Brachypodium és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse dels commelínids, classe de les liliòpsides i divisió dels magnoliofitins. Als Països Catalans són oriündes les següents espècies: Brachypodium retusum, Brachypodium distachyon, Brachypodium phoenicoides, Brachypodium pinnatum, Brachypodium sylvaticum. És l'únic gènere de la tribu de les Brachypodieae.
Les plantes són anuals o perennes; rizomatosa o cespitosa. Canyes no llenyoses, ascendents, de vegades ramificades per sobre de la base; els entrenusos buits. Té les beines obertes, els marges es solapen per la seva longitud; collars sense flocs de cabell als costats; auricles absents; lígules membranoses, senceres o dentades, de vegades en breu ciliat.
Cariopsis amb àpexs peluts, estriats longitudinalment; fila lineal; embrions aproximadament de 1/6 de la longitud del cariopsis.[1]
Exemplars de Brachypodium distachyon. Pareu ment en les espiguetes aplanades i divergents amb la tija (compareu amb la imatge de les espigues de fenàs de marge).
Brachypodium phoenicoides, fenàs de marge, al mes d'abril al Jardí Botànic de Madrid. Podem veure les fulles molt planes (gens convolutes), pel que podem suposar que en aquest moment no els deu faltar aigua
Brachypodium phoenicoides, fenàs de marge. Espigues al mes de juliol a Castelltallat
Fenàs de marge al mes de febrer, a la Serra de les Torretes, Martorell (Baix Llobregat). Observeu que la planta conserva les espigues seques de l'any anterior
Detall d'una espiga seca de fenàs de marge, també a la Serra de les Torretes (Martorell) al febrer. Observeu que les espiguetes estan molt acostades a la tija i que les arestes són tan curtes que gairebé no s'aprecien
Brachypodium pinnatum
Brachypodium pinnatum
Brachypodium retusum, llistó. Aspecte d'una planta a l'hivern (també a Canyelles, Garraf)
Brachypodium retusum, llistó, a la Serra de Collserola, prop de Can Sauró
Espiguetes seques de l'any anterior, a la Serra de les Torretes, prop de Martorell
Brachpodium sylvaticum (esquerra), i Molinia caerulea (dreta)
Brachpodium sylvaticum, fenàs de bosc. Aspecte de la planta a l'hivern. Observeu a l'esquerra algunes espigues seques de l'any anterior (per veure-les cal clicar sobre la imatge per ampliar-la). Serra de Collserola, prop de Sant Bartomeu de la Quadra.
Brachpodium sylvaticum, fenàs de bosc. Detall de les fulles del mateix exemplar (Serra de Collserola, prop de Sant Bartomeu de la Quadra).
Brachpodium sylvaticum, fenàs de bosc. Detall de l'aspecte hivernal de les espiguetes de l'any anterior. Observeu la llargada de les arestes (els filaments llargs), que és un dels trets que distingeix aquesta espècie, ja que les altres espècies autòctones (excepte B. distachyon) tenen l'aresta clarament més curta que la glumel·la inferior.
Llista d'espècies del gènere:[7]
Brevipodium Á. Löve & D. Löve, Trachynia Link, Tragus Panz.[8]
Brachypodium és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse dels commelínids, classe de les liliòpsides i divisió dels magnoliofitins. Als Països Catalans són oriündes les següents espècies: Brachypodium retusum, Brachypodium distachyon, Brachypodium phoenicoides, Brachypodium pinnatum, Brachypodium sylvaticum. És l'únic gènere de la tribu de les Brachypodieae.
Les plantes són anuals o perennes; rizomatosa o cespitosa. Canyes no llenyoses, ascendents, de vegades ramificades per sobre de la base; els entrenusos buits. Té les beines obertes, els marges es solapen per la seva longitud; collars sense flocs de cabell als costats; auricles absents; lígules membranoses, senceres o dentades, de vegades en breu ciliat.
Cariopsis amb àpexs peluts, estriats longitudinalment; fila lineal; embrions aproximadament de 1/6 de la longitud del cariopsis.
Válečka (Brachypodium) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou výběžkaté nebo trsnaté. Stébla dorůstají výšek 2–200 cm. Listy jsou ploché nebo vzácněji i svinuté, dosahují šířky 3–12 mm, na vnější straně listu se při bázi nachází jazýček. Květy jsou v kláscích, které tvoří jednoduchý hrozen, vzácně latu. Klásky jsou zboku smáčklé, vícekvěté (8-22 květů). Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou nestejné nebo téměř stejné, bez osin nebo osinaté. Pluchy jsou osinaté. Plušky jsou dvoukýlné, bez osin. Plodem je obilka, která je okoralá. Celkově je známo asi 16 druhů, které najdeme od mírného pásu sev. polokoule až po hory v tropech. Místy roste i adventivně.
V České republice můžeme ve volné přírodě potkat maximálně 3 druhy z rodu válečka, z toho běžně jen 2. Válečka lesní (Brachypodium sylvaticum) roste hojně v mezofilních až vlhkých lesích (nikoliv však trvale podmáčených). Její květenství je zpravidla převislé. Vzpřímené květenství má válečka prapořitá (Brachypodium pinnnatum). Je to druh suchých trávníků, ve kterých se silně šíří, jestliže nejsou obhospodařovány. Dále ji můžeme vidět v suchých světlých lesích, zvláště v některých typech teplomilných doubrav. Válečka skalní (Brachypodium rupestre) je druh rozšířený spíše v JV Evropě, ale v poslední době byl pravděpodobně nalezen i na JV Moravě.
Květena ČR: 8 díl
Válečka (Brachypodium) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou výběžkaté nebo trsnaté. Stébla dorůstají výšek 2–200 cm. Listy jsou ploché nebo vzácněji i svinuté, dosahují šířky 3–12 mm, na vnější straně listu se při bázi nachází jazýček. Květy jsou v kláscích, které tvoří jednoduchý hrozen, vzácně latu. Klásky jsou zboku smáčklé, vícekvěté (8-22 květů). Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou nestejné nebo téměř stejné, bez osin nebo osinaté. Pluchy jsou osinaté. Plušky jsou dvoukýlné, bez osin. Plodem je obilka, která je okoralá. Celkově je známo asi 16 druhů, které najdeme od mírného pásu sev. polokoule až po hory v tropech. Místy roste i adventivně.
Stilkaks (Brachypodium) er en slægt af græsser med ca. 25 arter, der er udbredt på hele den nordlige halvkugle. Det er flerårige eller enårige planter med en tueformet eller fladedækkende vækst. Rodsystemet består af jordstængler, underjordiske udløbere og trævkede rødder. Skuddene er oprette eller opstigende i knæene. Knæene er behårede, og internodierne er hule. Bladpladen er sammenrullet i knopstadiet, men senere fladt udbredt. Begge bladsider bærer synlige bladribber. På oversiden er de forsænkede, men på undersiden er de fremtrædende. Midterribben er ikke markeret. Blomsterstanden består af reducerede blomster (se under Græs-familien), som er samlet i småaks, der igen danner aks. Dækbladene ved småaksene er spidse og har stak.
Her beskrives kun de arter, som er vildtvoksende i Danmark.
Beskrevne arter
Die Zwenken (Brachypodium) sind eine Gattung von Süßgräsern (Poaceae).
Die Zwenken sind in der Regel ausdauernde, seltener (nur Brachypodium distachyon) einjährige, horst- oder rasenbildende Gräser. Die meisten Arten besitzen Rhizome. Sie können unterirdische Ausläufer besitzen. Die nichtblühenden Triebe wachsen intra- oder extravaginal empor. Die Stängel stehen aufrecht oder gekniet-aufsteigend und sind mehr knotig. Die Stängelknoten sind haarig, die Internodien hohl. Die Leitbündel in den Internodien stehen in drei Kreisen. Die Halme werden 2 bis 200 Zentimeter hoch.
Die Blattscheiden sind bis zum Grund offen. Die Ligula ist zungen- oder kragenförmig, sowie gestutzt oder abgerundet. Die Blattspreite ist in Knospenlage gerollt, ansonsten flach-ausgebreitet. Die Spreite ist kahl oder behaart. Die Leitbündel bewirken eine Rippung der Blattoberseite. Die Mittelrippe tritt nicht prominent hervor. Das Sklerenchym ist stets mit den Leitbündeln assoziiert.
Der Blütenstand ist eine lockere Traube[1][2] mit ein bis zwölf Ährchen. Diese sind kurz (0,5 bis 3 Millimeter) gestielt, zwei- oder allseitswendig. Sie sind abstehend oder anliegend, wechselständig und wenden die breite Seite der Ährenachse zu. Das Ährchen hat 3 bis 60 Blüten. Alle sind zwittrig. Die Blütchen fallen zur Fruchtreife einzeln aus den stehenbleibenden Hüllspelzen aus. Die Hüllspelzen sind ungleich, spitz, grannenspitzig oder mit einer kurzen Granne. Die untere Hüllspelze hat drei bis sieben Nerven. Die Deckspelzen sind fünf- bis neunnervig, oben ganzrandig, sowie spitz oder in eine Granne auslaufend. Die Granne ist gerade oder geschlängelt. Die Vorspelzen sind zweinervig und etwas kürzer als die Deckspelzen.
Die Zwenken haben drei Staubblätter mit 1 bis 6 Millimeter langen Antheren. Der Fruchtknoten ist oben mit kurzen Haaren besetzt. Er hat zwei endständige, kurze Griffel und eine lange, federige Narbe. Alle Arten außer Brachypodium distachyon zeigen Selbstinkompatibilität.
Die Frucht (Karyopse) hat einen schmal elliptischen Umriss. Sie ist oben schmal hautrandig und im Querschnitt sichelförmig. Der Embryo nimmt rund ein Fünftel der Fruchtlänge ein. Das Endosperm ist hart, fettfrei und besteht aus einfachen Stärkekörnern. Der Nabelfleck (Hilum) ist lineal und circa so lang wie die Frucht.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 5, 7, 9 und 10. Die Pflanzen sind di-, tetra-, hexa- oder oktoploid mit Chromosomenzahlen von 2n = 10, 14, 16, 18, 28, 30, 42, oder 56.
Die Zwenken sind vor allem in den gemäßigten Zonen und in tropischen Gebirgen verbreitet. Sie kommen in der Holarktis, der Paläotropis, Neotropis und Capensis vor. Häufig treten sie auch adventiv auf. Sie sind mesophytisch. Sie wachsen zum einen an schattigen Standorten, andere Arten jedoch an offenen Standorten.
Die Gattung Brachypodium wurde 1812 von Ambroise Marie François Joseph Palisot de Beauvois aufgestellt.[3] Brachypodium leitet sich ab vom griechischen brachys = kurz, und pous, Plural podes = Fuß. Der Name bezieht sich auf die kurz gestielten Ährchen.[4] Die Gattung steht innerhalb der Süßgräser in der Unterfamilie Pooideae und bildet alleine die Tribus Brachypodieae. Die Gattung steht ziemlich an der Basis der Unterfamilie Pooideae und ist monophyletisch.[5]
In Mitteleuropa sind die Fieder-Zwenke (Brachypodium pinnatum), die Felsen-Zwenke (Brachypodium rupestre) und die Wald-Zwenke (Brachypodium sylvaticum) einheimisch. In Europa und der Mittelmeerregion, für die die Bearbeitungen in World Checklist of Selected Plant Families und in Euro+Med Plantbase deutlich voneinander abweichen, kommen folgende Arten vor:[6]
Nicht mehr zu dieser Gattung wird gerechnet:
Genetische Studien haben folgendes Kladogramm ergeben,[5] allerdings waren nicht alle Arten vertreten:
Brachypodium sylvaticum
Brachypodium pinnatum
Brachypodium phoenicoides
Brachypodium rupestre
Brachypodium retusum
Brachypodium arbuscula
Brachypodium mexicanum
Brachypodium distachyon
An der Basis steht also die einjährige Art Brachypodium distachyon, die oft in der Gattung Trachynia abgetrennt wird. Als nächste zweigt die mexikanische Brachypodium mexicanum ab, eine Art ohne Rhizome. Die übrigen Arten sind die rhizomtragenden ausdauernden Arten.
Die Zwenken haben keine wirtschaftliche Bedeutung. Brachypodium distachyon ist jedoch ein nicht unbedeutendes Unkraut und steht als weitere Gras-Modellpflanze (neben Reis) mit dem vollständig sequenzierten Genom zur Verfügung.[12]
Die Zwenken (Brachypodium) sind eine Gattung von Süßgräsern (Poaceae).
Brachypodium is a genus of plants in the grass family, widespread across much of Africa, Eurasia, and Latin America.[5][6][7][8][9][10] The genus is classified in its own tribe Brachypodieae.[11]
Flimsy upright stems form tussocks. Flowers appear in compact spike-like racemes with 5-25 flowers on each short-stalked spikelet in summer. Leaves are flat or curved.[12][13]
According to an October 18, 2010 issue of "Nature Online" Laura Longo, an archeologist at University of Siena in Italy found evidence of Brachypodium and cattail (Typha spp.) residues on prehistoric human grinding tools dated 28,000 years ago from Bilancino in central Italy.[14] A related article authored by Anna Revedin, Biancamaria Aranguren, Roberto Becattini, Laura Longo, Emanuele Marconi, Marta Mariotti Lippi, Natalia Skakun, Andrey Sinitsyn, Elena Spiridonova, and Jiří Svoboda, was contemporaneously published in the Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America and clarifies that the grain residues resemble Brachypodium, based on a comparison to two modern specimens: "Among these, the grains, which are slightly angular, with hardly visible centric, point-shaped hila and adequate dimensions (in the sample measuring 9–14 μm), appeared very similar to those of Brachypodium or related genera."[15]
numerous species once considered members of Brachypodium but now considered better suited to other genera: Agropyron Anthosachne Arundinella Brachyelytrum Brachysteleum Catapodium Cutandia Distichlis Elymus Festuca Festucopsis Lolium Micropyrum Poa Ptychomitrium Rostraria Triticum Vulpia
Brachypodium is a genus of plants in the grass family, widespread across much of Africa, Eurasia, and Latin America. The genus is classified in its own tribe Brachypodieae.
Flimsy upright stems form tussocks. Flowers appear in compact spike-like racemes with 5-25 flowers on each short-stalked spikelet in summer. Leaves are flat or curved.
According to an October 18, 2010 issue of "Nature Online" Laura Longo, an archeologist at University of Siena in Italy found evidence of Brachypodium and cattail (Typha spp.) residues on prehistoric human grinding tools dated 28,000 years ago from Bilancino in central Italy. A related article authored by Anna Revedin, Biancamaria Aranguren, Roberto Becattini, Laura Longo, Emanuele Marconi, Marta Mariotti Lippi, Natalia Skakun, Andrey Sinitsyn, Elena Spiridonova, and Jiří Svoboda, was contemporaneously published in the Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America and clarifies that the grain residues resemble Brachypodium, based on a comparison to two modern specimens: "Among these, the grains, which are slightly angular, with hardly visible centric, point-shaped hila and adequate dimensions (in the sample measuring 9–14 μm), appeared very similar to those of Brachypodium or related genera."
Species Brachypodium × ambrosii - Spain Brachypodium × apollinaris - Spain Brachypodium arbusculum - Canary Islands Brachypodium bolusii - Lesotho, South Africa Brachypodium × cugnacii - Denmark, Ireland, France, Czech Republic Brachypodium × diazii - Spain Brachypodium distachyon - Mediterranean, Sahara, Sahel, southwest Asia from Portugal + Cape Verde to Sudan + Ukraine + Tibet Brachypodium firmifolium - Cyprus Brachypodium flexum - Africa from Sierra Leone to KwaZulu-Natal + Madagascar Brachypodium humbertianum - Madagascar Brachypodium kawakamii - Taiwan Brachypodium kotschyi - Turkey Brachypodium madagascariense - Madagascar Brachypodium mexicanum - Mexico, Central America, Venezuela, Colombia, Ecuador, Peru, Bolivia Brachypodium perrieri - Madagascar Brachypodium phoenicoides - Mediterranean from Portugal + Morocco to Greece Brachypodium pinnatum - Africa + Eurasia from Ireland + Morocco to China + Yakutia Brachypodium pringlei - Mexico (Nuevo León, Tamaulipas, Coahuila) Brachypodium retusum - Mediterranean + nearby areas from Portugal + Morocco to Ethiopia + Caucasus Brachypodium sylvaticum - Africa + Eurasia from Ireland + Morocco to Korea + New Guinea formerly includednumerous species once considered members of Brachypodium but now considered better suited to other genera: Agropyron Anthosachne Arundinella Brachyelytrum Brachysteleum Catapodium Cutandia Distichlis Elymus Festuca Festucopsis Lolium Micropyrum Poa Ptychomitrium Rostraria Triticum Vulpia
Brachypodium, esperante braĥipodio, estas holarktisa, neotropisa kaj afrotropisa genro de plantoj de la subfamilio de Pooideae. Ĝi estas la nura genro de la tribo Brachypodieae.
Iliaj spiketoj ordiĝas en paniklo sed la tigeto de la spiketo estas ege mallonga.
┌──── Brachypodium sylvaticum ┌───┤ │ └──── Brachypodium pinnatum ┌───┤ │ │ ┌───┤ └──────── Brachypodium phoenicoides │ │ ┌───┤ └──────────── Brachypodium rupestre │ │ ┌───┤ └──────────────── Brachypodium retusum │ │ ┌───┤ └──────────────────── Brachypodium arbuscula │ │ ───┤ └──────────────────────── Brachypodium mexicanum │ └──────────────────────────── Brachypodium distachyon
Brachypodium, esperante braĥipodio, estas holarktisa, neotropisa kaj afrotropisa genro de plantoj de la subfamilio de Pooideae. Ĝi estas la nura genro de la tribo Brachypodieae.
Brachypodium es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas.[1] Su distribución en muy amplia, apareciendo en África, Asia —Siberia, Indochina, Malasia y Papúa—, América —zonas del Caribe, las pampas, y andina— y Europa.[1]
Son plantas perennes (Mesoamérica) o anuales, cespitosas o rizomatosas. Tallos ramificados o simples. Lígula una membrana; láminas lineares, aplanadas o plegadas. Inflorescencia un racimo bilateral, terminal, con pocas espiguillas erectas, cortamente pediceladas. Espiguillas solitarias, cilíndricas a comprimidas lateralmente, con 5 a 20 flósculos bisexuales, el más superior frecuentemente estéril; desarticulación arriba de las glumas y entre los flósculos; glumas y lemas redondeadas en el dorso; glumas 2, desiguales, más cortas que la lema inferior, herbáceas, 3-9 nervias, obtusas o cortamente aristadas; lemas herbáceas o coriáceas, 7-9-nervias, generalmente aristadas; pálea tan larga como la lema o algo más corta, 2-carinadas, las quillas ciliado-pectinadas o escabrosas; lodículas 2, ciliadas; estambres 3; ovario peloso en el ápice; estilos 2. Fruto una cariopsis sulcada; hilo linear; embrión 1/6-1/5 tan largo como la cariopsis.[2]
El género fue descrito por Ambroise Marie François Joseph Palisot de Beauvois y publicado en Essai d'une Nouvelle Agrostographie 100, 15, pl. 19, f. 35. 1812.[2] La especie tipo es: Brachypodium pinnatum (L.) Beauv.
El número cromosómico básico del género es x = 5, 7, 9 y 10, con números cromosómicos somáticos de 2n = 10, 14, 16, 18, 28, 30, 42 y 56, ya que hay especies diploides y una serie poliploide (y aneuploides). Cromosomas relativamente «pequeños».[1]
El nombre de este género deriva del griego brachys (corto) y podion (pie pequeño), en referencia a las espiguillas subsésiles.[1]
Brachypodium es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas. Su distribución en muy amplia, apareciendo en África, Asia —Siberia, Indochina, Malasia y Papúa—, América —zonas del Caribe, las pampas, y andina— y Europa.
Aruluste (Brachypodium) on kõrreliste sugukonda arvatud taimeperekond.
Eestis kasvab kaks sellesse perekonda kuuluvat pärismaiset liiki:
Lehtolusteet eli lusteet[1] (Brachypodium) on kasvisuku heinäkasvien heimossa. Siihen kuuluu 18 lajia risteymälajeja huomioimatta.[2]
Pohjoismaissa tavataan kaksi lehtolustelajia luonnonvaraisena, mäkilehtoluste ja varjolehtoluste. Ne ovat monivuotisia, leveälehtisiä, korkeahkoja heiniä, jotka kasvavat erityisesti lehtometsissä ja ovat kalkinsuosijoita. Lehtolusteiden kukintona on kapea kerrannaistähkä, joissa tähkylät sijaitsevat kahdessa rivissä. [3] Suomessa lehtolusteita kasvaa melko yleisenä etelässä, varjolehtolustetta vain Ahvenanmaalla. [4]
Lehtolusteet eli lusteet (Brachypodium) on kasvisuku heinäkasvien heimossa. Siihen kuuluu 18 lajia risteymälajeja huomioimatta.
Brachypodium (les Brachypodes) est un genre de plantes herbacées monocotylédones de la famille des Poaceae (graminées), originaire des régions tempérées d'Eurasie, d'Afrique et d'Amérique latine. C'est l'unique genre de la tribu des Brachypodieae (tribu monotypique). Il comprend une vingtaine d'espèces qui peuvent être observées dans les régions tempérées et subtropicales de l'ensemble du globe.
Étymologie : le nom générique Brachypodium est formé des racines grecques brachys (court) et podion (petit pied), en référence au très court pédicelle des épillets (subsessiles)[2].
Le genre appartient à la sous-famille des Pooideae et est l'unique représentant de la tribu des Brachypodieae. Le genre est proche de la racine des Pooideae et est monophylétique[3].
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (9 septembre 2016)[4] :
Les chenilles des papillons de jour (rhopalocères) suivants se nourrissent d'espèces de Brachypodium :
Brachypodium (les Brachypodes) est un genre de plantes herbacées monocotylédones de la famille des Poaceae (graminées), originaire des régions tempérées d'Eurasie, d'Afrique et d'Amérique latine. C'est l'unique genre de la tribu des Brachypodieae (tribu monotypique). Il comprend une vingtaine d'espèces qui peuvent être observées dans les régions tempérées et subtropicales de l'ensemble du globe.
Étymologie : le nom générique Brachypodium est formé des racines grecques brachys (court) et podion (petit pied), en référence au très court pédicelle des épillets (subsessiles).
Kostrika (ošarica, goštica, lat. Brachypodium), rod jednosupnica iz porodice trava. Postoji 21 priznata vrsta[1]. U Hrvatskoj rastu šumska, razgranjena, dvoklasa, perasta kostrika i B. phoenicoides.
Rod kostrika čini poseban tribus Brachypodieae.
Kostrika (ošarica, goštica, lat. Brachypodium), rod jednosupnica iz porodice trava. Postoji 21 priznata vrsta. U Hrvatskoj rastu šumska, razgranjena, dvoklasa, perasta kostrika i B. phoenicoides.
Rod kostrika čini poseban tribus Brachypodieae.
Kostrjenka[1] (Brachypodium) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Kostrjenka (Brachypodium) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
lěsna kostrjenka (Brachypodium sylvaticum) pjerkojta kostrjenka (Brachypodium pinnatum) skalna kostrjenka (Brachypodium rupestre)Brachypodium Beauv., 1812 (nome comune: paléo) è un genere di piante spermatofita monocotiledone appartenente alla famiglia Poaceae (ex. Graminacee). È anche l'unico genere della tribù Brachypodieae Harz, 1880.[1][2]
Il nome del genere deriva da due parole greche ("brachys" = breve e "podion" = piccolo piede) e fa riferimento ai pedicelli molto corti delle spighette. Il nome scientifico del genere è stato definito dal naturalista e botanico francese Ambroise Marie François Joseph Palisot de Beauvois (Arras, 27 luglio 1752 – Parigi, 21 gennaio 1820) nella pubblicazione "Essai d'une Nouvelle Agrostographie; ou Nouveaux Genres des Graminées; Avec Figures Représentant les Caractéres de tous le Genres. Imprimerie de Fain. Paris" (Ess. Agrostogr. 100, t. 19, Fig. 3.) del 1812.[3] La tribù è stata definita dal micologo e farmacista tedesco Carl Otto Harz (Gammertingen, 28 novembre 1842 – Monaco di Baviera, 5 dicembre 1906) nella pubblicazione "Linnaea; Ein Journal für die Botanik in ihrem ganzen Umfange. Berlin" (Linnaea 43: 15.) del 1880.[4]
Il portamento delle specie di questo genere è cespitoso o rizomatoso, con cicli biologici annuali o perenni. La forma biologica in generale è emicriptofita cespitosa (H caesp), sono piante erbacee con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e presentano ciuffi fitti di foglie che si dipartono dal suolo. In queste piante non sono presenti i micropeli. Alcune specie possono formare delle popolazioni a tappeto.[1][5][6][7][8][9][10][11]
Le radici in genere sono secondarie da rizoma. Alcune specie presentano dei lunghi stoloni sotterranei e striscianti.
I culmi sono cavi a sezione più o meno rotonda. Hanno un portamento ascendente e possono essere fogliosi fino all'infiorescenza. Dei ciuffi di peli sono presenti ai nodi.
Le foglie lungo il culmo sono disposte in modo alterno, sono distiche e si originano dai vari nodi. Sono composte da una guaina, una ligula e una lamina. Le venature sono parallelinervie. Non sono presenti i pseudopiccioli e, nell'epidermide delle foglia, le papille.
Infiorescenza principale (sinfiorescenza o semplicemente spiga): le infiorescenze, ascellari e terminali, in genere non sono ramificate e sono formate da diverse spighette (fino a 12) ed hanno la forma di una pannocchia aperta con cime nutanti o pendule. La fillotassi dell'inflorescenza inizialmente è a due livelli, anche se le successive ramificazioni la fa apparire a spirale.
Infiorescenza secondaria (o spighetta): le spighette, compresse lateralmente (o anche subcilindriche), provviste di un breve pedicello, sottese da due brattee distiche e strettamente sovrapposte chiamate glume (inferiore e superiore), sono formate da 5 a 24 fiori. Possono essere presenti dei fiori sterili; in questo caso sono in posizione distale rispetto a quelli fertili. Alla base di ogni fiore sono presenti due brattee: la palea e il lemma. La disarticolazione avviene con la rottura della rachilla tra i fiori o sopra le glume persistenti.
I fiori fertili sono attinomorfi formati da 3 verticilli: perianzio ridotto, androceo e gineceo.
I frutti sono del tipo cariosside, ossia sono dei piccoli chicchi indeiscenti, con forme ovoidali, nei quali il pericarpo è formato da una sottile parete che circonda il singolo seme. In particolare il pericarpo è fuso al seme ed è aderente. L'endocarpo non è indurito e l'ilo è lungo e lineare. L'embrione è piccolo e provvisto di epiblasto ha un solo cotiledone altamente modificato (scutello senza fessura) in posizione laterale. I margini embrionali della foglia non si sovrappongono.
Come gran parte delle Poaceae, le specie di questo genere si riproducono per impollinazione anemogama. Gli stigmi più o meno piumosi sono una caratteristica importante per catturare meglio il polline aereo. La dispersione dei semi avviene inizialmente a opera del vento (dispersione anemocora) e una volta giunti a terra grazie all'azione di insetti come le formiche (mirmecoria).
La distribuzione delle specie del genere Brachypodium è relativa alle regioni temperate dell'Eurasia, Messico, Centro e Sud America.[1]
Tutte le specie spontanee della flora italiana vivono sull'arco alpino. La tabella seguente mette in evidenza alcuni dati relativi all'habitat, al substrato e alla distribuzione delle specie alpine[12].
La famiglia di appartenenza di questo genere (Poaceae) comprende circa 650 generi e 9.700 specie (secondo altri Autori 670 generi e 9.500[8]). Con una distribuzione cosmopolita è una delle famiglie più numerose e più importanti del gruppo delle monocotiledoni e di grande interesse economico: tre quarti delle terre coltivate del mondo produce cereali (più del 50% delle calorie umane proviene dalle graminacee). La famiglia è suddivisa in 11 sottofamiglie, il genere Brachypodium è descritto all'interno della sottofamiglia Pooideae e raccoglie circa due dozzine di specie distribuite nelle zone temperate in tutto il mondo.[1][5]
La tribù Brachypodieae è descritta all'interno della supertribù Stipodae L. Liu, 1980. La supertribù Stipodae (formata dalle tribù Ampelodesmeae, Stipeae, Brachypodieae e Diarrheneae) è il quarto nodo della sottofamiglia Pooideae ad essersi evoluto (gli altri tre precedenti sono la tribù Brachyelytreae, e le supertribù Nardodae e Melicodae). All'interno della supertribù, la tribù Brachypodieae è stata la più recente ad evolversi.[2]
Alcuni studi sulla struttura cromosomica delle specie del genere sembrano indicare che il genoma attuale di B. distachyon derivi da B. mexicanum, quindi a seguito di eventi di disploidia ascendente (variazione in aumento del numero dei cromosomi) si sono generate le specie B. sylvaticum, B. pinnatum e B. arbuscula. In seguito altri eventi di alloploidizzazione hanno generato le specie come B. retusum e B. phoenicoides.[13]
Una sinapomorfia per questo gruppo è: le celle sussidiarie sono parallele.[1]
Il numero cromosomico delle specie del genere è molto variabile: 2n = 10,14, 16, 18, 20, 28 e 30.[1]
Il seguente cladogramma, tratto dallo studio citato[14] e semplificato, mostra una possibile struttura filogenetica (relativamente al plastidio "ndhF") del genere Brachypodium. Sono evidenti alcune specie non monofiletiche.
Il genere Brachypodium comprende le seguenti specie[15] (per alcune specie è indicata la distribuzione europeo-mediterranea[3]).
Per meglio comprendere ed individuare le varie specie del genere (solamente per le specie spontanee della flora italiana) l’elenco seguente utilizza in parte il sistema delle chiavi analitiche (vengono cioè indicate solamente quelle caratteristiche utili a distingue una specie dall'altra)[6].
Brachypodium Beauv., 1812 (nome comune: paléo) è un genere di piante spermatofita monocotiledone appartenente alla famiglia Poaceae (ex. Graminacee). È anche l'unico genere della tribù Brachypodieae Harz, 1880.
Strugė (Brachypodium) – miglinių (Poaceae) šeimos augalų gentis. Graikiškai brachys – trumpas, podion – koja, kotas; augalo varputės yra su trumpais koteliais. Tai daugiamečiai žoliniai augalai su varpiškos kekės žiedynais. Paplitę Europoje, Azijoje, Afrikoje ir Šiaurės Amerikoje.
Gentyje yra iš viso apie 12 rūšių. Lietuvoje auga dvi rūšys:
Kortsteel (Brachypodium) is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten van dit geslacht komen voor op het noordelijk halfrond.[1]
Van het geslacht zijn de volgende soorten bekend:
Brevipodium Á.Löve & D.Löve, Trachynia Link, Tragus Panz.[2]
Kortsteel (Brachypodium) is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten van dit geslacht komen voor op het noordelijk halfrond.
Kłosownica (Brachypodium) – rodzaj bylin należących do rodziny wiechlinowatych. Należy tu 16 gatunków występujących w obszarach położonych w klimacie umiarkowanym półkuli północnej oraz w strefie międzyzwrotnikowej w górach[3]. Do flory polskiej należą dwa gatunki rodzime: kłosownica pierzasta (B. pinnatum) i kłosownica leśna (B. sylvaticum)[4].
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny wiechlinowe (Pooideae), plemienia Brachypodieae (jako jedyny rodzaj w obrębie plemienia)[5].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh.), podplemię Brachypodiinae Hackel in Engl. & Prantl, rodzaj kłosownica (Brachypodium)[6].
Kłosownica (Brachypodium) – rodzaj bylin należących do rodziny wiechlinowatych. Należy tu 16 gatunków występujących w obszarach położonych w klimacie umiarkowanym półkuli północnej oraz w strefie międzyzwrotnikowej w górach. Do flory polskiej należą dwa gatunki rodzime: kłosownica pierzasta (B. pinnatum) i kłosownica leśna (B. sylvaticum).
Brachypodium P.Beauv. é um género botânico pertencente à família Poaceae,[1] subfamília Pooideae, tribo Brachypodieae.
O gênero é constituido por aproximadamente 135 espécies. As espécies ocorrem na Europa, África, Ásia, Australásia, América do Norte e América do Sul.
Brachypodium P.Beauv. é um género botânico pertencente à família Poaceae, subfamília Pooideae, tribo Brachypodieae.
O gênero é constituido por aproximadamente 135 espécies. As espécies ocorrem na Europa, África, Ásia, Australásia, América do Norte e América do Sul.
Brachypodium là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).[3] phân bố rộng khắp ở phần lớn châu Phi, Lục địa Á-Âu, và Mỹ Latin.[4][5][6][7][8][9]
Chi Brachypodium gồm các loài: [2][10]
nhiều loài trước đây đặt trongBrachypodium nhưng nay được xem là thuộc các chi: Agropyron Anthosachne Arundinella Brachyelytrum Brachysteleum Catapodium Cutandia Distichlis Elymus Festuca Festucopsis Lolium Micropyrum Poa Ptychomitrium Rostraria Triticum Vulpia
Brachypodium là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae). phân bố rộng khắp ở phần lớn châu Phi, Lục địa Á-Âu, và Mỹ Latin.
Brachypodium P.Beauv., 1812
Типовой вид
Коротконо́жка (лат. Brachypódium) — род злаковых травянистых растений.
Многолетние, реже однолетние травянистые растения. Листья плоские или свёрнутые, с плёнчатым язычком.
Соцветие — рыхлая кистевидная метёлка с колосками, редко из единственного колоска. Колоски очерёдные с противоположных сторон оси соцветия, удлинённые, с 5—20 цветками, иногда слабо или даже довольно сильно сплюснутые с боков. Колосковые чешуи неравные, ланцетные, плёнчатые до травянистых, короче нижней цветковой чешуи, закруглённые, с 3—9 жилками, иногда с короткой остью на верхушке. Нижние цветковые чешуи ланцетные, с 7—9 жилками, на верхушке заострённые, с прямой остью. Верхние цветковые чешуи килеватые, реснитчатые.
Зерновки скрыты в цветковых чешуях, продольно бороздчатые.
Представители рода распространены в умеренные регионах Евразии, в горной Африке, а также в Новом Свете от Мексики до Боливии.
Научное название рода образовано от др.-греч. βραχύς — «короткий» и πόδιον — «ножка», «основание».
短柄草属（学名：Brachypodium）是禾本科下的一个属，为多年生、柔弱草本植物。该属共有约10种，分布于温带和热带高山上。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
숲개밀속(---屬, 학명: Brachypodium 브라키포디움[*])은 포아풀아과의 단형 족인 숲개밀족(---族, 학명: Brachypodieae 브라키포디에아이[*])에 속하는 유일한 속이다.[1][2][3] 아프리카와 유라시아의 대부분의 지역과 라틴 아메리카에 널리 분포한다.[4][5][6][7][8][9]
이전에 수많은 종을 숲개밀속으로 분류했으나 현재는 기타 여러 속(밀풀속, Anthosachne, 새속, 담상이삭풀속, Brachysteleum, 고사리새속, Cutandia, Distichlis, 갯보리속, 김의털속, Festucopsis, 쥐보리속, Micropyrum, 포아풀속, Ptychomitrium, Rostraria, 밀속, 들묵새속)으로 이동하여 분류한다.[10]
계통 분류는 다음과 같다. 괄호 안의 숫자는 추정되는 종의 수이다.[11]
BOP 분지군벼아과 (110)
대나무아과 (1450)
포아풀아과 핵심 포아풀아과 보리상족
-1.jpg)
.jpg)
.jpg)
