Dalbergiya (lat. Dalbergia) - paxlakimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Palissandre (Dalbergia) és un gran gènere d'arbres de mida mitjana a petita, arbusts o lianes dins la família de les fabàcies. Aquest gènere té una àmplia distribució i és natiu de les regions tropicals d'Amèrica central, Amèrica del Sud, Àfrica, Madagascar i sud d'Àsia. Té entre 100 i 600 espècies; ILDIS accepta 159 espècies.
Moltes espècies de Dalbergia són arbres importants per la seva fusta que de vegades és decorativa i fragant.
L'espècie preminent de palissandre apreciada a Occident és D. nigra coneguda com a Rio, Bahia, Brazilian Rosewood, Palisandre de Rio Grande, o Jacarandá;actualment es troba en la llista CITES Apèndix I.[2] El segon palissandre més recercat a Occident és D. latifolia conegut com (East) Indian Rosewood o Sonokeling.
Dalbergia melanoxylon de l'Àfrica serveix per fer instruments de vent musicals.
Les espècies de Dalbergia causen al·lèrgia per la presència de quinones a la fusta.
Palissandre (Dalbergia) és un gran gènere d'arbres de mida mitjana a petita, arbusts o lianes dins la família de les fabàcies. Aquest gènere té una àmplia distribució i és natiu de les regions tropicals d'Amèrica central, Amèrica del Sud, Àfrica, Madagascar i sud d'Àsia. Té entre 100 i 600 espècies; ILDIS accepta 159 espècies.
Dalbergie (Dalbergia) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to stromy, keře i liány s nenápadnými květy a lichozpeřenými listy, rozšířené v tropech celého světa. Mnohé druhy poskytují velmi ceněné dekorativní dřevo, známé jako rosewood nebo palisandr. Některé druhy dalbergií jsou také používány v místní medicíně.
Dalbergie jsou stromy, keře i dřevnaté liány se střídavými lichozpeřenými listy. Listy jsou nejčastěji složeny pouze z několika lístků, u některých druhů jsou listy jednoduché nebo přesněji řečeno jednolisté. Lístky složených listů bývají nejčastěji střídavé, vzácně vstřícné. Palisty jsou nejčastěji drobné a opadavé. Květenství jsou často bohaté úžlabní nebo vrcholové hrozny či laty. Květy jsou spíše drobné, krátce stopkaté, s klasickou stavbou motýlokvětých rostlin. Kalich je zvonkovitý, s 5 nestejnými cípy. Koruna je nejčastěji bílá nebo zelenavá, řidčeji purpurová. Tyčinek je 9 nebo deset, jednobratrých nebo dvoubratrých. Semeník je stopkatý, s několika vajíčky a krátkou až dlouhou čnělkou s drobnou vrcholovou bliznou. Plodem je nepukavý lusk, který může mít různou podobu od ledvinovitého po čárkovitý a od tenkého křídlatého plodu typu samara až po silně dřevnatý. V plodu je nejčastěji jediné semeno, řidčeji dvě semena v jediné semenné komůrce.[1][2][3]
Rod dalbergie zahrnuje asi 250 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa, s četnými přesahy do subtropických oblastí. Rod je bohatě zastoupen v tropické Africe, Asii i Americe. V subsaharské Africe roste asi 60 druhů, dalších 43 vesměs endemických druhů se vyskytuje na Madagaskaru. V Asii roste celkově asi 100 druhů, největší druhová diverzita je v Indočíně (55 druhů), jihovýchodní Asii (40 druhů) a na Indickém subkontinentu (34 druhů). Z Číny je udáváno 28 druhů. Zastoupení rodu v Austrálii, Tichomoří a v Papuasii je jen malé. Do Austrálie zasahují pouze 2 původní druhy, omezené svým výskytem na sever a severovýchod kontinentu. Některé další druhy (např. Dalbergia sissoo) v Austrálii zdomácněly.[4] [5][1][2]
Jediným druhem, který je rozšířen v tropech Starého i Nového světa, je Dalbergia ecastaphyllum. Je rozšířen v Americe od Floridy po Brazílii a v tropické západní a jihozápadní Africe. Původnost výskytu v Africe bývá někdy zpochybňována. Asijský druh Dalbergia sissoo zdomácněl vlivem pěstování v tropech všech kontinentů.
Dalbergie mají hospodářský význam především jako zdroj velmi ceněného tvrdého dřeva. Některé druhy mají využití v medicíně.
Dalbergie jsou zdrojem velmi kvalitního a žádaného dřeva, které se vyznačuje nejen krásnou texturou a sytou barvou, ale je také tvrdé a přitom dobře opracovatelné. Některé druhy navíc příjemně voní. Povětšině se obchoduje pouze v nevelkém množství a je drahé. Celkem je z celého světa udáváno okolo 15 druhů komerčně významnějších druhů dalbergií.[6] Větší díl dřeva pochází z divoce rostoucích stromů, neboť dalbergie roste pomalu a výtěžnost plantáží je nízká. Nadměrné kácení vedlo k silnému poklesu jejich výskytu. Většina komerčně využívaných druhů je na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN vedena jako zranitelné, některé, např. jihoamerický druh Dalbergia nigra, se ocitly na seznamu CITES a mezinárodní obchod s jejich dřevem je regulován.
Nejznámějším dřevem dalbergie je tzv. africký eben (African Ebony), nazývaný též africké černé dřevo (African Blackwood). Pochází z druhu Dalbergia melanoxylon, rozšířeného na většině území subsaharské Afriky. Toto dřevo bylo používáno již za časů Starověkého Egypta. V současné době je jedním z nejvýše ceněných afrických dřev. Je velmi žádané zejména na výrobu hudebních nástrojů a jejich komponent, neboť se mimo krásného vzhledu a mechanických vlastností vyznačuje i čistotou tónu. Další využití je zejména na různé nástroje, upomínkové a umělecké předměty a nábytek. V Africe se na lokálních tržištích často nabízejí různé skulptury z ebenového dřeva, často i se zachovanou kontrastní světlou bělí. Africký eben je velmi drahé dřevo, v roce 2000 stál metr krychlový tohoto dřeva v průměru přes 10000 amerických dolarů. Největšími vývozci jsou Tanzanie a Mosambik.
Dalbergie Dalbergia sissoo pochází ze severní Indie, kde roste při úpatí Himálají. V současnosti se pěstuje v řadě asijských a afrických zemí a místy i zplaňuje. Zlatohnědé až tmavě hnědé jádrové dřevo je tvrdé, pružné, dobře opracovatelné a velmi dekorativní. Je používáno k nejrůznějším účelům, na ozdobné předměty, k výrobě luxusního nábytku, vycházkových holí, držadel a podobně. Je obchodováno nejčastěji pod jménem Sissoo, řidčeji jako indické růžové dřevo (Indian Rosewood). Podobné využití má i dřevo Dalbergia latifolia, pocházející z tropické Asie od Indie a Nepálu po Indonésii. Oba druhy jsou též používány jako stínící stromy (např. na kávových plantážích) a k znovuzalesňování erodovaných půd.
Mnohé druhy dalbergií pocházejí z Madagaskaru. Některé druhy, zejména Dalbergia greveana, D. baronii a D. louvelii, poskytují velmi kvalitní dřevo s krásnou barvou i strukturou, ceněné zejména na výrobu hudebních nástrojů. Další využití je např. na marketerie, sportovní náčiní, výrobu nábytku a různé drobnější předměty, např. držadla a dřevěné prvky v luxusnějších automobilech. Tato dřeva jsou obchodována pod názvem Madagascar Rosewood nebo také Madagascar Palisander a jednotlivé druhy většinou ani nejsou rozlišovány. Z dalších madagaskarských druhů se v menší míře obchoduje také se dřevem Dalbergia chapelieri, D. chlorocarpa, D. hildebrandtii, D. madagascariensis, D. mollis, D. monticola, D. purpurascens a D. trichocarpa. Kvalitní dřevo má celá řada dalších madagaskarských druhů dalbergií, náležejících mezi ohrožené dřeviny, neboť se jedná o místní endemity s omezeným areálem výskytu.[7]
Také v tropické Americe náležejí dalbergie mezi komerčně významná dřeva. Ze Střední Ameriky pochází Dalbergia stevensonii, obchodovaná pod názvem Honduras Rosewood. Mezi další využívané středoamerické druhy náleží Dalbergia retusa a D. tucurensis. Brazilský druh D. nigra na trzích známý pod názvem Jacaranda, je v současné době na seznamu CITES a je nahrazován jinými dřevy.[7][6]
Dřevo Dalbergia melanoxylon, tzv. africký eben
Dřevo Dalbergia nigra
Dřevo dalbergií typu Rosewood
Dalbergie Dalbergia melanoxylon je v různých afrických zemích používána při ošetřování celé řady onemocnění, zejména průjmů, parazitárních onemocnění a také jako afrodiziakum. Madagaskarský druh Dalbergia chapelieri je používán v tradiční medicíně při léčení parazitárních onemocnění, úplavice a průjmů a pro usnadnění porodů. Kůra se používá k barvení. Také dřevo D. louvelii je používáno v tradiční medicíně při léčení bilharziózy a malárie. Druh Dalbergia greveana je na jihozápadním Madagaskaru považován za posvátný a pasta ze dřeva aplikovaná na tvář je používána proti různým neduhům. Kůra Dalbergia latifolia je v indické tradiční medicíně používána při ošetřování trávicích potíží, průjmů, lepry a proti parazitům.[7] Mezi další druhy využívané v indické medicíně náleží Dalbergia lanceolaria, D. sissoides, D. sissoo, D. sympathetica a D. volubilis.[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dalbergie ve Wikimedia Commons
Dalbergie (Dalbergia) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to stromy, keře i liány s nenápadnými květy a lichozpeřenými listy, rozšířené v tropech celého světa. Mnohé druhy poskytují velmi ceněné dekorativní dřevo, známé jako rosewood nebo palisandr. Některé druhy dalbergií jsou také používány v místní medicíně.
Die Dalbergia, eingedeutscht auch Dalbergien oder Palisanderhölzer genannt, sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die 100 bis 300 Arten sind in der Neotropis und tropischen sowie subtropischen Gebieten Afrikas und Asiens verbreitet. Seit Januar 2017 unterliegt die gesamte Gattung dem Washingtoner Artenschutzabkommen. Der Gattungsname ehrt den schwedischen Militärangehörigen bei der holländischen Westindien-Kompanie in Surinam Carl Gustav Dahlberg (1721–1781).[1]
Dalbergia-Arten sind verholzende Pflanzen, die als kleine bis mittelgroße Bäume, Sträucher oder Lianen wachsen.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattspreite ist unpaarig oder paarig bis „falsch unpaarig“ gefiedert. Die Fiederblätter sind an der Blattrhachis meist wechselständig, selten gegenständig angeordnet. Es sind keine Nebenblätter vorhanden.[2]
Es werden end- oder seitenständige traubige oder rispige Blütenstände gebildet. Die Hochblätter sind nur klein.
Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die Kelchblätter sind zu einem glockenförmigen Kelch verwachsen, mit unterschiedlichen Kelchzähnen. Die grünlich, weißlich bis purpurnen Kronblätter haben den typischen Aufbau der Schmetterlingsblütler. Es sind neun bis zehn Staubblätter, die untereinander unterschiedlich verwachsen sind, vorhanden, meist mona- oder diadelphisch.
Die dünnen, flachen und papierigen bis ledrigen Hülsenfrüchte enthalten ein bis vier Samen, sie öffnen sich nicht. Die abgeflachten Samen sind oft nierenförmig.
Als Diasporen dienen die sich nicht öffnenden Hülsenfrüchte, die vom Wind ausgebreitet werden.
Die Laubblätter einiger Dalbergia-Arten dienen den Raupen einiger Schmetterlingsarten als Nahrung; die Art Bucculatrix mendax frisst ausschließlich Blätter der Art Dalbergia sissoo.
Die Gattung Dalbergia wurde 1781 durch Carl von Linné dem Jüngeren in Supplementum Plantarum, S. 52–53, 316–317[3] aufgestellt. Typusart ist Dalbergia lanceolaria L. f.[4] Dalbergia L. f. nom. cons. wurde nach den Regeln des ICN (Melbourne ICN Art. 14.4 & App. III) gegenüber Amerimnon P.Browne nom. rej., Ecastaphyllum P.Browne nom. rej. und Acouba Aubl. nom. rej. konserviert. Weitere Synonyme sind Coroya Pierre, Triptolemea Mart., Miscolobium Vogel.[5]
Die Gattung Dalbergia gehört zur Tribus Dalbergieae in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae).[5]
Die Gattung Dalbergia ist fast weltweit in den Tropen und Subtropen vertreten. Arten kommen in Mittel- und Südamerika, Afrika mit Madagaskar und Südasien vor. In Madagaskar gibt es etwa 50 Arten, bis auf eine kommen sie nur dort vor.[6] In China gibt es etwa 29 Arten, 14 davon nur dort.[2]
Je nach Autor enthält die Gattung Dalbergia 100 bis 120[2] oder bis zu 300[7] Arten. Hier eine Artenauswahl:[5]
Folgende Arten werden je nach Autor nicht mehr dieser Gattung zugeordnet (Auswahl):
Das Holz vieler Arten der Gattung ist ein begehrtes Edelholz. Die meisten dieser Hölzer werden Palisander genannt, wegen des aromatischen Duftes eines auch „Rosenholz“ (Dalbergia decipularis), ein anderes „Veilchenholz“/Königsholz (Dalbergia cearensis).
Das Holz des Brasilianischen Palisanders oder Rio-Palisanders (Dalbergia nigra) ist sehr begehrt; es ist durch Raubbau mittlerweile so selten, dass es im Anhang I der CITES-Liste geführt wird. Dalbergia latifolia liefert den begehrten Ostindischen Palisander. Dalbergia retusa aus Mittelamerika liefert ein vielseitig verwendbares Holz mit der Handelsbezeichnung Cocobolo.[17] Das afrikanische Dalbergia melanoxylon ist eine der schwersten Holzarten und wird unter dem Namen Grenadill vor allem für den Bau von hochwertigen Holzblasinstrumenten (Klarinetten, Oboen) verwendet.
Seit dem 2. Januar 2017 ist die gesamte Gattung Dalbergia mit Ausnahme von Dalbergia nigra im CITES-Anhang II gelistet.[18]
Die Dalbergia, eingedeutscht auch Dalbergien oder Palisanderhölzer genannt, sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die 100 bis 300 Arten sind in der Neotropis und tropischen sowie subtropischen Gebieten Afrikas und Asiens verbreitet. Seit Januar 2017 unterliegt die gesamte Gattung dem Washingtoner Artenschutzabkommen. Der Gattungsname ehrt den schwedischen Militärangehörigen bei der holländischen Westindien-Kompanie in Surinam Carl Gustav Dahlberg (1721–1781).
Tekst üüb Öömrang Dalbergia of uk Dalbergien san en skööl faan plaantenslacher uun det onerfamile Faboideae faan det famile bongfrüchten (Fabaceae). Det holt faan jodiar 100 bit 300 slacher het Palisander.
Palisanderholt stiremt stark an woort uk ruusenholt näämd, hää mä ruusen oober ei föl tu dun. Enkelt slacher haa en grat bedüüdang üs mööbelholt an för musiikinstrumenten:
Dalbergia of uk Dalbergien san en skööl faan plaantenslacher uun det onerfamile Faboideae faan det famile bongfrüchten (Fabaceae). Det holt faan jodiar 100 bit 300 slacher het Palisander.
Do Dalbergien (Dalbergia) sunt aan Sleek fon Plonten in ju Unnerfamilie fon do Flitterke-Blöitlere (Fabioideae) binne ju Familie fon do Hulsenfruchte (Fabaceae). Do 100 bit 300 Oarden sunt in ju Neotropis (dät is fon Suudamerikoa uur Deele fon Middelamerikoa bit Florida) juust so as in tropiske un subtropiske Rebätte fon Afrikoa un Asien fersprat. Dät Holt fon wäkke Oarden wäd in dän Honnel mäd dän Noome Palisander beteekend. Sänt Januoar 2017 unnerlääse aal do Oarden fon dän Sleek dät Washingtoner Oardenskuts-Oukuumen.
Dät Holt fon fuul Oarden fon dän Sleek is een wäidful Eedelholt. Do maaste fon düsse Holte wäide as Palisander beteekend, wäkke derfon häbe uk uur Honnelsnoomen, biespilswiese wäd dät Holt fon ju Oard Dalbergia decipularis as Rousenholt ferkooped, uumdät dät frisk apsniedene Holt aromatisk rukt. Man dät is nit ju eensige Oard, ju mäd düssen Noomen beteekend wäd.
Dät Holt fon dän Rio-Palisander of Brasilioansken Palisander (Dalbergia nigra) is aiske fräiged, man dät is truch Roofbau unner ju Wiele so säilden wuuden, dät dät in dän Ounhong I fon ju CITES-Lieste fierd wäd. Dalbergia latifolia lääwert dän aiske begeerden "Aastindisken Palisander". Dalbergia retusa uut Middelamerikoa rakt een Holt, dät foar fuul ferskeedene Seeken goadelk tou bruuken is un unner dän Noome "Cocobolo" ferkooped wäd. Dät Holt fon ju afrikoanske Oard Dalbergia melanoxylon is een fon do loodichste Holt-Oarden un wäd unner dän Noome "Grenadill" besunners foar dän Bau fon hoochwäidige Holt-Bläisinstrumente (Klarinetten, Oboen) bruukt.
Sänt dän 2. Januoar 2017 is die heele Sleek Dalbergia mäd Uutnoame fon Dalbergia nigra in dän CITES-Ounhong II liested.
Do Dalbergien (Dalbergia) sunt aan Sleek fon Plonten in ju Unnerfamilie fon do Flitterke-Blöitlere (Fabioideae) binne ju Familie fon do Hulsenfruchte (Fabaceae). Do 100 bit 300 Oarden sunt in ju Neotropis (dät is fon Suudamerikoa uur Deele fon Middelamerikoa bit Florida) juust so as in tropiske un subtropiske Rebätte fon Afrikoa un Asien fersprat. Dät Holt fon wäkke Oarden wäd in dän Honnel mäd dän Noome Palisander beteekend. Sänt Januoar 2017 unnerlääse aal do Oarden fon dän Sleek dät Washingtoner Oardenskuts-Oukuumen.
Palisandro esas ligno violea, kun nuanci flava, nigra, quan onu povas polisar adbrile, uzata por l'inkrusturi, por facar mobli.
డాల్బెర్గియా (Dalbergia) పుష్పించే మొక్కలలో ఫాబేసి కుటుంబానికి చెందిన ప్రజాతి. ఇందులో కొన్ని ముఖ్యమైన కలప చెట్లు ఉన్నాయి.
Jalambaan as ngarab la su am ay xop yu sew yu toll ci ñeent ak xaaj, ba ci juróom-ñaar ak xaaj, ci ay met waaye néew na lool lu muy yegg fukki met ak juróom. Garab gi noo ngi koy fekk lu ci ëpp ci àll bi di ko jëfandikoo ci wàllug paj walla ci ay jumtuwaay. Bantu jalambaan bokk na ci li ëpp dayo ci liy jóge ci Afrig boole ko ak ay jumtuwaay yu bari yu nu ci man a jële. Bokk na ci it yi ñu gën a jox cër gën koo yittewoo ci wàllug yattum bant ci wàllum defar ay jumtuwaay yu jëm ci wàllu misig ñu di ko jaay ci àdduna bébb ci lu ndaw waaye ci njëk lu kawe.
Dëkkuwaayam garabu jalambaan man nañu koo fekk ci gox yu bari ak ci dundiin wu wuute man nañu koo fekk ci suuf su wow walla suuf su xaw a tooy dana ñu ko fekk it fu am i xeer waaye fi ëpp ci fi ñu koy fekk mooy cib àll ci àll boo xamentani lu ëpp ci garab ya séeni xop day sew walla fu jége géej.
==Melo wi== Xooxi jalambaan yi buñu leen génnee ci koog yi ñu nekk ba ji leen dina ñu gaaw a sax. Da ñu leen di teg ci kaw ub car ngir ñu wow ba laa ñu leen a weer ci naaj wi. Dina ñu sax juróom-ñatt jàpp ñaar fukki fan bu ñu ko jiyee ak it lu tolloog juróom-fukk ci téeméer bu ne ñu man a dund séen ug màgg nag gaawut lool ndax man nañu dem ba ñaari at toll ci fukki sànt-met ak ñaar yépp ci reen yi lay nekk.
Li ci njëkk ci njariñ yi ci wàllug paj nee nañu reeni garab gi boo ko jëfandikoo dana ray ay saan dana yokk it ngóora góor, ku ko togg it man nañu koo jëfandikoo ngir fàggandiku ci ëmbu jigeeen buy yàqu walla faj biir buy metti walla biir buy daw walla faj xeeti feebar yiy juddoo ci sëy. Bant yi boo ko lakkee saxar si nga noyyi ko man naa faj bopp buy metti walla soj walla xeeti sëqat yu metti yi. Xas mi ak reen yi bu ñu ko boolee ci paj um cosaan man naa faj biir buy daw bu ñu ko boolee ak buy.
Batay ci wàllug paj xas mi ku ko jël dëbb ko ba mu mokk ba mu xaw a nooy man nañu koo faje góom ku jël xop yi it dëbb ko ba mu nooy man naa faj ay metiitu yax walla ay teq ak yu ni mel ndox miy génnee ci garab gi nu koy wax njoy-njoy ak ci xop yi man naa faj gémmiñ guy nàcc mbaa gu sofe walla it put guy xasan Batay ci xas mi as lëf ci xas mi wane nañu ni man naa faj lu jëm ci ay mikrob te it man nañu cee faj ay gaañu-gaañu.
Ci wàllu jëmbat garab gi, garabu jalambaan man naa doon luy gën a dundal suuf yokk ak mbaaxam man nañu koo jëfandikoo it ngir fàggandiko dees na ko jëfandikoo it ci sàkket yu dëggar.
Yaneen i njariñ ci jalambaan, léppam day jëm ci bantam ndax bant la bu njool xaw a jàpp ... leeg-leeg mu dër lool walla mu jël yeneen wirgo. ay bantam man na dem ba ci fukk ak ñaar ci ay sànt-met, bantam nag dana niin dëgar lool duy gaaw a dammu, man naa it fàggandiko ci ay yàq-yàqu yu mel ni ay max añs teg ci it neex a jëfandikoo te rafet lool ba tax na dañu koy jëfandikoo ci jumtuwaay yi ñuy defe misig ak bant bi ñuy doxe nu koy wax dokk dees na ko jëfandikoo fii ci Senegaal ci yu bari lu ci mel ni kurus ak yat ak jaaro añs.
Xobi garabug Jalambaan
Meññat mi
.jpg)
Tóortóor yi
.jpg)
Garab gi
Dalbergia
Jalambaan as ngarab la su am ay xop yu sew yu toll ci ñeent ak xaaj, ba ci juróom-ñaar ak xaaj, ci ay met waaye néew na lool lu muy yegg fukki met ak juróom. Garab gi noo ngi koy fekk lu ci ëpp ci àll bi di ko jëfandikoo ci wàllug paj walla ci ay jumtuwaay. Bantu jalambaan bokk na ci li ëpp dayo ci liy jóge ci Afrig boole ko ak ay jumtuwaay yu bari yu nu ci man a jële. Bokk na ci it yi ñu gën a jox cër gën koo yittewoo ci wàllug yattum bant ci wàllum defar ay jumtuwaay yu jëm ci wàllu misig ñu di ko jaay ci àdduna bébb ci lu ndaw waaye ci njëk lu kawe.
Dëkkuwaayam garabu jalambaan man nañu koo fekk ci gox yu bari ak ci dundiin wu wuute man nañu koo fekk ci suuf su wow walla suuf su xaw a tooy dana ñu ko fekk it fu am i xeer waaye fi ëpp ci fi ñu koy fekk mooy cib àll ci àll boo xamentani lu ëpp ci garab ya séeni xop day sew walla fu jége géej.
==Melo wi== Xooxi jalambaan yi buñu leen génnee ci koog yi ñu nekk ba ji leen dina ñu gaaw a sax. Da ñu leen di teg ci kaw ub car ngir ñu wow ba laa ñu leen a weer ci naaj wi. Dina ñu sax juróom-ñatt jàpp ñaar fukki fan bu ñu ko jiyee ak it lu tolloog juróom-fukk ci téeméer bu ne ñu man a dund séen ug màgg nag gaawut lool ndax man nañu dem ba ñaari at toll ci fukki sànt-met ak ñaar yépp ci reen yi lay nekk.
Dalbergia is a large genus of small to medium-size trees, shrubs and lianas in the pea family, Fabaceae, subfamily Faboideae. It was recently assigned to the informal monophyletic Dalbergia clade (or tribe): the Dalbergieae.[2][3][4] The genus has a wide distribution, native to the tropical regions of Central and South America, Africa, Madagascar and southern Asia.
A fossil †Dalbergia phleboptera seed pod has been found in a Chattian deposit, in the municipality of Aix-en-Provence in France.[5] Fossils of †Dalbergia nostratum have been found in rhyodacite tuff of Lower Miocene age in Southern Slovakia near the town of Lučenec.[6] Fossil seed pods of †Dalbergia mecsekense have been found in a Sarmatian deposit in Hungary.[7] †Dalbergia lucida fossils have been described from the Xiaolongtan Formation of late Miocene age in Kaiyuan County, Yunnan Province, China.[8]
Many species of Dalbergia are important timber trees, valued for their decorative and often fragrant wood, rich in aromatic oils. The most famous of these are the rosewoods, so-named because of the smell of the timber when cut, but several other valuable woods are yielded by the genus.
Species such as Dalbergia nigra known as Rio, Bahia, Brazilian rosewood, palisander de Rio Grande, or jacaranda and Dalbergia latifolia known as (East) Indian Rosewood or Sonokeling have been heavily used in furniture given their colour and grain. Several East Asian species are important materials in traditional Chinese furniture.
The (Brazilian) tulipwood (D. decipularis) is cream coloured with red or salmon stripes. It is most often used in crossbanding and other veneers; it should not be confused with the "tulipwood" of the American tulip tree Liriodendron tulipifera, used in inexpensive cabinetwork.
The similarly used (but purple with darker stripes), and also Brazilian, kingwood is yielded by D. cearensis. Both are smallish to medium-sized trees, to 10 m. Another notable timber is cocobolo, mainly from D. retusa, a Central American timber with spectacular decorative orange red figure on freshly cut surfaces which quickly fades in air to more subdued tones and hues.
Dalbergia sissoo (Indian rosewood) is primarily used for furniture in northern India. Its export is highly regulated due to recent high rates of tree death due to unknown causes. Dalbergia sissoo has historically been the primary rosewood species of northern India. This wood is strong and tough, with color golden to dark brown. It is extremely durable and handsome, and it maintains its shape well. It can be easily seasoned. It is difficult to work, but it takes a fine polish. It is used for high quality furniture, plywoods, bridge piles, sporting goods, and railway sleepers. It is a very good material for decorative work and carvings. Its density is 770 kg/m3.
African blackwood (D. melanoxylon) is an intensely black wood in demand for making woodwind musical instruments.
Dalbergia species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Bucculatrix mendax which feeds exclusively on Dalbergia sissoo.
The Dalbergia species are notorious for causing allergic reactions due to the presence of sensitizing quinones in the wood.
All Dalbergia species are protected under the Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (CITES).[9] All but Dalbergia nigra are listed in Appendix II, with D.nigra listed in Appendix I.
Dalbergia comprises the following species:[10][11]
Spines of D. armata Trunk of D. lanceolaria 
Flowers of D. lanceolaria 
Pods of D. lanceolaria Chess pieces in D. latifolia rosewood Flowers of D. miscolobium Wood from a Dalbergia sp. - MHNT Dalbergia is a large genus of small to medium-size trees, shrubs and lianas in the pea family, Fabaceae, subfamily Faboideae. It was recently assigned to the informal monophyletic Dalbergia clade (or tribe): the Dalbergieae. The genus has a wide distribution, native to the tropical regions of Central and South America, Africa, Madagascar and southern Asia.
Dalbergia es un gran género pantropical de pequeños a medianos árboles, arbustos y lianas de la familia de las leguminosas Leguminosae o Fabaceae, subfamilia Faboideae. Es reconocido porque algunas de sus especies se comercializan por su madera de muy alta calidad, utilizada para la fabricación de instrumentos musicales, salas de conciertos, y muebles de lujo. Respecto a esto, muchas especies se encuentran amenazadas debido a la tala selectiva ilegal, la sobreexplotación y la deforestación.
Son árboles, arbustos, o bejucos. Hojas imparipinnadas; folíolos 1–muchos, alternos, estipelas ausentes; estípulas persistentes o caducas. Racimos, panículas o cimas, terminales, axilares o laterales, brácteas subpersistentes, bractéolas pequeñas apareadas en la base del cáliz, a menudo caducas; cáliz campanulado, lobos 5, subiguales o desiguales, el carinal más largo que los demás; pétalos glabros, blancos a amarillo-anaranjados o purpúreos; estambres 10, monadelfos, diadelfos o triadelfos o el estambre vexilar ausente, anteras pequeñas, dídimas, basifijas, con dehiscencia apical. Frutos elípticos, oblongos, orbiculares, falcado-reniformes o lunulares, generalmente comprimidos, indehiscentes; semillas 1–4 (–6), reniformes, cafés.[2]
Tiene amplia distribución, nativa de regiones tropicales de América Central y de Sudamérica, África, Madagascar y sur de Asia. La cantidad de especies del género está disputada, con diferentes autoridades citando entre 100 a 600 spp.; ILDIS acepta 159 spp.[3]
Muchas especies de Dalbergia son importantes árboles maderables, valuadas por su decorativa figura y la fragancia de su madera, rica en aceites aromáticos. La más famosa de ellas es la Dalbergia nigra madera rosa, así llamada debido a su aroma, y muchas otras especies tienen semejante característica.
D. nigra Río, Bahía, madera rosa brasileña, Palisander de Río Grande, o Jacarandá; excesivamente explotada en el pasado, está ahora citada por el CITES. La 2ª más deseada madera rosa en occidente es Dalbergia latifolia conocida en Oriente como "madera rosa india" o Sonokeling. La mayoría de las especies de madera rosa tienen un color amarronado. Y notar que solo pocas especies de Dalbergia dan madera rosa.
La brasileña "tuli" Dalbergia decipularis es color cremosa con líneas rojas o salmón. No confundir con "tuli" Liriodendron tulipifera, usada en cajones descartables.
Otra similarmente usada (pero púrpura con tiras negras), y también de Brasil, es la Dalbergia cearensis, todas son pequeños árboles de no más de 10 m. Otro notable productor de madera es el Cocobolo, Dalbergia retusa, de América Central, con un espectacular anaranjado decorativo. [1]
El granadillo negro (Dalbergia melanoxylon) tiene una madera intensamente negra muy demandada para construir instrumentos musicales de viento.
Las especies de Dalbergia son alimento de larvas de algunas especies de Lepidoptera incluyendo a Bucculatrix mendax que solo come Dalbergia sissoo.
Las especies de Dalbergia son notorias por causar reacciones alérgicas debido a la presencia de quinonas sensibilizantes en la madera.
El género fue descrito por Carlos Linneo el Joven y publicado en Supplementum Plantarum 52–53, 316–317. 1781[1782].[2] La especie tipo es: Dalbergia lanceolaria L. f.
Todas las especies de Dalbergia están protegidas por la (CITES).[5] (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Excepto Dalbergia nigra están todas las especies en el apéndice II. D.nigra tiene mayor grado de protección al estar en el apéndice I. Es de destacar por tanto que las fuerzas de seguridad se incauten cuando lo detectan de partidas de madera de estas especies. [6].
Dalbergia es un gran género pantropical de pequeños a medianos árboles, arbustos y lianas de la familia de las leguminosas Leguminosae o Fabaceae, subfamilia Faboideae. Es reconocido porque algunas de sus especies se comercializan por su madera de muy alta calidad, utilizada para la fabricación de instrumentos musicales, salas de conciertos, y muebles de lujo. Respecto a esto, muchas especies se encuentran amenazadas debido a la tala selectiva ilegal, la sobreexplotación y la deforestación.
Dalbergia (Dalbergia) on puittaimede perekond liblikõieliste sugukonnast.
Perekonda kuulub mitusada puu-, põõsa- ja ronitaimeliiki Lõuna- ja Kesk-Ameerikas, Aafrikas, Madagaskaril ning Lõuna-Aasias.
Dalbergia perekonda kuulub palju puuliike, millest saadakse väärispuitu. Dalbergia puitu on nimetatud palisandriks.
Paljude liikide puidu lõhn meenutab roosi lõhna, seetõttu on neid nimetatud ka roosipuudeks. Lülipuit on punakas või pruun, tumedamate vöötidega. Lülipuit on kõva ja tihe (tihedus 700–1000 kg/m³). Maltspuit on hele, mõnikord hallikas, ja suhteliselt väheväärtuslik.
Dalbergia puit kipub kuivades kergesti lõhenema, seetõttu tuleb teda kuivatada aeglaselt. Töötlemiseks vajatakse väga teravaid lõikeriistu.
Dalbergia puidust valmistatakse muu hulgas dekoratiivesemeid, parketti, luksusmööblit ja muusikainstrumente. Tänapäeval kasutatakse peamiselt dalbergia spooni.
CITES keelab brasiilia dalbergiaga kauplemise.
Laialehise dalbergia puit
Dalbergia (Dalbergia) on puittaimede perekond liblikõieliste sugukonnast.
Perekonda kuulub mitusada puu-, põõsa- ja ronitaimeliiki Lõuna- ja Kesk-Ameerikas, Aafrikas, Madagaskaril ning Lõuna-Aasias.
Palisanterit (Dalbergia) on hernekasveihin (Fabaceae) kuuluva trooppisten puiden suku. Ne kasvavat luontaisena Etelä-Amerikassa, Afrikassa ja Kaakkois-Aasiassa.
Palisanterien puumateriaali, jonka kauppanimet ruusupuu ja jakaranda viittaavat harhaanjohtavasti täysin erilaisiin kasveihin ruusu ja jakaranda, on mahonkiin verrattavaa, joskin kovempaa. Puumateriaalissa on lajista riippuen punertavalla, ruskealla tai violetinruskealla pohjalla tummia tai mustia juovia. Sydänpuu on tiivistä, erittäin kovaa ja raskasta (ominaispaino 0,7–1,0). Pintapuu on kuitenkin vaaleaa tai harmaata ja arvotonta. Puuta käytetään koriste-esineisiin, loistohuonekaluihin, pianoihin, ksylofoneihin ja muihin soittimiin, viulun jousiin, kitaran otelautoihin yms. Kuivattaessa palisanteri halkeilee helposti, joten puu täytyy kuivata hitaasti. Kovan puuaineksen työstämiseen tarvitaan terävät työkalut.
Tunnettu suomalainen palisanteripuulla kalustettu tila on Eduskuntatalon istuntosali, jonka pöydät ovat palisanteria.
Vastoin yleistä virheellistä käsitystä tätä kauppanimellä "jakaranda" tunnettua jalopuumateriaalia ei saada jakarandojen sukuun kuuluvasta puusta Jacaranda mimosifolia, joka on lämpimissä maissa pelkästään koristepuuna käytetty puu.
Nykyään CITES-sopimus kieltää brasilianpalisanterin kaupallisen käytön.[1]
Palisanterit (Dalbergia) on hernekasveihin (Fabaceae) kuuluva trooppisten puiden suku. Ne kasvavat luontaisena Etelä-Amerikassa, Afrikassa ja Kaakkois-Aasiassa.
Dalbergia est un genre de la famille des Fabaceae, et de la sous-famille des Faboideae. Ce sont des lianes, des arbustes et des arbres. Quelques espèces sont exploitées pour leur bois, telles le cocobolo, le bois de rose, comme les palissandres. Le genre est originaire des zones tropicales d'Amérique centrale et d'Amérique du Sud, de l'Afrique, de Madagascar et de l'Asie du Sud. Le nombre d'espèces est controversé. Selon les sources, on compte 546 espèces. L'ILDIS (International Legume Database & Information Service) en accepte 278.
De nombreuses espèces de Dalbergia sont exploitées pour leur bois (le plus souvent sous le nom générique "palissandre"), utilisé pour sa valeur décorative ou son parfum, riche en huiles aromatiques.
Le palissandre le plus apprécié dans le monde occidental est Dalbergia nigra, connu sous les noms communs de palissandre de Rio, ou parfois palissandre du Brésil. Fortement exploité dans le passé, il est actuellement répertorié par le CITES, et seuls les arbres abattus avant 1992 sont autorisés au commerce. Pour l'exportation des produits fabriqués à partir de palissandre brésilien (Dalbergia nigra), un permis CITES est nécessaire [2].
Une autre espèce, assez proche sur le plan esthétique, est désormais proposée sous le nom "palissandre". Cette espèce, connue sous le nom de Dalbergia latifolia, de nom commun palissandre d'Inde, provient d'Inde et non d'Amérique du sud, et a toutefois des propriétés visuelles généralement largement inférieures. D'autres espèces de Dalbergia sont utilisées pour la réalisation d'objets décoratifs ou d'instruments de musique, sous une appellation palissandre, comme le palissandre de Madasgascar Dalbergia baronii, plus clair et coloré que le palissandre indien.
Le Dalbergia decipularis[3] ainsi que le Dalbergia variabilis (ou fructescens selon l'auteur) sont de couleur crème avec des rayures rouges ou saumon, et sont souvent nommés bois de rose. Très employé par les ébénistes européens au XVIIIe siècle, l’espèce utilisée alors est assez difficile à identifier précisément. Son nom d'usage anglo-saxon ("tulipwood") peut induire en erreur et le faire confondre avec le tulipier de Virginie Liriodendron tulipifera, peu utilisé en ébénisterie, et produisant un bois plutôt verdâtre.
Un bois similaire (violet avec des rayures plus foncées), venant aussi du Brésil, est nommé « Bois de violette » (Dalbergia cearensis), aussi très utilisé en marqueterie au XVIIIe siècle. Un autre bois remarquable est celui du Cocobolo (Dalbergia retusa), qui pousse en Amérique centrale, et est apprécié en raison de ses motifs très prononcés de couleur rouge-orangé.
L'Inde vend des souvenirs à base de Dalbergia sissoo (parfois teinté en violet), comme s'ils étaient en bois de rose.
L'ébène du Mozambique, Dalbergia melanoxylon (qui n'est donc pas une "ébène", désignant des arbres du genre Diospyros) est un bois aux couleurs variées, souvent noir intense, utilisé pour la fabrication d'instruments de musique à vent (hautbois, clarinettes, etc.), pour ses propriétés mécaniques (séché correctement, il ne se fend pas).
Des espèces de Dalbergia sont utilisées pour l'alimentation des larves de certaines espèces de lépidoptères, dont Bucculatrix mendax qui se nourrit exclusivement de Dalbergia sissoo.
Certaines espèces de Dalbergia sont connues pour provoquer des réactions allergiques en raison de la présence de quinones contenues dans le bois (notamment le cocobolo).
Le nombre d'espèces du genre Dalbergia est très variable suivant les sources : entre 100 et 600.
Principales espèces :
Liste des espèces d'après l'ILDIS :
Une révision des 43 Dalbergia malgaches par Jean Bosser a été publiée dans un article[4] puis dans le livre The Leguminosae of Madagascar[5].
Dalbergia est un genre de la famille des Fabaceae, et de la sous-famille des Faboideae. Ce sont des lianes, des arbustes et des arbres. Quelques espèces sont exploitées pour leur bois, telles le cocobolo, le bois de rose, comme les palissandres. Le genre est originaire des zones tropicales d'Amérique centrale et d'Amérique du Sud, de l'Afrique, de Madagascar et de l'Asie du Sud. Le nombre d'espèces est controversé. Selon les sources, on compte 546 espèces. L'ILDIS (International Legume Database & Information Service) en accepte 278.
Palisandrovina (dalbergija, lat. Dalbergia), veliki rod korisnog drveća i penjačica iz porodice mahunarki raširen po tropskim podrućjima Amerike, Azije i Afrike. Pripada mu preko 270 vrsta[1] U trgovini su najpoznatije vrste poznate pod pod trgovačkim nazivima ružino drvo, kokobolo, grenadil-drvo i palisandar, među kojima se ističu brazilsko ružino drvo (D. nigra), nikaragvansko ružino drvo (D. retusa), istočnoindijski palisandar ili indijsko ružino drvo (D. latifolia), afrički palisandar ili afričko crno drvo (D. melanoxylon), madagaskarski palisandar (D. baronii) i druga.
Drvo ovih vrsta koristi se u izradi namještaja i najfinije rezbarske i tokarske radove.[2]
Palisandrovina (dalbergija, lat. Dalbergia), veliki rod korisnog drveća i penjačica iz porodice mahunarki raširen po tropskim podrućjima Amerike, Azije i Afrike. Pripada mu preko 270 vrsta U trgovini su najpoznatije vrste poznate pod pod trgovačkim nazivima ružino drvo, kokobolo, grenadil-drvo i palisandar, među kojima se ističu brazilsko ružino drvo (D. nigra), nikaragvansko ružino drvo (D. retusa), istočnoindijski palisandar ili indijsko ružino drvo (D. latifolia), afrički palisandar ili afričko crno drvo (D. melanoxylon), madagaskarski palisandar (D. baronii) i druga.
Drvo ovih vrsta koristi se u izradi namještaja i najfinije rezbarske i tokarske radove.
Dalbergia L.f. è un genere di alberi di dimensione piccola o media della famiglia delle Fabacee (o Leguminose)[1].
Questo genere vanta un'ampia diffusione, dalle zone tropicali del Centro e Sud America, all'Africa, Madagascar e l'Asia del Sud (India, Pakistan, Indonesia, etc).
Il genere comprende 287 specie[1], tra cui:
Lo stesso argomento in dettaglio: Palissandro. Il legno degli alberi di questo genere è tipicamente robusto, poco elastico e perciò difficile da lavorare ma solido e compatto. Il peso specifico della maggior parte delle specie varia tra gli 850 ed i 1100 kg/m³. È adatto alla costruzione di mobili e strumenti musicali; nell'arte viene impiegato in ebanisteria e per intarsi. Esso presenta altresì un odore persistente, che può durare anche anni, e delle venature inconfondibili. Comune a molte specie di Dalbergia è la facoltà di generare reazioni allergiche a causa della presenza di chinoni nel legno.
Dalbergia L.f. è un genere di alberi di dimensione piccola o media della famiglia delle Fabacee (o Leguminose).
Dalbergia is een plantengeslacht uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). Er worden afhankelijk van de auteur 100-600 soorten onderscheiden. De International Legume Database & Information Service (ILDIS) onderscheidt 159 soorten. De soorten groeien hoofdzakelijk in de tropen, in Midden-Amerika en Zuid-Amerika, Afrika met Madagaskar en Zuid-Azië.
Dalbergia-soorten vormen kleine tot middelgrote bomen, struiken en lianen. De bladeren zijn onevengeveerd.
De bloeiwijzen zijn eind- of okselstandig en vormen een gevorkt bijscherm of een aar. De schutbladeren zijn klein. De tweeslachtige bloemen zijn tweezijdig symmetrisch (zygomorf). De kelkbladeren zijn tot een klokvormige kelk vergroeid met afzonderlijke kelktanden. De kroonbladeren hebben de typische bouw van de vlinderbloemigen. Er zijn 9-10 meeldraden.
De vruchten zijn dunne, platte peulen met 1-4 zaden.
De bladeren van enkele Dalbergia-soorten dienen als voedsel voor de rupsen van enkele vlindersoorten. Bucculatrix mendax heeft uitsluitend Dalbergia sissoo als waardplant.
Het hout van Dalbergia-soorten is zeer mooi door de kleur en structuur en behoort tot de edele houtsoorten. Het meeste hout van deze soorten valt onder de verzamelnaam palissander, vanwege de aromatische geur van het hout. Ook wordt vanwege de geur het hout van Dalbergia decipularis „rozenhout“ genoemd.
In eerste instantie was palissander alleen het hout van Dalbergia nigra uit Brazilië, het zogeheten Rio palissander, maar een aantal andere Dalbergia-soorten worden ook erkend als palissanders. Door roofbouw is Dalbergia nigra zo zeldzaam geworden dat de soort op de CITES-lijst staat. Dalbergia latifolia levert het gewilde Oost-Indische palissander. Het hout van Dalbergia retusa uit Midden-Amerika wordt cocobolo genoemd en is veelzijdig te gebruiken.[1]
Er is geen overeenstemming over de systematiek van het geslacht Dalbergia; afhankelijk van de auteur worden er 100 - 120 of tot 600 soorten onderscheiden. Hieronder een selectie van soorten[2][3]:
De volgend esoorten worden tegenwoordig niet meer tot het geslacht Dalbergia gerekend[2]:
Dalbergia is een plantengeslacht uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). Er worden afhankelijk van de auteur 100-600 soorten onderscheiden. De International Legume Database & Information Service (ILDIS) onderscheidt 159 soorten. De soorten groeien hoofdzakelijk in de tropen, in Midden-Amerika en Zuid-Amerika, Afrika met Madagaskar en Zuid-Azië.
Dalbergia é um género botânico pertencente à família Fabaceae, subfamília Faboideae.
Mais de 500,[2] entre elas:
Dalbergia é um género botânico pertencente à família Fabaceae, subfamília Faboideae.
Chi Cẩm lai hay chi Trắc, chi Sưa (danh pháp khoa học: Dalbergia) là một chi lớn của các loài cây thân gỗ có kích thước từ nhỏ đến trung bình hay các loại cây bụi và dây leo trong phân họ Đậu (Faboideae) thuộc họ Đậu (Fabaceae). Chi này phân bổ rộng khắp, có nguồn gốc từ khu vực nhiệt đới của Trung và Nam Mỹ, châu Phi, Madagascar và Nam Á. Số lượng loài trong chi này còn nhiều mâu thuẫn, với các nguồn khác nhau liệt kê các con số trong phạm vi 100-600 loài; ví dụ PlantSystematics liệt kê 470 danh pháp còn ILDIS chấp nhận 159 loài.
Nhiều loài trong chi Dalbergia là các loại cây lấy gỗ quan trọng, có giá trị vì các tính chất trang trí của chúng cũng như vì mùi thơm của gỗ, do chúng chứa nhiều tinh dầu thơm. Các loài lấy gỗ quan trọng nhất là trắc, cẩm lai.
Loại gỗ hồng sắc có chất lượng cao nhất được thế giới phương Tây ưa chuộng là D. nigra và được gọi là gỗ hồng sắc Rio, Bahia, Brasil, Palisander de Rio Grande hay Jacarandá; đã bị khai thác kiệt quệ trong quá khứ và hiện nay được liệt kê trong danh sách của CITES. Loại gỗ hồng sắc được ưa chuộng thứ hai tại phương tây là D. latifolia được biết đến như là hồng sắc (Đông) Ấn Độ hay sonokeling. Phần lớn các loại gỗ hồng sắc có màu nâu và các vân gỗ đẹp. Lưu ý rằng chỉ một phần nhỏ các loài trong chi Dalbergia có gỗ hồng sắc.
Gỗ của loài hoàng dương Brasil (D. decipularis) có màu kem với các sọc đỏ hay hồng. Nó thông thường được dùng trong dán viền vắt chéo và các lớp gỗ dán mặt khác. Lưu ý rằng cây hoàng dương này không có gì liên quan đến hoàng dương Bắc Mỹ (Liriodendron tulipifera) còn gọi là cây mõm chó thuộc họ Mộc lan (Magnoliaceae), là loài cây có gỗ màu ánh vàng-lục cũng như không liên quan gì với cây hoàng dương Úc (Harpullia pendula) thuộc họ Bồ hòn (Sapindaceae).
Được sử dụng một cách tương tự (màu tía với các sọc sẫm) còn có kingwood Brasil lấy từ D. cearensis. Nó là một loại cây gỗ nhỏ, cao tới 10 m chỉ có rất hạn chế tại Brasil. Một loại gỗ khác đáng chú ý là cocobolo, chủ yếu khai thác từ D. retusa, một loài cây gỗ ở Trung Mỹ với các vân gỗ màu đỏ hay da cam trên mặt gỗ mới xẻ và nhanh chóng xỉn màu trong không khí.
Các nhà sản xuất và buôn bán đồ lưu niệm tại Ấn Độ bán các đồ vật làm từ Dalbergia sissoo (đôi khi có các vết màu tía). Gỗ của một số loài có thể dùng làm chuôi công cụ, xem ở đây.
Trắc đen châu Phi (D. melanoxylon) là một loại gỗ đen được dùng nhiều để làm các loại nhạc cụ thổi bằng hơi.
Các loài trong chi Dalbergia bị ấu trùng của một số côn trùng cánh vẩy (Lepidoptera) phá hoại, bao gồm Bucculatrix mendax chỉ ăn lá của Dalbergia sissoo.
Các loài trong chi Dalbergia cũng được biết đến vì gây ra dị ứng do sự có mặt của các quinon gây mẫn cảm trong gỗ.
Chi Cẩm lai hay chi Trắc, chi Sưa (danh pháp khoa học: Dalbergia) là một chi lớn của các loài cây thân gỗ có kích thước từ nhỏ đến trung bình hay các loại cây bụi và dây leo trong phân họ Đậu (Faboideae) thuộc họ Đậu (Fabaceae). Chi này phân bổ rộng khắp, có nguồn gốc từ khu vực nhiệt đới của Trung và Nam Mỹ, châu Phi, Madagascar và Nam Á. Số lượng loài trong chi này còn nhiều mâu thuẫn, với các nguồn khác nhau liệt kê các con số trong phạm vi 100-600 loài; ví dụ PlantSystematics liệt kê 470 danh pháp còn ILDIS chấp nhận 159 loài.
Дальбергия[2] (лат. Dalbergia) — род деревянистых растений семейства Бобовые.
Род назван в честь шведского врача и ботаника Нильса (Николаса) Дальберга[sv] (1736—1820).
Виды этого рода встречаются по всей тропической зоне: в Южной Америке, Африке (включая Мадагаскар) и Юго-Восточной Азии.
В роде Дальбергия представлены не только деревья, но и кустарники, например, широко распространённый в Америке (от Флориды до Перу и Бразилии), в Африке и в Индии Койнвайн (Dalbergia ecastaphyllum (L.) Taub.) (syn. Pterocarpus ecastaphyllum) (англ. Coinvine), а также Денежный кустарник (Dalbergia monetaria L.f.) (syn. Pterocarpus plumieri, syn. Ecastaphyllum monetaria) (англ. Moneybush), растущий от Бразилии и Перу до Мексики и Кубы.
В растениях этого рода содержится маакиаин — флавоноид из группы птерокарпанов, обладающий фунгицидными свойствами[3].
Многие виды рода дают ценную древесину, имеющую общее название палисандр.
Разные виды палисандров носят свои названия. Так, древесина Dalbergia retusa известна под названием кокоболо, Dalbergia decipularis — розовое дерево и тому подобное. Среди других выделяется древесина вида Dalbergia melanoxylon, называемая гренадил, или африканское чёрное дерево.
По информации базы данных The Plant List (2013), род включает 287 видов[4]. Типовой вид — Dalbergia lanceolaria L.f.[5]
Дальбергия (лат. Dalbergia) — род деревянистых растений семейства Бобовые.
Род назван в честь шведского врача и ботаника Нильса (Николаса) Дальберга[sv] (1736—1820).
黃檀属（学名：Dalbergia）是蝶形花科下的一个属，为攀援状灌木或乔木植物。该属共有约120种，分布于热带和亚热带地区。[2]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 目 : マメ目 Fabales 科 : マメ科 Fabaceae 亜科 : マメ亜科 Faboideae 連 : ツルサイカチ連 Dalbergieae 属 : ツルサイカチ属 Dalbergia 学名 Dalbergia L.f. ツルサイカチ属（つるさいかちぞく）またはヒルギカズラ属、学名 Dalbergia（ダルベルギア）はマメ亜科の属の一つ。低木または木本性つる植物からなる。ツルサイカチ属は世界に広く分布しており、熱帯アメリカ、アフリカ、マダガスカル、およびアジア南部を原産とする。ツルサイカチ属の規模については、異なる専門家たちがそれぞれ 100 から 600 種あると挙げたまま、争点になっている。ILDIS は 159 種を認めている。
本属のダルベルギア・ニグラ（D. nigra、通称: ブラジリアン・ローズウッド）は2017年10月4日から有効となっているワシントン条約附属書Iに、それ以外のツルサイカチ属の種は全て同条約の附属書IIに記載されている[1]。
スウェーデンの植物学者ニコラス・ダールベルク (Nicholas Dalberg 1736–1820) への献名である。
ツルサイカチ属の多くの種は重要な木材用樹木で、装飾的であり、しばしば芳香油が豊富に含まれていて芳香性がある木であるために価値がある。ツルサイカチ属の木々でもっとも有名なのはローズウッドで、その香りがもとで俗にそう名付けられているが、別のいくつかの有用な木々もこの属に含まれる。
ローズウッドと呼ばれているほとんどの木々は、樹形が美しく、材は鮮やかな茶褐色をしている。ここで留意すべきは、すべてのツルサイカチ属の種のごく一部だけがローズウッドであるということである。
ツルサイカチ属の複数の種は、何種類かのチョウ目の幼虫の、食草または食樹として利用されている。その中には、シッソノキ Dalbergia sissoo を選択的に採餌するチビガ科の幼虫も含まれている。
西洋で高く評価される秀でたローズウッドはブラジリアン・ローズウッド Dalbergia nigra であり、バイーア・ローズウッド、リオ・ローズウッド、パリサンデル・デ・リオ・グランデ、ジャカランダとしても知られる。過去[いつ?]にひどく伐採されすぎて、今ではワシントン条約 (CITES) の対象である。
西洋で2番目に愛好されるローズウッドは、マルバシタン Dalbergia latifolia で、イースト・インディアン・ローズウッドあるいはインドネシア産のものはソノケリンとしても知られている。
チューリップウッド Dalbergia decipularis は、赤やサーモン・ピンクの縞模様が入ったクリーム色をしている。この木はよく中張りベニヤや他のベニヤに用いられる。これはアメリカ合衆国で「チューリップウッド」と呼ばれ、あまり高価ではない家具に用いられるユリノキとは別である。
黒っぽい縞模様の入った紫色の材を持つ、ブラジル産のキングウッド Dalbergia cearensis も同様に用いられる。チューリップウッド同様小振りの木であり、高さ10mまで成長する。他に有名な木材としては、主にダルベルギア・レトゥサ（Dalbergia retusa）に由来する中央アメリカの木材ココボロがある。この木は、切ったばかりの表面は華やかで装飾的なオレンジ・レッドの外観をしているが、空気にさらされるとすぐに色あせ、落ち着いた色調と色相になる。
ブラジリアン・ローズウッド Dalbergia nigra から作られた製品を再輸出するには、ワシントン条約（CITES）の許可が必要である[2]。
インドの土産物屋では、あたかもローズウッドで作ったかのように、ときどき紫に着色されているシッソノキ（インディアン・ローズウッド） Dalbergia sissoo 製の品物を売っている。この種類の木は、最良の状態で工具の柄に使用することができる[3]。
アフリカン・ブラックウッド Dalbergia melanoxylon は、極めて黒い木で、木管楽器を作るのに需要がある。
経済学的に重要な種を挙げる。
ツルサイカチ属の1種。
Dalbergia lanceolaria の落葉した木。インド西ベンガル州コルカタにて。
インディアン・ローズウッド Dalbergia latifolia。インドネシア西ジャワ州ボゴールにて。
シッソノキ Dalbergia-sissoo の花。米国アリゾナ州テンピーにて。
ツルサイカチ属（つるさいかちぞく）またはヒルギカズラ属、学名 Dalbergia（ダルベルギア）はマメ亜科の属の一つ。低木または木本性つる植物からなる。ツルサイカチ属は世界に広く分布しており、熱帯アメリカ、アフリカ、マダガスカル、およびアジア南部を原産とする。ツルサイカチ属の規模については、異なる専門家たちがそれぞれ 100 から 600 種あると挙げたまま、争点になっている。ILDIS は 159 種を認めている。
本属のダルベルギア・ニグラ（D. nigra、通称: ブラジリアン・ローズウッド）は2017年10月4日から有効となっているワシントン条約附属書Iに、それ以外のツルサイカチ属の種は全て同条約の附属書IIに記載されている。
;_b_Wellcome_V0042657.jpg)
.jpg)
_Britton_(6538665417).jpg)
.jpg)
.jpg)
_(4534357982).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
.jpg)
.jpg)
