Tülküquyruq (lat. Alopecurus) — qırtıcçiçəklilər sırasının qırtıckimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Hər iki yarımkürənin mülayim və soyuq qurşaqlarında, tropiklərin dağlıq ölkələrində 50-dək növü yayılıb.
Çiçək qrupu sıx sünbüldür. Meyvəsi dənmeyvədir.
Azərbaycanda 12 növü bitir.
Tülküquyruq (lat. Alopecurus) — qırtıcçiçəklilər sırasının qırtıckimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Alopecurus és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins.
Alopecurus és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins.
Psárka (Alopecurus) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo s oddenky, výběžky nebo jsou poléhavé. Stébla dorůstají výšek zpravidla 10–110 cm. Čepele listů jsou ploché nebo svinuté, 0,7–10 mm široké, na vnější straně listu se při bázi čepele nachází jazýček, 1–6 mm dlouhý. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, která je klasovitě, hlávkovitě či do vejčitého tvaru stažená. Klásky jsou zboku smáčklé, za zralosti opadavé i s plevami, jednokvěté. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou přibližně stejné, bez osin. Pluchy často vakovitě či trubkovitě objímají květ, jsou osinaté, osina je kolénkatá. Plušky zpravidla chybí, vzácněji jsou přítomny, ale i pak jsou velmi redukované, bez osin. Plodem je obilka, která je okoralá. Celkově je známo asi 36 druhů, které najdeme hlavně v Evropě, Asii a v mírném pásu Jižní Ameriky, místy se vyskytují i adventivně.
V České republice rostou 4 druhy z rodu psárka (Alopecurus). Hojným druhem je psárka luční (Alopecurus pratensis), která je významnou luční trávou. Roste spíše na živinami bohatších a vlhčích loukách, hojně je také přisévána do kulturních luk. Psárka plavá (Alopecurus aequalis) je vlhkomilný až mokřadní druh. Podobná stanovičtě obsazuje i psárka kolénkatá (Alopecurus geniculatus), která má na rozdíl od předchozího druhu mnohem delší a vyčnívající osiny. Psárka polní (Alopecurus myosuroides) pochází ze západní a jižní Evropy a je to polní plevel, v ČR je nalézána jen vzácně.
Květena ČR: 8 díl
Encyklopedické heslo Alopecurus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Psárka (Alopecurus) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo s oddenky, výběžky nebo jsou poléhavé. Stébla dorůstají výšek zpravidla 10–110 cm. Čepele listů jsou ploché nebo svinuté, 0,7–10 mm široké, na vnější straně listu se při bázi čepele nachází jazýček, 1–6 mm dlouhý. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, která je klasovitě, hlávkovitě či do vejčitého tvaru stažená. Klásky jsou zboku smáčklé, za zralosti opadavé i s plevami, jednokvěté. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou přibližně stejné, bez osin. Pluchy často vakovitě či trubkovitě objímají květ, jsou osinaté, osina je kolénkatá. Plušky zpravidla chybí, vzácněji jsou přítomny, ale i pak jsou velmi redukované, bez osin. Plodem je obilka, která je okoralá. Celkově je známo asi 36 druhů, které najdeme hlavně v Evropě, Asii a v mírném pásu Jižní Ameriky, místy se vyskytují i adventivně.
Rævehale (Alopecurus) er en slægt med ca. 25 arter, der har det oprindelige udbredelsesområde i Europa og Asien, men som også er naturaliseret i Nordamerika og på New Zealand. Det er græsser med flade blade og blomsterne samlet i en tæt, endestillet dusk. Her omtales kun de arter, som er vildtvoksende i Danmark, eller som dyrkes her.
Arter
Die Fuchsschwanzgräser (Alopecurus) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae). Die etwa 36 Arten sind weltweit verbreitet und kommt auch in Mitteleuropa häufig vor. Durch die an den Schwanz eines Fuchses erinnernde Ährenrispe erhielten sie ihren deutschsprachigen Trivialnamen Fuchsschwanzgräser. Dieselbe Motivation liegt dem deutschen Namen der nicht verwandten Fuchsschwanzgewächse (Amaranthaceae) zugrunde.
Die Fuchsschwanzgras-Arten sind ein- bis zweijährige oder ausdauernde krautige Pflanzen. Bei den ausdauernden Arten wachsen die Erneuerungstriebe innerhalb der Blattscheiden (intravaginal) der Rhizom-Niederblätter hoch. Die Halme haben mehrere Knoten, die unteren Internodien sind manchmal verdickt.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattscheide und Blattspreite gegliedert. Die Blattscheiden sind mehr oder weniger stark gerieft, kahl und bis zum Grund offen; die untersten Blattscheiden sind zerfasern. Das Blatthäutchen ist ein häutiger Saum. Die Blattspreiten sind in Knospenlage gerollt oder gefaltet.
Die ährenrispige Blütenstände sind walzen- oder eiförmig und enthält dicht beieinander viele Blüten. Die Hauptachse ist von den Ährchen verdeckt, die allseitswendig stehen. Die Seitenäste sind mit der Hauptachse verwachsen und verzweigt. Die Ährchenstiele sind kurz und an der Spitze scheibenartig verbreitert. Die Ährchen sind einblütig und 2 bis 9 mm lang. Über der Blüte gibt es keinen Achsenfortsatz. Das Ährchen ist seitlich zusammengedrückt und fällt zur Reife als Ganzes ab. Die Hüllspelzen sind gleich und bei manchen Arten bis über die Mitte miteinander verwachsen. Sie haben drei Nerven, sind gekielt, auf dem Kiel meist bewimpert, häutig und zur Reife hart. Die Deckspelze ist gleich lang oder leicht kürzer als die Hüllspelzen. An den Rändern der unteren Hälfte ist sie verwachsen und schließt so die Blüte schlauchartig ein. Auf dem Rücken trägt sie in der unteren Hälfte eine Granne. Diese ist entweder gekniet oder nicht gekniet und rau. Die Vorspelze fehlt bei etlichen Arten, so auch allen mitteleuropäischen. Es gibt drei Staubbeutel, die zur Blüte an der Spitze des Blütchens herausragen. Der Fruchtknoten ist kahl und trägt zwei kurze, häufig miteinander verklebten Griffeln mit langen, fedrigen Narben. Zur Blütezeit ragen die Narben an der Spitze der Blüte heraus. Die Blüten sind stark proterogyn: die Narben erscheinen vier bis sechs (selten ein bis zehn) Tage vor den Staubbeuteln und werden fremdbestäubt. Das Acker-Fuchsschwanzgras und einige Rassen des Wiesen-Fuchsschwanzgrases sind selbststeril.
Die Frucht (Karyopse) ist schmal-elliptisch bis eiförmig und auf den Seiten stark zusammengedrückt. Der Embryo ist ein Viertel bis ein Drittel so lang wie die Frucht. Der Nabel ist punktförmig.
Die Gattung Alopecurus wurde durch Carl von Linné aufgestellt. Der Gattungsname Alopecurus wurde bereits in der Antike verwendet. Er setzt sich aus den griechischen Wörtern alopex für Fuchs und oura für Schwanz, bezieht sich also wie der deutschsprachige Trivialname auf das Aussehen der Ährenrispe.
Die Gattung Alopecurus gehört zur Tribus Aveneae in der Unterfamilie Pooideae innerhalb der Familie Poaceae.
Die Gattung Alopecurus enthält etwa 36 Arten, von denen 14 auch in Europa vorkommen.[1] Die GrassBase - The Online World Grass Flora von Kew Gardens listet folgende Arten:[2]
Folgende Naturhybriden sind anerkannt:[4]
Die Fuchsschwanzgräser (Alopecurus) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae). Die etwa 36 Arten sind weltweit verbreitet und kommt auch in Mitteleuropa häufig vor. Durch die an den Schwanz eines Fuchses erinnernde Ährenrispe erhielten sie ihren deutschsprachigen Trivialnamen Fuchsschwanzgräser. Dieselbe Motivation liegt dem deutschen Namen der nicht verwandten Fuchsschwanzgewächse (Amaranthaceae) zugrunde.
Mushukquyruq (Alopecurus) - bugʻdoydoshlar oilasiga mansub koʻp yillik, baʼzan bir yillik oʻsimliklar turkumi. Boshoqlari bir gulli; mevasi — gul qipigʻi bilan birga toʻkiladigan doncha. 50 ga yaqin turi maʼlum. Ikkala yarim sharning moʻʼtadil va sovuq iqlimli mintaqalarida, tropik togʻli r-nlarda oʻsadi. Koʻpchiligidan yem-xashak tayyorlanadi. Oʻrta Osiyoda yaylov mushuk quyrugʻi vaxuppak koʻp tarqalgan.[1]
Mushukquyruq (Alopecurus) - bugʻdoydoshlar oilasiga mansub koʻp yillik, baʼzan bir yillik oʻsimliklar turkumi. Boshoqlari bir gulli; mevasi — gul qipigʻi bilan birga toʻkiladigan doncha. 50 ga yaqin turi maʼlum. Ikkala yarim sharning moʻʼtadil va sovuq iqlimli mintaqalarida, tropik togʻli r-nlarda oʻsadi. Koʻpchiligidan yem-xashak tayyorlanadi. Oʻrta Osiyoda yaylov mushuk quyrugʻi vaxuppak koʻp tarqalgan.
Түлкүкуйрук (лат. Alopecurus L. 1753) – дан өсүмдүктөр тукумундагы уруу. Бир же көп жылдык чөп. Топ гүлү – машак. Мөмөсү – гүл түрпүчөсү менен чогуу күбүлүүчү данча. 50 гө жакын түрү Жер шарынын суук жана мелүүн алкактарында, тропиктик тоолуу райондордо таралган. Кыргызстанда 5 түрү өрөөндөн тартып бийик тоодогу боздөңдүү бетте, шалбаада, өзөндө өсөт. Т-тун бардык түрү – тоют өсүмдүгү.
Түлкүкуйрук (лат. Alopecurus L. 1753) – дан өсүмдүктөр тукумундагы уруу. Бир же көп жылдык чөп. Топ гүлү – машак. Мөмөсү – гүл түрпүчөсү менен чогуу күбүлүүчү данча. 50 гө жакын түрү Жер шарынын суук жана мелүүн алкактарында, тропиктик тоолуу райондордо таралган. Кыргызстанда 5 түрү өрөөндөн тартып бийик тоодогу боздөңдүү бетте, шалбаада, өзөндө өсөт. Т-тун бардык түрү – тоют өсүмдүгү.
Alopecurus, or foxtail grass, is a common and widespread genus of plants in the grass family. It is common across temperate and subtropical parts of Eurasia, northern Africa, and the Americas, as well as naturalized in Australia and on various islands.[6]
Foxtails can be annual or perennial. They grow in tufts. They have flat leaves and blunt ligules (a small flap at the junction of leaf and stem). Their inflorescence is a dense panicle (a branching head without terminal flower) with 1-flowered spikelets. A few, particularly A. myosuroides, are considered weeds, others are very decorative and are used in bouquets of dried flowers.
Numerous species once considered part of Alopecurus but now regarded as better suited to other genera: Agrostis Chaetopogon Cornucopiae Crypsis Koeleria Milium Muhlenbergia Pennisetum Perotis Phleum Polypogon Rostraria Setaria Tribolium
meadow foxtail Alopecurus, or foxtail grass, is a common and widespread genus of plants in the grass family. It is common across temperate and subtropical parts of Eurasia, northern Africa, and the Americas, as well as naturalized in Australia and on various islands.
Foxtails can be annual or perennial. They grow in tufts. They have flat leaves and blunt ligules (a small flap at the junction of leaf and stem). Their inflorescence is a dense panicle (a branching head without terminal flower) with 1-flowered spikelets. A few, particularly A. myosuroides, are considered weeds, others are very decorative and are used in bouquets of dried flowers.
Species Alopecurus aequalis – Orange foxtail, shortawn foxtail – Eurasia, Americas Alopecurus albovii – Caucasus Alopecurus anatolicus – eastern Turkey Alopecurus apiatus – Kyrgyzstan, Tajikistan, Afghanistan, Iraq, Iran Alopecurus arundinaceus – Reed foxtail, creeping foxtail, creeping meadow foxtail – Eurasia, North Africa Alopecurus aucheri – Caucasus, Turkey, Iran Alopecurus baptarrhenius – Ethiopia Alopecurus bonariensis – Argentina, Uruguay Alopecurus borii – Turkmenistan Alopecurus bornmuelleri – Palestine Alopecurus brachystachus – Russia, China, Mongolia Alopecurus bulbosus – Bulbous foxtail – Mediterranean, western Europe Alopecurus carolinianus – tufted meadow foxtail – US, western Canada Alopecurus creticus – Greece, Turkey, Balkans Alopecurus dasyanthus – Caucasus, Iran Alopecurus davisii – Samos Island in Greece Alopecurus geniculatus – Bent foxtail, marsh meadow foxtail – Algeria, Eurasia Alopecurus gerardii – Mediterranean Alopecurus glacialis – Caucasus, Turkey, Iran, Afghanistan Alopecurus × haussknechtianus – central + northwestern Europe Alopecurus heliochloides – Chile Alopecurus himalaicus – Himalayas, Pakistan, Afghanistan, Iran, Central Asia, Xinjiang Alopecurus hitchcockii – Peru, Bolivia, Jujuy Alopecurus japonicus – China, Japan, Korea Alopecurus laguroides – Caucasus, Turkey Alopecurus lanatus – Turkey Alopecurus longiaristatus – Heilongjiang, Primorye, Khabarovsk Alopecurus magellanicus – northern Eurasia, North + South America, Falkland Is, South Georgia Alopecurus × marssonii – Ukraine Alopecurus mucronatus – Iran, Afghanistan, Tajikistan Alopecurus myosuroides – Slender meadow foxtail, black grass, twitch grass, black twitch – Eurasia, North Africa Alopecurus nepalensis – Himalayas, Tajikistan, Turkmenistan Alopecurus × plettkei – France, Germany, Belgium, Netherlands Alopecurus ponticus – Caucasus Alopecurus pratensis – meadow foxtail – Eurasia from Azores to Mongolia Alopecurus rendlei – central + southern Europe, Algeria, Libya, Turkey Alopecurus saccatus – Pacific foxtail – United States (WA OR ID CA), Baja California Alopecurus setarioides – France, Greece, Italy, Balkans, Turkey Alopecurus textilis – Turkey, Caucasus, Syria, Iraq, Iran, Turkmenistan Alopecurus turczaninovii – Siberia Alopecurus × turicensis – France, Switzerland Alopecurus utriculatus – Greece, Turkey, Iraq, Iran, Cyprus, Syria, Lebanon, Palestine Alopecurus vaginatus – Crimea, Caucasus, Turkey, Middle East, Iran, Afghanistan Alopecurus × winklerianus – France, Switzerland, Germany, Poland formerly includedNumerous species once considered part of Alopecurus but now regarded as better suited to other genera: Agrostis Chaetopogon Cornucopiae Crypsis Koeleria Milium Muhlenbergia Pennisetum Perotis Phleum Polypogon Rostraria Setaria Tribolium
Alopecurus (esperante alopekuro aŭ vulpovosto) estas genro de Pooideae. Alopekuroj estas unujaraj aŭ staŭdaj herboj kun ovoida aŭ cilindra multarista spiko de unufloraj spiketoj. Dum la matureco, la kompleta spiketo falas.
Alopecurus (esperante alopekuro aŭ vulpovosto) estas genro de Pooideae. Alopekuroj estas unujaraj aŭ staŭdaj herboj kun ovoida aŭ cilindra multarista spiko de unufloraj spiketoj. Dum la matureco, la kompleta spiketo falas.
Alopecurus es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas, llamada también Cola de Zorro, con alrededor de 25 especies.[1] Es originario de las regiones templadas de Eurasia y Sudamérica.
Estas hierbas se dan en regiones templadas del norte. Pueden ser anuales o perennes. Crecen formando penachos. Poseen hojas planas con lígulas romas, las inflorescencias son densas panículas terminadas en una espiga floral. Algunas de ellas se consideran malas hierbas, mientras que otras se usan en decoraciones florales, para ramos y flores secas.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 60–61. 1753.[2] La especie tipo es: Alopecurus pratensis L.
El nombre del género proviene del griego alopes -ekos, (zorro), y oura (cola), por la forma de la panícula.[1]
Alopecurus es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas, llamada también Cola de Zorro, con alrededor de 25 especies. Es originario de las regiones templadas de Eurasia y Sudamérica.
Rebasesaba (Alopecurus) on kõrreliste sugukonda kuuluv rohttaimede perekond.
Perekonda kuulub 25–35 liiki.
Taimed on ühe- või mitmeaastased ning kasvavad põhjapoolkera parasvöötmes.
Rebasesaba (Alopecurus) on kõrreliste sugukonda kuuluv rohttaimede perekond.
Perekonda kuulub 25–35 liiki.
Taimed on ühe- või mitmeaastased ning kasvavad põhjapoolkera parasvöötmes.
Puntarpäät (Alopecurus) on kasvisuku heinäkasvien heimossa. Siihen kuuluu 41 lajia risteymälajeja huomioimatta.[1] Nurmipuntarpäätä (Alopecurus pratensis) on viljelty aiemmin rehuheinäksi.[2]
Monet puntarpäälajit risteytyvät helposti keskenään.[2] Puntarpäät muistuttavat ulkonäöltään paljolti tähkiöitä (Phleum).
Puntarpäät (Alopecurus) on kasvisuku heinäkasvien heimossa. Siihen kuuluu 41 lajia risteymälajeja huomioimatta. Nurmipuntarpäätä (Alopecurus pratensis) on viljelty aiemmin rehuheinäksi.
Alopecurus
Alopecurus (les vulpins) est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae (graminées), sous-famille des Pooideae, originaire des régions tempérées et froides, qui comprend une trentaine d'espèces. Ce sont des plantes herbacées, vivaces ou annuelles, rhizomateuses ou stolonifères, dont les tiges peuvent atteindre 110 cm de long. Les inflorescences sont des panicules contractées ou spiciformes. Plusieurs espèces sont cultivées comme plantes fourragères. Certaines sont des adventices des champs de céréales à paille.
Alopecurus est un mot d'origine grecque signifiant « queue de renard » (référence à la forme de l'épi). Le mot français « vulpin » a la même signification (du latin vulpes, le renard).
Le nombre chromosomique de base est x = 7. Le niveau de ploïdie varie selon les espèces de 2n = 2x = 14 à 2n = 14 x = 98. Les espèces à haut niveau de ploïdie appartiennent aux régions montagneuses ou arctiques, alors que les espèces diploïdes ou tétraploïdes se trouvent dans les plaines et ont une aire de répartition bien plus vaste[3].
Selon The Plant List (1 avril 2018)[4] :
Alopecurus
Alopecurus (les vulpins) est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae (graminées), sous-famille des Pooideae, originaire des régions tempérées et froides, qui comprend une trentaine d'espèces. Ce sont des plantes herbacées, vivaces ou annuelles, rhizomateuses ou stolonifères, dont les tiges peuvent atteindre 110 cm de long. Les inflorescences sont des panicules contractées ou spiciformes. Plusieurs espèces sont cultivées comme plantes fourragères. Certaines sont des adventices des champs de céréales à paille.
Alopecurus est un mot d'origine grecque signifiant « queue de renard » (référence à la forme de l'épi). Le mot français « vulpin » a la même signification (du latin vulpes, le renard).
Le nombre chromosomique de base est x = 7. Le niveau de ploïdie varie selon les espèces de 2n = 2x = 14 à 2n = 14 x = 98. Les espèces à haut niveau de ploïdie appartiennent aux régions montagneuses ou arctiques, alors que les espèces diploïdes ou tétraploïdes se trouvent dans les plaines et ont une aire de répartition bien plus vaste.
Repak (lat. Alopecurus), biljni rod iz porodice trava. Pripada mu četrdesetak vrsta jednogodišnjih biljaka ili trajnica.[1]. Ime roda dolazi od grčkih riječi alopex (lisica) i oura (rep), i to zbog toga što njihovi metličasti klasovi nakon što uvenu postanu crveni poput lisičjeg repa.
Ovaj rod raširen je po Euroaziji, obje Amerike i sjevernoj Africi, dok su u Australiju i po nekim otocima neke vrste uvezene.
U Hrvatskoj rastu crvenožuti repak (Alopecurus aequalis), kritično ugroženi lukovičav repak (Alopecurus bulbosus), koljenčasti repak (Alopecurus geniculatus), poljski repak (Alopecurus myosuroides), livadni repak (Alopecurus pratensis), mješinasti repak (Alopecurus rendlei).
Repak (lat. Alopecurus), biljni rod iz porodice trava. Pripada mu četrdesetak vrsta jednogodišnjih biljaka ili trajnica.. Ime roda dolazi od grčkih riječi alopex (lisica) i oura (rep), i to zbog toga što njihovi metličasti klasovi nakon što uvenu postanu crveni poput lisičjeg repa.
Ovaj rod raširen je po Euroaziji, obje Amerike i sjevernoj Africi, dok su u Australiju i po nekim otocima neke vrste uvezene.
U Hrvatskoj rastu crvenožuti repak (Alopecurus aequalis), kritično ugroženi lukovičav repak (Alopecurus bulbosus), koljenčasti repak (Alopecurus geniculatus), poljski repak (Alopecurus myosuroides), livadni repak (Alopecurus pratensis), mješinasti repak (Alopecurus rendlei).
Liščak[1][2] (Alopecurus) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Liščak (Alopecurus) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
łučny liščak (Alopecurus pratensis) pucherkojty liščak (Alopecurus rendlei) rólny liščak (Alopecurus myosuroides) ryzy liščak (Alopecurus aequalis) stawacy liščak (Alopecurus geniculatus) sćinojty liščak (Alopecurus arundinaceus) sučkaty liščak (Alopecurus bulbosus)Liðagrös (fræðiheiti: Alopecurus) er ættkvísl af grasaætt sem hefur 25 tegundir. Liðagrös eru ýmist fjölær eða vetrareinær og mynda þúfur. Þau hafa flöt blöð og slíðurhimnu.
Liðagrös (fræðiheiti: Alopecurus) er ættkvísl af grasaætt sem hefur 25 tegundir. Liðagrös eru ýmist fjölær eða vetrareinær og mynda þúfur. Þau hafa flöt blöð og slíðurhimnu.
Pašiaušėlis (Alopecurus) – miglinių (Poaceae) šeimos augalų gentis. Genties pavadinimas iš graikiškų žodžių: alopex – lapė ir ura – uodega; augalo žiedynas panašus į lapės uodegą. Tai gana geri pašariniai augalai.
Lietuvoje auga šios rūšys:
Glotnusis pašiaušėlis (Alopecurus aequalis)
Vossenstaart (Alopecurus) is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). Het geslacht komt voor in de gematigde streken van het noordelijk halfrond.
Sommige soorten, zoals duist, worden als onkruid beschouwd. Decoratieve soorten worden gebruikt in boeketten van droogbloemen.
In Nederland komen vijf soorten voor:
In België komt daar onder meer de Blaasvossenstaart (Alopecurus rendlei) bij.
Vossenstaart (Alopecurus) is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). Het geslacht komt voor in de gematigde streken van het noordelijk halfrond.
Sommige soorten, zoals duist, worden als onkruid beschouwd. Decoratieve soorten worden gebruikt in boeketten van droogbloemen.
In Nederland komen vijf soorten voor:
Duist (Alopecurus myosuroides) Geknikte vossenstaart (Alopecurus geniculatus) Grote vossenstaart (Alopecurus pratensis) Knolvossenstaart (Alopecurus bulbosus) Rosse vossenstaart (Alopecurus aequalis)In België komt daar onder meer de Blaasvossenstaart (Alopecurus rendlei) bij.
Multimedia w Wikimedia Commons Wyczyniec (Alopecurus L.) – rodzaj wieloletnich lub jednorocznych traw należących do rodziny wiechlinowatych. Występują w umiarkowanych i chłodnych strefach klimatycznych. Rodzaj obejmuje około 60 gatunków, z czego w Polsce występuje 6. Gatunkiem typowym jest Alopecurus pratensis L.[2]
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny wiechlinowych (Pooideae), plemienia Poeae, podplemienia Alopecurinae[3].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh.), plemię Alopecureae W.D.J. Koch, podplemię Alopecurinae Dumort., rodzaj wyczyniec (Alopecurus L.)[4]
Wyczyniec (Alopecurus L.) – rodzaj wieloletnich lub jednorocznych traw należących do rodziny wiechlinowatych. Występują w umiarkowanych i chłodnych strefach klimatycznych. Rodzaj obejmuje około 60 gatunków, z czego w Polsce występuje 6. Gatunkiem typowym jest Alopecurus pratensis L.
Alopecurus L. é um género botânico pertencente à família Poaceae, subfamília Pooideae, tribo Aveneae.[1]
O gênero é composto por aproximadamente 190 espécies. São encontradas na Europa, África, Ásia, Australásia, Pacífico, América do Norte, América do Sul e Antárctica.
Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Alopecurus é um gênero botânico, ordem Gramineae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos
Alopecurus L. é um género botânico pertencente à família Poaceae, subfamília Pooideae, tribo Aveneae.
O gênero é composto por aproximadamente 190 espécies. São encontradas na Europa, África, Ásia, Australásia, Pacífico, América do Norte, América do Sul e Antárctica.
Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Alopecurus é um gênero botânico, ordem Gramineae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos
Багато- і однорічні трав'янисті рослини. Стебла тонкі, заввишки до 80—100 см. Цвіте в квітні — серпні. Суцвіття — густа циліндрична колосоподібна волоть; колоски стиснуті з боків, одноквіткові. Плід — зернівка.
Близько 60 видів, поширених, у помірних і холодних зонах земної кулі. В колишньому СРСР — 29 видів, в Україні — 6. Більшість китників — добрі кормові трави, з них найголовніше значення має китник лучний (Alopecurus pratensis) — запроваджений у культуру, високопродуктивна ранньостигла кормова рослина.
Це незавершена стаття про Тонконогові.Alopecurus là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).[1]
Chi Alopecurus gồm các loài:
Alopecurus là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).
Alopecurus L., 1753
Синонимы Типовой вид
Лисохво́ст, Лисохво́стник, или Ли́сий хвост[3], или Алопеку́рус (лат. Alopecúrus) — род многолетних, реже однолетних луговых трав семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae), распространённых в умеренных и холодных областях Северного и Южного полушарий.
Вместе с полевицей, тимофеевкой и мышиным горошком образует травостой на заливных лугах.
Многие виды известны как продуктивные кормовые растения.
Латинское название роду дано по сходству соцветия с хвостом лисицы и произошло от греч. αλωπέκουρος или греч. αλώπηξ, означающих «лисица», и греч. ουρά — «хвост».
Многие виды из этого рода называют батлачо́к, или батлачик[3], однако более всего такое название закрепилось за одним видом — Лисохвост луговой (Alopecurus pratensis L.).
Длиннокорневищный злак высотой не более метра, образует рыхлые дернины.
Листья сидячие очерёдные простые, линейной ланцетовидной формы с гладким краем.
Соцветие — шелковистый колос со спирально расположенными ветвями. Колоски средней величины, одноцветковые, редко с недоразвитым вторым цветком. Имеющий вид рукава и снабжённый остью кроющий лист обёрнут вокруг цветка. Ладьевидные колосковые чешуи в основании сросшиеся, острые, без остей. Цветковая чешуя одна, со сросшимися внизу краями, с остью, выходящей из её спинки[4]. Цветковые чешуи бывают длиннее цветков. Створки и околоцветник обыкновенно отсутствуют; пестики часто срастаются при основании; рыльце в виде кисточки. Время цветения — июнь — июль.
Ценное пастбищное кормовое растение с высокой скороспелостью. В этом отношении особенно заслуживает внимания луговой батлачик (Alopecurus pratensis), наиранее цветущая весной трава.
В декоративном садоводстве используется для формирования газонов на затенённых участках, есть культурные неприхотливые формы Alopecurus pratensis.
Род Лисохвост по данным Королевских ботанических садов Кью включает 45 видов[5]. Виды, произрастающие на территории России и сопредельных стран, отмечены звёздочкой.
Лисохво́ст, Лисохво́стник, или Ли́сий хвост, или Алопеку́рус (лат. Alopecúrus) — род многолетних, реже однолетних луговых трав семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae), распространённых в умеренных и холодных областях Северного и Южного полушарий.
Вместе с полевицей, тимофеевкой и мышиным горошком образует травостой на заливных лугах.
Многие виды известны как продуктивные кормовые растения.
Латинское название роду дано по сходству соцветия с хвостом лисицы и произошло от греч. αλωπέκουρος или греч. αλώπηξ, означающих «лисица», и греч. ουρά — «хвост».
Многие виды из этого рода называют батлачо́к, или батлачик, однако более всего такое название закрепилось за одним видом — Лисохвост луговой (Alopecurus pratensis L.).
看麦娘属（学名：Alopecurus）是禾本科早熟禾亚科燕麦族下的一个属，含有25至35个物种[1]。
看麦娘属植物出现在北温带地区，是一年生或多年生植物。只有少数种被认为是野草，如大穗看麦娘，而其他种则用于干花束中，作装饰用。
看麦娘属（学名：Alopecurus）是禾本科早熟禾亚科燕麦族下的一个属，含有25至35个物种。
看麦娘属植物出现在北温带地区，是一年生或多年生植物。只有少数种被认为是野草，如大穗看麦娘，而其他种则用于干花束中，作装饰用。
本文参照
スズメノテッポウ属（学名：Alopecurus L.）は、イネ科の被子植物であり、25 - 35種存在する[2]。
スズメノテッポウ属は、北部の温暖な地域で自生している。一年草または多年草である。平らな葉と鈍い葉舌(葉と葉鞘の交わるところに見られる膜）が特徴である。花序は緻密な穂状である。いくつかの種、特にノスズメノテッポウ（A. myosuroides）は、雑草と扱われているが、乾燥花のブーケで使用される種もある。
スズメノテッポウ属（学名：Alopecurus L.）は、イネ科の被子植物であり、25 - 35種存在する。
スズメノテッポウ属は、北部の温暖な地域で自生している。一年草または多年草である。平らな葉と鈍い葉舌(葉と葉鞘の交わるところに見られる膜）が特徴である。花序は緻密な穂状である。いくつかの種、特にノスズメノテッポウ（A. myosuroides）は、雑草と扱われているが、乾燥花のブーケで使用される種もある。
뚝새풀속(---屬, 학명: Alopecurus 알로페쿠루스[*])은 벼과의 속이다.[1] 아시아, 유럽, 북아프리카, 아메리카 등지의 온대 및 열대 지역에 널리 자생하며, 오세아니아에도 몇몇 종이 도입되어 귀화식물로 분포한다.[2] 한국에서 볼 수 있는 종은 자생종인 뚝새풀 1종과 귀화종인 쥐꼬리뚝새풀, 큰뚝새풀, 털뚝새풀 3종이다.
.jpg)
