Most specimens from eastern North America and some from the West can be placed in Eleocharis quinqueflora subsp. fernaldii (Svenson) Hultén, which is characterized by its small size (culms to 15 cm × 0.5 mm) and small bulbs. Specimens of E. quinqueflora from 2000–3600 m in California, which are atypical, especially in that the proximal scales of the spikelets do not subtend flowers, may deserve taxonomic recognition. Those plants are also small, with culms only to 15 cm × 0.5 mm; hard caudices are often present at the culm-tuft bases; small, narrowly ovoid bulbs are sometimes present; and perianth bristles are absent or rudimentary. Very few specimens of E. quinqueflora are intermediate with E. suksdorfiana.
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Ysbigfrwynen goch sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Eleocharis quinqueflora a'r enw Saesneg yw Few-flowered spike-rush.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Sbigfrwynen Goch, Clwpfrwynen Goch-ddu.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.[2][3]
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Ysbigfrwynen goch sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Eleocharis quinqueflora a'r enw Saesneg yw Few-flowered spike-rush. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Sbigfrwynen Goch, Clwpfrwynen Goch-ddu.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.
Bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) je drobná rostlinka rostoucí hlavně na slatinných mokřadech a rašeliništích; její porost připomíná svým vzhledem spíše nízký stříhaný trávník. Je vzácně se vyskytujícím druhem české květeny a hrozí ji vyhynutí.
Druh s poměrně širokým areálem, hlavně v severní části Evropy. Vyskytuje se od Islandu přes Britské ostrovy, Skandinávii a Střední Evropu až po Ural. Na jihu je evropské rozšíření ohraničeno severem Apeninského a Balkánského poloostrova. V odlišných varietách roste i na severu Afriky, v Americe i Austrálii.
Rostlina potřebuje vysokou hladinu spodní vody, nejčastěji vyrůstá na obnažené vápnité půdě slatinných mokřadů a rašelinišť. Vyhledává také pravidelně zaplavovaná místa s humózní půdou, kde roste mezi ostatními málo konkurenčně schopnými rostlinami. Jako případný halofyt se také vyskytuje u pramenů vyvěrajících z travertinových podloží. Na příhodných místech vytváří rozsáhlé porosty, které se spolupodílejí na zazemňování rašelinných jezírek. Rostlina má listy redukované na pouhé blanité pochvy, listové čepele zcela chybí; fotosyntetickou funkci zajišťuje tenká lodyha.
Bahnička chudokvětá je v trsech rostoucí vytrvalá rostlina dorůstající do výšky pouhých 5 až 20 cm. Až do hloubky 20 cm sahá její kořen s rychle rostoucími oddenky a za příhodných podmínek vytváří široké rohože. Vyrůstají z nich tuhé, vzpřímené lodyhy tlusté obvykle jen 0,5 mm. Lodyhy mají listové pochvy dlouhé 1 až 4 cm se zakrslými čepelemi, spodní pochvy jsou červenohnědé a případné horní jsou světlohnědé a šikmo zakončené.
Na vrcholech plodných lodyh vyrůstá po jednom vejčitém klásků, ten bývá hnědě zbarvený, 5 až 8 mm dlouhý a má tři až sedm oboupohlavných květů. Spodní pleva objímá celou bázi a sahá do půli klásku. Květ mívá až šest štětinek nahrazujících okvětí, tyčinky i blizny bývají nejčastěji tři. Kvetou v květnu a červnu, opylovány jsou větrem nebo samosprašně.
Plodem je vejčitá, tříhranná nažka dlouhá asi 2,5 mm. Druh se rozmnožuje semeny šířenými především zoochoricky a rozrůstáním oddenků.
Lokality, na kterých tento druh nejčastěji vyrůstá, jsou často ohrožené zánikem. Dochází k tomu při snaze získat zemědělsky využitelnou půdu odvodněním nebo zalesněním a dále těžbou rašeliny nebo druhotně při úpravách okolních ploch nebo jejich obhospodařováním.
Bahnička chudokvětá je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ uváděna jako druh kriticky ohrožený (C1t) a v „Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin“ určeném vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. je považována za druh silně ohrožený (§2).[2][3][4][5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bahnička chudokvětá ve Wikimedia Commons
Bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) je drobná rostlinka rostoucí hlavně na slatinných mokřadech a rašeliništích; její porost připomíná svým vzhledem spíše nízký stříhaný trávník. Je vzácně se vyskytujícím druhem české květeny a hrozí ji vyhynutí.
Die Armblütige Sumpfbinse (Eleocharis quinqueflora), auch Wenigblütige Sumpfsimse[1], ist eine Pflanzenart aus der Gattung Sumpfbinsen (Eleocharis) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist auf der Nordhalbkugel weitverbreitet.
Die Armblütige Sumpfbinse ist eine unscheinbare, immergrüne, ausdauernde krautige Pflanze, die nur Wuchshöhen von etwa 15 Zentimetern erreicht. Sie bildet lange dünne Ausläufer aus, deren Endknospen zwiebelartig verdickt sind. Ihr kräftig erscheinender, runder, glatter Stängel ist dunkelgrün, seltener bis graugrün gefärbt und besitzt am Grund derbe Blattscheiden.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juni. Der Blütenstand enthält nur ein endständiges Ährchen. Das Ährchen ist 4 bis 8 Millimeter lange sowie nicht breiter als 4 Millimeter, zugespitzt und enthält meist nur drei bis sieben Blüten. Die unterste Spelze ist fast so lang wie das bräunlich-rot gefärbte Ährchen und umfasst den Stängel vollständig. Jede Blüte weist vier bis sechs Perigonborsten, die nur etwas kürzer als die Frucht sind und drei Narben auf.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 100, 132, 134, 136.[2]
Die Armblütige Sumpfbinse ist ein meridionales bis boreales Florenelement. Sie ist auf der Nordhalbkugel von Nordamerika über Europa bis nach Asien weitverbreitet. Außerdem kommt sie im südlichen Südamerika vor.[3] In den Allgäuer Alpen steigt sie bis über 1800 Metern Meereshöhe auf.[4]
Die Armblütige Sumpfbinse kommt sowohl im Flach- als auch im Hügelland vor. Im mitteleuropäischen Tiefland ist sie selten, sie bildet dort aber an ihren Standorten oft kleinere Bestände; im Mittelgebirge Mitteleuropas ist sie sehr selten; im mitteleuropäischen Alpenvorland und in den Alpen, in denen sie bis 2000 Meter aufsteigt, kommt sie zerstreut vor, dort ist sie meist bestandsbildend.[5] Ihre Bestände sind sowohl in ganz Europa als auch in Deutschland im Rückgang begriffen. In Deutschland gilt 1996 die Armblütige Sumpfbinse als stark gefährdet und steht auch auf der Roten Liste der gefährdeten Farn- und Blütenpflanzen.[1] In Rheinland-Pfalz, Sachsen und Sachsen-Anhalt gilt sie bereits als verschollen. In Nordrhein-Westfalen, Brandenburg und Thüringen ist sie vom Aussterben bedroht. Der Grund für den Rückgang ist die Zerstörung der natürlichen Lebensräume: die intensive Nutzung von Ackerfeuchtflächen und die Trockenlegung von Mooren.
Die Armblütige Sumpfbinse ist eine typische Pflanzenart der Kalkflachmoore. Sie wächst auf nassen, sumpfigen Wiesen, in Nieder- oder Quellmooren und in wechselfeuchten Tälern der Küstendünen. Sie bevorzugt Flachmoore und Quellsümpfe; sie geht aber auch auf nasse Torfschlenken.[5] Sie ist schwach salztolerant und basenhold, d. h., sie bevorzugt basische Böden. Die Armblütige Sumpfbinse gedeiht am besten auf lockeren, aber nassen und basenreichen, meist sogar kalkhaltige Böden, die aber ausgesprochen stickstoffarm sein sollten.[5] Sie ist eine Charakterart der Ordnung Tofieldietalia.[2]
Die Armblütige Sumpfbinse (Eleocharis quinqueflora), auch Wenigblütige Sumpfsimse, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Sumpfbinsen (Eleocharis) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist auf der Nordhalbkugel weitverbreitet.
Eleocharis quinqueflora is a species of spikesedge known by the common names fewflower spikerush[2] and few-flowered spike-rush.[3] It is widespread across Europe, North Africa, northern Asia (Siberia, China, Kazakhstan, Himalayas, etc.), and North America (Canada, Greenland, northern and western US). There are also isolated populations in Argentina and Chile.[4][5][6][7][8][9][10][11][12]
Eleocharis quinqueflorais a resident of wet meadows, bogs, hot springs, and other moist places. This is a rhizomatous perennial approaching a maximum height of 40 centimeters. The thin, flattened stems are surrounded by papery reddish to green leaf sheaths and topped with dark inflorescences. The spikelet is lance-shaped to oval and less than a centimeter long. It contains two to seven flowers, each of which is covered with a brown or black bract. The fruit is a yellow-brown achene two or three millimeters long.[13]
Eleocharis quinqueflora is a species of spikesedge known by the common names fewflower spikerush and few-flowered spike-rush. It is widespread across Europe, North Africa, northern Asia (Siberia, China, Kazakhstan, Himalayas, etc.), and North America (Canada, Greenland, northern and western US). There are also isolated populations in Argentina and Chile.
Eleocharis quinqueflorais a resident of wet meadows, bogs, hot springs, and other moist places. This is a rhizomatous perennial approaching a maximum height of 40 centimeters. The thin, flattened stems are surrounded by papery reddish to green leaf sheaths and topped with dark inflorescences. The spikelet is lance-shaped to oval and less than a centimeter long. It contains two to seven flowers, each of which is covered with a brown or black bract. The fruit is a yellow-brown achene two or three millimeters long.
Eleocharis quinqueflora es una especie de plantas herbáceas de la familia de las ciperáceas. Es originaria de Eurasia, América y África.
Es una planta perenne; con rizoma de entrenudos largos, de 0,5-0,75 mm de diámetro, de rojizo a pardo obscuro, cubierto de escamas translúcidas cuando joven y terminado en grandes yemas de un color que varía del blanco al rojizo. Tallos (4)6-24(33) cm × (0,25)0,5-1(1,25) mm, rectos o algo curvados, prácticamente lisos cuando están frescos, estriados y surcados cuando secos, verdes, a veces glaucescentes. Vainas herbáceas, en muchas ocasiones teñidas de rojo hacia a la base, a veces decoloradas, la superior de ápice oblicuamente truncado, frecuentemente punteado de rojo y en ocasiones algo hialino. Espiguilla (3,7)5-6(7) mm, de contorno ovado a elíptico, con (3)4-8(9) flores. Glumas (2,5)3-5(6) mm, en disposición subdística, ovadas u ovado-lanceoladas, de ápice agudo u obtuso, de color pardo-rojizo a pardo obscuro, con una banda central verdosa, a veces imperceptible, y márgenes escariosos ± estrechos, que se pliegan notablemente en la fructificación para envolver los aquenios; la inferior sobrepasa largamente la mitad de la longitud de la espiguilla y la rodea en su base, generalmente es fértil, aunque en ocasiones los órganos sexuales que alberga pueden abortar. Estambres 3; anteras 1,5-2 mm, amarillas o anaranjadas, apiculadas, frecuentemente con el mucrón teñido de rojo. Estilo 2-3(5) mm, con 3 estigmas, por lo común persistente, a veces tardíamente caedizo, de rojizo a negruzco. Aquenios (1,5)2-2,5 × 1,2-1,5(1,7) mm, de contorno estrechamente obovado, trígonos, finamente reticulados, de color que varía del pardo al pardo rojizo obscuro, y puede tornar a grisáceo cuando están secos, recubiertos por una membrana frágil y translúcida, que termina por desprenderse; estilopodio de contorno triangular, atenuado en la base, negruzco al menos en la mitad superior; cerdas periánticas 3 o 6, que sobrepasan el cuerpo del aquenio, retrorso-escábridas, de rojizas a doradas. Tiene un número de cromosomas de 2n = 132* (134*).[1]
Se encuentra en prados húmedos, turberas y bordes de lagunas; indiferente edáfica; a una altitud de 630-2910 metros en América, Eurasia y Norte de África (Atlas). En la península ibérica aparece en los Pirineos, Cordillera Cantábrica, Sistema Ibérico y Sistema Central y cordillera Bética.
Eleocharis quinqueflora fue descrita por (Hartmann) O.Schwarz y publicado en Mitteilung der Thüringischen Botanischen Gesellschaft 1: 89. 1949.[2]
Eleocharis: nombre genérico compuesto que deriva del griego antiguo: heleios = "que habita en un pantano" y charis = "la gracia".[3]
quinqueflora: epíteto latíno que significa "con cinco flores".[4]
Eleocharis quinqueflora es una especie de plantas herbáceas de la familia de las ciperáceas. Es originaria de Eurasia, América y África.
Õievähene alss (Eleocharis quinqueflora) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab kallastel, niisketel niitudel. Eestis leidub teda hajusalt.[1]
Õievähene alss (Eleocharis quinqueflora) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab kallastel, niisketel niitudel. Eestis leidub teda hajusalt.
Jouhiluikka (Eleocharis quinqueflora) on sarakasvien (Cyperaceae) heimoon ja luikkien (Eleocharis) sukuun kuuluva matalakasvuinen kasvilaji. Se muistuttaa muita luikkalajeja, eniten rantaluikkaa (Eleocharis palustris), mutta harvakukkainen kukintotähkä sekä pitkät alimmat tähkäsuomut ovat jouhiluikalle lajityypillisiä, muista lajeista erottavia piirteiä.[2]
Jouhiluikalla on suikertava juurakko, jonka kärjessä on ruskehtava talvehtimissilmu. Varret ovat tummanvihreitä, tanakoita sekä lehdettömiä ja kasvavat harvoin yli 10 cm korkeiksi. Tyvellä olevat lehtitupet ovat punaruskeita. Jouhiluikan kukintona on varren kärjessä oleva yksittäinen, soikea tähkä. Tähkä on yleensä vain 5 mm pitkä ja siinä on viidestä seitsemään kukkaa. Tähkäsuomut ovat harvassa, munanmuotoisia sekä typäkkäkärkisiä ja niissä on vihreä tai ruskehtava keskisuoni. Kahden alimman tähkäsuomun pituus on ainakin puolet koko tähkän pituudesta. Kukat ovat kolmiluottisia.[2]
Jouhiluikka kasvaa kosteilla, matalakasvustoisilla, kalkkipitoisilla ruohomailla usein runsaina kasvustoina[2]. Pienuutensa vuoksi jouhiluikka saattaa kuitenkin jäädä helposti huomaamatta[2]. Jouhiluikkaa tavataan Suomessa ympäri maata, lähinnä Suomenlahden rannikolla, Ahvenanmaalla, Pohjanmaan rannikolla sekä ympäri Lappia[3]. Yleisimmillään jouhiluikka on Inarijärven ympäristössä sekä lounaissaaristossa[3].
Jouhiluikan tieteellisen nimen lajinimi (quinqueflora) tulee latinan kielen sanoista quinque (suom. viisi) ja flos (suom. kukka) ja viittaa kukkien lukumäärään jouhiluikan kukintona olevassa tähkässä[2].
Jouhiluikka (Eleocharis quinqueflora) on sarakasvien (Cyperaceae) heimoon ja luikkien (Eleocharis) sukuun kuuluva matalakasvuinen kasvilaji. Se muistuttaa muita luikkalajeja, eniten rantaluikkaa (Eleocharis palustris), mutta harvakukkainen kukintotähkä sekä pitkät alimmat tähkäsuomut ovat jouhiluikalle lajityypillisiä, muista lajeista erottavia piirteiä.
Jouhiluikalla on suikertava juurakko, jonka kärjessä on ruskehtava talvehtimissilmu. Varret ovat tummanvihreitä, tanakoita sekä lehdettömiä ja kasvavat harvoin yli 10 cm korkeiksi. Tyvellä olevat lehtitupet ovat punaruskeita. Jouhiluikan kukintona on varren kärjessä oleva yksittäinen, soikea tähkä. Tähkä on yleensä vain 5 mm pitkä ja siinä on viidestä seitsemään kukkaa. Tähkäsuomut ovat harvassa, munanmuotoisia sekä typäkkäkärkisiä ja niissä on vihreä tai ruskehtava keskisuoni. Kahden alimman tähkäsuomun pituus on ainakin puolet koko tähkän pituudesta. Kukat ovat kolmiluottisia.
Jouhiluikka kasvaa kosteilla, matalakasvustoisilla, kalkkipitoisilla ruohomailla usein runsaina kasvustoina. Pienuutensa vuoksi jouhiluikka saattaa kuitenkin jäädä helposti huomaamatta. Jouhiluikkaa tavataan Suomessa ympäri maata, lähinnä Suomenlahden rannikolla, Ahvenanmaalla, Pohjanmaan rannikolla sekä ympäri Lappia. Yleisimmillään jouhiluikka on Inarijärven ympäristössä sekä lounaissaaristossa.
Jouhiluikan tieteellisen nimen lajinimi (quinqueflora) tulee latinan kielen sanoista quinque (suom. viisi) ja flos (suom. kukka) ja viittaa kukkien lukumäärään jouhiluikan kukintona olevassa tähkässä.
Scirpe pauciflore
Eleocharis quinqueflora (Éléocharide à cinq fleurs), de nom commun Scirpe pauciflore, est une plante vivace du genre Eleocharis et de la famille des Cyperaceae[1].
Le scirpe pauciflore a une hauteur maximale de 40 centimètres. Eleocharis quinqueflora présente des rhizomes de 0,2–1 mm d'épaisseur. Les bourgeons au repos sont souvent présents sur les rhizomes, largement à étroitement ovoïdes, de 3–6 (–10) × 2–5 mm. Les feuilles ont les gaines distales foliaires brunes ou rougeâtre. L'apex est souvent rougeâtre[2].
L'épillet est lancéolé à ovale et mesure moins d'un centimètre de long. Il contient de deux à sept fleurs, chacune étant recouverte d'une bractée brune ou noire. Le fruit est un achène brun-jaune de deux ou trois millimètres de long[2].
Eleocharis quinqueflora est un résident des prairies humides, des tourbières, des sources chaudes et autres milieux humides. La plante est héliophile[3].
La plante est originaire d'Europe, d'Amérique du Nord et d'Asie. On retrouve également des populations isolées en Argentine et au Chili.
Scirpe pauciflore
Eleocharis quinqueflora (Éléocharide à cinq fleurs), de nom commun Scirpe pauciflore, est une plante vivace du genre Eleocharis et de la famille des Cyperaceae.
Snadnokwětna syćawka (Eleocharis quinqueflora) je rostlina ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).
Snadnokwětna syćawka (Eleocharis quinqueflora) je rostlina ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).
Ganyklinis duonis (Eleocharis quinqueflora) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos žolinių augalų rūšis. Auga Šiaurės Amerikos, Europos, Vakarų Azijos vidutinio klimato srityse.
Stiebas status, iki 15 cm aukščio, tvirtas, tamsiai arba pilkšvai žalias. Žiedynas – varpa, žydi nuo gegužės iki birželio. Vaisius – riešutas. Auga drėgnose pievose, ganyklose, pelkėtose lankose, pakrančių kopose. Dėl pievų melioracijos nyksta.
De armbloemige waterbies (Eleocharis quinqueflora) is een polvormende, vaste plant die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). Het is een plant van laagblijvend grasland, binnenduingraslanden, duinvalleien, schorren en kwelders op natte, kalkrijke grond met zoet tot brak water. Ook komt de plant voor op kwelplekken. De plant komt van nature voor op het noordelijk halfrond van Noord-Amerika tot West-Azië en in Chili. Ze staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en sterk afgenomen.
De plant wordt 5-25 cm hoog en vormt een kruipende, lange, dunne, sterk vertakkende wortelstok. De eindknop van de wortelstok is verdikt tot een bol. De stengels zijn vaak iets gekromd en bladloos. De grondbladeren zijn rond en gegroefd.
De armbloemige waterbies bloeit van mei tot juli. De donkergroene, 0,5 mm dikke bloeistengel is rolrond of iets afgeplat. Op de onderste helft van de stengel zit een roodachtig bruine bladschede. De bloeiwijze is een aar met drie tot zeven bloemen. De soortaanduiding quinqueflora komt uit het Latijn voor "vijfbloemig". De aar is 4-8 mm lang en tot 4 mm breed. Het onderste kelkkafje is stengelomvattend en bijna evenlang als de aartjes. De donkerbruine, eironde, spitse kafjes hebben een brede vliezige bladrand. Per bloempje komen vier tot zes tot stekels omgevormde kroonbladen voor. De stijl heeft drie stempels.
De vrucht is een 1,5-2 mm lang, geelbruin, driekantig nootje met een stekelige punt.
De armbloemige waterbies (Eleocharis quinqueflora) is een polvormende, vaste plant die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). Het is een plant van laagblijvend grasland, binnenduingraslanden, duinvalleien, schorren en kwelders op natte, kalkrijke grond met zoet tot brak water. Ook komt de plant voor op kwelplekken. De plant komt van nature voor op het noordelijk halfrond van Noord-Amerika tot West-Azië en in Chili. Ze staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en sterk afgenomen.
De plant wordt 5-25 cm hoog en vormt een kruipende, lange, dunne, sterk vertakkende wortelstok. De eindknop van de wortelstok is verdikt tot een bol. De stengels zijn vaak iets gekromd en bladloos. De grondbladeren zijn rond en gegroefd.
De armbloemige waterbies bloeit van mei tot juli. De donkergroene, 0,5 mm dikke bloeistengel is rolrond of iets afgeplat. Op de onderste helft van de stengel zit een roodachtig bruine bladschede. De bloeiwijze is een aar met drie tot zeven bloemen. De soortaanduiding quinqueflora komt uit het Latijn voor "vijfbloemig". De aar is 4-8 mm lang en tot 4 mm breed. Het onderste kelkkafje is stengelomvattend en bijna evenlang als de aartjes. De donkerbruine, eironde, spitse kafjes hebben een brede vliezige bladrand. Per bloempje komen vier tot zes tot stekels omgevormde kroonbladen voor. De stijl heeft drie stempels.
De vrucht is een 1,5-2 mm lang, geelbruin, driekantig nootje met een stekelige punt.
Multimedia w Wikimedia Commons Ponikło skąpokwiatowe (Eleocharis quinqueflora (Hartmann) O.Schwarz) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych. Gatunek kosmopolityczny[2]. W Polsce jest gatunkiem rzadkim; rośnie w rozproszeniu na terenie całego kraju[3].
Bylina, hemikryptofit, hydrofit. Kwitnie od maja do czerwca. Rośnie na brzegach wód, na zatorfionych łąkach i torfowiskach. Liczba chromosomów 2n = 132[4]. Gatunek charakterystyczny eutroficznych młak niskoturzycowych z rzędu Caricetalia davallianae[6].
Roślina umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii VU (narażony)[7]. Znajduje się także w Czerwonej księdze gatunków zagrożonych w kategorii LC (najmniejszej troski)[8].
Ponikło skąpokwiatowe (Eleocharis quinqueflora (Hartmann) O.Schwarz) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych. Gatunek kosmopolityczny. W Polsce jest gatunkiem rzadkim; rośnie w rozproszeniu na terenie całego kraju.
Tagelsäv (Eleocharis quinqueflora) är en växtart i familjen halvgräs.
Wikimedia Commons har media som rör Tagelsäv.
Кореневища повзучі довгі розгалужені, товщиною 0,2–1 мм. Бруньки в спокої часто присутні на кореневищах або серед стеблових основ, від широко до вузько яйцеподібні, 3–6(-10) × 2–5 мм. Стебла темно-зелені, прямостоячі, 5–35 см × 0.2–0.5(-1.2) мм. Стебла часто злегка зігнуті й безлисті. Наземні листки круглі й рифлені. Суцвіття містять тільки кінцеві колоски довжиною 4–10 мм, шириною до 4 мм. Колоски, як правило, містять від трьох до семи квіток. Приймочок 3. Плоди 1,5–2 мм довжиною, жовто-коричневі. 2n = 20.
Цей циркумбореальний вид трапляється від Ісландії й крайньої півночі Європи на південь до Марокко і на схід через Сибір, Казахстан, Монголію, Кавказ, Близький Схід і Гімалаї на Камчатку і Північний Китай. Також зростає в Північній Америці від Аляски до Гренландії на схід і на південь до Каліфорнії, Нью-Мексико і Нью-Джерсі. Є також ізольовані популяції в Аргентині й Чилі. Це рослина мілкої стоячої води (вологі луки, трясовини, пустища, гарячі джерела) в основному на вапняних субстратах.
Вид є регіонально рідкісним і потребує охорони в Житомирській, Закарпатській та Львівській областях[3].
Це незавершена стаття про Осокові.Eleocharis quinqueflora là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (Hartmann) O.Schwarz mô tả khoa học đầu tiên năm 1949.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Eleocharis quinqueflora là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (Hartmann) O.Schwarz mô tả khoa học đầu tiên năm 1949.
![[1]](http://swbiodiversity.org/imglib/seinet/Cyperaceae/photos/Eleocharis-quinqueflora-F.jpg){kind=link}
![[2]](http://www.british-wild-flowers.co.uk/00%20Phil%20Smith/Eleocharis-quinqueflora.jpg){kind=link}
![[3]](http://luirig.altervista.org/cpm/albums/bot-013/eleocharis-quinqueflora23388.jpg){kind=link}
