolo) alla ricerca del cibo.
Si tratta di una specie essenzialmente granivora, che predilige i semi ancora immaturi di numerose graminacee oltre che di riso e bambù, non disdegnando di integrare la propria dieta con frutta, bacche, germogli e (soprattutto durante il periodo riproduttivo) con piccoli insetti.
il periodo degli accoppiamenti coincide con l'estate australe e si protrae quindi grossomodo dal mese di ottobre a febbraio. Durante questo periodo il maschio emette frequentemente il proprio canto e corteggia la femmina seguendola mentre tiene nel becco uno stelo d'erba o di altro materiale filiforme in posizione verticale; la femmina segnala la propria disponibilità all'accoppiamento accovacciandosi e spostando lateralmente la coda.
Il nido viene ubicato ad un paio di metri dal suolo, nel folto della vegetazione: alla sua costruzione partecipano ambedue i sessi, col maschio che s'incarica perlopiù di reperire e trasportare il materiale (rametti, fili d'erba secca, foglie, radichette, oltre a penne e lanugine per l'imbottitura), mentre la femmina lo intreccia a formare una struttura sferica di un diametro che può raggiungere i 20 cm, composta da una camera di cova collegata all'esterno tramite un corto tunnel discendente.
All'interno del nido la femmina depone 3-6 uova biancastre, che entrambi i genitori covano alternandosi per 13-14 giorni. I piccoli alla nascita sono ciechi ed implumi, e possiedono ai lati del becco le caratteristiche escrescenze fluorescenti tipiche del genere Erythrura, che in questa specie sono di colore bianco-azzurrino. Essi vengono allevati da ambedue i genitori e sono in grado d'involarsi a circa 15 giorni dalla schiusa, sebbene tendano a rimanere nei pressi del nido per altre due settimane, dopodiché vengono scacciati dai genitori (che spesso stanno portando a termine una seconda covata nel nido), ed in particolare dal padre. I giovani mutano la livrea giovanile (verdina con un accenno di mascherina nero-bluastra) in quella adulta attorno ai quattro mesi di vita.
Il diamante di Kittlitz o diamante facciazzurra (Erythrura trichroa Kittlitz, 1874) è un uccello passeriforme appartenente alla famiglia degli Estrildidi.
De blauwmaskerpapegaaiamadine of driekleurpapegaaiamadine (Erythrura trichroa) is een gemakkelijk vogeltje uit de familie van de prachtvinken (Estrildidae), oorspronkelijk afkomstig uit Indonesië, Nieuw-Guinea en Noord-Australië.
De blauwmaskerpapegaaiamadine heeft een blauw voorhoofd en dito wangen. Zijn buik is bruingroen en de romp is dof roodbruin. De staart is roodbruin en de rest van zijn lichaam is groen. Het vrouwtje is wat matter van kleur. De totale lengte van de blauwmaskerpapegaaiamade is 11-13 centimeter.
Er is een ook een gele mutatie van de blauwmaskerpapegaaiamadine bekend, deze wordt lutino genoemd. Deze mutatie is geel met een wit masker en rode ogen. Aan de staartveren en aan de stuit zit ook een weinig rood.
Het zijn warmteminnende vogels, die binnenshuis gehouden, betere kweekresultaten zullen geven dan vogels die in een buitenvolière worden gehouden. Ze zijn vrij druk en beweeglijk, een ruime kooi is daarom noodzakelijk.
Hun basismenu bestaat uit een zaadmengsel voor tropische vogels, aangevuld met wat eivoer en groenvoer zoals muur. Fruit is ook een welkome aanvulling op het menu, evenals klein levend voer. Vers drinkwater, maagkiezel en grit zijn voor vrijwel alle vogels noodzakelijk, dus ook voor de blauwmaskerpapegaaiamadine.
Deze soort telt 11 ondersoorten:
De blauwmaskerpapegaaiamadine of driekleurpapegaaiamadine (Erythrura trichroa) is een gemakkelijk vogeltje uit de familie van de prachtvinken (Estrildidae), oorspronkelijk afkomstig uit Indonesië, Nieuw-Guinea en Noord-Australië.
Trefargeamadin er en fugl i gruppen Erythrura i familien astrilder. Den forekommerer i det nordøstlige Australia, Indonesia, Mikronesiaføderasjonen, Ny-Caledonia, Palau, Papua Ny-Guinea, Salomonøyene & Vanuatu
Det er beskrevet elleve underarter av trefargeamadin[2]:
Trefargeamadin er en fugl i gruppen Erythrura i familien astrilder. Den forekommerer i det nordøstlige Australia, Indonesia, Mikronesiaføderasjonen, Ny-Caledonia, Palau, Papua Ny-Guinea, Salomonøyene & Vanuatu
Papuzik trójbarwny[4] (Erythrura trichroa) – gatunek ptaka z rodziny astryldów (Estrildidae). Występuje w Sulawesi, Moluki, Melanezji, Australii (półwysep Jork).
Długość ciała wynosi 12 cm, rozpiętość skrzydeł 14 cm. Masa ciała 8,5-14 g. Dziób stożkowaty, ogon spiczasty. Przód głowy kobaltowoniebieski, ogon czerwonobrązowy. Pozostałe partie upierzenia trawiastozielone. Samica mniej intensywnie ubarwiona, młode matowozielone[5].
Zasiedla północno-wschodnią Australię, Nową Gwineę, Celebes, Wyspy Salomona a także archipelagi południowo-zachodniego Oceanu Spokojnego. Środowisko życia stanowią obrzeża lasów deszczowych oraz namorzyny[5].
Okres lęgowy trwa od listopada do kwietnia. Gniazdo okrągłe, budulec stanowią mchy, korzenie paproci, grzyby oraz puch roślinny, wyściółkę zaś miękkie materiały. Umiejscowione jest w rozwidleniu pnia lub gałązki krzewu. W lęgu 3-4 białe jaja. Inkubacja trwa 12-14 dni. Młode stają się lotne po 20-21 dniach[5].
Wyróżniono jedenaście podgatunków E. trichroa[6]:
Papuzik trójbarwny (Erythrura trichroa) – gatunek ptaka z rodziny astryldów (Estrildidae). Występuje w Sulawesi, Moluki, Melanezji, Australii (półwysep Jork).
Blåhuvad amadin[2] (Erythrura trichroa) är en fågel i familjen astrilder inom ordningen tättingar.[3] IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Blåhuvad amadin delas in i elva underarter med följande utbredning:[3]
Blåhuvad amadin (Erythrura trichroa) är en fågel i familjen astrilder inom ordningen tättingar. IUCN kategoriserar arten som livskraftig.
Blåhuvad amadin delas in i elva underarter med följande utbredning:
E. t. sanfordi – Sulawesi (Latimojongbergen och Lore Lindu nationalpark) E. t. modesta – norra Moluckerna (Ternate, Tidore, Halmahera och Bacan) E. t. pinaiae – södra Moluckerna (Seram och Buru) E. t. sigillifera – Nya Guinea och Bismarckarkipelagen E. t. macgillivrayi – nordöstra Queensland (Cape York till Cairns) E. t. eichhorni – St Matthiasöarna (Bismarcköarna) E. t. pelewensis – Palauöarna (östra Karolinerna) E. t. clara – Karolinerna (Chuuk, Pohnpei och Kosrae) E. t. trichroa – Kosrae (Karolinerna) E. t. woodfordi – Guadalcanal och i Salomonöarna E. t. cyanofrons – Vanuatu och Lojalitetsöarna (Lifou och Maré)Erythrura trichroa là một loài chim trong họ Estrildidae.[2]
Erythrura trichroa là một loài chim trong họ Estrildidae.