Sherardia és un gènere monotípic, Sherardia arvensis, que és una planta de flors pertanyent a la família Rubiaceae. És nativa d'Europa, nord d'Àfrica i el sud-oest d'Àsia. Sherardia arvensis està estretament relacionat amb el gènere Galium. Apareix principalment com una mala herba, però de vegades s'ha usat com a tint. Aquesta és una mala herba comuna dels camps, pastures, prats i àrees pertorbades. .[1] Les arrels poden utilitzar-se com un tint vermell, però aquesta planta és considerada inferior a Rubia tinctorum.[2]
És una planta anual amb tiges reptants que creixen fins a 40 cm de longitud, amb una secció transversal quadrada. Les fulles són aspres i hirsutes d'uns 10 mm de longitud estan en verticils de quatre o sis (normalment 6 en els extrems dels brots, però quatre més a prop de l'arrel). Les petites flors de color lila o rosa pàl·lid mesuren aproximadament 3 mm de diàmetre i tenen un tub llarg, amb només la part final dels quatre pètals lliures. Les flors creixen en grups de dos o tres junts en una estructura involucral format a partir d'un anell de sis bràctees. Fa un fruit sec d'uns 3 mm de llarg, amb dos lòbuls donant lloc a les dues llavors.
L'espècie i el gènere van ser descrits per Linnaeus a Hortus Cliffortianus en 1736[3] i també va aparèixer en la seva obra mestra Species Plantarum en 1753.[4] El gènere va ser nomenat en memòria del destacat botànic anglès William Sherard (1659-1728).[5]
L'epítet llatí «arvensis» significa que es troba en els camps. Es diu Madder camp a causa de la seva semblança amb Rubia tinctorum, que és una planta de tint més conegut de la mateixa tribu botànica.
Una suposada segona espècie del mateix gènere, Sherardia orientalis Boiss. & Hohen., apareix a ITIS,[6] però en realitat això és un nomen nudum i que en realitat es refereix a Asperula orientalis Boiss. & Hohen..[7] Això s'ha corregit a ITIS.
Sherardia és un gènere monotípic, Sherardia arvensis, que és una planta de flors pertanyent a la família Rubiaceae. És nativa d'Europa, nord d'Àfrica i el sud-oest d'Àsia. Sherardia arvensis està estretament relacionat amb el gènere Galium. Apareix principalment com una mala herba, però de vegades s'ha usat com a tint. Aquesta és una mala herba comuna dels camps, pastures, prats i àrees pertorbades. . Les arrels poden utilitzar-se com un tint vermell, però aquesta planta és considerada inferior a Rubia tinctorum.
Bračka rolní (Sherardia arvensis) je nízká plevelná bylina z čeledi mořenovitých, je jediným druhem monotypického rodu bračka.
Bračka pocházející ze Středozemí se rozšířila téměř do celé Evropy, na severu zasahuje po jih Skandinávie, na východě do Běloruska, Ukrajiny a na Krymský poloostrov, dále vyrůstá v Přední Asii, oblastech okolo Kavkazu i na severu Afriky. Zavlečena byla též do Severní Ameriky a Austrálie.
V České republice byla bračka v minulosti poměrně hojný druh který vlivem intenzifikace zemědělství hodně ustoupil. V současnosti je vyskytuje roztroušeně, především v nižších a teplejších středních polohách do nadmořské výšky 600 až 700 metrů. Nejlépe ji vyhovuje teplá vlhčí půda středně zásobena živinami s reakci slabě kyselou nebo zásaditou. Poměrně vzácná je na západě a jihu Čech stejně jako na severu Moravy.[1][2]
Jednoletá nebo řídce ozimá rostlina s nehlubokým tenkým červenohnědým kořenem. Čtyřhranná lodyha dorůstající do výše 5 až 30 cm je poléhavá nebo vystoupavá a již v dolní části se rozvětvuje, je nasivělá a drsně osténkatě chlupatá. Ve spodní části lodyhy vyrůstají vejčité listy ve 4četných přeslenech, v horní části rostou kopinaté nebo podlouhlé v přeslenech 5 až 6četných. Krátce řapíkaté až přisedlé listy s drobnými palisty bývají dlouhé 5 až 12 mm a široké 2 až 3 mm, jsou našedlé, jednožilové a na koncích zašpičatělé, po obvodě pilovité nebo celistvé, po okrajích porůstají krátkými tvrdými a uprostřed jen řídce dlouhými měkkými chlupy.
Květy na krátkých stopkách jsou po pěti až deseti sdružovány do drobných květenství, koncových hlávek podepřených na bázi až deseti srostlými listeny připomínající zákrov. Vytrvalý kalich je tvořen 6 zelenými trojúhelníkovitými cípy vyrůstající v jednom přeslenu. Nálevkovitá koruna tvořena 4 plátky bývá okolo 5 mm dlouhá a mívá barvu světle fialovou, růžovou nebo řidčeji bílou, korunní trubka má úzký čtyřcípý lem. Čtyři bílé tyčinky srostlé s vrcholem trubky ční z koruny, jejich nafialovělé prašníky se otvírají podélně. Synkarpní gyneceum je ze dvou plodolistů, semeník má dvě pouzdra po jednom vajíčku, placentace je axiální. Vyčnívající čnělka asi 4 mm dlouhá nese rozdvojenou bliznu. Kvete od května do září, květy obsahující nektar jsou opylovány hmyzem, v chladnějším a deštivém počasí dochází k samoopylení. Ploidie je 2n = 22. Plodem je obvejčitá, 2 až 4 mm dlouhá drsná dvounažka se zoubky na povrchu která je obklopena zaschnutým kalichem; ve zralostí se rozpadá na dva plůdky (merikarpia).[1][2][3][4][5][6]
Rozmnožuje se výhradně semeny (plůdky) která se přichycují na srst zvířat nebo se rozšiřují s osivem. Klíčí jen v prohřáté půdě, řídce téhož roku po vysemenění a častěji až pozdě z jara. Dobře snáší letní posekání, spolehlivě obráží na strništích a kvete pak dlouho do podzimu, na chlad není choulostivá. Rostlinky vyklíčené na podzim většinou přes zimu odumírají, za příznivých podmínek však přezimují a na jaře vykvétají.[7]
Vyrůstá nejčastěji v obilovinách, okopaninách, vytrvalých pícninách, na zahradách, vinicích, úhorech a ojediněle na ruderálních plochách. Je drobným a málo významným plevelem jehož výskyt se v současnosti nereguluje, nepoužívají se na něj herbicidy.[3][7]
Nákres rostliny
Přesleny listů
Květy zblízka
Dvounažky
Obrázky, zvuky či videa k tématu bračka rolní ve Wikimedia Commons
Bračka rolní (Sherardia arvensis) je nízká plevelná bylina z čeledi mořenovitých, je jediným druhem monotypického rodu bračka.
Blåstjerne (Sherardia arvensis) er en 5-15 cm høj urt, der i Danmark vokser på agerjord.
Blåstjerne er en enårig, urteagtig plante med en spinkel, opstigende eller nedliggende vækst. Stænglen er firkantet, forgrenet og ruhåret med kransstillede blade. Hver bladkrans har 4-6 hele, omvendt ægformede eller lancetformede, ru blade med fint takket rand og lang spids. Oversiden er blankt græsgrøn, mens undersiden er noget lysere.
Blomstringen foregår i maj-september, og man finder blomsterne samlet i endestillede hoveder med 8-10 blomster og 6-8 svøbblade. De enkelte blomster er regelmæssige, 4- eller 5-tallige og har blålilla kronblade. Frugterne er delfrugter med 2 dele.
Rodsystemet består af en tynd pælerod og forholdsvis få, trævlede siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,10 x 0,10 m (10 x 10 cm/år).
Arten er naturligt udbredt i Mellemøsten, Kaukasus og det meste af Europa. Den er desuden naturaliseret i Nordamerika og Australien. Den er knyttet til lysåbne voksesteder med en varm og tør, kalk- og næringsrig jord. I Danmark findes den derfor ofte hist og her på tørre marker, overdrev, skrænter og langs veje på Øerne og i Østjylland, mens den er sjælden i Vest- og Nordjylland.
Ved Keldsnor på det sydlige Langeland findes et 3,4 ha stort overdrevsområde, ”Fakkebjerg”, og her vokser arten sammen med bl.a. alm. brunelle, cikorie, draphavre, hjertegræs, alm. kamgræs, alm. katost, alm. kællingetand, merian, alm. torskemund, bakkejordbær, bidende stenurt, blåhat, bredbladet timian, gul fladbælg, gul kløver, humlesneglebælg, knoldet mjødurt, krybende potentil, liden klokke, markkrageklo, prikbladet perikon, stor knopurt, storkronet ærenpris, sød astragel og vild løg[1]
Die Ackerröte (Sherardia arvensis) ist einzige Art der monotypischen Pflanzengattung Sherardia innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae).
Die Ackerröte wächst meist als niederliegende, überwinternd grüne, einjährige (bis zweijährige), krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 5 bis zu 20 Zentimetern. Sie wurzelt bis zu 10 Zentimeter tief.[1] Ihre vierkantigen, verzweigten Stängel sind rau behaart. Vier bis sechs schmale, länglich-lanzettliche, feinstachelig-raue Laubblätter stehen in einem Quirl zusammen. Außerhalb der Blütezeit kann die Ackerröte leicht mit verwandten Labkraut-Arten, beispielsweise dem Wiesen-Labkraut verwechselt werden.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Oktober. Die Blüten stehen in einem kleinen, trugdoldigen, „kopfigen“ Blütenstand zusammen und sind von acht bis zehn, am Grund verwachsenen, unbewimperten Hüllblättern sternförmig umgeben. Die sehr kurz gestielten Blüten sind zwittrig, radiärsymmetrisch und vier- bis fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Der Kelch besteht aus vier bis sechs deutlichen, meist etwa 0,5 Millimeter langen, dreieckigen Zähnen und verbleibt an der Frucht. Die vier oder fünf etwa 4 bis 5 Millimeter langen Blütenkronblätter sind trichterförmig verwachsen und rosa-, hell-purpur-lila bis lilafarben, selten weiß. Die Kronlappen sind nur halb so lang wie die Kronröhre. Es ist ein Kreis mit vier oder fünf Staubblättern vorhanden. Zwei Fruchtblätter sind zu einem unterständigen Fruchtknoten verwachsen. Der Griffel endet in einer zweiästigen Narbe.
Die 4 Millimeter lange Frucht zerfällt in zwei verkehrt-eiförmige, einsamige Teilfrüchte, gekrönt mit sich bis zur Fruchtreife vergrößernden Kelchzähnen. Es findet Wind- oder Klettausbreitung statt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.[1]
Die Ackerröte stammt ursprünglich aus dem Mittelmeerraum, ist heute jedoch über weite Teile Europas, in Nordafrika und in Makaronesien verbreitet. In Nordamerika und auch in Australien ist sie als Neophyt verbreitet.[2]
Sherardia arvensis wächst in Mitteleuropa hauptsächlich auf etwas sommerwarmen, mäßig trockenen, nährstoff- und kalkhaltigen Lehm- und Tonböden, vor allem auf Äckern und Brachflächen sowie an Wegrändern. Sie gilt als Lehmzeiger und Kulturbegleiter. Insbesondere auf Grund der intensivierten Landwirtschaft kommt die Ackerröte in vielen Gegenden Deutschlands in Äckern nur noch zerstreut vor, tritt aber in jüngerer Zeit vermehrt im städtischen Bereich in Zierrasen auf[3]. In Deutschland gilt sie nicht als gefährdet[4][5]. Die Ackerröte ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbandes Caucalidion lappulae, kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Aperion, Fumario-Euphorbion oder Cynosurion vor.[1]
Mit der Erstveröffentlichung von Sherardia arvensis durch Carl von Linné wurde 1753 die Gattung Sherardia aufgestellt. Der Gattungsname Sherardia ehrt den englischen Botaniker William Sherard (1659–1728) . Das Artepitheton arvensis bezieht sich darauf, dass sie oft in Äckern zu finden ist.
Die Gattung Sherardia gehört zur Tribus Rubieae in der Unterfamilie Rubioideae innerhalb der Familie Rubiaceae.
Früher wurde die Ackerröte – wie auch andere Rötegewächse – als Färberpflanze zum Rotfärben genutzt.
Die Ackerröte (Sherardia arvensis) ist einzige Art der monotypischen Pflanzengattung Sherardia innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae).
Sherardia is a monotypic genus of flowering plants in the family Rubiaceae. The genus contains only one species, Sherardia arvensis, the (blue) field madder, which is widespread across most of Europe and northern Africa as well as southwest and central Asia (from Turkey to Saudi Arabia to Kazakhstan) and Macaronesia (Canary Islands, Azores, Madeira, Savage Islands).[1] It is also reportedly naturalized in Australia, New Zealand, Taiwan, Kerguelen, Ethiopia, Sudan, southern Africa, Mexico, Costa Rica, South America, Bermuda, Cuba, Haiti and much of Canada and the United States (especially the Pacific States and the lower Mississippi Valley).[2][3][4]
Sherardia arvensis is an annual plant with trailing and upright stems growing up to 40 cm long, having a square cross-section. The rough pointed bristly leaves of about 1 cm in length are in whorls of four to six (normally six at the ends of the shoots, but four nearer the root).
The tiny pale lilac or pink flowers are approximately 3 mm in diameter and have a long tube, with only the end part of the four petals free. The flowers grow in clusters of two or three together in an involucral structure formed out of a ring of six bracts.
The fruit are dry and about 3 mm long with two lobes giving rise to two small, dry, indehiscent fruits called nutlets.
The four-angled stems with whorls of bristly leaves and tiny flowers are reminiscent of the Bedstraws and other related Rubiaceae, but Sherardia is distinguished by its mauve/pink flowers that are organized in clusters and having a long corolla tube.[5][6]
Sherardia arvensis plants are hermaphroditic and pollinated by flies.[7]
Sherardia arvensis is a common weed of fields, pasture, grassland, and disturbed areas.[6] The fleshy roots, though much inferior to the common madder (Rubia tinctorum), are sometimes used for the production of a red dye.[8]
The genus and species were described by Carl Linnaeus in Hortus Cliffortianus in 1736[9] and also appeared in his masterwork Species Plantarum in 1753.[10] The genus was named in memory of the prominent English botanist William Sherard (1659–1728).[9] The Latin epithet arvensis means that it is found in fields.
Sherardia is a monotypic genus of flowering plants in the family Rubiaceae. The genus contains only one species, Sherardia arvensis, the (blue) field madder, which is widespread across most of Europe and northern Africa as well as southwest and central Asia (from Turkey to Saudi Arabia to Kazakhstan) and Macaronesia (Canary Islands, Azores, Madeira, Savage Islands). It is also reportedly naturalized in Australia, New Zealand, Taiwan, Kerguelen, Ethiopia, Sudan, southern Africa, Mexico, Costa Rica, South America, Bermuda, Cuba, Haiti and much of Canada and the United States (especially the Pacific States and the lower Mississippi Valley).
See artikkel räägib taimeliigist; perekonna kohta vaata artiklit Madarik (perekond) Madarik (Sherardia arvensis) on Eestis esinev võõrliik sugukonnast madaralised.
Madarik toodi esmakordselt Eestisse (Tartu botaanikaaeda) 1904. aastal, kust hiljem ka loodusesse pääses [1].
Madarik (Sherardia arvensis) on Eestis esinev võõrliik sugukonnast madaralised.
Madarik toodi esmakordselt Eestisse (Tartu botaanikaaeda) 1904. aastal, kust hiljem ka loodusesse pääses .
Sinimatara (Sherardia arvensis) on yksivuotinen ruohokasvi, jota esiintyy Euroopassa. Suomessa harvinainen putkilokasvi. Se on ainoa ainoa laji suvussa Sherardia, jonka tuntomerkkejä matarakasvien heimossa ovat kuusiliuskainen verhiö ja pitkätorvinen suppilomanien teriö. Sinimatara on rentovartinen, tyvestä haarova ja karhean väkäskarvallinen. Kukan teriö on neliliuskainen, vaaleanvioletti.
Sinimatara (Sherardia arvensis) on yksivuotinen ruohokasvi, jota esiintyy Euroopassa. Suomessa harvinainen putkilokasvi. Se on ainoa ainoa laji suvussa Sherardia, jonka tuntomerkkejä matarakasvien heimossa ovat kuusiliuskainen verhiö ja pitkätorvinen suppilomanien teriö. Sinimatara on rentovartinen, tyvestä haarova ja karhean väkäskarvallinen. Kukan teriö on neliliuskainen, vaaleanvioletti.
Le genre Sherardia ne compte qu'une seule espèce : Sherardia arvensis, la rubéole des champs, shérardie ou gratteron fleuri. C'est une plante à fleurs, proche des Gaillets, de la famille des Rubiaceae.
Le nom de Sherardia vient du botaniste anglais William Sherard dont Sébastien Vaillant[2], Johann Jacob Dillenius puis Carl von Linné ont reconnu le rôle en introduisant son nom dans la taxonomie.
Plante annuelle, plus ou moins couchée, velue. Feuilles elliptiques, verticillées par 4 ou 6. Les fleurs sont très petites, mauves, par capitules et entourées de bractées foliacées.
Terrains cultivés ou nus, pelouses.
Europe, Afrique du Nord, Asie du sud-ouest.
Rubéole des champs.
Fleurs en capitule
Le genre Sherardia ne compte qu'une seule espèce : Sherardia arvensis, la rubéole des champs, shérardie ou gratteron fleuri. C'est une plante à fleurs, proche des Gaillets, de la famille des Rubiaceae.
Le nom de Sherardia vient du botaniste anglais William Sherard dont Sébastien Vaillant, Johann Jacob Dillenius puis Carl von Linné ont reconnu le rôle en introduisant son nom dans la taxonomie.
Rólny šešerjačk (Sherardia arvensis) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). Wona je jenička družina roda šešerjačk (Sherardia).
Rólny šešerjačk je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm.
Stołpik je ležacy abo postupowacy, štyrihranity a hrubje kosmaty.
Łopjena su jednonerwne, wótre, dołhojće-lancetojte a steja w mutličkach. Wone docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 5 mm a dołhosć wot 4 hač 15 mm. Deleka mutlički wobsteja z štyri łopjenow, mjeztym zo horjeka z 5-6.
Kćěje wot junija hač oktobra. Małke lila kćenja njesu štyri kónčki a docpěwaja wulkosć wot 5 mm. Wone twori małokćenjowe kwětnistwo, kotrež je hwězdźičkojće wobdate wot wósom hač dźesać wysokich łopješkow.
Płód rozpadnje do dźělnych płodow.
Rosće w njerodźowych wobrostach w rolach, zahrodach, na njewobdźěłanych a pustych płoninach, na pućowych kromach. Preferuje wutkate, zwjetša wapnite pódy na lětoćopłych stejnišćach.
Rostlina je w Europje rozšěrjena, při čimž z regiona Srjedźneho morja pochadźa.
Rólny šešerjačk. W: FloraWeb.de. (němsce)
Rólny šešerjačk (Sherardia arvensis) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). Wona je jenička družina roda šešerjačk (Sherardia).
Dirvinė šerardija, arba artvenis (lot. Sherardia arvensis, angl. Field madder, vok. Ackerröte) – raudinių (Rubiaceae) šeimos šerardijų (Sherardia) genčiai priklausanti vienintelė rūšis. Paplitusi Europoje, Azijoje, Šiaurės Afrikoje.
Vienmetis žydintis žolinis augalas, išaugantis iki 5–20 cm aukščio. Jo žiedai smulkūs, blyškiai rožiniai ar alyviniai, susitelkę į menturius. Žydi balandžio–liepos mėnesiais. Vaisius – riešutėlis. Dauginasi sėklomis.
Auga derlinguose laukuose ir daržuose, palei takelius kaip piktžolė. Nederlingose augavietėse jie būna smulkūs, o derlinguose dirbamuose laukuose išauga neaukšti, bet vešlūs, su keliais stiebais, besidriekiančiais pažeme.
Lietuvoje dirvinė šerardija nuo 1989 m. įrašyta į Raudonąją knygą.[2]
Augavietės nustatytos Palangoje, Birštone, Pakruojo, Joniškio rajonuose.[3] Grėsmę kelia intensyvi žemdirbystė, trąšų naudojimas.
Dirvinė šerardija, arba artvenis (lot. Sherardia arvensis, angl. Field madder, vok. Ackerröte) – raudinių (Rubiaceae) šeimos šerardijų (Sherardia) genčiai priklausanti vienintelė rūšis. Paplitusi Europoje, Azijoje, Šiaurės Afrikoje.
Blauw walstro (Sherardia arvensis) is een plant uit de sterbladigenfamilie (Rubiaceae). De plant komt voor op vochtige, open plaatsen in grasland en wordt als onkruid beschouwd als deze voorkomt op akkers met kalkhoudende grond. Blauw walstro komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en zeer sterk afgenomen.
De plant wordt 15-25 cm hoog en bloeit van juni tot in de herfst met lila, zelden witte,bloemen. De stengels liggen meestal op de grond en zijn ruw. De bladeren zijn aan de rand ook ruw en staan onderaan de stengel in kransen van vier en hoger op de stengel in kransen van zes. De vruchten hebben zes kelktanden.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Sherardia arvensis op Wikimedia Commons. Blauw walstro (Sherardia arvensis) is een plant uit de sterbladigenfamilie (Rubiaceae). De plant komt voor op vochtige, open plaatsen in grasland en wordt als onkruid beschouwd als deze voorkomt op akkers met kalkhoudende grond. Blauw walstro komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en zeer sterk afgenomen.
De plant wordt 15-25 cm hoog en bloeit van juni tot in de herfst met lila, zelden witte,bloemen. De stengels liggen meestal op de grond en zijn ruw. De bladeren zijn aan de rand ook ruw en staan onderaan de stengel in kransen van vier en hoger op de stengel in kransen van zes. De vruchten hebben zes kelktanden.
Rolnica pospolita, r. polna (Sherardia arvensis L.) – gatunek rośliny z monotypowego rodzaju rolnica (Sherardia L.) z rodziny marzanowatych. Występuje niemal w całej Europie (bez Islandii i północnych krańców kontynentu), w regionie Kaukazu, w Azji Mniejszej i na Bliskim Wschodzie, sięgając po Iran. Poza tym gatunek zawleczony na inne kontynenty[2]. W Polsce gatunek rozpowszechniony w południowej części kraju na obszarach podgórskich i na wyżynach oraz na Dolnym Śląsku, poza tym bardzo rzadko, ma nieliczne, rozproszone stanowiska w całym kraju[3]. W Polsce ma status archeofita[4].
Występuje w zależności od warunków jako roślina roczna lub dwuletnia. Termin kwitnienia przypada od maja do września. Rośnie na polach. 2n = 22[4].
Rolnica pospolita, r. polna (Sherardia arvensis L.) – gatunek rośliny z monotypowego rodzaju rolnica (Sherardia L.) z rodziny marzanowatych. Występuje niemal w całej Europie (bez Islandii i północnych krańców kontynentu), w regionie Kaukazu, w Azji Mniejszej i na Bliskim Wschodzie, sięgając po Iran. Poza tym gatunek zawleczony na inne kontynenty. W Polsce gatunek rozpowszechniony w południowej części kraju na obszarach podgórskich i na wyżynach oraz na Dolnym Śląsku, poza tym bardzo rzadko, ma nieliczne, rozproszone stanowiska w całym kraju. W Polsce ma status archeofita.
Sherardia arvensis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Rubiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 102. 1753.[1]
Os seus nomes comuns são granza ou granza-dos-campos.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Sherardia arvensis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Rubiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 102. 1753.
Os seus nomes comuns são granza ou granza-dos-campos.
Åkermadd eller blåmadra (Sherardia arvensis) är en liten ettårig, nedliggande ört, ett av ogräsen på åkrar och trädor i södra och mellersta Sverige och södra Norge, ursprungligen inkommen från det sydligare Europa.
Åkermadden skiljer sig från måror och färgmåror genom tydligt blomfoder (små uddar ovanpå fruktämnet); blommorna sitter i tätare, huvudlika blomställningar inom några mer eller mindre sammanvuxna skärmblad, ett svepe, som utgörs av några tätt hopträngda bladkretsar (i korgväxternas holk är däremot skärmbladen inte krets-, utan rosettställda).
Wikimedia Commons har media som rör Åkermadd.
Åkermadd eller blåmadra (Sherardia arvensis) är en liten ettårig, nedliggande ört, ett av ogräsen på åkrar och trädor i södra och mellersta Sverige och södra Norge, ursprungligen inkommen från det sydligare Europa.
Åkermadden skiljer sig från måror och färgmåror genom tydligt blomfoder (små uddar ovanpå fruktämnet); blommorna sitter i tätare, huvudlika blomställningar inom några mer eller mindre sammanvuxna skärmblad, ett svepe, som utgörs av några tätt hopträngda bladkretsar (i korgväxternas holk är däremot skärmbladen inte krets-, utan rosettställda).
Мала трав'яниста, ворсова, однорічна рослина, яка досягає до 40 см у висоту, стебла мають квадратний перетин. Грубі вузькі щетинисті листки близько 1 см в довжину розміщені у вузлах по 4–6. Бузкові чи рожеві квіти 2–3 см в діаметрі. Квіти знаходяться у невеликих суцвіттях. Цвітіння відбувається навесні та влітку. До 4 мм довжиною плід розділений на дві частини.
Рідний ареал: Північна Африка: Лівія; Марокко. Кавказ: Вірменія; Азербайджан; Грузія; Росія — Дагестан; Передкавказзя, європейська частина. Західна Азія: Іран; Ірак; Ізраїль; Ліван; Сирія; Туреччина. Європа: Білорусь; Естонія; Латвія; Україна; Австрія; Бельгія; Чеська Республіка; Німеччина; Угорщина; Нідерланди; Польща; Словаччина; Швейцарія; Данія; Фінляндія; Ірландія; Норвегія; Швеція; Об'єднане Королівство; Албанія; Болгарія; Хорватія; Греція; Італія; Румунія; Сербія; Словенія; Франція; Португалія [вкл. Мадейра]; Гібралтар; Іспанія. Натуралізований: в інших місцях. Живе на оброблюваній землі, сухих луках, парі й газонах.
Sherardia arvensis là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Sherardia arvensis là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Sherardia L. (1753)
Единственный вид
Жерардия, или Шерардия (лат. Sherardia) — монотипный род растений семейства Мареновые (Rubiaceae). Включает единственный вид — Жерардия полевая (Sherardia arvensis).
Род назван в честь британского ботаника Уильяма Шерарда.
Однолетнее травянистое растение, 5—30 см высотой. Корень красноватый, веретеновидный. Стебли простёртые, четырёхгранные. Нижние листья лопатчатые, собраны в мутовку по 4; верхние — ланцетные, по 6 в мутовке.
Цветки обоеполые, собраны в головчатые соцветия. Чашечка с отгибом, шестизубчатая. Венчик воронковидный, розово-лиловый или белый, отгиб четырёхлопастный. Тычинок 4; столбик двураздельный; рыльца головчатые. Плод — сухой, двойчатый, шероховатый орешек.
Цветение май—сентябрь, плодоношение с июня.
Жерардия, или Шерардия (лат. Sherardia) — монотипный род растений семейства Мареновые (Rubiaceae). Включает единственный вид — Жерардия полевая (Sherardia arvensis).
Род назван в честь британского ботаника Уильяма Шерарда.
雪亚迪草（学名：Sherardia arvensis）为茜草科雪迪亚草属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助) 
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
ハナヤエムグラ（花八重葎、学名：Sherardia arvensis）はアカネ科の植物の一種。原産地はヨーロッパ、北アフリカ、南西アジアで、日本にも帰化植物として見られる。ハナヤエムグラ属の唯一の種である。ヤエムグラ属と近縁。1年草で高さ30-40 cmまで成長する。葉には毛が生えており、長さ5-10 mmで6枚輪生する。花は薄い紫色かピンク色で直径約3mmである。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 
