Vicia sepium (lat. Vicia sepium) - paxlakimilər fəsiləsinin lərgə cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Vicia sepium (lat. Vicia sepium) - paxlakimilər fəsiləsinin lərgə cinsinə aid bitki növü.
La vícia de bardissa o veça borda (Vicia sepium L.) és una veça enfiladissa eurosiberiana, de floretes rosades o malvoses, i que viu a bardisses i vorades de boscos caducifolis, i dins els mateixos boscos. És comestible, i s'ha usat per a usos tant alimentaris com medicinals.[1]
Als Països Catalans és present a les quatre províncies de Catalunya i a Castelló.[1]
És una herba enfiladissa de fins a un metre llarg que presenta un rizoma estolonífer ramificat. Les fulles són paripinnades, amb de tres a nou parells de folíols ovats i mucronats. Floreix d'abril a juliol. Les inflorescències són raïms pedunculats i axil·lars, cadascun amb de dues a sis flors de corol·la d'un rosa violaci i el calze de les quals està dividit en cinc sèpals desiguals. El fruit és un llegum negre, comprimit i pedunculat.[1]
La vícia de bardissa o veça borda (Vicia sepium L.) és una veça enfiladissa eurosiberiana, de floretes rosades o malvoses, i que viu a bardisses i vorades de boscos caducifolis, i dins els mateixos boscos. És comestible, i s'ha usat per a usos tant alimentaris com medicinals.
Als Països Catalans és present a les quatre províncies de Catalunya i a Castelló.
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Ffacbysen y cloddiau sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Vicia sepium a'r enw Saesneg yw Bush vetch.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffugbysen y Cloddiau, Ffucbysen y Cloddiau, Ffugbys y Clawdd, Pys y Berth.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Ffacbysen y cloddiau sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Vicia sepium a'r enw Saesneg yw Bush vetch. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffugbysen y Cloddiau, Ffucbysen y Cloddiau, Ffugbys y Clawdd, Pys y Berth.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Vikev plotní (Vicia sepium) je víceletá až vytrvalá popínavá jetelovina s modrofialovými květy. Tento v české přírodě původní druh bývá ojediněle pěstován ve směskách jako pícnina, mnohem častěji je vidět jako planě rostoucí bylina.
Druh se vyskytuje téměř v celé Evropě, vyjma jihu Pyrenejského poloostrova a severních oblastí Skandinávie. Východním směrem je rozšířen přes Malou Asii, Kavkaz, Sibiř a Střední Asii až po severní území Mongolska a Číny. Druhotně se dostal do mírného podnebného pásu Severní Ameriky. V České republice je hojný od nížin po horské oblasti.
Roste spíše na vlhčích a hlubokých, kyselých či zásaditých, písčitých až jílovitých půdách. Obsazuje louky, pastviny, světlé lesy a jejich okraje, zahrady, příkopy, okraje cest i různé skládky. Vikev plotní je poměrně náročná na zásobení půdy vláhou a živinami, hlavně fosforem a draslíkem, pouze dusík si rostlina zajišťuje ze vzduchu za pomoci hlízkových bakterií, které se již za dva měsíce po vysetí uchycují na jejich kořenech; vázání dusíku je podmíněno fotosyntézou.
Rostlina se bujně rozrůstá, soustava podzemních výběžků a nadzemních výhonů může v porostu mít až 3 m v průměru. Kvetení nastává v červnu nebo červenci, plody dozrávají v druhé polovině srpna a počátkem září. Brání se proti spásání listů býložravým hmyzem, na palistech má nafialovělé žlázky vylučující za teplých dnů sladkou šťávu, oblíbenou potravu mravenců, kteří pak "svou" rostlinu chrání před housenkami. Neubrání se však proti zrnokazným broukům, ti kladou vajíčka do květů a jejich housenky vyžírají semena zevnitř.
Vytrvalá bylina se slabými, vystoupavými až popínavými lodyhami dlouhými 30 až 70 cm, vyrůstající z dlouhého plazivého oddenků. Většinou větvené lodyhy jsou mírně hranaté, řídce chlupaté a porostlé řapíkatými, složenými listy s drobnými palisty. Sudozpeřené listy jsou čtyř až osmijařmé, jejich krátce řapíčkaté lístky bývají vejčité až kopinaté, dlouhé 1 až 3 a široké 0,5 až 1 cm. U báze jsou ostře zúžené a na vrcholu zaokrouhlené či vykrojené a ve výkrojku mají kratičký hrot; v mládí jsou lístky řasnatě složené. Vřeteno listu zakončuje rozvětvený úponek, který slouží k přichycení okolních rostlin, nejspodnější listy úponky nemají. Vejčité palisty mají spodní cíp zubatý a na horním mají nafialovělá extraflorální nektaria.
Z úžlabí listů vyrůstá téměř přisedlý, hustý hrozen dvou až pěti červenofialových květů o velikosti asi 1,3 cm. Oboupohlavné květy motýlovitého vzhledu vyrůstají na krátkých, šikmo odstávajících stopkách. Zvonkovitý, lysý nebo chlupatý kalich má pět nestejně dlouhých trojúhelníkovitých lístků, které bývají zelené s modrým až černým zabarvením. Koruna bývá zbarvena modrofialově až fialově a po odkvětu modře, lysou pavézu má zaokrouhlenou či mělce vykrojenou a delší než křídla a krátký člunek se špičatým vrcholem; výjimečně bývá koruna světle modrá až bílá. V květu je deset tyčinek a svrchní semeník s jedním pestíkem. Ploidie druhu je 2n = 14.
Plod je 2,5 až 3 cm dlouhý, tmavě hnědý až černý lusk, který se ve zralosti otevírá dvěma bočními švy. Lysý nebo jemně chlupatý lusk obsahuje tři až pět hladkých, nepravidelně kulovitých semen asi 4 mm velkých, olivově zelených až tmavě hnědých, která jsou jednobarevná nebo mají tmavé skvrny. Hmotnost tisíce semen je okolo 14 gramů.
Kromě běžného rozšiřování na stanovišti rozrůstáním oddenků se vikev plotní šíří semeny, která jsou prudkým zkroucením chlopní vymršťována z lusků. Lusky nezrají současně a semena z nich samovolně vypadávají v nestejnou dobu, proto pro získání semen nutno lusky sklízet alespoň týden před plnou zralostí.
Některá semena však jen obtížně klíčí, jejich sklerenchymové pletivo brání prostupu vody a nabobtnání semen. Uměle se tato vrstvy porušuje skarifikaci, v přírodních podmínkách bývá narušena činnosti půdních organismů. U vikve bývá těchto "tvrdých" semen 20 až 60 %.
Druh je dost variabilní a jen v české přírodě se rozlišují tři variety:
Hlavním rozlišujícím znakem vikve plotní chlumní jsou užší kopinaté lístky a u vikve plotní vlnaté to jsou dlouhé chloupky na kališní trubce.
Vikev plotní je považována za nekulturní jetelovinu a nebývá příliš často vysévána jako součást směsných pícnin. Přitom ve směskách zvyšuje jejich kvalitu, hlavně bohatým měkkým olistěním, vysokým obsahem stravitelných bílkovin a mnoholetou vytrvalostí na stanovišti. Její semena obsahují okolo 25 % dusíkatých látek. Po seči dobře obrůstá, nejlépe ji vyhovují ročně dvě seče, snese i částečnou pastvu. Je také významná medonosná rostlina.
Rostlina obsahuje pro lidi toxické látky, např. neproteinovou aminokyselinu kanavanin a kyanogenní glykosidy (např. vicianin). U semen je před požitím vhodná tepelná úprava, obsahují lektiny, látky zvyšující srážlivost červených krvinek.
Patří k rostlinám s vysokým protierozivním účinkem na půdu, hustým pokryvem zpomaluje odtok dešťové vody a umožňuje tak lepší vsakování. Také zvyšuje obsah humusu v půdě, kde po ukončení vegetace zanechává velký objem kořenové hmoty.
Typický porost vikve plotní
Vikev plotní bez opory
Květenství
List s úponkem
Zralý lusk
Obrázky, zvuky či videa k tématu vikev plotní ve Wikimedia Commons
Vikev plotní (Vicia sepium) je víceletá až vytrvalá popínavá jetelovina s modrofialovými květy. Tento v české přírodě původní druh bývá ojediněle pěstován ve směskách jako pícnina, mnohem častěji je vidět jako planě rostoucí bylina.
Gærdevikke (Vicia sepium), ofte skrevet gærde-vikke, er en 30-70 centimeter høj plante i ærteblomst-familien. Arten er udbredt i Europa og i Vest- og Centralasien. Gærdevikkes stængler er opstigende og klatrende med 5-7-parrede blade, der ender i en grenet slyngtråd. Småbladene er ovale med et lille indhak i spidsen, hvor der befinder sig en kort brod. Blomsterne findes i 3-5-blomstrede klaser, der først er violette, senere grønligt-blå.
I Danmark er gærdevikke almindelig på frodig muldbund i skove og krat. Den blomstrer i maj til juli.
Gærdevikke har ekstraflorale nektarier, det vil sige honningkirtler uden for blomsterne. De befinder sig på akselbladenes underside, hvor der udskilles en sukkerholdig saft, der søges af myrer.
Gærdevikke (Vicia sepium), ofte skrevet gærde-vikke, er en 30-70 centimeter høj plante i ærteblomst-familien. Arten er udbredt i Europa og i Vest- og Centralasien. Gærdevikkes stængler er opstigende og klatrende med 5-7-parrede blade, der ender i en grenet slyngtråd. Småbladene er ovale med et lille indhak i spidsen, hvor der befinder sig en kort brod. Blomsterne findes i 3-5-blomstrede klaser, der først er violette, senere grønligt-blå.
I Danmark er gærdevikke almindelig på frodig muldbund i skove og krat. Den blomstrer i maj til juli.
Die Zaun-Wicke (Vicia sepium) ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die Zaun-Wicke ist eine eiweißreiche Futterpflanze.
Die Zaun-Wicke ist eine ausdauernde krautige Pflanze und besitzt eine ästige, lange, dünne, meistens rötliche Bodenausläufer treibende Grundachse. Der Stängel ist meistens aufrecht und mehr oder weniger kletternd, etwa 30 bis 50 cm lang, einfach oder nur am Grund etwas ästig, kantig, weich, frischgrün, meistens kahl, seltener wie auch die Laubblätter kurz und weich behaart.
Die Laubblätter sind etwa 5 bis 10 cm lang, alle mit Ausnahme der untersten besitzen meistens schwach verzweigte Ranken und vier bis acht Paar fast sitzende Fiederblättchen. Die Fiederblättchen sind mehr oder weniger breit-elliptisch bis eiförmig oder fast kreisrund, 7 bis 26 mm lang und 6 bis 12 mm breit, an beiden Enden abgerundet oder vorn leicht ausgerandet und kurz bespitzt. Meistens sind sie nur am Rand und unterseits kurz und weich behaart. Sie besitzen etwa 8 bis 13 Paar deutliche, gerade, in einem Winkel von etwa 45 Grad abgehende Seitennerven.
Die Nebenblätter sind viel kleiner als die Blättchen, eiförmig bis halbpfeilförmig, mehr oder weniger gezähnt und unterseits mit je einem konkaven, purpurbraunen Fleck (Nektarium) versehen.
Die Blüten sitzen in sehr kurzen, meistens zwei- bis vierblütigen blattachselständigen, etwas eingerollten, traubigen Blütenständen.
Die zygomorphen Blüten sind etwa 12 bis 15 mm lang. Der Kelch ist kurzröhrig und mehr oder weniger behaart. Die unteren Zähne sind pfriemlich und länger als die kurz-dreieckigen oberen, aber meistens kürzer als die Röhre. Die kahlen Kronblätter sind meistens rotviolett bis trübblau, selten gelblichweiß oder reinweiß. Die Fahne ist verkehrt-eiförmig bis schwach ausgerandet, rotviolett gestreift und länger als die Flügel. Die Flügel sind viel länger als das vorn dunkelviolette Schiffchen. Sie blüht in den Monaten Mai und Juni, teilweise auch bis in den August hinein.
Die Hülsenfrüchte sind länglich bis breit lineal, etwa 2 bis 3,5 cm lang und 5 bis 8 mm breit, abstehend oder nickend, wenig zusammengedrückt, jung kurzhaarig, reif kahl und von glänzendschwarzer Färbung. Sie enthalten meistens drei bis sechs Samen.
Die Samen sind kugelig, etwa 3 bis 4 mm groß, gelblich, rötlich, grau oder grünlichbraun gefärbt und mehr oder weniger dunkel gefleckt.
Die Art hat die Chromosomenzahl 2n = 14[1].
Die Zaun-Wicke ist ein Hemikryptophyt mit Bodenausläufer treibender Grundachse und aufrechtem bis kletterndem, 30 bis 50 cm langem Stängel. Die Rankpflanze hat schwärzliche extraflorale Nektarien an der Unterseite der Nebenblätter. Nektarproduktion findet nur bei feuchtwarmem Wetter statt. Ameisen besuchen regelmäßig die Nektarien, lecken den Nektar auf und schützen als Gegenleistung ihre Wirtspflanze vor Fressfeinden.
Die Kronblätter sind so fest und dick, dass nur kräftige Hummeln die Blüten öffnen können (Kraftblume). Erdhummeln betätigen sich als Nektarräuber, sie gewinnen den Nektar durch Aufbeißen von Kelch und Krone. Anschließend können an diesen Löchern auch Honigbienen Nektar entnehmen.
Die Zaun-Wicke besitzt eine euro-sibirische Verbreitung und wurde in gemäßigten Zonen eingeführt.[2][3] Sie ist in Mitteleuropa häufig. In England wird sie den Saatmischungen für Dauerwiesen und Weiden beigefügt.
Die Zaun-Wicke wächst in nährstoffreichen Fettwiesen, in frischen, krautreichen Laubmischwäldern, vor allem in Gebüsch- und Waldsäumen, an Waldwegen und Waldverlichtungen. Sie gedeiht am besten auf basen- und möglichst stickstoffreichen Böden.
In den Allgäuer Alpen steigt sie in Vorarlberg am Gipfel der Höferspitze bis zu 2100 m Meereshöhe auf[4].
Die Zaun-Wicke gedeiht in Mitteleuropa hauptsächlich in Gesellschaften der Ordnung Arrhenatheretalia, kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Aegopodion, Alliarion, Trifolion medii oder der Ordnung Fagetalia vor.[1]
Die Zaun-Wicke (Vicia sepium) ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die Zaun-Wicke ist eine eiweißreiche Futterpflanze.
Łąkòwô wika (Vicia sepium L.) - to je roscëna z rodzëznë bòbòwatëch. Na Kaszëbach òna rosce np. na łąkach abò w lasach, a kwitnąc òna czasem mòże nawetka òb jeséń.
Łąkòwô wika (Vicia sepium L.) - to je roscëna z rodzëznë bòbòwatëch. Na Kaszëbach òna rosce np. na łąkach abò w lasach, a kwitnąc òna czasem mòże nawetka òb jeséń.
Vicia sepium or bush vetch is a species of flowering plant in the pea and bean family Fabaceae. A nitrogen-fixing, perennial, leguminous climbing plant that grows in hedgerows, grasslands, the edges of woodland, roadsides and rough ground. It occurs in western Europe, Russia including Siberia, Crimea, Caucasus and Central Asia. It can also be found in eastern Canada, north-eastern states of the USA and, where suitable habitat occurs, in Greenland. It is native to, and has been recorded in, almost all parts of Britain, Ireland and associated islands.[1]
A rhizomatous plant. Its climbing habit is enabled by branched tendrils at the end of each leaf stem, which curl around surrounding plants. The stems are not branched, are almost glabrous, sometimes with rare soft hairs, single, mostly 30 to 40 cm long but sometimes as much as 100 cm. The leaves are compound and pinnate with 4 to 8 pairs of opposite leaflets ending in branched tendrils.[2] Leaflets are 20 to 30 mm long, 8 to 10 mm wide, elongated elliptical in form with broad bases and glabrous at both sides. Flower stalks are very short with 2 to 6 almost sessile flowers on each. Flowers are 12 to 15 mm long,[3] reddish-lilac or lilac-blue. Similar in appearance to common vetch (Vicia sativa) but each stem of the latter has more flowers, and bush vetch is usually hairless whereas V. sativa is slightly hairy.
Flowers between May and August, occasionally into November. Mainly cross pollinated by insects. The resultant pods or legumes ripen mainly during July to August, are 30 to 40 mm long, 6 to 8 mm wide, elongated, rhomboid and black in colour. The seeds within are black or brown.
A good potential forage crop with high nutritional value, characterized by high seed productivity in less favourable years. Can by used for hay or silage, particularly arable silage, from perennial grass-vetch mixtures.
Bush vetch supports a variety of generalist legume feeders including beetles, weevils and caterpillars. Bumblebees and honeybees seek out the flowers for their nectar.
Hedges and grass thickets.[4]
Wikimedia Commons has media related to Vicia sepium. Vicia sepium or bush vetch is a species of flowering plant in the pea and bean family Fabaceae. A nitrogen-fixing, perennial, leguminous climbing plant that grows in hedgerows, grasslands, the edges of woodland, roadsides and rough ground. It occurs in western Europe, Russia including Siberia, Crimea, Caucasus and Central Asia. It can also be found in eastern Canada, north-eastern states of the USA and, where suitable habitat occurs, in Greenland. It is native to, and has been recorded in, almost all parts of Britain, Ireland and associated islands.
La veza o arveja (Vicia sepium) es una especie de la familia de las fabáceas.
Planta generalmente pelosa, trepadora o rastrera, perenne de hasta 1 m. Hojas con 3-9 pares de folíolos finalmente puntiagudos, ovado-oblongos; estípulas elípticas, casi enteras, moteadas; 1-3 zarcillos. Flores morado-azuladas mate, 2-6 en cada uno de los cortos cabillos; pétalos de 1,2-1,5 cm; cáliz con dientes desiguales. Vaina de 2-4 cm, negra, glabra. Florece en primavera y verano.
Habita en setos, lugares de arbustos y prados de montaña.
En toda Europa. América del sur
Vicia sepium fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 737. 1753.[1]
Vicia: nombre genérico que deriva del griego bíkion, bíkos, latinizado vicia, vicium = la veza o arveja (Vicia sativa L., principalmente).[2]
sepium: epíteto latino que significa "utilizada en setos o que sirve de cobertura".[3]
Aed-hiirehernes (Vicia sepium) on taimeliik liblikõieliste sugukonnast hiireherne perekonnast.
Aed-hiireherne ladvas on näha õied, allosas on näha valmiv viljakaun
Aed-hiirehernes (Vicia sepium) on taimeliik liblikõieliste sugukonnast hiireherne perekonnast.
Aed-hiireherne ladvas on näha õied, allosas on näha valmiv viljakaun
Aitovirna (Vicia sepium) on hernekasveihin kuuluva myrkyllinen, rentovartinen kasvi. Aitovirna jaetaan kahteen alalajiin: etelänaitovirna (Vicia sepium ssp. sepium) ja niittyaitovirna (Vicia sepium ssp. montana).
Kasvin nimessä oleva sana aito on peräisin sanan aita murteellisesta taivutuksesta, eikä sillä ole mitään tekemistä virnan aitouden kanssa.[2]
Aitovirna voi kasvaa metrin mittaiseksi. Se on rento köynnös, joka takertuu kärhillään muihin kasveihin. Aitovirna kukkii kesä-heinäkuussa. Kukat ovat vaalean violetit, huulimaiset ja lyhytperäiset; ne muodostavat 2–5 kukan terttuja.[3]
Aitovirna muistuttaa hiirenvirnaa. Kasvit on helppo erottaa toisistaan, jos niitä voi tarkastella yhtä aikaa: aitovirnassa on enemmän ja punaisempia kukkia sekä vaaleammat lehdet ja näissä enemmän lehdyköitä (4–8 paria) kuin hiirenvirnalla.
Aitovirnan siemenet ovat pallomaisia, halkaisijaltaan noin 3 mm.
Aitovirna kasvaa lehtomaisissa metsissä, niityillä ja pientareilla.
Aitovirnaa esiintyy Euroopassa Lappia ja Pyreneiden niemimaata lukuun ottamatta.[4]
Aitovirna (Vicia sepium) on hernekasveihin kuuluva myrkyllinen, rentovartinen kasvi. Aitovirna jaetaan kahteen alalajiin: etelänaitovirna (Vicia sepium ssp. sepium) ja niittyaitovirna (Vicia sepium ssp. montana).
Vicia sepium
La Vesce des haies ou Vesce sauvage (Vicia sepium) est une plante herbacée vivace de la famille des Fabaceae.
C'est une plante assez grande (30 à 80 cm), grimpante, aux feuilles pennées (de 3 à 9 paires de folioles oblongues), aux fleurs bleu violacé, disposées en grappes, portées par de courts pédoncules. Vrilles terminales ramifiées.
Elle fleurit de mai à novembre.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Vicia sepium
La Vesce des haies ou Vesce sauvage (Vicia sepium) est une plante herbacée vivace de la famille des Fabaceae.
Łučna woka (Vicia sepium) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Łučna woka docpěwa wysokosć wot 50 cm (30-60 cm) a je nimale naha.
Stołpik je hranity, zrunany abo lězucy, zwjetša wobšěrny.
Łopjena su jednory pjerite a maja 8 hač 14 (18) dźělnych łopješkow. Łopješka docpěwaja dołhosć wot 3 cm, su šěroko eliptiske, na kromje na delnim boku kosmate.
Kćěja wot meje hač julija (awgusta). Kćenja su čerwjenofijałkojte hač mazanje módre. Wone steja w krótkich, hač šěsćokćenjowych, kćenjopažostejacych kićach. Króna docpěwa dołhosć wot 15 mm. Keluch je asymetriski, při tym delnje zubiki su dlěše hač hornje. Kćenja bu zwjetša wot insektow wopróšene.
Płody docpěwaja dołhosć wot 4 cm a šěrokosć wot 1 cm. Wone su płone a so čornje błyšća.
Rosće na łukach, w kerčinach a lěsach.
Łučna woka je rozšěrjena w nimale cyłej Europje a zapadnej a srjedźnej Aziji.
« Łučna woka » w druhich wikimediskich projektach :
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo botanice doda.
Łučna woka (Vicia sepium) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Giljaflækja (fræðiheiti: Vicia sepium) er fjölær háplanta af ertublómaætt. Hún vex í graslendi í tiltölulega snauðum jarðvegi og hengir sig á aðrar jurtir. Hún verður 30-50 sm há. Blöðin skiptast í fjögur til átta smáblöð á stöngli með vafþráðum. Hún blómstrar frá júlí til ágúst tveimur til fimm blómum sem eru blá eða fjólublá að lit. Fræhirslurnar eru langir belgir sem hver inniheldur þrjú til tíu fræ.
Giljaflækja er fremur sjaldséð á Íslandi og finnst aðallega á suður- og suðvesturlandi, undir Eyjafjöllum og í Vestmannaeyjum. Giljaflækja er ræktuð á undan hveiti á ökrum í Kína.[1]
Giljaflækja (fræðiheiti: Vicia sepium) er fjölær háplanta af ertublómaætt. Hún vex í graslendi í tiltölulega snauðum jarðvegi og hengir sig á aðrar jurtir. Hún verður 30-50 sm há. Blöðin skiptast í fjögur til átta smáblöð á stöngli með vafþráðum. Hún blómstrar frá júlí til ágúst tveimur til fimm blómum sem eru blá eða fjólublá að lit. Fræhirslurnar eru langir belgir sem hver inniheldur þrjú til tíu fræ.
Giljaflækja er fremur sjaldséð á Íslandi og finnst aðallega á suður- og suðvesturlandi, undir Eyjafjöllum og í Vestmannaeyjum. Giljaflækja er ræktuð á undan hveiti á ökrum í Kína.
De heggenwikke (Vicia sepium) is een vaste plant uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). De heggenwikke is klimmend of kruipend en is te vinden langs wegen, in heggen (vandaar de Nederlandse naam), op bouwland, grasland en in gemengd bos.
De plant kan wel een meter lang worden. De bladeren en stengels hebben korte haartjes of zijn nagenoeg kaal.
De bloem is bleek, purperkleurig en wordt 1-1,5 cm groot. De onderste kelktanden zijn korte dan de kelkbuis en zijn ongelijk van lengte. De bloemen vormen een tros met twee tot zes kortgesteelde bloemen. De bloeitijd is van mei tot augustus.
Het blad is geveerd en bestaat uit drie tot negen paar deelblaadjes, die langwerpig tot eirond zijn. De gekrulde, vertakte ranken helpen bij het klimmen. De steunblaadjes zijn voorzien van een zwarte vlek.
De vrucht van de heggenwikke is een peul van 2-3,5 cm lang. De peulen zijn zwart, onbehaard en bevatten drie tot tien zaadjes.
Aan de onderzijde van de steunblaadjes scheidt de plant nectar af die vaak door mieren wordt opgelikt.[1]
Bloem
Blad
Peul
Bloem
De heggenwikke (Vicia sepium) is een vaste plant uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). De heggenwikke is klimmend of kruipend en is te vinden langs wegen, in heggen (vandaar de Nederlandse naam), op bouwland, grasland en in gemengd bos.
Gjerdevikke (Vicia sepium) er ei plante i ertefamilien som er utbreidd over Europa og Asia.
Planta er om lag 40 cm høg. Stengel og blad er snaue. Blada er små og eggforma med tydelege midtnervar. Dei sit i 6-7 par på sidestenglar. Gjerdevikke har 2-4 kortskafta blomstar saman i bladhjørne. Skolma vert svart til slutt. Gjerdevikke blømer kring juni i småskog over heile Noreg. På Finse er planta funnen opp til 1220 m.
Gjerdevikke kan blandast saman med fuglevikke. Artane kan skiljast gjennom at fuglevikke har mindre og meir mørkegrøne småblad, og fleire småblad på kvart bladskaft. Vidare har gjerdevikke færre blomar og ofte ein raudare variant av den fiolette fargen.
Gjerdevikke (Vicia sepium) er ei plante i ertefamilien som er utbreidd over Europa og Asia.
Planta er om lag 40 cm høg. Stengel og blad er snaue. Blada er små og eggforma med tydelege midtnervar. Dei sit i 6-7 par på sidestenglar. Gjerdevikke har 2-4 kortskafta blomstar saman i bladhjørne. Skolma vert svart til slutt. Gjerdevikke blømer kring juni i småskog over heile Noreg. På Finse er planta funnen opp til 1220 m.
Gjerdevikke kan blandast saman med fuglevikke. Artane kan skiljast gjennom at fuglevikke har mindre og meir mørkegrøne småblad, og fleire småblad på kvart bladskaft. Vidare har gjerdevikke færre blomar og ofte ein raudare variant av den fiolette fargen.
Gjerdevikke (Vicia sepium) er en flerårig urt i erteblomstfamilien. Planten blir 30-60 cm høy, og er bestanddannende med vekst i tuer som bare i liten grad fortrenger andre arter. Gjerdevikke vokser ofte på relativt mager gressmark og i hekker hvor den slynger seg på annen vegetasjon. Den trives også i veikanter, eng og åker, og i solfylte gressbakker og mellom andre arter.
Bladene er sammensatt i par med 4 til 8 småblad med en slyngtråd lengst ut. Hvert småblad har en tydelig midtnerve. Arten blomstrer fra juli til august. Den har 2 til 5 blomster som er mellom 12 og 15 mm store og som forekommer i varierende fargetoner mellom hvit-lilla, skittenrosa, rosalilla og blålilla. Den blir mørkere med årstiden.
Frukten er en 20 til 30 mm lang belg som inneholder 3 til 10 frø. Den er først glatt og grønn, men når den modnes blir den glinsende sort.
Gjerdevikke kan være vanskelig å skille fra fuglevikke. Artene skiller seg fra hverandre ved at fuglevikke har mindre, smalere og mørkere småblad og flere småblad per bladskaft. Dessuten har gjerdevikke færre blomster og ofte en noe rødere farge.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Gjerdevikke (Vicia sepium) er en flerårig urt i erteblomstfamilien. Planten blir 30-60 cm høy, og er bestanddannende med vekst i tuer som bare i liten grad fortrenger andre arter. Gjerdevikke vokser ofte på relativt mager gressmark og i hekker hvor den slynger seg på annen vegetasjon. Den trives også i veikanter, eng og åker, og i solfylte gressbakker og mellom andre arter.
Bladene er sammensatt i par med 4 til 8 småblad med en slyngtråd lengst ut. Hvert småblad har en tydelig midtnerve. Arten blomstrer fra juli til august. Den har 2 til 5 blomster som er mellom 12 og 15 mm store og som forekommer i varierende fargetoner mellom hvit-lilla, skittenrosa, rosalilla og blålilla. Den blir mørkere med årstiden.
Frukten er en 20 til 30 mm lang belg som inneholder 3 til 10 frø. Den er først glatt og grønn, men når den modnes blir den glinsende sort.
Gjerdevikke kan være vanskelig å skille fra fuglevikke. Artene skiller seg fra hverandre ved at fuglevikke har mindre, smalere og mørkere småblad og flere småblad per bladskaft. Dessuten har gjerdevikke færre blomster og ofte en noe rødere farge.
Wyka płotowa (Vicia sepium L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny bobowatych. Występuje na dużej części Azji i w całej niemal Europie, rozprzestrzenia się też w innych regionach[2]. W Polsce gatunek pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich.
Bylina, hemikryptofit. Siedlisko: łąki, lasy, zarośla, przydroża. Roślina miododajna, nektar powstaje w miodnikach u nasady rurki pręcików. Kwitnie od maja do czerwca, a czasami również jesienią. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla związku (All.) Trifolion medii[3]. Jest wybitnie przystosowana do zapylania krzyżowego przez owady o długim aparacie gębowym, głównie duże trzmiele. Tylko one mogą dostać się do nektaru. Pod ciężarem owada siadającego na łódeczce wysuwa się słupek, który pod znamieniem ma gęste włoski z przyklejonym pyłkiem z pręcików (roślina jest przedprątna, nie może więc w tym czasie zapylić się własnym pyłkiem). Pyłek ten przykleja się do brzusznej strony owada i może być przez niego przeniesiony na inny kwiat wyki, w którym słupek jest już dojrzały. Mniejsze trzmiele nie mogąc się dostać do nektaru, często wygryzają otwór w dolnej części kwiatu nie pośrednicząc w jego zapylaniu.
Wyka płotowa (Vicia sepium L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny bobowatych. Występuje na dużej części Azji i w całej niemal Europie, rozprzestrzenia się też w innych regionach. W Polsce gatunek pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich.
Vicia sepium é uma espécie de planta com flor pertencente à família Fabaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 737. 1753.
O seu nome comum é ervilhaca-dos-lameiros.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Encontra-se/Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia, nomeadadamente pelo Anexo da Directiva Habitats e pelo Anexo da Convenção sobre a Vida Selvagem e os Habitats Naturais na Europa e pelo .
Vicia sepium é uma espécie de planta com flor pertencente à família Fabaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 737. 1753.
O seu nome comum é ervilhaca-dos-lameiros.
Obplotna grašica (znanstveno ime Vicia sepium) je zelnata trajnica iz družine metuljnic.
Obplotna grašica zraste do 50 cm v višino in ima enkrat pernato deljene jajčaste ali elipsasto oblikovane liste, ki so na robovih in po spodnji strani poraščeni s kratkimi, gostimi dlačicami. Cvetovi so metuljasti, svetlo vijolične do umazano modre barve. V dolžino dosežejo do 15 mm in so združeni v 2- do 5-cvetna zalistna socvetja. Semena zorijo v do 4 cm dolgih črnih strokih.
Obplotna grašica je razširjena po košenicah in med grmovjem po vsej Evropi in osrednji Aziji, kjer cveti od maja do avgusta.
Wikimedijina zbirka ponuja več predstavnostnega gradiva o temi: Obplotna grašicaObplotna grašica (znanstveno ime Vicia sepium) je zelnata trajnica iz družine metuljnic.
Häckvicker (Vicia sepium) är en flerårig ört tillhörande familjen ärtväxter.
Bladen är parbladigt sammansatta med 4 till 8 småblad och längst ut finns ett klänge. Varje småblad har en tydlig mittnerv. Arten blommar från juli till augusti. Den har 2 till 5 stycken blommor som är mellan 12 och 15 millimeter stora och som förekommer i varierande toner mellan violett, rosalila och blålila. Frukten utgörs av en, 20 till 30 millimeter lång, kal balja innehållandes 3 till 10 frö, som blir svart när den torkar.
Häckvicker växer ofta på relativt mager gräsmark, i häckar samt längs vägrenar. Den klänger normalt på annan vegeration.
Kan möjligtvis blandas ihop med kråkvicker. Arterna skiljs åt genom att kråkvicker har mindre, mörkgrönare småblad och fler småblad per bladskaft. Dessutom har häckvicker färre blommor och ofta en något rödare variant av den violetta färgen.
Arten är mångformig och ibland urskiljs två underarter. Dessa erkänns dock inte alltid.
Häckvicker har totalt 14 kromosomer.
Artepitetet sepium kommer ifrån latinets sæpes som betyder häck, och åsyftar växtplatsen.
Wikimedia Commons har media som rör Häckvicker.
Häckvicker (Vicia sepium) är en flerårig ört tillhörande familjen ärtväxter.
Bladen är parbladigt sammansatta med 4 till 8 småblad och längst ut finns ett klänge. Varje småblad har en tydlig mittnerv. Arten blommar från juli till augusti. Den har 2 till 5 stycken blommor som är mellan 12 och 15 millimeter stora och som förekommer i varierande toner mellan violett, rosalila och blålila. Frukten utgörs av en, 20 till 30 millimeter lång, kal balja innehållandes 3 till 10 frö, som blir svart när den torkar.
Häckvicker växer ofta på relativt mager gräsmark, i häckar samt längs vägrenar. Den klänger normalt på annan vegeration.
Kan möjligtvis blandas ihop med kråkvicker. Arterna skiljs åt genom att kråkvicker har mindre, mörkgrönare småblad och fler småblad per bladskaft. Dessutom har häckvicker färre blommor och ofta en något rödare variant av den violetta färgen.
Рослина азотофіксуюча, кореневищна багаторічна, 30–40(100) см. Стебла підняті чи виткі, стрункі, не розгалужені, майже голі, іноді з рідкісними м'якими волосками. Листя 7–12 см, складаються з 4–8 пар протилежних листочків, які довгасто-яйцеподібні або довгасто-ланцетні, 6–30 × 4–13 мм, волосисті, верхівка тупа або усічена. Квіти 2–4(6) в пахвових пучках. Квіти бліді фіолетово-пурпурові, червоні, або від майже фіолетових до рожевих, 10-15 мм завдовжки. Біб від широко подовженого до субромбічного, злегка вигнутий, 20–40 × 5–8 мм, верхівка — дзьоб. Насіння 5–7, сплющено-сфероїдне. Переважає перехресне запилення комахами. Гарний потенційний корм із високою поживною цінністю[3][2].
Африка: Марокко; Азія: Вірменія, Азербайджан, Грузія, Російська Федерація, Китай, Казахстан, Киргизстан, Таджикистан, Монголія, Японія, Корея, Туреччина; Європа: уся територія, крім Свальдбарда. Введений у Ґренландії й Канаді[3][4][5][6].
Населяє узлісся, огорожі, купини, схили пагорбів, луки, поля, узбіччя доріг; на висотах до 2200 м[3].
В Україні зростає на галявинах, луках, у чагарниках — у лісовій зоні й лісостепу звичайний; у степу зрідка[2].
коріння
листя
квітка
плоди
насіння
Це незавершена стаття про Бобові.Vicia sepium là một loài thực vật thuộc Chi Đậu răng ngựa (Vicia).
Bài viết liên quan đến tông Đậu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Vicia sepium là một loài thực vật thuộc Chi Đậu răng ngựa (Vicia).
Vicia sepium L., 1753
Горо́шек забо́рный (лат. Vicia sepium) — травянистое растение, вид рода Горошек семейства Бобовые (Fabaceae).
Многолетнее травянистое растение 20—60 см высотой с длинными ползучими подземными побегами. Стебли прямостоячие, иногда лазающие, у основания иногда разветвлённые или же простые, голые.
Листья парноперистые, с разветвлённым усиком на конце. Прилистники яйцевидные до полустреловидных. Листочки до 3,5 см длиной, в четырёх — восьми парах, голые, реже бархатистые, на коротких черешочках, яйцевидной до широколинейной формы, с закруглённым основанием и закруглённым или выемчатым концом, на котором часто имеется короткое острие.
Цветки в малоцветковых (до четырёх цветков) кистях в пазухах листьев, почти сидячие. Чашечка короткотрубчатая, все зубцы в несколько раз короче трубки. Венчик 12—15 мм длиной, бледно-голубовато-розового цвета.
Бобы сначала опушённые, к созреванию голые, блестящие, продолговатые до широколинейных, 25—40 мм длиной и 6—8 мм шириной.
Вид широко распространён по всей Европе и Сибири, южнее встречается в основном в горных районах. Завезён на Сахалин, в Гренландию, на северо-восток Северной Америки.
Встречается на лугах, по берегам рек, в антропогенно преобразованных местах. В России в XIX веке выращивался в качестве кормового растения. В Великобритании использовался в смесях для засевания пастбищ.
Иногда в отдельный подвид выделяется Vicia sepium subsp. montana (W.D.J.Koch) Hämet-Ahti, 1970, отличающийся слабыми стеблями, узкими листочками и бледно-грязно-розовыми венчиками цветков. Ввиду существования непрерывного ряда переходных форм его выделение представляется нецелесообразным.
Горо́шек забо́рный (лат. Vicia sepium) — травянистое растение, вид рода Горошек семейства Бобовые (Fabaceae).
野豌豆（学名：Vicia sepium）为豆科野豌豆属的植物。分布于朝鲜、日本、俄罗斯以及中国大陆的西南、西北等地，生长于海拔1,000米至2,200米的地区，多生在山坡或林缘草丛，目前已由人工引种栽培。
滇野豌豆（云南种子植物名录）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_(19750054603).jpg)
.jpg)
