Fallopiya (lat. Fallopia)[1] — qırxbuğumkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
.jpg)
Fallopiya (lat. Fallopia) — qırxbuğumkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Fallopia és un gènere de plantes Magnoliòpsides de la família Poligonàcia.[1][2]
El gènere Fallopia consta d'unes 12 a 15 espècies. Les espècies d'Fallopia es distribueixen principalment per l'hemisferi nord sota climes temperats. El gènere conté plantes herbàcies perrenis, enfiladisses herbàcies i llenyoses. El seu nom prové de Gabriele Falloppio o Fallopius.
Moltes fallopies, dels quals la fallopia japonica i la fallopia sachalinensis són considerades com a espècies invasores.[3] Certes varietats tenen una utilitat per la seva alta concentració en resveratrol.
A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Fallopia 
Fallopia és un gènere de plantes Magnoliòpsides de la família Poligonàcia.
El gènere Fallopia consta d'unes 12 a 15 espècies. Les espècies d'Fallopia es distribueixen principalment per l'hemisferi nord sota climes temperats. El gènere conté plantes herbàcies perrenis, enfiladisses herbàcies i llenyoses. El seu nom prové de Gabriele Falloppio o Fallopius.
Moltes fallopies, dels quals la fallopia japonica i la fallopia sachalinensis són considerades com a espècies invasores. Certes varietats tenen una utilitat per la seva alta concentració en resveratrol.
Opletka (Fallopia) je rod rostlin z čeledi rdesnovité. Zahrnuje asi 7 až 14 druhů a je rozšířen v mírných oblastech severní polokoule. Opletky jsou ovíjivé byliny i polodřevnaté liány s jednoduchými listy a drobnými bílými nebo růžovými květy. V České republice rostou dva druhy, opletka obecná a opletka křovištní. Mimo to je jako okrasná dřevina pěstována opletka čínská.
Opletky jsou jednoleté nebo vytrvalé ovíjivé byliny a polodřevnaté liány. Lodyhy jsou oblé nebo hranaté, ovíjivé nebo řidčeji poléhavé. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, střídavé, vejčité nebo srdčité, celokrajné. Palisty jsou srostlé v trubkovitou pochvu objímající stonek. Pochva je na vrcholu šikmá nebo uťatá. Květy jsou nejčastěji bělavé nebo narůžovělé, oboupohlavné, drobné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových, hroznovitých nebo latovitých květenstvích. Okvětí je složené z 5 na bázi srostlých, nerozlišených okvětních lístků, 3 vnější lístky bývají větší a vně jsou obvykle kýlnaté až křídlaté. Okvětí je vytrvalé a za plodu se zvětšuje. Tyčinek je 8. Semeník nese 3 velmi krátké čnělky zakončené malými kulovitými bliznami. Plodem je vejcovitá, trojhranná nažka, zcela obalená zaschlým okvětím.[1][2]
Ovíjivé stonky opletky čínské
Listy opletky čínské
Květy opletky obecné
Detail plodů opletky křovištní
Rod opletka zahrnuje (v převládajícím pojetí) 7 až 14 druhů. Je rozšířen v mírných oblastech severní polokoule. Nejvíce druhů roste v Asii.[2][3] V české květeně jsou stejně jako v rámci celé Evropy domácí 2 druhy: opletka obecná (Fallopia convolvulus) a opletka křovištní (F. dumetorum). Tyto 2 druhy se občas na společných stanovištích spontánně kříží, kříženec je znám jako Fallopia x convolvuloides. Mimo to občas zplaňují některé pěstované druhy, zejména opletka čínská (Fallopia aubertii).[1][4] V Severní Americe jsou původní druhy Fallopia cilinodis a F. scandens, zdomácněle zde rostou i oba evropské druhy. Opletka obecná byla zavlečena též do jižních oblastí Jižní Ameriky, do severní a jižní Afriky, na Tichomořské ostrovy, Nový Zéland a do Austrálie.[1][5]
Květy opletek jsou opylovány hmyzem.[1]
Vymezení rodu Fallopia je v literatuře dosud silně neustálené a má za sebou pohnutou historii. V některých starších zdrojích jsou opletky zařazeny do široce pojatého rodu Polygonum (např.[6]), v některých novějších jsou naopak do rodu Fallopia zahrnuty i křídlatky ([5]). Tyto změny taxonomie se odrážejí i v českých názvech, lze se setkat s názvy rdesno Aubertovo, křídlatka čínská a podobně.
Dřevnaté druhy Fallopia aubertii a F. baldschuanica jsou často zaměňovány a F. aubertii je pěstována pod názvem F. baldschuanica.[1] V některých zdrojích (např. [5]) jsou oba druhy spojovány.
Robustní druhy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. V České republice se pěstuje zejména opletka čínská, mnohem vzácněji i opletka bucharská. Jsou to robustní popínavé dřeviny, vytvářející malebné závěsy. Používají se zejména k ozelenění zdí, velkých teras, pergol, altánů, sloupů a starých stromů. Mohou se intenzivně rozrůstat a stát se nepříjemným plevelem.[7][1][6]
Opletka čínská i opletka bucharská jsou nenáročné popínavé keře, rostoucí na slunci i v polostínu. Rovněž na půdu nejsou vybíravé a rostou i v sušších a chudých půdách. Nejlépe se jim daří na slunném stanovišti s živnou, kyprou půdou. V tuhých zimách mohou namrzat. Vysazují se s kořenovým balem. Kvetou na mladých výhonech, proto je vhodné je čas od času zmladit silnějším seřezáním. Množí se dřevitými řízky, které se odebírají ze silnějších jednoletých výhonů na začátku zimy ještě před příchodem tuhých mrazů.[6][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu opletka ve Wikimedia Commons
Opletka (Fallopia) je rod rostlin z čeledi rdesnovité. Zahrnuje asi 7 až 14 druhů a je rozšířen v mírných oblastech severní polokoule. Opletky jsou ovíjivé byliny i polodřevnaté liány s jednoduchými listy a drobnými bílými nebo růžovými květy. V České republice rostou dva druhy, opletka obecná a opletka křovištní. Mimo to je jako okrasná dřevina pěstována opletka čínská.
Sølvregn-slægten (Fallopia) er kendetegnet ved, at arterne har pil- eller spydformede blade, og ved at de hvide eller grønlige blomster sidder samlet i nøgler. Her omtales kun arter, som jævnligt kan ses i Danmark.
ArterDie Flügelknöteriche (Fallopia) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Knöterichgewächse (Polygonaceae). Die 7 bis 18 Arten sind in den gemäßigten bis subtropischen Zonen der Nordhalbkugel weit verbreitet.
Die Fallopia-Arten sind laubabwerfende, einjährige bis ausdauernde, krautige Pflanzen bis Halbsträucher. Die Wurzeln sind faserig bis verholzend. Manche Arten bilden Rhizome. Die selten niederliegenden, meist selbständig aufrechten oder windenden Sprossachsen sind kahl oder flaumig behaart und können bei manchen Arten an ihrer Basis verholzen. Einige Arten sind relativ raschwüchsig.
Ihre wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattstiele besitzen an ihrer Basis ein Gelenk und bei manchen Arten extraflorale Nektarien. Die einfachen Blattspreiten sind breit eiförmig bis dreieckig, mit glattem oder gewelltem Blattrand und oft mit einem herz- oder pfeilförmigen Spreitengrund. Die haltbare oder vergängliche, röhrige Ochrea besitzt ein schräges oder gestutztes oberes Ende.
Es können Blütenstandsschäfte vorhanden sein. Es werden end- und/oder seitenständige, traubige oder rispige Gesamtblütenstände gebildet, die über jeweils einer Ochrea einen bündeligen Teilblütenstand mit ein bis fünf Blüten enthalten.
Charakteristisch ist die Form der gestielten, zwittrigen oder eingeschlechtigen Blüten. Es gibt Exemplare mit zwittrigen und welche nur mit weiblichen Blüten. Von den fünf Blütenhüllblättern sind die äußeren drei größer, gekielt oder bei den meisten Arten stark geflügelt, selten nicht gekielt und ungeflügelt; dieses Merkmal brachte dieser Gattung auch den Namen Flügelknöteriche ein. Die inneren zwei Blütenhüllblätter sind kleiner und unauffällig. Die meist weißen, grünlichweißen bis rosafarbenen, meist kahlen Blütenhüllblätter vergrößern sich bis zur Fruchtreife. Die Blütenhüllblätter sind nur an ihrer Basis bis fast vollständig glockenförmig verwachsen. Es sind sechs bis acht freie Staubblätter vorhanden. Die Staubfäden sind kahl oder im unteren Bereich flaumig behaart. Die gelben oder rosafarbenen bis roten Staubbeutel sind eiförmig bis elliptisch. Drei Fruchtblätter sind zu einem einkammerigen Fruchtknoten verwachsen. Die drei distal ausgebreiteten, nur an ihrer Basis oder fast vollständig verwachsenen, sehr kurzen Griffeläste enden in kopfigen, ausgefransten oder schildförmigen Narben.
Die bei Reife braune bis dunkelbraune oder fast schwarze Frucht (Achäne) ist eiförmig und dreikantig, aber nicht geflügelt. Sie ist teilweise oder vollständig von der Blütenhülle umgeben. Die Samen enthalten einen geraden Embryo.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 10 oder 11.
Die Gattung Fallopia ist in weiten Teilen der Nordhalbkugel in den gemäßigten bis subtropischen Gebieten verbreitet. In Nordamerika kommen etwa acht Arten vor, jedoch ist nur Fallopia cilinodis und Fallopia scandens dort beheimatet. In China kommen etwa acht Arten vor, davon drei nur dort.
Viele Arten wachsen gerne an Standorten, an denen der natürliche Bewuchs gestört ist, beispielsweise auf Äckern, an Ruderalstellen, Schuttplätzen oder an vom Menschen beeinflussten Flussufern.
Der in weiten Teilen Eurasiens heimische Windenknöterich oder Acker-Flügelknöterich (Fallopia convolvulus), gilt als Ackerunkraut. Manche Arten wie der Japanische Staudenknöterich gelten dort, wo sie eingeführt wurden, als problematische invasive Neophyten.
Die Gattung Fallopia wurde 1763 durch Michel Adanson in Familles des Plantes, 2, Seiten 274, 277, 557[1] aufgestellt. Typusart ist Fallopia scandens (L.) Holub. Synonyme für Fallopia Adans. sind Bilderdykia Dumort. und Pleuropterus Turcz.[2] Die Gattung Fallopia gehört zur Tribus Polygoneae in der Unterfamilie Polygonoideae innerhalb der Familie der Polygonaceae.[3] Die Gattung Fallopia wurde wahrscheinlich zu Ehren des italienischen Anatomen und Chirurgen Gabriele Falloppio (1523–1563) benannt.[4]
Die Gattung Fallopia gehört zur Unterfamilie Polygonoideae. Ser Umfang einiger Gattungen, beispielsweise Muehlenbeckia, Reynoutria und Fallopia, innerhalb der Unterfamilie Polygonoideae wird kontrovers diskutiert.[5]
Die Arten der Gattung Fallopia wurden früher in Polygonum eingegliedert, weshalb alle Arten ein Synonym in dieser Gattung besitzen.
Es gibt 7 bis 17 Fallopia-Arten (Die Artenzahl ist abhängig davon ob Reynoutria enthalten ist):
Es gibt etwa drei natürliche Hybriden:
Die Flügelknöteriche (Fallopia) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Knöterichgewächse (Polygonaceae). Die 7 bis 18 Arten sind in den gemäßigten bis subtropischen Zonen der Nordhalbkugel weit verbreitet.
Fallopia is a genus of about 12 species of flowering plants in the buckwheat family,[2] often included in a wider treatment of the related genus Polygonum in the past, and previously including Reynoutria.[3] The genus is native to temperate and subtropical regions of the Northern Hemisphere, but species have been introduced elsewhere. The genus includes species forming vines and shrubs.[3]
Species of Fallopia grow as vines, lianas, shrubs or subshrubs. Unlike species of the related genus Duma, they do not have thorn-like tips to their branches. Nectaries are present outside the flowers (extrafloral). Plants usually have bisexual flowers. More rarely they may be dioecious, each plant only having flowers with either functional stamens or a functional pistil. The flowers are arranged in a raceme. The tepals of the flowers are dry and paper-like when mature. The flowers have short styles with partially fused stigmas forming a "head". The fruits are achenes with three sharp edges.[3]
The genus Fallopia was first described by Michel Adanson in 1763.[2] He distinguished it from Polygonum and other genera he placed in his family "Persicariae". Adanson did not explain the origin of the name.[4] It is said to be named after the Italian botanist Gabriele Falloppio, known as Fallopius in Latin.[5][6] He was the superintendent of the botanical garden at Padua and an acclaimed anatomist, being considered a founder of modern anatomy.[7]
The status of the genus has varied considerably over time, and its taxonomic history is complicated. For example, Meissner in 1856 placed both Adanson's Fallopia and the genus Reynoutria in a broadly defined Polygonum, as did Bentham and Hooker in 1880. When the genus Fallopia was recognized, as was generally the case from the 1970s onwards, Reynoutria was sometimes included and sometimes not.[3] Thus the Flora of North America in 2005 included Reynoutria in Fallopia,[5] whereas the Flora of China in 2003 separated the two genera.[8] Subsequent molecular phylogenetic studies have confirmed the separation of Fallopia from other related genera.[3][9]
Fallopia is placed in the tribe Polygoneae of the subfamily Polygonoideae. Within the tribe, it is most closely related to the genera Reynoutria and Muehlenbeckia, forming the so-called "RMF clade".[9]
PolygoneaePolygonum ciliinode (syn. Fallopia ciliinodis)
DAP clade RMF cladeAs of March 2019, Plants of the World Online accepted 12 species.[2]
Many species at one time placed in Fallopia have been moved to other genera in the subfamily Polygonoideae. Some synonyms are listed below.[11]
Crosses between Japanese knotweed and giant knotweed have occurred where the two species grow in close proximity. The hybrid, ×Reyllopia conollyana (J.P.Bailey) Galasso (Reynoutria japonica × Fallopia baldschuanica) is called railway-yard knotweed.
Fallopia species are native to much of the Northern Hemisphere, including most of Eurasia, North Africa and central and eastern North America. They have been widely introduced elsewhere including eastern and southern Africa, eastern North America, including Mexico, and parts of South America.[2]
Fallopia species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Coleophora therinella (recorded on F. convolvulus).
Fallopia is a genus of about 12 species of flowering plants in the buckwheat family, often included in a wider treatment of the related genus Polygonum in the past, and previously including Reynoutria. The genus is native to temperate and subtropical regions of the Northern Hemisphere, but species have been introduced elsewhere. The genus includes species forming vines and shrubs.
Falopio (latine Fallopia) estas genro de herbecaj plantoj el la familio de la poligonacoj (Polygonaceae).
La genro estas nomita laŭ Gabrielo Falloppio, aŭ Fallopius (1523–1563), kiu estis la administranto de la Botanika ĝardeno de Padovo.
La specioj de tiu genro antaŭe oni klasifikis inter Polygonum. Tiu genro estas dividita en Persikario (Persicaria), Poligono (Polygonum) kaj Falopio (Fallopia).
En Eŭropo inter aliaj troviĝas:
La Ĉina falopio (Fallopia baldschuanica) estas multkultivata kaj povas sovaĝiĝi.
Falopio (latine Fallopia) estas genro de herbecaj plantoj el la familio de la poligonacoj (Polygonaceae).
La genro estas nomita laŭ Gabrielo Falloppio, aŭ Fallopius (1523–1563), kiu estis la administranto de la Botanika ĝardeno de Padovo.
La specioj de tiu genro antaŭe oni klasifikis inter Polygonum. Tiu genro estas dividita en Persikario (Persicaria), Poligono (Polygonum) kaj Falopio (Fallopia).
Fallopia es un género de 12–15 especies pertenecientes a la familia Polygonaceae. Antiguamente estas especies se circunscribían al género Polygonum.
El género es originario de las regiones templadas y subtropicales del Hemisferio Norte. El género incluye plantas herbáceas perennes y trepadoras tanto herbáceas como leñosas.
Varias especies del género son invasoras, especialmente Fallopia japonica en Europa y América del Norte.
El género lleva el nombre de Gabriele Falloppio, o Fallopius, que fue el superintendente del jardín botánico de Padua. También fue un reconocido anatomista, siendo considerado uno de los fundadores de la moderna anatomía junto con Andrés Vesalio y Bartolomeo Eustachio.
Las larvas de algunas especies de lepidópteros se alimentan de ejemplares de Fallopia. Por ejemplo, Coleophora therinella se alimenta de Fallopia convolvulus.
F. japonica y F. sachalinensis se consideran palntas invasoras. F. japonica, originaria de Japón, fue introducida primero en el Reino Unido y luego en América del Norte en el siglo XIX como planta ornamental.
Algunas fallopias crecen muy rápidamente durante la primavera: F. sachalinensis puede llegar a 4,5 m en el verano, F. japonica a 3 m, y F. polystachyum a 1,5-2 m. Algunas especies pueden propagarse rápidamente desde una extensa red de rizomas, desarrollándose desde 7-20 m desde la planta madre y a un mínimo de 2 m de profundidad. Los fragmentos de raíz y tallo de tan sólo 1 cm pueden formar colonias de nueva planta. Los desbordamientos de ríos y arroyos y la dispersión de plantas en toda el área inundada provocan su diseminación. Al igual que con otras especies invasoras de plantas, el suelo recién perturbado permite el rápido crecimiento de las plantas jóvenes, que, debido a su vigor, desplazan a las especies autóctonas, disminuyendo la diversidad de la zona. Cortar el césped, y el tratamiento con algunos herbicidas, especialmente en los comienzos a mediados de temporada de crecimiento, no frenan su crecimiento y, de hecho, a menudo estimulan la producción de brotes de yemas latentes dispersas en la raíz o rizomas.
Debido a su potencial colonizador y constituir una amenaza grave para las especies autóctonas, los hábitats o los ecosistemas, Fallopia japonica y Fallopia baldschuanica han sido incluidas en el Catálogo Español de Especies exóticas Invasoras, aprobado por Real Decreto 630/2013, de 2 de agosto, estando prohibida en España su introducción en el medio natural, posesión, transporte, tráfico y comercio.
Los tallos de F. japonica y otras se han utilizado para aislar trans-resveratrol, producto clásicamente extraído de especies de vid. Este producto posee gran actividad antioxidante. F. japonica se utiliza para tratar el cáncer.[cita requerida]
Fallopia es un género de 12–15 especies pertenecientes a la familia Polygonaceae. Antiguamente estas especies se circunscribían al género Polygonum.
El género es originario de las regiones templadas y subtropicales del Hemisferio Norte. El género incluye plantas herbáceas perennes y trepadoras tanto herbáceas como leñosas.
Varias especies del género son invasoras, especialmente Fallopia japonica en Europa y América del Norte.
El género lleva el nombre de Gabriele Falloppio, o Fallopius, que fue el superintendente del jardín botánico de Padua. También fue un reconocido anatomista, siendo considerado uno de los fundadores de la moderna anatomía junto con Andrés Vesalio y Bartolomeo Eustachio.
Las larvas de algunas especies de lepidópteros se alimentan de ejemplares de Fallopia. Por ejemplo, Coleophora therinella se alimenta de Fallopia convolvulus.
Konnatatar (Fallopia Adans.) on nelgilaadsete seltsi tatraliste sugukonda kuuluv mitmeaastaste rohttaimede perekond.
Esimesena kirjeldas konnatatart teaduslikult šoti päritolu Prantsusmaa loodusteadlane Michel Adanson (1727–1806). Nime sai perekond Padua botaanikaaias töötanud Gabriele Falloppio (1523–1562) järgi, kes on üks tänapäevase anatoomia rajajatest.
Perekonda kuulub 15 liiki, kes kasvavad põhjapoolkera parasvöötmest lähistroopikani. Perekonda kuulub ka ronitaimi. [1]
Paljud konnatatraliigid on umbrohud. Nagu umbrohud ikka, kasvavad konnatatradki sööti jäänud maadel, jäätmaadel, liivastel nõlvadel, teepeenardel, jõgede kallastel jne.
Konnatatra lehed on terve servaga ja 2–8 cm pikad. Õied on rohelised ja asuvad 2–5 kaupa lehekaenaldes. Taim õitseb maist juulini. Vili on kolmekandiline pähklike.
Paljud konnatatrad on head meetaimed.
Mitut konnatatraliiki peetakse kahjulikuks, invasiivseks liigiks, eriti jaapani, sahhalini ja himaalaja konnatatart. Jaapani konnatatar toodi 19. sajandil ilutaimena Jaapanist Suurbritanniasse, kus pääses vabadusse. Samamoodi jõudis jaapani konnatatar hiljem USA-sse.
Konnatatar kasvab väga kiiresti väga kõrgeks. Üheainsa suvega saavutab sahhalini konnatatar kõrguse 4½ m ja jaapani konnatatar kõrguse 3 m. Himaalaja konnatatar on nende kõrval kääbus, kasvades 1½–2 m kõrgeks.
Konnatatar levib väga kiiresti oma laialdase juurestiku, täpsemalt risoomide abil. Juurestik võib emataimest ulatuda 7–20 m kaugusele ja 2 m sügavusele. Juure- ja varretükkidest, isegi kõigest 1 cm pikkustest, võib alguse saada uus taim. Suurvesi ja üleujutused võivad juurestikku ja taime maapealset osa lõhkuda ning selle tükke allavoolu kanda. Kui need jälle pinnast kohtavad, võivad need veekogu kaldal aluse panna uuele taimele. Nagu teisedki invasiivsed liigid, saab konnatatar suurepäraselt kasvada pinnasel, kus varem taimestikku polnud. Suure kasvu tõttu suudab konnatatar terve pinnase enda valdusse võtta, nii et teised liigid sellel kasvada ei suuda. Taime ei saa kergesti hävitada ka lõikamise, niitmise, väljakaevamise ja isegi mõnede taimemürkidega, sest kui taim katki teha, siis paneb see taime allesjäänud osas olevad uinunud pungad puhkema ning taim annab rohkesti juure- ja varrevõsusid, et taastada hävinud osa.
Eestis on levinud kaks liiki, mis võivad oma vahel anda ka hübriidseid järglasi:
Konnatatar (Fallopia Adans.) on nelgilaadsete seltsi tatraliste sugukonda kuuluv mitmeaastaste rohttaimede perekond.
Esimesena kirjeldas konnatatart teaduslikult šoti päritolu Prantsusmaa loodusteadlane Michel Adanson (1727–1806). Nime sai perekond Padua botaanikaaias töötanud Gabriele Falloppio (1523–1562) järgi, kes on üks tänapäevase anatoomia rajajatest.
Perekonda kuulub 15 liiki, kes kasvavad põhjapoolkera parasvöötmest lähistroopikani. Perekonda kuulub ka ronitaimi.
Paljud konnatatraliigid on umbrohud. Nagu umbrohud ikka, kasvavad konnatatradki sööti jäänud maadel, jäätmaadel, liivastel nõlvadel, teepeenardel, jõgede kallastel jne.
Konnatatra lehed on terve servaga ja 2–8 cm pikad. Õied on rohelised ja asuvad 2–5 kaupa lehekaenaldes. Taim õitseb maist juulini. Vili on kolmekandiline pähklike.
Paljud konnatatrad on head meetaimed.
Mitut konnatatraliiki peetakse kahjulikuks, invasiivseks liigiks, eriti jaapani, sahhalini ja himaalaja konnatatart. Jaapani konnatatar toodi 19. sajandil ilutaimena Jaapanist Suurbritanniasse, kus pääses vabadusse. Samamoodi jõudis jaapani konnatatar hiljem USA-sse.
Konnatatar kasvab väga kiiresti väga kõrgeks. Üheainsa suvega saavutab sahhalini konnatatar kõrguse 4½ m ja jaapani konnatatar kõrguse 3 m. Himaalaja konnatatar on nende kõrval kääbus, kasvades 1½–2 m kõrgeks.
Konnatatar levib väga kiiresti oma laialdase juurestiku, täpsemalt risoomide abil. Juurestik võib emataimest ulatuda 7–20 m kaugusele ja 2 m sügavusele. Juure- ja varretükkidest, isegi kõigest 1 cm pikkustest, võib alguse saada uus taim. Suurvesi ja üleujutused võivad juurestikku ja taime maapealset osa lõhkuda ning selle tükke allavoolu kanda. Kui need jälle pinnast kohtavad, võivad need veekogu kaldal aluse panna uuele taimele. Nagu teisedki invasiivsed liigid, saab konnatatar suurepäraselt kasvada pinnasel, kus varem taimestikku polnud. Suure kasvu tõttu suudab konnatatar terve pinnase enda valdusse võtta, nii et teised liigid sellel kasvada ei suuda. Taime ei saa kergesti hävitada ka lõikamise, niitmise, väljakaevamise ja isegi mõnede taimemürkidega, sest kui taim katki teha, siis paneb see taime allesjäänud osas olevad uinunud pungad puhkema ning taim annab rohkesti juure- ja varrevõsusid, et taastada hävinud osa.
Eestis on levinud kaks liiki, mis võivad oma vahel anda ka hübriidseid järglasi:
võsa-konnatatar (Fallopia dumetorum) põld-konnatatar (Fallopia convolvulvus)Fallopia Polygonaceae familiako 15 bat espezie batzen dituen landare generoa da. Beste genero batzuekin, piper-belar izena hartzen dute. Landare belarkarak, erdi-zurkarak eta zurkarak dira. Lehen Polygonum genero barnean edo Reynoutria bezala sailkatzen ziren bertako espezieak. Horregatik, literaturan oraindik hala aurki ahal dira.
Generoaren izena Gabriele Falloppio medikuaren omenez datorkio, Paduako lorategi botanikoko superintendente ere bazena. Generoaren sinonimo den Reynoutria izena, Reynoutre XVI. mendeko frantses naturalistaren omenez datorkio.
Fallopia espezieak lepidoptero larba batzuen janari dira, adibidez Coleophora therinella-rena (Fallopia convolvulus landarean).
Fallopia Polygonaceae familiako 15 bat espezie batzen dituen landare generoa da. Beste genero batzuekin, piper-belar izena hartzen dute. Landare belarkarak, erdi-zurkarak eta zurkarak dira. Lehen Polygonum genero barnean edo Reynoutria bezala sailkatzen ziren bertako espezieak. Horregatik, literaturan oraindik hala aurki ahal dira.
Generoaren izena Gabriele Falloppio medikuaren omenez datorkio, Paduako lorategi botanikoko superintendente ere bazena. Generoaren sinonimo den Reynoutria izena, Reynoutre XVI. mendeko frantses naturalistaren omenez datorkio.
Fallopia espezieak lepidoptero larba batzuen janari dira, adibidez Coleophora therinella-rena (Fallopia convolvulus landarean).
Kiertotattaret (Fallopia) on tatarkasvien (Polygonaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan kuuluvaksi noin 15 lajia sekä muutama lajiristeymä[1]. Kiertotattaret on aiemmin luokiteltu kuuluviksi suurempaan tatarsukuun, joka on sittemmin jaettu useaksi pienemmäksi tatarsuvuksi. Kiertotattarien ohella omiksi suvuikseen on eroteltu pihatattaret (Polygonum), ukontattaret (Persicaria), konnantattaret (Bistorta), röyhytattaret (Aconogonon) ja kurjentattaret (Koenigia).
Kiertotattaret ovat yksi- tai monivuotisia kasveja, joiden varsi on joko hento ja köynnösmäinen tai vankka ja pysty. Kiertotatarten lehdet ovat ruodillisa ja muodoltaan kolmiomaisia tai herttamaisia sekä hertta- tai nuolityvisiä. Kiertotatarten kukat ovat kaksineuvoisia sekä usein roikkuvia ja niissä on viisi valkoista, vihertävää tai punertavaa kehälehteä. Emit ovat kolmiluottisia. Kiertotatarten hedelmä on kolmikulmainen ja musta pähkylä, joka on kehälehtien ympäröimä.[2]
Kiertotattarien (Fallopia) sukuun kuuluvat muun muassa Suomessa haitallisiksi vieraslajeiksi luokitellut jättitatar (Fallopia sachalinensis), japanintatar (Fallopia japonica) sekä lajiristeymä hörtsätatar (Fallopia × bohemica).
Kiertotattaret (Fallopia) on tatarkasvien (Polygonaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan kuuluvaksi noin 15 lajia sekä muutama lajiristeymä. Kiertotattaret on aiemmin luokiteltu kuuluviksi suurempaan tatarsukuun, joka on sittemmin jaettu useaksi pienemmäksi tatarsuvuksi. Kiertotattarien ohella omiksi suvuikseen on eroteltu pihatattaret (Polygonum), ukontattaret (Persicaria), konnantattaret (Bistorta), röyhytattaret (Aconogonon) ja kurjentattaret (Koenigia).
Kiertotattaret ovat yksi- tai monivuotisia kasveja, joiden varsi on joko hento ja köynnösmäinen tai vankka ja pysty. Kiertotatarten lehdet ovat ruodillisa ja muodoltaan kolmiomaisia tai herttamaisia sekä hertta- tai nuolityvisiä. Kiertotatarten kukat ovat kaksineuvoisia sekä usein roikkuvia ja niissä on viisi valkoista, vihertävää tai punertavaa kehälehteä. Emit ovat kolmiluottisia. Kiertotatarten hedelmä on kolmikulmainen ja musta pähkylä, joka on kehälehtien ympäröimä.
Kiertotattarien (Fallopia) sukuun kuuluvat muun muassa Suomessa haitallisiksi vieraslajeiksi luokitellut jättitatar (Fallopia sachalinensis), japanintatar (Fallopia japonica) sekä lajiristeymä hörtsätatar (Fallopia × bohemica).
Fallopia est un genre de plantes de la famille des Polygonaceae. Ce sont des plantes grimpantes, herbacées, semi-ligneuses ou ligneuses originaires de l'Eurasie et de l'est de l'Amérique du Nord, mais introduites et cultivées dans le reste du monde[2]. La synonymie de certaines espèces avec les genres Reynoutria et Polygonum n'est pas clairement établie. Le nom de « Fallopia » provient de Gabriele Falloppio, également nommé Fallopius, un superintendant du jardin botanique de Padoue et un anatomiste parmi les fondateurs de l'anatomie moderne avec André Vésale et Eustache.
Liste des espèces selon les jardins botaniques de Kew[2] :
Selon certaines sources, les espèces du genre Reynoutria sont incluses dans le genre Fallopia. En effet, selon l'avis de Ronse Decraene & Akeroyd de 1988, Reynoutria est une section de Fallopia[3].
Fallopia est composé de plantes grimpantes à l'inflorescence axillaire à axe simple, au périanthe charnu aux stigmates capités et aux pièces extérieures des fruits parfois ailées. Quant au genre Reynoutria, il est constitué de plantes non grimpantes à l'inflorescence axillaire à axe ramifié, au périanthe fin, aux stigmates flabellés et aux pièces extérieures des fruits non ailées[4],[5].
Liste des espèces incluses dans le genre Reynoutria selon les jardins botaniques de Kew[2] :
Le jardin botanique du Missouri[6] suit en partie l'avis des Américains Francis Zika et Arthur Jacobson de 2003 qui placent l'ensemble des espèces du genre Fallopia, Reynoutria incluses, dans le genre Polygonum. En effet, ils estiment qu'il existe trop de traits morphologiques intermédiaires pour pouvoir le scinder en plusieurs groupes distincts[7].
Les genres et la section suivants sont synonymes de Fallopia :
Fallopia est un genre de plantes de la famille des Polygonaceae. Ce sont des plantes grimpantes, herbacées, semi-ligneuses ou ligneuses originaires de l'Eurasie et de l'est de l'Amérique du Nord, mais introduites et cultivées dans le reste du monde. La synonymie de certaines espèces avec les genres Reynoutria et Polygonum n'est pas clairement établie. Le nom de « Fallopia » provient de Gabriele Falloppio, également nommé Fallopius, un superintendant du jardin botanique de Padoue et un anatomiste parmi les fondateurs de l'anatomie moderne avec André Vésale et Eustache.
Pelėvirkštis (lot. Fallopia, vok. Flügelknöteriche, Windenknöteriche, Staudenknöteriche) – rūgtinių (Polygonaceae) augalų gentis, kuri išskirta iš rūgties (Polygonum) genties. Augalų žiedai sukrauti kekėse, išaugusiose lapų pažastyse.
Lietuvoje auga šios rūšys:
Šiai genčiai taip pat priskiriama:
Japoninis pelėvirkštis (Fallopia japonica)
Kielduizendknoop (Fallopia) is een geslacht van kruidachtige planten uit de duizendknoopfamilie (Polygonaceae).
Het geslacht is vernoemd naar Gabriello Fallopio, oftewel Fallopius (1523–1563), de beheerder was van de Orto botanico di Padova.
De soorten van dit geslacht werden voorheen geschaard onder Polygonum. Dat geslacht is gesplitst in duizendknoop (Persicaria), varkensgras (Polygonum) en kielduizendknoop (Fallopia).
In Nederland en België komen voor:
De Chinese bruidssluier (Fallopia baldschuanica) wordt veel aangeplant en kan verwilderd worden aangetroffen.
Multimedia w Wikimedia Commons Rdestówka (Fallopia) – rodzaj roślin z rodziny rdestowatych. Obejmuje w zależności od ujęcia ok. 8 gatunków lub nawet do ok. 12 w przypadku zaliczenia do niego gatunków z rodzaju rdestowiec (Reynoutria)[3][4]. Zasięg ich występowania obejmuje obszary o umiarkowanym klimacie na półkuli północnej[5].
Bilderdykia Dumort., Fallopia Loureiro, Fallopia Adanson
Fallopia
Polygonum (sensu stricto, w tym jednak Polygonella)
Niektóre gatunki są uprawiane jako rośliny ozdobne.
Rdestówka (Fallopia) – rodzaj roślin z rodziny rdestowatych. Obejmuje w zależności od ujęcia ok. 8 gatunków lub nawet do ok. 12 w przypadku zaliczenia do niego gatunków z rodzaju rdestowiec (Reynoutria). Zasięg ich występowania obejmuje obszary o umiarkowanym klimacie na półkuli północnej.
Fallopia é um gênero botânico da família polygonaceae.[1]
Contem as seguintes espécies:[1]
Fallopia é um gênero botânico da família polygonaceae.
1885 illustration[1] Clasificare științifică 
Unrecognized taxon ([[[:Format:Create taxonomy/link]] fix]): Fallopia Specia tip Polygonum scandensBilderdykia Dumortier
Modifică text
Fallopia este un gen care cuprinde circa 12–15 specii de flori din familia umbra pământului,[3] often included in a wider treatment of the related genus Polygonum in the past. The genus is native to temperate and subtropical regions of the Northern Hemisphere. The genus includes herbaceous perennial plants, herbaceous vines, and woody vines.[2][4][5][6]
Several species are serious invasive weeds, notably Japanese knotweed in Europe and North America.[7][8][9][10]
The genus is named after Italian botanist Gabriello Fallopio, or Fallopius, who was the superintendent of the botanical garden at Padua. He was also an acclaimed anatomist, being considered a founder of modern anatomy along with Vesalius and Eustachius.
Fallopia species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Coleophora therinella (recorded on F. convolvulus).
Crosses between Japanese knotweed and giant knotweed have occurred where the two species grow in close proximity. The hybrid, Fallopia × bohemica (syn. Polygonum × bohemicum) is known as Bohemian knotweed.
Fallopia × conollyana (F. baldschuanica × F. japonica) is called railway-yard knotweed.
Recently, Japanese knotweed (Fallopia japonica, syn. Polygonum japonicum, Polygonum cuspidatum, Reynoutria japonica) and others have been used to exploit their high concentrations of trans-resveratrol in the plants' stalks. Previously associated with and identified mainly in the skins of red grapes, resveratrol is currently under study in a number of research projects investigating its possible antiaging properties.
Fallopia este un gen care cuprinde circa 12–15 specii de flori din familia umbra pământului, often included in a wider treatment of the related genus Polygonum in the past. The genus is native to temperate and subtropical regions of the Northern Hemisphere. The genus includes herbaceous perennial plants, herbaceous vines, and woody vines.
Several species are serious invasive weeds, notably Japanese knotweed in Europe and North America.
The genus is named after Italian botanist Gabriello Fallopio, or Fallopius, who was the superintendent of the botanical garden at Padua. He was also an acclaimed anatomist, being considered a founder of modern anatomy along with Vesalius and Eustachius.
Fallopia species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Coleophora therinella (recorded on F. convolvulus).
Bindor (Fallopia) är en växtsläkte i familjen slideväxter med cirka 20 arter. Arterna är ofta slingrande och klättrande.
Bindor (Fallopia) är en växtsläkte i familjen slideväxter med cirka 20 arter. Arterna är ofta slingrande och klättrande.
Fallopia Adans.
Фаллопия, или Повитель[2] (лат. Fallopia) — род растений семейства Гречишные (Polygonaceae), встречается в умеренном и субтропическом климате северного полушария.
Однолетние и многолетние травянистые и деревянистые лианы с вьющимся или распростёртым стеблем длиной до 3 м.
Листья цельные, яйцевидные, длиной от 2 до 8 см.
Цветки зелёные, по 2 — 5 в пучках в пазухах листьев.
Цветёт в мае — июле.
Умеренно-теплые и субтропические области Евразии и Северной Америки.
Растут в посевах, на песчаных склонах, пустырях, вдоль дорог, в зарослях кустарников, по берегам рек.
Многие виды — сорняки.
Ряд видов хорошие медоносы.
Род Фаллопия входит в подсемейство Polygonoideae семейства Гречишные (Polygonaceae). Некоторые ботаники объединяют роды Фаллопия, Аконогонон (Aconogonon), Персикария (Persicaria) и ещё несколько других в род Горец (Polygonum).
По информации базы данных The Plant List, род включает 16 видов[3]:
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Фаллопия, или Повитель (лат. Fallopia) — род растений семейства Гречишные (Polygonaceae), встречается в умеренном и субтропическом климате северного полушария.
.jpg)
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
