Blodyn blodeuol pinc neu goch ydy'r Bergamot (Saesneg: Bergamot; Lladin: Monarda didyma) sydd hefyd yn berlysieuyn gydag arogl bendigedig. Planhigyn o ogledd America ydyw a benthyciwyd yr enw Lladin gan y botanegwr Nicolas Monardes, ym 1569. Mae fel arfer i'w weld yn tyfu mewn ffos neu ar lethr.
Gall dyfu rhwng 0.7 ac 1.5 metr o ran uchder ac mae'r bonyn yn sgwâr mewn croes-doriad. Mae'r dail rhwng 6 – 15 cm o ran hyd ac wedi'u gosod gyferbyn â'i gilydd. Maent yn wyrdd tywyll o ran lliw gyda gwythiennau rhuddgoch yn llifo drwyddynt ac ymylon danheddog. Mae'r blodau coch llachar rhwng 3 – 4 cm yn eu hyd a cheir clystyrau o tua 30 ohonynt ar un planhigyn. Blodeua ganol yr haf hyd at ei ddiwedd.
Indiaid 'Troed-ddu' oedd y cyntaf i weld gwerthu yn y planhigyn hwn o ran ei rinweddau iachusol, yn enwedig fel gwrthseptig ac mewn pwltis ar gyfer toriadau a heintiau ar y croen. Roedden nhw hefyd yn ei yfed fel te i wella wlser yn y geg a dolur gwddw. Mae cryn lawer o 'thymol' mewn Bergamot, sef prif gynhwysyn glanhawr ceg, modern. Fe'i defnyddiwyd hefyd gan yr Indiaid i wella gwynt yn y bol.[1]
Dywedir hefyd y gall wella: cur pen, anwyd, taflu i fyny a gellir bwyta neu yfed y blodyn hefyd. Gan ei fod yn arogli yn debyg iawn i de Earl Grey, fe roddir y blodyn i arnofio ar y te hwnnw mewn rhai tai bwyta, am hwyl. Defnyddir ef hefyd mewn potpourris.[2]
Blodyn blodeuol pinc neu goch ydy'r Bergamot (Saesneg: Bergamot; Lladin: Monarda didyma) sydd hefyd yn berlysieuyn gydag arogl bendigedig. Planhigyn o ogledd America ydyw a benthyciwyd yr enw Lladin gan y botanegwr Nicolas Monardes, ym 1569. Mae fel arfer i'w weld yn tyfu mewn ffos neu ar lethr.
Zavinutka podvojná (Monarda didyma) je vytrvalá aromatická bylina z čeledi hluchavkovité, která pochází z východní části Severní Ameriky.[1]
Zavinutka podvojná je vysoká 0,7-1,5 m. Listy jsou tmavě zelené z červenou žilnatinou a jsou 6-15 cm dlouhé a 3-8 cm široké. Roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech. Kvete od června do října.[2]
Zavinutka podvojná se ve velké míře pěstuje jako okrasná rostlina. Často se pěstuje ve Spojených státech amerických a také v některých státech Evropy a Asie. Nejlépe se jí daří na plném slunci ve vlhké, ale dobře odvodněné půdě. Bylo vyšlechtěno několik barev této rostliny od bílé přes růžovou až tmavě červenou a fialovou.
Obrázky, zvuky či videa k tématu zavinutka podvojná ve Wikimedia Commons
Zavinutka podvojná (Monarda didyma) je vytrvalá aromatická bylina z čeledi hluchavkovité, která pochází z východní části Severní Ameriky.
Hestemonarda eller dobbelt hestemynte (Monarda didyma) er en staude med en åben, opret vækst. Planten dyrkes i flere sorter, f.eks med lyserøde blomster. Den typiske lugt/duft findes på alle dele: stængler, blade og blomster – selv efter, at planten er visnet, langt ud på vinteren. Planten kaldes på engelsk for "bergamot" på grund af denne duft, som minder om den bergamotolie, der udtrækkes af citrusfrugten Bergamot.
Skuddene er lodrette og firkantede. Bladene er modsatte, ægformede med savtakket rand. Begge sider er grågrønne og tæt hårede. Blomsterne er samlet i hoveder ved bladhjørnerne og i skudspidsen. De enkelte blomster er uregelmæssige læbeblomster, og de findes i farver fra hvid over lyserød og klart rød til violet og blå. Frøene modner sjældent ordentligt her i landet.
Rodsystemet ligger meget højt, og det er tæt forgrenet med mange udløbere til alle sider.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,85 x 2 m (85 x 5 cm/år).
Hestemynte er en rigtig prærieplante. Den gror i det centrale og østlige USA, hvor den foretrækker højtliggende og stenede, men fugtige floddale.
I den sydlige del af Appalacherne findes blandede løv- og nåleskove, domineret af Amerikansk Bøg, Gul-Birk og Sukker-Løn. De vokser i højder over 1.300 m i de amerikanske delstater North Carolina, tennesee, Virginia og Georgia. Her findes arten sammen med bl.a. Aconitum reclinatum (en art af stormhat), agurkmagnolia, aksblomstret løn, alleghenybærmispel, almindelig skyggeblomst, amerikansk bøg, amerikansk lind, amerikansk snabelkalla, Carex pensylvanica (en art af Star), Claytonia caroliniana (en art af vinterportulak), Cornus alternifolia (en art af kornel), fliget solhat, gulbirk, hvid ageratina, høbregne, Phacelia fimbriata (en art af honningurt), purpurtreblad, rosenbrombær, rødagtig gran, Solidago curtisii (en art af gyldenris), sort sølvlys, storblomstret uvularia, stribet løn, sukkerløn, tobakspibeplante, træagtig hortensia og Viburnum lantanoides (en art af kvalkved)[1]
Hestemonarda eller dobbelt hestemynte (Monarda didyma) er en staude med en åben, opret vækst. Planten dyrkes i flere sorter, f.eks med lyserøde blomster. Den typiske lugt/duft findes på alle dele: stængler, blade og blomster – selv efter, at planten er visnet, langt ud på vinteren. Planten kaldes på engelsk for "bergamot" på grund af denne duft, som minder om den bergamotolie, der udtrækkes af citrusfrugten Bergamot.
Die Indianernessel (Monarda didyma), auch Goldmelisse oder Scharlach-Monarde genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Monarda in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Die Goldmelisse ist eine ausdauernde, in Mitteleuropa jedoch längerfristig nicht winterharte, krautige Pflanze mit einem Rhizom, die Wuchshöhen von 80 bis 150 Zentimeter erreicht. Die Pflanze duftet nach Zitrone. Die aufrechten Stängel sind vierkantig. Die gegenständigen Laubblätter sind einfach, rau, und nur kurz gestielt. Die Blattspreite weist eine Länge von 15 cm und eine Breite von 5 cm auf. Der Blattrand ist gesägt.
Etwa 30 Blüten stehen in terminalen Blütenständen mit roten Hochblättern zusammen. Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig. Der Kelch ist 10 bis 14 Millimeter lang und am Schlund kahl oder nur schwach behaart. Die rote, behaarte Krone ist 30 bis 45 Millimeter lang. Die Kronenoberlippe ist kahl oder nur spärlich behaart. Es sind nur zwei Staubblätter vorhanden. Der Griffel endet mit zwei Narbenästen.
Die Blütezeit reicht von Juni bis September.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[1]
Die Goldmelisse kommt im Osten der USA in feuchten Wäldern und Gebüschen in Flußufergesellschaften vor.[1]
Die Goldmelisse wird als Zierpflanze genutzt. Die Wildform wird selten, gezüchtete Sorten zerstreut für Rabatten, Staudenbeete und als Schnittblumen verwendet. In Nordamerika wird diese Art darüber hinaus als Heil- und Duftpflanze genutzt. Sie ist seit 1737 oder 1756 in Kultur. Die zahlreichen Sorten sind entweder Abkömmlinge von Monarda didyma oder von Hybriden aus Monarda didyma und Monarda fistulosa. Sie unterscheiden sich in Blütenfarbe, Wuchshöhe und Mehltauresistenz, ein Teil der Sorten hat auffällige Hochblätter.
Die Blätter können frisch und gegart gegessen werden. Mit den Blättern kann man Nachspeisen würzen.
Aus den frischen und getrockneten Blättern und Blütenständen kann man guten Tee („Oswego Tea“) aufgießen.[2]
Die Oswego-Indianer kannten eine Teezubereitungsart. Ende des 18. Jahrhunderts boykottierten amerikanische Kolonisten den aus England eingeführten Tee. Sie tranken Oswego-Tee.
Sehr gut eignen sich die duftenden Blätter zum Aromatisieren von Tee und Obstsalat. Auch zum Garnieren finden sie Verwendung.
Es gibt medizinische Anwendungen für die Droge.
Die Indianernessel (Monarda didyma), auch Goldmelisse oder Scharlach-Monarde genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Monarda in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Monarda didyma, the crimson beebalm, scarlet beebalm, scarlet monarda, Eau-de-Cologne plant, Oswego tea, or bergamot, is an aromatic herb in the family Lamiaceae, native to eastern North America from Maine west to Ontario and Minnesota, and south to northern Georgia.[1][2][3] Its odor is considered similar to that of the bergamot orange, which is used to flavor Earl Grey tea. The genus name comes from Nicolas Monardes, who described the first American flora in 1569.[4]
M. didyma is a perennial plant that grows to 0.6–1.2 metres (2 ft 0 in – 3 ft 11 in) in height and spreads 0.4–0.6 metres (1 ft 4 in – 2 ft 0 in). The 7–18 centimetres (2.8–7.1 in) long, ovate to ovate-lanceolate leaves with serrate margins are medium to deep green, placed opposite on square, hollow stems. The leaves are minty fragrant when crushed. It has ragged, bright red tubular flowers 3–4 centimetres (1.2–1.6 in) long, borne on showy heads of about 30 together, with reddish bracts. It grows in dense clusters along stream banks, moist thickets, and ditches, blooming for about 8 weeks from early/mid to late summer.[5]
.jpg)
This plants attracts hummingbirds and is a larval host to the hermit sphinx, orange mint moth, and the raspberry pyrausta.[6]
Crimson beebalm is extensively grown as an ornamental plant, both within and outside its native range; it is naturalized further west in the United States and also in parts of Europe and Asia. It grows best in full sun, but tolerates light shade and thrives in any moist, but well-drained soil. Several cultivars have been selected for different flower color, ranging from white through pink to dark red and purple.[7]
Beebalm has a long history of use as a medicinal plant by many Native Americans, including the Blackfoot. The Blackfoot people recognized this plant's strong antiseptic action, and used poultices of the plant for skin infections and minor wounds.[8] An herbal tea made from the plant was also used to treat mouth and throat infections caused by dental caries and gingivitis. Beebalm is a natural source of the antiseptic thymol, the primary active ingredient in modern commercial mouthwash formulas. The Winnebago used an herbal tea made from beebalm as a general stimulant. It was also used as a carminative herb by Native Americans to treat excessive flatulence.[9][10] The Native Americans of Oswego, New York, made the leaves into a tea, giving the plant one of its common names.[11]
Monarda didyma, the crimson beebalm, scarlet beebalm, scarlet monarda, Eau-de-Cologne plant, Oswego tea, or bergamot, is an aromatic herb in the family Lamiaceae, native to eastern North America from Maine west to Ontario and Minnesota, and south to northern Georgia. Its odor is considered similar to that of the bergamot orange, which is used to flavor Earl Grey tea. The genus name comes from Nicolas Monardes, who described the first American flora in 1569.
.jpg)
Seed head
Aedmonarda (Monarda didyma) on huulõieliste sugukonda monarda perekonda kuuluv püsik.
Monarda perekond sai nime hispaania arsti ja botaaniku Nicolas Bautista Monardese järgi. [1]
Aedmonarda pärineb Põhja-Ameerikast. Taime avastasid indiaanlased praeguse USA New Yorgi maakonna Otsego (osadel andmetel Oswego) piirkonnast. Indiaanlased keetsid taimest teed kulinaarsetel ning meditsiinilistel põhjustel. [2]
Valged asunikud võtsid piirkonda jõudes taime omaks ja seda hakati kasutama teepõõsalehtede aseainena (oswego tea). Suurema populaarsuse sai see 1773. aastal nn Bostoni teejoomise järel, kui uusasunikud olid India musta tee kõrge hinna protestiks teelastid üle parda visanud. [3]
Kolonistid hindasid ka aedmonarda õite ilu ning kasvatasid seda oma aedades. Taim ületas ookeani 18. sajandi keskel, kui John Bartram saatis seemned Inglismaale, kust omakorda levis taime populaarsus üle Euroopa. [2]
Aedmonarda on kasvult 60–70 või kuni 100 cm kõrgune põõsasjas rohttaim. Varred on neljakandilised. Taime lehed on piklikmunajad, karvased, teritunud, tumerohelised, mõnikord punakad. Õiekroon on enamasti sarlakpunane, kuid eri sortidel võib õite värvus olla lillakas, roosa.[3]
Õied kasvavad mitmel astmel, üksikud õied on asümmeetrilised ja torukujulised. Taim õitseb juulis-augustis. [2]
Iseloomulik on ka tugev lõhn, mis kohati sarnaneb mündi lõhnaga. [3]
Looduslik kasvuala on Põhja-Ameerikas, kuid tänapäeval kasvatatakse igal pool laialdaselt. Taim on levinud ka Eesti kultuuraedades, harva metsistub. [3]
Aedmonarda on vähenõudlik, kasvab mitmesugustel mullatüüpidel ja valgustingimustes. Siiski parim kasvukeskkond on päikese käes või poolvarjus, toitainerikkal niiskel mullal. Looduses kasvab tihnikutes, metsas ja veekogude kallastel. [2]
Külvamisel otse kasvukohale tuleb arvestada sellega, et taimed võivad piisava niiskuse puudumisel tärgata alles sügisel. Seepärast on kasulikum taimed ette kasvatada ja hiljem istutada soovitud kohta vähemalt 60 cm vahedega. Edaspidi paljuneb taim ise võsundite abil. Soovitatakse ümber istutada iga 3 aasta tagant. [4]
Eeterlikku õli leidub taime õites (kuni 0,37%), ürdis (0,1–1%) ja lehtedes (0,7–1,3%). Selle peamine koostisaine on tümool, mida on 60–80%. Lisaks leidub taimes veel flavonoide (nt linariin, didümiin, iskuraniin jm) ja rosmariinhapet (õites kuni 1,8%). [3]
Eeterlikus õlis leiduv tümool on meeldiva aromaatse lõhnaga ning antiseptilise ja seenevastase toimega. (Tümooli leidub ka tüümianis, punes ja tangeriinis). [5]
Droogina kasutatakse aedmonarda lehti ja õisi. [4]
Ravieesmärgil kasutatakse enim vesitõmmist (ehk raviteed), kuid ka monardasiirupit. Ravitee valmistamiseks lastakse lehtedel ja/või õitel tõmmata vähemalt 45 minutit. [3]
Aedmonarda suurendab söögiisu ja soodustab seedimist. Mõjub kergelt rahustavalt ja und soodustavalt, alandab palavikku. Eeterlik õli tugevdab veresooni ning vähendab vere kolesteroolisisaldust. Seda lisatakse ka psoriaasi- ja ekseemiravis kasutatavatele vahenditele. Tänu suurele tümooli sisaldusele on mikroobi- ja seenevastane toime. Tõestatud tõhusus herpese vastu. [3]
Aedmonardat kasutatakse praktikas kõige sagedamini iivelduse, kõhupuhituse, valuliku menstruatsiooni ja kurguvalu korral.[3]
Aedmonarda kasutamine on vastunäidustatud rasedatele. [3]
Raviannustes on taime kasutamine ohutu. Tümooli sisalduse tõttu tekkivad kõrvalnähud (kõhuvalu, iiveldus, oksendamine jms) on vähetõenäolised, kuna monardades sisalduv tümoolikogus on nende esinemiseks liiga väike. [3]
Kasutatakse vürtsitaimena, millega maitsestatakse lihatoite (eriti sealiha). Värskeid õisi kasutatakse salatites või garneeringuna. Kuivatatuna lisatakse teesegudele maitse ja meeldiva lõhna andmiseks. [3]
Aedmonarda kirevate ja nektarirohkete õite tõttu kasvatatakse neid palju iluaedades. Taime õied meelitavad ligi koolibreid, mesilasi ja kimalasi. (Siit tuleneb ka taime ingliskeelne nimetus bee balm ehk mesilasepalsam). [3]
Eeterlikku õli kasutatakse ka parfümeerias ning kosmeetiliste kreemide valmistamisel. [3]
Aedmonarda (Monarda didyma) on huulõieliste sugukonda monarda perekonda kuuluv püsik.
Monarda perekond sai nime hispaania arsti ja botaaniku Nicolas Bautista Monardese järgi.
La monarde est une plante herbacée vivace de la famille des Lamiacées, cultivée comme plante condimentaire pour ses feuilles et ses fleurs.
Nom scientifique : Monarda didyma L., famille des Lamiacées (labiées).
Nom commun : monarde, thé d'Oswego, bergamote, mélisse d'or. Allemand : Goldmelisse ; anglais : bee balm, Oswego tea ; italien : monarda.
Le nom de « monarde » a été donné à cette plante en l'honneur du botaniste espagnol du XVIe siècle, Nicolas Monardes.
Plante herbacée vivace par la souche, de 80 à 90 cm de haut, à tige à section carrée typique des labiées. Feuilles opposées de forme ovale lancéolée. Les fleurs de couleur rouge écarlate sont groupées en verticilles à l'extrémité des tiges.
Plante originaire de l'est des États-Unis qui s'est naturalisée dans toute l'Amérique du Nord ; elle est cultivée notamment en Europe.
Cette plante nécessite un sol frais et bien drainé ; on effectue la multiplication par semis, bouturage ou division de touffes. Récolte au bout d'un an environ.
Il suffit de prélever les feuilles pendant toute la période de végétation. Celles-ci peuvent se conserver sèches à l'ombre, en boîtes ou bocaux hermétiques.
Les feuilles fraîches ciselées peuvent servir comme condiment pour aromatiser crudités et salades. Les pétales des fleurs peuvent être aussi utilisés.
Les feuilles sèches de la monarde peuvent également être utilisées pour préparer des tisanes, ou des apéritifs avec du vin blanc. La monarde s'appelle aussi thé de Pennsylvanie ou thé d'Oswego (tribu amérindienne).
Son goût est caractérisé comme étant rafraîchissant aux tendances épicées tout en laissant un goût de liberté[Quoi ?] dans le palais.
Chez les Amérindiens, les feuilles macérées dans l'huile servaient aux soins des cheveux. Elles contiennent un antiseptique, le thymol, et sont appliqués sur les boutons, ou inhalées pour combattre le rhume, ou infusées contre la nausée, les flatulences et l'insomnie.
L'huile essentielle de monarde contient également du carvacrol (antibactérien).
Les feuilles de M. punctata apaisent les troubles digestifs[1].
Il existe de nombreuses variétés cultivées pour les jardins d'ornement. La couleur des fleurs est variée, entre le blanc et le rouge.
La monarde est également une plante nectarifère.
La monarde est une plante herbacée vivace de la famille des Lamiacées, cultivée comme plante condimentaire pour ses feuilles et ses fleurs.
Nom scientifique : Monarda didyma L., famille des Lamiacées (labiées).
Nom commun : monarde, thé d'Oswego, bergamote, mélisse d'or. Allemand : Goldmelisse ; anglais : bee balm, Oswego tea ; italien : monarda.
Le nom de « monarde » a été donné à cette plante en l'honneur du botaniste espagnol du XVIe siècle, Nicolas Monardes.
Monarda (lat.Monarda didyma, indijanska kopriva, metvulja, konjska metvica, bergamot) je aromatična biljka iz porodic Lamiaceae, udomaćena u istočnom dijelu Sjeverne Amerike. Miris biljke jednak je onom bergamske naranče,iz koje se dobiva ulje za aromatiziranje Earl Grey čaja. Latinsko ime dobila je po Nicolasu Monardesu, autoru prve američke flore iz 1569.[1].Kao ukrasna biljka danas se uzgaja širom svijeta.Sjevernoamerički indijanci koristili su je i kao ljekovitu,te začinsku biljku.
Monarda (lat.Monarda didyma, indijanska kopriva, metvulja, konjska metvica, bergamot) je aromatična biljka iz porodic Lamiaceae, udomaćena u istočnom dijelu Sjeverne Amerike. Miris biljke jednak je onom bergamske naranče,iz koje se dobiva ulje za aromatiziranje Earl Grey čaja. Latinsko ime dobila je po Nicolasu Monardesu, autoru prve američke flore iz 1569..Kao ukrasna biljka danas se uzgaja širom svijeta.Sjevernoamerički indijanci koristili su je i kao ljekovitu,te začinsku biljku.
Šarlachowa zawobalenka (Monarda didyma) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Šarlachowa zawobalenka docpěje wysokosć wot 1 m abo wjace. Kćěje w pózdnim lěću. Kćenja su běłe, róžojte abo čerwjene.
Młode łopjena so móžeja za solotwje, wolóžowace čaje abo jako pjelnjenki za rozdźělne pječenje wužiwać.
Šarlachowa zawobalenka (Monarda didyma) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Monarda didyma L. è una pianta aromatica erbacea perenne appartenente alla famiglia delle Labiate (Lamiaceae), indigena del Nord America.[1][2]
La specie è diffusa nel Canada orientale e negli Stati Uniti orientali.[2]
Le foglie di M. didyma hanno un aroma simile al bergamotto e vengono usate, essiccate, nelle bibite, nel tè e nei sacchetti profumati. Dalla Monarda didyma si ricava, infatti, il tè Oswego, il cui nome deriva dalla tribù degli Oswego che fece uso delle foglie di tale pianta, simile al tè cinese e ampiamente utilizzato in Gran Bretagna.
Monarda didyma L. è una pianta aromatica erbacea perenne appartenente alla famiglia delle Labiate (Lamiaceae), indigena del Nord America.
Multimedia w Wikimedia Commons Pysznogłówka szkarłatna, p. dwoista (Monarda didyma L.) – gatunek byliny ozdobnej, należący do rodziny jasnotowatych. Pochodzi z północnej i północno-wschodniej Ameryki Północnej, rozprzestrzenił się również w innych rejonach Ameryki Północnej[2]. Jest uprawiany w wielu krajach świata, również w Polsce.
Roślina ozdobna. Pysznogłówki sadzi się w grupach na rabatach, w pobliżu oczek wodnych. Sadzonkowanie lub dzielenie całych roślin przeprowadza się wiosną. Z nasion otrzymuje się zbyt zróżnicowany i niepewny materiał. Pysznogłówka nie jest wymagającą byliną. Lubi miejsca słoneczne, ale dobrze czuje się też w półcieniu. Dobrze rośnie na wilgotnych i suchych glebach, jednak muszą to być gleby żyzne.
Pysznogłówka bywa nazywana bergamotką z powodu swojego zapachu przypominającego cierpki cytrynowy aromat ekstrahowany ze skórki owoców pomarańczy bergamoty. Inne jej nazwy to melisa amerykańska, indiański pióropusz (Indian plume), czy pszczeli lub górski balsam (Bee balm, Mountain balm).
Pysznogłówka szkarłatna, p. dwoista (Monarda didyma L.) – gatunek byliny ozdobnej, należący do rodziny jasnotowatych. Pochodzi z północnej i północno-wschodniej Ameryki Północnej, rozprzestrzenił się również w innych rejonach Ameryki Północnej. Jest uprawiany w wielu krajach świata, również w Polsce.
Röd temynta (Monarda didyma) tillhör familjen kransblommiga växter och är trots namnet och likheten inte en mynta. Man odlar den för blommorna och för att använda som te, som man göra av både blommorna och bladen. Temynta ska helst användas i blandning med annat te.
Wikimedia Commons har media som rör Röd temynta.
Röd temynta (Monarda didyma) tillhör familjen kransblommiga växter och är trots namnet och likheten inte en mynta. Man odlar den för blommorna och för att använda som te, som man göra av både blommorna och bladen. Temynta ska helst användas i blandning med annat te.
Поширена на сході Північної Америки, натуралізувана на північному заході США, а також у деяких регіонах Європи та Азії[1][2][3].
Стебла численні, прямі до 70-100 см (на Південному березі Криму — до 120 см) заввишки.
Кореневище довге, горизонтальне.
Листки світло-зелені, з червонуватими жилками, супротивні, довжиною 6-15 см, шириною 3-8 см, овальні, крупно-зубчасті, на кінці загострені, знизу негусто опушені, зверху голі або майже голі
Квіти трубчасті, дрібні, малинові та бузкові, у головчастих суцвіттях. Цвіте у липні-серпні, на півдні — у червні — липні[4].
Плід у монарди двійчастої сухий, розтріскується на 4 горішки.
Широко культивується як декоративна рослина[5] як усередині, так і поза основним ареалом. Використовується в одиночних посадках або у складі міксбордерів. Віддає перевагу сонячним місцям, але виносить і легку тінь, і вологі, але добре дреновані ґрунти. Не росте на важких, сирих, кислих ґрунтах.
Трава монарди має запах бергамоту та використовується як сурогат чаю, що відображено у англійській назві цієї рослини — oswego tea. Напій з листя монарди використовували індіанці Освего.
Монарда також використовувалася індіанцями як лікарський засіб. Індіанці з племені чорноногих використовували її як антисептик при невеликих ранах. Чай використовували при захворюваннях горла та порожнини рота. Монарда містить тимол — діючу речовину у сучасних ополіскувачах для рота. Індіанці Віннебаґо використовували її як загальнозміцнюючий засіб. Відоме також використання монарди як вітрогінного засобу[6].
Monarda didyma là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Monarda didyma là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Монарда двойчатая — многолетнее травянистое растение, высотой 0,7 — 1,5 м. Корневище длинное, горизонтальное.
Стебли у монарды двойчатой облиственные, прямостоячие, четырёхгранные, с тонкими волосками.
Листья светло-зелёного цвета с красноватыми жилками, супротивные, длиной 6—15 см, шириной 3—8 см, овальные, крупно-зубчатые, на конце заострённые, снизу негусто опушённые, сверху голые или почти голые.
Цветки 3—4 см длиной, лилового или фиолетового цвета, собраны примерно по 30 в густое конечное, головчатое соцветие. Прицветники крупные, листовидные, часто бывают одной окраски с цветками.
Плод у монарды двойчатой сухой, растрескивающийся на 4 орешка. Всхожесть семян растения сохраняется 3 года[2].
Широко культивируется как декоративное растение как внутри, так и вне основного ареала. Используется в одиночных посадках или в составе миксбордеров[2]. Предпочитает солнечные места, но выносит и легкую тень, и влажные, но хорошо дренированные почвы. Не растет на тяжёлых, сырых, кислых почвах[2]. Выведены сорта с цветами разной окраски: белыми, розовыми, тёмно-красными, пурпурными. Время цветения: июль — начало сентября[2].
Трава монарды имеет бергамотный запах и используется как суррогат чая, что отражено в английском названии этого растения — oswego tea. Напиток из листьев монарды использовали индейцы освего.
Монарда также использовалась индейцами как лекарственное средство. Индейцы из племени черноногих использовали её в качестве антисептика при небольших ранах. Чай использовали при заболеваниях горла и полости рта. Монарда содержит тимол — действующее вещество в современных ополаскивателях для рта, а также карвакрол и другие терпеноиды. Индейцы виннебаго использовали её как общеукрепляющее средство. Известно использование монарды в качестве ветрогонного[3].
管蜂香草（学名：Monarda didyma），又名美國薄荷、大紅香蜂草、大紅蜂香草（crimson beebalm），唇形科多年生草本植物，原產於北美。
“管蜂香草”之名来自于英文bee balm。它的一个英文别名叫做bergamot，由于bergamot在英文中还指芸香科水果香柠檬，而香柠檬长期被误译为佛手柑，因此管蜂香草又有“佛手柑草”的别名，其他的別名還包括：蜂香薄荷、麝香薄荷、佛手柑薄荷、火炬花、松明花等。
唇形科另一种蜜蜂花屬的植物蜜蜂花（Melissa officinalis），因名稱相近，經常與管蜂香草混淆。
使用在香水中並用來作為安撫面膜, 種植在東半球中, 有檸檬風味的植物, 有芳香的葉片, 用來作為藥劑或食品及藥物的風味劑, 也用作治療牙痛及耳痛。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
タイマツバナ（英語: oswego tea、学名：Monarda didyma）は、シソ科の多年草本。原産地は北アメリカ。近縁種のヤグルマハッカ(Monarda fistulosa) を含め、ビーバーム（bee balm）、ベルガモット、モナルダと呼ばれる。
英名のオスウェゴティとはニューヨーク州西部を流れるオスウェゴ川に由来する。その近辺に住んでいた先住民オスウェゴ族が初期の入植者にハーブティとしての利用法を教えた。アメリカ独立戦争前後にイギリスとの関係が悪化し茶が不足した時、オスウェゴティは茶の代用品として重宝された[2]。
草丈1メートル前後の多年草で原種の花は緋赤色だが多くの園芸品種が存在する。花と葉がミカン科のベルガモットオレンジと似た甘い香りを持ち、ベルガモット、またはレッドベルガモットとも呼ばれる。乾燥させると香りはより強くなり、ポプリにも利用される。
殺菌力のある精油成分チモールを含み、喉の痛みや消化不良、駆風作用に効果があると言われている。また、柑橘に似た香りは鎮静効果が期待できる。青酸を微量に含むので多量の摂取は避ける[3]。
花の香りが良く開花時期が長めなため、養蜂家の蜜源植物として利用されておりビーバームとも呼ばれている[4]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 タイマツバナ（英語: oswego tea、学名：Monarda didyma）は、シソ科の多年草本。原産地は北アメリカ。近縁種のヤグルマハッカ(Monarda fistulosa) を含め、ビーバーム（bee balm）、ベルガモット、モナルダと呼ばれる。
英名のオスウェゴティとはニューヨーク州西部を流れるオスウェゴ川に由来する。その近辺に住んでいた先住民オスウェゴ族が初期の入植者にハーブティとしての利用法を教えた。アメリカ独立戦争前後にイギリスとの関係が悪化し茶が不足した時、オスウェゴティは茶の代用品として重宝された。
草丈1メートル前後の多年草で原種の花は緋赤色だが多くの園芸品種が存在する。花と葉がミカン科のベルガモットオレンジと似た甘い香りを持ち、ベルガモット、またはレッドベルガモットとも呼ばれる。乾燥させると香りはより強くなり、ポプリにも利用される。
殺菌力のある精油成分チモールを含み、喉の痛みや消化不良、駆風作用に効果があると言われている。また、柑橘に似た香りは鎮静効果が期待できる。青酸を微量に含むので多量の摂取は避ける。
花の香りが良く開花時期が長めなため、養蜂家の蜜源植物として利用されておりビーバームとも呼ばれている。
.jpg)
