Die langsnawelpikkewyne (Pygoscelis) is 'n voëlgenus in die familie van pikkewyne (Spheniscidae). Hulle is sonder uitsondering swart-wit geveer en verveer aan die einde van die broeiseisoen. Al die spesies in die genus is baie sosiaal, die strombandpikkewyne op Deceptioneiland is die grootste pikkewynkolonie met 'n geskatte vyf-miljoen broeipare.
Drie spesies langsnawelpikkewyne word onderskei: die witoorpikkewyn (P. papua), die adeliepikkewyn (P. adeliae) en die stormbandpikkewyn (P. antarctica), wat ook die keelstreeppikkewyn genoem word.
Wikimedia Commons het meer media in die kategorie Langsnawelpikkewyne.
Wikispecies het meer inligting verwant aan: Langsnawelpikkewyne
Die langsnawelpikkewyne (Pygoscelis) is 'n voëlgenus in die familie van pikkewyne (Spheniscidae). Hulle is sonder uitsondering swart-wit geveer en verveer aan die einde van die broeiseisoen. Al die spesies in die genus is baie sosiaal, die strombandpikkewyne op Deceptioneiland is die grootste pikkewynkolonie met 'n geskatte vyf-miljoen broeipare.
Antarktika pinqvinləri[1] (lat. Pygoscelis) — Pinqvinkimilər dəstəsinə daxil olan pinqvin cinsi. Bu cinsə üç müasir dövrdə yaşayan və üç nəsli kəsilmiş növlər daxildir. Bu cinsə daxil növlər, İmperator pinqvinləri ilə dünyanın ən cənubunda yaşayan pinqvinlər hesab edilir.
Hazırda yayılmış növlər:
Nəsli kəsilmiş növlər[2]:
Hazırda yayılmış növlər əsasən Antarktida sahilləri və Cənub okeanının adalarında yayılmışlar. Papua pinqvinlərini çoxlu sayda Kergelen və Folklend adalarında görünürlər. Bu cinsə daxil olan ən çox yayılmış növ Adeli pinqvinləridir.
Antarktika pinqvini
Pygoscelis antarctica
Papua pinqvini
Pygoscelis papua
Adeli pinqvini
Pygoscelis adeliae
Antarktika pinqvinləri (lat. Pygoscelis) — Pinqvinkimilər dəstəsinə daxil olan pinqvin cinsi. Bu cinsə üç müasir dövrdə yaşayan və üç nəsli kəsilmiş növlər daxildir. Bu cinsə daxil növlər, İmperator pinqvinləri ilə dünyanın ən cənubunda yaşayan pinqvinlər hesab edilir.
Hazırda yayılmış növlər:
Adeli pinqvini, Pygoscelis adeliae Antarktika pinqvini, Pygoscelis antarctica Papua pinqvini, Pygoscelis papuaNəsli kəsilmiş növlər:
Pygoscelis grandis (Çili) Pygoscelis calderensis (Çili) Pygoscelis tyreei (Yeni Zelandiya)Hazırda yayılmış növlər əsasən Antarktida sahilləri və Cənub okeanının adalarında yayılmışlar. Papua pinqvinlərini çoxlu sayda Kergelen və Folklend adalarında görünürlər. Bu cinsə daxil olan ən çox yayılmış növ Adeli pinqvinləridir.
Pygoscelis a zo ur genad e rummatadur an evned. Unan eus ar 6 genad a ya d'ober ar c'herentiad Spheniscidae (hini ar manked) eo.
Pygoscelis a zo ur genad e rummatadur an evned. Unan eus ar 6 genad a ya d'ober ar c'herentiad Spheniscidae (hini ar manked) eo.
Pygoscelis és un dels 6 gèneres d'aus de la família dels esfeníscids (Spheniscidae), única de l'ordre dels esfenisciformes (Sphenisciformes). Està formada per tres espècies de petits pingüins sense cresta, de l'antàrtic i subantàrtic. Fan 70 – 80 cm de llargària, negres per sobre i blancs per sota, amb les potes de color carn.
Se n'han descrit tres espècies:
Pygoscelis és un dels 6 gèneres d'aus de la família dels esfeníscids (Spheniscidae), única de l'ordre dels esfenisciformes (Sphenisciformes). Està formada per tres espècies de petits pingüins sense cresta, de l'antàrtic i subantàrtic. Fan 70 – 80 cm de llargària, negres per sobre i blancs per sota, amb les potes de color carn.
Do rodu Pygoscelis se řádí tři žijící zástupci, jež obývají polární pás jižní polokoule. Rozmnožují se na nejstudenějším místě naší planety – v Antarktidě, kde se pohybují teploty vysoko pod nulou (až -30 °C). Jsou to tučňáci jednoduchého černobílého zbarvení připomínající frak. Disponují však poměrně dlouhým kartáčovým ocasem. Tučňák kroužkový a uzdičkový patří mezi nejhojnější druhy, a tučňák oslí je považován za nejrychlejšího plavce.
Mitochondriální a jaderná DNA naznačují, že se tento rod samostatně oddělil asi před 38 miliony let, dva miliony let po předcích rodu Aptenodytes (zahrnující druhy; tučňák císařský a tučňák patagonský), jež je bazální větví celého řádu Sphenisciformes (tučňáci).
Tučňáci tohoto rodu nejsou prozatím významně ohroženi, přesto jsou mezinárodně chráněni. Pro vědce jsou tito ptáci velice důležití; učí se pochopit, jak v takovém prostředí mohou plnohodnotně žít a rozmnožovat se, a kupříkladu tak vynalézt nové technologie využitelné pro člověka. Z ekonomického hlediska jsou pak tučňáci dobrými ukazateli změn na naší planetě. Jejich chování a přizpůsobení se novým podmínkám napomáhá pochopit situaci, v které se naše Země nachází. Ačkoli jsou tučňáci poměrně citlivý na změnu svého prostředí, instinktivní chování jim napomohlo přežít milióny let, a to naskrz různým změnám svého biotopu.
Biologie – jsou to koloniální ptáci, hnízdící až v statisícech párech. Většinou část svého života tráví na moři, daleko od svého hnízdiště, na které se vrací zpravidla jednou za rok pouze v období rozmnožování, jež mají poměrně krátkodobé – trvající obvykle tři až čtyři měsíce. Samice snášejí zpravidla dvě vejce a pár úspěšně odchovává až dva potomky (v závislosti na podmínkách).
Možné hrozby – mezi nejaktuálnější patří; nekorigovaný rybolov, rozmach turismu nebo případná průmyslová aktivita (především v Antarktidě).
Tučňák kroužkový
Tučňák uzdičkový
Tučňák oslí
Do rodu Pygoscelis se řádí tři žijící zástupci, jež obývají polární pás jižní polokoule. Rozmnožují se na nejstudenějším místě naší planety – v Antarktidě, kde se pohybují teploty vysoko pod nulou (až -30 °C). Jsou to tučňáci jednoduchého černobílého zbarvení připomínající frak. Disponují však poměrně dlouhým kartáčovým ocasem. Tučňák kroužkový a uzdičkový patří mezi nejhojnější druhy, a tučňák oslí je považován za nejrychlejšího plavce.
Mitochondriální a jaderná DNA naznačují, že se tento rod samostatně oddělil asi před 38 miliony let, dva miliony let po předcích rodu Aptenodytes (zahrnující druhy; tučňák císařský a tučňák patagonský), jež je bazální větví celého řádu Sphenisciformes (tučňáci).
Tučňáci tohoto rodu nejsou prozatím významně ohroženi, přesto jsou mezinárodně chráněni. Pro vědce jsou tito ptáci velice důležití; učí se pochopit, jak v takovém prostředí mohou plnohodnotně žít a rozmnožovat se, a kupříkladu tak vynalézt nové technologie využitelné pro člověka. Z ekonomického hlediska jsou pak tučňáci dobrými ukazateli změn na naší planetě. Jejich chování a přizpůsobení se novým podmínkám napomáhá pochopit situaci, v které se naše Země nachází. Ačkoli jsou tučňáci poměrně citlivý na změnu svého prostředí, instinktivní chování jim napomohlo přežít milióny let, a to naskrz různým změnám svého biotopu.
Biologie – jsou to koloniální ptáci, hnízdící až v statisícech párech. Většinou část svého života tráví na moři, daleko od svého hnízdiště, na které se vrací zpravidla jednou za rok pouze v období rozmnožování, jež mají poměrně krátkodobé – trvající obvykle tři až čtyři měsíce. Samice snášejí zpravidla dvě vejce a pár úspěšně odchovává až dva potomky (v závislosti na podmínkách).
Možné hrozby – mezi nejaktuálnější patří; nekorigovaný rybolov, rozmach turismu nebo případná průmyslová aktivita (především v Antarktidě).
Die Langschwanzpinguine (Pygoscelis; nach dem griech. „pygoskelis“ = „Lappentaucher“) sind eine Vogelgattung innerhalb der Familie der Pinguine (Spheniscidae). Sie sind ohne Ausnahme schwarz-weiß gefiedert und mausern am Ende der jeweiligen Brutsaison. Alle Arten sind sehr sozial, der Zügelpinguin bildet auf Zavodovski Island mit schätzungsweise 600.000 Brutpaaren die größte Pinguinkolonie.[1]
Innerhalb der Langschwanzpinguine unterscheidet man drei Arten, den Eselspinguin (P. papua), den Adeliepinguin (P. adeliae) und den Zügelpinguin (P. antarctica), der auch Kehlstreifpinguin genannt wird.
Zügelpinguin
Eselspinguin
Adeliepinguin
Die Langschwanzpinguine (Pygoscelis; nach dem griech. „pygoskelis“ = „Lappentaucher“) sind eine Vogelgattung innerhalb der Familie der Pinguine (Spheniscidae). Sie sind ohne Ausnahme schwarz-weiß gefiedert und mausern am Ende der jeweiligen Brutsaison. Alle Arten sind sehr sozial, der Zügelpinguin bildet auf Zavodovski Island mit schätzungsweise 600.000 Brutpaaren die größte Pinguinkolonie.
Yperana ytaguýva (Pygoscelis) ha'e ko guyra yperana jueheguaty orekova yperana michĩ iñakãyvoty'ỹva oikoveva Antártida ijerére. Ko'ãga oikove mbohapy yperana ytaguýva juehegua kuéra.
Ko'ã guyra yperana oikovente Antártida ijere térã ambue ypa'ũ Ñembyamérika pegua ha Pyahu Selanda pegua. Ohaitypo ypa'ũnguéra Antártida pegua térã ku yvyrusu ipýpe.
The genus Pygoscelis ("rump-legged") contains three living species of penguins collectively known as "brush-tailed penguins".[2]
Mitochondrial and nuclear DNA evidence suggests the genus split from other penguins around 38 million years ago, about 2 million years after the ancestors of the genus Aptenodytes. In turn, the Adelie penguins split off from the other members of the genus around 19 million years ago.[3]
A 2020 study found that the gentoo penguin may actually comprise a species complex of 4 similar but genetically distinct species: the northern gentoo penguin (P. papua), the southern gentoo penguin (P. ellsworthi), the eastern gentoo penguin (P. taeniata), and the newly-described South Georgia gentoo penguin (P. poncetii).[4][5] However, in 2021 the International Ornithological Congress recognized these as being subspecies of P. papua.[6]
A study has estimated that there are about 3.79 million pairs of Adélie, 387,000 pairs of gentoo, and 8 million pairs of chinstrap penguins in their particular areas, making up 90% of Antarctic avian biomass (Black, C. E. 2016). [7]
The latter two are tentatively assigned to this genus.
The genus Pygoscelis ("rump-legged") contains three living species of penguins collectively known as "brush-tailed penguins".
Pygoscelis adeliae
Pygoscelis antarctica
Pygoscelis papua
Pygoscelis tyreei (fosilio)
Pygoscelis calderensis (fosilio)
Pygoscelis grandis (fosilio)
La genro Pygoscelis ("pugokruraj") enhavas tri vivantajn speciojn de pingvenoj kolektive konataj kiel "Brosvostaj pingvenoj".
Pruvaro el mitokondrio kaj nuklea DNA sugestas ke la genro disiĝis el aliaj pingvenoj antaŭ ĉirkaŭ 38 milionoj da jaroj, nome ĉirkaŭ 2 milionoj da jaroj post la prauloj de la genro Aptenodytes. Siavice la Adelia pingveno disiĝis el la aliaj membroj de la genro antaŭ ĉirkaŭ 19 milionoj da jaroj.[1]
La tri nunaj specioj estas la jenaj:
Formortintaj specioj estas jenaj:
La du lastaj estas provizore atribuitaj al tiu genro.
Fotoj de plenkreskaj pingvenoj de la nunaj (vivantaj) specioj:
Antarkta pingveno
Pygoscelis antarctica
Papua pingveno
Pygoscelis papua
Adelia pingveno
Pygoscelis adeliae
Pygoscelis adeliae
Pygoscelis antarctica
Pygoscelis papua
Pygoscelis tyreei (fosilio)
Pygoscelis calderensis (fosilio)
Pygoscelis grandis (fosilio)
La genro Pygoscelis ("pugokruraj") enhavas tri vivantajn speciojn de pingvenoj kolektive konataj kiel "Brosvostaj pingvenoj".
Pygoscelis (Wagler, 1832) es el género de pingüinos (familia Spheniscidae) que incluye a los pequeños pingüinos sin cresta del antártico y subantártico. En este género se incluyen tres especies existentes (P. papua, P. antarctica y P. adeliae) y tres especies fósiles (P. tyreei, P. calderensis y P. grandis).
Actualmente, el género Pygoscelis posee una distribución circumpolar restringida a áreas antárticas y subantárticas, siendo P. papua la especie cuya distribución se extiende más hacia el norte, alcanzando la costa atlántica de América del Sur (hasta los 43°S) y las islas al sur de Nueva Zelanda. Sin embargo, la mayoría de las especies anidan en las islas subantárticas y el continente antártico.
La mayor parte de los análisis filogenéticos soportan la monofilia del género y sugieren una posición próxima a la base de la corona Spheniscidae, junto con el género Aptenodytes. En base al análisis de múltiples genes se ha sugerido que la aparición del género pudo ocurrir hace 33 millones de años durante el Oligoceno, aunque las especies actuales podrían haberse separado hace menos de 23 millones de años durante el Mioceno.
Esto ha sido sustentado por el registro fósil. Dos de las paleoespecies del género, Pygoscelis calderensis y P. grandis, proceden del miembro Bonebed de la Formación Bahía Inglesa en el norte de Chile, cuya edad se considera mayor a 7 millones de años (Mioceno superior). P. grandis también procede de los niveles asignados al Plioceno de la misma Formación, edad similar a la atribuida a P. tyreei descrito para Nueva Zelanda.
El registro fósil también sugiere que el género se encontraba más ampliamente distribuido durante el Neógeno, siendo evidencia de ello la presencia de P. tyreei en Nueva Zelanda (43°36'S, 173°36'E) y de las paleoespecies del norte de Chile (27°00'S, 70°45'W a 28°00', 71°00'W).
Pygoscelis (Wagler, 1832) es el género de pingüinos (familia Spheniscidae) que incluye a los pequeños pingüinos sin cresta del antártico y subantártico. En este género se incluyen tres especies existentes (P. papua, P. antarctica y P. adeliae) y tres especies fósiles (P. tyreei, P. calderensis y P. grandis).
Mustapääpingviinit (Pygoscelis) on Etelämantereella ja sen lähialueilla elävä pingviinisuku, johon kuuluu kolme lajia:
Mustapääpingviinit (Pygoscelis) on Etelämantereella ja sen lähialueilla elävä pingviinisuku, johon kuuluu kolme lajia:
Valkokulmapingviini (Pygoscelis papua) Jääpingviini (Pygoscelis adeliae) Myssypingviini (Pygoscelis antarcticus)Pygoscelis est un genre de manchots de la famille des Spheniscidae comprenant trois espèces existantes.
D'après la classification de référence (version 2.2, 2009) du Congrès ornithologique international (ordre phylogénique) : le genre Pygoscelis compte 3 espèces:
Pygoscelis est un genre de manchots de la famille des Spheniscidae comprenant trois espèces existantes.
Pygoscelis Wagler, 1832 è un genere di uccelli della famiglia Spheniscidae a cui appartengono i pinguini dalla coda a spazzola o pigoscelidi.[1]
Il genere comprende 3 specie viventi e 2 sottospecie:[1]
Sono inoltre state descritte due specie fossili:
Sono pinguini di taglia medio-piccola. Il becco è in parte ricoperto da penne, la coda è allungata e stretta.
La loro alimentazione è in linea di massima composta da krill.
Tutte e 3 le specie del genere vivono esclusivamente in Antartide e nelle circostanti acque dell'oceano Meridionale.[4]
Pygoscelis Wagler, 1832 è un genere di uccelli della famiglia Spheniscidae a cui appartengono i pinguini dalla coda a spazzola o pigoscelidi.
Antarktiniai pingvinai (lot. Pygoscelis ) pingvininių šeimos paukščių gentis. Paplitę Antarktidos pakrantėse ir aplinkinėse salose. Vidutinio dydžio paukščiai. Išskirtinis požymis - standžios ir tvirtos uodegos plunksnos. Minta kriliumi, žuvimi ir kalmarais. Monogamai. Lizdus krauna iš akmenukų.
Gentyje yra 3 rūšys:
Antarktiniai pingvinai (lot. Pygoscelis ) pingvininių šeimos paukščių gentis. Paplitę Antarktidos pakrantėse ir aplinkinėse salose. Vidutinio dydžio paukščiai. Išskirtinis požymis - standžios ir tvirtos uodegos plunksnos. Minta kriliumi, žuvimi ir kalmarais. Monogamai. Lizdus krauna iš akmenukų.
Gentyje yra 3 rūšys:
Adelės pingvinas (Pygoscelis adeliae) Antarktinis pingvinas (Pygoscelis antarctica) Papuasinis pingvinas (Pygoscelis papua)
Otas astes pingvīni jeb Antarktikas pingvīni (Pygoscelis) ir viena no pingvīnu dzimtas (Spheniscidae) ģintīm. Šajā ģintī apvienotas 3 mūsdienās dzīvojošas sugas.[1]
Otas astes pingvīnu ģints sugas mājo Antarktīdā un tuvējās kontinenta salās. Adeles pingvīns (Pygoscelis adeliae) tāpat kā imperatorpingvīns (Aptenodytes forsteri) ir īstens Antarktīdas iemītnieks.[2] Visas ģints sugas ir plaši izplatītas, turklāt džentū pingvīns (Pygoscelis papua) ir visbiežāk sastopamais pingvīns pasaulē.[2]
Mitohondriālie un DNS pētījumi liecina, ka otas astes pingvīnu ģints atdalījusies no karalisko pingvīnu ģints (Aptenodytes) pirms apmēram 38 miljoniem gadu. Visjaunākā suga ģintī ir Adeles pingvīns, kas no pārējiem atdalījās pirms 19 miljoniem gadu.[3]
Otas astes pingvīni ir vidēji lieli jūrasputni. Lielākais ģintī ir džentū pingvīns,[2] kura lielākie indivīdi var sasniegt 90 cm,[4] bet masa 5,6 kg.[5] Mazākais ģintī ir zodasiksnas pingvīns,[2] kura mazāko indivīdu ķermeņa garums ir 46 cm, bet masa 4 kg.[6] Kā visi pingvīni šīs ģints sugas ir labi peldētāji. To nodrošina pingvīnu ķermeņa plūdlīnijas - liela galva, īss kakls un proporcionāli garš ķermenis ar smailu asti. Turklāt džentū pingvīns ir ātrākais peldētājs visā pingvīnu dzimtā. Tā peldēšanas ātrums sasniedz 36 km/h.[7]
Otas astes pingvīni bieži izdēj 2 olas. Turklāt lielākā daļa izaudzina abus mazuļus. Ligzdas it vienkārši akmens gredzeni. Akmeņi, ko var izmantot ligzdas būvniecībā, pingvīniem ir liels dārgums. Riesta laikā tie viens otram piedāvā akmeni kā dāvanu. Kā arī akmeņi tiek zagti no kaimiņu ligzdām.[8]
Adeles pingvīns
(Pygoscelis adeliae)
Zodasiksnas pingvīns
(Pygoscelis antarctica)
Otas astes pingvīni jeb Antarktikas pingvīni (Pygoscelis) ir viena no pingvīnu dzimtas (Spheniscidae) ģintīm. Šajā ģintī apvienotas 3 mūsdienās dzīvojošas sugas.
Otas astes pingvīnu ģints sugas mājo Antarktīdā un tuvējās kontinenta salās. Adeles pingvīns (Pygoscelis adeliae) tāpat kā imperatorpingvīns (Aptenodytes forsteri) ir īstens Antarktīdas iemītnieks. Visas ģints sugas ir plaši izplatītas, turklāt džentū pingvīns (Pygoscelis papua) ir visbiežāk sastopamais pingvīns pasaulē.
Pygoscelis is een geslacht van de orde der pinguïns. Het geslacht omvat drie levende en drie uitgestorven soorten.
Pygoscelis is een geslacht van de orde der pinguïns. Het geslacht omvat drie levende en drie uitgestorven soorten.
Bøylepingvin (Pygoscelis papua) til sjøs
Pygoscelis er ei biologisk slekt av pingvinartar som inkluderer mellomstore pingvinar utan ornament på hovudet. Dei lever i Antarktis og på den subantarktiske ryggen. I denne slekta finn ein tre nolevande artar og tre fossile artar (P. tyreei, P. grandis og P. calderensis).
Slekta Pygoscelis har ein sirkumpolar distribusjon avgrensa til områda i Antarktis og Sørishavet, med bøylepingvinen som strekkjer seg lengst nord, og når atlanterhavskysten av Sør-Amerika opp til 43 ° S, og øyane sør for New Zealand. Men dei fleste hekkar på subantarktiske og på kontinentet Antarktika.
Pygoscelis-pingvinar i rekkjefølgje etter Clementslista versjon 6.6 frå august 2011[1] med norske namn etter Norske navn på verdens fugler.[2]
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Pygoscelis Pygoscelis er ei biologisk slekt av pingvinartar som inkluderer mellomstore pingvinar utan ornament på hovudet. Dei lever i Antarktis og på den subantarktiske ryggen. I denne slekta finn ein tre nolevande artar og tre fossile artar (P. tyreei, P. grandis og P. calderensis).
Slekta Pygoscelis har ein sirkumpolar distribusjon avgrensa til områda i Antarktis og Sørishavet, med bøylepingvinen som strekkjer seg lengst nord, og når atlanterhavskysten av Sør-Amerika opp til 43 ° S, og øyane sør for New Zealand. Men dei fleste hekkar på subantarktiske og på kontinentet Antarktika.
Pygoscelis (børstehalepingviner) er en slekt med mellomstore pingviner (Sphenisciformes) som består av tre nålevende arter, alle med en karakteristisk børstehalelignende stjert.
Pingvinenens felles progenitor levde trolig for omkring 41–39 millioner år siden.[1] Slekten Pygoscelis skilte seg ut som basal linje for omkring 38 millioner år siden.[2]
Pygoscelis (børstehalepingviner) er en slekt med mellomstore pingviner (Sphenisciformes) som består av tre nålevende arter, alle med en karakteristisk børstehalelignende stjert.
Pingvinenens felles progenitor levde trolig for omkring 41–39 millioner år siden. Slekten Pygoscelis skilte seg ut som basal linje for omkring 38 millioner år siden.
Multimedia w Wikimedia Commons Pygoscelis – rodzaj ptaka z rodziny pingwinów (Spheniscidae).
Rodzaj obejmuje gatunki występujące na wyspach Oceanu Południowego i Antarktyki[8].
Długość ciała 68–81 cm; masa ciała 3,2–8,5 kg[9].
Do rodzaju należą następujące gatunki[14]:
Pygoscelis är ett släkte med fåglar i familjen pingviner inom ordningen pingvinfåglar.[1] Det omfattar tre arter:
Wikimedia Commons har media som rör Pygoscelis.
Pygoscelis är ett släkte med fåglar i familjen pingviner inom ordningen pingvinfåglar. Det omfattar tre arter:
Adéliepingvin (P. adeliae) Åsnepingvin (P. papua) Hakremspingvin (P. antarcticus)
Pygoscelis là một chi chim trong họ Spheniscidae.[1]
Pygoscelis là một chi chim trong họ Spheniscidae.
Антарктические пингвины[1], или пингвины[2][3] (лат. Pygoscelis), — род птиц из семейства пингвиновых (Spheniscidae), включающий три современных вида[4] и несколько вымерших.
Вместе с родом императорских пингвинов — самые южные пингвины Земли.
Ныне живущие антарктические пингвины: пингвин Адели, антарктический и папуанский пингвины. Их ареал — Антарктида, острова Южного океана. Субантарктический пингвин широко встречается также и на субантарктических островах, типа Фолклендов и Кергелена.
Антарктические пингвины схожи между собой внешним видом, бо́льшей частью ареала и образом жизни.
Наиболее распространён пингвин Адели.
Папуанские пингвины (в Аквариуме Шедда)
Антарктические пингвины, или пингвины (лат. Pygoscelis), — род птиц из семейства пингвиновых (Spheniscidae), включающий три современных вида и несколько вымерших.
Вместе с родом императорских пингвинов — самые южные пингвины Земли.
Ныне живущие антарктические пингвины: пингвин Адели, антарктический и папуанский пингвины. Их ареал — Антарктида, острова Южного океана. Субантарктический пингвин широко встречается также и на субантарктических островах, типа Фолклендов и Кергелена.
Антарктические пингвины схожи между собой внешним видом, бо́льшей частью ареала и образом жизни.
Наиболее распространён пингвин Адели.
線粒體和細胞核DNA證據顯示該屬的進化軌跡在3800萬年前就與其企鵝分開了，比王企鵝屬晚200萬年。其中阿德利企鵝又在1900萬年前與屬內的其他種分離。[1]
現存的三個物種有：
已滅絕的物種有：
_04.jpg)
_04.jpg)
_02.jpg)
.jpg)
_60.jpg)
