Planhigyn blodeuol ydy Llaethberllys Caergrawnt sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Apiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Selinum carvifolia a'r enw Saesneg yw Cambridge milk-parsley. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pyglys Mignen Caergrawnt.
Ei gynefin yw gwlyptiroedd, ac mae'n blanhigyn prin yn Lloegr (fel yr awgryma'i enw Saesneg).
Planhigyn blodeuol ydy Llaethberllys Caergrawnt sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Apiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Selinum carvifolia a'r enw Saesneg yw Cambridge milk-parsley. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pyglys Mignen Caergrawnt.
Ei gynefin yw gwlyptiroedd, ac mae'n blanhigyn prin yn Lloegr (fel yr awgryma'i enw Saesneg).
Olešník kmínolistý (Selinum carvifolia, slovensky olšovník rascolistý) je v ČR hojně vyskytující se luční bylina.
Do rodu olešník (Selinum) jsou řazeny vytrvalé byliny se silnými kořeny. Lodyhy jsou přímé. Spodní listy jsou 2-3x zpeřené. Řapíky listů se směrem nahoru zkracují, vrchní listy jsou přisedlé. Květenství jsou složené koncové okolíky. Listeny jsou celistvé nebo na koncích laločnaté či zpeřené, ale mohou i chybět. Kalich je zřetelně zubatý. Koruna má bílou nebo růžovou barvu. Korunní plátky mají obvejčitý tvar. Celkem je známo asi 8 druhů, které jsou rozšířené v oblasti Evropy a Asie. Dva z těchto druhů jsou endemity v Číně. Na území České republiky se vyskytuje jediný druh.[1]
Vytrvalá bylina dorůstající výšky 30-100 cm (někdy se uvádí 40-80 cm). Její oddenek je vícehlavý a slabě čupřinatý (tj. svazky vláken na vrcholu oddenku). Lysá lodyha rostliny je přímá, ostře hranatá a rýhovaná. Listy mají v obrysu trojboký tvar – 3–4krát zpeřené. Spodní listy jsou velké 15x30 cm a dlouze řapíkaté. Řapík na spodu vytváří širší pochvu. Jednotlivé lístky vyrůstají na krátkých řapících. Listové úkrojky, neboli ploché cípy listů, se vyznačují peřenosečností, podlouhlou čárkovitostí a vybíhají do bílé osinkaté špičky. V obrysu mají vejčitý tvar. Méně dělené horní listy jsou výrazně menší. Květenství tvoří husté okolíky, které se skládají z 15 až 20 okolíčků. Okolíčky vyrůstají na drsných a hranatých stopkách. Obaly chybí, nejsou vyvinuté. Obalíčky vyvinuty a tvoří mnoho listenců, které jsou čárkovitě kopinaté, pokryté brvami a lemované úzkým bílým lemem. Kališní lístky nejsou zřetelné. Korunní plátky se vyznačují bílou nebo narůžovělou barvou. V květu se nachází pět tyčinek. Spodní semeník tvoří dva plodolisty. Jsou velké asi 1-1,5 mm, jejich tvar je obsrdčitý. Plody, tvořené široce oválnými dvounažkami, jsou křídlatě hranaté a dosahují velikosti 2,5-4 mm. Olešník kvete od července do září.[1]
Roste na vlhkých až zbahnělých stanovištích, konkrétně tedy louky, světlé humózní lesy a luhy, ale i na územích se silně kolísající hladinou spodní vody čímž rozumíme sušších travnatých porostech a křoviny. Vyskytuje se na písčitých, jílovitých až rašelinných půdách, které jsou často kyselé. V horách olešník nalezneme jen vzácně.[1]
Tento druh najdeme v téměř celé Evropě a v Asii. Na východě zasahuje k Uralu, na severu do jižní Skandinávie, na jihu do severní Itálie a na sever Balkánského poloostrova. Zavlečen byl do Severní Ameriky.[1]
V České republice se vyskytuje na celém území roztroušeně.[1]
Registrované významné krajinné prvky
Další přírodovědně hodnotná území
Olešník je mimo jiné i druhem vlhkých luk svazu Molinion,humózních lesů svazu Carpinion, luhů svazu Alnion incanae
Přírodovědecky hodnotné luční porosty, kde se vyskytuje celá řada chráněných, ale i vzácných druhů rostlin. Jedná se o nehnojené bezkolencové louky střídavě vlhkých stanovišť. Střídavou vlhkost má na svědomí silně kolísající hladina podzemní vody. Porosty tohoto typu jsou přítomné i na území Prahy. Je nezbytné se o ně starat a chránit je před negativními vlivy. Jejich zachování předpokládá občasné kosení, stabilní hydropedologický režim a ochranu před změnami chemizmu v kořenových zónách bylinného patra. Typickými rostlinami těchto bezkolencových luk jsou kosatec sibiřský, bezkolenec modrý, vrba plazivá, čertkus luční, pcháč šedý, oman vrbolistý, jarva pochybná, mochna bílá. Dále zde pak běžně nalezneme kopretinu bílou, blatouch bahenní. Mezi vzácné rostliny jsou řazeny ocún jesenní, oman luční, kakost bahenní. V současné době lze bezkolencové louky zastihnout v nejzachovalejší podobě v rámci PP Hrnčířské louky.[1]
V minulosti lesy tohoto typu pokrývaly pravděpodobně podstatnou část plochy dnešní Prahy. Jsou to květnaté, dubohabrové a dubolipové háje představující primární vegetaci nížinného a pahorkatinného stupně. Lze je nalézt v PR Klánovický les, v PR Vinořský park, V Michelsko-Kunratickém lese, v údolí Šáreckého potoka, v Tichém údolí, především však v komplexu Radotínsko-Chuchelského parku a Dalejského háje.[1]
Jde o lužní lesy primární vegetace zaplavovaných a podmáčených poloh. Plošné rozšíření těchto lesů nalezneme především v komplexu PP Milíčovský les a rybníky, PP Obora v Uhříněvsi a v soutokové oblasti Berounky s Vltavou v rámci PP Krňák. Na pražském území se tzv. tvrdé luhy vyskytují dnes pouze ve formě ptačincových olšin vytvořených podél přítoků Vltavy – Pitkovického potoka, Botiče, Šáreckého potoka. Typickými rostlinami olšin tohoto typu jsou například ptačí zob obecný, svída krvavásvída krvavá, řešetlák počistivý, orsej jarní, křehkýš vodní, pitulník žlutý, sasanka hajní, konopice velkokvětá, chmel obecný.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu olešník kmínolistý ve Wikimedia Commons
Olešník kmínolistý (Selinum carvifolia, slovensky olšovník rascolistý) je v ČR hojně vyskytující se luční bylina.
Die Kümmelblättrige Silge (Selinum carvifolia), auch einfach Silge genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie Doldenblütler (Apiaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Die Kümmelblättrige Silge wächst als sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze[1] erreicht eine Wuchshöhe von etwa 30 bis 100 Zentimetern. Der scharfkantig gefurchte Stängel ist schlank, wenig verzweigt und entfernt beblättert. Die unteren Laubblätter sind dreifach gefiedert, die Abschnitte letzter Ordnung sind tief fiederspaltig eingeschnitten, deren Blattzipfel bei einer Breite von etwa 1 Millimetern länglich bis linealisch sowie stachelspitzig sind.
Die Blütezeit reicht von Juli und August, gelegentlich auch bis September. Der doppeldoldige Blütenstand ist 15- bis 20-strahlig, wirkt gedrungen und ist etwas gewölbt. Die Hülle fehlt oder es sind ein bis Hüllblätter vorhanden. Die lineal-pfriemlichen Hüllchenblätter sind zahlreich vorhanden. Die Blüten sind fünfzählig. Die Kronblätter sind weiß bis rosafarben.
Die Doppelachäne ist bei einer Höhe von etwa 3 Millimetern rundlich-elliptisch, abgeflacht und zuletzt zehnflügelig. Fruchtreife ist von August bis Oktober.
Die Art hat die Chromosomenzahl 2n = 22.[2]
Die Kümmelblättrige Silge ist ein Hemikryptophyt[3][1] und eine Halbrosettenpflanze.[4]
Die Blütenökologisch handelt es sich um „Nektar führende Scheibenblumen“ mit männlichen und zwittrigen (dann vormännlichen) Blüten. Die Bestäubung erfolgt durch Zweiflügler und Käfer.[4]
Die Diasporen sind die Doppelachänen; sie werden als Windstreuer und Flügelflieger ausgebreitet, auch Zufallsausbreitung durch Weidetiere kommt vor.[4]
Die Kümmelblättrige Silge ist ein eurasisch-subozeanisches Florenelement. Sie kommt in Nord-, Mittel- und seltener in Südeuropa vor. Östlich dringt sie bis Sibirien vor. In Österreich kommt sie zerstreut bis selten vor und ist vielerorts gefährdet. In der Schweiz ist sie allgemein zerstreut zu finden. Die Kümmelblättrige Silge kommt in Mitteleuropa zerstreut bis selten vor. Selinum carvifolia kommt zerstreut im mittleren sowie südlichen Deutschland vor und tritt in Norddeutschland selten auf. Selinum carvifolia ist in Nordamerika ein Neophyt.
Selinum carvifolia wächst in Feuchtwiesen, Auengebüschen und lichten Waldgesellschaften. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Molinietalia, kommt aber auch in wechselfeuchten Gesellschaften der Verbände Carpinion oder Quercion roboris vor.[2] Sie gedeiht am besten auf wechselfeuchten, meist kalkarmen, tonigen Böden oder Torfböden.[2]
Von der Gewöhnlichen Wiesensilge (Silaum silaus) unterscheidet sie sich durch die weißen oder rötlichen Blüten. Die Blüten der Gewöhnlichen Wiesensilge sind gelblich und nie weiß.
Man kann zwei Unterarten unterscheiden:[5]
Die Kümmelblättrige Silge (Selinum carvifolia), auch einfach Silge genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie Doldenblütler (Apiaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Selinum carvifolia is a flowering plant of the genus Selinum in the family Apiaceae. The specific name carvifolia signifies 'having leaves resembling those of Caraway'.[2] It is a plant of fens and damp meadows, growing in most of Europe, with the exception of much of the Mediterranean region, eastwards to Central Asia. Its common name in English is Cambridge milk parsley, because it is confined, in the UK, to the county of Cambridgeshire and closely resembles milk parsley (Peucedanum palustre), an umbellifer of another genus, but found in similar habitats. The two plants are not only similar in appearance, but also grow in similar moist habitats, although they may be told apart in the following manner: P. palustre has hollow, often purplish stems, pinnatifid leaf lobes and deflexed bracteoles; while S. carvifolia has solid, greenish stems, entire or sometimes lobed leaf-lobes and erecto-patent bracteoles. Also, when the two plants are in fruit, another difference becomes apparent: the three dorsal ridges on the fruit of S. carvifolia are winged, while those on the fruit of P. palustre are not. Yet a further difference lies in the respective leaflets of the plants : those of Peucedanum palustre are blunt and pale at the tip, while those of Selinum carvifolia are sharply pointed and of a darker green.[3] S. carvifolia used also to occur in the English counties of Nottinghamshire and Lincolnshire but is now extinct in both. Growing in only three small Cambridgeshire fens, it is one of England's rarest umbellifers.[4] It is naturalized in the United States, where it is known by the common name little-leaf angelica.[5]
The species was first described by Carl Linnaeus in 1753 as Seseli carvifolia. In 1762, he transferred it to the genus Selinum as Selinum carvifolia.[6] Linnaeus capitalized the epithet,[7] implying it was meant as a noun in apposition rather than an adjective.
Selinum carvifolia is native to Europe and eastwards to West Siberia and Kazakhstan.[1]
In the UK, this lowland, perennial herb occurs in fens, damp meadows and rough-grazed marshy pasture on calcareous peaty soils or fen peat overlying chalk. It does not, however, grow on the wettest ground in fens, preferring slightly better-drained fringe areas and low banks. In continental Europe, by contrast, it has been recorded in a much wider range of habitats, including oakwoods in Poland, and, curiouser still, hot dry limestone in Bosnia and Croatia.[8]
Selinum carvifolia has been found to contain a guaiene, certain trimethylbenzaldehydes (see also pages aldehyde and benzaldehyde) and minor amounts of other derivatives of the terpenoid (sesquiterpene-coumarin) ferulol. The main constituents of the closely related species S. broteri of Brittany (regarded by some botanists as a subspecies of S. carvifolia) are ferulyl senecioate, isoferulyl senecioate and ferulyl acetoxysenecioate.[9][10] Trimethylbenzaldehydes occur not only in plants belonging to the Apiaceae, but also in certain members of the Iridaceae: 2,4,6-Trimethylbenzaldehyde occurs in a variety of herbs and spices including Culantro (the leaves of the apiaceous Eryngium foetidum) and in Saffron (derived from the iridaceous Crocus sativus).[11] The compound ferulol was first isolated from (and thus named for) the apiaceous genus Ferula in the year 2006 - the species in question being the Palestinian F. sinaica.[12]
As its common name in English suggests, Selinum carvifolia has a somewhat parsley-like scent if crushed, although unlike Caraway (from which its specific name derives) it is not a highly aromatic Umbellifer.[13] Records of its having been used as a food, seasoning or medicinal plant are hard to come by, but neither is it listed as a poisonous plant.[14]
Selinum carvifolia is a flowering plant of the genus Selinum in the family Apiaceae. The specific name carvifolia signifies 'having leaves resembling those of Caraway'. It is a plant of fens and damp meadows, growing in most of Europe, with the exception of much of the Mediterranean region, eastwards to Central Asia. Its common name in English is Cambridge milk parsley, because it is confined, in the UK, to the county of Cambridgeshire and closely resembles milk parsley (Peucedanum palustre), an umbellifer of another genus, but found in similar habitats. The two plants are not only similar in appearance, but also grow in similar moist habitats, although they may be told apart in the following manner: P. palustre has hollow, often purplish stems, pinnatifid leaf lobes and deflexed bracteoles; while S. carvifolia has solid, greenish stems, entire or sometimes lobed leaf-lobes and erecto-patent bracteoles. Also, when the two plants are in fruit, another difference becomes apparent: the three dorsal ridges on the fruit of S. carvifolia are winged, while those on the fruit of P. palustre are not. Yet a further difference lies in the respective leaflets of the plants : those of Peucedanum palustre are blunt and pale at the tip, while those of Selinum carvifolia are sharply pointed and of a darker green. S. carvifolia used also to occur in the English counties of Nottinghamshire and Lincolnshire but is now extinct in both. Growing in only three small Cambridgeshire fens, it is one of England's rarest umbellifers. It is naturalized in the United States, where it is known by the common name little-leaf angelica.
Harilik aruputk (Selinum carvifolia) on sarikaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab ka Eestis.[1]
Harilik aruputk (Selinum carvifolia) on sarikaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab ka Eestis.
Harjasärmäputki eli särmäputki (Selinum carvifolia) on sarjakukkaiskasvien (Apiaceae) heimoon, särmäputkien (Selinum) sukuun kuuluva monivuotinen kasvilaji. Se muistuttaa jonkin verran luhtasuoputkea (Peucedanum palustre) sekä silosärmäputkea eli palleroputkea (Selinum dubium).[1]
Harjasärmäputki on ruohovartinen kasvilaji, joka voi kasvaa noin metrin korkuiseksi. Varsi on kasvutavaltaan pysty ja siinä on selviä harjanteita. Lehdet ovat muutamaan kertaan parilehdykkäiset sekä hienoliuskaiset, ja lehdyköiden kärjet ovat valkoiset. Lehtitupet ovat lyhyitä. Harjasärmäputken kukinto on sarja, joka koostuu monista pienistä sekä valkoisista kukista. Kukkien terälehdet ovat valkoisia tai joskus osittain vaaleanpunaisia. Harjasärmäputken hedelmä on lohkohedelmä, jonka hedelmykset ovat viisisärmäisiä.[1]
Harjasärmäputki kasvaa kosteilla paikoilla suosien kalkkipitoisia kasvupaikkoja[1]. Suomessa harjasärmäputki on eteläinen laji, jota tavataan Suomessa etelärannikolla sekä Ahvenanmaalla[2].
Harjasärmäputki eli särmäputki (Selinum carvifolia) on sarjakukkaiskasvien (Apiaceae) heimoon, särmäputkien (Selinum) sukuun kuuluva monivuotinen kasvilaji. Se muistuttaa jonkin verran luhtasuoputkea (Peucedanum palustre) sekä silosärmäputkea eli palleroputkea (Selinum dubium).
Harjasärmäputki on ruohovartinen kasvilaji, joka voi kasvaa noin metrin korkuiseksi. Varsi on kasvutavaltaan pysty ja siinä on selviä harjanteita. Lehdet ovat muutamaan kertaan parilehdykkäiset sekä hienoliuskaiset, ja lehdyköiden kärjet ovat valkoiset. Lehtitupet ovat lyhyitä. Harjasärmäputken kukinto on sarja, joka koostuu monista pienistä sekä valkoisista kukista. Kukkien terälehdet ovat valkoisia tai joskus osittain vaaleanpunaisia. Harjasärmäputken hedelmä on lohkohedelmä, jonka hedelmykset ovat viisisärmäisiä.
Harjasärmäputki kasvaa kosteilla paikoilla suosien kalkkipitoisia kasvupaikkoja. Suomessa harjasärmäputki on eteläinen laji, jota tavataan Suomessa etelärannikolla sekä Ahvenanmaalla.
Selinum carvifolia, de nom commun Sélin à feuilles de carvi[2] ou Sélin à feuilles de cumin[2], est une espèce de plante de la famille des Apiaceae et du genre Selinum.
Selinum carvifolia est une plante herbacée vivace à feuilles caduques, atteignant une hauteur d'environ 30 à 100 centimètres. La tige sillonnée aux bords tranchants est mince, peu ramifiée et sans feuilles. Les feuilles inférieures sont pennées trois fois, les sections du dernier ordre sont profondément pennées, les extrémités des feuilles sont allongées à linéaires et épineuses sur une largeur d'environ 1 millimètre[2].
La période de floraison s'étend de juillet à août, parfois aussi jusqu'en septembre[2]. L'inflorescence à double ombelle a 15 à 20 rayons grêles, glabres ou pubérulents, peu inégaux. L'involucre est absent ou il y en a une aux bractées présentes. Les involucres sont nombreuses. Les fleurs sont quintuples. Les pétales sont blancs à roses.
L'akène double mesure 3 mm et est arrondi-elliptique, aplati. La maturation des fruits s'étend d'août à octobre.
L'espèce a un nombre de chromosome 2n = 22.
Le sélin à feuilles de carvi est un élément floral eurasien-subocéanique. Elle est présente dans le nord, le centre et, plus rarement, le sud de l'Europe. À l'est, elle est présente jusqu'en Sibérie[2].
Selinum carvifolia est un néophyte en Amérique du Nord.
Selinum carvifolia pousse dans les prairies humides, les buissons de prairie et les forêts clairsemées. Elle prospère mieux sur des sols alternés humides, principalement pauvres en chaux, argileux ou tourbeux.
Il existe deux sous-espèces :
Selinum carvifolia contient une guaiène, certains triméthylbenzaldéhydes et des quantités mineures d'autres dérivés du terpénoïde (sesquiterpène-coumarine) férulol.
La fleur a pour parasites Eupithecia selinata, Eupithecia centaureata, Lasioptera carophila. Le fruit a pour parasites Liriomyza lituanica (sv), Liriomyza lutea (sv), Kiefferia pericarpiicola. La feuille a pour parasites Agonopterix ciliella (en), Agonopterix selini (en), Agonopterix parilella (en), Aphis fabae, Erysiphe heraclei, Plasmopara selini, Aceria peucedani, Protomyces macrosporus, Phytomyza chaerophylli, Phytomyza mylini (sv), Phytomyza selini (sv), Phytomyza thysselini (sv), Puccinia bistortae, Puccinia angelicae (sv), Puccinia selini-carvifoliae. La racine a pour parasite Aphis selini (sv). La tige a pour parasites Cavariella cicutae (sv), Ophiomyia heracleivora (sv), Ophiomyia bohemica (sv), Nyssopsora echinata (sv)[3].
Selinum carvifolia, de nom commun Sélin à feuilles de carvi ou Sélin à feuilles de cumin, est une espèce de plante de la famille des Apiaceae et du genre Selinum.
Karwijselie of lichtblauwe peterselie (Selinum carvifolia) is een tweejarige plant, die behoort tot de schermbloemenfamilie (Umbelliferae of Apiaceae). Het aroma van de plant komt overeen met peterselie. De plant lijkt op karwij. Het is een plant van natte, matig voedselrijke grond in loofbossen en in grasland. De plant komt van nature voor in Eurazië en is in Noord-Amerika geïntroduceerd. Ze staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. Deze plant is in Nederland wettelijk beschermd sinds 1 januari 2017 door de Wet Natuurbescherming. Ook wordt de plant in de siertuin gebruikt.
De plant wordt 30-90 cm hoog en heeft een gevleugelde en kantige stengel. De onderste bladeren zijn drievoudig en de bovenste dubbelgeveerd.
Karwijselie bloeit in juli en augustus. De bloeischermen bestaan uit vijftien tot twintig stralen met veel omwindselblaadjes. De omwindselbladen ontbreken meestal. De bloempjes zijn in het begin lichtrood en verkleuren later naar wit.
De vrucht is een tweedelige splitvrucht. De 3-4 mm lange vruchten zijn op de rugzijde gezien rond. De rugzijde van de deelvruchtjes is sterk afgeplat. De middelste ribben van de deelvrucht zijn smal en de zijdelingse breed gevleugeld.
Karwijselie heeft 2n = 22 chromosomen.
Karwijselie is een waardplant voor de zwartvlekdwergspanner (Eupithecia centaureata) en de bladmineerder Phytomyza mylini.
Karwijselie of lichtblauwe peterselie (Selinum carvifolia) is een tweejarige plant, die behoort tot de schermbloemenfamilie (Umbelliferae of Apiaceae). Het aroma van de plant komt overeen met peterselie. De plant lijkt op karwij. Het is een plant van natte, matig voedselrijke grond in loofbossen en in grasland. De plant komt van nature voor in Eurazië en is in Noord-Amerika geïntroduceerd. Ze staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. Deze plant is in Nederland wettelijk beschermd sinds 1 januari 2017 door de Wet Natuurbescherming. Ook wordt de plant in de siertuin gebruikt.
De plant wordt 30-90 cm hoog en heeft een gevleugelde en kantige stengel. De onderste bladeren zijn drievoudig en de bovenste dubbelgeveerd.
Karwijselie bloeit in juli en augustus. De bloeischermen bestaan uit vijftien tot twintig stralen met veel omwindselblaadjes. De omwindselbladen ontbreken meestal. De bloempjes zijn in het begin lichtrood en verkleuren later naar wit.
De vrucht is een tweedelige splitvrucht. De 3-4 mm lange vruchten zijn op de rugzijde gezien rond. De rugzijde van de deelvruchtjes is sterk afgeplat. De middelste ribben van de deelvrucht zijn smal en de zijdelingse breed gevleugeld.
Karwijselie heeft 2n = 22 chromosomen.
Karwijselie is een waardplant voor de zwartvlekdwergspanner (Eupithecia centaureata) en de bladmineerder Phytomyza mylini.
Krusfrø (Selinum carvifolia) er ei fleirårig urt i skjermplantefamilien, som blir 30 til 100 cm høg. Planten er forholdsvis utbreidd i Europa og Vest-Sibir. I Noreg veks han på Søraustlandet frå Oslo-området sør til svenskegrensa og Sør-Telemark. Han er knytt til fuktige beiteenger, ein landskapstype som er i tilbakegang. Han er difor rekna som nær truga i Noreg.[1]
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Krusfrø Krusfrø (Selinum carvifolia) er ei fleirårig urt i skjermplantefamilien, som blir 30 til 100 cm høg. Planten er forholdsvis utbreidd i Europa og Vest-Sibir. I Noreg veks han på Søraustlandet frå Oslo-området sør til svenskegrensa og Sør-Telemark. Han er knytt til fuktige beiteenger, ein landskapstype som er i tilbakegang. Han er difor rekna som nær truga i Noreg.
Olszewnik kminkolistny (Selinum carvifolia L.) – gatunek rośliny z rodziny selerowatych. Występuje w całej Europie[2]. W Polsce roślina rozpowszechniona.
Bylina, hemikryptofit.. Rośnie na wilgotnych łąkach, preferuje podłoże bezwapienne. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla związku zespołów (All.) Molinion caeruleae[3]. Kwitnie od lipca do sierpnia.
Olszewnik kminkolistny (Selinum carvifolia L.) – gatunek rośliny z rodziny selerowatych. Występuje w całej Europie. W Polsce roślina rozpowszechniona.
Krusfrö (Selinum carvifolia) är en växtart i familjen flockblommiga växter.
Ett annat svenskt namn är krussilja.
Wikimedia Commons har media som rör Krusfrö.
Krusfrö (Selinum carvifolia) är en växtart i familjen flockblommiga växter.
Багаторічна рослина 30–100 см. Рослина гола. Стебла з гострими вузько крилатими ребрами. Листки довгасто-трикутно-яйцюваті; прикореневі й нижні стеблові — на довгих черешках, з короткими піхвами, тричі-чотири рази перисторозсічені, 10–15 см завдовжки; частки останнього порядку яйцюваті, глибоко розсічені на довгасто-лінійні кінцеві часточки, верхні листки дрібніші. Суцвіття — складний зонтик. Зонтики на верхівці стебел і гілок до 7 см в діаметрі, з 15–25 борознистими променями; обгортки немає або вона складається з 1–2 листочків, які рано опадають; обгорточки — з багатьох лінійних, на краю вузько-біло-плівчастих листочків. Віночок радіально симетричний, білий, 3–4 мм шириною; пелюсток 5, виїмкові, кінчик вигнутий всередину. Чашолистки відсутні. Тичинок 5. Плоди (2-секційні схизокарпії) широко еліптичні, з 5 крилоподібними ребрами[2][3].
Поширений у Європі від Португалії й о. Британія до Уралу; за іншими джерелами росте також у зх. Сибіру й Казахстані[4][5][6].
В Україні вид зростає на лісових галявинах, галявинах, вологих луках — у Закарпатті, Карпатах, на Поліссі та в Лісостепу б. м. звичайно; на півдні Степу рідко[2].
Багаторічна рослина 30–100 см. Рослина гола. Стебла з гострими вузько крилатими ребрами. Листки довгасто-трикутно-яйцюваті; прикореневі й нижні стеблові — на довгих черешках, з короткими піхвами, тричі-чотири рази перисторозсічені, 10–15 см завдовжки; частки останнього порядку яйцюваті, глибоко розсічені на довгасто-лінійні кінцеві часточки, верхні листки дрібніші. Суцвіття — складний зонтик. Зонтики на верхівці стебел і гілок до 7 см в діаметрі, з 15–25 борознистими променями; обгортки немає або вона складається з 1–2 листочків, які рано опадають; обгорточки — з багатьох лінійних, на краю вузько-біло-плівчастих листочків. Віночок радіально симетричний, білий, 3–4 мм шириною; пелюсток 5, виїмкові, кінчик вигнутий всередину. Чашолистки відсутні. Тичинок 5. Плоди (2-секційні схизокарпії) широко еліптичні, з 5 крилоподібними ребрами.
Selinum carvifolia là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được (L.) L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1762.[1]
Selinum carvifolia là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được (L.) L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1762.
Selinum carvifolia (L.) L., 1762
Гирча́ тминоли́стная (лат. Selínum carvifólia) — многолетнее травянистое растение; вид рода Гирча (Selinum) семейства Сельдерейные (Apiaceae), или Зонтичные (Umbelliferae).
Поликарпик. Всё растение голое; стебель 30—100 см высотой, простой или в верхней части ветвистый, глубоко бороздчатый с острыми узко-крылатыми рёбрами. Корневая система — стержневая.
Листья зелёные, в общем очертании треугольно-яйцевидно продолговатые; прикорневые и нижние стеблевые листья на длинных (5—15 см) черешках при основании с короткими влагалищами, пластинка их трижды-четырежды перисторассечённая, 10—15 см длиной и 5—10 см шириной; доли последнего порядка яйцевидные, глубоко перисто-раздельные или перисто-рассечённые на ланцетовидные, на конце обыкновенно остроконечные, по краю мелко зазубренные дольки последнего порядка, 3—6 мм длиной и 1,5—2,5 мм шириной; верхние стеблевые листья более мелкие, меньше рассечённые, обычно только дважды перистые, сидячие.
Зонтики щитовидные, по нескольку на верхушке стебля и ветвей, 5—7 см в поперечнике с 15—20 бороздчатыми, с верхней стороны опушёнными лучами; обёртка отсутствует или из одного — двух рано опадающих незаметных листочков; зонтички многоцветковые, обёрточка многолистная из линейных, по краю узко и беловато плёнчатых и ресничато-зазубренных листочков более длинных, чем цветоножки; чашечные зубцы незаметные; лепестки белые или розоватые, эллиптические, около 1,5 мм длиной и до 1 мм шириной, при основании суженные в короткий ноготок, наверху узко-выемчатые.
Плод широко эллиптический, 2,5—4 мм длиной и 2—3,5 мм шириной.
Цветение: июнь — август; плодоношение — сентябрь[2][3].
В России: европейская часть — Карелия, Ладога, Волжско-Камский район, Волжско-Донской район, Причерноморье; Западная Сибирь. В мире: Украина, Скандинавия, Средняя Европа, Балканы, Прибалтика; заносное в Северной Америке[4].
На суходольных лугах, в зарослях кустарников, по опушкам, под пологом сыроватых широколиственных, смешанных, берёзовых и хвойных лисов и на их полянах.
В России вид входит в многие Красные книги субъектов Российской Федерации: Курганская (2012), Ростовская (2014) и Тюменская области (2004), Пермский край (2008), а также Республики Карелия (2007) и Республики Татарстан (2006)[3].
Решением Луганского областного совета № 32/21 от 03.12.2009 г. входит в «Список регионально редких растений Луганской области»[5][6].
Гирча́ тминоли́стная (лат. Selínum carvifólia) — многолетнее травянистое растение; вид рода Гирча (Selinum) семейства Сельдерейные (Apiaceae), или Зонтичные (Umbelliferae).
