Tiñosu venenosu,
L'escórpora fosca, cavet, escórpena, escórpera, escórpora de fang, escórpora de roquer, escórpora de terra, escórpora morena, escorpra, escorpa, escrita d'anells, polla, rascassa, rascla, rufí o ullot[4] (Scorpaena porcus) és una espècie de peix pertanyent a la família dels escorpènids.[5]
És una espècie ovípara: la femella pon els ous a l'estiu (entre el juliol i l'agost).[12]
Es nodreix d'invertebrats (incloent-hi crustacis) i peixets (sobretot, gòbids i blènnids), als quals espera immòbil a l'aguait car, tan aviat com descobreix una presa, salta cap endavant de forma instàntania per a aspirar-la amb el seu gran musell.[12][13][14][15][16]
És depredat pel sorell blancal (Trachurus mediterraneus) i l'anfós (Epinephelus marginatus).[17][18][19][20]
És un peix marí, demersal, no migratori, de clima temperat (55°N-25°N, 32°W-42°E), el qual viu en fons de roca i alguers fins als 800 m de fondària.[12][21][22][23]
Es troba al Mediterrani (incloent-hi la Mar Negra)[24][25][26][27][28][29][30][31][32][33][34][35][36][37][38][39][40][41][42] i a l'Atlàntic oriental des de la Gran Bretanya fins al Marroc i el Senegal (incloent-hi les illes Açores i les Canàries).[43][44][45][46][47][48][49][50]
És territorial, solitària, sedentària i bàsicament activa durant el crepuscle. Roman quieta sobre les roques per no ésser vista.[12]
És fàcil de mantindre-la en aquaris i arriba, fins i tot, a reproduir-s'hi.[51]
Es pesca amb canya de pescar, llinya, arpó, palangres, nanses i tremalls.[51]
La seva carn, blanca i consistent, és molt apreciada.[52]
La ferida que produeix és una punxada. Si una escòrpora et pica pots seguir una de les següents instruccions: És verinós (tot i que no letal) per als éssers humans: causa una inflamació de tipus local i la ferida, dolorosa, es pot infectar amb facilitat.[53][54][23][55][56]
-Rentat amb aigua de mar o suero fisiològic.
-Desinfecció local, control restes espina.
-Aigua calenta i vac antitètanica.
-Analgesia.
L'escórpora fosca, cavet, escórpena, escórpera, escórpora de fang, escórpora de roquer, escórpora de terra, escórpora morena, escorpra, escorpa, escrita d'anells, polla, rascassa, rascla, rufí o ullot (Scorpaena porcus) és una espècie de peix pertanyent a la família dels escorpènids.
Ropušnice skvrnitá (Scorpaena porcus Linnaeus, 1758) je druh dravé mořské ryby z čeledi ropušnicovití, která žije v oblasti Atlantského oceánu. Jedná se o samotářský druh, který loví svojí potravu převážně v noci.
Ryba se vyskytuje převážně u mořského dna, kde může žít v mělčinách, ale také až do hloubky 800 metrů. Vyskytuje se v oblasti východního Atlantiku, včetně Středozemního moře a Černého moře,[2] což odpovídá přibližně souřadnicím mezi 55° severní šířky až 25° jižní šířky a 32° západní délky až 42° východní délky.[3] Je možné se s ní setkat na jižním pobřeží Britských ostrovů[4], Azorů, Kanárských ostrovů, pobřeží Maroka a středomořských států. Jedná se o nemigrující druh.
Ropušnice skvrnitá má oválný tvar těla zploštělý do stran, na kterém se nachází značné množství výrostků a ostnů, které slouží jako kamufláž a obrana současně. Obvykle dorůstá velikosti 25 cm, ale v maximálních případech až 35 cm[5] (jiné zdroje uvádějí až 37 cm[4], ale obvykle se pohybuje v rozmezí 15 až 20 cm) s maximální váhou 870 g.[3] V přední části se nachází velká hlava, které je chráněna kostními pláty, jež fungují jako přední pancéřování. Na jejím vrcholku se nachází dvě velké oči, které směřují do stran. Mezi očima je umístěno několik rozvětvených tykadel. Oblast linie hřbetu je tvořena za pomoci 55 šupin a současně se zde vyskytuje i postranní čára. Hřbetní ploutev tvoří 12 tvrdých a 9 až 11 měkkých ploutevních paprsků. Na straně těla se nacházejí dvě velké prsní ploutve, které slouží k pohybu.[5]
Povrch těla je pokryt šupinami, které chrání tělo ryby. Její barva je převážně hnědá, červenohnědá až oranžová[4] s nepravidelně rozmístěnými plochami, ve kterých se vyskytují tmavé či světlé pruhy fungující jako kamufláž.[5] Ryba tak imituje skalnatý povrch, který je porostlý mořskými rostlinami.
Ropušnice skvrnitá je dravá masožravá ryba, která se živí převážně drobnými rybami obývající oblasti mořského dna, dále lov garnáty, či mořské kraby. Jedná se o nočního dravce, který přes den spoléhá na svoji kamufláž a v noci vyráží na lov. K ulovení kořisti využívá svoji velkou tlamu a značnou rychlost, kterou je schopna vyvinout na krátký okamžik a tím kořist dostihnout.[5]
Ropušnice se rozmnožuje převážně v letních měsících mezi červnem a srpnem. Během tření samice naklade malé chomáče jiker, které jsou následně unášeny mořskými proudy jako součást planktonu. Po dosažení délky okolo 3 cm se mladé rybky vydávají ke dnu, kde žijí podobně jako dospělé ryby.[5]
Ryba není průmyslově lovena, jelikož hodnota jejího masa je velmi nízká. Chytá se pouze pro akvaristické potřeby, například pro velká akvária jako dekorační ryba.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ropušnice skvrnitá ve Wikimedia Commons
Ropušnice skvrnitá (Scorpaena porcus Linnaeus, 1758) je druh dravé mořské ryby z čeledi ropušnicovití, která žije v oblasti Atlantského oceánu. Jedná se o samotářský druh, který loví svojí potravu převážně v noci.
Der Braune Drachenkopf (Scorpaena porcus) ist ein Fisch aus der Familie der Drachenköpfe (Scorpaenidae). Er lebt im Mittelmeer, im Schwarzen Meer und im östlichen Atlantik, von den Britischen Inseln bis zum Senegal, sowie bei den Kanaren, Azoren und bei Madeira.
Der Braune Drachenkopf hat einen gedrungenen, leicht hochrückigen Körper. Der mit zahlreichen Hautlappen getarnte Kopf und die Maulspalte sind groß, die Augen groß und hochliegend. Über den Augen befinden sich große, geteilte Tentakel, die so lang wie der Augendurchmesser sind. Am Kinn hat er, anders als viele andere Skorpionfische keine Tentakel. Die Rückenflosse ist lang und hat zwischen dem vorderen, hartstrahligen und dem hinteren, weichstrahligen Teil eine Einbuchtung. Die Farbe des Braunen Drachenkopfs ist meist braun oder rotbraun und mehr oder weniger stark gescheckt. Im hinteren Teil des hartstrahligen Teils der Rückenflosse kann zwischen dem 8. und dem 9. harten Flossenstrahl ein dunkler Fleck auftreten. Die Fische erreichen meist eine Länge von 25 Zentimeter, maximal werden sie 37 Zentimeter lang.
Der Braune Drachenkopf lebt einzelgängerisch vor allem in felsigen, oft veralgten Habitaten in Tiefen von fünf bis 800 Metern, aber auch auf Sand- und Schlammböden und in Seegraswiesen. Er ernährt sich vor allem von Krabben, sonstigen Krebstieren und anderen Wirbellosen. Kleine Fische, wie Schleimfische, Lippfische und Grundeln machen nur 24 % seiner Nahrung aus. Sie laichen von Juli bis September. Die Eier messen 0,92 × 0,84 mm, die gerade geschlüpften Larven haben eine Länge von 1,72 Millimeter.
Der Braune Drachenkopf (Scorpaena porcus) ist ein Fisch aus der Familie der Drachenköpfe (Scorpaenidae). Er lebt im Mittelmeer, im Schwarzen Meer und im östlichen Atlantik, von den Britischen Inseln bis zum Senegal, sowie bei den Kanaren, Azoren und bei Madeira.
A Scórpena (Scorpaena Porcus,-Linnaeus1758), in Ventemigliusu Rascàssa[1] a l´e ´n péscio de mâ de l´órdine Scorpeniformes e da famìggia Scorpenidae, difûzo in Atlàntico òrientâle, Mediterànio e Mâ Neigro.
A scórpena l´é de cô brùn. A l'à 'n còrpo tòsso -ch´o peu arivâ a ´na longhéssa màscima de 30 cìtti e un péizo de 800 gràmmi- coverto de scàgge picinn-e dîte "ctenoidi" (con o bòrdo dentelòu cómme 'n petenin). A testa a l´e masiccia e gh´à di apendîci, carnucioîn e spinn-e sôvia e in gîo a-i éuggi. A bócca a l´é ànpia, l'âa dorsâle a l'à dózze spinn-e velenôze; e âe ventrâli e i òpercoli de òêge àn spinn-e velenôze ascì. A côa a l´é gròssa a forma de spatola. A vive d´arénte a-a còsta a 'na profonditæ de nòrma éntro i 30 metri,
In càngio o Capón (Scorpaena Scrofa) -in Italiàn "Scorfano Rosso"; ventemigliusu Capùn[1]- o triga a 'na profonditæ da-i 20 e 200 metri , o l 'é ciù gròsso (o peu arivâ a 'na longhéssa de 50 cìtti e 'n péizo de 4-5 chìlli) e a parte o cô rósso a màccie ciù scûe, che peuàn végni maròn, e rêuza, o se distìngoe ascì p'àvei apendîci carnôze sótta a-o mento, e spìnn-e in sciâ schenn-a.
«A rascàssa a vive pousà insci’u fundu,fandu de tütu pe’deghisàsse tra e àreghe e e roche»[1]
Pescio da Fóndo, o no l'à a vesciga natatöia, e o s´é evolûo pe vîve pösòu in scî fondi de schêuggi e de pòsideonie, dôve pe-a seu fórma, inmobilitæ e coloraçión l'é difìçile véddilo; o cô brùn, a màccie de varia intensitæ e dispoxiçión o réndan mimêtico con l'ambiente, no pe difèiza ma pe cacciâ da fermo: predatô notùrno, o se méscia lentaménte spinzéndose co-e petorâli in atéiza de crostâcei, anélidi e molùschi che ghe pàsan a tîo e che végnan leteralmente aspiræ da-a seu grande bócca.
A riproduçión a l´avégne da Màzzo a Agósto; e êuve, inte 'n ùnico mùggio, galézan.
«Ὁ δὲ σκορπίος τίκτει δίς (..) οἱ (..) σκορπίδες [τίκτουσιν] ἐν τῷ πελάγει»[3]
Into seu Deipnosophistai Ateneo o distingoe ´n skorpios ròsso/giâno (πυρρός) e un âtro scûo, e a continoaçión o dâ doî nómmi, σκόρπαινα καὶ σκορπίος:
«Ἱκέσιος δέ φησι·« Τῶν σκορπίων ὃ μέν (..) πελάγιος πυρρός, ὁ δ´ ἕτερος μελανίζων (..)». Ἐν δὲ πέμπτῳ ζῴων μορίων ὁ Ἀριστοτέλης σκορπίους καὶ σκορπίδας ἐν διαφόροις τόποις ὀνομάζει. Ἄδηλον δὲ εἰ τοὺς αὐτοὺς λέγει· ὅτι καὶ σκόρπαιναν καὶ σκορπίους πολλάκις ἡμεῖς ἐφάγομεν καὶ διάφοροι καὶ οἱ χυμοὶ καὶ αἱ χρόαι εἰσὶν οὐδεὶς ἀγνοεῖ.»[4]
L´é o nómme σκόρπαινα ch´o saieiva l´ òrìgine de Scórpena, pe designâ quélla ciù picinn-a (S. porcus):
«Pour la distinction de scorpaena et de scorpio (scorpios) , cités conjointement par Pline (32, 151), l'indication dirimante est fournie par Athénée (320 d) ; tandis que le second de ces poissons est roux et bigarré (cf. Plin., 32, 70 ; 32, 128), le premier est brun. Le scorpio l'emporte en saveur et qualité nutritive ; en outre, il est plus piquant ; cf. Athen., 320 e ; Opp., Hal, 2, 458 : Ον., Hal, 116. Bref, la scorpène rouge, plus grande et plus appréciée (Scorpaena scrofa, L.), paraît être le scorpio (scorrpios) des anciens; la scorpène brune, plus petite et plus coriace, utilisée pourtant dans la confection de la bouillabaisse (Scorpaena porcus, L.), paraît être leur scorpaena»[5]
Za o Pierre Belon o l´aiva dito che Scorpina o l´ea o nómme co-o quæ i grêghi ciamavan a scórpena picinn-a (e Scorpidi o nómme de quélla grande)
«Le Scorpion de mer & la Scorpene. Le vulgaire de Grece prononce Scorpidi, a la difference de la Scorpene, que les payfanes nomment Scopina (..) Le Scorpion eft plus feignorial, plus rouge»[6]
ma l´identificaçion a porieiva ese a-a revèrsa percöse in grêgo modèrno o nómme skorpios o s´adeuvia ciù de spésso pe S. porcus:
«Scorpaena scrofa L., M. G. σκόρπινα, and S. porcus L.: "à cette seconde espèce d'une coloration brune on donne vulg. le nom de σκορπιός et χάφτης" (Apost. p12)»[7]
In òçitàn S. scrofa a l´é ciamâ Escorpena/escourpeno (òpûre Capon/Capoun). Coscì, o nómme clàscico (σκόρπαινα) che pe arcuni studiôxi o saiaieva quéllo da Scorpaena picinn-a o l´é adeuviòu inte questa lengoa pe nominâ quella grande. A picinn-a a l´é a Rascassa/o
«Rascas, rascasso a deus sens, tous deus tirés de l´idée primitive de gratter: a) brut, piquant, rude (..) b) teigneus, d´où crasseus, sale, malpropre»[10]
Quésto nómme Rascassa/o/e o l´é adeuviòu ascì pe di pesci d´âtre famìgge, cómme Uranoscopus scaber (françéize: rascasse blanche; òçitàn rascasso blanco)[11] òpûre Pterois miles (rascasse volante in françéize[12], rascasso voulanto/vouladisso in òçitàn), ch´a l´é ´na menn-a aprêuo a spantegâse into Mediterànio[13][14][15]
A Scórpena (Scorpaena Porcus,-Linnaeus1758), in Ventemigliusu Rascàssa a l´e ´n péscio de mâ de l´órdine Scorpeniformes e da famìggia Scorpenidae, difûzo in Atlàntico òrientâle, Mediterànio e Mâ Neigro.
The black scorpionfish (Scorpaena porcus), also known as the European scorpionfish or small-scaled scorpionfish, is a venomous scorpionfish, common in marine subtropical waters. It is widespread in the Eastern Atlantic Ocean from the British Isles to the Azores and Canary Islands, near the coasts of Morocco, in the Mediterranean Sea and the Black Sea.[3]
The black scorpionfish was first formally described in 1758 by Carl Linnaeus in the 10th edition of his Systema Naturae in which he gave the type localities as the Mediterranean Sea and the Atlantic Ocean.[4] Linnaeus also described the genus Scorpaena and in 1876 the Dutch ichthyologist Pieter Bleeker designated S. porcus as the type species of the genus Scorpaena.[5] The specific name porcus means "pig", an allusion which Linnaeus did not explain. However, it may reference the belief, originating with Athenaeus who said that he observed this species eating algae or weed and this was mistranslated in the Renaissance as "mud".[6]
The black scorpionfish has a maximum length of about 37 cm (15 in) but a more normal adult length is around 15 cm (6 in). The head is broad with a short snout and upwardly angled mouth. There is a short tentacle just above the eye and various other shorter tentacles, spines and flaps of skin decorating the head. The dorsal fin has twelve spines and nine soft rays and the anal fin has two spines and six soft rays. The pectoral fins are large and oval and have sixteen to eighteen rays. The colour of this fish is generally brownish and there is a dark pigmented spot between the eighth and ninth dorsal spines. The fins are mottled with brown and the caudal fin has three vertical brown stripes. [7]
The black scorpionfish is native to the eastern Atlantic Ocean, the Mediterranean Sea and the Black Sea. Its range extends southwards from the southern half of the British Isles to the Azores, the Canary Islands and the northwestern coast of Africa. It is found throughout the Mediterranean Sea and the Black Sea down to depths of about 800 m (2,625 ft).[3]
The black scorpionfish is a benthic species and is usually found resting among seaweed and on rocks. It is usually solitary, and it feeds on small fishes such as blennies and gobies, crustaceans and other bottom-dwelling invertebrates. Little is known about its reproduction.[7] This is one of the fish used by the marine leech Pontobdella muricata as a host.[8]
The black scorpionfish (Scorpaena porcus), also known as the European scorpionfish or small-scaled scorpionfish, is a venomous scorpionfish, common in marine subtropical waters. It is widespread in the Eastern Atlantic Ocean from the British Isles to the Azores and Canary Islands, near the coasts of Morocco, in the Mediterranean Sea and the Black Sea.
Scorpaena porcus, popularmente conocido como pez escorpión negro, es una especie de pez marino bentónico de la familia de las Scorpaenidae.
Scorpaena porcus es un pez de pequeño tamaño que puede alcanzar 37 cm de longitud, sin embargo el tamaño mediano es de 15 cm.[3]
El rasgo físico que caracteriza esta especie está constituido por los tentáculos cutanéos que se desarrollan por encima de los ojos. Dotado de una cabeza masiva con grandes ojos y de pequeños tentáculos cutáneos repartidos por todo el cuerpo, su aleta dorsal es espinosa. La coloración del cuerpo es mayoritariamente marrón, a veces amarillento o incluso rosado.[4]
La especie se encuentra en el mar Mediterráneo y en mar Negro, pero igualmente sobre ciertas costas atlánticas orientales: desde el Reino Unido a las costas del norte de África (Marruecos) hasta el Archipiélago de las Azores.[3]
La especie suele encontrarse en una profundidad coprendida entre 2 m y 200 m con una media a 20 m. Esta especie aprecia los fondos expuestos a la luz como las lagunas, praderas de pastos marinos o sitios rocosos con alta densidad en algas.[5]
La especie se alimenta de pequeños pescados, de gambas y otros pequeños crustacés que se ponen a su alcance.
Bentónico, solitario, nocturno, la rascasse morena caza al acecho mientras espera al paso de sus posibles presas.
,_Cynthiana,_Pafos,_Chipre,_2021-12-11,_DD_12.jpg)
_Figure_3.jpg)
,_isla_de_Mouro,_Santander,_Espa%C3%B1a,_2019-08-14,_DD_37.jpg)
,_Parque_natural_de_la_Arr%C3%A1bida,_Portugal,_2020-07-23,_DD_35.jpg)
Scorpaena porcus, popularmente conocido como pez escorpión negro, es una especie de pez marino bentónico de la familia de las Scorpaenidae.
Krabarroka beltza (Scorpaena porcus) scorpaenidae familiako ur gaziko arraina da, ipar-ekialdeko Ozeano Atlantikoan, Mediterraneo itsasoan eta Itsaso Beltzan bizi dena[1].
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Krabarroka beltza (Scorpaena porcus) scorpaenidae familiako ur gaziko arraina da, ipar-ekialdeko Ozeano Atlantikoan, Mediterraneo itsasoan eta Itsaso Beltzan bizi dena.
Rascasse brune
Scorpaena porcus, communément nommé rascasse brune, est une espèce de poissons marins benthiques de la famille des Scorpaenidae.
La rascasse brune est un poisson de petite taille pouvant atteindre 30 cm de long, toutefois la taille moyenne est de 15 cm[2].
Le trait physique qui caractérise l'espèce est constitué par les excroissances cutanées développées au-dessus de chaque œil. Munie d'une tête massive avec de gros yeux et des excroissances cutanées de taille réduite réparties sur tout le corps, sa nageoire dorsale est épineuse. La coloration du corps est toujours à dominante brune, parfois jaunâtre, voire rosée[3].
L'espèce se rencontre en mer Méditerranée et dans la mer Noire, mais également sur certaines façades atlantiques orientales: des côtes du Royaume-Uni aux côtes du nord de l'Afrique (Maroc) jusqu'à l'Archipel des Açores[2].
La rascasse brune est commune dans une zone de profondeur comprise entre 2 m et 228 m avec une moyenne à 20 m. Cette espèce apprécie les fonds exposés à la lumière comme les lagunes, les herbiers ou les sites rocheux avec une forte densité en algues[4].
La rascasse brune se nourrit de petits poissons, de crevettes et autres petits crustacés passant à sa portée.
Benthique, solitaire, nocturne, la rascasse brune chasse à l'affût en attendant le passage de ses proies potentielles.
Rascasse brune
Scorpaena porcus, communément nommé rascasse brune, est une espèce de poissons marins benthiques de la famille des Scorpaenidae.
Škarpun (Scorpaena porcus) je riba iz porodice bodeljki - Scorpaenidae. Sinonimi su joj Scorpaena erythraea (Cuvier, 1829). Kod nas se još naziva i škrpun, četinjak, joh, jokavec, bodeč, škarpoč, škrpoć, jokavac, jauk, moraća... Ovo je mala riba, veličine do 800 grama (najveći primjerak uhvaćen je imao 35 cm) i koja po izgledu, ali ne i boji sliči svojoj većoj rođakinji škarpini [1]. Škarpuna je lako prepoznati po tamnijoj, pretežito smeđoj boji tijela (može varirati gotovo do crne), dva velika mesnata "roga" iznad očiju te zbijenijoj "gubici" od ostalih vrsta iz ove porodice. Na nekim lokacijama škarpun može poprimiti i crvenkastu boju, ali nikada kao škarpina [2]. živi u plićacima duž čitave naše obale, zimi se povlači nešto dublje, do 50 metara dubine. Najčešće boravi u raznim procjepima obraslima travom i algama, gdje se odmara u zaklonu. Noću izlazi iz zaklona i traži plijen, tako da je teško istog škarpuna susresti u istoj rupi nekoliko dana za redom. Ponekad se znaju odmarati i na posidoniji, koja im također pruža ugodno utočište. Iako nije cijenjen kao škarpina, poznavatelji i sladokusci tvrde da je bolji i ukusniji na brujet i na gradele od veće rođakinje.
Slično kao i kod drugih bodeljki i škarpun ima otrovne bodlje. To su joj prve tri bodlje na leđnoj peraji te po jedna bodlja na kraju škržnih poklopaca sa svake strane. Ubod škarpuna je bolan, izaziva najčešće lokalne otekline, a kod osjetljivih ljudi i jaču reakciju. Budući da mu je otrov termolabilan (nešto više od temperature tijela), treba ubodeno mjesto što prije staviti u što topliju vodu.
Ova vrsta živi na istočnom dijelu Atlantika, sjevetno od Velike Britanije pa južno sve do Azora, Kanara i Maroka, kao i na cijelom Mediteranu i Crnom Moru[3].
Škarpun (Scorpaena porcus) je riba iz porodice bodeljki - Scorpaenidae. Sinonimi su joj Scorpaena erythraea (Cuvier, 1829). Kod nas se još naziva i škrpun, četinjak, joh, jokavec, bodeč, škarpoč, škrpoć, jokavac, jauk, moraća... Ovo je mala riba, veličine do 800 grama (najveći primjerak uhvaćen je imao 35 cm) i koja po izgledu, ali ne i boji sliči svojoj većoj rođakinji škarpini . Škarpuna je lako prepoznati po tamnijoj, pretežito smeđoj boji tijela (može varirati gotovo do crne), dva velika mesnata "roga" iznad očiju te zbijenijoj "gubici" od ostalih vrsta iz ove porodice. Na nekim lokacijama škarpun može poprimiti i crvenkastu boju, ali nikada kao škarpina . živi u plićacima duž čitave naše obale, zimi se povlači nešto dublje, do 50 metara dubine. Najčešće boravi u raznim procjepima obraslima travom i algama, gdje se odmara u zaklonu. Noću izlazi iz zaklona i traži plijen, tako da je teško istog škarpuna susresti u istoj rupi nekoliko dana za redom. Ponekad se znaju odmarati i na posidoniji, koja im također pruža ugodno utočište. Iako nije cijenjen kao škarpina, poznavatelji i sladokusci tvrde da je bolji i ukusniji na brujet i na gradele od veće rođakinje.
Slično kao i kod drugih bodeljki i škarpun ima otrovne bodlje. To su joj prve tri bodlje na leđnoj peraji te po jedna bodlja na kraju škržnih poklopaca sa svake strane. Ubod škarpuna je bolan, izaziva najčešće lokalne otekline, a kod osjetljivih ljudi i jaču reakciju. Budući da mu je otrov termolabilan (nešto više od temperature tijela), treba ubodeno mjesto što prije staviti u što topliju vodu.
Ova vrsta živi na istočnom dijelu Atlantika, sjevetno od Velike Britanije pa južno sve do Azora, Kanara i Maroka, kao i na cijelom Mediteranu i Crnom Moru.
Lo scorfano nero[1] (Scorpaena porcus), conosciuto anche come scorfano bruno, è un pesce marino appartenente alla famiglia Scorpaenidae.
Lo scorfano nero è diffuso nell'Atlantico orientale (dall'Arcipelago Britannico alla costa marocchina, comprese le Azzorre e le Canarie), nel Mediterraneo (più diffuso nella parte occidentale) e nel Mar Nero. Pesce bentonico, mimetico, vive da 0 a oltre -100 metri di profondità su fondali rocciosi o praterie di posidonia.
La testa è grossa con caratteristiche appendici e spine distribuite per tutto il cranio. La bocca è ampia. La pinna dorsale è sorretta nei primi 2/3 da 12 grossi raggi simili ad aculei; la pinna anale ne presenta 3 prima di ammorbidirsi con piccoli raggi. Le pinne pettorali sono ampie, robuste e tondeggianti. Le ventrali sono oblunghe, provviste di una spina.
La particolare morfologia di questo animale si è evoluta in funzione della vita di fondale ed è responsabile tanto delle sue eccezionali capacità mimetiche quanto delle sue mediocri abilità natatorie.
La livrea presenta un colore di fondo variabile dal bruno scuro al rossiccio, al color sabbia, macchiato e marezzato di bruno e di chiaro.
Non si conosce molto della sua riproduzione: si sa che la deposizione avviene in primavera.
Si nutre di crostacei, invertebrati e piccoli pesci (Gobiidi, Blennidi), che cattura con un rapido movimento della bocca protrattile. Attende le sue prede immobile, perfettamente mimetizzato con l'ambiente circostante.
Pescato con nasse, reti a strascico ma anche con l'amo, come gli altri scorfani lo scorfano nero si presta ad insaporire piatti come la zuppa di pesce, il caciucco, brodetti e fumetti vari.
Come tutti gli Scorfani, anche lo scorfano nero possiede ghiandole velenifere poste sotto gli aculei delle pinne dorsali e anali. Le punture accidentali (soprattutto a pescatori e sub) sono possibili: in questi casi sopraggiunge un forte dolore, a volte con comparsa di nausea, vomito e shock. Il trattamento sintomatico consiste nell'immergere in acqua calda la ferita, poiché la tossina è termolabile. Si consiglia comunque un trattamento antibiotico (a volte la ferita può andare in necrosi) e antitetanica.
Lo scorfano nero (Scorpaena porcus), conosciuto anche come scorfano bruno, è un pesce marino appartenente alla famiglia Scorpaenidae.
De bruine schorpioenvis (Scorpaena porcus) of zwarte schorpioenvis is een straalvinnige vissensoort uit de familie van steenvissen (Synanceiidae).
Zijn bolle kop is kort vergeleken met die van de rode schorpioenvis. Hij heeft een grote bek en grote ogen. Op de kop en boven het oog bevinden zich weefselflappen. De stekels op rug-, aars- en borstvinnen zijn met gifklieren uitgerust en kunnen worden opgezet. Alle vinnen zijn afgerond. De kleur is bruin-rood tot bruin met zwarte vlekken. Hij kan 30 centimeter groot worden.
Deze vis ligt roerloos op de bodem op prooi te wachten tussen de met wier begroeide rotsen, waar hij nauwelijks opvalt dankzij zijn goede camouflage. Deze vis is ook gevaarlijk voor mensen.
Hij komt veel voor in rotsspleten en holen langs zeegrasvelden van de Middellandse Zee, noordoostelijke Atlantische Oceaan en de Zwarte Zee.
De bruine schorpioenvis (Scorpaena porcus) of zwarte schorpioenvis is een straalvinnige vissensoort uit de familie van steenvissen (Synanceiidae).
Svart skorpionfisk (Scorpaena porcus) er en fiskeart.
Den har en brun farge, og over hvert øye sitter det en lang tentakel. Den kan bli 37 cm lang og 870 g, men blir vanligvis rundt 15 cm lang. Arten lever på hard- og bløtbunn ned til 800 m. Den er utbredt i Middelhavet, Svartehavet og i Øst-Atlanteren fra De britiske øyer til Marokko, inkludert Kanariøyene og Azorene.
Svart skorpionfisk (Scorpaena porcus) er en fiskeart.
Den har en brun farge, og over hvert øye sitter det en lang tentakel. Den kan bli 37 cm lang og 870 g, men blir vanligvis rundt 15 cm lang. Arten lever på hard- og bløtbunn ned til 800 m. Den er utbredt i Middelhavet, Svartehavet og i Øst-Atlanteren fra De britiske øyer til Marokko, inkludert Kanariøyene og Azorene.
Scorpia de mare (Scorpaena porcus) este un pește teleostean marin veninos, bentonic, lung de 10-20 cm, din familia scorpenide (ordinul perciforme), de pe fundurile stâncoase sau nisipoase bine înierbate din Oceanul Atlantic, Marea Mediterană, Marea Neagră. În România se întâlnește în tot lungul litoralului Mării Negre. Trăiește în apropierea țărmului, la adâncimi ce nu trec de 30 m, pe facies pietros, acoperit de Cystoseira (o algă brună marină). Are o înfățișare monstruoasă, greoaia. Corpul este alungit, comprimat ușor lateral și acoperit cu solzi ctenoizi. Capul mare, acoperit cu țepi, gura mare dispusă terminal și înzestrată cu numeroși dinți mărunți. Dorsala, în partea anterioară este prevăzută cu radii osoase, iar pectoralele sunt mari. Coloritul corpului cafeniu-cenușiu, cu pete și dungi transversale aproape negre, abdomenul cenușiu. Acest pește posedă o culoare mimetică, protectoare, care-l face asemănător algelor, distingând-se cu greu de acestea. Depune icre pelagice, în iunie-august. O femelă depune până la 3000 de boabe de icre. Hrana acestui pește constă, în special, din pești (guvizi, aterine, labride) și crustacee (crevete, crabi, mizide). Este periculos și foarte temut de pescari, fiindcă posedă glande veninoase la baza țepilor din înotătoarelor anală, ventrale și dorsală, a căror secreție otrăvitoare, pătrunsă în rana cauzată de înțepătura scorpiei de mare, produce dureri destul de mari, dar neletale pentru om. Carnea însă nu e veninoasă și este apreciată în țările mediteraneene, îndeosebi în sudul Franței.
Scorpia de mare (Scorpaena porcus) este un pește teleostean marin veninos, bentonic, lung de 10-20 cm, din familia scorpenide (ordinul perciforme), de pe fundurile stâncoase sau nisipoase bine înierbate din Oceanul Atlantic, Marea Mediterană, Marea Neagră. În România se întâlnește în tot lungul litoralului Mării Negre. Trăiește în apropierea țărmului, la adâncimi ce nu trec de 30 m, pe facies pietros, acoperit de Cystoseira (o algă brună marină). Are o înfățișare monstruoasă, greoaia. Corpul este alungit, comprimat ușor lateral și acoperit cu solzi ctenoizi. Capul mare, acoperit cu țepi, gura mare dispusă terminal și înzestrată cu numeroși dinți mărunți. Dorsala, în partea anterioară este prevăzută cu radii osoase, iar pectoralele sunt mari. Coloritul corpului cafeniu-cenușiu, cu pete și dungi transversale aproape negre, abdomenul cenușiu. Acest pește posedă o culoare mimetică, protectoare, care-l face asemănător algelor, distingând-se cu greu de acestea. Depune icre pelagice, în iunie-august. O femelă depune până la 3000 de boabe de icre. Hrana acestui pește constă, în special, din pești (guvizi, aterine, labride) și crustacee (crevete, crabi, mizide). Este periculos și foarte temut de pescari, fiindcă posedă glande veninoase la baza țepilor din înotătoarelor anală, ventrale și dorsală, a căror secreție otrăvitoare, pătrunsă în rana cauzată de înțepătura scorpiei de mare, produce dureri destul de mari, dar neletale pentru om. Carnea însă nu e veninoasă și este apreciată în țările mediteraneene, îndeosebi în sudul Franței.
İskorpit (Scorpaena porcus), Scorpaenidae familyasından bir balık türü.
Yaşamı aynı aileden olan Lipsos'un aynıdır. Farkları İskorpit'in Lipsos'a göre daha küçük olması (ortalama 20 – 30 cm.) ve renginin koyuluğudur. Eti oldukça lezzetlidir ancak dikenleri çok zehirli olduğundan yakalandığında dikkat edilmelidir.
Pişirme biçimi: Çorba, yahni, buğlama , pilaki, fleto tava
Dönem: yaz ayları, özellikle de ağustos.
Dikenleri vücuda değdiğinde, deride kızarıklık ve şişlik meydana getiren bir balık türüdür. Zehir etkisini birkaç gün sürdürmektedir. Tedavi için amonyak kullanılabilir. Ayrıca halk arasında bu balığa "çarpan" denmektedir.
Kıyıdan yem ile tutulabilen, izmarit avcılarının bol bol karşılaştığı bir balık türüdür.Genelde kumluk yerlerde tutulur.Daha önce söylendiği gibi tehlikelidir, özellikle acemi balıkçılar için daha tehlikelidir; kırlangıç gibi balıklarla karıştırıp müdahele edildiğinde iğnelerine temas edilirse, büyük acı verir.
İskorpit adı Türkçeye Rum balıkçıların dilinde kullanılan Yunanca σκορπίδι skorpidi kelimesinden geçmiş bir alıntıdır[1].
Yazılı kaynaklarda «iskorpit (S. porcus) ile lipsoz/lipsos (S. scrofa)»[2][3][4][5] olarak geçen ikili çapraz adlandırmanın yanlış olduğu ve doğrusunun «iskorpit (S. scrofa) ile lipsoz/lipsos (S. porcus)»[6] biçiminde olması gerektiği balıkçılar tarafından da öne sürülmektedir[2]. Her iki tür de Akdeniz'de bulunur; fakat Karadeniz'de yalnızca S. porcus türü bulunur, S. scrofa türü bulunmaz.
Kemikli balıklar ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. İskorpit (Scorpaena porcus), Scorpaenidae familyasından bir balık türü.
Yaşamı aynı aileden olan Lipsos'un aynıdır. Farkları İskorpit'in Lipsos'a göre daha küçük olması (ortalama 20 – 30 cm.) ve renginin koyuluğudur. Eti oldukça lezzetlidir ancak dikenleri çok zehirli olduğundan yakalandığında dikkat edilmelidir.
Pişirme biçimi: Çorba, yahni, buğlama , pilaki, fleto tava
Dönem: yaz ayları, özellikle de ağustos.
Dikenleri vücuda değdiğinde, deride kızarıklık ve şişlik meydana getiren bir balık türüdür. Zehir etkisini birkaç gün sürdürmektedir. Tedavi için amonyak kullanılabilir. Ayrıca halk arasında bu balığa "çarpan" denmektedir.
Kıyıdan yem ile tutulabilen, izmarit avcılarının bol bol karşılaştığı bir balık türüdür.Genelde kumluk yerlerde tutulur.Daha önce söylendiği gibi tehlikelidir, özellikle acemi balıkçılar için daha tehlikelidir; kırlangıç gibi balıklarla karıştırıp müdahele edildiğinde iğnelerine temas edilirse, büyük acı verir.
Голова велика, злегка стиснута з боків; голова озброєна шипами та зазвичай несе шкіряні щупальцевидні придатки. Луска середнього розміру. Рот великий, з косим розрізом і оксамитистими зубами в щелепах, а також на лемеші. Один спинний плавець несе 12-13 колючих і 9 м'яких променів, анальний плавець — 3 колючі та 5 м'яких. Грудні плавці без відокремлених променів з простими потовщеними нижніми. Плавального міхура немає. Досягає 37 см довжини (зазвичай 15 см) та 870 г ваги[2].
Зустрічається у східній Атлантиці від Британських островів до Азорських і Канарських, також біля берегів Марокко, в Середземному і Чорному морях[3].
Уколи шипів спинного, анального плавців і зябрової кришки за своїм ефектом нагадують укус оси. Місце укусу звичайно припухає і червоніє, іноді може виникнути запальний процес[4].
Scorpaena porcus Linnaeus, 1758
Охранный статус
Черноморская скорпе́на-ёрш, или черноморский морской ёрш, или скорпида, или черноморская скорпена[1] (лат. Scorpaena porcus), — вид лучепёрых рыб семейства скорпеновых, давшая название всему обширному семейству.
Максимальная длина тела 40,5 см, обычно — около 15 см. Максимальная зарегистрированная масса тела — 870 граммов[2]. Плавательный пузырь отсутствует. Питается мелкими рыбами, ракообразными и другими беспозвоночными животными. Скорпена обладает интересными особенностями — она регулярно линяет, сбрасывая с себя — по-змеиному, чулком — износившуюся кожу, иногда до двух раз в месяц.
Обитает в Восточной Атлантике, от Британских до Азорских островов, в Средиземном море и в Чёрном море[2], попадается иногда в Азовском море. Хищник. Держится в прибрежной зоне и большую часть времени проводит, лежа в зарослях растительности на каменистом дне в ожидании добычи. Ранее была одной из самых распространённых рыб в прибрежной полосе, в настоящее время встречается значительно реже. Обладает исключительно вкусным мясом[3], но при чистке добытой рыбы необходимо соблюдать осторожность, так как её колючки, а также костные шипы на жаберных крышках содержат яд, вызывающий весьма ощутимую боль, а попавшая в ранку слизь — ещё и воспаление, поэтому к ней опасно прикасаться.
Черноморская скорпе́на-ёрш, или черноморский морской ёрш, или скорпида, или черноморская скорпена (лат. Scorpaena porcus), — вид лучепёрых рыб семейства скорпеновых, давшая название всему обширному семейству.
石鮋，為輻鰭魚綱鮋形目鮋亞目鮋科的其中一種，為溫帶海水魚，分布於東大西洋不列顛群島至亞速群島、加納利群島、地中海及黑海海域，棲息深度可達800公尺，體長可達37公分，棲息在海藻生長的岩礁底層水域，以甲殼類、魚類等為食，生活習性不明，可做為食用魚及觀賞魚，具有毒性。
