Šácholan obvejčitý (Magnolia obovata, syn. M. hypoleuca), též nazývaný magnólie obvejčitá, je opadavý strom z čeledi šácholanovitých. Pochází z horských lesů v Japonsku a v Česku je pěstován jako okrasný strom. Vyznačuje se velkými listy nahloučenými na koncích větví a bílými květy, rozvíjejícími se až po olistění.
Šácholan obvejčitý je opadavý strom dorůstající výšky 8 až 15, v domovině až 30 metrů. Koruna je široce kuželovitá. Borka je světlá a hladká. Letorosty jsou zprvu zelené, později purpurové, lysé. Pupeny jsou lysé. Listy jsou poněkud nahloučené na koncích větví, tuhé, polokožovité, obvejčité, s 20 až 40 cm dlouhou a 12 až 18 cm širokou čepelí, na bázi tupé až úzce zakulacené. Listy jsou na líci zelené, na rubu nasivělé a slabě chlupaté. Žilnatina je tvořena 20 až 24 páry postranních žilek. Řapíky jsou 2,5 až 4,5 cm dlouhé, z počátku bíle vlnaté. Květy jsou miskovité, vzpřímené a velmi vonné, 14 až 20 cm široké. Okvětí je složeno z 9 až 12 mléčně bílých, lehce dužnatých plátků, pouze 3 vnější plátky jsou kratší, žlutavě zelené, na vnější straně narůžovělé. Bílé okvětní plátky jsou obvejčité až podlouhle obvejčité, 8,5 až 12 cm dlouhé a 1,5 až 4,5 cm široké. Tyčinky jsou 1,5 až 2 cm dlouhé, s karmínově červenými nitkami. Pestíky jsou karmínově červené. Kvete v červnu, po olistění. Zralá souplodí zvaná šách jsou červená, kuželovitá, 12 až 20 cm dlouhá, převislá, s dlouze zobanitými měchýřky. Semena jsou černá, obklopená jasně červeným míškem.[2][3][4]
Šácholan obvejčitý je rozšířen v Japonsku. Roste v horských lesích na ostrovech Hokkaidó, Honšú, Kjúšú a Šikoku.[4] V Číně je v některých oblastech pěstován, není zde však původní.[2]
Šácholan obvejčitý byl popsán švédským přírodovědcem Thunbergem v roce 1794. Jméno Magnolia hypoleuca, pod nímž je tento druh v některých zdrojích uváděn, pochází z roku 1845.[5][6] V současné klasifikaci rodu Magnolia je šácholan obvejčitý řazen do podrodu Magnolia, sekce Rhytidospermum a podsekce Rhytidospermum. Z druhů pěstovaných v ČR je do této podsekce řazen ještě šácholan tříplátečný (Magnolia tripetala).[7]
Magnolia x wieseneri (syn. Magnolia x watsonii) je kříženec šácholanu obvejčitého s dalším japonským druhem, šácholanem Sieboldovým (Magnolia sieboldii). Je znám od roku 1889.[8]
Šácholan obvejčitý je využíván jako okrasná dřevina, v medicíně i jako zdroj dřeva.[2] Dřevo je měkké, světlé a dobře opracovatelné. Tradičně se z něj v Japonsku vyrábějí pochvy na meče a je využíváno v truhlářství např. k vnitřnímu obložení v domech.[9] V Česku je šácholan obvejčitý pěstován jako okrasná dřevina. Je vysazen např. na Hřebeni ve druhé části Průhonického parku, v Dendrologické zahradě v Průhonicích a v Arboretu Žampach.[10]
Šácholan obvejčitý (Magnolia obovata, syn. M. hypoleuca), též nazývaný magnólie obvejčitá, je opadavý strom z čeledi šácholanovitých. Pochází z horských lesů v Japonsku a v Česku je pěstován jako okrasný strom. Vyznačuje se velkými listy nahloučenými na koncích větví a bílými květy, rozvíjejícími se až po olistění.
Die Honoki-Magnolie (Magnolia obovata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Magnolien (Magnolia) innerhalb der Familie der Magnoliengewächse (Magnoliaceae). Sie kommt in Japan und auf den Kurilen vor.[1]
Magnolia obovata wächst als sommergrüner Baum und erreicht Wuchshöhen von 15 bis zu 30 Metern und einen Stammumfang von etwa 1 Meter. Die Rinde junger Zweige ist rötlich und kahl. Die Borke ist grau. Die Winterknospen sind kahl.[2]
Die wechselständigen, meist an den Enden der Zweige gehäuft angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 2 bis 3 Zentimeter lang. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 20 bis 40 Zentimetern sowie einer Breite von 13 bis 25 Zentimetern verkehrt-eiförmig oder keilförmig-verkehrt-eiförmig, teilweise mit stumpfer oder schmal-gerundeter Spreitenbasis, und die Spreitenspitze ist breit gerundet bis stachelspitzig. Die etwas bläulich gefärbte Blattunterseite ist flaumig behaart. Die Blattoberseite ist kahl.[2] Der Blattrand ist glatt. Nebenblätter sind vorhanden und fallen bald nach dem Entfalten des zugehörigen Laubblattes ab.
Die Blüten sitzen endständig an den Zweigen. Die Blüten entfalten sich gemeinsam mit den Laubblättern, nicht wie bei vielen anderen Magnolia-Arten vor diesen. Die Blütezeit reicht, je nach Höhenlage, von Mai bis Juni.
Die duftenden, relativ großen, becherförmigen Blüten sind zwittrig. Ihr Durchmesser beträgt etwa 15 Zentimeter. Die weiße Blütenhülle besteht aus drei schmaleren äußeren, außen oft etwas rötlich gefärbten, dünnen Blütenhüllblättern (manchmal als Kelchblätter bezeichnet[3]) und sechs bis neun verkehrt-eiförmigen, etwas fleischig verdickten eigentlichen Kronblättern. Die spiralig stehenden Staubblätter sind 16 bis 18 Millimeter lang und gelblich, an ihrer Basis rot gefärbt.
In verholzenden, zapfenförmigen, schmal-länglichen[2] Sammelfrüchten stehen die Balgfrüchte zusammen.
Magnolia obovata ist vorweiblich (protogyn), mit einer extrem kurzen weiblichen Blüteperiode, die von einigen Stunden bis zu einem halben Tag dauern kann. Die großen, nektarlosen Blüten werden von Käfern, Hummeln und Furchenbienen bestäubt. Weibliche Blüten bieten den Bestäubern weder Pollen noch Nektar, dennoch erwies sich bei genetischen Untersuchungen die Fremdbestäubung als recht effektiv. Durch Selbstbestäubung entstandene Samen und Sämlinge besaßen geringere Vitalität.[4] Einzelne Blüten verblühen nach 3 bis 4 Tagen, die Blütezeit eines Pflanzenexemplares erstreckt sich über bis zu 40 Tage.
Die im Herbst reifenden Samen werden durch Vögel ausgebreitet. In vielen Regionen blühen und fruchten die Bäume synchron nur alle zwei Jahre. Bei einer Untersuchung auf Honshū war Magnolia obovata durch Fragmentierung des Waldes in kleinere Restwälder nicht direkt bedroht, sondern konnte sogar davon profitieren.[5]
Magnolia obovata kommt auf den japanischen Inseln Hokkaido, Honshu, Shikoku und Kyushu sowie auf der nördlich anschließenden Inselkette der Kurilen vor. In Japan gedeiht sie in Gebirgswäldern in Höhenlagen von 600 bis 1680 Metern, auf den Kurilen wächst sie in Höhenlagen von 100 bis 300 Metern.[6] Sie wächst weit verbreitet, aber meist einzeln beigemischt in sommergrünen Laubwäldern.
Angaben für Vorkommen auch in China sind irrtümlich, sie beziehen sich auf Magnolia biondii Pampanini.
Magnolia obovata gilt 2013 nach der Roten Liste der gefährten Arten der IUCN als „Least Concern“ = „nicht gefährdet“.[6]
Die Erstveröffentlichung von Magnolia obovata erfolgte 1794 durch den schwedischen Naturforscher und Pionier der botanischen Erforschung Japans, Carl Peter Thunberg in Transactions of the Linnean Society of London. London, 2, Seite 336. Das Artepitheton obovata bedeutet verkehrt-eiförmig und bezieht sich auf die Form der Blattspreite. Zu den Synonymen für Magnolia obovata Thunb. gehören Houpoea obovata (Thunb.) N.H.Xia & C.Y.Wu, Liriodendron liliiflorum Steud., Magnolia honogi P.Parm., Magnolia hypoleuca Siebold & Zucc., Yulania japonica var. obovata (Thunb.) P.Parm., Magnolia glauca Thunb. nom. illeg.,, Magnolia hirsuta Thunb. nom. nud.[1]
Die Art Magnolia obovata gehört zur Sektion Rhytidospermum aus der Gattung Magnolia, die neben überwiegend ostasiatischen Arten, auch die amerikanische Magnolia tripetala L. mit umfasst. Magnolia obovata ist nächstverwandt zur (chinesischen) Magnolia officinalis Rehd. et Wils.[7]
Die Honoki-Magnolie besitzt Bedeutung in der traditionellen japanischen Medizin. Genutzt wird die getrocknete Rinde, sie dient seit langer Zeit als Ersatz für die, früher knappe und teure, Houpo genannte Rinde der chinesischen Magnolia officinalis. Die abgelöste Borke wird als gerollte Zylinder aufbewahrt und gehandelt. Ihr Geschmack ist aromatisch-bitter. Sie wird eingesetzt bei Durchfall, Blähungen, Sodbrennen und Menstruationsbeschwerden.[8]
Das Holz der Honoki-Magnolie ist leicht zu bearbeiten und weist relativ wenige Unregelmäßigkeiten auf. Die Nutzung ist dementsprechend vielfältig.[6] Die Laubblätter werden in einigen Gegenden Japans zum Kochen verwendet; z. B. bei der Zubereitung von Hoba Miso.
Magnolia obovata wird als Zierpflanze verwendet. Sie ist in den gemäßigten Gebieten im Freiland winterhart, aber spätfrostgefährdet. Sie ist in Gärten und Parks leicht zu verwechseln mit der Schirm-Magnolie (Magnolia tripetala). Deren Laubblätter und Blüten sind genauso groß, sie unterscheidet sich z. B. durch den stärker keilförmig verschmälerten Blattgrund der Laubblätter, die unterseits außerdem nicht bläulich verfärbt und nur anfangs behaart sind.[9]
Die Honoki-Magnolie (Magnolia obovata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Magnolien (Magnolia) innerhalb der Familie der Magnoliengewächse (Magnoliaceae). Sie kommt in Japan und auf den Kurilen vor.
Magnolia obovata (лат. Magnolia obovata) — быдмассэзлӧн магнолия котырись магнолия увтырын торья вид. Магнолияыс быдмӧ 15–30 метра вылына. Магнолия пантасьӧ Ниппонын.
Magnolia obovata (лат. Magnolia obovata) — Magnoliaceae семьяысь Япониын будӥсь магнолия. Ӝуждалаез ог 15–30 м.
Magnolia obovata, the Japanese cucumber tree,[1] Japanese bigleaf magnolia, or Japanese whitebark magnolia, is a species of Magnolia, native to Japan and the adjacent Kurile Islands. It grows at altitudes near sea level up to 1,800 m in mixed broadleaf forests.
It is a medium-sized deciduous tree 15–30 m tall, with slate grey bark. The leaves are large, 16–38 cm (rarely to 50 cm) long and 9–20 cm (rarely 25 cm) broad, leathery, green above, silvery or greyish pubescent below, and with an acute apex. They are held in whorls of five to eight at the end of each shoot. The flowers are also large, cup-shaped, 15–20 cm diameter, with 9-12 creamy, fleshy tepals, red stamens; they have a strong scent, and are produced in early summer after the leaves expand. The fruit is an oblong-cylindric aggregate of follicles 12–20 cm long and 6 cm broad, bright pinkish red, each follicle containing one or two black seeds with a fleshy orange-red coating.
The wood is strong, light, and easy to work, sought by craftsmen. In parts of Japan, the large leaves are used for wrapping food, and also as a makeshift dish to grill meat or vegetables, such as leeks, mushrooms, and miso in hoba miso.
Magnolia obovata, the Japanese cucumber tree, Japanese bigleaf magnolia, or Japanese whitebark magnolia, is a species of Magnolia, native to Japan and the adjacent Kurile Islands. It grows at altitudes near sea level up to 1,800 m in mixed broadleaf forests.
Magnolia obovata (sin. M. hypoleuca), la magnolia japonesa de hojas grandes,[1] es una especie de árbol perteneciente a la familia Magnoliaceae, nativa de Japón y las adyacentes Islas Kuriles de Rusia. Crece en alturas de 1,800 msnm en los bosques.
Es un árbol caduco de tamaño medio que alcanza los 15-30 m de altura, con la corteza gris. Las hojas son grandes de 16-38 cm (raro a los 50 cm) de longitud y 9-20 cm (raro 25 cm) de ancho, coriáceas, de color verde arriba, plateado o grisáceo debajo, se agrupan en conjuntos de cinco a ocho al final de las ramas. Las flores son grandes de 15-20 cm de diámetro. El fruto es oblongo cilíndrico de 12-20 cm de longitud y 6 cm de ancho, rojo brillante, cada folículo contiene una o dos semillas.
La madera es fuerte, ligera y fácil de trabajar.
Magnolia obovata fue descrito por Carl Peter Thunberg y publicado en Transactions of the Linnean Society of London 2: 336. 1794.[2]
Magnolia: nombre genérico otorgado en honor de Pierre Magnol, botánico de Montpellier (Francia).
obovata: epíteto latino que significa "obovada, con forma de huevo invertido".[3]
Magnolia obovata (sin. M. hypoleuca), la magnolia japonesa de hojas grandes, es una especie de árbol perteneciente a la familia Magnoliaceae, nativa de Japón y las adyacentes Islas Kuriles de Rusia. Crece en alturas de 1,800 msnm en los bosques.
Magnolia obovata est une espèce d'arbres de la famille des Magnoliaceae.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (30 décembre 2013)[2] :
Selon Tropicos (30 décembre 2013)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Magnolia obovata est une espèce d'arbres de la famille des Magnoliaceae.
Junimagnolia (Magnolia obovata) er en løvfellende tre som vokser vilt i Øst-Asia. Det norske navnet «junimagnolia» brukes av og til om en annen art, Magnolia sieboldii.
Den blir 15–30 m høy med spinkle, oppoverbøyde greiner som sitter i kranser. Barken er grå. Bladene er omvendt eggformede, 30 cm lange og 15 cm brede. Blomstene er kremhvite, 20 cm i diameter og dufter sterkt. Pollenbærerne er karminrøde. Blomstringen skjer i juni–juli. Frukten er avlang, purpurrød, 10–12 cm lang og 5 cm bred.
Junimagnolia vokser vilt i Japan og på Kurilene og Sakhalin i Russlands fjerne østen. Den plantes i hager og ble tidligere regnet som lite hardfør i Norge, men det har vist seg at den vokser fint i for eksempel Ålesund.
Junimagnolia (Magnolia obovata) er en løvfellende tre som vokser vilt i Øst-Asia. Det norske navnet «junimagnolia» brukes av og til om en annen art, Magnolia sieboldii.
Den blir 15–30 m høy med spinkle, oppoverbøyde greiner som sitter i kranser. Barken er grå. Bladene er omvendt eggformede, 30 cm lange og 15 cm brede. Blomstene er kremhvite, 20 cm i diameter og dufter sterkt. Pollenbærerne er karminrøde. Blomstringen skjer i juni–juli. Frukten er avlang, purpurrød, 10–12 cm lang og 5 cm bred.
Junimagnolia vokser vilt i Japan og på Kurilene og Sakhalin i Russlands fjerne østen. Den plantes i hager og ble tidligere regnet som lite hardfør i Norge, men det har vist seg at den vokser fint i for eksempel Ålesund.
Magnolia szerokolistna (Magnolia hypoleuca) – gatunek rośliny należący do rodziny magnoliowatych. Pochodzi z obszaru Chin, w Polsce jest bardzo rzadko uprawiana jako roślina ozdobna, występuje też w kolekcji niektórych ogrodów botanicznych, m.in. w Arboretum w Rogowie, gdzie corocznie kwitnie i owocuje.
Najlepiej rośnie na żyznych przepuszczalnych i lekko kwaśnych glebach. Wymaga stanowiska słonecznego, na mrozy jest średnio wytrzymała (wytrzymuje temperatury do ok. –25 °C).
Magnolia szerokolistna (Magnolia hypoleuca) – gatunek rośliny należący do rodziny magnoliowatych. Pochodzi z obszaru Chin, w Polsce jest bardzo rzadko uprawiana jako roślina ozdobna, występuje też w kolekcji niektórych ogrodów botanicznych, m.in. w Arboretum w Rogowie, gdzie corocznie kwitnie i owocuje.
Magnolia obovata[1] este o specie de plante din genul Magnolia, familia Magnoliaceae, descrisă de Carl Peter Thunberg.[2][3] Conform Catalogue of Life specia Magnolia obovata nu are subspecii cunoscute.[2]
Magnolia obovata este o specie de plante din genul Magnolia, familia Magnoliaceae, descrisă de Carl Peter Thunberg. Conform Catalogue of Life specia Magnolia obovata nu are subspecii cunoscute.
Junimagnolia (Magnolia obovata) är en art i familjen magnoliaväxter och förekommer naturligt i Japan och på ön Kunasjir i Kurilerna. Arten odlas som trädgårdsväxt i Sverige och blir ett träd med höjden 18-20 m. Den är härdig i åtminstone växtzon 3.
Junimagnolia (Magnolia obovata) är en art i familjen magnoliaväxter och förekommer naturligt i Japan och på ön Kunasjir i Kurilerna. Arten odlas som trädgårdsväxt i Sverige och blir ett träd med höjden 18-20 m. Den är härdig i åtminstone växtzon 3.
Magnolia obovata là một loài thực vật có hoa trong họ Magnoliaceae. Loài này được Thunb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.[1]
Magnolia obovata là một loài thực vật có hoa trong họ Magnoliaceae. Loài này được Thunb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.
Magnolia obovata Thunb.
Синонимы Охранный статусМагнолия обратнояйцевидная (лат. Magnolia obovata) — вид цветковых растений, входящий в род Магнолия (Magnolia) семейства Магнолиевые (Magnoliaceae).
Введена в культуру в 1865 году. В России, культивируется на Черноморском побережье Кавказа и Южном берегу Крыма, где цветёт и плодоносит. Успешно интродуцирована на Украине (Киев, Львов, Черновцы, Скала-Подольская), где давно цветёт и даёт семенное воспроизводство. Отдельные деревья имеются в Ленкорани (Азербайджан). Кроме этого, в Приморье более 15 экземпляров магнолии снизу-белой можно увидеть в ботаническом саду ДВО РАН во Владивостоке[2]. Последние годы показали, что магнолия обратнояйцевидная киевской репродукции также успешно растёт и цветёт на широте Воронежа, достаточно устойчиво развивается в частных коллекциях в Подмосковье. На Северо-Западе России значительной статистики ещё не собрано, по ограниченным наблюдениям, в Санкт-Петербурге сильно обмерзает и требует защиты на зиму. Исключительно ценная декоративная порода, обладающая сравнительно высокой холодостойкостью.
В природе ареал вида охватывает, главным образом, Японию, где поднимается до высоты 1 800 м в. у. м. Оно довольно многочисленно и даже обычно на острове Хоккайдо. Однако крайней северной точкой произрастания является о. Кунашир (Курильские острова[3]), и, таким образом, магнолия обратнояйцевидная является единственной магнолией, имеющей природный ареал в России.
В том числе и для наблюдения за цветением этого субтропического вида в 2001 году под эгидой Курильского заповедника была открыта и с тех пор функционирует экологическая тропа «Столбовская»[2]. Наиболее значительная концентрация магнолий встречается в долине реки Озерной, которая вытекает из озера Горячего. Это самоё теплое место на Кунашире и только здесь имеется участок чисто широколиственного леса[4]. Цветение дикой магнолии на Кунашире начинается в первых числах июля. Самое раннее начало цветения магнолии, согласно данным многолетних наблюдений, было отмечено в пределах тропы 26 июня. В среднем период цветения занимает около 20 дней и укладывается в период со 2 по 24 июля. Тем не менее, отдельные цветы на тропе регистрировались в заповеднике «Курильский» вплоть до 5 августа. Несмотря на довольно большой размер цветов, достигающих 20 см в диаметре и их белую окраску, заметить их лесу бывает сложно, так как в большинстве своём цветут только деревья старше 15 лет, а большинство цветов располагается на высоте четырехэтажного дома и более.
На Кунашире магнолии встречаются преимущественно по склонам более тёплого западного (охотоморского) побережья острова. Но из здесь вегетацию этих зимостойких растений затрудняют многие факторы. Так, сильные ветра часто ломают молодую поросль и повреждают крону. Кроме этого, уже взрослые растения часто сталкиваются с неблагоприятной для размножения погодой. В среднем на период цветения магнолии (июль) на Кунашире наблюдается 23 дня с моросящими дождями и туманами. Это неблагоприятно сказывается на деятельности насекомых-опылителей, что в свою очередь снижает вероятность появления семян. Поэтому кунаширские магнолии дают очень мало семян, и это при том что низкая осеменяемость является характерной чертой этого вида и в других, более благоприятных регионах произрастания. Другим фактором, уменьшающим продуктивность вида, является иногда также и вмешательство человека. Обрывая цветы и ломая ветви магнолии, человек уменьшает шансы на появление потомства у этого редкого растения.
Чистых насаждений не образует. Встречается преимущественно в горных широколиственных лесах совместно с Fraxinus longicuspis, буком японским (Fagus japonica), дубом курчавым (Quercus crispula), грабом сердцелистным (Carpinus cordata), видами родов Клён (Acer) и Берёза (Betula) на высотах 100—150 м.
Листопадное дерево высотой до 30 м, с широкопирамидальной, несколько рыхлой кроной и стволом диаметром 60—70 см, покрытым светло-серой гладкой корой. Побеги вначале шелковисто опушённые, затем голые, к осени буровато-каштановые, с сизым восковым налётом.
Почки опушённые, длиной 3—9 см, диаметром 0,7—1 см, светло-зелёные, осенью с легким желтоватым оттенком. Листья собранные на концах побегов, обратнояйцевидные, длиной 20—40 см, шириной 15—20 см, с закруглённым основанием, на вершине внезапно суживающиеся в короткий туповатый конец, сверху зеленоватые и голые, снизу голубовато-серые, по жилкам опушённые или голые. Черешки длиной 2,5—4 см.
Цветки кремово-белые или белые, к концу цветения с бледно-лимонным оттенком, ароматные, широкочашевидные, диаметром около 13—18 см. Околоцветник из 12—13 долей; наружные доли на концах притуплённые, розовые или красноватые, кожистые; внутренние — обратнояйцевидные, к основанию суженные, длиной около 8 см, шириной 1,8—3,8 см.
Плод — эллиптическая, ярко-красная сборная листовка длиной 12—18 см.
Цветение в мае — июне. Плодоношение в сентябре — октябре.
Вид Магнолия обратнояйцевидная входит в род Магнолия (Magnolia) подсемейства Магнолиевые (Magnolioideae) семейства Магнолиевые (Magnoliaceae) порядка Магнолиецветные (Magnoliales).
Магнолия обратнояйцевидная (лат. Magnolia obovata) — вид цветковых растений, входящий в род Магнолия (Magnolia) семейства Магнолиевые (Magnoliaceae).
日本厚朴(学名:Magnolia hypoleuca)为木兰科木兰属的植物。分布于日本千岛群岛以南以及中国大陆的东北、广州、青岛、北京等地,目前已由人工引种栽培。
ホオノキ(朴の木、Magnolia obovata、シノニム:M. hypoleuca)はモクレン科の落葉高木。
大きくなる木で、樹高30 m、直径1 m以上になるものもある。
樹皮は灰白色、きめが細かく、裂け目を生じない。葉は大きく、長さ20 cm以上、時に40 cmにもなり、葉の大きさではトチノキに並ぶ。葉柄は3-4 cmと短い。葉の形は倒卵状楕円形、やや白っぽい明るい緑で、裏面は白い粉を吹く。互生するが、枝先に束生し、輪生状に見える。花も大型で大人の掌に余る白い花が輪生状の葉の真ん中から顔を出し、真上に向かって開花する。白色または淡黄色、6月ごろ咲き芳香がある。
ホオノキは花びらの数が多くらせん状に配列し、がく片と花弁の区別が明瞭ではないなど、モクレン科の植物の比較的原始的な特徴を受け継いでいる。
果実は袋果で、たくさんの袋がついており、各袋に0 -2個の種子が入っている。
全国の山林に見られる。
本種は強い他感作用(アレロパシー)を示すことが知られている。本種の樹冠下では、他の植物が生えることは少ない。これは、落葉や根などから分泌される他感物質により種子発芽や、発芽した植物の生育が強く抑制されるためである。そのため、自生地の樹冠下では下草が少なく落葉の堆積が目立つ[要出典]。
ホオノキの花は雌蕊の成熟と、雄蕊の成熟の時期をずらすことで、1つの花では自家受粉しにくいようになっているものの、1つの個体にはいくつも花が付き、これが一様にずれるというわけではないので自家受粉・近親交配が起こってしまう。あるホオノキの集団を調べたところ、自家受粉で誕生した個体の適応度は他家受粉で誕生したものの2%しかなかった。自家受粉、他家受粉の種子を集めて秋まで育てたところ、発芽率は両者に差はなかったものの、苗の高さや葉の表面積では自家受粉由来の種子は有意に小さく、生存率も半分以下であり明らかな近交弱勢が見られたという[1]。また、他家受粉によって出来る果実には各袋に種子が2つ入っていることが有意に多かったという[1]。自家受粉では受粉後の種子の発育に悪影響があり、2つのどちらもが育つということが起こりにくいという仮説が成り立てば、種子の数の違いによって自家受粉に由来する種子かどうか見分けられるかもしれないという。[1]
葉は芳香があり、殺菌作用があるため食材を包んで、朴葉寿司、朴葉餅などに使われる。また、落ち葉となった後も、比較的火に強いため味噌や他の食材をのせて焼く朴葉味噌、朴葉焼きといった郷土料理の材料として利用される。葉が大きいので古くから食器代わりに食物を盛るのに用いられてきた。6世紀の王塚古墳の発掘時には、玄室の杯にホオノキの葉が敷かれていたのが見つかった[2]。
材は堅いので下駄の歯(朴歯下駄)などの細工物に使う。また、水に強く手触りが良いため、和包丁の柄やまな板に利用されたり、ヤニが少なく加工しやすい為、日本刀の鞘にも用いられる。
樹皮は厚朴または和厚朴といい、生薬にする。また、アイヌ民族はホオノキの種子の煎じ汁を茶のように飲用した。