Quercus marilandica reportedly hybridizes with Q . buckleyi and Q . falcata (E. J. Palmer 1948); and with Q . georgiana , Q . ilicifolia (= Q . × brittoni W. T. Davis), Q . imbricaria [= Q . × tridentata (A. de Candolle) Engelmann], Q . incana , Q . nigra , Q . phellos ( Q . × rudkini Britton), and Q . velutina (= Q . × bushii Sargent). D. M. Hunt (1989) cited evidence of hybridization also with Q . arkansana , Q . hemisphaerica , Q . laevis , Q . laurifolia , Q . myrtifolia , Q . palustris , and Q . rubra .
The Choctaw used Quercus marilandica to ease cramps and to aid in childbirth (D. E. Moerman 1986).
The Blackjack Oak (Quercus marilandica) is a low to medium-sized scrubby tree with thick, glossy, leathery, shallow-lobed leaves that are brownish-scaly or with rusty hairs beneath. The club-shaped leaves account for the common name. The dark trunk bark is broken into squarish blocks. Blackjack Oaks grow in dry or sterile, especially sandy, soil with clay subsoils from southern New York to southern Iowa south to Florida and Texas (U.S.A.). This species may be found up to around 300 m elevation.
As is the case for many oak species, the acorns of the Blackjack Oak, which are borne singly or in pairs on short stalks, mature in two seasons on the previous year's branchlets. Dead branches may remain on the tree for years. This is one of the major species of the New Jersey Pine Barrens and is also often found in association with Post Oak (Q. stellata) in the "Post Oak savannah" that is a transition between the forests of the eastern United States and the western prairie. The Blackjack Oak hybridizes with the Bear Oak (Q. ilicifolia), forming a vegetatively persistent and often locally abundant hybrid known as Q. X brittonii W.T. Davis
(Elias 1980; Petrides 1988; Gleason 1991; Sibley 2009)
Quercus marilandica (lat. Quercus marilandica) - fıstıqkimilər fəsiləsinin palıd cinsinə aid bitki növü.
Palıd cinsinə aid növlər Q. grisea• Q. oblongifolia• Q. acerifolia• Q. acuta• Q. acutissima• Q. afares• Q. agrifolia• Q. alba• Q. albocinta• Q. aliena• Q. alnifolia• Q. arizonica• Q. arkansana• Q. aucheri• Q. austrina• Q. basaseachicensis• Q. benthamii• Q. berberidifolia• Q. bicolor• Q. boyntonii• Q. brandegeei• Q. brenesii• Q. breviloba• Q. buckleyi• Q. bumelioides• Q. calliprinos• Q. canariensis• Q. castaneifolia• Q. cedrosensis• Q. cerrioides• Q. cerris• Q. chapmanii• Q. chrysolepis• Q. coahuilensis• Q. coccifera• Q. coccinea• Q. convallata• Q. conzattii• Q. copeyensis• Q. cornelius-mulleri• Q. corrugata• Q. costaricensis• Q. cubana• Q. deliquescens• Q. dentata• Q. depressa• Q. depressipes• Q. devia• Q. diversifolia• Q. douglasii• Q. dumosa• Q. durata• Q. ellipsoidalis• Q. emoryi• Q. engelmannii• Q. excelsa• Q. faginea• Q. falcata• Q. flagellifera• Q. frainetto• Q. fulva• Q. fusiformis• Q. galeanensis• Q. gambelii• Q. garryana• Q. georgiana• Q. germana• Q. glauca• Q. glaucoides• Q. graciliformis• Q. gravesii• Q. gulielmitreleasei• Q. havardii• Q. hemisphaerica• Q. hintonii• Q. hintoniorum• Q. humboldtii• Q. hypoxantha• Q. iberica• Q. ilex• Q. ilicifolia• Q. imbricaria• Q. invaginata• Q. john-tuckeri• Q. kelloggii• Q. laceyi• Q. laevis• Q. lamellosa• Q. laurifolia• Q. libani• Q. liebmannii• Q. lobata• Q. lusitanica• Q. lyrata• Q. macdonaldii• Q. macdougallii• Q. macranthera• Q. macrocarpa• Q. macrolepis• Q. marilandica• Q. martinezii• Q. michauxii• Q. miquihuanensis• Q. mohriana• Q. mongolica• Q. muehlenbergii• Q. myrsinifolia• Q. nigra• Q. oglethorpensis• Q. oleoides• Q. pacifica• Q. pagoda• Q. palmeri• Q. palustris• Q. peninsularis• Q. perpallida• Q. petraea• Q. phellos• Q. planipocula• Q. polymorpha• Q. pontica• Q. praeco• Q. praineana• Q. prinoides• Q. prinus• Q. pubescens• Q. pungens• Q. purulhana• Q. rapurahuensis• Q. robur• Q. robusta• Q. rubra• Q. rugosa• Q. rysophylla• Q. sadleriana• Q. sebifera• Q. shumardii• Q. skinneri• Q. skutchii• Q. stellata• Q. suber• Q. subspathulata• Q. tardifolia• Q. texana• Q. tomentella• Q. tonduzii• Q. toumeyi• Q. trojana• Q. turbinella• Q. undata• Q. uxoris• Q. vacciniifolia• Q. variabilis• Q. velutina• Q. vincentensis• Q. wislizeni• Q. xalapensis• Q. zempoaltepecana• Q. × alvordiana 
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Quercus marilandica (lat. Quercus marilandica) - fıstıqkimilər fəsiləsinin palıd cinsinə aid bitki növü.
Quercus marilandica, anomenat pel nom en anglès (Blackjack oak), és un petit roure, que pertany a la família de les fagàcies dins de la secció dels roures vermells, però bastant aïllat dels altres. És originària del sud i centre dels Estats Units, amb una població a partir de la costa oriental nord de Long Island.[1]
És un arbre caducifoli que creix fins a 15 m d'alçada, amb l'escorça esquerdada en plaques rectangulars de color negre amb estretes fissures ataronjades. Les fulles són de 7-20 cm de llarg i ample, i normalment tenen a partir d'una base cònica a una forma de campana ampla de tres lòbuls amb incisions poc profundes. Són de color verd fosc i brillant per sobre, pubescents per sota, i sovint romanen adherides a les branques durant l'hivern després de complir els colors de vermell a marró a la tardor. Les glans són petites, 12-20 mm de llarg i 10-18 mm d'ample, igual que altres roures vermells, i maduren al cap de 18 mesos.
Quercus marilandica creix en sòls pobres, prims i secs, rocosos o arenosos; on poques plantes llenyoses poden prosperar, en general en terrenys baixos, des del nivell del mar fins als 900 m d'altitud. No té la forma bella de molts roures, però tanmateix és un arbre valuós per créixer en llocs problemàtics. De vegades és un arbre de sotabosc en boscos de pi en monticles de sorra al sud-est dels Estats Units. Al llarg de la plana costanera de Nova Jersey la probabilitat de trobar aquesta espècie s'incrementa en àrees obertes relativament assolellades, com les maresmes costaneres més properes. Sovint es troba a prop de Quercus coccinea i de Quercus stellata, així com Pinus rigida, s'inclouen com a companys de sotabosc Rhus copallina, les falgueres del gènere Pteridium, Comptonia i Myrica.
Una varietat de Quercus marilandica Münchhausen var. ashei Sudworth (D. M. Hunt 1989), creix en les parts occidentals de l'àrea nord de Texas, Oklahoma i al sud de Kansas. En aquesta zona, Quercus marilandica, juntament amb Quercus stellata, forma una zona de semisabana integrat per franges boscoses entremesclats amb clarianes de prats d'herba al llarg de la riba oriental de les Grans Planes del sud. Aquesta semisabana és coneguda com a Cross Timbers. Dominen en formes de matollar de Q. marilandica en moltes clarianes de roques sedimentàries (cherts) juntament amb Q. stellata a l'altiplà d'Ozark d'Arkansas.[2]
Quercus marilandica pot créixer al Cross Timbers de 15 a 18 m d'altura amb un diàmetre de tronc de 41 cm, però poques vegades arriben a més de 12 m. Les fulles són de 10 a 25 cm de longitud i aproximadament la mateixa d'amplada. Les glans proporcionen aliment tant per al cérvol cua blanca com per al gall dindi salvatge. Però Quercus marilandica pot causar l'enverinament per àcid tànnic en el bestiar.
La fusta és molt densa i produeix una flama calenta quan es crema, que funciona com una excel·lent font de calor per a les barbacoes i estufes de llenya. Tanmateix, la fusta no és desitjable per a les xemeneies de fusta, doncs la calor la fa esclatar, augmentant així el risc d'incendis a la llar.
Quercus marilandica, anomenat pel nom en anglès (Blackjack oak), és un petit roure, que pertany a la família de les fagàcies dins de la secció dels roures vermells, però bastant aïllat dels altres. És originària del sud i centre dels Estats Units, amb una població a partir de la costa oriental nord de Long Island.
És un arbre caducifoli que creix fins a 15 m d'alçada, amb l'escorça esquerdada en plaques rectangulars de color negre amb estretes fissures ataronjades. Les fulles són de 7-20 cm de llarg i ample, i normalment tenen a partir d'una base cònica a una forma de campana ampla de tres lòbuls amb incisions poc profundes. Són de color verd fosc i brillant per sobre, pubescents per sota, i sovint romanen adherides a les branques durant l'hivern després de complir els colors de vermell a marró a la tardor. Les glans són petites, 12-20 mm de llarg i 10-18 mm d'ample, igual que altres roures vermells, i maduren al cap de 18 mesos.
Dub marylandský (Quercus marilandica) je nevysoký opadavý strom, pocházející z východních a jihovýchodních oblastí USA. V Česku je vzácně pěstován jako parková dřevina.
Dub marylandský je opadavý strom dorůstající výšky asi 6 až 15 metrů. Koruna je kulovitá, s nepravidelným okrajem. Borka je tlustá, téměř černá, rozpukaná na nepravidelné až hranaté bloky. Vnitřní borka je oranžová. Letorosty jsou v prvním roce plstnaté, ve druhém popelavě hnědé a lysé, asi 2 až 4 mm tlusté. Vrcholové pupeny jsou kuželovité až úzce vejčité, 5 až 10 mm dlouhé, v průřezu zřetelně pětihranné, hnědavě chlupaté. Listy jsou obvejčité až obkosníkovité, v horní části se 3 až 5 mělkými laloky, s 7 až 20 cm dlouhou a stejně širokou čepelí, na bázi srdčité až zaoblené, na vrcholu špičaté až tupé. Na okraji listu je 3 až 10 vrcholků zakončených osinkami. Listy jsou na líci tmavě zelené, lysé a lesklé, na rubu zvláště podél žilnatiny rezavě chlupaté, šupinaté nebo pýřité. Řapíky jsou 5 až 20 mm dlouhé, řídce až hustě chlupaté. Žaludy dozrávají druhým rokem, vyrůstají po 1 až 2, jsou široce vejcovité až eliptické, 12 až 20 mm dlouhé a 10 až 18 mm široké, často žíhané, asi z 1/3 až 1/2 kryté kuželovitou číškou. Číška je na vnitřní straně chlupatá, na vnějším povrchu pýřitá.[2][3]
Dub marylandský
List dubu marylandského
Dub marylandský je rozšířen ve východních a jihovýchodních oblastech USA. Roste na chudých mělkých půdách bez vápníku na mýtinách, pustých místech a záplavových územích, na narušených stanovištích, suťoviskách a suchých hřbetech kopců v nadmořských výškách do 900 metrů.[2] Je to pomalu rostoucí dřevina.[4] V západní části areálu se vyskytují stromy menšího vzrůstu s listy 5 až 7 cm dlouhými a na rubu v paždí žilek šedě plstnatými. Bývají rozlišovány jako Quercus marilandica var. ashei.[2]
V oblastech společného výskytu se dub marylandský kříží s jinými duby ze sekce Lobatae, zejména s dubem srpovitým (Q. falcata), dubem cesmínolistým (Q. ilicifolia), dubem celokrajným (Q. imbricaria), dubem vrbolistým (Q. phellos), dubem černým (Q. nigra), dubem sametovým (Q. velutina) a druhy Q. buckleyi a Q. incana.[2]
Dub marylandský je v Česku zřídka pěstován jako parková dřevina. Byl zaveden do Evropy v roce 1739.[4] Je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji, z Arboreta Žampach[5], z pražské Stromovky a Arboreta Kostelec nad Černými lesy.[3]
Galerie dub marylandský ve Wikimedia CommonsDub marylandský (Quercus marilandica) je nevysoký opadavý strom, pocházející z východních a jihovýchodních oblastí USA. V Česku je vzácně pěstován jako parková dřevina.
Die Schwarz-Eiche (Quercus marilandica) ist ein Laubbaum aus der Gattung der Eichen. Ihr natürliches Verbreitungsgebiet befindet sich im Osten der Vereinigten Staaten.
Die Schwarz-Eiche ist ein kleiner, sommergrüner, etwa 10 m bis selten 15 m hoher, langsam wachsender und knorriger Baum oder Strauch. Ihre Borke ist schwarzgrau, rau, dick und in kleine Felder zerrissen. Die innere Rinde ist orangefarben. Junge Zweige sind im ersten Jahr filzig behaart, im zweiten Jahr kahl und braun. Die Blätter sind breit verkehrt-eiförmig, meist 7 bis 20 Zentimeter lang und ebenso breit, derb mit stumpfer Spitze und abgerundeter Basis. Das obere Drittel ist flach drei- bis fünflappig. Die Lappen sind abgerundet und häufig mit einer kurzen, borstigen Granne versehen. Die Blattoberseite ist glänzend dunkelgrün und anfangs mit Sternhaaren bedeckt, die Blattunterseite ist heller und rostfarben behaart. Der Blattstiel ist 1 bis 2 Zentimeter lang. Die Blätter färben sich im Herbst braun oder gelb. Die Früchte sind länglich eiförmig etwa 2 Zentimeter lang und sitzen einzeln oder zu zweien auf einem dicken, kurzen und behaarten Stiel. Sie sind etwa zu einem Drittel bis zur Hälfte vom behaarten und mit breiten, angedrückten Schuppen versehenen Fruchtbecher umgeben. Die Schwarz-Eiche blüht im Frühling, die Früchte reifen im zweiten Jahr nach der Blüte.[1][2]
Das Verbreitungsgebiet der Schwarz-Eiche liegt im Osten der USA und erstreckt sich vom Nordosten bis nach Florida und in die Präriestaaten. Dort wächst sie in artenarmen Wäldern und Gehölzgruppen auf mäßig trockenen bis frischen, sauren bis neutralen und sandigen Böden an sonnigen bis lichtschattigen Standorten in Höhen von bis zu 900 Metern[2]. Man findet sie jedoch nicht auf kalkhaltigen Böden.[3] Die Art ist wärmeliebend und frostempfindlich.[1]
Die Schwarz-Eiche (Quercus marilandica) ist eine Art aus der Gattung der Eichen. Sie wurde durch Otto von Münchhausen 1770 im fünften[2] Band seines sechsbändigen Werks Der Hausvater erstbeschrieben.[4] Synonyme der Art sind Quercus nigra Wangh. non L. und Quercus firruginea Michx.[3]
Das Holz wird selten und meist nur als Brennholz[3] verwendet, doch ist die Art aufgrund der bemerkenswerten Herbstfärbung attraktiv.[1] Die Choctaw benutzen Teile des Baums gegen Krämpfe und zur Unterstützung der Geburt.[2]
Die Schwarz-Eiche (Quercus marilandica) ist ein Laubbaum aus der Gattung der Eichen. Ihr natürliches Verbreitungsgebiet befindet sich im Osten der Vereinigten Staaten.
Quercus marilandica, the blackjack oak, is a small oak, one of the red oak group Quercus sect. Lobatae. It is native to the eastern and central United States.
Quercus marilandica is a small deciduous tree growing to 15 meters (49 feet) tall, with bark cracked into rectangular black plates with narrow orange fissures. The leaves are 7–20 centimeters (3–8 inches) long and broad, and typically flare from a tapered base to a broad three-lobed bell shape with only shallow indentations. They are dark green and glossy above, pubescent underneath, and often remain attached to the twigs through the winter after turning colors from red to brown in the fall. The acorn is small, 12–20 millimeters (1⁄2–3⁄4 in) long and 10–18 mm (3⁄8–3⁄4 in) broad; like those of other red oaks, it takes 18 months to mature.[5]
Blackjack oaks in the Cross Timbers can grow from 15 to 18 m (50 to 60 ft) high but seldom reach more than 12 m (40 ft), with a trunk diameter of 41 cm (16 in). The leaves are from 10 to 25 cm (4 to 10 in) in length and about the same width.
Blackjack oak leaves
Blackjack oak stump, approx. 75 years old
The blackjack oak can be found from Long Island to Florida, west as far as Texas, Oklahoma, and Nebraska. There are reports of a few isolated populations in southern Michigan, but these appear to represent introductions.[6][7]
The species grows in poor, thin, dry, rocky or sandy soils where few other woody plants can thrive, usually on low ground, from sea level up to approximately 850 m (2,800 ft) in altitude. Some sources say that it does not have the beautiful form of many oaks, but is nonetheless a valuable tree for growing in problem sites.[8] Some say that the tree is "tough but ugly", but also underappreciated.[9][10] At times the tree has even been actively eradicated to provide room for trees deemed to be more commercially valuable.[11]
It is sometimes an understory tree in pine stands on sandy knolls in the southeastern US. Along the coastal plain of New Jersey the probability of finding this species is increased in relatively sunny, open areas such as those near coastal salt marshes. It often occurs near scarlet and post oaks as well as pitch pine; understory companions include winged sumac, bracken, sweetfern, and bayberry, and can be found as far north as parts of Ohio[12] and New York.
A variety, Quercus marilandica Münchhausen var. ashei Sudworth,[5] grows in the western portions of its range – northern Texas, Oklahoma, and into southern Kansas. In this area, blackjack and post oak form a semi-savanna area composed of forested strips intermixed with prairie grass glades along the eastern edge of the southern Great Plains. This semi-savanna is known as the Cross Timbers.[13][14][15] Scrub forms of Q. marilandica dominate on many chert glades along with Q. stellata in Arkansas's Ozark plateau.[16]
Blackjack oak sometimes hybridizes with bear oak (Q. ilicifolia), forming a hybrid known as Q. × brittonii.[17]
Blackjack acorns provide food for both whitetail deer and wild turkey. Blackjacks may, however, cause tannic acid poisoning in cattle.
The wood is very dense and produces a hot flame when burned, which functions as an excellent source of heat for barbecues and wood-burning stoves. However, the wood is not desirable for wood fireplaces because the heat causes popping, thereby increasing the risk of house fires.[18]
Traditionally blackjack wood is used as both a fuel and smoke wood for barbecue in Oklahoma.
.jpg)
{{cite book}}: CS1 maint: postscript (link) Quercus marilandica, the blackjack oak, is a small oak, one of the red oak group Quercus sect. Lobatae. It is native to the eastern and central United States.
Quercus marilandica, es una especie del género Quercus dentro de la familia de las Fagaceae. Está clasificada en la Sección Lobatae; del roble rojo de América del Norte, Centroamérica y el norte de América del Sur que tienen los estilos largos, las bellotas maduran en 18 meses y tienen un sabor muy amargo. Las hojas suelen tener lóbulos con las puntas afiladas, con cerdas o con púas en el lóbulo.
Es originaria del sur y centro de Estados Unidos, con poblaciones siguiendo la costa este hasta el norte de Long Island.[1]
Se trata de un pequeño árbol de hoja caduca que alcanza un tamaño de hasta 15 m de altura, con la corteza agrietada en placas negras rectangulares con fisuras estrechas de color naranja. Las hojas son de 7-20 cm de largo y ancho, y por lo general surgen desde una base cónica a una amplia forma de campana de tres lóbulos con sólo hendiduras poco profundas. Son de color verde brillante y oscuro por encima, pubescentes por debajo, y con frecuencia se mantienen asociadas a las ramas durante el invierno después de cumplir los colores de rojo a marrón en el otoño. La bellota es pequeña, de 12-20 mm de largo y 10-18 mm de ancho; al igual que otros robles rojos, tarda 18 meses para madurar.
Quercus marilandica crece en suelos pobres, finos, secos, rocosos o arenosos donde pocas plantas leñosas pueden prosperar, por lo general en la tierra baja, desde el nivel del mar hasta los 900 m de altitud. No tiene la hermosa forma de muchos robles, pero es sin embargo un árbol valioso para crecer en sitios con problemas. A veces es un árbol de sotobosque en rodales de pino en las lomas de arena en el sudeste de los EE. UU. A lo largo de la llanura costera de Nueva Jersey la probabilidad de encontrar esta especie se incrementa en áreas relativamente abiertas y soleadas, como las cercanas a las marismas costeras. A menudo se produce cerca de Quercus coccinea y Quercus stellata, así como de Pinus rigida; compañeros del sotobosque incluyen Rhus copallinum, helechos, Comptonia peregrina y arrayán.
Quercus marilandica pueden crecer desde 15 a 18 m de altura con un diámetro de tronco de 41 cm, pero rara vez llegan a más de 12 m. Las hojas son de 10 a 25 cm de largo y alrededor de la misma anchura. Ofrecen comida para el venado cola blanca y el pavo salvaje. Sin embargo, pueden causar por el ácido tánico envenenamiento en el ganado.
La madera es muy densa y produce una llama caliente cuando se quema, que funciona como una excelente fuente de calor para barbacoas y estufas de leña. Sin embargo, la madera no es deseable para chimeneas, porque el calor la hace estallar, lo que aumenta el riesgo de incendios en el hogar.
Quercus marilandica fue descrita por Otto von Münchhausen y publicado en Der Hausvater 5(1): 253. 1770.[2]
Quercus: nombre genérico del latín que designaba igualmente al roble y a la encina.
marilandica: epíteto
Quercus marilandica, es una especie del género Quercus dentro de la familia de las Fagaceae. Está clasificada en la Sección Lobatae; del roble rojo de América del Norte, Centroamérica y el norte de América del Sur que tienen los estilos largos, las bellotas maduran en 18 meses y tienen un sabor muy amargo. Las hojas suelen tener lóbulos con las puntas afiladas, con cerdas o con púas en el lóbulo.
Chêne du Maryland
Quercus marilandica, le Chêne du Maryland, est une espèce d'arbustes à feuilles caduques du sous-genre Quercus et de la section Lobatae. L'espèce, originaire de l'est et du centre de l'Amérique du Nord, est présente aux États-Unis, de Long Island à la Floride. Elle prospère à l'ouest jusqu'au Texas, à l'Oklahoma et au Nebraska. On a signalé des populations isolées dans le sud du Michigan, mais il s'agirait en fait d'introductions[4],[5].
Feuilles du chêne du Maryland.
Coupe d’un chêne du Maryland, âgé d'approx. 75 ans.
Quercus marilandica peut atteindre une taille de 15 mètres. Son tronc se craquelle en plaques rectangulaires sombres, séparées par des fissures orange. Les feuilles, plutôt larges et dont la base est évasée, sont longues de 20 cm, et sont trilobées avec des indentations peu profondes. D'un vert foncé, elles sont duveteuses en surface, pubescentes en dessous, et après avoir viré au rouge puis au jaune au cours de l'automne, demeurent attachées à leur hampe tout l'hiver. Le gland est de petite taille (entre 12 et 20 mm de long, 10 à 18 mm de diamètre) ; comme les autres chênes, il lui faut 18 mois pour arriver à maturation[6].
Le chêne du Maryland s’épanouit dans les sols pauvres, légers et secs, ou rocheux, qui lui évitent la compétition avec d'autres feuillus. On le trouve généralement dans les plaines, depuis la côté jusqu'à l'altitude de 900 mètres. Quoiqu'il n'ait pas le port majestueux des autres chênes, c'est une essence intéressante pour la restauration des sites difficiles. Elle occupe parfois la strate inférieure des pinèdes de collines sableuses du sud-est des États-Unis. Le long de la plaine côtière du New Jersey, il colonise de préférence les endroits ensoleillés, découverts à proximité des mangroves. Il est souvent associé au Chêne écarlate et au chêne étoilé ainsi qu'au Pin rigide ; en strate inférieure des bois, il voisine avec le sumac, les fougères, les comptonies et les myrtes.
L'une de ses varietés, Quercus marilandica Münchhausen var. ashei Sudworth (D. M. Hunt 1989), pousse à l'extrême ouest de son aire de répartition, au nord du Texas, Oklahoma, et Kansas méridional. Là, tout le long de la lisière orientale du sud des Grandes Plaines, il forme avec le chêne étoilé une semi-savane alternant bois et prairies herbues : cet écosystème est appelé les Cross Timbers. À travers les clairières de chaille du plateau d'Ozark, dans l'Arkansas, ces deux essences d'arbustes sont dominantes[7].
La taille des chênes du Maryland des Cross Timbers peut atteindre 17 voire 20 m, avec un tronc d'un diamètre de 40 cm, mais elle dépasse à vrai dire rarement 12 m. Les feuilles, aussi larges que longues, ont une taille comprise entre 10 et 25 cm. Les glands constitue l'une des sources d'alimentation du Cerf de Virginie et du Dindon sauvage ; mais l'acide tannique des feuilles est toxique pour le bétail.
Chêne du Maryland
Quercus marilandica, le Chêne du Maryland, est une espèce d'arbustes à feuilles caduques du sous-genre Quercus et de la section Lobatae. L'espèce, originaire de l'est et du centre de l'Amérique du Nord, est présente aux États-Unis, de Long Island à la Floride. Elle prospère à l'ouest jusqu'au Texas, à l'Oklahoma et au Nebraska. On a signalé des populations isolées dans le sud du Michigan, mais il s'agirait en fait d'introductions,.
Feuilles du chêne du Maryland.
Coupe d’un chêne du Maryland, âgé d'approx. 75 ans.
Quercus marilandica peut atteindre une taille de 15 mètres. Son tronc se craquelle en plaques rectangulaires sombres, séparées par des fissures orange. Les feuilles, plutôt larges et dont la base est évasée, sont longues de 7 à 20 cm, et sont trilobées avec des indentations peu profondes. D'un vert foncé, elles sont duveteuses en surface, pubescentes en dessous, et après avoir viré au rouge puis au jaune au cours de l'automne, demeurent attachées à leur hampe tout l'hiver. Le gland est de petite taille (entre 12 et 20 mm de long, 10 à 18 mm de diamètre) ; comme les autres chênes, il lui faut 18 mois pour arriver à maturation.
Drottningareik (fræðiheiti: Quercus marilandica) er smávaxin eikartegund sem er ættuð frá austur og mið Bandaríkjunum, frá Long Island til Flórída, vestur til Texas, Oklahoma, og Nebraska.[3]
Drottningareik (fræðiheiti: Quercus marilandica) er smávaxin eikartegund sem er ættuð frá austur og mið Bandaríkjunum, frá Long Island til Flórída, vestur til Texas, Oklahoma, og Nebraska.
Multimedia w Wikimedia Commons Quercus marilandica (L.) Münchh. – gatunek roślin z rodziny bukowatych (Fagaceae Dumort.). Występuje naturalnie w środkowych, południowych i wschodnich Stanach Zjednoczonych – w Alabamie, Arkansas, Dystrykcie Kolumbii, Delaware, na Florydzie, w Georgii, Iowa, Illinois, Indianie, Kansas, Kentucky, Luizjanie, Marylandzie, Missouri, Missisipi, Karolinie Północnej, Nebrasce, New Jersey, stanie Nowy Jork, Ohio, Oklahomie, Pensylwanii, Karolinie Południowej, Tennessee, Teksasie, Wirginii oraz Wirginii Zachodniej[3][4][5].
Rośnie w zaroślach oraz na skalistych stokach. Występuje na wysokości do 900 m n.p.m.[5]
Quercus marilandica (L.) Münchh. – gatunek roślin z rodziny bukowatych (Fagaceae Dumort.). Występuje naturalnie w środkowych, południowych i wschodnich Stanach Zjednoczonych – w Alabamie, Arkansas, Dystrykcie Kolumbii, Delaware, na Florydzie, w Georgii, Iowa, Illinois, Indianie, Kansas, Kentucky, Luizjanie, Marylandzie, Missouri, Missisipi, Karolinie Północnej, Nebrasce, New Jersey, stanie Nowy Jork, Ohio, Oklahomie, Pensylwanii, Karolinie Południowej, Tennessee, Teksasie, Wirginii oraz Wirginii Zachodniej.
Quercus marilandica là một loài thực vật có hoa trong họ Cử. Loài này được (L.) Münchh. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1770.[1]
Quercus marilandica là một loài thực vật có hoa trong họ Cử. Loài này được (L.) Münchh. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1770.
