Bu bitki 1921-ci ildə botanik İ. K. Şişkin tərəfindən aşkar edilmiş, 1923-cü ildə isə V. L. Komarov tərəfindən yeni cins və növ kimi qeydə alınmışdır. Vətəni Uzaq Şərqdir. Hündürlüyü 0,4-0,8 m, eni isə 1,5-2 m, çətirinin diametri 2 m-ə qədər olan möhkəm, şaxələnmiş, sıx, çətirli alçaqboylu, həmişəyaşıl koldur. Yarpaqları oval formalı, ucu bizdir. Açıq-yaşıl və ya yaşıl iynəyarpaqları qışda tunc və ya qırmızımtıl-mis rəngdə olur, yazda rəngi normallaşır, yaxşı budanır. Qabığı hamar və qırmızımtıl rəngdədir. Şaxələri basıqdır, üzərindəki yarpaqların hamısı bir-birinin eynidir. Zoğların ucları sallaqdır. Qozaları oturaq vəziyyətdədir, eni təxminən 6 mm olub, pulcuqları oduncaqlaşmışdır. Yetişmiş qozalar xırda, kürə və ya yumurtaşəkillidir, hər qozası birtoxumludur. Toxumları ellipsvarı, qanadsiz, qonur, parlaqdır. Mikrobiota qışadavamlıdır, günəşli, yarımkölgəli, sərin, turş, qələvi, qumluca, gillicə, rütubətli torpaqlarda, güclü küləkli yamaclarda bitir. 100 ilə qədər yaşayır. Kök sistemi torpağın səthinə yaxın yerləşir. Azərbaycanda Qazax , Lənkəran, Bakı şəhərlərinin yaşıllıqlarında, bağ və parklarda rast gəlinir.
Bu bitki 1921-ci ildə botanik İ. K. Şişkin tərəfindən aşkar edilmiş, 1923-cü ildə isə V. L. Komarov tərəfindən yeni cins və növ kimi qeydə alınmışdır. Vətəni Uzaq Şərqdir. Hündürlüyü 0,4-0,8 m, eni isə 1,5-2 m, çətirinin diametri 2 m-ə qədər olan möhkəm, şaxələnmiş, sıx, çətirli alçaqboylu, həmişəyaşıl koldur. Yarpaqları oval formalı, ucu bizdir. Açıq-yaşıl və ya yaşıl iynəyarpaqları qışda tunc və ya qırmızımtıl-mis rəngdə olur, yazda rəngi normallaşır, yaxşı budanır. Qabığı hamar və qırmızımtıl rəngdədir. Şaxələri basıqdır, üzərindəki yarpaqların hamısı bir-birinin eynidir. Zoğların ucları sallaqdır. Qozaları oturaq vəziyyətdədir, eni təxminən 6 mm olub, pulcuqları oduncaqlaşmışdır. Yetişmiş qozalar xırda, kürə və ya yumurtaşəkillidir, hər qozası birtoxumludur. Toxumları ellipsvarı, qanadsiz, qonur, parlaqdır. Mikrobiota qışadavamlıdır, günəşli, yarımkölgəli, sərin, turş, qələvi, qumluca, gillicə, rütubətli torpaqlarda, güclü küləkli yamaclarda bitir. 100 ilə qədər yaşayır. Kök sistemi torpağın səthinə yaxın yerləşir. Azərbaycanda Qazax , Lənkəran, Bakı şəhərlərinin yaşıllıqlarında, bağ və parklarda rast gəlinir.
Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata) je hustě větvený, stálezelený keř pocházející z ruského Dálného východu. Jako endemit tam roste v tvrdých klimatických podmínkách výhradně v Přímořském kraji, v sopečném pohoří Sichote-Aliň sahajícím do výše přes 2000 m. Původní areál této dřeviny se nachází na špatně přístupném, odlehlém, biology málo prozkoumaném místě a proto byla ruským vědci objevena až počátkem dvacátých let dvacátého století. Vzhledem k politické a vědecké izolaci Sovětského svazu byla pro západní botaniku téměř 50 let nedostupná a neznámá.
Původně byla klasifikována jako druh podobný zeravci východnímu (Platycladus orientalis), který se tehdy jmenoval Biota orientalis. Pro svou podobnost s ním a malý vzrůst dostala jméno Microbiota - malá biota. Pozdější molekulární studie zjistily podstatnou odlišnost od všech rodů z čeledi cypřišovitých a byla prohlášena za jediný druh monotypického, pro ní zvlášť ustaveného rodu mikrobiota.[2][3][4]
Její přetržitý areál zahrnuje plochu asi 70 000 km². Roste na jižních horských svazích, nad tamní hranici lesa nebo v hluboko zaříznutých údolích horních toků řek v nadmořské výšce 500 až 1600 m n. m. Obvykle se vyskytuje na slunném až polostinném stanovišti se žulovým podložím v propustných, kamenitých nebo hlinito-písčitých půdách s malou vrstvou humusu. Podnebí je tam poměrně vlhké, chladné, drsné, silně větrné a v zimním období teplota klesá až pod -40 °C: Klima je v létě ovlivňováno vlhkými monzuny přicházejícími z jihu a jihovýchodu, naopak v zimě vanou silné, suché, mrazivé větry od západu z pevniny. Je dlouhověkou dřevinou, dožívá se 80 až 100 let. Netrpí nemocemi a není napadána hmyzem.
Do Evropy byla poprvé dovezena teprve v roce 1963, kdy ji jako úplnou novinku dovezl do Arboreta Nový Dvůr u Opavy tamní ředitel. Získal ji na základě dobrých vztahů s botaniky ze Střední Asie, z Taškentu, kde byla tehdy pěstována.[2][3][5][6]
Jednodomý, nízký, hustý, široce rozprostřený keř vyrůstající do výšky 0,5 až 1 m a šířky 2 až 5 m. Poléhavé větve, stejně jako krátké kmínky, mají kůru nahnědlou, někdy slabě načervenalou a mohou být dlouhé až 2,5 m. Listy jsou jasně zelené, šupinovité, křižmostojné, asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké, oválné s protáhlou špičkou a bělavým okrajem, přes střed mají nevýraznou žlázku. Listy jsou mírně dvojtvaré, neplodné větvičky mají listy více špičaté, odstálé a s výraznou středovou žlázkou. Špičky větviček i mírně zploštělých letorostů jsou slabě předkloněné. S příchodem zimy se listy barví do bronzová.
Mikrobiota křížolistá má nejmenší šišky na celé severní polokouli, jsou velké jen 2 až 3 mm. V minulosti byla často považována za rostlinu dvoudomou, protože mnoho rostlin má tendenci nevytvářet samičí šištice. Samčí šištice jsou žlutavé a vyrůstají na koncích letorostů. Samičí rostou na zkrácených letorostech, jsou kulovité nebo vejčité, skládají se z kožovitých šupin tvořících misku. Zralé šišky jsou vodorovně odstálé, asi 6 mm dlouhé a 3 mm tlusté, mají dvě dřevnaté semenné šupin a uprostřed uzrává obvykle jen jediné semeno. To je eliptické, hladké, lesklé, tmavě hnědé až černé, bezkřídlé a zralé již prvým rokem. K opylení větrem dochází v dubnu nebo květnu, šišky dozrávají od konce srpna do počátku října.[2][3][5][7][8][9]
Ve středoevropských podmínkách se mikrobiotě dobře daří. Raší však poměrně včasně a na některých chladných místech trpí pozdními jarními mrazíky, mírně namrzá. Vysazuje se na skalky i do větších zahrad, nejlépe poslouží jako rychle srůstající půdní kryt, snáší stříhání a stinné stanoviště. Dobře vypadá na ohraničení zeleně nebo na okraji kamenných zídek. V blízkosti se obvykle neuplatní nižší dřeviny a trvalky, brzy je zaroste. Množí se vyzrálými řízky, nejlépe s patkou. nebo i semeny z vlastní sklizně.[2][3][7]
Přestože nejsou žádné indicie o snižování množství jedinců rostoucích ve volné přírodě, je v ruském červeném seznamu považována za ohroženou rostlinu. V IUCN je však zařazená mezi málo dotčené druhy (LC).[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mikrobiota křížolistá ve Wikimedia Commons
Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata) je hustě větvený, stálezelený keř pocházející z ruského Dálného východu. Jako endemit tam roste v tvrdých klimatických podmínkách výhradně v Přímořském kraji, v sopečném pohoří Sichote-Aliň sahajícím do výše přes 2000 m. Původní areál této dřeviny se nachází na špatně přístupném, odlehlém, biology málo prozkoumaném místě a proto byla ruským vědci objevena až počátkem dvacátých let dvacátého století. Vzhledem k politické a vědecké izolaci Sovětského svazu byla pro západní botaniku téměř 50 let nedostupná a neznámá.
Původně byla klasifikována jako druh podobný zeravci východnímu (Platycladus orientalis), který se tehdy jmenoval Biota orientalis. Pro svou podobnost s ním a malý vzrůst dostala jméno Microbiota - malá biota. Pozdější molekulární studie zjistily podstatnou odlišnost od všech rodů z čeledi cypřišovitých a byla prohlášena za jediný druh monotypického, pro ní zvlášť ustaveného rodu mikrobiota.
Dværglivstræ (Microbiota decussata) ses også betegnet sibirisk ene eller sibirisk dværgthuja, men selvom de tilhører samme familie (Cypres-familien) er der altså tale om en selvstændig slægt – hverken ene eller (dværg)thuja.
Dværglivstræ forekommer ikke vildt i Danmark, men ses hist og her i haver og parker. Det er en lavtvoksende stedsegrøn busk. Dværglivstræ bliver gerne brun om vinteren, men den grønne farve kommer igen forår eller sommer.
Der Sibirische Zwerg-Lebensbaum oder Fächerwacholder (Microbiota decussata) ist die einzige Pflanzenart aus der Gattung Microbiota und gehört zur Unterfamilie der Cupressoideae in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Diese Art steht zwar in der russischen Roten Liste der gefährdeten Arten, sie ist aber nicht stark bedroht, ihre Standorte sind nur selten besucht worden. 1923 wurde die Art entdeckt, ihr Fund wurde von der Sowjetunion 50 Jahre lang geheim gehalten.
Die Heimat sind die sibirischen Gebirge (Russland). Diese Art hat nur Standorte im Sichote-Alin-Gebirge in der Region Primorje, in der Nähe des Flusses Partisanskaja (früher Sutschan).
Der Sibirische Zwerg-Lebensbaum ist ein immergrüner Strauch. Er erreicht am Wildstandort eine Wuchshöhe von 0,5 m, in Arboreten auch bis 1 m. Die Borke ist braun. Die Blätter können drei verschiedene Formen haben. An den zapfentragenden Zweigen sind die schuppenförmigen Blätter etwa 2 mm lang und 2 mm breit. An den Zweigen, die keine Zapfen tragen, sind die ovalen Blätter gepunktet und haben elliptische Drüsen auf der Oberseite (Schattenblätter haben keine solchen Drüsen). Einige Blätter können nadelförmig sein. Die Blätter sind im Sommer hellgrün und verfärben sich im Winter kupferfarben.
Der Sibirische Zwerg-Lebensbaum ist einhäusig (monözisch). Die weiblichen Zapfen sind bis zu 6 mm lang und 3 mm breit, sie verholzen bei der Reife; die Zapfen-Schuppen sind 3 mm lang. Jeder Zapfen produziert nur einen ungeflügelten Samen, der braun und glatt ist. Die Bestäubung erfolgt im April bis Mai. Die Samen sind im August bis Oktober des gleichen Jahres reif.
Diese Sträucher sind relativ feuerresistent. Die ätherischen Öle entflammen, aber das führt zu keinen stärkeren Schäden an den Sträuchern.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.[1]
Aufgrund von Untersuchungen des Zapfenaufbaus und der Zapfenentwicklung wurde eine enge Verwandtschaft mit dem Morgenländischen Lebensbaum festgestellt und die Art zu Platycladus decussata (Kom.) Jagel & Dörken umkombiniert.[2][3]
Der Sibirische Zwerg-Lebensbaum wird als Zierpflanze als Bodendecker in Gärten, öffentlichen Grünanlagen und auf Friedhöfen eingesetzt. Er ist bekannt für seine Kälte- und Trockenheitsresistenz.
Der Sibirische Zwerg-Lebensbaum oder Fächerwacholder (Microbiota decussata) ist die einzige Pflanzenart aus der Gattung Microbiota und gehört zur Unterfamilie der Cupressoideae in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Diese Art steht zwar in der russischen Roten Liste der gefährdeten Arten, sie ist aber nicht stark bedroht, ihre Standorte sind nur selten besucht worden. 1923 wurde die Art entdeckt, ihr Fund wurde von der Sowjetunion 50 Jahre lang geheim gehalten.
Microbiota is a monotypic genus of evergreen coniferous shrubs in the cypress family Cupressaceae, containing only one species, Microbiota decussata (Siberian carpet cypress, Russian arbor-vitae). The plant is native and endemic to a limited area of the Sikhote-Alin mountains in Primorskiy Krai in the Russian Far East.[2] Microbiota is not to be confused with the range of microorganisms of the same name. The genus name was derived from micro-, meaning "small", + Biota, the genus name for a closely related conifer, a species formerly called Biota orientalis, now renamed Platycladus orientalis.[3][4]
Microbiota decussata is a prostrate shrub to 20–50 cm (8–20 in) in height, and 2–5 m (6.6–16.4 ft) in spreading width. The foliage forms flat sprays with scale-like leaves 2–4 mm long. The cones are among the smallest of any conifer, 2–3 mm long, green ripening brown in about eight months from pollination, and have four scales arranged in two opposite pairs. The seeds are 2 mm long, with no wing; there is usually only one seed in each cone, rarely two. The foliage sometimes turns brown in winter, giving the impression that the plant has died; but it revives in spring.[5]
The monotypic taxon Microbiota was discovered in 1923,[6] but political secrecy in the former Soviet Union prevented any knowledge of its existence outside the country for around 50 years.
Microbiota is generally accepted as being a distinct genus. It has also been suggested, but not widely followed, that Microbiota could be included in the closely related genus Platycladus. Other fairly close relatives are the genera Juniperus and Cupressus.
Microbiota decussata is grown as an ornamental plant for use as evergreen groundcover in gardens and parks. It is valued for its drought tolerance and considerable cold temperature and winter season conditions tolerance. It has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[5][7]
Microbiota is a monotypic genus of evergreen coniferous shrubs in the cypress family Cupressaceae, containing only one species, Microbiota decussata (Siberian carpet cypress, Russian arbor-vitae). The plant is native and endemic to a limited area of the Sikhote-Alin mountains in Primorskiy Krai in the Russian Far East. Microbiota is not to be confused with the range of microorganisms of the same name. The genus name was derived from micro-, meaning "small", + Biota, the genus name for a closely related conifer, a species formerly called Biota orientalis, now renamed Platycladus orientalis.
Microbiota es un género monotípico de coníferas arbustivas y siempreverdes de la familia del ciprés (Cupressaceae), su única especie, Microbiota decussata, es originaria de Rusia.
Aunque generalmente aceptado como un género distinto, se ha sugerido que Microbiota podría incluirse en el género estrechamente vinculado Platycladus, pero no está consensuado. Otro estrecho parentesco hay con los géneros Juniperus y Cupressus.
Es un arbusto pequeño, de lento crecimiento, de 2-5 dm de altura y 2-5 m de apertura. El follaje se forma de chatas ramitas con hojas escamosas de 2-4 mm de longitud Los conos son muy pequeños, de 2-3 mm de longitud, verdes pasando al madurar a pardos en cerca de 8 meses de la polinización, y con 4 escamas arregladas en dos pares opuestos. Las semillas tienen 2 mm de longitud, sin alas; hay usualmente solo una semilla en cada cono, raramente dos.
Es nativa de una limitada área de las montañas Sikhote-Alin en Primorsky Krai en el lejano este de Rusia. Fue descubierta en 1923 pero sus políticas secretas en la ex Unión Soviética impidieron cualquier conocimiento de su existencia por 50 años. Nunca tuvo un nombre común fuera del ruso, aunque se ha propuesto ciprés siberiano.
Se produce a una altitud de 30 a 1.400 m en sitios bien drenados y es muy resistente al frío, soportando temperaturas de hasta -40 °. Encontrada tanto dentro de los bosques montanos y la zona alpina, y pueden cubrir áreas sustanciales como la cobertura del suelo de las plantas más o menos contiguas. Especies del dosel del bosque comunes incluyen a: Abies nephrolepis, Picea jezoensis, Pinus koraiensis, Acer ukurunduense, Alnus maximoviczii, Betula ermanii y Sorbus amurensis. En zonas de alta montaña o en talud a menudo crece con Juniperus sabina var. davurica, Pinus pumila o Rhododendron mucronulatum.[1]
Crece como planta ornamental para cubrir pisos, valorada por su considerable tolerancia al frío invernal.
Microbiota decussata fue descrita por Vladimir Leontjevich Komarov y publicado en Botanicheskie Materialy Gerbariya Glavnogo Botanicheskogo Sada RSFSR 4: 180. 1923.[2]
Microbiota: nombre genérico que se refiere al tamaño diminuto de la planta.
decussata: epíteto latíno que puede referirse al follaje decusado o la disposición de las escamas de semillas en el cono femenino.
Microbiota es un género monotípico de coníferas arbustivas y siempreverdes de la familia del ciprés (Cupressaceae), su única especie, Microbiota decussata, es originaria de Rusia.
Tuivio (Microbiota decussata) on sypressikasvien heimoon kuuluva ainavihreä matala pensas. Tuivio kasvaa luonnonvaraisena ja on kotoperäinen Sihote-Alinin vuoristossa Venäjän kaukoidässä, mistä se löydettiin vasta 1920-luvulla. Se on suvun Microbiota ainoa laji. Geneettisten tutkimusten perusteella sen lähin sukulaislaji on idäntuija (Platycladus orientalis).
Tuivio on matala, leveähkö ja kasvutavaltaan suikertava havupensas. Se kasvaa yleensä 20–30 senttimetriä korkeaksi, joskus lähes metrin korkuiseksi. Suomumaiset lehdet ovat 2–4 mm pitkiä. Lehdet muuttuvat väritykseltään kuparinruskeiksi talvella ja vihertyvät uudelleen keväällä. Kävyt ovat 2–3 mm pitkiä, ja ne ovat pienimpiä havupuiden kävyistä. Siivettömät siemenet ovat 2 mm pitkiä, ja kävyissä on yleensä vain yksi siemen, harvoin kaksi.[2]
Tuivio kasvaa luonnonvaraisena Venäjän kaukoidässä Sihote-Alinin vuoristossa Primorjen aluepiirissä. Lajia esiintyy lähes merenpinnankorkeudelta yli 1 300 metriin. Se viihtyy hyvin vettä läpäisevillä maaperillä, ja kestää hyvin pakkasta, jopa -40 C° asti.[2]
Tuivio kasvaa sekä harvassa alppiniityillä, usein pensassembran (Pinus pumila) tai koreanrohtokatajan (Juniperus sabina var. davurica) kanssa, että vuoristometsien aluskasvillisuudessa. Näiden metsien valtapuulajeja ovat usein ajaninkuusi (Picea jezoensis), koreansembra (Pinus koraiensis), ohotanpihta (Abies nephrolepis), amurinpihlaja (Sorbus amurensis), kiinanvaahtera (Acer ukurunduense), kivikoivu (Betula ermanii) sekä sahalininleppä (Alnus maximoviczii).[2]
Tuivio on talvenkestävä koristekasvi, jota voidaan käyttää esimerkiksi peittokasvina. Yksi kasvi voi levitä nopeasti neliömetrin alueelle. Suomessa se menestyy maan eteläosissa ja voi pohjoisempanakin talvehtia lumen alla.[3] Puutarhakasvina se on yleensä helppohoitoinen ja menestyy monenlaisilla kasvupaikoilla.[4]
Tuivion käytön historia on verrattain lyhyt. Laji löydettiin ja kuvailtiin tieteellisesti vasta 1920-luvulla, Neuvostoliiton ulkopuolelle sitä tuotiin ensimmäistä kertaa vasta 1960-luvulla. Nykyisin se on yleinen koristekasvi kaikkialla maailman viileän vyöhykkeen alueilla.[2]
Tuivio (Microbiota decussata) on sypressikasvien heimoon kuuluva ainavihreä matala pensas. Tuivio kasvaa luonnonvaraisena ja on kotoperäinen Sihote-Alinin vuoristossa Venäjän kaukoidässä, mistä se löydettiin vasta 1920-luvulla. Se on suvun Microbiota ainoa laji. Geneettisten tutkimusten perusteella sen lähin sukulaislaji on idäntuija (Platycladus orientalis).
Microbiota decussata, cyprès de Russie ou cyprès de Sibérie, est une espèce de conifère de la famille des Cupressaceae. Originaire du sud-est de la Sibérie[1], c'est la seule espèce décrite à l'heure actuelle du genre Microbiota.
Conifère monoïque au port rampant à étalé, d'environ 30 cm de hauteur, à feuillage squamiforme de texture douce (contrairement aux genévriers qui sont plus piquants). Un plant peut couvrir 5 mètres de diamètre. Le feuillage prend une coloration bronze en hiver. Peut vivre jusqu'à 230 ans.[1]
La plante a été découverte en Russie en 1921, près de Vladivostok[1].
En Russie, cette plante est souvent trouvée en association avec Pinus pumila, formant ainsi de larges massifs arbustifs dans la zone subalpine. Il croit généralement au-dessus de la limite des arbres, en régions montagneuses.[1]
La plante est cultivé comme plante ornementale dans les jardins. En Amérique du Nord, c'est une plante très affectionnée des paysagistes, car elle rivalise en beauté avec les genévriers ou les faux-cyprès (Chamaecyparis sp.)[1]. Toutefois, elle semble se plaire davantage dans les climats plus nordiques que dans les États du Sud des États-Unis.[1]
Microbiota decussata, cyprès de Russie ou cyprès de Sibérie, est une espèce de conifère de la famille des Cupressaceae. Originaire du sud-est de la Sibérie, c'est la seule espèce décrite à l'heure actuelle du genre Microbiota.
Dverglífviður[1] (fræðiheiti: Microbiota decussata[2]) er sígrænn runni sem vex á takmörkuðu svæði í Sikhote-Alin fjöllum í Primorskiy Krai austast í Rússlandi.[3] Nafnið er gert úr micro-, í merkingunni "lítill," og Biota, sem er gamalt ættkvíslarnafn á náskyldu barrtré, tegund sem hét Biota orientalis, en heitir nú Platycladus orientalis.[4][5]
Hann er eina tegund ættkvíslarinnar.[6]
Litningatalan er 2n = 22.[7]
Dverglífviður (fræðiheiti: Microbiota decussata) er sígrænn runni sem vex á takmörkuðu svæði í Sikhote-Alin fjöllum í Primorskiy Krai austast í Rússlandi. Nafnið er gert úr micro-, í merkingunni "lítill," og Biota, sem er gamalt ættkvíslarnafn á náskyldu barrtré, tegund sem hét Biota orientalis, en heitir nú Platycladus orientalis.
Hann er eina tegund ættkvíslarinnar.
Litningatalan er 2n = 22.
Microbiota is de botanische naam van een geslacht uit de cipresfamilie (Cupressaceae). Het geslacht telt één soort: Microbiota decussata.
Microbiotaslekten (latin: Microbiota) er en slekt av nåletrær i sypressfamilien. Den har bare én art – Microbiota decussata – som vokser i det østlige Sibir i Russland. Nærstående skelter er ’’einerslekten’’ og ’’sypresslekten’’.
Microbiota decussata er et buskformet, kun 50-100 cm høyt og 2-5 meter utbredt bartre med blågrønne nåler som er skjellaktige og sitter tett på tynne grener. Bladene er skjellaktige og 2-5 mm korte, og er plassert flatt som hos ’’tuja’’. Konglene er bare 2-3 mm lange, og går fra grønt til brunt gjennom vekstsesongen på 7-8 måneder.
På engelsk kalles det Sibirian Cypress, men navnet er ikke offisielt. Artens eksistens ble siden funnet i 1923 holdt hemmelig under Sivjet-perioden, og først på 1970-tallet fikk utenlandske botanikere informasjon om slekten og arten.
Microbiotaslekten (latin: Microbiota) er en slekt av nåletrær i sypressfamilien. Den har bare én art – Microbiota decussata – som vokser i det østlige Sibir i Russland. Nærstående skelter er ’’einerslekten’’ og ’’sypresslekten’’.
Microbiota decussata er et buskformet, kun 50-100 cm høyt og 2-5 meter utbredt bartre med blågrønne nåler som er skjellaktige og sitter tett på tynne grener. Bladene er skjellaktige og 2-5 mm korte, og er plassert flatt som hos ’’tuja’’. Konglene er bare 2-3 mm lange, og går fra grønt til brunt gjennom vekstsesongen på 7-8 måneder.
På engelsk kalles det Sibirian Cypress, men navnet er ikke offisielt. Artens eksistens ble siden funnet i 1923 holdt hemmelig under Sivjet-perioden, og først på 1970-tallet fikk utenlandske botanikere informasjon om slekten og arten.
Mikrobiota syberyjska (Microbiota decussata Kom.) – gatunek krzewu należącego do monotypowego rodzaju mikrobiota. Występuje w górach Sichote Aliń powyżej granicy lasu w Rosji.
Mikrobiota syberyjska (Microbiota decussata Kom.) – gatunek krzewu należącego do monotypowego rodzaju mikrobiota. Występuje w górach Sichote Aliń powyżej granicy lasu w Rosji.
Microbiota decussata, Komarov, 1923 (cipreste-da-sibéria) é a única espécie do seu género – uma planta da família Cupressaceae, da divisão Pinophyta, portanto, aparentada com os sabinas e ciprestes. É um arbusto endémico das montanhas da Sibéria, de folhagem persistente, com uma altura máxima de 50 cm (mas atinge um metro quando cultivada), mas que por vezes pode cobrir uma área que chega a quatro milhas quadradas.
É uma planta monoica, ou seja, os órgãos masculinos e femininos encontram-se na mesma planta. Os ramos são achatados, com casca castanha. As folhas dos ramos férteis são ovais, com 2 mm de comprimento, enquanto nos ramos vegetativos são pontiagudas, com uma glândula elíptica na página superior, mas apenas as do exterior da planta; algumas das folhas podem ter forma de agulha.
Os gálbulos são lenhosos, com 6 mm de comprimento por 3 mm de largura e cada um produz uma única semente arredondada, lisa, castanha e sem asa. A polinização ocorre em abril-maio e as sementes amadurecem de agosto a outubro.
A espécie está listada como rara no “Livro Vermelho da Rússia, mas não se encontra ameaçada, uma vez que a maior parte existe em montanhas raramente visitadas. Está bem adaptada ao fogo, mas os raios por vezes provocam explosões espectaculares por causa do óleo que a Microbiota produz, mas não prejudicam as plantas. O povo ude chama a esta espécie kurumkurinda, que significa “almofada de pedra”.
Mikrobiota krížolistá (lat. Microbiota decussata Kom.) je vždyzelený ihličnatý strom z monotypického rodu Microbiota, ktorý sa vyskytuje na v pohorí Sichote-Aliň, ktoré sa nachádza na ruskom ďalekom východe, na území Chabarovského a Prímorského kraja.
Druh bol objavený v roku 1921 Šiškinom, popísal ho v roku 1923 ruský botanik Vladimír Leontievič Komarov. Z politických dôvodov bol jeho objav utajovaný 50 rokov. Do Európy bol po prvýkrát dovezený v roku 1963 do vtedajšieho Česko-Slovenska.
Mikrobiota je jednodomý, nízky, husto vetvený, rozprestrený ker, dorastá do výšky okolo 1 m a šírky 2 – 5 m. Listy sú šupinovité, krížmostojné, zelené, na plodných vetvičkách 2 mm dlhé a 1 mm široké, oválne, pretiahnuté do špičky s belavým okrajom. Mikrobiota má spomedzi ihličnanov najmenšie šištice (2 – 3 mm). Jediné semeno sedí uprostred otvorenej šišky, je bezkrídle, eliptického tvaru, hladké, lesklé tmavo hnedé až čierne. Kvitne v apríli-máji, šišky dozrievajú v auguste-októbri. Dožíva sa 80–100 rokov.
V Rusku je mikrobiota zaradená medzi ohrozené a chránené druhy rastlín Červenej knihy Ruska.
V sadovníctve sa mikrobiota využíva ako mrazu a vetru odolná pokryvná drevina.
Mikrobiota krížolistá (lat. Microbiota decussata Kom.) je vždyzelený ihličnatý strom z monotypického rodu Microbiota, ktorý sa vyskytuje na v pohorí Sichote-Aliň, ktoré sa nachádza na ruskom ďalekom východe, na území Chabarovského a Prímorského kraja.
Druh bol objavený v roku 1921 Šiškinom, popísal ho v roku 1923 ruský botanik Vladimír Leontievič Komarov. Z politických dôvodov bol jeho objav utajovaný 50 rokov. Do Európy bol po prvýkrát dovezený v roku 1963 do vtedajšieho Česko-Slovenska.
Microbiota decussata là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Kom. mô tả khoa học đầu tiên năm 1923.[1]
Microbiota decussata là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Kom. mô tả khoa học đầu tiên năm 1923.
_-_Flickr_-_S._Rae.jpg)
