Neophema splendida és un ocell de la família dels psitàcids (psittacidae) que habita boscos i matolls del sud d'Austràlia, al sud d'Austràlia Occidental, Austràlia Meridional i zones limítrofes de Nova Gal·les del Sud i Victòria (Austràlia).
Neophema splendida és un ocell de la família dels psitàcids (psittacidae) que habita boscos i matolls del sud d'Austràlia, al sud d'Austràlia Occidental, Austràlia Meridional i zones limítrofes de Nova Gal·les del Sud i Victòria (Austràlia).
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Corbarot bron fflamgoch (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: corbarotiaid bron fflamgoch) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Neophema splendida; yr enw Saesneg arno yw Scarlet-chested parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn N. splendida, sef enw'r rhywogaeth.[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Awstralia.
Mae'r corbarot bron fflamgoch yn perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Corbarot brongoch Micropsitta bruijnii Corbarot Finsch Micropsitta finschii Corbarot Meek Micropsitta meeki Corbarot penfelyn Micropsitta keiensis Corbarot wyneblwyd Micropsitta pusio
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Corbarot bron fflamgoch (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: corbarotiaid bron fflamgoch) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Neophema splendida; yr enw Saesneg arno yw Scarlet-chested parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn N. splendida, sef enw'r rhywogaeth. Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Awstralia.
Neoféma modrohlavá (syn. traváček modrohlavý, Neophema splendida) je druh z čeledi Psittaculidae, z rodu neoféma. Tento druh je endemický pro střední jižní a jihozápadní Austrálii. Neofémy modrohlavé jsou přizpůsobiví ptáci, kteří dlouhou dobu vydrží i bez vody. Živí se především semeny travin, oblíbenou rostlinou jim jsou především lipnicovité druhy z rodu Spinifex. Všechny druhy neofém, zvláště neoféma modrohlavá, jsou oblíbené mezi chovateli okrasného ptactva.
Druh neoféma modrohlavá poprvé popsal ornitolog John Gould v roce 1841 pod latinským názvem Euphema splendida.[2] Netvoří žádné poddruhy. Samotný rod neoféma poprvé popsal italský ornitolog Tommaso Salvadori v roce 1891 a hned toho roku přemístil neofému modrohlavou, tehdy ještě známou pod názvem Euphema splendida, do nového rodu. Tehdy také vzniklo pojmenování používané až do současné doby: Neophema splendida.[3] Neoféma modrohlavá je jedním z šesti druhů z tohoto rodu a podle provedených testů DNA si je příbuzensky nejbližší s neofémou tyrkysovou.
Na délku měří neofémy modrohlavé 19 až 21 cm. Mluví se o nich i jako o „nejhezčích a barevně nejkrásnějších obyvatelích našich klecí a voliér“.[4] Druh vykazuje pohlavní dimorfismus; samečci mají jasně modrou obličejovou část, žluté břicho, zelená ocasní pera, hnědošedé nohy a šarlatový hrudník. Samičky jsou podobné, avšak postrádají šarlatový hrudník a jsou trochu menší. Typickým znakem všech neofém je velice malý a nezvykle zploštělý zobák. Nedospělí jedinci jsou jednotvárnější a méně pestří než dospělci. U samečků začíná červené peří na hrudi růst v období mezi druhým až třetím měsícem života, avšak až v osmnácti měsících je tato proměna zcela dokončena. Samičky neofém modrohlavých lze snadno zaměnit za samičky již zmíněného druhu; neofémy tyrkysové. Neofémy tyrkysové žijí ve východní Austrálii, avšak vzhledově se samičkám neofém modrohlavých podobají, rozdílem je barva křídel, jejichž barva je světle modrá.
Chov v zajetí časem způsobil i vytvoření hned několika mutací. Mezi oblíbené recesivní mutace patří modrá běloprsá (místo červené bílá barva, zelenou nahrazuje modrá) a parblue (tělo zelené s modrým nádechem, břicho citronově žluté a hruď samečků má různé odstíny oranžové).[5] Mezi mutace vázaná na pohlaví patří například skořicová (tělo je světle zelené, hlava a ramena světle modré, prsa červená, břicho žluté, letky světle hnědé), izabelová (celé tělo je světlejší a matnější na rozdíl od přírodních ptáků) nebo lutino (zářivě žlutá místo zelené, při křížení s modrou běloprsou vzniká mutace albino).[5] Dominantní mutace jsou dvě; šedozelené (modrou nahrazuje ocelově šedá) a violeta (bílé dolní partie, fialový zbytek těla, vysoká úmrtnost mladých jedinců).[5]
Neofémy modrohlavé vyhledávají suché oblasti australského kontinentu, od západní Austrálie na východ přes jižní Austrálii a jižním Severním teritorium až po Nový Jižní Wales. Právě zde se jedná o zranitelné ptáky, jejichž populace je značně nestabilní, především kvůli častému odchytu zvířat do obchodů se zvířaty.[6] Naopak ve zbytku Austrálie se jedná o běžný druh se stabilní populací, i proto přísluší neofémám modrohlavým dle IUCN status málo dotčený (LC).
Větší část jídelníčku neofém modrohlavých tvoří semena travin, avšak živí se i na sukulentních rostlinách, například rozestálkách (Calandrinia). Neofémy žijí celoročně v párech, výjimečně i v malých skupinkách.[7]
Hnízdění probíhá ve volné přírodě od srpna do října nebo po období dešťů. Hnízdo se ve většině případů nachází v dutinách stromů, mezi nejčastěji využívané patří blahovičníky. Snůška čítá čtyři až šest čistě bílých vajec o rozměrech 23 x 19 mm.
Jsou to ptáci oblíbení mezi chovateli okrasného ptactva a to i v Česku. Neoféma modrohlavá je pravděpodobně nejčastěji chovaným druhem neofémy v zajetí. Jsou oblíbené nejen pro kouzelný vzhled a četné mutace, ale i pro klidnou a zvídavou povahu. Na druhou stranu, četné mutace a přešlechtění některých ptáků má za následek chatrné zdraví, jak fyzické, tak psychické. Například mladí jedinci s mutací violeta mají velkou úmrtnost, jen málo z nich se dožije dospělosti.[5] Mimo jiné jsou tito ptáci náchylní k různým infekcím, které se přenáší nejen mezi ptáky, ale i z klecí a voliér, ve kterých žijí.[8] Největším zdravotním problémem bývají škrkavky, kterými trpí ptáci chovaní zejména ve venkovních voliérách.[9] Jsou to přátelští a důvěřiví ptáci, proto nejenže není těžké si je ochočit, ale navíc se dají chovat společně s jinými druhy menších papoušků nebo astrildů.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scarlet-chested parrot na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu neoféma modrohlavá ve Wikimedia Commons
Galerie neoféma modrohlavá ve Wikimedia CommonsNeoféma modrohlavá (syn. traváček modrohlavý, Neophema splendida) je druh z čeledi Psittaculidae, z rodu neoféma. Tento druh je endemický pro střední jižní a jihozápadní Austrálii. Neofémy modrohlavé jsou přizpůsobiví ptáci, kteří dlouhou dobu vydrží i bez vody. Živí se především semeny travin, oblíbenou rostlinou jim jsou především lipnicovité druhy z rodu Spinifex. Všechny druhy neofém, zvláště neoféma modrohlavá, jsou oblíbené mezi chovateli okrasného ptactva.
Neophema splendida Neophema generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Neophema splendida Neophema generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Punaruohokaija (Neophema splendida) on eteläaustralialainen värikäs kaija.
Linnun pituus on noin 19 cm ja paino 36–44 g. Sen höyhenpuku on selästä ja päälaelta vihreä, naama ja osa siivistä ovat turkoosinsiniset, rinta on punainen ja vatsa keltainen. Nokka on tummanharmaa, iiris ruskea ja koivet ruskehtavan harmaat. Naaras on himmeämmän värinen ja nuori lintu muistuttaa naarasta.
Punaruohokaijat elävät sisämaassa Australian eteläosassa. Kannan suuruus on noin 10 000 yksilöä. Ne ovat vaelluslintuja, jotka eräinä vuosina voivat esiintyä yli sadan yksilön parvina, vaikka tavallisesti elävät pareittain tai perhekunnittain. John Gould kuvaili lajin holotyypin Länsi-Australiasta.[2]
Punaruohokaijat asuvat kuivilla eukalyptusta ja akasiaa kasvavilla harvapuustoisilla ruohostomailla, pikku metsiköissä ja pensaikoissa.
Lisääntymisaika on tavallisesti elokuusta joulu-tammikuulle. Pesä on tavallisesti puunkolossa. Naaras munii kolmesta viiteen munaa, joita se hautoo noin 20 päivää. Poikaset jättävät pesän neljän-viiden viikon ikäisinä, ja saavat aikuisen höyhenpuvun noin kuuden kuukauden ikäisinä.
Ruokavalio koostuu siemenistä ja kasvien osista. Linnut ruokailevat äänettöminä maassa pensaiden suojassa ja ovat vaikeasti havaittavia. Ne käyvät harvoin juomassa, ja niiden arvellaan nuolevan kastetta tai imevän nestettä mehikasveista, kuten sailioista (Calandrinia).
Punaruohokaija (Neophema splendida) on eteläaustralialainen värikäs kaija.
De splendidparkiet (Neophema splendida) is een endemische vogel uit Australië die behoort tot het geslacht Neophema.
De vogel is gemiddeld 19 cm lang en weegt 36 tot 44 gram. De vogel lijkt sterk op de turkooisparkiet (N. pulchella). Het mannetje is echter meer oranje dan geel op de borst en mist de kastanjebruine vlekken op de vleugels. Verder loopt het blauw op de kop verder naar achter door, tot achter de ogen. Bij het vrouwtje is dit blauw bleker.[2]
De soort komt voor op de droge en woestijnachtige binnenlanden van Australië. De vogel heeft een voorkeur voor bepaalde typen scrubland afgewisseld met Eucalyptusbos en gebieden waarin kort te voren steppebranden heersten. Buiten de broedperiode vormen ze groepen van tien tot twintig stuks, maar in de broedperiode zondert de splendidparkiet zich paarsgewijs af, of broedt in heel losse kolonies met een aantal paren binnen een gebied van enkele hectares.[2]
De vogel is zeldzaam en kan soms plotseling in grote hoeveelheden voorkomen. In 1939 en 1966 was dit bijvoorbeeld het geval. Verder is de grootte van de populatie niet gekwantificeerd. Men veronderstelt dat de soort in aantal stabiel is. Om deze redenen staat de splendidparkiet als niet bedreigd op de Rode Lijst van de IUCN. De handel en export in deze soort is beperkt krachtens het CITES verdrag (bijlage II).[1][2]
Splendidparkieten zijn behoorlijk stressgevoelige vogeltjes, die niet verhuisd dienen te worden tijdens de rui. In gevangenschap moeten ze de beschikking hebben over een droog, tocht- en vorstvrij nachtverblijf. Splendidparkieten zijn, zoals alle neophema-soorten, zeer verdraagzaam en kunnen samen gehouden worden met andere vogels zoals zebravinken, gouldamadines, spitsstaartamadines, kwartels en kanaries.[bron?]
Bronnen, noten en/of referentiesDe splendidparkiet (Neophema splendida) is een endemische vogel uit Australië die behoort tot het geslacht Neophema.
Multimedia w Wikimedia Commons Łąkówka wspaniała (Neophema splendida) – gatunek australijskiego ptaka z rodziny papug wschodnich (Psittaculidae). W naturze występuje na suchych obszarach Australii Południowej. Mimo nietypowych wymagań (jako gatunek półpustynny nie znosi wilgoci) jest często spotykana w wielu prywatnych hodowlach w Europie. Uratowany od zagłady przez hodowców belgijskich i holenderskich[3].
Łąkówka wspaniała (Neophema splendida) – gatunek australijskiego ptaka z rodziny papug wschodnich (Psittaculidae). W naturze występuje na suchych obszarach Australii Południowej. Mimo nietypowych wymagań (jako gatunek półpustynny nie znosi wilgoci) jest często spotykana w wielu prywatnych hodowlach w Europie. Uratowany od zagłady przez hodowców belgijskich i holenderskich.
Cechy gatunku Upierzenie obydwu płci jest dość podobne, z przewagą błękitu i zieleni, choć dymorfizm płciowy jest wyraźny. Samca wyróżnia szkarłatna plama na piersi oraz więcej koloru turkusowego na głowie. Poza tym, podobnie jak u samicy ma niebieskie zewnętrzne krawedzie skrzydeł, zielony grzbiet i wierzch ogona oraz żółty brzuch i spód sterówek. Barwy samicy są nieco mniej intensywne, a zieleń występuje również na piersi i na tyle głowy. Młode ptaki są podobne do samicy, tylko bardziej matowe. Hodowcy uzyskali też odmiany niebieskie i żółte, choć są one bardzo rzadkie. Wymiary średnie Długość ciała: 18-21 cm Biotop Zamieszkuje półpustynne tereny z nielicznymi drzewami oraz krzewami. Do gniazdowania potrzebuje dziupli bądź starych pni niższych drzew. Odżywianie Łąkówka wspaniała odżywia się nasionami dzikich traw, które wyszukują na ziemi. Rozród Samica składa zwykle 3-6 jaj, które następnie wysiaduje przez ok. 19 dni. Po opuszczeniu gniazda młode są jeszcze przez dłuższy czas dokarmiane przez rodziców.Rödbröstad parakit[2] (Neophema splendida), i burfågelsammanhang mer känd som splendidparakit, är en fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar.[3]
Fågeln förekommer i södra Australiens inland.[3] Den behandlas som monotypisk, det vill säga att den inte delas in i några underarter.
IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Wikimedia Commons har media som rör rödbröstad parakit.
Wikispecies har information om Neophema splendida.
Rödbröstad parakit (Neophema splendida), i burfågelsammanhang mer känd som splendidparakit, är en fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar.
Neophema splendida là một loài chim trong họ Psittacidae.[1]
Neophema splendida là một loài chim trong họ Psittacidae.
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 鳥綱 Aves 目 : オウム目 Psittaciformes 科 : インコ科 Psittacidae 属 : Neophema 種 : ヒムネキキョウインコヒムネキキョウインコ（Neophema splendida）は、オウム目インコ科に分類される鳥類。
全長19-22cm。上面や体側面は緑色、腹部は黄色い羽毛で覆われる。
虹彩は暗褐色。嘴の色彩は黒い。後肢の色彩は灰褐色。
オスは頭部が緑青色、喉が暗青色、胸部が赤い羽毛で覆われる。メスは頭部が淡青色、胸部が緑色の羽毛で覆われる。
藪地、開けた森林（ユーカリ属やカズアリナからなる）などに生息する。大規模な群れを形成する。
食性は植物食で、主にスピニフェクスの種子を食べる。主に地表で採食を行う。水分は主に果実から摂取すると考えられ、または水場から直接吸い上げて飲む。
繁殖形態は卵生。数ヘクタールに数ペアからなる集団繁殖地を形成する。8-翌1月に主に枯れたユーカリの樹洞に巣を作り、1回に3-6個の卵を産む。抱卵期間は約18日。雛は孵化してから約30日で巣立つ。
生息地の大半が人の踏み入れない場所で、営巣場所から数年でいなくなることから放浪しながら生活すると考えられており調査は難航している。
この項目は、鳥類に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（ポータル鳥類 - PJ鳥類）。 
