Vrabcovka[1] (Passerina) je rod rostlin z čeledi vrabečnicovité. Jsou to erikoidní keře nebo řidčeji stromy s drobnými, tuhými, vstřícnými listy a nenápadnými, větrosprašnými květy v klasovitých květenstvích. Plodem je nažka obalená vytrvalou češulí, případně bobule. Rod zahrnuje 20 druhů a je rozšířen výhradně v jižní Africe. Centrum druhové diverzity je v Kapské oblasti.
Vrabcovky jsou keře nebo řidčeji malé stromy se vstřícnými, křižmostojnými listy. Listy jsou přisedlé, čárkovité, podlouhlé, kopinaté nebo úzce kosníkovité, obvykle nadvinuté do člunkovitého, srpovitého až cigárovitého tvaru, přitisklé k větévce nebo odstávající, často erikoidní (tuhé, drobné a jehlicovité), někdy střechovitě se překrývající. Květy jsou drobné a málo nápadné, většinou žluto-růžové, řidčeji nažloutlé nebo zelené, uspořádané v jednoduchých nebo složených, často hlávkovitě redukovaných, klasovitých květenstvích. Každý květ je podepřen nápadnými, za plodu kožovitými listeny. Kalich je čtyřčetný, na bázi srostlý v kališní trubku, petaloidní a nahrazující chybějící korunu. Tyčinek je 8, jsou přirostlé v ústí kališní trubky a vyčnívají z květů. Na rozdíl od většiny jiných zástupců čeledi mají extrorzní prašníky. Semeník je svrchní, složený ze 2 plodolistů, avšak za zralosti pseudomonomerní, s jedinou komůrkou obsahující jediné vajíčko. Čnělka vyrůstá excentricky z vrcholu semeníku a nese víceméně kulovitou, papilózní bliznu. Plodem je u většiny druhů nažka volně obalená vytrvalou češulí, druhy Passerina ericoides a P. rigida mají dužnaté bobule.[2][3][4]
Odborný rodový název Passerina je odvozen od latinského slova passer (vrabec) podle tvaru plodů, které připomínají vrabčí zobák.[3]
Rod zahrnuje 20 druhů. Převážná většina z nich roste v Kapsku, odkud je uváděno 10 endemických a 4 subendemické druhy. Nejrozšířenějším druhem je zde Passerina obtusifolia. Pouze 2 druhy rostou i mimo území Jihoafrické republiky. Konkrétně se jedná o druhy Passerina montivaga a Passerina montana, které mají disjunktní rozšíření podél jihoafrického Velkého srázu (Great Escarpment) v Zimbabwe. Druh P. montana má též izolované reliktní výskyty v některých horských oblastech Namibie a Angoly.[5][6] Centrem druhové diverzity tohoto rodu je v Západním Kapsku. Největší počet druhů (celkem 6) se vyskytuje v oblasti zálivu False Bay.[3]
Většina druhů Západního Kapska se vyskytuje ve vegetační formaci známé jako fynbos, přizpůsobené mediteránnímu klimatu s horkým suchým létem a mírnou, vlhkou zimou. Rostou na nejrůznějších stanovištích včetně alpínských poloh horských vrcholů, bažin, vápencových výchozů, písečných dun i mořského pobřeží. Mnoho druhů jsou pionýrské dřeviny vyhledávající narušená místa. Některé druhy rostou v xerofytní vegetaci známé jako karru (karoo). Druhy vyskytující se podél Velkého srázu naopak rostou v oblastech s letními dešti a často rostou zejména v přechodové zóně mezi lesem a savanou.[6]
Květy vrabcovek jsou opylovány větrem. Před opylením je barva květů většinou žluto-růžová, okvětní lístky jsou rozestálé a tyčinky vyčnívají z květů. Prašníky se otevírají najednou a explozivně, přičemž vypráší pyl do povětří. S opylením větrem souvisí i štětičkovitý charakter blizny. Po opylení se barva květů mění na červenou. Většina druhů kvete v jarních měsících, v září a říjnu, kdy je v kapské oblasti větrné počasí. V této době se pyl uvolňuje z porostů ve velkém množství.[3]
Dužnaté bobule druhů Passerina ericoides a P. rigida jsou šířeny ptáky a hlodavci. U druhu P. montana jsou plody nápadně červeně zbarvené a umístěné na koncích větévek a šíří je pravděpodobně ptáci. Plody jiných druhů po dozrání opadávají na zem, kde je rozšiřují zejména mravenci a hlodavci.[3] Na vrabcovkách občas parazituje jmelí, konkrétně druhy Viscum capense a Viscum rotundifolium[7]
Rod Passerina je v rámci čeledi Thymelaeaceae řazen do podčeledi Thymelaeoideae a tribu Gnidieae. Podle výsledků molekulárních studií je nejblíže příbuznou větví rod Lachnaea. Mezi další blízce příbuzné rody náleží Struthiola, Gnidia a Drapetes. Všechny tyto rody tvoří dohromady monofyletickou skupinu.[8]
Druh Passerina esterhuyseniae je znám pouze z herbářového materiálu. Byl popsán v roce 2003 na základě položek sebraných v severní části pohoří Cederberg.[3]
Vrabcovky jsou vysazovány zejména pro zpevnění písečných přesypů, a to i v oblastech vystavených mořským větrům. Některé druhy jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány jako okrasné dřeviny, např. stromovitá Passerina falcifolia. Passerina filiformis byla na Britských ostrovech i evropské pevnině pěstována již od dob Carla Linného. Dobytek se rostlinám vyhýbá, neboť jsou nepoživatelné. Popel z Passerina obtusifolia byl v Západním Kapsku tradičně používán při domácí výrobě mýdla. Kůra tohoto druhu je extrémně pevná a slouží k vázání střech.[3]
Vrabcovka (Passerina) je rod rostlin z čeledi vrabečnicovité. Jsou to erikoidní keře nebo řidčeji stromy s drobnými, tuhými, vstřícnými listy a nenápadnými, větrosprašnými květy v klasovitých květenstvích. Plodem je nažka obalená vytrvalou češulí, případně bobule. Rod zahrnuje 20 druhů a je rozšířen výhradně v jižní Africe. Centrum druhové diverzity je v Kapské oblasti.
Ilustrace Passerina grandiflora z roku 1795
Passerina is a genus in the plant family Thymelaeaceae. They are ericoid bushes growing largely in fynbos and other Southern African scrub habitats.
The genus name Passerina derives from the Latin word passer "sparrow" - given the plants in reference to a perceived similarity in the shape of the fruit to a sparrow's beak - more evident in the Thymelaceous plant Thymelaea hirsuta (formerly placed in the genus Passerina).[1]
Passerina L., Sp. Pl. 559 (1753); Wright in FC. 5, 2: 9 (1915); Thoday in Kew Bull. 1924: 146, 387 (1924). Chymococca Meissn., Wright 1.c. 14, is a genus of plants in the family Thymelaeaceae.[2]
Members of the genus Passerina are ericoid shrubs or shrublets, often with a tendency to having pendulous branches. Their leaves are markedly decussate. They are concave or closely involute, lined with woolly hairs, and cling to leafy stems without being large enough to cover them. This gives the plants a characteristic plaited or corded appearance.[2]
The flowers of some species are borne in terminal spikes, whereas other species bear them in a four-flowered head. Bracts, usually broader than leaves and larger than the flowers, subtend each flower. This is one helpful distinction between specimens of Passerina and plants in the genus Struthiola.[3] The calyx has four sepals, forming a flask-shaped or subcylindrical tube. At the mouth the sepals spread into lobes that are shorter than the tube. There are no petals, but the lobes of the sepals are quite colourfully petal-like in many species. The ovary is ovoid with a single loculus containing a solitary ovule. The style is lateral, bearing a mop-like stigma that fills the mouth of the calyx-tube.[2] The calyx is persistent and encloses the fruit except in species such as Passerina ericoides, in which the fruit is berry-like and expands until it protrudes out of the tube. A flower bears eight stamens of unequal length, the longest being the length of the calyx-lobes, but all protrude out of the calyx. The flowers lack of any noticeable scent, their protruding stamens, and their mop-like stigmata suggest their adaptation to wind pollination, in contrast to the petals and night scent of Struthiola.[3]
In most species the fruit is membranous, but some species, e.g. Passerina ericoides have a fleshy pericarp, forming a red berry attractive to birds and tortoises, hence one of its common names, "skilpadbessie", meaning "tortoise berry". However, that name also is applied to other plants, such as Muraltia spinosa. The seeds have a black, crustaceous testa and curved, beak-like micropyle.
As in the related Struthiola, the beak-like aspects of the fruit inspired the name "Passerina", which is from the Latin passerinus, meaning "sparrow-like".[4]
The genus is endemic to Southern Africa, most species within South Africa, though some extend north of the border. The greatest concentration of species is in Cape fynbos, where some species are endemic to very small regions. Passerina ericoides for example occurs naturally only on the Cape Peninsula and the vicinity of False Bay[3]
There are some 20 accepted species in the genus Passerina plus about sixty unresolved and over 100 synonyms. The following are the accepted species, omitting subspecies.[5]
Passerina is a generally insignificant genus, seldom noticed by the non-botanist. The attractive ericoid habit and fuss-free growth make it a useful subject in informal fynbos gardens. Being wind-pollinated, the plants generally are not of much importance to pollinating organisms such as bees and birds.
The Khoisan name gonna refers to the use of its tough bark, together with that of related plants, for binding such items as thatch.[3] The material certainly is remarkably tough and has been used for plaiting into whip thongs. The Khoisan use of a decoction of some species for treating pain, plus the fact that many species of the Thymelaeaceae suggests that the material might be pharmacologically active, but there is no suggestion that the plants cause harm to stock. However, this harmlessness might well be for the same reason that the plants generally are of no value as forage for browsers, namely that they are unpalatable to stock.[6]
Passerina is a genus in the plant family Thymelaeaceae. They are ericoid bushes growing largely in fynbos and other Southern African scrub habitats.
Passerina es un género de plantas fanerógamas perteneciente a la familia Thymelaeaceae, con 133 especies descritas.[1]
Passerina es un género de plantas fanerógamas perteneciente a la familia Thymelaeaceae, con 133 especies descritas.
Passerina L. é um género botânico pertencente à família Thymelaeaceae.[1]
Passerina L. é um género botânico pertencente à família Thymelaeaceae.