Planhigyn blodeuol o deulu'r friallen yw Trewyn brych sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Primulaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lysimachia punctata a'r enw Saesneg yw Dotted loosestrife.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Trewynyn Brych.
Mae'n llysieuyn lluosflwydd ac mae fwy neu lai'n fytholwyrdd. Lleolir y dail gyferbyn ei gilydd neu wrth y bonyn. Mae'r blodau, sy'n ddeuryw yn glwstwr taclus ar y prif fonyn. Ceir 5 petal, briger a sepal ar bob blodyn.
Planhigyn blodeuol o deulu'r friallen yw Trewyn brych sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Primulaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lysimachia punctata a'r enw Saesneg yw Dotted loosestrife. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Trewynyn Brych.
Mae'n llysieuyn lluosflwydd ac mae fwy neu lai'n fytholwyrdd. Lleolir y dail gyferbyn ei gilydd neu wrth y bonyn. Mae'r blodau, sy'n ddeuryw yn glwstwr taclus ar y prif fonyn. Ceir 5 petal, briger a sepal ar bob blodyn.
Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) je až 60 cm vysoká vytrvalá žlutě kvetoucí bylina, jeden z mnoha druhů bohatého rodu vrbina.
Běžně roste v jižní části Střední Evropy, okolo Středomoří a na Balkáně, v Rusku až po Ural, na území Turecka a v okolí Kavkazu. Zavlečena je i do Severní Ameriky.
V České republice je původním druhem pouze na jihovýchodní Moravě, na ostatním území státu roste jako zplanělá okrasná rostlina. Oproti běžným areálům, kde se vyskytuje nejčastěji ve vlhčích lužních lesích, vlhkých loukách i v křovinách na březích vodních toků nebo nádrží, se v ČR objevuje obvykle na sušších místech jako jsou okraje luk a lesů, světlé paseky, okraje křovin, podél cest a na rumištích, a to od nížin přes pahorkatiny až do podhůří.[2][3]
Podle "Florabase.cz" se vrbina tečkovaná v ČR vyskytuje: [1]
Vytrvalá trsnatá rostlina se čtyřhrannou, žláznatými chlupy porostlou přímou lodyhou dorůstající do výše 60 cm. Ze štíhlých oddenků vyrůstající lodyha je porostlá kopinatými listy rostoucími vstřícně nebo v 3 až 5četných přeslench. Listy mívají řapík dlouhý 5 až 12 mm, jejich vejčitě kopinaté celokrajné čepele s ostrým vrcholem dosahující délky 6 až 7 cm a šířky 2,5 až 3,5 cm mají po okrajích oranžové tečky a jsou zpeřeně žilnaté.
Pětičetné oboupohlavné květy s dlouhými stopkami vyrůstající v úžlabí přeslenovitých listů seřazených nad sebou vytvářejí květenství hrozen. Kališní lístky 5 až 8 mm dlouhé jsou úzce trojúhelníkovité s drobnými žláznatými chlupy. Citrónově žlutá nebo zlatožlutá nálevkovitě zvonkovitá koruna s krátkou trubkou je dlouhá 12 až 20 mm a má zašpičatělé lístky po okrajích žláznatě chlupaté a temnožlutě kropenaté, spodní ústí trubky bývá zbarveno červenohnědě. Pět tyčinek (kratších než koruna) s tečkovanými nitkami do poloviny srostlými kryje semeník posetý žlutočervenými tečkami. Vykvétá v červnu až červenci. Plody jsou vypouklé pětidílné červeně tečkované tobolky o velikosti 4 až 5,5 mm, které se otvírají pěti chlopněmi.[2][4][5][6]
Vrbiny tečkované se často, mimo míst svého původního výskytu, vysazují jako na péči nenáročné ozdobné trvalky ve větších zahradách a parcích, odkud se pak nezřídka dostávají do volné přírody a tam se nekontrolovaně šíří. Roste na světlých místech, ale snese i polostín, má raději přiměřeně vlhkou půdu, ale snese i stanoviště bez zálivky. Je to efektní trvalka ve volně rostoucích skupinách nepravidelných zahradních úprav a trvalkových záhonech. Doporučená je příjemně kontrastně ladící kombinace se zvonkem klubkatým (Campanula glomerata), který kvete fialově ve stejnou dobu a má podobný habitus jako vrbina tečkovaná. Je vhodná ke zplanění ve venkovské zahradě.[7]
Při pěstování v mírném pásmu roste na slunci i v polostínu. Nejlépe jí vyhovuje propustná, humózní půda, dobře zásobená vodou a živinami; vcelku se jedná o nenáročnou rostlinu.[7]
Rostlina se rozmnožuje do větších vzdáleností semeny a po okolí snadno podzemními výběžky, v zahradnické praxi se množí dělením trsů.[7]
Vrbina tečkovaná je "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2-EN).[2][8]
List
Květ
Hrozen květů
Zahradní rostlina
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrbina tečkovaná ve Wikimedia Commons
Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) je až 60 cm vysoká vytrvalá žlutě kvetoucí bylina, jeden z mnoha druhů bohatého rodu vrbina.
Prikbladet Fredløs (Lysimachia punctata) er en staude i Kodriver-familien, som forekommer i naturligt fra det centrale og sydøstlige Europa til det sydlige Tyrkiet. Arten er en almindelig haveplante, og har forvildet sig ud i naturen mange steder. Den kan blive over 1 meter høj, og blomstrer med gule blomster i juli – august.
Prikbladet Fredløs (Lysimachia punctata) er en staude i Kodriver-familien, som forekommer i naturligt fra det centrale og sydøstlige Europa til det sydlige Tyrkiet. Arten er en almindelig haveplante, og har forvildet sig ud i naturen mange steder. Den kan blive over 1 meter høj, og blomstrer med gule blomster i juli – august.
Der Punktierte Gilbweiderich (Lysimachia punctata), auch Punkte-Gilbweiderich, Goldfelberich oder Drüsiger Gilbweiderich genannt, ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Myrsinengewächse (Myrsinoideae) innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Er wird gelegentlich als Zierpflanze in Gärten kultiviert.
Der Punktierte Gilbweiderich unterscheidet sich vom ähnlichen Gewöhnlichen Gilbweiderich durch seine Behaarung und die andere Form des Blütenstandes.
Beim Punktierten Gilbweiderich handelt sich um eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 50 bis 100 Zentimetern erreicht. Die meist in Gruppen wachsenden Pflanzen haben einen aufrechten und unverzweigten Stängel, der weich behaart ist.
Die zu dritt bis viert quirlig angeordneten Laubblätter sind eiförmig und unterseits dunkel drüsig punktiert.
Gegen das Stängelende werden die Blätter kleiner, und die Blüten sitzen zu dritt bis viert in den Blattachseln, nicht jedoch in kleinen gestielten Rispen wie beim Gewöhnlichen Gilbweiderich. Diese Anordnung wird auch als „durchblätterte Rispe“ bezeichnet.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die Kelchblätter sind rein grün und nicht rötlich berandet. Die drüsig bewimperten, gelben Kronblätter sind nur an ihrer Basis verwachsen; an der Spitze sind sie manchmal rötlich gefärbt. Die Blütezeit erstreckt sich über den gesamten Sommer.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 30.[1]
Der Punktierte Gilbweiderich stammt aus der Türkei und dem südlichen Europa. Sein Heimatgebiet reicht vom östlichen Mitteleuropa bis Südosteuropa, der Türkei und dem nördlichen Iran.[2] In Nordamerika, in Nordeuropa und Westeuropa ist er ein Neophyt.[2] Da er vollkommen frosthart ist, wird er aber in Mitteleuropa oft in Gärten kultiviert und kommt vielfach verwildert vor, in Deutschland beispielsweise überall außer im äußersten Nordosten. Er erreichte wahrscheinlich vor seiner Auswilderung in Salzburg und Piemont seine ursprüngliche westliche Arealgrenze.
Der Punktierte Gilbweiderich gedeiht am besten auf feuchten, nährstoffreichen, lehmig-tonigen Böden mit guter Humusführung in sommerwarmen Lagen. Er wächst an recht verschiedenen Standorten, wie nicht zu schattigen und feuchten Waldrändern, an Flussufern, in Ginsterheiden oder an Wegrändern. Man findet ihn in Mitteleuropa besonders in Gesellschaften des Filipendulion (nasse Staudenfluren) oder Aegopodion podagrariae vor.[1]
Die Erstveröffentlichung von Lysimachia punctata erfolgte 1753 durch Carl von Linné. Synonyme für Lysimachia punctata L. sind: Lysimachia verticillaris Spreng., Lysimachia verticillata Fiori.[3]
Von Lysimachia punctata gibt es zwei Unterarten:[3]
Einige Sorten werden in Gemäßigten Gebieten als Zierpflanzen in Parks und Gärten verwendet.[4]
Der Punktierte Gilbweiderich (Lysimachia punctata), auch Punkte-Gilbweiderich, Goldfelberich oder Drüsiger Gilbweiderich genannt, ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Myrsinengewächse (Myrsinoideae) innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Er wird gelegentlich als Zierpflanze in Gärten kultiviert.
Der Punktierte Gilbweiderich unterscheidet sich vom ähnlichen Gewöhnlichen Gilbweiderich durch seine Behaarung und die andere Form des Blütenstandes.
Lysimachia punctata, the dotted loosestrife,[1] large yellow loosestrife,[2] circle flower,[3] or spotted loosestrife, is a flowering plant species in the family Primulaceae.
Lysimachia punctata is a rhizomatous perennial herbaceous plant growing up to about 1.2m in height. The flowers have five petals, sepals and stamens and are produced in dense groups in the axils of leaves. The leaves are opposite and ovate. Both the leaves and the flower parts are hairy.[4]: 519 The petals are fringed with hairs and the hairy sepals all-green, without the orange margin of L. vulgaris.[5]: 114
It is native to SE Europe east to the Caucasus,[6][4] introduced as a garden plant and widely naturalized as a garden escape on rough ground, roadsides and damp places.[4][5]
Lysimachia punctata, the dotted loosestrife, large yellow loosestrife, circle flower, or spotted loosestrife, is a flowering plant species in the family Primulaceae.
Tarha-alpi (Lysimachia punctata) on monivuotinen kukkakasvi. Se kasvaa 80–100 cm korkeaksi. Keltaiset kukat puhkeavat heinä-elokuussa.[2]
Tarha-alpi kasvaa luonnonvaraisena Italian pohjoisosissa, Balkanilla, Mustanmeren ympäristössä ja Kaukasuksella. Suomeen kasvin arvioidaan tulleen 1930-luvun lopussa tai 1940-luvulla.
Tarha-alpin voi sekoittaa ranta-alpiin (Lysimachia vulgaris) tai ripsialpiin (Lysimachia ciliata).
Tarha-alpi (Lysimachia punctata) on monivuotinen kukkakasvi. Se kasvaa 80–100 cm korkeaksi. Keltaiset kukat puhkeavat heinä-elokuussa.
Tarha-alpi kasvaa luonnonvaraisena Italian pohjoisosissa, Balkanilla, Mustanmeren ympäristössä ja Kaukasuksella. Suomeen kasvin arvioidaan tulleen 1930-luvun lopussa tai 1940-luvulla.
Tarha-alpin voi sekoittaa ranta-alpiin (Lysimachia vulgaris) tai ripsialpiin (Lysimachia ciliata).
Lysimachia punctata
La Lysimaque ponctuée (Lysimachia punctata) est une plante herbacée ornementale de la famille des Primulacées selon la classification classique et la classification phylogénétique APG III (2009) (ou de la famille des Myrsinacées selon la classification phylogénétique APG (1998) et la classification phylogénétique APG II (2003)).
C'est une plante originaire du centre et sud de l'Europe,
Hauteur de 60 cm à 1 m ; les feuilles sont simples, velues, opposées, parfois bordées de blanc ; les fleurs sont jaunes.
Fleurs
Lysimachia punctata
La Lysimaque ponctuée (Lysimachia punctata) est une plante herbacée ornementale de la famille des Primulacées selon la classification classique et la classification phylogénétique APG III (2009) (ou de la famille des Myrsinacées selon la classification phylogénétique APG (1998) et la classification phylogénétique APG II (2003)).
Zahrodna žołtnica (Lysimachia punctata) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Zahrodna žołtnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 50 hač 100 cm. Rostlina je husto kosmata.
Stołpiki su njerozhałuzowane.
Łopjena po třoch hač po šesćoch mutlički wutworja. Wone su dwójce hač trójce tak dołhe kaž šěroke a na delnim boku ćmowje dypkate.
Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja po jednym hač po wosmjoch w łopjenowych rozporach. Keluškowe kónčki su zelene a nimaja čerwjenu kromu. Złotožołta króna je daloko likojta a njese pjeć jejkojtych kónčkow a docpěje wulkosć wot 2 hač 3 cm. Próškowe nitki su žałzojće kosmate.
Rosće jako pyšnu rostlinu w zahrodach, ale hdys a hdys wodźiwjene na pućowych kromach, brjóhach, w kerčinach a na pustych płoninach wustupuje. Ma radšo włóžne, wutkate a bazowe pódy.
Zahrodna žołtnica (Lysimachia punctata) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Taškuotoji šilingė (lot. Lysimachia punctata, vok. Punktierter Gilbweiderich) – mirsininių (Myrsinaceae) šeimos augalas. Auginama gėlynų kolekcijose, sodybose.
De puntwederik (Lysimachia punctata) is een overblijvende plant, die ingedeeld wordt bij de sleutelbloemfamilie (Primulaceae), zoals in de Heukels, of, zoals bij APG, tot de familie Myrsinaceae. De plant wordt gebruikt in de siertuin en is in Nederland ook verwilderd. Van nature komt de puntwederik voor in Oost- en Zuidoost-Europa.
De plant wordt 40-100 cm hoog, heeft rechtopstaande, zacht behaarde stengels en wortelstokken. De eironde bladeren zitten in kransen van drie tot vier bladeren bijeen. Op de bladeren zitten onregelmatige rode klierpuntjes waaraan deze hederik zijn naam te danken heeft. Ze zijn goed te zien als het blad tegen het licht gehouden wordt.
De puntwederik bloeit van juni tot augustus met gele of oranje, 7-30 mm grote bloemen. Het hart van de bloem is meestal rood. De bloemen zitten met twee tot acht bij elkaar in schijnkransen in de bladoksels. De kelk is groen en heeft 5-10 mm lange slippen.
De vrucht is een doosvrucht.
De plant komt voor op moerasachtige plekken tussen bomen en struiken.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Lysimachia punctata op Wikimedia Commons. De puntwederik (Lysimachia punctata) is een overblijvende plant, die ingedeeld wordt bij de sleutelbloemfamilie (Primulaceae), zoals in de Heukels, of, zoals bij APG, tot de familie Myrsinaceae. De plant wordt gebruikt in de siertuin en is in Nederland ook verwilderd. Van nature komt de puntwederik voor in Oost- en Zuidoost-Europa.
De plant wordt 40-100 cm hoog, heeft rechtopstaande, zacht behaarde stengels en wortelstokken. De eironde bladeren zitten in kransen van drie tot vier bladeren bijeen. Op de bladeren zitten onregelmatige rode klierpuntjes waaraan deze hederik zijn naam te danken heeft. Ze zijn goed te zien als het blad tegen het licht gehouden wordt.
De puntwederik bloeit van juni tot augustus met gele of oranje, 7-30 mm grote bloemen. Het hart van de bloem is meestal rood. De bloemen zitten met twee tot acht bij elkaar in schijnkransen in de bladoksels. De kelk is groen en heeft 5-10 mm lange slippen.
De vrucht is een doosvrucht.
De plant komt voor op moerasachtige plekken tussen bomen en struiken.
Fagerfredlaus (Lysimachia punctata) er ei fleirårig plante i fredlausslekta i nøkleblomfamilien, som kan bli opp til 70 cm høg.[1] Den har gule blomstrar med fem halvvegs klokkedannande kronblad, som inst i blomsterbotnen er oransje-raude. Blomstrane sit i dei øvste bladhjørna og oppover heile toppen av stilken.
Blada er mørkt grøne, spisse og relativt slanke og lange, og står ofte to og to i ein krans om stengelen. Fagerfredlaus trivst som hageplante og i fuktig mark i skogbryn og på myr og enger. Den veks hovudsakleg på Austlandet.
Fagerfredlaus liknar mykje på fredlaus (Lysimachia vulgaris), men fagerfredlaus har meir bladfylte blomsterkransar med blad heile vegen opp parallelt med blomstrane heilt til topps i stilken. Den har òg svareprikka undersider på blada. Blada er òg meir slankt lansettforma enn hos fredlaus.
Ein finn fagerfredlaus naturleg frå sentrale, austsentrale og søraustre Europa til det sørlege Tyrkia. Arten er ei vanleg hageplante i Noreg og Sverige og er forvilla på mange stader.
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Fagerfredlaus Fagerfredlaus (Lysimachia punctata) er ei fleirårig plante i fredlausslekta i nøkleblomfamilien, som kan bli opp til 70 cm høg. Den har gule blomstrar med fem halvvegs klokkedannande kronblad, som inst i blomsterbotnen er oransje-raude. Blomstrane sit i dei øvste bladhjørna og oppover heile toppen av stilken.
Blada er mørkt grøne, spisse og relativt slanke og lange, og står ofte to og to i ein krans om stengelen. Fagerfredlaus trivst som hageplante og i fuktig mark i skogbryn og på myr og enger. Den veks hovudsakleg på Austlandet.
Fagerfredlaus liknar mykje på fredlaus (Lysimachia vulgaris), men fagerfredlaus har meir bladfylte blomsterkransar med blad heile vegen opp parallelt med blomstrane heilt til topps i stilken. Den har òg svareprikka undersider på blada. Blada er òg meir slankt lansettforma enn hos fredlaus.
Ein finn fagerfredlaus naturleg frå sentrale, austsentrale og søraustre Europa til det sørlege Tyrkia. Arten er ei vanleg hageplante i Noreg og Sverige og er forvilla på mange stader.
Fagerfredløs (Lysimachia punctata) er en flerårig plante i fredløsslekten av fredløsfamilien, som kan bli opp til 70 cm høy.[1] Den har gule blomster med fem halvveis klokkedannende kronblad, som innerst i blomsterbunnen er oransje-rød. Blomstene sitter i de øverste bladhjørnene samt oppover hele toppen av stilken.
Bladene er mørk grønne, spisse og relativt slanke og lange, og står ofte to og to i en krans om stengelen. Fagerfredløs trives som hageplante og i fuktig mark i skogsbryn og på myr og enger. Den vokser hovedsakelig på Østlandet.
Fagerfredløs likner mye på fredløs (Lysimachia vulgaris), men fagerfredløs har mer bladfylte blomsterkranser med blader hele veien opp parallelt med blomstene helt til topps i stilken. Den har også svartprikkede undersider på bladene. Bladene er også mer slankt lansettformede enn hos fredløs.
Fagerfredløs (Lysimachia punctata) er en flerårig plante i fredløsslekten av fredløsfamilien, som kan bli opp til 70 cm høy. Den har gule blomster med fem halvveis klokkedannende kronblad, som innerst i blomsterbunnen er oransje-rød. Blomstene sitter i de øverste bladhjørnene samt oppover hele toppen av stilken.
Bladene er mørk grønne, spisse og relativt slanke og lange, og står ofte to og to i en krans om stengelen. Fagerfredløs trives som hageplante og i fuktig mark i skogsbryn og på myr og enger. Den vokser hovedsakelig på Østlandet.
Fagerfredløs likner mye på fredløs (Lysimachia vulgaris), men fagerfredløs har mer bladfylte blomsterkranser med blader hele veien opp parallelt med blomstene helt til topps i stilken. Den har også svartprikkede undersider på bladene. Bladene er også mer slankt lansettformede enn hos fredløs.
Tojeść kropkowana (Lysimachia punctata L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny pierwiosnkowatych.
Pierwotnie występowała we wschodniej i południowo-wschodniej Europie i Azji Mniejszej. Obecnie w całej Europie występuje jako roślina uprawiana w ogrodach, czasami dziczeje. We florze Polski ma status zbiegłego z ogrodów antropofita zadomowionego[2] (kenofit[3]), jest też uprawiana.
Bylina, hemikryptofit. Rośnie nad brzegami wód, w wilgotnych zaroślach. W Polsce kwitnie od czerwca do sierpnia, długo i obficie. Liczba chromosomów 2n = 30[3]. Jest bardzo ekspansywna, odrasta z nawet niewielkich kawałków pozostawionych w ziemi kłączy[4]. Zapylana między innymi przez pszczoły samotnice z rodziny spójnicowatych, które zbierają pyłek z kwiatów[5].
Jest uprawiana jako roślina ozdobna. Nadaje się głównie na rabaty, szczególnie w ogrodach naturalistycznych. Może być także sadzona nad zbiornikami wodnymi. Jest rośliną długowieczną. Oprócz typowej, dziko rosnącej formy gatunku są uprawiane ozdobne kultywary, niektóre z nich mają kolorowo przebarwione liście. Z bardziej znanych są to: 'Variegata' o bialo obrzeżonych liściach i 'Alexander' o liściach czerwono obrzeżonych.
Tojeść kropkowana (Lysimachia punctata L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny pierwiosnkowatych.
Pikasta pijavčnica (znanstveno ime Lysimachia punctata) je trajnica iz družine mirsinovk.
Pikasta pijavčnica zraste od 100 do 150 cm visoko in ima oglato dlakavo steblo, po katerem so vretenasto razporejeni suličasti listi. Iz zalistij vretenc stebelnih listov poganjajo rumeni cvetovi, zbrani v socvetja. Vsak cvet se sestavljen iz petih zraščenih venčnih listov, ki so po robovih rahlo dlakavi. Čašni listi so prav tako rumene barve. V notranjosti cvetov je po pet prašnikov, plodnica pa je nadrasla. Cveti od junija do avgusta na vlažnih mestih.
Pikasta pijavčnica (znanstveno ime Lysimachia punctata) je trajnica iz družine mirsinovk.
Praktlysing (Lysimachia punctata) är en växtart i familjen viveväxter som förekommer naturligt från centrala, östcentrala och sydöstra Europa till södra Turkiet.
Arten är en vanlig trädgårdsväxt i Sverige och finns förvildad på många platser. Den är en invasiv art som kan vara mycket svår att bli av med.[1][2]
Wikimedia Commons har media som rör Praktlysing.
Praktlysing (Lysimachia punctata) är en växtart i familjen viveväxter som förekommer naturligt från centrala, östcentrala och sydöstra Europa till södra Turkiet.
Arten är en vanlig trädgårdsväxt i Sverige och finns förvildad på många platser. Den är en invasiv art som kan vara mycket svår att bli av med.
Багаторічна трава 30–100 см заввишки. Кореневище має від коротких пагонів до майже без пагонів. Стебло від цілком прямостійних від основи, нерозгалужені, верхня частина тонкошерста, від лаймово-зеленого до червонувато-коричневого забарвлення, часто поцятковані. Листки протилежні або в кільці, досить довго-черешкові. Листові від яйцюватих до еліптичних, досить круглокінцеві, з цілими полями, темно-плямисті, нижня частина дрібно-волосата[3].
Суцвіття — нещільна кінцева складна китиця; квітки самотні або в парах. Віночок колесоподібний, жовтий, 12–20 мм шириною, короткотрубковий, 5-пелюстковий; пелюстки зі звуженими кінчиками, поля залозисто-волохаті. Чашолистки вузькі, повністю зелені або червоні. Тичинок 5. Плід — сферична, 5-клапанна, довша за чашечку, 4 мм завдовжки коробочка[3].
Поширений у Європі (Албанія, Австрія, Болгарія, Чехія, Словаччина, Греція, Угорщина, Італія, Польща, Румунія, Південно-Європейська Росія, європейська Туреччина, Україна, колишня Югославія); натуралізований: Канада, США, Ірландія, Норвегія, Швеція, Німеччина, Франція[4][5].
В Україні вид зростає на вологих луках, на узліссях, берегах річок — у Закарпатті звичайний; на Правобережжі Дніпра, зрідка (в парках Хмельницької, Вінницької й Київської областей)[2].
загальний вигляд
квітка у розрізі
ілюстрація
_Lysimachia_punctata_(dotted_loosestrife)_at_Bichlh%C3%A4usl_in_Frankenfels,_Austria.jpg)
.jpg)
_Lysimachia_punctata_(dotted_loosestrife)_at_Bichlh%C3%A4usl_in_Frankenfels,_Austria.jpg)
.jpg)
