Pachyrhizus és un petit gènere de plantes amb flors que conta de 6 espècies de plantes tropicals i subtropicals que creixen a partir de grans arrels mestres comestibles.
La jícama (P. erosus) és una liana amb arrelsmestres esfèriques o allargades. Les seves llavors quan són tendres també són comestibles.[1] Les llavors madures tenen alts nivells de rotenona que és un insecticida natural.[2] La resta de les parts de la jícama són molt verinoses.
Goiteño, nupe, jacatupe (Pachyrhizus tuberosus) és una planta enfiladissa anual. Les seves llavors contenen molta proteïna i les seves arrels o tubercles són suculentes, dolces i rics en midó i en proteïna. Les fulles i tavelles també són comestibles. Es cultiva a l'Amazonia.
The ahipa o ajipa (Pachyrhizus ahipa) és molt semblant a la jícama i el goitenyo. No és una liana i creix fins a 2.000 m d'altitud a Bolívia. S'aprofita l'arrel. Els científics britànics la introduïren a les Índies Occidentals (West Indies) on també es cultiva (Vietmeyer 1992).
Pachyrhizus és un petit gènere de plantes amb flors que conta de 6 espècies de plantes tropicals i subtropicals que creixen a partir de grans arrels mestres comestibles.
Pachyrhizus[1] (Pachyrhizus) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje 5 druhů převážně popínavých bylin s dužnatými kořeny a trojčetnými listy, pocházejících z tropické Ameriky. Druh Pachyrhizus erosus je pěstován pro jedlé kořenové hlízy v tropech celého světa, jedlé hlízy mají i druhy P. tuberosus a P. ahipa.
Zástupci rodu pachyrhizus jsou povětšině jednoleté popínavé byliny s kořenovými hlízami, výjimečně téměř vzpřímeně rostoucí vytrvalé byliny. Listy jsou střídavé, trojčetné, dosti velké, s čárkovitými palisty. Čepel lístků je celistvá, laločnatá až hluboce členěná. Květenství jsou úžlabní hrozny, případně laty. Květy jsou modré, fialové nebo bílé. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, dvoupyský s 1 lalokem nahoře a 3 menšími dole. Pavéza je okrouhlá, se 2 zahnutými oušky a zelenou skvrnou na bázi. Křídla a člunek jsou přibližně stejně dlouhé. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré. Semeník je téměř přisedlý, na bázi obklopený zvlněným terčem, se zahnutou čnělkou a mnoha vajíčky. Lusky jsou protáhlé, s přehrádkami mezi semeny a zaškrcované.[2][3]
Rod pachyrhizus zahrnuje 5 druhů, rozšířených v tropické Americe. Pachyrhizus erosus vlivem pěstování zdomácněl i v jiných oblastech tropů.[2]
Rod Pachyrhizus je v současné taxonomii čeledi bobovitých řazen do tribu Phaseoleae. Druhy Pachyrhizus erosus a P. tuberosus jsou velmi blízce příbuzné a jejich jména jsou často zaměňována.[4]
Zralá semena Pachyrhizus erosus obsahují 0,1 až 1% rotenonu a jsou jedovatá podobně jako semena P. tuberosus.[4]
Druh Pachyrhizus erosus je pěstován v tropech celého světa pro jedlé kořenové hlízy. Pochází z Mexika a Střední Ameriky, kde byl kultivován již v předkolumbovských časech. Jedlé jsou i nezralé lusky, zatímco zralá semena jsou jedovatá. Podobně jsou využívány i druhy Pachyrhizus tuberosus z Amazonie a P. ahipa z Peru, Argentiny a Bolívie.[2][5][6] Ze semen jsou vyráběny lékařské přípravky používané na různá kožní onemocnění, svrab a prašivinu. Nálev ze semen P. tuberosus je drastické projímadlo.[4]
Pachyrhizus (Pachyrhizus) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje 5 druhů převážně popínavých bylin s dužnatými kořeny a trojčetnými listy, pocházejících z tropické Ameriky. Druh Pachyrhizus erosus je pěstován pro jedlé kořenové hlízy v tropech celého světa, jedlé hlízy mají i druhy P. tuberosus a P. ahipa.
Yambohne ist die deutschsprachige Bezeichnung für die Pflanzenarten der Gattung Pachyrhizus aus der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die Gattung umfasst fünf bis sechs Arten.
Obwohl diese Arten mit einer Reihe anderer „Bohnen“ genannter Feldfrüchte nahe verwandt sind, deren Hülsenfrüchte verzehrt werden, werden bei den Yambohnen-Arten hauptsächlich die Wurzelknollen genutzt; die Samen sind zwar giftig, werden aber gegart trotzdem gegessen. Die Wurzelknollen werden als Nahrungsmittel und zur Erfrischung (Wasserspeicher) genutzt. Die Samen, Blätter und die Hülsen sind mehr oder weniger giftig.
Yambohnen haben ihr natürliches Vorkommen von Mexiko bis Südamerika. Drei der Arten werden in Südamerika kultiviert, eine davon, die Yambohne, wurde vor Jahrhunderten mit Galeonen von Mexiko über die Philippinen nach Asien transportiert und dort zu einer der Lieblingspflanzen chinesischer Gärtner. Obwohl Yambohnen in trockenem und nassem, subtropischem oder tropischem Klima gedeihen können, bevorzugen sie heißes Klima mit durchschnittlicher Niederschlagsmenge. Yambohnenpflanzen können Trockenheit tolerieren, sind aber auf Frost oder Staunässe empfindlich.
Yambohnen sind kletternde oder rankende, mehrjährige krautige Pflanze, die schnell wachsen und deren Stängel bis zu 5 Metern Länge erreichen können. Sie entwickeln viele weiße oder violette Blüten. Die Wurzeln sind zuckerrübenförmig oder länglicher und werden bis 5 kg schwer. Sie können als Samen oder Wurzelsteckling vermehrt werden.
Alle Yambohnen-Arten sind untereinander kreuzbar und bilden daher einen primären Genpool. Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.
Von den Yambohnen ist nur das Wurzelfleisch genießbar, da in allen anderen Pflanzenteilen (außer der Blüte) mehr oder weniger des giftigen Rotenon und seiner Glykoside enthalten ist. Die Wurzelborke lässt sich leicht schälen und enthüllt das saftige, süßlich schmeckende, Kartoffeln sehr ähnliche Fleisch, das üblicherweise roh in Salaten oder leicht gekocht gegessen wird.
In der Gattung gibt es etwa fünf bis sechs Arten:
Yambohne ist die deutschsprachige Bezeichnung für die Pflanzenarten der Gattung Pachyrhizus aus der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die Gattung umfasst fünf bis sechs Arten.
Obwohl diese Arten mit einer Reihe anderer „Bohnen“ genannter Feldfrüchte nahe verwandt sind, deren Hülsenfrüchte verzehrt werden, werden bei den Yambohnen-Arten hauptsächlich die Wurzelknollen genutzt; die Samen sind zwar giftig, werden aber gegart trotzdem gegessen. Die Wurzelknollen werden als Nahrungsmittel und zur Erfrischung (Wasserspeicher) genutzt. Die Samen, Blätter und die Hülsen sind mehr oder weniger giftig.
Pachyrhizus is a small genus of five or six species of tropical and subtropical plants growing from large, often edible taproots.
The jícama /ˈhɪkəmə/ or yam bean (P. erosus) is a vine widely grown for its large (10–15 cm diameter and up to 20 kg weight), spherical or elongated taproot. After removal of the thick, fibrous brown skin, the white flesh of the root can be eaten cooked or raw. Crisp, moist, and slightly sweet, the flesh draws comparison with that of the apple. The plant produces seeds that are comparable to lima beans, and that are sometimes eaten when young in places where the jicama is native.[3] The mature seeds contain high levels of rotenone, a chemical used as an insecticide and pesticide.[4] The remainder of the jícama plant is very poisonous.[5]
Jícama comes from the New World; the name jícama is used in Central / South America. Today, pachyrhizus erosus is grown throughout Asia. In China, the root is known as cold potato; in Malaysia, sengkuang; in Indonesia, bengkoang; in the Philippines, singkamas; in Thailand, mankew. It is eaten raw and used in stir fried dishes.[6]
Goiteño, nupe, jacatupe or Amazonian yam bean (Pachyrhizus tuberosus) is an annual vine that is characterized by a wrapped and herbaceous stem and a ligneous base. It has white and lilac flowers, pods from 10 to 20 cm in length and beans with a high protein content (32%). Each plant has two or more tubercles from 15 to 25 cm in length that are succulent, sweet and rich in starch and protein (9%). They are consumed both raw and cooked. The leaves (20 to 24% protein) and pods are also edible. This plant prospers in acid soils in South America's tropical rainforests. It is cultivated by the native peoples of the Amazon Rainforest.
The ahipa, ajipa, or Andean yam bean (Pachyrhizus ahipa) is very similar to the jicama and goitenyo in characteristics and uses. Unlike the jícama, it is not a vine and it grows up 2000 m above sea level in the highest Bolivian mountains. The root is smaller and more elongated. It is little known outside of the Andes, where it is mostly grown for personal or local consumption. In the 19th century, British scientists introduced ahipa to the West Indies, where it is also enjoyed by the residents of those islands.[7]
All three above Pachyrhizus species are popular cultivated varieties, mainly jicama or P. erosus, which is common in the US as imported jicama, while another species, P. palmatilobus, is less agreeable in taste.[8]
Pachyrhizus is a small genus of five or six species of tropical and subtropical plants growing from large, often edible taproots.
Pariĥizo, latine Pachyrhizus, estas genro el la familio el la fabacoj (Fabaceae). La genro havas kvin ĝis ses speciojn.
Male al la aliaj „fazeoloj“, kies fruktoj estas manĝataj, la paĥirizo estas manĝata ne la guŝoj, sed la radikoj estas manĝataj. La semoj estas venenaj.
Pariĥizoj disvastigas nature de Meksiko ĝis Sudameriko. Pachyrhizus erosus estis importita per galiono de Meksikio trans la Filipinoj al Azio. Tie ĝi fariĝis la plej ŝatataj de la ĉinaj ĝardenistoj. La planto preferas varman klimaton kun averaĝa precipitaĵo.
Pariĥizoj estas grimpantaj plurjaraj herbaj plantoj, kiuj rapide kreskas kaj kies tigoj atingas longecon ĝis kvin metroj. La planto havas multajn blankajn kaj violkolorajn florojn. La radikoj similas al sukerbetoj kaj atingas pezon de kvin kilogramoj. Oni povas multobligi la planton per semo aux per radikstikaĵoj.
La kromosomo-nombro estas 2n = 22.
De la paraĥizoj oni povas manĝi nur la karnon de la radikoj, ĉar la aliaj plantpartoj, krom la floroj, estas venenaj pro rotenono kaj ties glukozido. La radiko estas facile senŝeligebla. La radiko havas similan guston kiel la terpomo kaj estas manĝeblaj krudaj aŭ mallonge kuiritaj.
En la genro ekzistas kvin ĝis ses specioj:
Pariĥizo, latine Pachyrhizus, estas genro el la familio el la fabacoj (Fabaceae). La genro havas kvin ĝis ses speciojn.
Male al la aliaj „fazeoloj“, kies fruktoj estas manĝataj, la paĥirizo estas manĝata ne la guŝoj, sed la radikoj estas manĝataj. La semoj estas venenaj.
Pachyrhizus es un pequeño género con 18 especies de plantas tropicales y subtropicales que producen grandes raíces primarias frecuentemente comestibles.
Ref: ILDIS Version 6.05
Pachyrhizus es un pequeño género con 18 especies de plantas tropicales y subtropicales que producen grandes raíces primarias frecuentemente comestibles.
Pachyrhizus est un genre de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire des régions tropicales, qui comprend 5 espèces acceptées.
Selon The Plant List (12 juillet 2018)[2] :
Pachyrhizus est un genre de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire des régions tropicales, qui comprend 5 espèces acceptées.
Pachyrhizus Rich. ex DC. è un genere di piante appartenenti alla famiglia delle Fabacee (o Leguminose)[1]
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Pachyrhizus Rich. ex DC. è un genere di piante appartenenti alla famiglia delle Fabacee (o Leguminose)
Kłębian (Pachyrhizus) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych. Obejmuje 5 gatunków[3] występujących w tropikach na kontynentach amerykańskich. Kłębian kątowaty został szerzej rozpowszechniony, jako zdziczały występuje np. w Azji wschodniej[4].
Jeden z rodzajów podrodziny bobowatych właściwych Faboideae w rzędzie bobowatych Fabaceae s.l.[1] W obrębie podrodziny należy do plemienia Phaseoleae, podplemienia Glycininae[5].
Kłębian (Pachyrhizus) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych. Obejmuje 5 gatunków występujących w tropikach na kontynentach amerykańskich. Kłębian kątowaty został szerzej rozpowszechniony, jako zdziczały występuje np. w Azji wschodniej.
Pachyrhizus é um género botânico pertencente à família Fabaceae[1].
Pachyrhizus é um género botânico pertencente à família Fabaceae.
«Pachyrhizus — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020Jamsbönrotssläktet (Pachyrhizus) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med sex arter från tropiska Amerika.
Släktet består av fleråriga örter med upprätta eller klättrande stjälkar och stora underjordiska knölar. Bladen är trefingrade. Blomställningarna är knippen eller klasar som kommer i bladvecken. Fodret är tvåläppigt. Kronan är violett eller vit. Frukten är en mångfröig skida. En art, jamsbönroten (P. erosus), odlas för den ätliga rotknölen.
Kladogram enligt Catalogue of Life[1]:
jamsbönrotssläktetPachyrhizus erosus - jamsbönrot, jicama
Pachyrhizus — рід підродини Метеликові (Faboideae). До нього належать кілька видів тропічних і субтропічних рослин, які вирощують заради їстівного кореневища.
Це незавершена стаття про Бобові.Pachyrhizus — рід підродини Метеликові (Faboideae). До нього належать кілька видів тропічних і субтропічних рослин, які вирощують заради їстівного кореневища.
Pachyrhizus là một chi thực vật có hoa trong họ Đậu.[2] Cây củ đậu hay củ sắn, danh pháp hai phần: P. erosus là một cây dây leo có nguồn gốc từ México và Trung Mỹ.
Pachyrhizus là một chi thực vật có hoa trong họ Đậu. Cây củ đậu hay củ sắn, danh pháp hai phần: P. erosus là một cây dây leo có nguồn gốc từ México và Trung Mỹ.
豆薯属（学名：Pachyrhizus）是蝶形花科下的一个属，为草质、缠绕植物。该属共有6种，原产热带美洲[1]，可於熱帶及亞熱帶生長。塊莖大，可吃。
本屬物種如下[2]：
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
