Huspeník (Collema) je rod lišejníků z čeledi huspeníkovité (Collemataceae).[1] Má rosolovitou až kožovitou stélku – velmi neobvyklou ve srovnání s většinou běžných lišejníků – která se označuje termínem „homeomerická“ v protikladu k termínu „heteromerická“ (viz článek lišejník). Zabarven bvá hnědě až černě. Houbové hyfy huspeníku jsou protkány sinicovými fotobionty z rodu Nostoc.[2]
Collema roste hlavně na vápencových skalách, příkladem je vápencový druh huspeník mnohoplodý (C. macrocarpum), výjimkou z tohoto pravidla je například huspeník chabý (C. flaccidum) obrůstající i borku stromů.[2]
Huspeník (Collema) je rod lišejníků z čeledi huspeníkovité (Collemataceae). Má rosolovitou až kožovitou stélku – velmi neobvyklou ve srovnání s většinou běžných lišejníků – která se označuje termínem „homeomerická“ v protikladu k termínu „heteromerická“ (viz článek lišejník). Zabarven bvá hnědě až černě. Houbové hyfy huspeníku jsou protkány sinicovými fotobionty z rodu Nostoc.
Collema roste hlavně na vápencových skalách, příkladem je vápencový druh huspeník mnohoplodý (C. macrocarpum), výjimkou z tohoto pravidla je například huspeník chabý (C. flaccidum) obrůstající i borku stromů.
Collema oder Leimflechten ist eine Gattung von flechtenbildenden Schlauchpilzen. Weltweit sind 80 Arten bekannt, von denen 25 in Deutschland wachsen.
Collema-Arten sind dunkelbraune bis schwarze Laubflechten. Im trockenen Zustand sind die Lager spröde, quellen jedoch bei Befeuchtung stark auf und sind dann von gallertartiger Konsistenz. Als Photobiont treten Cyanobakterien der Gattung Nostoc auf. Falls Apothecien (Fruchtkörper) auftreten, sind diese rot- bis dunkelbraune, meist vertieft sitzende, berandete Scheiben. Viele Arten sind gewöhnlich steril und bilden Isidien aus, die der vegetativen Vermehrung dienen. Die Flechten sind mit Haftern, nur selten mit Rhizinen am Substrat befestigt.
Die in Mitteleuropa vertretenen Arten wachsen auf Baumrinde, Erde und Gestein. Die epiphytischen Vertreter leben auf Laubbäumen mit subneutraler Rinde, teils in warmen, wintermilden Lagen. Teils werden auch humide, ozeanische meist ausgesprochen niederschlagsreiche Berglagen besiedelt.
Gesteinsbewohnende Collema-Arten besiedeln typischerweise lichtoffene (oft sonnige) Standorte, die nach Regenfällen einige Zeit sickerfeucht bleiben. Unter diesen Bedingungen besiedeln etwa Collema callopismum, Collema cristatum, Collema fuscovirens, Collema multipartum und Collema polycarpon auch Kalkfelsen.
Sämtliche Arten die auf Rinden wachsen sind teils vom Aussterben bedroht, teils bereits ausgestorben. Dies beruht offenbar auf einer besonders geringen Resistenz gegenüber Schwefeldioxid und einer pH-Absenkung des Niederschlagswassers. Nur Collema flaccidum, das auch auf silikatischem Gestein wächst, reagiert nicht so extrem.
Collema oder Leimflechten ist eine Gattung von flechtenbildenden Schlauchpilzen. Weltweit sind 80 Arten bekannt, von denen 25 in Deutschland wachsen.
Collema (jelly lichen) is a genus of lichens in the family Collemataceae.[2] The photobiont is the cyanobacterium genus Nostoc.[3] Species in this genus typically grow on nutrient-rich bark or somewhat siliceous or calcareous rocks in humid environments.[4]
Collema lichens are characterized by their medium to large size, with a diameter of 3 to 20 cm (1 to 8 in). They have a leaf-like, membranous structure that does not swell noticeably when wet. The upper surface of the thallus is dark olive-green to brown-black and is not hairy. The lobes are 2 to 15 mm broad, rounded, and usually flat or partially raised, with smooth or pustulate surfaces adorned with elongated ridges or folds.[4]
Both upper and lower cortex are absent in Collema, and the photobiont Nostoc forms chains of cells throughout the thallus without creating a separate layer. Isidia can be present or absent, while soredia are not found in this genus. The reproductive structures, known as apothecia, have a pale brown to red-brown disc that can be flat or convex. The thalline margin is whole and sometimes displays isidia.[4]
The true exciple consists of cells that can be either uniformly sized or elongated. The epithecium is indistinct and can be colourless or pigmented, while the hymenium is colorless and turns blue when treated with iodine. A more or less colourless hypothecium is also present. The hamathecium comrpises paraphyses that separate in a solution of potassium hydroxide and may be unbranched or branched, often connecting near their tips, which can be club-shaped or round and exhibit a yellowish to reddish-brown hue.[4]
The asci are club-shaped (clavate) with a strongly thickened apex, and both the apical dome and the downwardly projecting annulus and apical cap react blue to iodine. Each ascus produces eight spores that are narrowly ellipsoidal to spindle-shaped or nearly cylindrical with transverse septa. Conidiomata, or pycnidia, are immersed within the thallus and can be located on the margins or lamina with a pale ostiole. The conidia are rod-shaped with a slightly enlarged apex. No lichen products have been detected in Collema using thin-layer chromatography.[4]
As of April 2023, Species Fungorum (in the Catalogue of Life) accepts 24 species of Collema.[2]
Collema (jelly lichen) is a genus of lichens in the family Collemataceae. The photobiont is the cyanobacterium genus Nostoc. Species in this genus typically grow on nutrient-rich bark or somewhat siliceous or calcareous rocks in humid environments.
Collema es un género de líquenes gelatinosos de la familia Collemataceae.[1] El fotobionte es una cianobacteria del género Nostoc.[2]
El género recibió su nombre de la palabra griega κόλλημα (moco) debido al hecho de que en tiempo húmedo estos líquenes se hinchan y se convierten en una masa, hoja o arbusto viscoso y gelatinoso. En clima seco, su cuerpo se seca y se vuelve curtido. El moco proviene de la fuerte hinchazón de las membranas de las hifas fúngicas que componen este liquen, mientras que el otro componente del mismo, los gonidios, son algas verdeazules del género Nostoc. Los cuerpos fructíferos, o esporocarpos, tienen una coloración pardusca, alcanzando 1–2 mm de ancho. Las esporas son multicelulares. Cada bolsa contiene 8 ¿?.
Las especies de Collema crecen en el suelo, troncos de árboles, piedras, principalmente piedra caliza. Se encuentran, por ejemplo, en valores atípicos de tiza en el río Don medio (Museo-Reserva Divnogorye, región de Voronezh, RF). Hay alrededor de 64 de todos los tipos de Collema; se encuentran tanto en climas cálidos como templados.
Las siguientes especies son las más comunes en Europa: C. glaucescens Hoffman, que crece en suelos forestales arcillosos; C. multifidum Kbr. - en calizas, C. pulposum Ach. - en suelo húmedo, piedras, etc., Collema microphyllum Ach. - en árboles viejos. En Bielorrusia, hay C. lento (C. flaccidum), C. viscoso (C. tenax) y C. negruzco (C. nigrescens). Aquí se encuentran tanto en bosques de coníferas como mixtos.
Fotografía de microscopio compuesto (x400) de la superficie superior de un lóbulo que muestra la ausencia de corteza celular. Compárese con Leptogium, que tiene una corteza celular.
Collema es un género de líquenes gelatinosos de la familia Collemataceae. El fotobionte es una cianobacteria del género Nostoc.
El género recibió su nombre de la palabra griega κόλλημα (moco) debido al hecho de que en tiempo húmedo estos líquenes se hinchan y se convierten en una masa, hoja o arbusto viscoso y gelatinoso. En clima seco, su cuerpo se seca y se vuelve curtido. El moco proviene de la fuerte hinchazón de las membranas de las hifas fúngicas que componen este liquen, mientras que el otro componente del mismo, los gonidios, son algas verdeazules del género Nostoc. Los cuerpos fructíferos, o esporocarpos, tienen una coloración pardusca, alcanzando 1–2 mm de ancho. Las esporas son multicelulares. Cada bolsa contiene 8 ¿?.
Las especies de Collema crecen en el suelo, troncos de árboles, piedras, principalmente piedra caliza. Se encuentran, por ejemplo, en valores atípicos de tiza en el río Don medio (Museo-Reserva Divnogorye, región de Voronezh, RF). Hay alrededor de 64 de todos los tipos de Collema; se encuentran tanto en climas cálidos como templados.
Las siguientes especies son las más comunes en Europa: C. glaucescens Hoffman, que crece en suelos forestales arcillosos; C. multifidum Kbr. - en calizas, C. pulposum Ach. - en suelo húmedo, piedras, etc., Collema microphyllum Ach. - en árboles viejos. En Bielorrusia, hay C. lento (C. flaccidum), C. viscoso (C. tenax) y C. negruzco (C. nigrescens). Aquí se encuentran tanto en bosques de coníferas como mixtos.
Collema Weber ex F.H. Wigg. (galaretnica) – rodzaj grzybów z rodziny galaretnicowatych (Collemataceae)[1]. Ze względu na współżycie z glonami zaliczany jest do grupy porostów[2].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Collemataceae, Peltigerales, Lecanoromycetidae, Lecanoromycetes, Pezizomycotina, Ascomycota, Fungi[1].
Synonimy nazwy naukowej: Blennothallia Trevis., Chiastosporum Dughi, Collema sect. Collemodiopsis Vain., Collema subgen. Lathagrium Ach., Collematomyces E.A. Thomas ex Cif. & Tomas., Collemis Clem., Collemodes Fink, Collemodiopsis (Vain.) B. de Lesd., Dicollema Clem., Eucollema (Tuck.) Horw., Gabura Adans., Kolman Adans., Lathagrium (Ach.) Gray, Lepidocollema Vain., Rostania Trevis., Synechoblastus Trevis., Tichodea Körb.[3].
W klasyfikacji Index Fungorum liczne gatunki dawniej zaliczane do rodzaju Collema zostały w 2014 r. przeniesione do rodzajów: Blennothallia, Callome, Enchylium, Lathagrium, Rostania, Scytinium[4].
Nazwa polska według W. Fałtynowicza[2].
Nazwy naukowe na podstawie Index Fungorum[4]. Nazwy polskie według checklist W. Fałtynowicza[2].
Collema Weber ex F.H. Wigg. (galaretnica) – rodzaj grzybów z rodziny galaretnicowatych (Collemataceae). Ze względu na współżycie z glonami zaliczany jest do grupy porostów.
Collema Weber ex F.H.Wigg., 1780
Колле́ма (лат. Collema) — род студенистых лишайников семейства коллемовые.
Своё название род получил от греческого слова κόλλημα (слизь) по причине того, что в сырую погоду эти лишайники набухают и превращаются в слизистую, студенистую массу, листик или кустик. В сухую же погоду их тело подсыхает, становясь хрящевато-кожистым. Слизь происходит от сильного разбухания оболочек грибных гиф, входящих в состав этого лишайника, другая же составная часть его, гонидии, представляют собой синезелёные водоросли рода Nostoc.
Плодовые тела, или апотеции, у коллем имеют буроватый окрас, достигают 1—2 мм шириной. Споры многоклеточные. В сумках имеется по 8 спор.
Виды коллем растут на земле, древесных стволах, камнях, преимущественно известковых. Встречаются, к примеру, на меловых останцах на среднем Дону (музей-заповедник Дивногорье, Воронежская область, РФ). Всех видов коллем насчитывается около 64; они встречаются как в теплых, так и в умеренных климатах.
Наиболее обыкновенны в Европе следующие виды: Collema glaucescens Hoffman, растущий на глинистой лесной почве; Collema multifidum Kbr. — на известняках, Collema pulposum Ach. — на сырой почве, камнях и пр., Collema microphyllum Ach. — на старых деревьях. В Белоруссии встречаются коллема вялая (Collema flaccidum), коллема вязкая (Collema tenax) и коллема черноватая (Collema nigrescens). Здесь они встречаются как в хвойных, так и в смешанных лесах.
Колле́ма (лат. Collema) — род студенистых лишайников семейства коллемовые.
Своё название род получил от греческого слова κόλλημα (слизь) по причине того, что в сырую погоду эти лишайники набухают и превращаются в слизистую, студенистую массу, листик или кустик. В сухую же погоду их тело подсыхает, становясь хрящевато-кожистым. Слизь происходит от сильного разбухания оболочек грибных гиф, входящих в состав этого лишайника, другая же составная часть его, гонидии, представляют собой синезелёные водоросли рода Nostoc.
Плодовые тела, или апотеции, у коллем имеют буроватый окрас, достигают 1—2 мм шириной. Споры многоклеточные. В сумках имеется по 8 спор.
Виды коллем растут на земле, древесных стволах, камнях, преимущественно известковых. Встречаются, к примеру, на меловых останцах на среднем Дону (музей-заповедник Дивногорье, Воронежская область, РФ). Всех видов коллем насчитывается около 64; они встречаются как в теплых, так и в умеренных климатах.
Наиболее обыкновенны в Европе следующие виды: Collema glaucescens Hoffman, растущий на глинистой лесной почве; Collema multifidum Kbr. — на известняках, Collema pulposum Ach. — на сырой почве, камнях и пр., Collema microphyllum Ach. — на старых деревьях. В Белоруссии встречаются коллема вялая (Collema flaccidum), коллема вязкая (Collema tenax) и коллема черноватая (Collema nigrescens). Здесь они встречаются как в хвойных, так и в смешанных лесах.