Seyba (lat. Ceiba) – əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Seyba (lat. Ceiba) – əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Ceiba és un gènere d'arbres que són plantes natives de moltes zones tropicals incloent Mèxic, Amèrica Central, Amèrica del Sud, Les Bahames, Belize, i el Carib, Àfrica Occidental i sud-est d'Àsia. Algunes espècies poden arribar a fer 70 m d'alt. L'espècie més cultivada és el kapok Ceiba pentandra.
Recentment els especialistes incorporen el gènere Chorisia dins Ceiba.
No s'ha de confondre el gènere Ceiba amb el nom comú ceibo (Erythrina crista-galli), que és l'arbre nacional de l'Argentina i Uruguai.
Ceiba és un gènere d'arbres que són plantes natives de moltes zones tropicals incloent Mèxic, Amèrica Central, Amèrica del Sud, Les Bahames, Belize, i el Carib, Àfrica Occidental i sud-est d'Àsia. Algunes espècies poden arribar a fer 70 m d'alt. L'espècie més cultivada és el kapok Ceiba pentandra.
Recentment els especialistes incorporen el gènere Chorisia dins Ceiba.
Vlnovec (Ceiba) je rod rostlin z čeledi slézovité. Jsou to malé až velmi mohutné stromy s dlanitě složenými listy a pětičetnými květy. Plodem je tobolka se semeny obklopenými četnými vlákny. Rod zahrnuje 17 druhů a je rozšířen v tropické Americe, v menší míře i v rovníkové Africe. Vlivem lidské činnosti se některé druhy rozšířily i do tropů jiných kontinentů. Vlnovce rostou zejména v sezónně suchých lesích, v menší míře i v tropickém deštném lese. Nejznámějším druhem je vlnovec pětimužný, ikonický strom jihoamerických pralesů. Je to gigantický strom se širokou korunou, dorůstající výšky až 70 metrů. Je pěstován v tropech různých kontinentů jako zdroj rostlinných vláken, známých jako kapok. Vlnovec nádherný a příbuzné druhy s nápadnými květy se pěstují v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. V minulosti byly tyto druhy řazeny do rodu Chorisia, který byl spojen s rodem vlnovec.
Vlnovce jsou opadavé stromy, dorůstající obvykle výšky od 5 do 20 metrů. Nejvyšším druhem je vlnovec pětimužný, dorůstající výšky 30 až 50, výjimečně až 70[1] metrů. Nejmenším druhem je naproti tomu Ceiba jasminodora z brazilské oblasti Minas Gerais, což je malý stromek dorůstající stěží výšky 2 metrů. Kmen některých zástupců je láhvovitě nebo vřetenovitě ztlustlý, u báze s velkými kořenovými náběhy. V mládí jsou kmeny a větve většiny druhů pokryté ostrými, kuželovitými ostny, které později opadávají. Větve mají charakteristický patrovitý růst. Listy jsou dlanitě složené ze 3 až 9 eliptických nebo obkopinatých lístků, lysé nebo hvězdovitě chlupaté. Lístky jsou celokrajné nebo na okraji pilovité. Na bázi i na vrcholu řapíku je pulvinus. Palisty jsou opadavé.
Květy jsou pětičetné, pravidelné až lehce dvoustranně souměrné, úžlabní nebo téměř vrcholové, jednotlivé nebo ve svazečcích, stopkaté. Některé druhy mají květy velmi nápadné. Kalich je miskovitý až zvonkovitý, vytrvalý, na vrcholu nepravidelně dvou až pětilaločný nebo uťatý. Korunní lístky jsou růžové, purpurové, žluté nebo bílé, čárkovité, obkopinaté nebo podlouhlé, hustě pokryté bílými nebo zlatavými hvězdovitými chlupy, delší než kalich, přirostlé k bázi tyčinkové trubičky. Tyčinek je 5 až 15, nitky jsou na bázi nebo kompletně celé srostlé v trubičku. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý z 5 plodolistů a se stejným počtem komůrek obsahujících mnoho vajíček. Čnělka je na vrcholu kyjovitá nebo pětilaločná. Plodem je kožovitá až dřevnatá pouzdrosečná tobolka pukající 3 až 5 chlopněmi, s vytrvalým křídlatým středním sloupkem. Obsahuje mnoho semen obklopených hedvábitými vlákny. Semena jsou poměrně malá, kulovitá až vejcovitá, s tvrdým osemením.[2][3][4]
Ostny na mladém kmeni vlnovce pětimužného
Listy vlnovce pětimužného
Květenství vlnovce pětimužného
Květ vlnovce nádherného
Nedozrálé a zralé plody vlnovce pětimužného
Rod vlnovec zahrnuje v současném pojetí 17 druhů.[4] Je rozšířen v tropické Americe a rovníkové Africe. Největší počet druhů roste v Brazílii (11 druhů, z toho 6 endemických). Největší areál má vlnovec pětimužný, rozšířený od jižního Mexika po Bolívii a vyskytuje se i na Karibských ostrovech. Vlivem dálkového přenosu se vyskytuje i v rovníkové Africe, kde je rozšířen od západní Afriky na východ po Čad a na jih po Angolu. Lidskou činností byl zavlečen i do tropů jiných kontinentů a je poměrně běžný např. v jižní a jihovýchodní Asii. Také vlnovec nádherný (Ceiba speciosa, syn. Chorisia speciosa) je rozšířen na rozsáhlém území od Kostariky až po severní Argentinu.[5][6]
Převážná většina druhů roste v sezónně suchých tropických lesích. Vlnovec pětimužný, vlnovec nádherný a C. samauma rostou také ve vlhkých tropických deštných lesích, vlnovec pětimužný dokonce i na zaplavovaných půdách. Všechny druhy jsou sezónně opadavé. Druh C. lupuna roste jako jediný výhradně v tropickém deštném lese.[4]
Vlnovce mají rozličné způsoby opylování. Květy vlnovce pětimužného se otevírají na noc, silně voní, obsahují hojný nektar a jsou přizpůsobené opylování netopýry. Pyl je lepkavý. V některých suchých oblastech Latinské Ameriky představují květy významný zdroj vody i potravy pro netopýry jako je vampýr dlouhojazyčný (Glossophaga soricina) nebo listonos světlý (Phyllostomus discolor). Na květech byla také pozorována drobná medvídkovitá šelma kynkažu (Potus flavus). Květy navštěvují i různé můry, které se však nepodílejí na opylování, a po rozednění i včely. Své opylovače si tento druh našel i v tropické Asii, kde květy navštěvují kaloni (zejména kaloň krátkonosý, kaloň indický a kaloň Leschenaultův). Na ostrovech Samoa, kam byl rovněž zavlečen, má tento druh jediného opylovače, kaloně tongánského (Pteropus tonganus). V některých populacích mají vlnovce pětimužné květy striktně cizosprašné, zatímco jinde probíhá i samoopylení.[7][8][9][10] Netopýři opylují také květy Ceiba erianthos a některých dalších druhů. Naproti tomu květy Ceiba chodatii obsahují málo nektaru a opylují je lišajové podobně jako květy druhů C. jasminodora a C. schottii. Květy vlnovce nádherného a pravděpodobně i C. crispiflora opylují zejména denní motýli. Navštěvují je také kolibříci, jako opylovači ale v tomto případě nejsou příliš efektivní. Specializovanou vazbu s kolibříky má naopak druh C. pubiflora.[4] Semena vlnovců jsou obklopena dlouhými vlákny a šíří se zejména větrem. Na jejich šíření se zřejmě podílejí i papoušci.[1][11]
Kaloň krátkonosý na květech vlnovce pětimužného
Kolibřík u květů vlnovce
Tirika zelený (Brotogeris tirica) na květech Ceiba glaziovii
Špaček indomalaský (Sturnus contra) na květech vlnovce pětimužného v Indii
Vlnovec pětimužný je jedním z nejmohutnějších stromů Latinské Ameriky. Dorůstá běžně výšek okolo 40 až 50 metrů a má velmi širokou, polokulovitou korunu, která se vypíná nad horním korunním patrem tropického deštného lesa. Strom hraje zásadní roli v životě četných indiánských kmenů Latinské Ameriky, kteří jej mají v úctě. Je vnímán jako 'strom života' a ve spiritualitě spojován s duchy pralesa. Je národním stromem Guatemaly. Je to posvátný strom černošských Kubánců a uctívají jej potomci Mayů.[12]
Rod Ceiba je v rámci čeledi slézovité řazen do podčeledi Bombacoideae. V minulosti byl spolu s řadou dalších rodů řazen do čeledi Bombacaceae (cejbovité, bombaxovité), která byla v systému APG sloučena s čeledí Malvaceae. V monografii rodu Ceiba, vydané v roce 2003, je uvedeno celkem 17 druhů. Celkem 7 z nich je řazeno do skupiny velmi blízce příbuzných druhů, označované jako Ceiba insignis agg. Tyto druhy byly v minulosti řazeny do samostatného rodu Chorisia, který byl sloučen s rodem Ceiba. Základním rozlišovacím znakem těchto 2 rodů byla u Chorisia přítomnost dvoulaločných staminodií, obklopujících bázi tyčinek srostlých v trubičku.[11][4]
Vlnovec pětimužný poskytuje rostlinná vlákna, známá jako kapok. Vlákna jsou bílá nebo nažloutlá, 10 až 40 mm dlouhá, houževnatá a odolná vůči škůdcům. Využívají se zejména jako vycpávkový a izolační materiál a někdy se spřádají s jinými vlákny, zejména s bavlnou. Strom je komerčně pěstován v Karibiku, v tropické Africe, v Asii i na Madagaskaru. Podobná vlákna poskytují i některé jiné druhy vlnovce.[13][9] Vlnovec nádherný a další blízce příbuzné druhy s pohlednými květy (C. chodatii, C. crispiflora, C. insignis, C. pubiflora, C. schottii), řazené v minulosti do rodu Chorisia, jsou pěstovány v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. Lze se s nimi setkat i ve Středomoří. Byly též vypěstovány kulturní hybridy a kultivary.[14][11]
Dřevo vlnovce pětimužného je velmi lehké (hustota 0,25 g/cm3), snadno opracovatelné. Není odolné vůči škůdcům a rozkladu. Používá se zejména na bedny a obalové materiály, lehké stavby, k výrobě lodí a dlabaných kánoí, zemědělského náčiní a podobně.[9] Podobné využití má i dřevo C. insignis.[12] Kořeny, kůra, listy a latex vlnovce pětimužného slouží v domorodé medicíně k léčení celé řady chorob. Latex se používá při výrobě slaměných klobouků proti dešti.[12]
Vlnovec pětimužný v botanické zahradě v Indii
Kvetoucí Ceiba pubiflora v botanické zahradě v Málaze
Květ křížence C. speciosa x insignis
Výrobky z kapoku v Malajsii
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlnovec ve Wikimedia Commons
Vlnovec (Ceiba) je rod rostlin z čeledi slézovité. Jsou to malé až velmi mohutné stromy s dlanitě složenými listy a pětičetnými květy. Plodem je tobolka se semeny obklopenými četnými vlákny. Rod zahrnuje 17 druhů a je rozšířen v tropické Americe, v menší míře i v rovníkové Africe. Vlivem lidské činnosti se některé druhy rozšířily i do tropů jiných kontinentů. Vlnovce rostou zejména v sezónně suchých lesích, v menší míře i v tropickém deštném lese. Nejznámějším druhem je vlnovec pětimužný, ikonický strom jihoamerických pralesů. Je to gigantický strom se širokou korunou, dorůstající výšky až 70 metrů. Je pěstován v tropech různých kontinentů jako zdroj rostlinných vláken, známých jako kapok. Vlnovec nádherný a příbuzné druhy s nápadnými květy se pěstují v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. V minulosti byly tyto druhy řazeny do rodu Chorisia, který byl spojen s rodem vlnovec.
Kapoktræ-slægten (Ceiba) er udbredt med arter i Vestafrika, på Bahamaøerne, i Caribien, Mellem- og Sydamerika samt Sydøstasien. Nylige botaniske undersøgelser viser, at slægten Chorisia skal indordnes i denne slægt, sådan at antallet af arter ligger omkring 20. Det er store stedsegrønne træer med høje grenløse stammer og skærmagtige kroner. Arterne har ofte kraftigt udviklede 'brætrødder'.
Nedenfor nævnes kun den ene art af kapoktræ, som har haft økonomisk betydning i Danmark, nemlig som fyld i madrasser og puder.
Under besættelsen, hvor Danmark var afskåret fra at importere kapok, høstede man nogle steder dunhammer og brugte dette naturmateriale som erstatning for kapok. I dag har kapok fået en renæssance som fyld i økologiske og allergivenlige dyner, puder og madrasser.
Arter
Ceiba ist eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Wollbaumgewächse (Bombacoideae) aus der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Ihr botanischer Name ist vermutlich haitianischen Ursprungs (iba „Baum“).
Ceiba-Arten wachsen als meist laubabwerfende Bäume, die Wuchshöhen von 1 bis 50 Meter erreichen und große, ausgebreitete Kronen ausbilden. Die Stämme sind häufig sukkulent angeschwollen und mit Stacheln besetzt, doch auch innerhalb der meisten Arten kommen stark und kaum angeschwollene Stämme mit vielen oder wenigen Stacheln vor. Bei einigen Arten weisen auch die Zweige Stacheln auf. Es können Brettwurzeln vorkommen.
Die wechselständigen und gestielten Laubblätter sind zusammengesetzt handförmig, gefingert, mit meist fünf bis sieben (selten drei oder acht) Blättchen. Die meist kahlen und kurz gestielten bis fast sitzenden Blättchen sind ganzrandig oder gesägt bis feinzähnig sowie bespitzt bis spitz oder zugespitzt, seltener stachelspitzig. Die Nebenblätter sind abfallend.
Die großen und auffälligen Blüten erscheinen achselständig, einzeln oder in kleinen, wenigblütigen Büscheln. Die Blüten erscheinen vor oder mit den Blättern. Die gestielten und zwittrigen Blüten mit doppelter Blütenhülle sind fünfzählig.
Der fleischige und innen oft zottig behaarte, außen meist kahle, becherförmige und beständige, grüne bis gefärbte Kelch ist meist drei- bis fünflappig, -zähnig oder gestutzt und besitzt innen Nektarien. Die spiralig angeordneten, innen meist kahlen und außen mehr oder weniger seidig behaarten, meist verkehrt-ei- bis spatelförmigen Kronblätter sind weiß bis rosa oder rötlich, purpur bis gelb und im unteren Teil mit der Staubblattröhre verwachsen. Die (ursprünglich 15) Staubblätter sind im unteren Teil, um den Fruchtknoten herum, meist zu einer kurzen Röhre verschmolzen. Direkt über der Röhre können freie oder verwachsene, behaarte oder kahle Anhängsel (Kragen, Staminodien), die die Kronröhre teils verschließen, vorhanden sein, auch kann eine „zweite Röhre“ oberhalb davon ausgebildet sein, die dann an der Spitze geteilt sein kann oder auch nicht. Die meistens fünf freien Stäubfäden über der Röhre sind manchmal ungleich lang sowie meist ungeteilt, sie können selten aber auch jeweils dreiteilig sein. Die Antheren sind meistens zweithekig (eine Theke ist zum Konnektiv reduziert) und oft gewunden oder seltener einthekig. Der fünfkammerige Fruchtknoten, mit vielen Samenanlagen, ist ober- bis halboberständig mit einem langen, meistens kahlen Griffel mit kugeliger, leicht geteilter Narbe.
Die meisten Arten blühen in der Nacht. Die Bestäubung erfolgt durch Tiere (Zoogamie). So dienen je nach Art Tagfalter, Nachtfalter, Kolibris oder Fledermäuse als Pollentransporteure.
Die großen, birnenförmigen, fünfklappigen und lokulizidalen, ledrigen bis holzigen Kapselfrüchte enthalten viele Samen. Die kugeligen bis nierenförmigen, braunen bis schwarzen Samen sind 5 bis 10 mm groß, sie liegen in einer dichten Haarschicht die vom Endokarp gebildet wird und für ihre Verbreitung durch den Wind sorgen (Anemochorie).
In der Literatur ist vielfach noch die Zugehörigkeit der Gattung zur Pflanzenfamilie der Wollbaumgewächse (Bombacaceae) angegeben, die jetzt aber als die Unterfamilie Bombacoideae der Malvengewächse (Malvaceae) angesehen wird.
Alle Arten sind im tropischen Amerika heimisch, lediglich der Kapokbaum (Ceiba pentandra) kommt zudem auch in Westafrika natürlich vor. Er wird auch in anderen tropischen Gebieten, insbesondere in Asien häufig kultiviert und ist dort nicht selten verwildert.
Die Gattung wird in zwei Sektionen aufgeteilt:
[1] Sektion Ceiba: Die Staminodien weisen Gefäße auf. Die Pollen sind kugelig bis abgeflacht kugelig.
[2] Sektion Campylanthera (Schott & Endl.) K.Schum.: Die Staminodien weisen keine Gefäße auf. Die Pollen sind deutlich abgeflacht kugelig und haben erhabene Polkappen.
Die Gattung besteht aus 17 Arten, einschließlich derjenigen der früheren Gattung Chorisia Kunth:
Der Kapokbaum ist wegen der aus den Samenhaaren gewonnenen Fasern angebaut. Wegen ihrer imposanten Erscheinung wird Ceiba insignis weltweit in frostfreien Klimaten in Parks und Gärten angepflanzt. Meist unter ihrem alten Namen (Syn.) Chorisia insignis Kunth ist sie manchmal in Sammlungen sukkulenter Pflanzen zu sehen.
Wohl aufgrund ihres mächtigen astlosen Stammes, der erst weit oben eine Krone ausbildet, wurde die Ceiba von den Maya verehrt – in ihrer Glaubens- und Vorstellungswelt bildete sie die Weltachse, die Himmel, Erde und Unterwelt (xibalba oder mitaal) miteinander verband.
Ceiba ist eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Wollbaumgewächse (Bombacoideae) aus der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Ihr botanischer Name ist vermutlich haitianischen Ursprungs (iba „Baum“).
Ceiba is a genus of trees in the family Malvaceae, native to tropical and subtropical areas of the Americas (from Mexico and the Caribbean to N Argentina) and tropical West Africa.[2] Some species can grow to 70 m (230 ft) tall or more, with a straight, largely branchless trunk that culminates in a huge, spreading canopy, and buttress roots that can be taller than a grown person. The best-known, and most widely cultivated, species is Kapok, Ceiba pentandra, one of several trees known as kapok.
Ceiba species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera (butterfly and moth) species, including the leaf-miner Bucculatrix ceibae, which feeds exclusively on the genus.
Recent botanical opinion incorporates Chorisia within Ceiba and puts the genus as a whole within the family Malvaceae.[2]
The tree plays an important part in the mythologies of pre-Columbian Mesoamerican cultures. In addition, several Amazonian tribes of eastern Peru believe deities live in Ceiba tree species throughout the jungle. The Ceiba, or ya’axché (in the Mopan Mayan language), symbolised to the Maya civilization an axis mundi which connects the planes of the Underworld (Xibalba) and the sky with that of the terrestrial realm. This concept of a central world tree is often depicted as a Ceiba trunk. The unmistakable thick conical thorns in clusters on the trunk were reproduced by the southern lowland Maya of the Classical Period on cylindrical ceramic burial urns or incense holders.
Modern Maya still often respectfully leave the tree standing when harvesting forest timber.[3] The Ceiba tree is represented by a cross and serves as an important architectural motif in the Temple of the Cross Complex at Palenque.[4]
Ceiba Tree Park is located in San Antón, in Ponce, Puerto Rico. Its centerpiece is the historic Ceiba de Ponce, a 500-year-old Ceiba pentandra tree associated with the founding of the city.[5][6] In the surroundings of the legendary Ceiba de Ponce, broken pieces of indigenous pottery, shells, and stones were found to confirm the presence of Taino Indians long before the Spaniards that later settled in the area.[7] In 1525, Spanish Conquistador Hernán Cortés ordered the hanging of Aztec emperor Cuauhtemoc from a Ceiba tree after overtaking his empire. The town of Chiapa de Corzo, Chiapas, Mexico was founded in 1528 by the Spanish around La Pochota, Ceiba pentandra, according to tradition. Founded in 1838, the Puerto Rican town of Ceiba is also named after this tree. The Honduran city of La Ceiba founded in 1877 was named after a particular Ceiba tree that grew down by the old docks. In 1898, the Spanish Army in Cuba surrendered to the United States under a Ceiba, which was named the Santiago Surrender Tree, outside of Santiago de Cuba.
Ceiba is also the national tree of Guatemala. The most important Ceiba in Guatemala is known as La Ceiba de Palín Escuintla which is over 400 years old. In Caracas, Venezuela there is a 100-year-old ceiba tree in front of the San Francisco Church known as La Ceiba de San Francisco and is an important element in the history of the city. The towering specimen near the town of Sabalito, Costa Rica, is a relict tree called "la ceiba" by residents and a survivor of one of the highest terrestrial rates of tropical deforestation.[8]
Ceiba pentandra produces a light and strong fiber (kapok) used throughout history to fill mattresses, pillows, tapestries, and dolls. Kapok has recently been replaced in commercial use by synthetic fibers. The Ceiba tree seed is used to extract oils used to make soap and fertilizers. The Ceiba continues to be commercialized in Asia, especially in Java, Malaysia, Indonesia and the Philippines.
Ceiba pentandra is the central theme in the book titled, The Great Kapok Tree by Lynne Cherry. Ceiba insignis and Ceiba speciosa are added to some versions of the hallucinogenic drink Ayahuasca.
Pablo Antonio Cuadra, a Nicaraguan poet, wrote a chapter about the Ceiba tree. He used it as a symbol of the Nicaraguan ancestral roots, a cradle for the nation, and source during the people's exile.[9]
There are 20 accepted species:[10]
Ceiba tree at O Parks, WildLife, and Recreation, El Ostional, Nicaragua
Ceiba tree at O Parks, WildLife, and Recreation, El Ostional, Nicaragua
Ceiba pentandra found in the center plaza of Chiapa de Corzo, Chiapas, Mexico.
Ceiba pentandra in Lal Bagh gardens in Bangalore (Bengaluru), India
Flower of Palo Borracho, Cordoba, Argentina
Flower of Ceiba speciosa, Paineira rosa, São Paulo, Brazil
Trunk of Ceiba speciosa (Paineira rosa), São Paulo, Brazil
Ceiba graviozii, (paineira branca), São Paulo, Brazil
Paineira branca flower, São Paulo, Brazil
Fruits, São Paulo, Brazil
Fruits, São Paulo, Brazil
Ceiba speciosa × C. insignis, a Huntington seedling flower, San Marino, California
Ceiba speciosa in Lahore
Ceiba speciosa in Lahore
Ceiba speciosa, white flowers
Two-color Ceiba speciosa
Ceiba is a genus of trees in the family Malvaceae, native to tropical and subtropical areas of the Americas (from Mexico and the Caribbean to N Argentina) and tropical West Africa. Some species can grow to 70 m (230 ft) tall or more, with a straight, largely branchless trunk that culminates in a huge, spreading canopy, and buttress roots that can be taller than a grown person. The best-known, and most widely cultivated, species is Kapok, Ceiba pentandra, one of several trees known as kapok.
Ceiba species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera (butterfly and moth) species, including the leaf-miner Bucculatrix ceibae, which feeds exclusively on the genus.
Recent botanical opinion incorporates Chorisia within Ceiba and puts the genus as a whole within the family Malvaceae.
Ceiba es un género con unas 21 especies aceptadas, del centenar descrito,[1] perteneciente a la familia Malvaceae. Las nuevas clasificaciones incluyen las especies del género Chorisia dentro de este.[2]
Parece haberse originado en el área tropical por donde se separaron América del Sur y África, hace unos 120 millones de años.[3] Se distribuye desde México hasta el sur chileno; tiene su mayor diversidad (13 especies) en Sudamérica. Es el árbol nacional de Guatemala.
Son árboles grandes, frecuentemente con raíces tabulares, el tronco generalmente tiene espinas, al menos cuando es joven. Hojas alternas palmaticompuestas; foliolos 5 a 9, peciolulos articulados con el ápice del pecíolo. Inflorescencias en fascículos de pocas flores o en ocasiones, flores solitarias. Flores hermafroditas, usualmente actinomorfas, pediceladas. Cáliz grueso, campanulado; pétalos 5, adnados a la base de una columna estaminal, suculentos; estambres 5, columna estaminal cónica o cilíndrica en la base, a veces con pseudoestambres 5, los filamentos fusionados en la base, cada pseudoestambre con una antera con 1–3 tecas espiraladas o anfractuosas; estigma capitado o ligeramente 5-lobulado. Fruto una cápsula elipsoide, leñosa; semillas redondeadas y numerosas, envueltas en una fibra algodonosa ("kapok") abundante y sedosa.[4][5]
La mayoría de las especies de Ceiba, son caducas y empiezan su floración hasta que caen las hojas. La antesis es crepuscular o nocturna y por ello sus polinizadores son lepidópteros, murciélagos o menos frecuentemente colibríes.[3]
En general, las especies de este género ocurren naturalmente en bosques que tienen una época marcada de sequía, por ejemplo, en el bosque tropical caducifolio de México o en las costas del sureste de Brasil. Fue declarado Árbol Nacional el 8 de marzo de 1955 durante el gobierno del presidente de Guatemala Carlos Castillo Armas. [3][6] No obstante, hay especies como Ceiba pentandra o Ceiba speciosa que muestran una tolerancia considerable a ambientes húmedos o incluso inundables.[3]
Aunque Charles Plumier empezó a usar este nombre ya en 1703, el género fue descrito por Philip Miller y publicado en The Gardeners Dictionary...Abridged...fourth edition, vol. 1, p. CA-CE,[7] 1754. La especie tipo es Ceiba pentandra (L.) Gaertn.[4]
Raíces tabulares.
Espinas en un tronco joven de Ceiba pentandra.
Hojas palmaticompuestas en Ceiba pentandra.
Flor de Ceiba pentandra.
Flor de Ceiba speciosa.
Comienza la dehiscencia del fruto, se observa la fibra algodonosa.
Frutos inmaduros y frutos maduros abiertos mostrando su fibra algodonosa en Ceiba pentandra
Uno de sus principales usos es el ornamental,la especie tipo, Ceiba pentandra ha sido ampliamente cultivada en América para este uso. De igual manera, varias ciudades de Argentina están adornadas con ceibas (Ceiba speciosa, Ceiba chodatii, Ceiba pubiflora o híbridos de estas especies). Las flores se usan también en ceremonias religiosas. Los frutos inmaduros, semillas y raíces tuberosas son comestibles en algunas regiones de México. El tejido fibroso de los frutos se usa como relleno de almohadas y la madera para fabricación de muebles.[3][6]
Las especies de Ceiba son conocidas en varias partes de América simplemente como ceibas. En Argentina y Uruguay especies con troncos particularmente ventricosos son referidas como palo borracho. Otros nombres comunes como pochote y yaxché (México) o painera (Brasil) hacen alusión al tejido fibroso de su fruto (el kapok).[3]
La ceiba era considerada un árbol sagrado entre las diferentes culturas prehispánicas del área de Mesoamérica, tales como mayas, pipiles, nahuas, taínos (Puerto Rico, La Española y Cuba), entre otros.
Actualmente, lo sigue siendo en la afrocubana yoruba. También se venera en algunas de las etnias amazónicas del Perú, pues se dice que allí viven ciertas deidades de la selva.
Según la cosmovisión de estos pueblos indígenas, la ceiba o Yaaxché, como se llama en el idioma maya, el universo está estructurado de tres planos, los cuales se comunican a través de la ceiba sagrada. Asimismo, de acuerdo a la creencia maya, son las ramas de este árbol las que permiten la apertura de los 13 cielos. Precisamente por la importancia que este árbol representaba para el pueblo maya y otros pueblos mesoamericanos, estos acostumbraban sembrarla en las plazas de sus ciudades. Esto se hace evidente en la antigua ciudad maya de Tikal, donde se encuentran varios ejemplares de esta especie. [10]
.jpg)
.jpg)
_feeding_on_Kapok_(Ceiba_pentandra)_at_night_in_Kolkata_W_IMG_3877.jpg)
_feeding_on_Kapok_(Ceiba_pentandra)_in_Kolkata_I_IMG_3091.jpg)
_growing_by_a_vil_Wellcome_V0043228.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|url= (ayuda) |url= (ayuda) Ceiba es un género con unas 21 especies aceptadas, del centenar descrito, perteneciente a la familia Malvaceae. Las nuevas clasificaciones incluyen las especies del género Chorisia dentro de este.
Parece haberse originado en el área tropical por donde se separaron América del Sur y África, hace unos 120 millones de años. Se distribuye desde México hasta el sur chileno; tiene su mayor diversidad (13 especies) en Sudamérica. Es el árbol nacional de Guatemala.
Kapokkipuut (Ceiba)[2] on kasvisuku malvakasvien (Malvaceae) heimon alaheimossa Bombacoideae. Siihen kuuluu noin 10–20 lajia lähinnä trooppisten alueiden puita. Suurin osa suvun lajeista kasvaa luontaisena trooppisessa Amerikassa.[1][3] Joidenkin suvun lajien hedelmien kuitua eli kapokkia on käytetty pehmusteena ja kellukkeiden täytteenä.[4]
Kapokkipuut ovat suurikokoisia puita. Runko on usein tyveä kohti levenevä ja lankkujuurinen. Puiden runko ja oksat ovat usein piikkien peittämiä.[1]
Lehdet ovat sormilehdykkäisiä. Lehdyköitä on tavallisesti 3–5. Lehdykät ovat ruodillisia, suippotyvisiä ja laidoiltaan hammastettuja tai ehyitä. Ne ovat pinnoiltaan kaljuja. Koko lehtilavan lehtiruoti huomattavasti pidempi kuin lehdyköiden ruodit. Kapokkipuut ovat kausivihantia.[1][3]
Kukat ovat kaksineuvoisia. Ne puhkeavat puun ollessa lehdettömänä tai samanaikaisesti lehtien kanssa. Ne kasvavat yksittäin tai 2–15 kukan kukinnoissa lehtihangoissa tai lähellä versojen kärkiä. Kukat ovat yleensä säteittäisesti symmetrisiä. Verhiöt ovat muodoltaan yhteenkasvaneen kellomaisia tai epäsäännöllisen 3–5-liuskaisia. Teriöihin kuuluu yleensä viisi tyvestään yhteenkasvanutta terälehteä. Teriöt ovat tavallisesti kellertävän valkoisia tai vaaleanpunaisia. Heteet ovat yhteenkiinnittyneitä teriöihin. Heteitä on tavallisesti 5–15. Kukissa on yhdiseminen, viisilokeroinen sikiäin. Kussakin lokerossa on useita siemenaiheita. Kukkien emiön vartalo on kapea ja luotti on mykerömäinen tai liuskainen.[1][3]
Hedelmät ovat rakenteeltaan yleensä viisiliuskaisesti aukeavia kotia. Kodat ovat pinnaltaan puutuneita tai nahkeita ja muodoltaan vastapuikeita tai pitkänpyöreitä. Yhdessä hedelmässä on lukuisia siemeniä. Hedelmien sisäpinnat ovat siemeniä ympäröivän kuidun peittämiä.[1][3]
Suvun lajien määrä vaihtelee määritelmästä riippuen kymmenestä kahteenkymmeneen.[3][1][5]
Kapokkipuita esiintyy luontaisena lähinnä Etelä-Amerikan ja Väli-Amerikan trooppisilla alueilla. Yksi laji kasvaa luonnossa trooppisessa Afrikassa.[1] Varsinkin amazoninkapokkipuuta kasvatetaan nykyisin laajalti kaikkialla tropiikissa.[3][6]
Hedelmien sisäpuolen kuitua eli kapokkia käytetään pehmusteena, eristeenä ja tyynyjen ja peittojen täytteenä. Koska kuitu on kevyttä, eikä ime vettä, sitä on käytetty myös kellukkeiden ja pelastusrenkaiden täytteenä. Kuitu ei sovellu langaksi kehräämiseen lyhyytensä ja sileän pintansa vuoksi.[4][7][6] Tavallisesti kuitua kerätään amazoninkapokkipuun hedelmistä, mutta myös muut kapokkipuulajit sekä lähisukuisen kapokkioiden (Bombax) suvun lajit tuottavat samankaltaista kuitua.[1][8][9]
Joitakin suvun lajeja käytetään koriste- ja katupuina tropiikissa.[6][8]
Kapokkipuut (Ceiba) on kasvisuku malvakasvien (Malvaceae) heimon alaheimossa Bombacoideae. Siihen kuuluu noin 10–20 lajia lähinnä trooppisten alueiden puita. Suurin osa suvun lajeista kasvaa luontaisena trooppisessa Amerikassa. Joidenkin suvun lajien hedelmien kuitua eli kapokkia on käytetty pehmusteena ja kellukkeiden täytteenä.
Ceiba est un genre d'arbres des régions tropicales de la famille des Bombacaceae, selon la classification classique, ou de celle des Malvaceae, selon la classification phylogénétique. Ce genre compte une dizaine d'espèces. Certaines d'entre elles sont appelées « fromagers ».
En Afrique, c'est souvent un grand fromager qui, dans les villages, est élu comme « arbre à palabres ». Ces arbres devraient leur nom au fait que leur bois blanc et très tendre serait aussi facile à couper que du fromage et qu'il était utilisé dans la fabrication de boîtes pour les fromages. Il est plus vraisemblable que le nom vienne de ses fruits assez gros recouvert du duvet kapok.
Ceiba pentandra (kapokier ou bois coton) est l'arbre national du Guatemala.
Ce sont de grands arbres pouvant atteindre une hauteur de 70 m, ce qui les fait émerger au-dessus des forêts tropicales. Leur tronc épais est généralement pourvu d'ailes, parfois très développées, qui font office de contreforts. L'écorce est grise et lisse. Le houppier est arrondi en forme de parapluie et procure une ombre recherchée. Les jeunes branches sont munies d'épines.
Les feuilles, alternes, sont composées-palmées, à huit folioles entières.
Les fleurs, plus ou moins grandes selon les espèces (de 3 à 12 cm de diamètre), sont généralement blanches ou blanc-rosé. Elles ont cinq faisceaux d'étamines soudées en tube à leur base.
Les fruits sont des capsules déhiscentes de forme ellipsoïde pouvant atteindre 20 cm de long, s'ouvrant en cinq valves contenant de nombreuses graines sombres au milieu d'un abondant duvet, formé de fibres appelées kapok. Ces fibres de 2 à 3 cm de long sont recouvertes d'une substance cireuse qui les rend hydrofuges. Les graines contiennent 25 % d'huile, qui est utilisée comme huile de lampe.
Ceiba rosea est en danger et est par conséquent une espèce protégée.
Ceiba est un genre d'arbres des régions tropicales de la famille des Bombacaceae, selon la classification classique, ou de celle des Malvaceae, selon la classification phylogénétique. Ce genre compte une dizaine d'espèces. Certaines d'entre elles sont appelées « fromagers ».
En Afrique, c'est souvent un grand fromager qui, dans les villages, est élu comme « arbre à palabres ». Ces arbres devraient leur nom au fait que leur bois blanc et très tendre serait aussi facile à couper que du fromage et qu'il était utilisé dans la fabrication de boîtes pour les fromages. Il est plus vraisemblable que le nom vienne de ses fruits assez gros recouvert du duvet kapok.
Ceiba pentandra (kapokier ou bois coton) est l'arbre national du Guatemala.
Ceiba Mill., 1754 è un genere di piante della famiglia Malvaceae[1] che comprende grandi alberi distribuiti nelle zone tropicali di America e Africa. Il rappresentante più conosciuto di questo genere è il kapok (Ceiba pentandra).
Nel loro habitat molti di questi alberi raggiungono dimensioni ragguardevoli, a volte anche più di 70 metri. Il tronco è spesso dritto e privo di ramificazioni fino in cima, dove si sviluppa una grande chioma. Alla base del fusto sono presenti delle radici di sostegno larghe ed alte (a volte anche più di 2 metri).
Il genere Ceiba è diffuso in un areale che comprende Messico, America centrale, Sud America, Caraibi e Africa occidentale; il kapok cresce anche in India, nel Sud est Asiatico e in diverse isole del Pacifico, ma si ritiene che in questi territori sia stato introdotto dall'uomo.[2]
Il Sistema Cronquist assegnava il genere Ceiba alla famiglia Bombacaceae. La classificazione filogenetica non riconosce questa famiglia e assegna il genere alle Malvaceae (sottofamiglia Bombacoideae)[3].
Recenti studi hanno incorporato in questo genere anche il genere Chorisia, facendo così crescere il numero di specie ad una ventina[1][4][5]:
Questi alberi facevano parte della mitologia delle civiltà precolombiane, in particolare dei Maya che dipingevano i loro alberi sacri come delle grandi Ceiba che con le loro radici e la loro chioma collegavano il cielo, la terra e lo Xibalba l'oltretomba.[6]
In Honduras la città di La Ceiba ha preso il nome da uno di questi alberi che cresceva vicino ai vecchi moli.
Nel 1525 il conquistador spagnolo Hernán Cortés dopo aver conquistato l'impero Azteco, ordinò che l'imperatore Cuauhtémoc fosse impiccato proprio ad uno di questi alberi.
Nel 1898 l'esercito spagnolo a Cuba si arrese agli Stati Uniti sotto la chioma di un albero di Ceiba alle porte di Santiago di Cuba, quest'albero fu chiamato per questo albero della pace (Arbol de la paz).
Le due specie Ceiba insignis e Ceiba speciosa (conosciute anche come Chorisia insignis e Chorisia speciosa o come alberi bottiglia) sono frequentemente coltivate come piante ornamentali in Italia dove il clima lo permette, e sono tra le specie più popolari dell'Orto botanico di Palermo.
C. pentandra, C.insignis e C.speciosa vengono incluse nell'infuso allucinogeno ayahuasca preparato dagli sciamani di popolazioni dell'Amazzonia e della cordigliera delle Ande.[7]
Ceiba Mill., 1754 è un genere di piante della famiglia Malvaceae che comprende grandi alberi distribuiti nelle zone tropicali di America e Africa. Il rappresentante più conosciuto di questo genere è il kapok (Ceiba pentandra).
Kapokmedis (lot. Ceiba) – magnolijūnų (Magnoliophyta) skyriaus, dedešvinių (Malvaceae) šeimos augalų genties medžiai.
Paplitęs Meksikoje, Centrinėje ir Pietų Amerikoje, Bahamuose, Karibuose, vakarų Afrikoje ir Pietryčių Azijoje tropinio klimato zonose.
Gentyje aukščiausi tikrieji kapokmedžiai, užaugantys iki 70 m aukščio. Kapokmedžių stiebas gana šakotas, todėl sudaro didžiulę lają. Žiedai stambūs, balti. Suaugę medžiai užaugina po kelis šimtus apie 15 cm ilgio vaisių (atsidarančios dėžutės). Dėžučių sienelės iš vidaus padengtos gausiais gelsvais blizgančiais plaukeliais, kurie primena medvilnės puoštą (dėl to rusiškai šį medį vadina хлопковое дерево 'medvilninis medis'). Plaukeliai sudaryti iš celiuliozės ir lignino. Plaukelius iš vaisių išiminėja rankomis, tad tai sunkus darbas.
Gentyje apie 21 rūšį[1]:
Kaip atskirų rūšių statusas dar neaiškus:
Iš kapokmedžio vaisių gaunamas kapokas – lengvas pluoštas, kurio plaušai gerai plaukia, sunkiai įmirksta (todėl naudojami gelbėjimo liemenėms kimšti), lengvai užsidega. Kapoką naudoja minkštiems baldams, gelbėjimo liemenėms ir ratams, minkštiems žaislams prikimšti. Pluoštą taip pat naudoja kaip garsą ir šilumą izoliuojančią medžiagą. Verpimui netinka, tekstilei nenaudojamas. Šiais laikais daug kur pakeistas dirbtiniais pluoštais.
Iš sėklų spaudžia pusiau džiūstantį aliejų, kuris naudojamas kaip ir medvilnės aliejus. Iš šio aliejaus daro muilą.
Kapokmedis (lot. Ceiba) – magnolijūnų (Magnoliophyta) skyriaus, dedešvinių (Malvaceae) šeimos augalų genties medžiai.
Ceiba is een geslacht van bomen uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). The Plant List erkent twintig soorten, waaronder de soorten die voorheen bij het geslacht Chorisia waren ingedeeld. De Flora of China erkent zeventien soorten, waarvan er één voorkomt in West-Afrika en de rest in tropisch Amerika.
De bekendste soort is de kapokboom (Ceiba pentandra), waarvan het vruchtpluis onder meer wordt gebruikt als vulmateriaal in hoofdkussens.
Kapokboom (Ceiba pentandra)
Tak van een Zijdeboom (Ceiba speciosa) met rijpe en open vruchten
Ceiba is een geslacht van bomen uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). The Plant List erkent twintig soorten, waaronder de soorten die voorheen bij het geslacht Chorisia waren ingedeeld. De Flora of China erkent zeventien soorten, waarvan er één voorkomt in West-Afrika en de rest in tropisch Amerika.
De bekendste soort is de kapokboom (Ceiba pentandra), waarvan het vruchtpluis onder meer wordt gebruikt als vulmateriaal in hoofdkussens.
Multimedia w Wikimedia Commons Puchowiec (Ceiba P. Miller) – rodzaj roślin tropikalnych z rodziny ślazowatych i podrodziny wełniakowych. Według The Plant List w obrębie tego rodzaju znajduje się co najmniej 21 gatunków o nazwach zweryfikowanych i zaakceptowanych, podczas gdy kolejne 3 taksony mają status gatunków niepewnych (niezweryfikowanych)[3]. Rodzimym obszarem ich występowania są tropikalne rejony Azji, Afryki i Ameryki[4]. Gatunkiem typowym jest C. pentandra (L.) J. Gaertner[2].
Drzewa zrzucające w porze suchej liście o pniach kolczastych i zgrubiałych u podstawy[4]. Liście duże, dłoniasto złożone. Kwiaty dość duże, 5-płatkowe. Owoce duże, kuliste lub wydłużone, o nasionach pokrytych niezwilżalnymi przez wodę włoskami (kapok).
Dawniej rośliny te były używane do wytwarzania kapoku, który używano jako materiał izolacyjny i do wypychania. Obecnie często są uprawiane dla pozyskania drewna i włókna[4].
Puchowiec (Ceiba P. Miller) – rodzaj roślin tropikalnych z rodziny ślazowatych i podrodziny wełniakowych. Według The Plant List w obrębie tego rodzaju znajduje się co najmniej 21 gatunków o nazwach zweryfikowanych i zaakceptowanych, podczas gdy kolejne 3 taksony mają status gatunków niepewnych (niezweryfikowanych). Rodzimym obszarem ich występowania są tropikalne rejony Azji, Afryki i Ameryki. Gatunkiem typowym jest C. pentandra (L.) J. Gaertner.
Ceiba é um gênero de plantas pertencente à família Malvaceae, inclui espécies antes classificadas como Chorisia.[1]
O gênero inclui muitas espécies de árvores grandes encontradas em áreas neotropicais: México, América Central e do Sul, Bahamas, Belize, nas Caraíbas, e também na África Ocidental e Sudeste da Ásia.
Algumas espécies podem crescer até 70 metros de altura ou mais. A mais conhecida e mais amplamente cultivada é a Ceiba speciosa; a espécie maior é a kapok, Ceiba pentandra (L.) Gaertn., descrita em 1791 e que deu nome ao gênero.
Ceiba é um gênero de plantas pertencente à família Malvaceae, inclui espécies antes classificadas como Chorisia.
O gênero inclui muitas espécies de árvores grandes encontradas em áreas neotropicais: México, América Central e do Sul, Bahamas, Belize, nas Caraíbas, e também na África Ocidental e Sudeste da Ásia.
Algumas espécies podem crescer até 70 metros de altura ou mais. A mais conhecida e mais amplamente cultivada é a Ceiba speciosa; a espécie maior é a kapok, Ceiba pentandra (L.) Gaertn., descrita em 1791 e que deu nome ao gênero.
Kapoksläktet (Ceiba) är ett växtsläkte i familjen malvaväxter med 17 arter. De flesta arterna förekommer i tropiska Amerika, men ett fåtal arter förekommer i Afrika. Med människans hjälp har kapok (C. pentandra) även förvildats i delar av Asien.
Släktets arter är träd, som kan bli mycket stora. Stammar och grenar är ofta grova och vissa arter har uppsvällda stammar. Bladen är strödda och fingrade med 5-8 delblad. Blommorna sitter ensamma eller några få tillsammans. Fodret är tjockt och köttigt och spricker upp i 3-5 flikar. Kronbladen är fem och vid basen sammanväxta med ståndarröret. De kan vara vita, gula, rosa eller röda, ofta med fläckar eller strimmor. Ståndarna är fem och vid basen sammanvuxna till ett rör som omsluter det översittande fruktämnet, ibland med en korona-liknande krans av utväxter. Hos några arter delar ståndarna upp sig mot spetsen, hos andra förblir de sammanvuxna längs hela dess längd. Hos några arter är ståndarna tredelade i spetsen, vilket kan ge illusionen av att det finns 15 ståndare. Vid basen av blomman är de dock alltid fem. Frukten är en kapsel med fröna inbäddade i bomullslika här.
En storvuxen art Ceiba förekommer som världsträdet i mayansk mytologi.
Kapoksläktet (Ceiba) är ett växtsläkte i familjen malvaväxter med 17 arter. De flesta arterna förekommer i tropiska Amerika, men ett fåtal arter förekommer i Afrika. Med människans hjälp har kapok (C. pentandra) även förvildats i delar av Asien.
Släktets arter är träd, som kan bli mycket stora. Stammar och grenar är ofta grova och vissa arter har uppsvällda stammar. Bladen är strödda och fingrade med 5-8 delblad. Blommorna sitter ensamma eller några få tillsammans. Fodret är tjockt och köttigt och spricker upp i 3-5 flikar. Kronbladen är fem och vid basen sammanväxta med ståndarröret. De kan vara vita, gula, rosa eller röda, ofta med fläckar eller strimmor. Ståndarna är fem och vid basen sammanvuxna till ett rör som omsluter det översittande fruktämnet, ibland med en korona-liknande krans av utväxter. Hos några arter delar ståndarna upp sig mot spetsen, hos andra förblir de sammanvuxna längs hela dess längd. Hos några arter är ståndarna tredelade i spetsen, vilket kan ge illusionen av att det finns 15 ståndare. Vid basen av blomman är de dock alltid fem. Frukten är en kapsel med fröna inbäddade i bomullslika här.
Ареал включає Мексику, Центральну і Південну Америку, Багамські острови, Беліз, Вест-Індію, Західну Африку і Південно-Східну Азію.
Деякі види досягають 70 м заввишки і мають прямий, майже без гілок, стовбур з повітряним корінням, увінчаний великою розкидистою кроною, висотою часто більше людського зросту. Найбільш відомий і найбільш широко вирощується вид роду — бавовняне дерево (Ceiba pentandra).
.jpg){kind=small}
Це незавершена стаття про Мальвові.Ареал включає Мексику, Центральну і Південну Америку, Багамські острови, Беліз, Вест-Індію, Західну Африку і Південно-Східну Азію.
Chi Bông gòn (danh pháp khoa học: Ceiba) là tên gọi để chỉ một chi với một vài loài cây thân gỗ lớn trong một số khu vực nhiệt đới, bao gồm México, Trung và Nam Mỹ, Bahamas, Caribe, Tây Phi và Đông Nam Á. Một số loài có thể cao tới 70 mét hoặc hơn thế, với thân cây thẳng, nói chung ít tạo cành nhánh, tán lá lớn, trải rộng và các rễ "gia cố" có thể cao hơn chiều cao của một người lớn đứng thẳng. Loài được biết đến và trồng nhiều nhất là cây bông gòn (Ceiba pentandra).
Quan điểm của các nhà thực vật học gần đây là đưa chi Chorisia vào trong chi Ceiba, sẽ làm tăng số lượng loài được chấp nhận từ 10 lên tới 20 hoặc nhiều hơn và đặt toàn bộ chi mới trong họ Cẩm quỳ.
Các loài thuộc chi Ceiba bị ấu trùng của một số loài thuộc bộ Cánh vẩy (Lepidoptera) phá hoại, như Bucculatrix ceibae chỉ phá hoại chi này.
Loài cây thuộc chi này có lẽ là cây trung tâm trong thần thoại Maya, trong đó người ta cho rằng ngọn của nó cao tới tận trời và nó là trụ chống đỡ bầu trời.
Ceiba không nên nhầm lẫn với tên gọi bản địa ceibo (Erythrina crista-galli - tên Việt: vông kê), một loại cây mà hoa của nó là quốc hoa của Argentina, Uruguay và Guatemala.
Cây linh thiêng của người Maya
.jpg)
Phương tiện liên quan tới Ceiba tại Wikimedia Commons
Bài viết liên quan đến bộ Cẩm quỳ này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Chi Bông gòn (danh pháp khoa học: Ceiba) là tên gọi để chỉ một chi với một vài loài cây thân gỗ lớn trong một số khu vực nhiệt đới, bao gồm México, Trung và Nam Mỹ, Bahamas, Caribe, Tây Phi và Đông Nam Á. Một số loài có thể cao tới 70 mét hoặc hơn thế, với thân cây thẳng, nói chung ít tạo cành nhánh, tán lá lớn, trải rộng và các rễ "gia cố" có thể cao hơn chiều cao của một người lớn đứng thẳng. Loài được biết đến và trồng nhiều nhất là cây bông gòn (Ceiba pentandra).
Quan điểm của các nhà thực vật học gần đây là đưa chi Chorisia vào trong chi Ceiba, sẽ làm tăng số lượng loài được chấp nhận từ 10 lên tới 20 hoặc nhiều hơn và đặt toàn bộ chi mới trong họ Cẩm quỳ.
Các loài thuộc chi Ceiba bị ấu trùng của một số loài thuộc bộ Cánh vẩy (Lepidoptera) phá hoại, như Bucculatrix ceibae chỉ phá hoại chi này.
Loài cây thuộc chi này có lẽ là cây trung tâm trong thần thoại Maya, trong đó người ta cho rằng ngọn của nó cao tới tận trời và nó là trụ chống đỡ bầu trời.
Ceiba không nên nhầm lẫn với tên gọi bản địa ceibo (Erythrina crista-galli - tên Việt: vông kê), một loại cây mà hoa của nó là quốc hoa của Argentina, Uruguay và Guatemala.
Все виды рода — кроме Ceiba pentandra — происходят из тропических регионов Америки. Родина Ceiba pentandra — Западная Африка. В настоящее время она из Африки завезена и распространилась в других тропических областях, прежде всего в Азии.
Род включает в себя 17 видов деревьев:
爪哇木棉属（学名：Ceiba）是木棉科下的一个属，为落叶大乔木植物。该属共有约10–20种，分布于热带美洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
양목면속(洋木綿屬, 학명: Ceiba 케이바[*])은 아욱과의 속이다.[1] 자생지는 아메리카 열대 지역이며, 아시아와 아프리카의 열대 지역에서도 널리 재배된다.
