Planhigyn blodeuol o deulu'r friallen yw Trewyn swp-flodeuog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Primulaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lysimachia thyrsiflora a'r enw Saesneg yw Tufted loosestrife.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Trewynyn Sypflodeuog.
Mae'n llysieuyn lluosflwydd ac mae fwy neu lai'n fytholwyrdd. Lleolir y dail gyferbyn ei gilydd neu wrth y bonyn. Mae'r blodau, sy'n ddeuryw yn glwstwr taclus ar y prif fonyn. Ceir 5 petal, briger a sepal ar bob blodyn.
Planhigyn blodeuol o deulu'r friallen yw Trewyn swp-flodeuog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Primulaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lysimachia thyrsiflora a'r enw Saesneg yw Tufted loosestrife. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Trewynyn Sypflodeuog.
Mae'n llysieuyn lluosflwydd ac mae fwy neu lai'n fytholwyrdd. Lleolir y dail gyferbyn ei gilydd neu wrth y bonyn. Mae'r blodau, sy'n ddeuryw yn glwstwr taclus ar y prif fonyn. Ceir 5 petal, briger a sepal ar bob blodyn.
Vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) je z naší krajiny pomalu mizející planě rostoucí bylina, druh rodu vrbina. Ještě nedávno byla vrbina kytkokvětá řazena do samostatného rodu bazanovec pod jménem bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora).
Vyrůstá v mírním pásmu severní polokoule, od Britských ostrovů na západě po poloostrov Kola na severu a směrem na východ až po řeku Amur a poloostrov Kamčatku. Jižním směrem je rozšířena po Balkánský poloostrov, Malou Asií a Kazachstán, tam však roste převážně jen v horách. Vyskytuje se také v Severní Americe. V České republice se nachází roztroušeně až vzácně, zcela chybí v karpatské části Moravy. Těžištěm výskytu jsou bažinaté a rašelinné louky, břehy často zaplavovaných řek, příkopy. okolí slepých ramen, tůní, jezer a rybníků, vyžaduje kyselou půdu.
V České republice roste především ve společenstvech vysokých ostřic ve svazu Magnocaricion elatae a Caricion rostratae. Poměrně vzácný druh vyskytující se hojněji jen v Jižních Čechách a na Českolipsku, zcela je nepřítomný na Moravě v oblasti Karpat.[2][3][4]
Podle "Florabase.cz" se vrbina kytkokvětá v ČR vyskytuje: [1]
Vytrvalá lysá rostlina s přímou lodyhou, vespod dutou a nahoře vyplněnou dření, vyrůstající z přímého až šikmého oddenku se svazky nadzemních kořenů s bělavými výběžky obnovovacích pupenů. Převážně nevětvená lodyha barvy zelené až žlutozelené je dole porostlá červenavými šupinami a podle místních podmínek dosahující do výše 25 až 60 cm. Porůstá přisedlými, poloobjímavými úzce kopinatými až eliptickými bezřapíkatými listy rostoucími křižmostojně nebo po 3 v přeslenech. Čepele jsou celokrajné, po okraji obyčejně ohrnuté, na líci červeně tečkované, lysé nebo jemně pýřité se zpeřeným žilkami a s ostrými vrcholy. Bývají dlouhé 5 až 15 cm a široké 0,6 až 2 cm, nejnižší listy jsou nejmenší.
Drobné pravidelné, oboupohlavné květy, mající cca 5 mm v průměru, jsou seskupeny do hustých válcovitých hroznů na 1 až 3 cm dlouhých stopkách které vyrůstají z paždí středních a hořejších listů lodyhy. Kalich dlouhý 1 až 2,8 mm bývá 5 až 7četný, červenavě tečkovaný, má úzce kopinaté plátky s tmavými pryskyřičnými kanálky. Smetanově světle žlutá nálevkovitá koruna 3 až 7 mm dlouhá je 5 až 7četná s plátky s drobnými pruhy po načervenalých kanálcích. V květu je 5 (případně 6 nebo 7) tyčinek, čnících ven z koruny, které jsou vespod spojeny téměř jako jednobratré. Svrchní semeník je porostlý výrůstky které produkují nektar.
Protogynické květy se rozvíjejí v červnu a červenci a často jsou opylovány samosprašně. Po dozrání pylu se nitky tyčinek prodlužují a sklápějí tak, že zralý pyl z podlouhlých prašníků hořejších květů padá na blizny spodních které případně ještě opylí. Plodem je lysá, kulatá, tmavě tečkovaná tobolka 2 až 3 mm velká otvírající se 5 chlopněmi. Rozmnožuje se semeny nebo častěji oddenky.[2][3][4][5][6][7]
Vrbina kytkokvětá je typickým zástupcem mokřadních rostlin, jejichž biotopy byly v minulosti častými melioracemi a úpravami břehů řek a rybníků účelově likvidovány. Je proto vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. prohlášena za rostlinu silně ohroženou (§ 2) a "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 zařazena mezi zranitelné druhy (C3-VU).[3][8][9]
Listy
Květenství
Přirozené prostředí
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrbina kytkokvětá ve Wikimedia Commons
Vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) je z naší krajiny pomalu mizející planě rostoucí bylina, druh rodu vrbina. Ještě nedávno byla vrbina kytkokvětá řazena do samostatného rodu bazanovec pod jménem bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora).
Duskfredløs (Lysimachia thyrsiflora), ofte skrevet dusk-fredløs, er en 25-60 cm høj urt, der vokser på våd bund på f.eks søbredder.
Duskfredløs er en flerårig urt, som optræder med opret vækst i åbne bestande. Hvert af de lodrette skud bærer korsvist modsatte, helrandede blade, der er lancetformede. Over- og undersiderne er glatte og lysegrønne. Blomstringen sker i juni-juli, hvor de tætte hoveder af små, gule blomster sidder på lange stilke i bladhjørnerne. Frugterne modner godt og spirer villigt.
Rødderne sidder på en vandret rodstok, som også bærer ét eller flere, lodrette skud.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,30 x 2 m (30 x 10 cm/år).
Planten findes vildtvoksende i Danmark, hvor den gror i rørsumpe, våde enge, søbredder, grøftekanter, og kær. Den findes temmelig almindeligt i Jylland, og hist og her i resten af landet.
Den findes ofte voksende sammen med bl.a. alm. fredløs, kattehale, alm. mangeløv, blåtop, kragefod, skjolddrager, lysesiv, smalbladet kæruld og vandmynte.
Duskfredløs er meget anvendelig, men overset som staude i haver.
Duskfredløs (Lysimachia thyrsiflora), ofte skrevet dusk-fredløs, er en 25-60 cm høj urt, der vokser på våd bund på f.eks søbredder.
Der Straußblütige Gilbweiderich (Lysimachia thyrsiflora), auch Strauß-Gilbweiderich[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Gilbweiderich (Lysimachia) in der Unterfamilie der Myrsinengewächse (Myrsinoideae) innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Sie kommt in weiten Teilen der borealen und der gemäßigten Zone der Nordhalbkugel vor.
Der Straußblütige Gilbweiderich wächst als aufrechte und unverzweigte, ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 80 Zentimetern erreicht. Die Stängel weisen schwarze und drüsige Punkte auf. Ihre Basis ist unbehaart während der obere Stängelbereich eine Behaarung aufweist. Die kräftigen Rhizome wachsen waagerecht und es werden keine Tochterknollen gebildet.[2][3]
Die gegenständig, annähernd gegenständig oder wirtelig an den Stängeln angeordneten Laubblätter sind in Blattscheide sowie Blattspreite gegliedert und sind meist ungestielt, können selten aber auch einen 0,1 bis 0,4 Zentimeter langen, glatten Blattstiel aufweisen. Die untersten Blätter sind zurückgebildet und schuppenartig. Die einfachen Blattspreiten sind bei einer Länge von 5 bis 16 Zentimeter sowie einer Breite von 0,5 bis 6 Zentimeter lanzettlich über linealisch-lanzettlich und elliptisch-lanzettlich bis elliptisch. Der untere Teil der Blattspreite verjüngt sich zur keilförmigen, abgerundeten oder halb den Stängel umklammernden Basis hin. Die Blattspitze ist spitz zulaufend, zugespitzt oder stumpf. Die glatten Spreitenränder sind ganzrandig. Beide Oberflächen der Blattspreite sind, mit Ausnahme der auf der Spreitenunterseite spärlich behaarten Mittelrippe, kahl und weisen einige schwarze, drüsige Punkte auf.[2][3]
Die Blütezeit erstreckt je nach Standort und Verbreitungsgebiet vom Frühjahr bis in den Sommer hinein. Der im mittleren oder oberen Stängelbereich blattachselständige, Blütenstandsschaft ist 0,1 bis 0,4 Zentimeter lang, glatt oder spärlich drüsig behaart. Der dichte, kopfige bis ährige, traubige Blütenstand ist 1 bis 3 Zentimeter groß. Der Blütenstiel ist 1 bis 3 Millimeter lang, glatten oder spärlich behaart.[2][3]
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünf- bis sieben-, selten auch bis neunzählig mit doppelter Blütenhülle. Die unbehaarten Kelchblätter sind 1 bis 3,5 Millimeter lang und sind von dunklen Harzkanälen durchzogen. Die meist sechs oder sieben lanzettlich bis linealisch-lanzettlichen Kronlappen besitzen dünne Rändern, welche fast bis zur Basis der Kelchblätter reichen. Die hellgelben bis cremefarbenen Kronblätter sind bei einer Länge von 3 bis 7 Millimetern sowie einer Breite von 0,5 bis 1 Millimetern kurz an ihrer Basis trichterartig verwachsen. Sie sind mit schwarzen bis rötlich braunen Harzkanälen durchzogen. Die sechs oder sieben Kronlappen sind linealisch mit gerundetem oder zugespitztem oberen Ende sowie ganzrandigen Rändern. Die Staubblätter können fehlen oder werden etwa so lang oder etwas länger als die Kronblätter. Die annähernd frei stehenden Staubfäden sind mit der Kronblattbasis verwachsen, sind 4 bis 5 Millimeter lang, können aber auch etwa zweimal so lang werden wie die Kronblätter. Die länglichen Staubbeutel sind dorsifix und etwa 1 Millimeter lang. Der Fruchtknoten ist spärlich behaart und der Griffel wird 4,5 bis 6 Millimeter groß.[2][3]
Die Kapselfrüchte sind bei einem Durchmesser von 2 bis 3 Millimetern annähernd kugelförmig. Ihre Oberfläche ist kahl und weist dunkle Punkte auf.[2][3]
Für den Straußblütigen Gilbweiderich werden in der Literatur vier verschiedene Chromosomenzahlen angegeben. So findet man neben 2n = 20 auch 2n = 40, 2n = 42 sowie 2n = 54.[2][3]
Das natürliche Verbreitungsgebiet des Straußblütigen Gilbweiderichs umfasst weite Teile der borealen und der gemäßigten Zone der Nordhalbkugel.[2][3][4]
Der Straußblütige Gilbweiderich kommt je nach Standort und Verbreitungsgebiet in Höhenlagen von 0 bis 2000 Metern vor. Er wächst vor allem in Sümpfen und Mooren, auf feuchten Wiesen sowie in feuchten Wäldern.[2][3] Er ist in Mitteleuropa eine Verbandscharakterart des Magnocaricion, kommt aber auch in Gesellschaften des Alnion oder Salicion cinereae vor.[5] In Deutschland wird der Straußblütige Gilbweiderich als „gefährdet“ eingestuft.[1]
Der Straußblütige Gilbweiderich ist ein Frostkeimer.[5]
Die Erstveröffentlichung von Lysimachia thyrsiflora erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Band 1, Seite 147. Synonyme für Lysimachia thyrsiflora L. sind Lysimachusa thyrsiflora (L.) Pohl, Naumburgia thyrsiflora (L.) Duby, Naumburgia thyrsiflora (L.) Rchb. sowie Nummularia thyrsiflora (L.) Kuntze.[6]
Der Straußblütige Gilbweiderich (Lysimachia thyrsiflora), auch Strauß-Gilbweiderich genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Gilbweiderich (Lysimachia) in der Unterfamilie der Myrsinengewächse (Myrsinoideae) innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Sie kommt in weiten Teilen der borealen und der gemäßigten Zone der Nordhalbkugel vor.
Lysimachia thyrsiflora, the tufted loosestrife,[2] is a plant in the genus Lysimachia. It is native to large sections of the northern Northern Hemisphere, including Eurasia and North America. It often grows in marshes, shorelines of lakes and ponds and occasionally along streams. It is an erect perennial herb growing up to 80 centimeters tall and bearing yellow flowers, sometimes dotted with purple. It may be confused with purple loosestrife when not blooming but can be easily distinguished because purple loosestrife has a square stem. Tufted loosestrife has been used medicinally in Asia to combat high blood pressure.
It is a rare species in Britain, where it is found in Salix cinerea - Galium palustre wet woodland (community W1 of the British National Vegetation Classification system), Salix pentandra - Carex rostrata wet woodland (NVC community W3) and Carex rostrata - Sphagnum recurvum mire (community M4).
Lysimachia thyrsiflora, the tufted loosestrife, is a plant in the genus Lysimachia. It is native to large sections of the northern Northern Hemisphere, including Eurasia and North America. It often grows in marshes, shorelines of lakes and ponds and occasionally along streams. It is an erect perennial herb growing up to 80 centimeters tall and bearing yellow flowers, sometimes dotted with purple. It may be confused with purple loosestrife when not blooming but can be easily distinguished because purple loosestrife has a square stem. Tufted loosestrife has been used medicinally in Asia to combat high blood pressure.
It is a rare species in Britain, where it is found in Salix cinerea - Galium palustre wet woodland (community W1 of the British National Vegetation Classification system), Salix pentandra - Carex rostrata wet woodland (NVC community W3) and Carex rostrata - Sphagnum recurvum mire (community M4).
Ussilill (Lysimachia thyrsiflora) on mitmeaastane õistaim nurmenukuliste sugukonnast metsvitsa perekonnast.
Taime vars on 20...60 cm pikk ja suhteliselt paks, mistõttu seest õõnes.
Taime pisikesed õied moodustavad õisiku. Ussilill õitseb juunist augustini.
Ussilill (Lysimachia thyrsiflora) on mitmeaastane õistaim nurmenukuliste sugukonnast metsvitsa perekonnast.
Taime vars on 20...60 cm pikk ja suhteliselt paks, mistõttu seest õõnes.
Taime pisikesed õied moodustavad õisiku. Ussilill õitseb juunist augustini.
Terttualpi (Lysimachia thyrsiflora) on keltakukkainen rannoilla viihtyvä kasvi.
Terttualpi kasvaa puoli metriä korkeaksi. Sen lehdet ja varsi muistuttavat maitohorsmaa. Keltaiset terttumaiset kukinnot sijaitsevat lähellä vartta. Terttualpi kukkii heinä-elokuussa.[2]
Terttualpi viihtyy märässä ympäristössä kuten rannalla tai suolla.
Terttualpea tavataan Pohjois- ja Keski-Euroopassa suunnilleen Oulun korkeudelta etelään.[3]
Terttualpi (Lysimachia thyrsiflora) on keltakukkainen rannoilla viihtyvä kasvi.
Kwěćelata žołtnica (Lysimachia thyrsiflora) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Kwěćelata žołtnica je zrunana rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač 60 cm.
Łopjena su lancetojte, sedźace, přez křiž přećiwostejne.
Kćěje wot meje hač junija. Kćenja steja w hustych, stołpikatych kićach w rozporach srjedźnych stołpikowych łopjenow. Žołte krónowe łopješka su wusko-lancetojte a docpěja dołhosć wot 4 hač 5 mm a přećiwo kónčkej čerwjenje dypkate.
Rosće na brjóhach hatow abo pomału běžacych wodźiznow. Ma radšo mokre, často přepławjene, pochowe pódy.
Rostlina je w Europje rozšěrjena.
Kwěćelata žołtnica. W: FloraWeb.de. (němsce)
Kwěćelata žołtnica (Lysimachia thyrsiflora) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Moeraswederik (Lysimachia thyrsiflora) is een vaste plant die behoort tot de sleutelbloemfamilie. De plant komt van nature voor in Eurazië en Noord-Amerika. Hij staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of toegenomen. In België is de soort sterk afgenomen. Hij komt zeldzaam voor in de Kempen en is elders zeer zeldzaam. Het aantal chromosomen is 2n = 40, 42 of 54.
Moeraswederik komt voor langs de waterkant, in veenmoerassen en op drijftillen. De plant wordt 30 - 60 cm hoog en heeft een wortelstok met ondergrondse uitlopers. Op de kale stengels zitten bruine klierpuntjes. De tegenover elkaar staande, zittende, halfstengelomvattende, 5 - 16 cm lange en 0,5 - 6 cm brede bladeren zijn lancet- tot lijnlancetvormig en hebben zwarte klierpuntjes.
De plant bloeit van mei tot in juli met gele, 4 - 6 mm grote bloemen, die in lang gesteelde, dichte , 1 - 3 cm lange trossen staan. De bloemen zijn 5-, 6- of 7-tallig. De spitse kelkslippen zijn lijnvormig. De kroonslippen met rode punten aan de top zijn lijnvormig en worden afgewisseld met kleine tanden. De meeldraden zijn bijna twee keer zo lang als de kroonbladen.
De vrucht is een 2,5 mm grote doosvrucht met een centrale zaaddrager. Op de vrucht zitten donkergekleurde puntjes.
Zie de categorie Lysimachia thyrsiflora van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Moeraswederik (Lysimachia thyrsiflora) is een vaste plant die behoort tot de sleutelbloemfamilie. De plant komt van nature voor in Eurazië en Noord-Amerika. Hij staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of toegenomen. In België is de soort sterk afgenomen. Hij komt zeldzaam voor in de Kempen en is elders zeer zeldzaam. Het aantal chromosomen is 2n = 40, 42 of 54.
Moeraswederik komt voor langs de waterkant, in veenmoerassen en op drijftillen. De plant wordt 30 - 60 cm hoog en heeft een wortelstok met ondergrondse uitlopers. Op de kale stengels zitten bruine klierpuntjes. De tegenover elkaar staande, zittende, halfstengelomvattende, 5 - 16 cm lange en 0,5 - 6 cm brede bladeren zijn lancet- tot lijnlancetvormig en hebben zwarte klierpuntjes.
De plant bloeit van mei tot in juli met gele, 4 - 6 mm grote bloemen, die in lang gesteelde, dichte , 1 - 3 cm lange trossen staan. De bloemen zijn 5-, 6- of 7-tallig. De spitse kelkslippen zijn lijnvormig. De kroonslippen met rode punten aan de top zijn lijnvormig en worden afgewisseld met kleine tanden. De meeldraden zijn bijna twee keer zo lang als de kroonbladen.
De vrucht is een 2,5 mm grote doosvrucht met een centrale zaaddrager. Op de vrucht zitten donkergekleurde puntjes.
Gulldusk (Lysimachia thyrsiflora) er ei fleirårig plante i fredlausslekta i fredlausfamilien. Det er ei opprett plante med opne blomsterstandar. Kvart skot er loddrett og har krossvist motsette, heilranda blad som er lansettforma. Over- og undersida er glatt og lysegrøn. Blomstringa skjer i juni-juli, der dei tette hovuda av små, gule blomstrar sit på lange stilkar i bladhjørna. Frukta mognar godt og spirer villig.
Røtene sit på ein vassrett rotstokk som òg ber éit eller fleire, loddrette skot.
Planta blir 0,30 x 2 m med ein vekst på 30 x 10 cm/år.
Planta er viltveksande i Noreg og Danmark der ho veks i fuktig mark som kjerr og fuktige enger.
Gulldusk (Lysimachia thyrsiflora) er ei fleirårig plante i fredlausslekta i fredlausfamilien. Det er ei opprett plante med opne blomsterstandar. Kvart skot er loddrett og har krossvist motsette, heilranda blad som er lansettforma. Over- og undersida er glatt og lysegrøn. Blomstringa skjer i juni-juli, der dei tette hovuda av små, gule blomstrar sit på lange stilkar i bladhjørna. Frukta mognar godt og spirer villig.
Røtene sit på ein vassrett rotstokk som òg ber éit eller fleire, loddrette skot.
Planta blir 0,30 x 2 m med ein vekst på 30 x 10 cm/år.
Gulldusk (Vitenskapelig navn Lysimachia thyrsiflora) er en plante i nøkleblomfamilien - thyrsiflora betyrat blomstene likner på thyrsosstaven. Den hadde en furukongle i enden og var symbolet til Dionysos.
Høyden kan være 30 til 70 cm. Stengelen er uten greiner, og med lite eller ingen hår. Nederst er bladene skjellformete, på midten er de motsatte og øverst er de samlet i en dusk.Blomstene vokser i klaser midt på stengelen, og de er 7-tallige og små med gul krone.Rotstokken forgrener seg slik at gulldusk kan formere seg vegativt over et helt vokseområde [2][3].
Voksested i Polen
Gulldusk (Vitenskapelig navn Lysimachia thyrsiflora) er en plante i nøkleblomfamilien - thyrsiflora betyrat blomstene likner på thyrsosstaven. Den hadde en furukongle i enden og var symbolet til Dionysos.
Tojeść bukietowa, bażanowiec (Lysimachia thyrsiflora L.) – gatunek rośliny z rodziny pierwiosnkowatych. Pochodzi z Europy oraz środkowej Azji (Kazachstan) i dalekiego wschodu Rosji (Amur, Kamczatka)[2]. W Polsce występuje dość powszechnie na niżu. We florze Polski jest to gatunek rodzimy.
Bylina, hygrofit, hemikryptofit zasiedlajacy bagna, moczary oraz brzegi wód płynących i stojących, szczególnie na torfowiskach przejściowych. Kwitnie od maja do czerwca. Rozmnaża się także wegetatywnie przez wytwarzanie podziemnych i naziemnych rozłogów. Gatunek charakterystyczny dla związku Magnocaricion[3]. Liczba chromosomów 2n = 54[4].
Jest czasami używana jako roślina ozdobna do obsadzania oczek wodnych.
Tojeść bukietowa, bażanowiec (Lysimachia thyrsiflora L.) – gatunek rośliny z rodziny pierwiosnkowatych. Pochodzi z Europy oraz środkowej Azji (Kazachstan) i dalekiego wschodu Rosji (Amur, Kamczatka). W Polsce występuje dość powszechnie na niżu. We florze Polski jest to gatunek rodzimy.
Topplösa (Lysimachia thyrsiflora) är en art i familjen ardisiaväxter. Arten förekommer i hela den norra tempererade zonen och växer på fuktig eller blöt mark, t.ex. kärr eller fuktiga ängar.
Flerårig ört, 30–80 cm med krypande jordstam. Stjälkar upprätta, vanligen ogrenade, blek, ofta röd- eller svartfläckig, kal nedtill, luden upptill. Blad motsatta, oskaftade eller mycket kortskaftade, lansettlika till smal elliptiska 5-15 × 0,6–2 cm, med små insänkta rödaktiga körtelprickar. De nedersta bladen är tillbakabildade och fjäll-lika. Blommorna kommer i täta klasar som är huvud- eller axlika. De sitter på långa skaft i de mellersta bladvecken. Kronan är gul, ca 5 mm lång, djupt kluven med 5-7, smala flikar. Ståndare vanligen sex, oftast är längre än kronflikarna. Frukten är en kapsel, ca 2,5 mm i diameter.
Wikimedia Commons har media som rör Topplösa.
Topplösa (Lysimachia thyrsiflora) är en art i familjen ardisiaväxter. Arten förekommer i hela den norra tempererade zonen och växer på fuktig eller blöt mark, t.ex. kärr eller fuktiga ängar.
Flerårig ört, 30–80 cm med krypande jordstam. Stjälkar upprätta, vanligen ogrenade, blek, ofta röd- eller svartfläckig, kal nedtill, luden upptill. Blad motsatta, oskaftade eller mycket kortskaftade, lansettlika till smal elliptiska 5-15 × 0,6–2 cm, med små insänkta rödaktiga körtelprickar. De nedersta bladen är tillbakabildade och fjäll-lika. Blommorna kommer i täta klasar som är huvud- eller axlika. De sitter på långa skaft i de mellersta bladvecken. Kronan är gul, ca 5 mm lång, djupt kluven med 5-7, smala flikar. Ståndare vanligen sex, oftast är längre än kronflikarna. Frukten är en kapsel, ca 2,5 mm i diameter.
Багаторічна трава 20–70 см заввишки. Кореневища з довгими міцними підземними пагонами. Стовбур часто висхідний від основи, як правило, нерозгалужений, як правило, майже гладкий, коричнево-червоний. Листки протилежні, іноді в кільці, безчерешкові, трохи оточують стебло. Листові пластини найнижчих листків лускаті, а верхніх листків — від ланцетних до лінійно-ланцетних, з цілими полями, щільно темно-плямисті, нижня частина рідко волосата[2].
Суцвіття — довгостеблові короткі щільні пахвові китиці. Квіти радіальна симетричні. Віночок колесоподібний, жовтий, ≈5 мм шириною, короткотрубковий, 5–7-пелюстковий; пелюстки вузькі, кінчик з темними точками. Чашолистки вузькі. Тичинок 5(6), довші, ніж віночок. Плід — сферична, 5-клапанна, коротша за чашечку, 1.5–3 мм завдовжки коробочка[2].
Поширений у помірних і субарктичних областях Європи, Азії, Північної Америки[3].
В Україні вид зростає на болотах і болотистих берегах річок — на Поліссі, в Лісостепу, звичайний[4].
суцвіття
ілюстрація
Lysimachia thyrsiflora là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết về chủ đề phân họ Xay này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Lysimachia thyrsiflora là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Растение до 65 (100) см высотой.
Корневище толстое, разветвлённое, с мутовками корней и беловатыми столонами.
Стебли простые, в нижней части с буроватыми чешуевидными листьями, выше более или менее равномерно облиственные.
Листья 4—15 см длиной и 1—4 см шириной, перекрёстнопарные (редко — мутовчатые), сидячие или более или менее стеблеобъемлющие, ланцетные, острые, цельнокрайние (края листа завёрнутые), снизу от паутинисто-опушённых до почти голых, с точечными желёзками.
Соцветия — густые головчатые метёлки 1—4,5 см длиной, на длинных буро-мохнатых цветоносах в пазухах верхних листьев.
Цветки с двумя линейными прицветниками. Чашечка 2—3 мм длиной, колокольчатая, разделена почти до основания на пять — семь ланцетных острых долей. Венчик 3—6 мм длиной, жёлтый с красно-бурыми точками, воронковидный, 5—7-раздельный, в два — три раза длиннее чашечки, между долями — зубчики (стаминодии). Тычинок пять — шесть, нити их голые, превышают венчик или равны ему, прирастают к трубке венчика.
Коробочка 2—3,5 мм в диаметре, шаровидная, точечно-железистая.
Число хромосом: 2n = 40 и 40—42[3][4].
Распространён в холодном и умеренном поясах Северного полушария: Восточная и Центральная Европа, Средняя Азия, Скандинавия, Монголия, Гималаи, Китай, практически вся территория США (32 штата из 50), кроме юга страны. В Канаде произрастает везде, кроме территории Нунавут[5].
На территории России известен практически повсюду (кроме сухих степей, полупустынь и Кавказа)[6], в том числе в Сибири, на Дальнем Востоке, Камчатке и Курилах[3].
Растёт по топким берегам водоёмов, на болотах, по сырым лесам[6].
В России вид входит в Красные книги нескольких субъектов Российской Федерации: Волгоградской, Магаданской, Оренбургской и Ростовской областей, а также Чукотского автономного округа[3].
Растёт на территории многих (более 90) особо охраняемых природных территорий России[7].
Решением Луганского областного совета № 32/21 от 03.12.2009 г. входит в «Список регионально редких растений Луганской области»[8][9].
Вид входит в Красную книгу Донецкой области[3].
Растение до 65 (100) см высотой.
Корневище толстое, разветвлённое, с мутовками корней и беловатыми столонами.
Стебли простые, в нижней части с буроватыми чешуевидными листьями, выше более или менее равномерно облиственные.
Листья 4—15 см длиной и 1—4 см шириной, перекрёстнопарные (редко — мутовчатые), сидячие или более или менее стеблеобъемлющие, ланцетные, острые, цельнокрайние (края листа завёрнутые), снизу от паутинисто-опушённых до почти голых, с точечными желёзками.
Соцветия — густые головчатые метёлки 1—4,5 см длиной, на длинных буро-мохнатых цветоносах в пазухах верхних листьев.
Цветки с двумя линейными прицветниками. Чашечка 2—3 мм длиной, колокольчатая, разделена почти до основания на пять — семь ланцетных острых долей. Венчик 3—6 мм длиной, жёлтый с красно-бурыми точками, воронковидный, 5—7-раздельный, в два — три раза длиннее чашечки, между долями — зубчики (стаминодии). Тычинок пять — шесть, нити их голые, превышают венчик или равны ему, прирастают к трубке венчика.
Коробочка 2—3,5 мм в диаметре, шаровидная, точечно-железистая.
球尾花（学名：Lysimachia thyrsiflora）为报春花科珍珠菜属的植物。分布于日本、俄罗斯、朝鲜、北美、北半球温带、欧洲以及中国大陆的云南、山西、吉林、黑龙江、内蒙古等地，生长于海拔1,890米至1,900米的地区，常生于水甸子湿草地上，目前尚未由人工引种栽培。
腋花珍珠菜（拉汉种子植物名称）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 球尾花（学名：Lysimachia thyrsiflora）为报春花科珍珠菜属的植物。分布于日本、俄罗斯、朝鲜、北美、北半球温带、欧洲以及中国大陆的云南、山西、吉林、黑龙江、内蒙古等地，生长于海拔1,890米至1,900米的地区，常生于水甸子湿草地上，目前尚未由人工引种栽培。
ヤナギトラノオ（柳虎の尾、学名：Lysimachia thyrsiflora ）は、サクラソウ科オカトラノオ属の多年草[3][4][5]。
地下茎があり、節を多くもって地中を長くはい、各節から多くのひげ根を出す。茎はやわらかく、円柱形で、直立し、高さは30-60cmになる。葉は対生し、葉柄はなく、葉身は披針形から線状長楕円形で、長さ4-10cm、幅1.5-2.5cmになる。葉先は短くまたは長くとがり、縁は全縁でやややわらかく、葉の表面は無毛、裏面には早いうち淡褐色の長い綿毛が生える[3][4][5]。
花期は6-7月。葉腋に長さ2-3cmになる総状花序をつけ、黄色の小さい花を多数つける。花序は葉よりは短く、葉の間にかくれる。小花柄は長さ7-12mmになり、線状の短い苞がある。萼は6深裂し、裂片は線形になる。花冠は6深裂し、裂片は長さ4-5mmの広線形で、萼片の1.5倍の長さになる。雄蕊は6個あり、細長い花糸は花冠より長くのび、突き出る。花柱は長さ5mm。果実は径2.5mmの蒴果で、球状になり黒点がある[3][4][5]。花は6数性であるが、まれに5数性、7数性のものがある[4]。
日本では、本州中部地方以北、北海道に分布し、山地の湿原に生育する[3][4][5]。世界では、北半球の寒帯に広く分布し、寒冷地の湿原に生育する[4]。
葉がヤナギ（柳）のようであり、花穂がオカトラノオ（丘虎の尾）に似ることによる[5]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 
