Tetraclinis (també anomenat arar,[1] araar o arbre Sictus) és un gènere d'arbres endèmic de l'oest de la regió mediterrània, de fulla perenne, dins la família del xiprer (cupressàcia). Consta d'una sola espècie: Tetraclinis articulata.[2] És oriünd del nord-oest d'Àfrica i les muntanyes Atles del Marroc, Algèria i Tunísia; també es troba a Malta i Cartagena (Espanya). Creix en altituds relativament baixes i en climes secs termomediterranis.[3] És l'arbre nacional de Malta. La resina (sandàraca) es fa servir per fer un vernís i laques per conservar pintures.[4] La fusta es fa servir per treballs decoratius. L'espècie, a part per la desforestació per obtenir-ne la fusta i fer conreus, està amenaçada per la sobrepastura. També se'n fan bonsais i s'utilitza com a planta ornamental (per exemple, als jardins del palauet de Maria Cristina de Barcelona).
Està estretament emparentat amb els gèneres Platycladus, Microbiota i Calocedrus. En texts antics, de vegades se'l considera dins els gèneres Thuja o Callitris.
És un arbre petit de creixement lent que fa fins a 6–15 m (rarament 20 m) d'alçada; sovint té més d'un tronc des de la base. Les fulles, amb la forma dels xiprers, fan d'1 a 8 mm de llarg i d'1 a 1,5 mm d'ample. Les pinyes fan de 10 a 15 mm de llarg i quan maduren són de color marró. Les llavors fan de 5 a 7 mm de llargada i 2 mm d'ample, amb ales papiràcies a cada costat.[3][5]
És de les poques coníferes que rebroten quan se les talla, i això és una adaptació als incendis forestals i a l'acció moderada dels animals herbívors.
Tetraclinis articulata a Cartagena, regió de Múrcia
Pinyes de Tetraclinis a Al Hoceima
Tetraclinis articulata
Tetraclinis (també anomenat arar, araar o arbre Sictus) és un gènere d'arbres endèmic de l'oest de la regió mediterrània, de fulla perenne, dins la família del xiprer (cupressàcia). Consta d'una sola espècie: Tetraclinis articulata. És oriünd del nord-oest d'Àfrica i les muntanyes Atles del Marroc, Algèria i Tunísia; també es troba a Malta i Cartagena (Espanya). Creix en altituds relativament baixes i en climes secs termomediterranis. És l'arbre nacional de Malta. La resina (sandàraca) es fa servir per fer un vernís i laques per conservar pintures. La fusta es fa servir per treballs decoratius. L'espècie, a part per la desforestació per obtenir-ne la fusta i fer conreus, està amenaçada per la sobrepastura. També se'n fan bonsais i s'utilitza com a planta ornamental (per exemple, als jardins del palauet de Maria Cristina de Barcelona).
Està estretament emparentat amb els gèneres Platycladus, Microbiota i Calocedrus. En texts antics, de vegades se'l considera dins els gèneres Thuja o Callitris.
És un arbre petit de creixement lent que fa fins a 6–15 m (rarament 20 m) d'alçada; sovint té més d'un tronc des de la base. Les fulles, amb la forma dels xiprers, fan d'1 a 8 mm de llarg i d'1 a 1,5 mm d'ample. Les pinyes fan de 10 a 15 mm de llarg i quan maduren són de color marró. Les llavors fan de 5 a 7 mm de llargada i 2 mm d'ample, amb ales papiràcies a cada costat.
És de les poques coníferes que rebroten quan se les talla, i això és una adaptació als incendis forestals i a l'acció moderada dels animals herbívors.
Sandarakovník článkovaný (Tetraclinis articulata) je stálezelená, teplomilná dřevina, která se pro svou odlišnost stala jediným druhem monotypického rodu sandarakovník. Rostlina pochází ze středomořské oblasti a v současné době se v Evropě řídce vyskytuje ve Španělsku ( regionu Murcia) a na Maltě. Hojně roste v severoafrickém Maroku a v menších počtech ještě na severovýchodě Alžírska a v Tunisku, ojediněle i v Libyi.[2][3][4]
Dlouhověká rostlina vhodná pro okolí Středozemního moře, dobře snáší dlouhodobě nízké srážky. Na kvalitu půdy není náročná, roste i v silně kamenité, dává však přednost vápnitému, dobře odvodněnému stanovišti s plnou expozicí slunce. Špatně snáší pokles teplot k bodu mrazu, některé údaje hovoří o schopnosti odolat pouze -5 °C, jiné až -12 °C. Dožívá se průměrného věku kolem 180 let, nejstarší stromy jsou ojediněle staré až 240 roků. Pyl uvolňující se před příchodem suchého, zimního období nezpůsobuje alergie. V Evropě roste v nadmořské výšce do 200, v Africe až do 1800 m n. m.
Je velmi pomalu rostoucí dřevinou, která po uřezání někdy z pařezu znovu obrůstá. Nelze ji roubovat ani očkovat, množí se řízkováním a ze semen, která spolehlivě klíčí. Stromy není nutno v mládí ani stáří tvarovat nebo prořezávat.[2][4][5][6]
Nevysoký, jednodomý strom dorůstající do výše 5 až 9, výjimečně až 15 m. Kůra rovného kmene o průměru do 1 m je šedohnědá a podélně rozpraskaná, koruna bývá vejčitá nebo kónická a mívá šířku nejvíce 6 až 8 m. Kořenový systém je poměrně široký a je tvořen jemnými kořínky. Na ve všech směrech vyrůstajících větvičkách jsou ve čtyřčetných přeslenech rovné nebo zakřivené jehlicovité lístky dlouhé 6 až 10 mm, postranní jsou delší a vnitřní částečně překrývají, jsou sytě zelené a na koncích ostře špičaté, mají pryskyřičné žlázky.
Šištice samčí i samičí rostou na koncích větviček na stejných stromech, mají po čtyřech prašných váčcích s pylem dozrávajícím v září až listopadu. Samičí jsou vzpřímené, kulovité, 1 až 1,5 cm velké, dozrávají do roku po opylení, mají čtyři tlusté, dřevnaté šupiny z nichž jsou dvě plodonosné. V dospělosti jsou světle hnědé a obvykle obsahují 4 až 6 vejčitých semen 5 mm velkých s blanitými křidélky dlouhými až 10 mm.[2][4][5][6]
Dřevo stromů je velmi kvalitní, je červenohnědě vybarvené, dobře se opracovává i leští a je velmi trvanlivé a odolné vůči hnilobě. Má silnou citrusovou vůni (říká se mu citrónové dřevo) a ve větším množství místnost silně provoní, při zpracovávání vyvolává jeho prach u některých lidí alergii. Vyrábí se z něj drobný nábytek a hlavně našlo uplatnění v intarzii, pro svou barevnost a trvanlivost se hojně používá pro dřevořezby.
Ve starověkém Řecku i Římě byla při náboženských obřadech místo kadidla pálena jeho vonná pryskyřice vytékající z poraněných kmenů. Tato pryskyřice, nazývána "sandarac", se používá pro výrobu kvalitních laků a u místních obyvatel je znám i její léčebný účinek. Sloužívá též místo kanadského balzámu v mikroskopii k upevňování vzorků a v optice ke tmelení čoček, bývá i součástí kosmetických přípravků. V oblasti Maghrebu se při léčbě krvácení využívá stahujících účinků tříslovin v kůře.
Strom je odolný vůči živočišným škůdcům a vhodný k zalesňování suchých míst i terénním úpravám na pohyblivých půdách, které dokáže stabilizovat před erozí. V sadovnictví je považován za zajímavou solitéru nebo i lesní skupinu ve větších parcích a zahradách. V chladnějších oblastech se ojediněle pěstuje v kbelících a přes zimu se přenáší do palmových skleníků a teplých, světlých hal.[4][6][7][8]
Na Maltě (asi 130 stromů) a ve Španělsku (rozptýleně na 500 ha) zůstaly jen malé reliktní populace, které jsou regionálně považované za ohrožené. V Maroku, Alžírsku i Tunisku se ještě vyskytují na velkých plochách.
V Evropě jsou sandarakovníky chráněné a dochází k jejich opětovnému vysazování na původní místa, nebo do městských parků jako okrasné dřeviny. V Africe se ale jejich lokality stále zmenšují následkem nadměrného kácení, požárů, spásání dobytkem, urbanizací i rozšiřováním zemědělské činnosti. V současnosti však celkové množství produktivních stromů sandarakovníku článkovaného ještě nekleslo pod prahové hodnoty a proto je IUCN považován za málo dotčený druh.[5][6][9][10]
Typický porost
Větvička
Samičí šištice
Zralé šišky a semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu sandarakovník článkovaný ve Wikimedia Commons
Sandarakovník článkovaný (Tetraclinis articulata) je stálezelená, teplomilná dřevina, která se pro svou odlišnost stala jediným druhem monotypického rodu sandarakovník. Rostlina pochází ze středomořské oblasti a v současné době se v Evropě řídce vyskytuje ve Španělsku ( regionu Murcia) a na Maltě. Hojně roste v severoafrickém Maroku a v menších počtech ještě na severovýchodě Alžírska a v Tunisku, ojediněle i v Libyi.
Der Sandarakbaum (Tetraclinis articulata), auch Gliederzypresse oder Berberthuja genannt, ist die einzige Pflanzenart der Gattung Tetraclinis, sie gehört zur Unterfamilie Cupressoideae in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae).
Bei Tetraclinis articulata handelt es sich um eine strauch- oder baumförmige, langsam wachsende verholzende Pflanze, die Wuchshöhen von 6 bis 8 (selten bis zu 18) Metern und einen Stammdurchmesser von 40 Zentimetern erreicht. Die schuppenförmigen Blätter sind 1 bis 5 mm lang.
Die Gliederzypresse ist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die männlichen Blüten sind am Zweigende, die weiblichen sind seitlich angeordnet. Die Zapfen sind 10 bis 15 mm lang. Sie sind anfangs grün und werden beim Reifen braun. Von der Bestäubung bis zum reifen Samen dauert es etwa acht Monate. Die 5 bis 7 mm langen und 2 mm breiten Samen besitzen einen papierartigen Flügel an jeder Seite.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.
Das Verbreitungsgebiet von Tetraclinis articulata reicht von Marokko über die nördlichen Bereiche von Algerien und Tunesien bis nach Libyen. Auf dem Atlas bildet die Art ganze Wälder. Im südlichen Spanien und auf Malta gibt es kleine, vom Aussterben bedrohte Populationen. Der Sandarakbaum ist der Nationalbaum von Malta; trotzdem ist diese Art gerade dort stark gefährdet.
Die Erstveröffentlichung unter dem Namen (Basionym) Thuja articulata erfolgte 1791 durch Martin Vahl. Die Neukombination zu Tetraclinis articulata (Vahl) Mast. wurde 1892 durch Maxwell Tylden Masters veröffentlicht.
Weitere Synonyme für Tetraclinis articulata (Vahl) Mast. sind beispielsweise Callitris quadrivalvis Vent. und Cupressus articulata (Vahl) J.Forbes.
Tetraclinis articulata ist die einzige Art der Gattung Tetraclinis in der Unterfamilie Cupressoideae innerhalb der Familie der Cupressaceae. Die Gattung Tetraclinis steht den Gattungen Platycladus, Microbiota und Calocedrus nahe.
Aus Pflanzenteilen von Tetraclinis articulata wird Afrikanischer Sandarak zum Räuchern gewonnen. Das Holz wird als Brennholz verwendet und Essaouira in Marokko ist für Kunsthandwerk aus dem schönen Maserholz, Edelholz des Sandarakbaumes, bekannt. Aus den unterirdisch wachsenden Maserknollen gewonnenes Holz wird als „Thuja Maser“ gehandelt.[1]
Der Sandarakbaum (Tetraclinis articulata), auch Gliederzypresse oder Berberthuja genannt, ist die einzige Pflanzenart der Gattung Tetraclinis, sie gehört zur Unterfamilie Cupressoideae in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae).
Thuya (Isem usnan: Tetraclinis articulata) d talmest n yemɣi seg twacult n cupressaceae 
. Maxwell Tylden Masters d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1892. Tamlest-a teḥseb-itt IUCN am d talmest ur tettwaggez.
Thuya (Isem usnan: Tetraclinis articulata) d talmest n yemɣi seg twacult n cupressaceae . Maxwell Tylden Masters d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1892. Tamlest-a teḥseb-itt IUCN am d talmest ur tettwaggez.
Тетраклинис ( лат. Tetraclinis articulata ) — Cupressaceae семьяысь Уйпал Африкалэн но Испанилэн лысо писпу. Дуннеын тодмо ог 1 пӧртэм.
.JPG)
Tetraclinis (also called arar,[2] araar[3] or Sictus tree) is a genus of evergreen coniferous trees in the cypress family Cupressaceae, containing only one species, Tetraclinis articulata, also known as Thuja articulata,[4] sandarac, sandarac tree[5] or Barbary thuja,[6] endemic to the western Mediterranean region.
It is native to northwestern Africa in the Atlas Mountains of Morocco, Algeria, and Tunisia, with two small outlying populations on Malta, and near Cartagena in southeast Spain in Europe. It grows at relatively low altitudes in a hot, dry subtropical Mediterranean climate.[7]
Its closest relatives are Platycladus, Microbiota, and Calocedrus, with the closest resemblance to the latter. In older texts, it was sometimes treated in Thuja or Callitris, but it is less closely related to those genera.[7]
.JPG)
It is a small, slow-growing tree, to 6–15 m (rarely 20 m) tall and 0.5 m (rarely 1 m) trunk diameter, often with two or more trunks from the base. The foliage forms in open sprays with scale-like leaves 1–8 mm long and 1–1.5 mm broad; the leaves are arranged in opposite decussate pairs, with the successive pairs closely then distantly spaced, so forming apparent whorls of four. The cones are 10–15 mm long, green ripening brown in about 8 months from pollination, and have four thick scales arranged in two opposite pairs. The seeds are 5–7 mm long and 2 mm broad, with a 3–4 mm broad papery wing on each side.[7][8]
It is one of only a small number of conifers able to coppice (regrow by sprouting from stumps), an adaptation to survive wildfire and moderate levels of browsing by animals. Old trees that have sprouted repeatedly over a long period form large burls at the base, known as lupias.[7]
It is the national tree of Malta, where it is known as għargħar (derived from the Arabic عَرْعَر ʿarʿar). It is now being used locally in afforestation projects.
The resin, known as sandarac, is used to make varnish and lacquer; it is particularly valued for preserving paintings.
The wood, known as thuya wood,[9] citron wood,[4] and alerce,[10] and historically also known as thyine wood, is used for decorative woodwork, particularly wood from burls at the base of the trunk. The market in Morocco is unsustainable, focusing as it does on the burl, and has resulted in mass deforestation of the species. The species is also threatened by overgrazing, which can kill the coppice regrowth before it gets tall enough to be out of the reach of livestock.[7]
The species is cultivated to be grown as an ornamental tree, valued in hot, dry climates. It is also pruned in a hedge form, for privacy and security.[8] The plant can be trained for use as bonsai specimens.
A related extinct species, Tetraclinis salicornioides, has leaf and cone fossils of Messinian age (ca. 5.7 Ma) that have been uncovered in Monte Tondo and Borgo Tossignano, northern Apennines, Italy.[11]
Tetraclinis articulata in the mountains of Cartagena, Spain
A cup made of root burl wood from the Essaouira area of Morocco
Illustration from Koehler's Medicinal-Plants (1887)
Tetraclinis articulata
Tetraclinis forest at Al Hoceima National Park Tetraclinis (also called arar, araar or Sictus tree) is a genus of evergreen coniferous trees in the cypress family Cupressaceae, containing only one species, Tetraclinis articulata, also known as Thuja articulata, sandarac, sandarac tree or Barbary thuja, endemic to the western Mediterranean region.
Tetraklino (Tetraclinis) estas palearktisa genro de cipresacoj de nur unu specio (Tetraclinis articulata) de malgranda, dioika, daŭrafolia arbo de Norda Afriko, Suda Hispanio kaj Malto. forstumata por ruĝe bruna ligno uzata en meblofarado kaj por rezino utiligata inter alie por vernisoj.[1]
Tetraklino (Tetraclinis) estas palearktisa genro de cipresacoj de nur unu specio (Tetraclinis articulata) de malgranda, dioika, daŭrafolia arbo de Norda Afriko, Suda Hispanio kaj Malto. forstumata por ruĝe bruna ligno uzata en meblofarado kaj por rezino utiligata inter alie por vernisoj.
Atlassypressi (Tetraclinis articulata) on sypressikasvien heimoon kuuluva havupuu, joka kasvaa Pohjois-Afrikassa ja Etelä-Euroopassa. Se kasvaa pensaaksi tai pieneksi puuksi, korkeudeltaan 6–8, enintään 15 metriä.[2]
Atlassypressin levinneisyysalue on Marokko, Pohjois-Algeria, Pohjois-Tunisia, Malta ja Espanja, mahdollisesti lisäksi Libya. Espanjassa on jäljellä vain vähäinen reliktipopulaatio. Atlassypressimetsien peittävyydeksi on arvioitu lähes miljoona hehtaaria, mistä yli puolet Marokossa. IUCN luokitteli lajin silmälläpidettäväksi ennen 2011.[2][1]
Atlassypressi (Tetraclinis articulata) on sypressikasvien heimoon kuuluva havupuu, joka kasvaa Pohjois-Afrikassa ja Etelä-Euroopassa. Se kasvaa pensaaksi tai pieneksi puuksi, korkeudeltaan 6–8, enintään 15 metriä.
Atlassypressin levinneisyysalue on Marokko, Pohjois-Algeria, Pohjois-Tunisia, Malta ja Espanja, mahdollisesti lisäksi Libya. Espanjassa on jäljellä vain vähäinen reliktipopulaatio. Atlassypressimetsien peittävyydeksi on arvioitu lähes miljoona hehtaaria, mistä yli puolet Marokossa. IUCN luokitteli lajin silmälläpidettäväksi ennen 2011.
Tetraclinis articulata
Le cyprès de l'Atlas, thuya de Barbarie, ou thuya de Berbérie, est un arbre résineux de la famille des Cupressacées originaire de l'Afrique du Nord et du sud de l'Europe. Le genre Tetraclinis ne contient que l'espèce Tetraclinis articulata.
Le cyprès de l'Atlas est utilisé comme arbre d'ornement, mais aussi pour son bois er la préparation de la sandaraque, résine végétale qui en est extraite.
C'est également une plante médicinale riche en huiles essentielles qui contient du camphre, du cédrol, du bornéol et de l'acétate de bornyle.
La valorisation de la biomasse de thuya, et en particulier de son bois peut être envisagée par la filière papetière par le biais d'une cuisson soude en présence d'anthraquinone (AQ).
Le bois jeune de thuya (20 ans) se délignifie bien à l'aide d'une cuisson soude-anthraquinone dans les conditions habituellement appliquées aux résineux avec un temps total de cuisson de 145 min et une température de palier de 165 °C.
Le rendement brut obtenu est égal à 43,3 % avec un indice Kappa de 33,6. Dans les mêmes conditions de cuisson, le bois âgé (60 ans) peut être lessivé mais se délignifie moins facilement.
Le bois est utilisé pour des meubles simples. Les nœuds de la racine servent ordinairement à faire les tables. Dans l'Antiquité, les tables faites en bois de thuya avaient une grande réputation et valaient très cher[1].
Tetraclinis articulata
Le cyprès de l'Atlas, thuya de Barbarie, ou thuya de Berbérie, est un arbre résineux de la famille des Cupressacées originaire de l'Afrique du Nord et du sud de l'Europe. Le genre Tetraclinis ne contient que l'espèce Tetraclinis articulata.
Tetraclinis é un xénero de coníferas, da familia das cupresáceas, que ten só unha especie, Tetraclinis articulata. É unha planta nativa do noroeste africano, onde medra na Cordilleira do Atlas de Marrocos, Alxeria e Tunisia. Hai dúas pequenas poboacións europeas en Malta (da que é árbore nacional) e preto de Cartagena, no sueste da península Ibérica.
É unha árbore monoica relativamente pequena, de 6 a 15 metros, aínda que raramente chega ós 20 m, de crecemento lento. A súa copa é estreita, aovada ou cónica, xa que as súas ramas principais están ergueitas. O cono ten catro valvas ou escamas lignificadas e opostas.
Tetraclinis é un xénero de coníferas, da familia das cupresáceas, que ten só unha especie, Tetraclinis articulata. É unha planta nativa do noroeste africano, onde medra na Cordilleira do Atlas de Marrocos, Alxeria e Tunisia. Hai dúas pequenas poboacións europeas en Malta (da que é árbore nacional) e preto de Cartagena, no sueste da península Ibérica.
É unha árbore monoica relativamente pequena, de 6 a 15 metros, aínda que raramente chega ós 20 m, de crecemento lento. A súa copa é estreita, aovada ou cónica, xa que as súas ramas principais están ergueitas. O cono ten catro valvas ou escamas lignificadas e opostas.
Il ginepro articolato (Tetraclinis articulata (Vahl) Mast., 1892) è una conifera sempreverde della famiglia delle Cupressaceae, endemica della regione del Mediterraneo occidentale. È l'unica specie del genere Tetraclinis.
È diffusa nelle montagne del Marocco, dell'Algeria e della Tunisia, con due piccole popolazioni a Malta e vicino a Cartagena, nel sud-est della Spagna. Cresce a quota relativamente bassa in un clima mediterraneo subtropicale caldo e secco. I generi più affini sono Platycladus, Microbiota e Calocedrus e con quest'ultimo la somiglianza è maggiore.
Il T. articulata è un piccolo albero a crescita lenta che generalmente arriva a misurare da 6 a 15 m, raramente 20 m di altezza e con il diametro del tronco da mezzo ad un metro, spesso con due o più derivazioni già alla base. Le foglie sono squamiformi, formate da numerose foglioline, mentre i frutti sono coni di 10–15 mm di lunghezza, verdi quando giovani, marroni a maturazione avvenuta dopo circa 8 mesi dall'impollinazione, e hanno quattro scaglie disposte frontalmente in due coppie. I semi hanno 5–7 mm di lunghezza e 2 mm di larghezza, con un'ala legnosa disposta su ogni lato. La pianta è una delle poche conifere cedue, adattamento necessario per sopravvivere agli incendi e ai flussi migratori degli animali.
L'albero viene usato come pianta ornamentale e può essere potato come una siepe. Viene anche coltivato a bonsai.
Dal T. articulata si estrae la sandracca, una resina usata nella produzione di vernici e lacche, spesso miscelata alla gommalacca; è particolarmente apprezzata per preservare i dipinti.
Il legno, ricavato dai polloni alla base del tronco, è ricercato per il suo motivo caratteristico e viene impiegato come decorazione su oggettistica e strumenti musicali. Commercialmente lo si trova spesso sotto il nome di radica di thuya o arar, da non confondere con thuja, genere di piante diffuso solamente nel Nordamerica e nell'Estremo Oriente. Il mercato in Marocco non è sostenibile e ha determinato la deforestazione di massa della specie. I cedui delle piante possono morire anche a causa del bestiame che si nutre dei giovani germogli fintantoché la pianta non è cresciuta a sufficienza.
È l'albero nazionale di Malta, dove è conosciuto come Għargħar (dall'arabo Araar) ed attualmente viene utilizzato a livello locale all'interno dei progetti di rimboschimento.
Il ginepro articolato (Tetraclinis articulata (Vahl) Mast., 1892) è una conifera sempreverde della famiglia delle Cupressaceae, endemica della regione del Mediterraneo occidentale. È l'unica specie del genere Tetraclinis.
Tetraclinis is de botanische naam van een geslacht uit de cipresfamilie (Cupressaceae). Het geslacht telt één soort: Tetraclinis articulata.
Sandaraksypress er et nåletre i sypressfamilien. Den er den eneste nålevende arten i Tetraclinis-slekten og er utbredt i Marokko, Algerie og Tunisia. Det finnes også noen små bestander på Malta og ved Cartagena i Spania. Dette treslaget trives i områder med tørt og varmt middelhavsklima.
I eldre litteratur blir arten ofte regnet til slektene Thuja eller Callitris. Genetiske og morfologiske undersøkelser har derimot vist at de nærmeste slektningene er Platycladus, Microbiota og Calocedrus.[1]
Sandaraksypressen blir 6–15 m høy og har ofte to eller flere stammer. Formen er opprett slank, omtrent som hos einer. Bladene er skjellaktige. Konglene er inntil 10–15 mm lange. I motsetning til de fleste andre bartrær kan denne arten spire på nytt fra avhogde trestubber. Disse stubbene kan med tiden bli svært tykke.
Harpiksen – sandarak – brukes til fremstilling av ferniss og lakk. I Marokko brukes stubbene til snekkerarbeider, men det hevdes at denne bruken av stubbene ikke er bærekraftig.
Sandaraksypress er nasjonaltreet på Malta, kjent som «Għargħar». Den var en gang vanlig på Malta og Gozo, men er nå ganske sjelden. På disse øyene brukes arten i treplantingsprosjekter.
Fra eocen til pliocen var en annen art, Tetraclinis salicornioides, vanlig i Europa østover til Kaukasus. Den utdødde arten vokste i motsetning til sandaraksypress i områder med fuktig klima.[2][3] Samme art er også kjent fra oligocen og miocen i Nord-Amerika. Tetraclinis-fossiler er ikke kjent fra Øst-Asia, så arten kan ha krysset Atlanterhavet via en landbru.[4]
Sandaraksypress er et nåletre i sypressfamilien. Den er den eneste nålevende arten i Tetraclinis-slekten og er utbredt i Marokko, Algerie og Tunisia. Det finnes også noen små bestander på Malta og ved Cartagena i Spania. Dette treslaget trives i områder med tørt og varmt middelhavsklima.
I eldre litteratur blir arten ofte regnet til slektene Thuja eller Callitris. Genetiske og morfologiske undersøkelser har derimot vist at de nærmeste slektningene er Platycladus, Microbiota og Calocedrus.
Sandaraksypressen blir 6–15 m høy og har ofte to eller flere stammer. Formen er opprett slank, omtrent som hos einer. Bladene er skjellaktige. Konglene er inntil 10–15 mm lange. I motsetning til de fleste andre bartrær kan denne arten spire på nytt fra avhogde trestubber. Disse stubbene kan med tiden bli svært tykke.
Harpiksen – sandarak – brukes til fremstilling av ferniss og lakk. I Marokko brukes stubbene til snekkerarbeider, men det hevdes at denne bruken av stubbene ikke er bærekraftig.
Sandaraksypress er nasjonaltreet på Malta, kjent som «Għargħar». Den var en gang vanlig på Malta og Gozo, men er nå ganske sjelden. På disse øyene brukes arten i treplantingsprosjekter.
Fra eocen til pliocen var en annen art, Tetraclinis salicornioides, vanlig i Europa østover til Kaukasus. Den utdødde arten vokste i motsetning til sandaraksypress i områder med fuktig klima. Samme art er også kjent fra oligocen og miocen i Nord-Amerika. Tetraclinis-fossiler er ikke kjent fra Øst-Asia, så arten kan ha krysset Atlanterhavet via en landbru.
Multimedia w Wikimedia Commons Cyprzyk czteroklapowy[5] (Tetraclinis articulata) – gatunek wieczniezielonych i jednopiennych krzewów i niewielkich drzew z rodziny cyprysowatych (Cupressaceae). Reprezentuje monotypowy rodzaj cyprzyk (Tetraclinis). Występuje licznie w Maroku, Algierii i Tunezji[4] na wysokościach od 500 do 1800 m n.p.m.[6] Ma poza tym posiada reliktowe stanowiska na Malcie i w południowej Hiszpanii w okolicy Kartageny[4].
Pokrój
Szyszki
Pędy
Szyszki i nasiona
Cyprzyk czteroklapowy (Tetraclinis articulata) – gatunek wieczniezielonych i jednopiennych krzewów i niewielkich drzew z rodziny cyprysowatych (Cupressaceae). Reprezentuje monotypowy rodzaj cyprzyk (Tetraclinis). Występuje licznie w Maroku, Algierii i Tunezji na wysokościach od 500 do 1800 m n.p.m. Ma poza tym posiada reliktowe stanowiska na Malcie i w południowej Hiszpanii w okolicy Kartageny.
Tetraclinis articulata (укр. Тетраклініс членистий[1]) — вид вічнозелених хвойних дерев родини Кипарисові. Цей вид представляє монотипний рід Тетраклініс (лат. Tetraclinis). Рослина також відома як «Берберійська туя», «сандаракове дерево».
Синоніми:
Це національне дерево з Мальти, де воно відоме як «Għargħar» (походить від арабської назви «Araar»).
Невелике, повільно зростаюче дерево висотою 6-15 м (рідко досягає 20 м) з діаметром стовбура зазвичай близько 0,5 м, іноді до 1 м. Лускоподібне 1-8 мм завдовжки і 1-1,5 мм шириною листя розташовані хрестоподібно. завдовжки 10-15 мм з товстими древесністимі лусочками, при дозріванні зеленого кольору, пізніше коричневі. Насіння 5-7 мм завдовжки і 2 мм завширшки, з широкими крилами.
Плоди — шишки 10-15 мм завдовжки, зелені. Дозрівання шишок (до коричневого кольору) — близько 8 місяців від запилення. Насіння 5-7 мм завдовжки і 2 мм завширшки, з 3-4 мм папероподібними крильцями з кожного боку.
Ендемік західного Середземномор'я. Рослина є рідною для північно-західної Африки: Атлаських гір в Марокко, Алжир і Туніс; росте на Мальті і на південному сході Іспанії (поруч Картахени).
З дерева отримують смолу, звану сандарак, яка використовується у виробництві цінних лаків (лак особливо цінний для збереження картин).
Деревина, зокрема задирки(нарости) біля основи стовбура, використовується для декоративних виробів (деревина наростів володіє красивим малюнком). Використання задирок деревини призводить до загибелі дерева. Смолиста деревина дерева стійка проти гниття.
Дерева цього виду вирощується як бонсай, також вирощуються в декоративних цілях.
Tetraclinis articulata (укр. Тетраклініс членистий) — вид вічнозелених хвойних дерев родини Кипарисові. Цей вид представляє монотипний рід Тетраклініс (лат. Tetraclinis). Рослина також відома як «Берберійська туя», «сандаракове дерево».
Синоніми:
Callitris articulata (Vahl) Murb. Callitris quadrivalvis Vent. Thuja articulata VahlЦе національне дерево з Мальти, де воно відоме як «Għargħar» (походить від арабської назви «Araar»).
Невелике, повільно зростаюче дерево висотою 6-15 м (рідко досягає 20 м) з діаметром стовбура зазвичай близько 0,5 м, іноді до 1 м. Лускоподібне 1-8 мм завдовжки і 1-1,5 мм шириною листя розташовані хрестоподібно. завдовжки 10-15 мм з товстими древесністимі лусочками, при дозріванні зеленого кольору, пізніше коричневі. Насіння 5-7 мм завдовжки і 2 мм завширшки, з широкими крилами.
Плоди — шишки 10-15 мм завдовжки, зелені. Дозрівання шишок (до коричневого кольору) — близько 8 місяців від запилення. Насіння 5-7 мм завдовжки і 2 мм завширшки, з 3-4 мм папероподібними крильцями з кожного боку.
Ендемік західного Середземномор'я. Рослина є рідною для північно-західної Африки: Атлаських гір в Марокко, Алжир і Туніс; росте на Мальті і на південному сході Іспанії (поруч Картахени).
Tetraclinis articulata là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Vahl Mast. mô tả khoa học đầu tiên năm 1892.[1]
Tetraclinis articulata là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Vahl Mast. mô tả khoa học đầu tiên năm 1892.
Деревья этого вида выращивается в качестве бонсай.
Дерево считается национальным символом Мальты, где его называют Għargħar.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
