dcsimg

Associations ( İngilizce )

BioImages, the virtual fieldguide, UK tarafından sağlandı
In Great Britain and/or Ireland:
Lichen / parasite
perithecium of Didymellopsis pulposi parasitises thallus of Collema

Lichen / parasite
perithecium of Sphaerulina dolichotera parasitises thallus of Collema

Lichen / parasite
perithecium of Zwackhiomyces sphinctrinoides parasitises thallus of Collema

lisans
cc-by-nc-sa-3.0
telif hakkı
BioImages
proje
BioImages

Huspeník ( Çekçe )

wikipedia CZ tarafından sağlandı

Huspeník (Collema) je rod lišejníků z čeledi huspeníkovité (Collemataceae).[1] Má rosolovitou až kožovitou stélku – velmi neobvyklou ve srovnání s většinou běžných lišejníků – která se označuje termínem „homeomerická“ v protikladu k termínu „heteromerická“ (viz článek lišejník). Zabarven bvá hnědě až černě. Houbové hyfy huspeníku jsou protkány sinicovými fotobionty z rodu Nostoc.[2]

Collema roste hlavně na vápencových skalách, příkladem je vápencový druh huspeník mnohoplodý (C. macrocarpum), výjimkou z tohoto pravidla je například huspeník chabý (C. flaccidum) obrůstající i borku stromů.[2]

Reference

  1. Dobson, F.S. (2000) Lichens, an illustrated guide to the British and Irish species. 4th edition. Richmond publishing Co., Slough, England.
  2. a b KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia autoři a editory
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia CZ

Huspeník: Brief Summary ( Çekçe )

wikipedia CZ tarafından sağlandı

Huspeník (Collema) je rod lišejníků z čeledi huspeníkovité (Collemataceae). Má rosolovitou až kožovitou stélku – velmi neobvyklou ve srovnání s většinou běžných lišejníků – která se označuje termínem „homeomerická“ v protikladu k termínu „heteromerická“ (viz článek lišejník). Zabarven bvá hnědě až černě. Houbové hyfy huspeníku jsou protkány sinicovými fotobionty z rodu Nostoc.

Collema roste hlavně na vápencových skalách, příkladem je vápencový druh huspeník mnohoplodý (C. macrocarpum), výjimkou z tohoto pravidla je například huspeník chabý (C. flaccidum) obrůstající i borku stromů.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia autoři a editory
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia CZ

Collema ( Almanca )

wikipedia DE tarafından sağlandı

Collema oder Leimflechten ist eine Gattung von flechtenbildenden Schlauchpilzen. Weltweit sind 80 Arten bekannt, von denen 25 in Deutschland wachsen.

Beschreibung

Collema-Arten sind dunkelbraune bis schwarze Laubflechten. Im trockenen Zustand sind die Lager spröde, quellen jedoch bei Befeuchtung stark auf und sind dann von gallertartiger Konsistenz. Als Photobiont treten Cyanobakterien der Gattung Nostoc auf. Falls Apothecien (Fruchtkörper) auftreten, sind diese rot- bis dunkelbraune, meist vertieft sitzende, berandete Scheiben. Viele Arten sind gewöhnlich steril und bilden Isidien aus, die der vegetativen Vermehrung dienen. Die Flechten sind mit Haftern, nur selten mit Rhizinen am Substrat befestigt.

Standort

Die in Mitteleuropa vertretenen Arten wachsen auf Baumrinde, Erde und Gestein. Die epiphytischen Vertreter leben auf Laubbäumen mit subneutraler Rinde, teils in warmen, wintermilden Lagen. Teils werden auch humide, ozeanische meist ausgesprochen niederschlagsreiche Berglagen besiedelt.

Gesteinsbewohnende Collema-Arten besiedeln typischerweise lichtoffene (oft sonnige) Standorte, die nach Regenfällen einige Zeit sickerfeucht bleiben. Unter diesen Bedingungen besiedeln etwa Collema callopismum, Collema cristatum, Collema fuscovirens, Collema multipartum und Collema polycarpon auch Kalkfelsen.

Gefährdung

Sämtliche Arten die auf Rinden wachsen sind teils vom Aussterben bedroht, teils bereits ausgestorben. Dies beruht offenbar auf einer besonders geringen Resistenz gegenüber Schwefeldioxid und einer pH-Absenkung des Niederschlagswassers. Nur Collema flaccidum, das auch auf silikatischem Gestein wächst, reagiert nicht so extrem.

Literatur

Weblinks

 src=
– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia DE

Collema: Brief Summary ( Almanca )

wikipedia DE tarafından sağlandı

Collema oder Leimflechten ist eine Gattung von flechtenbildenden Schlauchpilzen. Weltweit sind 80 Arten bekannt, von denen 25 in Deutschland wachsen.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia DE

Collema ( İngilizce )

wikipedia EN tarafından sağlandı

Collema (jelly lichen) is a genus of lichens in the family Collemataceae.[2] The photobiont is the cyanobacterium genus Nostoc.[3] Species in this genus typically grow on nutrient-rich bark or somewhat siliceous or calcareous rocks in humid environments.[4]

Description

Collema lichens are characterized by their medium to large size, with a diameter of 3 to 20 cm (1 to 8 in). They have a leaf-like, membranous structure that does not swell noticeably when wet. The upper surface of the thallus is dark olive-green to brown-black and is not hairy. The lobes are 2 to 15 mm broad, rounded, and usually flat or partially raised, with smooth or pustulate surfaces adorned with elongated ridges or folds.[4]

Both upper and lower cortex are absent in Collema, and the photobiont Nostoc forms chains of cells throughout the thallus without creating a separate layer. Isidia can be present or absent, while soredia are not found in this genus. The reproductive structures, known as apothecia, have a pale brown to red-brown disc that can be flat or convex. The thalline margin is whole and sometimes displays isidia.[4]

The true exciple consists of cells that can be either uniformly sized or elongated. The epithecium is indistinct and can be colourless or pigmented, while the hymenium is colorless and turns blue when treated with iodine. A more or less colourless hypothecium is also present. The hamathecium comrpises paraphyses that separate in a solution of potassium hydroxide and may be unbranched or branched, often connecting near their tips, which can be club-shaped or round and exhibit a yellowish to reddish-brown hue.[4]

The asci are club-shaped (clavate) with a strongly thickened apex, and both the apical dome and the downwardly projecting annulus and apical cap react blue to iodine. Each ascus produces eight spores that are narrowly ellipsoidal to spindle-shaped or nearly cylindrical with transverse septa. Conidiomata, or pycnidia, are immersed within the thallus and can be located on the margins or lamina with a pale ostiole. The conidia are rod-shaped with a slightly enlarged apex. No lichen products have been detected in Collema using thin-layer chromatography.[4]

Species

As of April 2023, Species Fungorum (in the Catalogue of Life) accepts 24 species of Collema.[2]

Collema subconveniens
Collema subflaccidum

References

  1. ^ "Synonymy: Collema Weber ex F.H. Wigg., Prim. fl. holsat. (Kiliae): 89 (1780)". Species Fungorum. Retrieved 2 April 2021.
  2. ^ a b "Collema". Species 2000 & ITIS Catalogue of Life. Species 2000: Naturalis, Leiden, the Netherlands. Retrieved 19 April 2023.
  3. ^ Dobson, F.S. (2000) Lichens, an illustrated guide to the British and Irish species. 4th edition. Richmond publishing Co., Slough, England.
  4. ^ a b c d e Cannon, Paul; Otálora, Mónica A.G.; Košuthová, Alica; Wedin, Mats; Aptroot, André; Coppins, Brian; Simkin, Janet (2020). "Peltigerales: Collemataceae, including the genera Blennothallia, Callome, Collema, Enchylium, Epiphloea, Lathagrium, Leptogium, Pseudoleptogium, Rostania and Scytinium". Revisions of British and Irish Lichens. 2: 1–38 [12]. doi:10.34885/174. open access
  5. ^ Nylander, W. (1867). "Synopsis lichenum Novae Caledoniae". Bulletin de la Société Linnéenne de Normandie. 2 (in Latin) (2): 39–140 [43].
  6. ^ Spribille, Toby; Björk, Curtis R.; Ekman, Stefan; Elix, John A.; Goward, Trevor; Printzen, Christian; Tønsberg, Tor; Wheeler, Tim (2009). "Contributions to an epiphytic lichen flora of northwest North America: I. Eight new species from British Columbia inland rain forests". The Bryologist. 112 (1): 109–137. doi:10.1639/0007-2745-112.1.109.
  7. ^ Nylander, W. (1858). "Lichenes collecti in Mexico a Fr. Müller". Flora (Regensburg) (in Latin). 41: 377–386.
  8. ^ Nylander, W. (1863). "Lichenographia Novogranatensis prodromus". Acta Societatis Scientiarum Fennicae (in Latin). 7 (2): 415–504.
  9. ^ Tuckerman, E. (1864). "Observations on North American and other lichens". Proceedings of the American Academy of Arts and Sciences. 6: 263–287.
  10. ^ Liu, H.J.; Wei, J.C. (2003). "Two new taxa of the lichen genus Collema from China". Mycosystema. 22 (4): 531–533.
  11. ^ Degelius, G. (1974). The lichen genus Collema with special reference to the extra-European species. Symbolae Botanicae Upsalienses. Vol. 20. p. 140.
  12. ^ Degelius, G. (1954). The lichen genus Collema in Europe. Symbolae Botanicae Upsalienses. Vol. 13. p. 413.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia authors and editors
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia EN

Collema: Brief Summary ( İngilizce )

wikipedia EN tarafından sağlandı

Collema (jelly lichen) is a genus of lichens in the family Collemataceae. The photobiont is the cyanobacterium genus Nostoc. Species in this genus typically grow on nutrient-rich bark or somewhat siliceous or calcareous rocks in humid environments.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia authors and editors
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia EN

Collema ( İspanyolca; Kastilyaca )

wikipedia ES tarafından sağlandı

Collema es un género de líquenes gelatinosos de la familia Collemataceae.[1]​ El fotobionte es una cianobacteria del género Nostoc.[2]

El género recibió su nombre de la palabra griega κόλλημα (moco) debido al hecho de que en tiempo húmedo estos líquenes se hinchan y se convierten en una masa, hoja o arbusto viscoso y gelatinoso. En clima seco, su cuerpo se seca y se vuelve curtido. El moco proviene de la fuerte hinchazón de las membranas de las hifas fúngicas que componen este liquen, mientras que el otro componente del mismo, los gonidios, son algas verdeazules del género Nostoc. Los cuerpos fructíferos, o esporocarpos, tienen una coloración pardusca, alcanzando 1–2 mm de ancho. Las esporas son multicelulares. Cada bolsa contiene 8 ¿?.

Las especies de Collema crecen en el suelo, troncos de árboles, piedras, principalmente piedra caliza. Se encuentran, por ejemplo, en valores atípicos de tiza en el río Don medio (Museo-Reserva Divnogorye, región de Voronezh, RF). Hay alrededor de 64 de todos los tipos de Collema; se encuentran tanto en climas cálidos como templados.

Las siguientes especies son las más comunes en Europa: C. glaucescens Hoffman, que crece en suelos forestales arcillosos; C. multifidum Kbr. - en calizas, C. pulposum Ach. - en suelo húmedo, piedras, etc., Collema microphyllum Ach. - en árboles viejos. En Bielorrusia, hay C. lento (C. flaccidum), C. viscoso (C. tenax) y C. negruzco (C. nigrescens). Aquí se encuentran tanto en bosques de coníferas como mixtos.

Galería

Referencias

  1. Lumbsch TH, Huhndorf SM. (December 2007). «Outline of Ascomycota – 2007». Myconet (Chicago, USA: The Field Museum, Department of Botany) 13: 1-58. Archivado desde el original el 18 de marzo de 2009.
  2. Dobson, F.S. (2000) Lichens, an illustrated guide to the British and Irish species. 4th edition. Richmond publishing Co., Slough, England.

Bibliografía

  • Hale, M. E. 1967. Lichen Handbook. A guide to the Lichen of Eastern North America. Smithsonian Institution Press, Washington, D.C., 1-178.
  • Hawksworth, D. L. & Hill, D. J. 1984. The Lichen-Forming Fungi. BLACKIE. Glasgow and London. 1-157.
  • Marcano, V. 1994. Introducción al estudio de los líquenes y su clasificación. Colección Flora Liquénica de los Andes, vol. 1: 1-338. Ediciones del Museo de Ciencia, Tecnología, Artes y Oficios. Mérida-Venezuela.
  • Nash III, T. H. 1996. Lichen Biology. Department of Botany, Arizona State University, Cambridge. Unieversity Press. 1-303
 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autores y editores de Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia ES

Collema: Brief Summary ( İspanyolca; Kastilyaca )

wikipedia ES tarafından sağlandı

Collema es un género de líquenes gelatinosos de la familia Collemataceae.​ El fotobionte es una cianobacteria del género Nostoc.​

El género recibió su nombre de la palabra griega κόλλημα (moco) debido al hecho de que en tiempo húmedo estos líquenes se hinchan y se convierten en una masa, hoja o arbusto viscoso y gelatinoso. En clima seco, su cuerpo se seca y se vuelve curtido. El moco proviene de la fuerte hinchazón de las membranas de las hifas fúngicas que componen este liquen, mientras que el otro componente del mismo, los gonidios, son algas verdeazules del género Nostoc. Los cuerpos fructíferos, o esporocarpos, tienen una coloración pardusca, alcanzando 1–2 mm de ancho. Las esporas son multicelulares. Cada bolsa contiene 8 ¿?.

Las especies de Collema crecen en el suelo, troncos de árboles, piedras, principalmente piedra caliza. Se encuentran, por ejemplo, en valores atípicos de tiza en el río Don medio (Museo-Reserva Divnogorye, región de Voronezh, RF). Hay alrededor de 64 de todos los tipos de Collema; se encuentran tanto en climas cálidos como templados.

Las siguientes especies son las más comunes en Europa: C. glaucescens Hoffman, que crece en suelos forestales arcillosos; C. multifidum Kbr. - en calizas, C. pulposum Ach. - en suelo húmedo, piedras, etc., Collema microphyllum Ach. - en árboles viejos. En Bielorrusia, hay C. lento (C. flaccidum), C. viscoso (C. tenax) y C. negruzco (C. nigrescens). Aquí se encuentran tanto en bosques de coníferas como mixtos.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autores y editores de Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia ES

Collema ( Lehçe )

wikipedia POL tarafından sağlandı

Collema Weber ex F.H. Wigg. (galaretnica) – rodzaj grzybów z rodziny galaretnicowatych (Collemataceae)[1]. Ze względu na współżycie z glonami zaliczany jest do grupy porostów[2].

Systematyka i nazewnictwo

Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Collemataceae, Peltigerales, Lecanoromycetidae, Lecanoromycetes, Pezizomycotina, Ascomycota, Fungi[1].

Synonimy nazwy naukowej: Blennothallia Trevis., Chiastosporum Dughi, Collema sect. Collemodiopsis Vain., Collema subgen. Lathagrium Ach., Collematomyces E.A. Thomas ex Cif. & Tomas., Collemis Clem., Collemodes Fink, Collemodiopsis (Vain.) B. de Lesd., Dicollema Clem., Eucollema (Tuck.) Horw., Gabura Adans., Kolman Adans., Lathagrium (Ach.) Gray, Lepidocollema Vain., Rostania Trevis., Synechoblastus Trevis., Tichodea Körb.[3].

W klasyfikacji Index Fungorum liczne gatunki dawniej zaliczane do rodzaju Collema zostały w 2014 r. przeniesione do rodzajów: Blennothallia, Callome, Enchylium, Lathagrium, Rostania, Scytinium[4].

Nazwa polska według W. Fałtynowicza[2].

Gatunki występujące w Polsce

Nazwy naukowe na podstawie Index Fungorum[4]. Nazwy polskie według checklist W. Fałtynowicza[2].

Przypisy

  1. a b Index Fungorum (ang.). [dostęp 2014-09-22].
  2. a b c Wiesław Fałtynowicz: The Lichenes, Lichenicolous and allied Fungi of Poland.Krytyczna lista porostów i grzybów naporostowych Polski. Kraków: Instytut Botaniki im. W. Szafera PAN, 2003. ISBN 83-89648-06-7.
  3. Species Fungorum (ang.). [dostęp 2014-09-01].
  4. a b Index Fungorum (gatunki) (ang.). [dostęp 2016-06-14].
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia POL

Collema: Brief Summary ( Lehçe )

wikipedia POL tarafından sağlandı

Collema Weber ex F.H. Wigg. (galaretnica) – rodzaj grzybów z rodziny galaretnicowatych (Collemataceae). Ze względu na współżycie z glonami zaliczany jest do grupy porostów.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia POL

Коллема ( Rusça )

wikipedia русскую Википедию tarafından sağlandı
Царство: Грибы
Подцарство: Высшие грибы
Отдел: Аскомицеты
Подотдел: Pezizomycotina
Порядок: Пельтигеровые
Семейство: Коллемовые
Род: Коллема
Международное научное название

Collema Weber ex F.H.Wigg., 1780

Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
ITIS 191331NCBI 203431EOL 16598MB 1175

Колле́ма (лат. Collema) — род студенистых лишайников семейства коллемовые.

Своё название род получил от греческого слова κόλλημα (слизь) по причине того, что в сырую погоду эти лишайники набухают и превращаются в слизистую, студенистую массу, листик или кустик. В сухую же погоду их тело подсыхает, становясь хрящевато-кожистым. Слизь происходит от сильного разбухания оболочек грибных гиф, входящих в состав этого лишайника, другая же составная часть его, гонидии, представляют собой синезелёные водоросли рода Nostoc.

Плодовые тела, или апотеции, у коллем имеют буроватый окрас, достигают 1—2 мм шириной. Споры многоклеточные. В сумках имеется по 8 спор.

Виды коллем растут на земле, древесных стволах, камнях, преимущественно известковых. Встречаются, к примеру, на меловых останцах на среднем Дону (музей-заповедник Дивногорье, Воронежская область, РФ). Всех видов коллем насчитывается около 64; они встречаются как в теплых, так и в умеренных климатах.

Наиболее обыкновенны в Европе следующие виды: Collema glaucescens Hoffman, растущий на глинистой лесной почве; Collema multifidum Kbr. — на известняках, Collema pulposum Ach. — на сырой почве, камнях и пр., Collema microphyllum Ach. — на старых деревьях. В Белоруссии встречаются коллема вялая (Collema flaccidum), коллема вязкая (Collema tenax) и коллема черноватая (Collema nigrescens). Здесь они встречаются как в хвойных, так и в смешанных лесах.

Литература

Улучшение статьи
Для улучшения этой статьи желательно:
  • Обновить статью, актуализировать данные.
 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Авторы и редакторы Википедии

Коллема: Brief Summary ( Rusça )

wikipedia русскую Википедию tarafından sağlandı

Колле́ма (лат. Collema) — род студенистых лишайников семейства коллемовые.

Своё название род получил от греческого слова κόλλημα (слизь) по причине того, что в сырую погоду эти лишайники набухают и превращаются в слизистую, студенистую массу, листик или кустик. В сухую же погоду их тело подсыхает, становясь хрящевато-кожистым. Слизь происходит от сильного разбухания оболочек грибных гиф, входящих в состав этого лишайника, другая же составная часть его, гонидии, представляют собой синезелёные водоросли рода Nostoc.

Плодовые тела, или апотеции, у коллем имеют буроватый окрас, достигают 1—2 мм шириной. Споры многоклеточные. В сумках имеется по 8 спор.

Виды коллем растут на земле, древесных стволах, камнях, преимущественно известковых. Встречаются, к примеру, на меловых останцах на среднем Дону (музей-заповедник Дивногорье, Воронежская область, РФ). Всех видов коллем насчитывается около 64; они встречаются как в теплых, так и в умеренных климатах.

Наиболее обыкновенны в Европе следующие виды: Collema glaucescens Hoffman, растущий на глинистой лесной почве; Collema multifidum Kbr. — на известняках, Collema pulposum Ach. — на сырой почве, камнях и пр., Collema microphyllum Ach. — на старых деревьях. В Белоруссии встречаются коллема вялая (Collema flaccidum), коллема вязкая (Collema tenax) и коллема черноватая (Collema nigrescens). Здесь они встречаются как в хвойных, так и в смешанных лесах.

 src=

Collema cristatum

 src=

Collema furfuraceum

 src=

Collema nigrescens

 src=

Collema tenax

 src=

Collema undulatum

 src=

Collema nigrescens

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Авторы и редакторы Википедии