.
Marcgraviaceae ye'l nome botánicu d'una familia neotropical incluyida nel orde Ericales. Ta distribuyida en 8 xéneros con 130 especies. La so distribución va dende los 0 a los 2500 msnm, en dellos casos reportóse la so presencia hasta los 3000 msnm. Ye d'habito arbustivo epífito y hemiepífito creciendo en forma de lianas. presenta grandes y vistoses inflorescencies con unos vultables nectarios reproductivos extraflorales.
Colombia ye anguaño'l país con mayor riqueza en margraciaceaes, con un total de 60 especies, siguíu per Brasil con 38 y Venezuela con 25, sicasí la so presencia nun s'acuta a estos trés países yá que se reporten en Costa Rica, Panamá, Nicaragua y Méxicu.
Son parrotales epífites o hemiepífitas o trepadores; plantes hermafrodites. Con fueyes simples, enteres, alternes y dísticas o espiralaes, coriacees a raramente membranacees, glabres, xeneralmente con conspicuas glándules hipofilas; subsésiles o cortamente peciolaes, exestipulaes. La inflorescencia nuna umbela, un recímanu o una espiga terminal, flores hipógines, sésiles o pedicelaes, xeneralmente con 1–2 bractéolas sepaloides, toes o namái delles flores con nectarios extraflorales; sépalos inxeríos, persistentes, coriáceos; pétalos basal a dafechu connaos; estames 3–numberosos, llibres o basalmente connaos, frecuentemente adnaos basalmente a la corola, filamentos teretes a obviamente esplanaos, ovariu 2–multilocular, placentación axial. Frutos globosos o subesféricos, xeneralmente con una paré coriácea bien desenvuelta, irregularmente dehiscentes; granes enfiñíes nuna magaya duce, colorada a anaranxada.[1]
Esta familia presenta estructures singulares llamaes Nectarios reproductivos extraflorales (Brácteas nectariferas) en toles sos especies que dependiendo'l xéneru puede variar el so localización, forma, coloración y tamaños, la so apariencia ye similar a jarras y diéronse al traviés d'un estensu procesu de coevolución colos sos polinizadores.
Esta familia anguaño ta estremada en 8 xéneros, distribuyíos en dos subfamilies Noranteoideae y Marcgravioideae, la primera inclúi tolos xéneros menos Marcgravia, polo cual para Marcgravioideae solo tiense unu.
Marcgravioideae
Noranteoideae
.
Marcgraviaceae ye'l nome botánicu d'una familia neotropical incluyida nel orde Ericales. Ta distribuyida en 8 xéneros con 130 especies. La so distribución va dende los 0 a los 2500 msnm, en dellos casos reportóse la so presencia hasta los 3000 msnm. Ye d'habito arbustivo epífito y hemiepífito creciendo en forma de lianas. presenta grandes y vistoses inflorescencies con unos vultables nectarios reproductivos extraflorales.
Colombia ye anguaño'l país con mayor riqueza en margraciaceaes, con un total de 60 especies, siguíu per Brasil con 38 y Venezuela con 25, sicasí la so presencia nun s'acuta a estos trés países yá que se reporten en Costa Rica, Panamá, Nicaragua y Méxicu.
Markgraviovité (Marcgraviaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales). Jsou to keře a liány se střídavými listy a květy v neobvyklých květenstvích. Rostou nezřídka v korunách stromů. Čeleď zahrnuje asi 130 druhů v 7 rodech a vyskytuje se výhradně v tropické Americe.
Zástupci čeledi markgraviovité jsou keře a dřevnaté liány s jednoduchými střídavými listy. Často rostou jako poloepifyty v korunách stromů. Listy jsou obvykle kožovité, řapíkaté až téměř přisedlé, bez palistů, celokrajné nebo na okraji nevýrazně vroubkované. Žilnatina je zpeřená. Květenství jsou vrcholová, hroznovitá, občas připomínající okolík (Marcgravia) nebo klas (Sarcoptera). V květenství jsou přítomna velká, nápadná a často pestře zbarvená nektária listenového původu. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, Kalich je vytvalý, ze 4 nebo 5 lístků, koruna je složena ze 3 až 6 (nejčastěji 4-5) volných nebo částečně srostlých plátků. Počet tyčinek je u různých rodů různý, od 3 po velký počet, tyčinky jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 až 20 plodolistů a se stejným počtem někdy nekompletních komůrek. Čnělka je jediná. Plodem je kulovitá tobolka s vytrvalým kalichem.[1][2]
Čeleď zahrnuje asi 130 druhů v 7 rodech. Je rozšířena výhradně v tropické Americe.[3] Zástupci čeledi se vyskytují od jižního Mexika po severní Bolívii a Brazílii a na Karibských ostrovech. Centrum druhové diverzity je v severní části Jižní Ameriky. Největším rodem je markgravie (Margravia, asi 60 druhů) a Souroubea (19 druhů). Zástupci čeledi se nejčastěji vyskytují v nížinných i horských deštných pralesích a v horském mlžném lese. Někteří zástupci rostou jako poloepifyty v korunách stromů.[1]
V květenstvích markgraviovitých jsou velká a nápadná nektária, v nichž se shromažďuje nektar. Květy některých druhů silně sladce voní. Druhy s nápadně zbarvenými nektárii a robustními květenstvími (zejména z rodů Norantea, Sarcopera a Schwartzia) jsou vesměs opylovány ptáky. Marcgravia, Marcgraviastrum a některé druhy rodu Schwartzia jsou opylovány netopýry. Druhy s drobnějšími květy (Ruyschia, Souroubea) jsou pravděpodobně opylovány hmyzem.[1]
Rostliny z této čeledi nemají mimo občasného pěstování jako okrasných tropických rostlin větší význam. Některé druhy slouží v místní medicíně. Domorodci plody některých druhů markgravie příležitostně jedí.[1]
V českých botanických zajradách se lze se zástupci této čeledi setkat jen zřídka. Z tropického skleníku Pražské botanické zahrady v Tróji je uváděna markgravie a Norantea guianensis.[5]
Marcgravia, Marcgraviastrum, Norantea, Ruyschia (včetně Caracasia), Sarcopera, Schwartzia, Souroubea[3][6]
Markgraviovité (Marcgraviaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales). Jsou to keře a liány se střídavými listy a květy v neobvyklých květenstvích. Rostou nezřídka v korunách stromů. Čeleď zahrnuje asi 130 druhů v 7 rodech a vyskytuje se výhradně v tropické Americe.
Die Marcgraviaceae sind eine Familie aus der Ordnung der Heidekrautartigen (Ericales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Sie enthält sieben Gattungen mit rund 130 Arten in der Neotropis. Wenige Arten (beispielsweise Norantea guianensis) werden als Zierpflanzen genutzt.
Die Arten der Marcgraviaceae sind verholzende Pflanzen: überwiegend Lianen oder Sträucher und selten kleine Bäume. Neben vielen Taxa, die terrestrisch wachsen, gibt es einige Hemiepiphyten und Epiphyten. Es werden bei manchen Arten Adventivwurzeln zum Anheften an Unterlagen gebildet. Junge Pflanzenteile sind oft rötlich durch Anthocyane.
An den Zweigen sind die Blätter wechselständig und spiralig oder zweizeilig angeordnet. Die ledrigen und oft fleischigen Laubblätter sind gestielt oder sitzend. Marcgravia-Arten sind häufig heterophyll, das heißt, es gibt unterschiedliche Blattformen bei einer Art: an jungen Pflanzen und an Unterlagen anheftenden Zweigen sind die Blätter oft sitzend und zweizeilig angeordnet, an nicht wurzelnden Zweigen sind sie gestielt und spiralig angeordnet. Die unbehaarte Blattspreite ist immer einfach, meist mit undeutlicher Nervatur und kleinen, als dunkle Punkte erscheinenden Hohlräumen (Drüsen) im Bereich des Blattrandes, so dass er gesägt aussieht. Die Stomata sind staurocytisch. Nebenblätter sind keine vorhanden. Das jüngste Blatt umschließt die Endknospe.
Die Blüten stehen endständigen, aufrechten oder auch hängenden traubigen, ährigen oder doldigen Blütenständen zusammen. Bei den Marcgravia-Arten zeigt der Blütenstand einen Ring von fertilen Blüten um zentrale Nektarbehälter, die aus sterilen, mit ihren Tragblättern verschmolzenen Blüten gebildet werden (siehe Illustration von Marcgravia umbellata). Die Tragblätter (Brakteen) der Blüten sind oft kannenförmig oder löffelförmig umgebildet und produzieren Nektar. Bei vielen Arten sind zwei, bei anderen Arten keine Vorblätter vorhanden.
Die zwittrigen, radiärsymmetrischen Blüten sind vier- oder fünfzählig. Es ist ein doppeltes Perianth vorhanden. Bei Marcgravia-Arten gibt es vier Kelchblätter, bei den anderen Taxa sind meist fünf ungleiche Kelchblätter vorhanden, die frei oder höchstens an ihrer Basis verwachsen sind. Die selten drei, bei Marcgravia-Arten vier oder bei den Noranteoideae meist fünf Kronblätter können frei oder nur an der Basis bis weit nach oben oder gar vollständig zu einer fingerhutartigen Kappe (Marcgravia-Arten) verwachsen sein. Die drei bis 40 Staubblätter stehen in Kreisen zusammen und können frei oder an ihrer Basis und mit den Kronblätter verwachsen sein. Es kommen keine sterilen Staubblätter vor, jedoch gibt es Marcgravia-Arten mit sterilen Blüten, die mit den „Nektarhochblättern“ im Inneren der Blütenstände verwachsen sind. Die kleinen (20 bis 35 µm) Pollenkörner besitzen meist drei Aperturen, selten kommen bei Marcgravia-, Sarcopera- und Schwartzia-Arten vier Aperturen vor. Zwei bis acht Fruchtblätter sind zu einem halb oder vollständig oberständigen, synkarpen Fruchtknoten verwachsen. Jedes der zwei bis zwanzig Fruchtknotenfächer enthält viele Samenanlagen. Je Blüte ist nur ein Griffel mit einer einfachen Narbe vorhanden.
Durch die nektarbildenden, kannenförmigen Hochblätter werden große Bestäuber angelockt. Ornithophilie liegt vor bei Marcgravia, Norantea, Sarcopera und Schwartzia brasiliensis, sie werden also von Vögeln (Kolibris, meist Sperlingsvögeln (Passeriformes)) bestäubt. Sarcopera sessiliflora ist die erste Art, von der beschrieben wurde, dass der Pollen durch Vogelfüße übertragen wird. Die meisten Schwartzia-Arten, Marcgraviastrum und Marcgravia werden von Fledermäusen (Chiropterophilie) bestäubt. Auch von nicht fliegenden Säugetieren als Bestäuber wird berichtet. Entomophilie kommt bei zwei Gattungen vor: Ruyschia werden von Fliegen oder Bienen und Souroubea von Schmetterlingen und Schwärmern (Sphingidae) bestäubt. Einige Arten sind auch autogam und sogar kleistogam, wie beispielsweise Experimente bei Marcgravia coriacea zeigen.
Die vom haltbaren Griffel gekrönten, lokuliziden, fast kugeligen Kapselfrüchte wirken manchmal beerenartig. Sie öffnen sich von ihrer Basis aus und enthalten eine farbige, fleischige Plazenta mit zahlreichen, kleinen Samen. Die kugeligen bis nierenförmigen Samen besitzen eine glänzende, netzartige Samenschale (Testa). Die leuchtend gefärbte Pulpa, die die kleinen Samen exponiert, wenn die Kapselfrüchte aufbrechen, lässt auf eine endozoochore Samenausbreitung schließen.
Es sind häufig Raphidzellen und verschieden geformte Sklereiden vorhanden. Sie enthalten Anthocyane.
Der Familienname Marcgraviaceae wurde zuerst am 11. Mai 1816 von Antoine-Laurent de Jussieu in Augustin-Pyrame de Candolle: Essai sur les propriétés médicinales des plantes …, 2. Auflage, S. 87 verwendet. Durch Aufnahme in die Liste der Nomina conservanda gilt allerdings die Veröffentlichung von Friedrich von Berchtold & Jan Svatopluk Presl in O Prirozenosti Rostlin, 1820, S. 218, als Erstbeschreibung der Familie. Manchmal wird auch die Publikation durch Jacques Denis Choisy in Augustin-Pyrame de Candolle: Prodromus Systematis Naturalis Regni Vegetabilis, Teil 1, 1824, S. 565–566 zitiert. Typusgattung ist Marcgravia L. Der Gattungsname Marcgravia leitet sich her vom deutschen Naturforscher Georg Marggraf (1610–1644).[1][2]
Beispielsweise von Cronquist 1988 und Takhtajan 1997 wurden sie in die Theales gestellt. Bei der Angiosperm Phylogeny Group, zuletzt bei APG III, steht sie in der Ordnung der Ericales.[3] Die Marcgraviaceae sind eine Schwestergruppe der Tetrameristaceae und diese beiden Familien bilden mit den Balsaminaceae zusammen die Klade der „balsaminoiden Ericales“.
Die Familie der Marcgraviaceae besitzt eine rein neotropische Verbreitung, vom südlichen Mexiko über Zentralamerika, einschließlich der Westindischen Inseln bis zum nördlichen Bolivien und östlichen Brasilien. Die meisten Taxa gedeihen in tropisch-feuchten Urwäldern des Tieflandes, in Berg-Regenwäldern oder Nebelwäldern.
Die Familie Marcgraviaceae wird in zwei Unterfamilien (Ward & Price 2002) gegliedert und enthält etwa acht Gattungen mit rund 130 Arten:[4][5][6]
Die Informationen dieses Artikels entstammen zum größten Teil den unter Nachweise angegebenen Quellen, darüber hinaus werden folgende Quellen zitiert:
Die Marcgraviaceae sind eine Familie aus der Ordnung der Heidekrautartigen (Ericales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Sie enthält sieben Gattungen mit rund 130 Arten in der Neotropis. Wenige Arten (beispielsweise Norantea guianensis) werden als Zierpflanzen genutzt.
The Marcgraviaceae are a neotropical angiosperm family in the order Ericales. The members of the family are shrubs, woody epiphytes, and lianas, with alternate, pinnately nerved leaves. The flowers are arranged in racemes. The flowers are accompanied by modified, fleshy, saccate bracts which produce nectar. The flowers are pentamerous. The fruits are capsules.
There are 2 known subfamilies; Marcgravioideae (containing Marcgravia and Marcgraviastrum) and Noranteoideae (containing the rest of the genera).[2]
Former genus include Pseudosarcopera (now listed as a synonym of Sarcopera).[3]
The Marcgraviaceae are a neotropical angiosperm family in the order Ericales. The members of the family are shrubs, woody epiphytes, and lianas, with alternate, pinnately nerved leaves. The flowers are arranged in racemes. The flowers are accompanied by modified, fleshy, saccate bracts which produce nectar. The flowers are pentamerous. The fruits are capsules.
Marcgraviaceae es una familia neotropical de plantas del orden Ericales. Tiene 8 géneros con 130 especies. Su distribución va desde los 0 a los 2500 m s. n. m., en algunos casos se ha reportado su presencia hasta los 3000 m s. n. m.. Es de hábito arbustivo epífito y hemiepífito creciendo en forma de lianas. Presenta grandes y vistosas inflorescencias con unos notorios nectarios reproductivos extraflorales.
Colombia es actualmente el país con mayor riqueza en margraviaceaes, con un total de 60 especies, seguido por Brasil con 38 y Venezuela con 25, sin embargo su presencia no se restringe a estos tres países ya que se reportan en Costa Rica, Panamá, Nicaragua y México.
Son arbustos, epífitas o hemiepífitas o trepadoras; plantas hermafroditas. Con hojas simples, enteras, alternas y dísticas o espiraladas, coriáceas a raramente membranáceas, glabras, generalmente con conspicuas glándulas hipofilas; subsésiles o cortamente pecioladas, exestipuladas. La inflorescencia en una umbela, un racimo o una espiga terminal, flores hipóginas, sésiles o pediceladas, generalmente con 1–2 bractéolas sepaloides, todas o sólo algunas flores con nectarios extraflorales; sépalos imbricados, persistentes, coriáceos; pétalos basal a completamente connados; estambres 3–numerosos, libres o basalmente connados, frecuentemente adnados basalmente a la corola, filamentos teretes a obviamente aplanados, ovario 2–multilocular, placentación axial. Frutos globosos o subesféricos, generalmente con una pared coriácea bien desarrollada, irregularmente dehiscentes; semillas embebidas en una pulpa dulce, roja a anaranjada.[1]
Esta familia presenta estructuras singulares llamadas nectarios reproductivos extraflorales (brácteas nectariferas) en todas sus especies que dependiendo del género pueden variar su localización, forma, coloración y tamaño; su apariencia es similar a jarras y se han dado a través de un extenso proceso de coevolución con sus polinizadores.
Esta familia actualmente está dividida en 8 géneros, distribuidos en dos subfamilias Noranteoideae y Marcgravioideae, la primera incluye todos los géneros menos Marcgravia, por lo cual para Marcgravioideae solo se tiene uno.
Marcgravioideae
Noranteoideae
Marcgraviaceae es una familia neotropical de plantas del orden Ericales. Tiene 8 géneros con 130 especies. Su distribución va desde los 0 a los 2500 m s. n. m., en algunos casos se ha reportado su presencia hasta los 3000 m s. n. m.. Es de hábito arbustivo epífito y hemiepífito creciendo en forma de lianas. Presenta grandes y vistosas inflorescencias con unos notorios nectarios reproductivos extraflorales.
Colombia es actualmente el país con mayor riqueza en margraviaceaes, con un total de 60 especies, seguido por Brasil con 38 y Venezuela con 25, sin embargo su presencia no se restringe a estos tres países ya que se reportan en Costa Rica, Panamá, Nicaragua y México.
Marcgraviaceae on kukkivien kasvien heimo. Siihen kuuluu määritelmästä riippuen 7–8 sukua ja noin 130 lajia.[1][2] Heimon lajit ovat lähinnä trooppisen Väli- ja Etelä-Amerikan sekä Karibianmeren saarten puuvartisia köynnöksiä ja pensaita.
Heimon kasvit ovat yleensä puuvartisia, usein ilmajuurellisia liaaneja tai pensaita, joskus pieniä puita. Eräät lajit ovat päällyskasveja. Heimon lajit ovat usein erilaislehtisiä; juurellisten versojen lehdet ovat ruodittomia ja kahteen riviin kääntyneitä, muiden versojen ruodillisia ja vapaammin asettuneita. Lehdet ovat yksinkertaisia, vuorottaisesti asettuneita ja sulkasuonisia. Heimon kasveilla on usein kukkien ympärillä suojuslehtiä, joissa on mettä tuottavia mesiäisiä.[1][3]
Kaksineuvoiset kukat kasvavat terttu-, sarja- tai tähkämuotoisissa kukinnoissa. Kukinnot sijaitsevat versojen päädyissä. Monien heimon lajien pölyttäjinä toimivat kolibrit tai lepakot, jotkut ovat itsepölytteisiä tai umpipölytteisiä. Sekä terä- että verholehtiä on 4–5. Heteitä on 3–40. Kukan emiössä on 2–8 emiä. Sikiän on yleensä 2–8-onteloinen, jokaisessa ontelossa on 30–50 siemenaihetta. Hedelmä on yleensä kota. Yhdessä hedelmässä on tavallisesti 50–100 siementä.[1][3]
Marcgraviaceae on kukkivien kasvien heimo. Siihen kuuluu määritelmästä riippuen 7–8 sukua ja noin 130 lajia. Heimon lajit ovat lähinnä trooppisen Väli- ja Etelä-Amerikan sekä Karibianmeren saarten puuvartisia köynnöksiä ja pensaita.
Les Marcgraviacées, Marcgraviaceae Bercht. & J. Presl, sont une famille de plantes dicotylédones de l'ordre des Ericales. Ce sont des arbustes, de petits arbres et principalement des lianes, parfois épiphytes, des régions tropicales d'Amérique centrale. Plusieurs espèces présentent une inflorescence en parapluie, suspendue au bout d'une tige, adaptée à la pollinisation par des chauves-souris ou des oiseaux-mouches.
Le nom vient du genre type Marcgravia qui rend hommage au naturaliste allemand Georg Markgraf (1610-1644), considéré comme l'explorateur le plus important du Brésil du 0XVIIe siècle.
Cette famille a été décrite en 1820 par les botanistes Friedrich von Berchtold (1781-1876), originaire de Bohême, et Jan Svatopluk Presl (1791-1849), de Prague.
La classification classique de Cronquist (1981) situait cette famille dans l'ordre des Theales.
En classification phylogénétique APG II (2003) et classification phylogénétique APG III (2009), les Marcgraviacées font partie de l'ordre des Ericales.
Selon GRIN (10 décembre 2017)[2] :
Liste des genres selon Tropicos (10 décembre 2017)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Les Marcgraviacées, Marcgraviaceae Bercht. & J. Presl, sont une famille de plantes dicotylédones de l'ordre des Ericales. Ce sont des arbustes, de petits arbres et principalement des lianes, parfois épiphytes, des régions tropicales d'Amérique centrale. Plusieurs espèces présentent une inflorescence en parapluie, suspendue au bout d'une tige, adaptée à la pollinisation par des chauves-souris ou des oiseaux-mouches.
Marcgravia nepenthoides, pollinisée par un oiseau-moucheMarcgraviaceae, biljna porodica u redu vrjesolike. Postoji osam priznatih rodova hemiepifita, epifita, lijana, grmova i rijetko manje drveće. Ime je došlo po rodu Marcgravia iz tropskoj Americi[1]
Marcgraviaceae, biljna porodica u redu vrjesolike. Postoji osam priznatih rodova hemiepifita, epifita, lijana, grmova i rijetko manje drveće. Ime je došlo po rodu Marcgravia iz tropskoj Americi
Caracasia Szyszyl. Marcgravia L. Marcgraviastrum (Wittm. ex Szyszyl.) de Roon & S.Dressler Norantea Aubl. Ruyschia Jacq. Sarcopera Bedell Schwartzia Vell. Souroubea Aubl.Marcgraviaceae is een botanische naam voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie.
Het gaat om een niet al te grote familie van houtige planten (vaak lianen), die in de neotropen voorkomen.
In het Cronquist systeem (1981) is de plaatsing in een orde Theales.
Marcgraviaceae is een botanische naam voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie.
Het gaat om een niet al te grote familie van houtige planten (vaak lianen), die in de neotropen voorkomen.
In het Cronquist systeem (1981) is de plaatsing in een orde Theales.
Marcgraviaceae er en familie av busk-planter og lianer tilhørende ordenen Ericales, med 5-6 slekter og ca. 100 arter. Artene har oftest motstilte, flikete blader. Blomstene produserer nektar, og har fem kronblad.
Slektene i familien omfatter:
Marcgraviaceae er en familie av busk-planter og lianer tilhørende ordenen Ericales, med 5-6 slekter og ca. 100 arter. Artene har oftest motstilte, flikete blader. Blomstene produserer nektar, og har fem kronblad.
Marcgraviaceae – rodzina roślin z rzędu wrzosowców. Obejmuje 7 gatunków drzew i pnączy wyróżniających się bardzo wyspecjalizowanymi cechami budowy, w tym specyficznie zmodyfikowanymi miodnikami. Rośliny te występują na Antylach oraz na kontynencie amerykańskim od południowego Meksyku na północy po Boliwię na południu. Nie mają istotnego znaczenia ekonomicznego, poza lokalnym użytkowaniem niektórych roślin jako leczniczych[3].
Rodzina tworząca klad bazalny rzędu wrzosowców, siostrzana dla niecierpkowatych i Tetrameristaceae [1].
wrzosowceMarcgraviaceae
Balsaminaceae – niecierpkowate
Polemoniaceae – wielosiłowate
Fouquieriaceae – okotijowate
Lecythidaceae – czaszniowate
Sapotaceae – sączyńcowate
Ebenaceae – hebankowate
Primulaceae – pierwiosnkowate
Theaceae – herbatowate
Symplocaceae – symplokowate
Styracaceae – styrakowate
Diapensiaceae – zimnicowate
Sarraceniaceae – kapturnicowate
Actinidiaceae – aktinidiowate
Roridulaceae – tuliłezkowate
Clethraceae – orszelinowate
Cyrillaceae – zwichrotowate
Ericaceae – wrzosowate
Podrodzina: Marcgravioideae:
Podrodzina: Noranteoideae:
Marcgraviaceae – rodzina roślin z rzędu wrzosowców. Obejmuje 7 gatunków drzew i pnączy wyróżniających się bardzo wyspecjalizowanymi cechami budowy, w tym specyficznie zmodyfikowanymi miodnikami. Rośliny te występują na Antylach oraz na kontynencie amerykańskim od południowego Meksyku na północy po Boliwię na południu. Nie mają istotnego znaczenia ekonomicznego, poza lokalnym użytkowaniem niektórych roślin jako leczniczych.
Norantea guianensis Schwartzia adamantiumMarcgraviaceae é uma família de plantas angiospérmicas (plantas com flor - divisão Magnoliophyta), pertencente à ordem Ericales.
A ordem à qual pertence esta família está por sua vez incluida na classe Magnoliopsida (Dicotiledóneas): desenvolvem portanto embriões com dois ou mais cotilédones.
Marcgravia
Norantea
Souroubea
Ruyschia
Caracasia
Marcgraviaceae é uma família de plantas angiospérmicas (plantas com flor - divisão Magnoliophyta), pertencente à ordem Ericales.
A ordem à qual pertence esta família está por sua vez incluida na classe Magnoliopsida (Dicotiledóneas): desenvolvem portanto embriões com dois ou mais cotilédones.
Marcgraviaceae este o familie de plante cu flori din ordinul Ericales ce conține specii de arbuști și liane.
Cuprinde următoarele genuri:[2]
|access-date=
(ajutor) Marcgraviaceae este o familie de plante cu flori din ordinul Ericales ce conține specii de arbuști și liane.
Marcgraviaceae là một họ thực vật có hoa thuộc bộ Ericales sinh sống trong khu vực nhiệt đới Tân thế giới. Họ này chứa 7-8 chi và khoảng 130 loài[1][2].
Các thành viên trong họ này chủ yếu là các dạng cây bụi hay cây gỗ nhỏ và dây leo với một ít cây biểu sinh thân gỗ với các lá mọc so le có gân lá hình lông chim. Hoa lưỡng tính mọc thành chùm hay bông hoặc tán ở đầu cành. Các hoa kèm theo là các lá bắc bị biến đổi thành dạng túi, dày cùi, sinh ra mật hoa. Hoa 5 cánh. Quả là dạng quả nang, chứa nhiều hạt.
Marcgraviaceae là một họ thực vật có hoa thuộc bộ Ericales sinh sống trong khu vực nhiệt đới Tân thế giới. Họ này chứa 7-8 chi và khoảng 130 loài.
Các thành viên trong họ này chủ yếu là các dạng cây bụi hay cây gỗ nhỏ và dây leo với một ít cây biểu sinh thân gỗ với các lá mọc so le có gân lá hình lông chim. Hoa lưỡng tính mọc thành chùm hay bông hoặc tán ở đầu cành. Các hoa kèm theo là các lá bắc bị biến đổi thành dạng túi, dày cùi, sinh ra mật hoa. Hoa 5 cánh. Quả là dạng quả nang, chứa nhiều hạt.
Marcgraviaceae Bercht. & J.Presl (1820), nom. cons.
Типовой родМаркгравиевые (лат. Marcgraviaceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Верескоцветные (Ericales). Типовой род назван в честь немецкого естествоиспытателя Георга Маркграфа (1610—1644).
Маркгравиевые — кустарники, одревесневшие эпифиты и лианы. Листья очередные, с перистым жилкованием. Пятичленные цветки имеют видоизмененные, мясистые, мешковидные прицветники, которые вырабатывают нектар. Плод - коробочка.
Представители семейства являются неотропическими растениями.
Семейство Маркгравиевые включает 8 родов[2]:
Маркгравиевые (лат. Marcgraviaceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Верескоцветные (Ericales). Типовой род назван в честь немецкого естествоиспытателя Георга Маркграфа (1610—1644).
参见正文
蜜囊花科又名附生藤科,共有5属约100种,都生长在热带中美洲。
本科植物为灌木或附生灌木状藤本,单叶互生;花聚合成花序,其中不育花的苞片变为瓶状、囊状等式样,并具蜜腺的结构;果实为蒴果。
1981年的克朗奎斯特分类法将其列在山茶目中,1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将其合并到杜鹃花目中。