Şaqqıldaq (lat. Colutea) — paxlaçiçəklilər sırasının paxlakimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Şaqqıldağın növləri Avrasiyanın mülayim iqlimə sahib olan bölgələrində (Mərkəzi və Şərqi Avropa, Kiçik və Orta Asiya, Qafqaz və Zaqafqaziya) yayılmışdır.
Şaqqıldaq (lat. Colutea) — paxlaçiçəklilər sırasının paxlakimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Colutea és un gènere de plantes amb flor de la família Fabaceae.
Comprèn unes 25 espècies d'arbusts caducifolis que fan de 2 a 5 m d'alt. Són originaris del sud d'Europa, el nord de l'Àfrica i sud-oest d'Àsia.
L'espantallops (Colutea arborescens) és l'única espècie d'aquest gènere autòctona als Països Catalans amb dues subespècies ssp gallica i ssp atlàntica.[1]
Les fulles són pinnades de color verd pàlid a glauques verd grisenques. Les flors són de grogues a taronja en forma de pèsol i es fan en raïms durant l'estiu. Els llegums són molt vistosos i canvien de color des del verd a vermell o color coure.
Colutea és un gènere de plantes amb flor de la família Fabaceae.
Žanovec (Colutea) je rod rostlin z čeledi bobovité. Žanovce jsou keře se žlutými nebo zřídka s červenými květy a zpeřenými listy, nápadné zejména nafouklými měchýřovitými plody. Vyskytují se v počtu asi 28 druhů od Středomoří a východní Afriky po Střední Asii. Žanovec měchýřník se pěstuje v České republice jako okrasná dřevina a také zplaňuje.
Žanovce jsou opadavé keře s lichozpeřenými nebo výjimečně s trojčetnými listy složenými z vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou drobné. Květy jsou žluté, oranžové nebo hnědavě červené, v úžlabních dlouze stopkatých hroznech. Kalich je zvonkovitý, s 5 zuby. Pavéza je okrouhlá, křídla jsou úzce srpovitá, člunek široký. Tyčinky jsou dvoubratré, 9 je srostlých v trubičku a 1 volná. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a zahnutou čnělkou. Plody jsou nafouklé, nepukavé nebo pukající 2 chlopněmi jen na vrcholu, s mnoha ledvinovitými semeny.[1][2]
Žanovce se vyskytují v počtu asi 28 druhů od Středomoří po Střední Asii a ve východní a severovýchodní Africe.[2]
V Evropě rostou celkem 3 druhy žanovců. Žanovec měchýřník (Colutea arborescens) je rozšířen téměř v celé jižní části Evropy a zplanělý se vyskytuje i v České republice. Severní hranice přirozeného rozšíření tohoto druhu prochází nejjižnějším Slovenskem. Ve Španělsku roste Colutea atlantica a v jihovýchodní Evropě C. cilicica.[1][3]
Žanovec měchýřník je jedovatý, obsahuje pinitol a v semenech toxické neproteinové aminokyseliny, např. kanavanin.[1] Otrava semeny se projevuje zvracením. Byly zaznamenány otravy drůbeže, naproti tomu zkrmování listů hospodářským zvířatům otravy nezpůsobuje.[4]
Žanovec měchýřník (Colutea arborescens) je v České republice poměrně často pěstován jako okrasná dřevina.[1] Zřídka jsou pěstovány i jiné druhy: žanovec něžný (Colutea gracilis), žanovec prostřední (Colutea x media) a žanovec východní (Colutea orientalis) aj. Ve sbírkách botanických zahrad a arboret lze nalézt i další druhy: Colutea brevialata, C. buhsei a C. orbiculata.[5][6]
Žanovcům se daří v propustných a nepříliš těžkých vápenatých půdách a dobře snášejí i sušší stanoviště. Množí se jarním výsevem. Semena si uchovávají klíčivost asi 3 roky a skladují se na vzduchu. Před výsevem je třeba je krátce spařit a nechat nabobtnat. Kultivary lze množit očkováním na semenáče žanovce měchýřníku nebo roubováním.[7]
Žanovec (Colutea) je rod rostlin z čeledi bobovité. Žanovce jsou keře se žlutými nebo zřídka s červenými květy a zpeřenými listy, nápadné zejména nafouklými měchýřovitými plody. Vyskytují se v počtu asi 28 druhů od Středomoří a východní Afriky po Střední Asii. Žanovec měchýřník se pěstuje v České republice jako okrasná dřevina a také zplaňuje.
Blærebælg (Colutea) er en slægt med ca. 10 arter, der er udbredt i Middelhavsområdet, Mellemøsten, Lilleasien, Kaukasus, Centralasien og Kina. Det er løvfældende buske eller små træer. Mange af arterne er tornede. Bladene sidder spredtstillet, og de er uligefinnede med helrandede småblade. Blomsterne er samlet i små klaser, og de er 5-tallige og uregelmæssige (typiske ærteblomster) med gule eller orangerøde kronblade. Frugterne er oppustede bælge med mange frø.
Beskrevne arter
Die Blasensträucher (Colutea) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae).[1][2] Die etwa 26 Arten sind von Südeuropa und Nordafrika bis West- sowie Zentralasien verbreitet.[1][2]
Blasenstrauch-Arten sind laubabwerfende Sträucher oder kleine Bäume. Manche Arten besitzen Dornen. Die Rinde junger Zweige ist kahl oder flaumig behaart.[2]
Die wechselständigen Laubblätter sind unpaarig gefiedert. Die gegenständigen Fiederblättchen sind ganzrandig.[2]
Die traubigen Blütenstände enthalten kleine Tragblätter.[2]
Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind verwachsen. Von den fünf Kelchzähnen sind die zwei oberen etwas kürzer. Die fünf Kronblätter sind zartgelb bis orangefarben. Die Blütenkrone besitzt die typischen Form einer Schmetterlingsblüte. Von den zehn Staubblättern sind neun miteinander verwachsen. Das einzige gestielte Fruchtblatt enthält viele Samenanlagen. Der gekrümmte Griffel endet in einer großen Narbe.[2]
Kennzeichnend für die Gattung der Blasensträucher sind die blasenähnlichen, papierartigen Hülsenfrüchte. Sie enthalten viele Samen.[2]
Die meisten Colutea-Arten sind in West- und Zentralasien verbreitet. Einige wenige Arten haben ihr ursprüngliches Verbreitungsgebiet in China, dem Mittelmeerraum und Nordafrika.
Die bekannteste Art dieser Gattung ist der schnellwachsende Blasenstrauch (Colutea arborescens), der gelegentlich als Zierstrauch gepflanzt wird.
Die Gattung Colutea wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 723 aufgestellt.[3] Typusart ist Colutea arborescens L.[3]
Innerhalb der Gattung Colutea gibt es etwa 26 Arten.[4] Die folgende Systematik basiert auf der Revision der Gattung durch K. Browicz (1963), zitiert nach Castillo (2002):
Die Blasensträucher (Colutea) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Die etwa 26 Arten sind von Südeuropa und Nordafrika bis West- sowie Zentralasien verbreitet.
Colutea is a genus of about 25 species of deciduous flowering shrubs in the legume family Fabaceae, growing from 2–5 m tall, native to southern Europe, north Africa and southwest Asia. The leaves are pinnate and light green to glaucous grey-green. The flowers are yellow to orange, pea-shaped and produced in racemes throughout the summer. These are followed by the attractive inflated seed pods which change from pale green to red or copper in colour.
Colutea arborescens, known as bladder senna—John Gerard cautioned, however, that they are not true senna, "though we have followed others in giving it to name Bastard Sena, which name is very unproper to it"—is indigenous to the Mediterranean; it has yellow flowers. It has a height and spread of up to 5 m. Other species include Colutea orientalis, with grey leaves and coppery flowers.
As of April 2023, Plants of the World Online accepted the following species:[1]
Colutea arborescens, is in general cultivation in the UK. It was imported early, before 1568, probably for medicinal purposes,[2] but now is grown mostly for its attractive seed pods., used in dried arrangements. Though in Virginia Thomas Jefferson had it and it appears in Lady Jean Skipwith's lists of plants,[3] in US gardens, it is little more than a marginal curiosity.[4]
Colutea arborescens will grow in poor sandy soils in preference to heavy or loamy soils. It has become naturalised in the UK, where it established itself in the sharp drainage of railway embankments.[5] It is easy to propagate from seed. It is generally pest resistant, though garden snails will climb up the plant in wet weather to eat the leaves. The hybrid Colutea × media (C. arborescens × C. orientalis) is also cultivated for its coppery flowers.
Colutea species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Coleophora colutella. The Bedouins of the Sinai and Negev would, in times of scarcity, eat the seeds of Colutea istria.[6]
Colutea is a genus of about 25 species of deciduous flowering shrubs in the legume family Fabaceae, growing from 2–5 m tall, native to southern Europe, north Africa and southwest Asia. The leaves are pinnate and light green to glaucous grey-green. The flowers are yellow to orange, pea-shaped and produced in racemes throughout the summer. These are followed by the attractive inflated seed pods which change from pale green to red or copper in colour.
Colutea arborescens, known as bladder senna—John Gerard cautioned, however, that they are not true senna, "though we have followed others in giving it to name Bastard Sena, which name is very unproper to it"—is indigenous to the Mediterranean; it has yellow flowers. It has a height and spread of up to 5 m. Other species include Colutea orientalis, with grey leaves and coppery flowers.
Colutea es un género de 25 especies aceptadas de arbustos con flores y hojas caducas que alcanzan 2-5 metros de altura, son nativos de Europa meridional, África del norte y sudeste de Asia. Tiene hojas pinnadas de color verde claro. Las flores son amarillas o anaranjadas formando racimos. Los frutos son vainas infladas y atractivas que contienen las semillas.
Colutea arborescens es natural del Mediterráneo y tiene flores amarillas, alcanzando una altura de 5 metros. Se cultiva en Reino Unido como planta ornamental.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 723. 1753.[1][2]
Colutea: nombre genérico que procede del griego koloitía (koilo¯´tea, koloitéa = en Teofrasto, nombre por de pronto de dos árboles con las semillas encerradas en una vaina, uno al parecer el espantalobos (Colutea arborescens L. –kolytéa), el otro, endémico de las Islas Eólicas, seguramente el Cytisus aeolicus Lindl. (koloitía), más el de un sauce del monte Ida, quizá la Salix caprea L. (salicáceas –koloitéa).[3]
A continuación se brinda un listado de las especies del género Colutea aceptadas hasta julio de 2014, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Sección Colutea Browicz
Sección Muluflora Browicz
Sección Rostrata Browicz
Sección Armata
Colutea es un género de 25 especies aceptadas de arbustos con flores y hojas caducas que alcanzan 2-5 metros de altura, son nativos de Europa meridional, África del norte y sudeste de Asia. Tiene hojas pinnadas de color verde claro. Las flores son amarillas o anaranjadas formando racimos. Los frutos son vainas infladas y atractivas que contienen las semillas.
Colutea arborescens es natural del Mediterráneo y tiene flores amarillas, alcanzando una altura de 5 metros. Se cultiva en Reino Unido como planta ornamental.
Rakkopensaat (Colutea) on suku hernekasvien heimossa. Siihen 25 kuuluu lajia.[1]
Rakkopensaat (Colutea) on suku hernekasvien heimossa. Siihen 25 kuuluu lajia.
Colutea est un genre de plantes de la famille des Fabacées.
Il s'agit d'arbustes ou de petits arbres, caducs.
Les feuilles sont imparipennées, rarement trifoliées.
Les inflorescences sont des racèmes axillaires à fleurs peu nombreuses, jaunes, roses à rouges. Le calice présente des sépales, avec 5 dents presque égales. La corolle est, comme pour la majorité des plantes de la famille, asymétrique : le pétale supérieur - l'étendard - est plus long que les ailes et la carène. Le style est arqué ascendant.
L'ovaire contient de nombreux ovules.
Les fruits sont des gousses, indéhiscentes, enflées et vésiculeuses, bivalves supérieurement, très caractéristiques du genre. Elles portent plusieurs graines réniformes.
Le genre est réparti dans le pourtour méditerranéen (Espagne, France, Italie), dans le Caucase, dans l'Himalaya - en Afghanistan, au Népal et en Chine.
La liste des espèces est issue des index IPNI (The International Plant Names Index) et Tropicos (Index du jardin botanique du Missouri) consultés à la date de juillet 2012. Les plantes conservées dans le genre sont en caractères gras :
La principale utilisation des espèces du genre Colutea est ornementale. Une utilisation des espèces caucasiennes comme plantes laxatives est signalée par K. K. Shaparenko[1].
Quelques plantes de ce genre sont connues, en particulier Colutea arborescens depuis très longtemps en Europe. Le terme Colutea (Κολυτέα) existe déjà en grec et est mentionné par Theophraste dans son Histoire des plantes (Περὶ Φυτῶν Ιστορίας) mais il recouvre plutôt une espèce du genre Trigonella.
La première iconographie que nous possédons est celle produite par Leonhart Fuchs en 1549 (image ci-contre)[3].
Joseph Pitton de Tournefort décrit le genre - division botanique qu'il applique avant Linné - Colutea ou Baguenaudier une première fois en 1694 avec quatre espèces[4] puis complète le genre en 1700[5], description associée à une très belle illustration[6]. Il y place cinq espèces en 1700, puis une sixième en 1703, dont trois sont actuellement toujours dans le genre :
Sa description de 1694 en français, traduite en latin en 1700, est remarquable et reste celle du genre (sauf la précision du pistil arqué) : « Le baguenaudier est un genre dont la fleur est légumineuse. Le calice pousse le pistil qui devient dans la suite une gousse membraneuse, enflée comme une vessie, composée de deux cosses entre lesquelles se trouvent plusieurs semences de la figure d'un petit rein ».
Carl von Linné crée le genre en 1753 sans mentionner toutes ces antériorités : il y place seulement trois espèces : Colutea arborescens, Colutea frutescens et Colutea herbacea donc une seule subsiste dans le genre[7].
Jean-Baptiste de Lamarck publie une première synthèse en 1783 avec ajout de trois espèces[8]. Il distingue les espèces ligneuses (celles qui resterons dans le genre) des espèces herbacées (qui seront placées ultérieurement principalement dans différents genres - Coluteastrum ou Astragalus en particulier -).
Pierre Edmond Boissier, en 1872, effectue une première révision systématique du genre en distinguant deux sections : Eucolutea (avec C. arborescens, C. melanocalyx, C. armena', C. halepica, C.cilicica, C. cruenta, C. persica) et Oreophysa (avec C. triphylla)[9].
Camillo Karl Schneider en 1907 établit une nouvelle revue complète du genre très documentée et illustrée[10].
En 1940-1941 (publication en 1945, après son décès), K. K. Shaparenko effectue à nouveau une révision du genre (pour les espèces de la partie asiatique)[1]. En 1956, est aussi publiée (à titre posthume) son étude organisant le genre en deux autres sections : Ovalifoliatae et Rotundifoliatae. Il prend en compte, par ailleurs, les espèces fossiles connues à l'époque. Enfin, il date du crétacé supérieur la première apparition d'un fossile apparenté au genre[11].
En 1967, Kasimierz Browicz distingue quatre sections et six sous-sections où se répartissent les 26 espèces alors comptées dans le genre[12]. Sa classification est donnée ci-dessous.
Section Colutea Browicz
Section Multiflora Browicz
Section Rostrata Browicz
Section Armata
Bien que la plus récente, cette dernière révision tend à se révéler inconsistante au regard des travaux actuels de phylogénétique[13].
Le genre est actuellement classé dans sous-tribu des Astragalinae, de la tribu des Galegeae de la sous-famille des Faboideae par l'index GRIN. Historiquement, il était placé dans la sous-tribu des Coluteinae Benth. & Hook.f.
Le classement actuel est remis en cause par les études phylogénétiques depuis plus de 10 ans[14]. Les travaux de Martin F. Wojciechowski placent le genre Colutea sur la même branche que les genres Swainsona et Carmichaelia et parallèle au genre Astragalus (ce qui rend, au sein de la sous-famille des Faboideae, la tribu Galegeae paraphylétique)[15]. Une révision sera nécessaire.
La chronologie phylogénétique de la sous-famille est maintenant bien cernée. La divergence de la sous-famille conctenant ces genres devrait dater, selon l'évaluation par Martin F. Wojciechowski, de 8 à 15 Ma, datation précisée par l'étude de 2009 de Mingli Zhang, Yun Kang, Lihua Zhou, Dietrich Podlech sur le genre Astragalus à 14,8 Ma pour la divergence entre les sous-tribus Astragalinae et Coluteinae[16]. La date de divergence du genre Colutea dans la tribu des Coluteinae est fixée à 6 Ma (figure 2 de l'étude de Lingli Zhang, Yun Kang, Lihua Zhou, Dietrich Podlech).
Žanowc[1] (Colutea) je ród ze swójby łušćinowcow.
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Žanowc (Colutea) je ród ze swójby łušćinowcow.
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Čerwjeny žanowc (Colutea orientalis) Žołty žanowc (Colutea arborescens)Colutea L. è un genere che comprende una ventina di specie di arbusti della famiglia delle Leguminose o Fabacee. La caratteristica forma rigonfia dei frutti ha valso a questa pianta il nome comune di vescicaria.
Le specie del genere Colutea hanno tutte portamento arbustivo - alcune specie possono arrivare fino a 5 m d'altezza.
Le foglie sono composte, pennate.
I fiori sono gialli o arancioni, riuniti in racemi, e hanno la caratteristica forma papilionacea della maggior parte delle leguminose.
I frutti sono legumi rigonfi d'aria, che passano dal verde pallido iniziale a un colore rossiccio o bruno a maturazione completa.
Colutea ha un tipico areale euro-asiatico, con preferenza per i climi temperati e caldi, anche asciutti. Oltre che in Europa e in Asia, è rappresentato da due specie in Africa.
Il genere è stato introdotto anche negli Stati Uniti, nelle isole Mauritius e in altre località.
Secondo Species 2000 [1] sono accettate le seguenti specie:
Colutea L. è un genere che comprende una ventina di specie di arbusti della famiglia delle Leguminose o Fabacee. La caratteristica forma rigonfia dei frutti ha valso a questa pianta il nome comune di vescicaria.
Pūslius (lot. Colutea, vok. Blasensträucher) – pupinių (Fabaceae) šeimos Faboideae pošeimio augalų gentis.
Žinomos 25 rūšys:
Lietuvoje vienintelė, retai auganti rūšis:
Lietuvoje vienintelė, retai auganti rūšis:
Krūminis pūslius (Colutea arborescens). Krūmas, išaugantis iki 4 m aukščio. Lapai 6-15 cm ilgio. Žydi birželio mėn.
Moszenki, truszczelina, kolutea (Colutea L.) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych. Rodzaj ten obejmuje około 30 gatunków krzewów. Gatunkiem typowym jest Colutea arborescens L.[2].
Baguenaudiera Bubani
Jeden z rodzajów podrodziny bobowatych właściwych Faboideae w rzędzie bobowatych Fabaceae s.l.[1]. W obrębie podrodziny należy do plemienia Galegeae, podplemienia Astragalinae[3].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Fabanae R. Dahlgren ex Reveal, rząd bobowce (Fabales Bromhead), rodzina bobowate (Fabaceae Lindl.), podplemię Colutinae Baill. in M.A. Hartog [trans.], rodzaj moszenki (Colutea L.)[4].
Moszenki, truszczelina, kolutea (Colutea L.) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych. Rodzaj ten obejmuje około 30 gatunków krzewów. Gatunkiem typowym jest Colutea arborescens L..
Colutea é um género botânico pertencente à família Fabaceae.[1]
Blåsärtssläktet (Colutea) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med cirka 25 arter och förekommer i södra Europa, Nordafrika, samt i västra och centrala Asien. Några arter odlas ibland som trädgårdsväxter i Sverige.
Blåsärtssläktet (Colutea) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med cirka 25 arter och förekommer i södra Europa, Nordafrika, samt i västra och centrala Asien. Några arter odlas ibland som trädgårdsväxter i Sverige.
Міху́рник (Colutea) — рід рослин родини бобових. Листопадні, переважно неколючі чагарники з непарноперистим листям.
Квітки метеликового типа, зазвичай жовті, в кистях пазух. Плоди — багатосім'яні роздуті боби (звідси назва).
Близько 25 видів, в Південній Європі, Північно-західній і Східній Африці, в Західній і Центральній Азії. У екс-СРСР 13 видів (Середня Азія, Кавказ, Крим); 10 видів культивують як декоративні, частіше за інших — М. деревоподібний (Colutea arborescens). Міхурник незрідка називають також папороть цистоптерис.
Це незавершена стаття про Бобові.Міху́рник (Colutea) — рід рослин родини бобових. Листопадні, переважно неколючі чагарники з непарноперистим листям.
Colutea là một chi gồm khoảng 25 loài thuộc họ Đậu, cao 2–5 m, bản địa của Nam Âu, Bắc Phi và Tây Nam Á.
.jpg)
Colutea là một chi gồm khoảng 25 loài thuộc họ Đậu, cao 2–5 m, bản địa của Nam Âu, Bắc Phi và Tây Nam Á.
Colutea L., 1753
Типовой вид
Пузы́рник (лат. Colútea) — листопадный кустарник; род растений семейства Бобовые (Fabaceae).
Листья пузырника осенью становятся золотыми, красными, коричневыми.
Цветёт пузырник с июня по октябрь мелкими немногочисленными цветками.
После цветения (в октябре) появляются большие вздувшийся плоды, к началу ноября они опадают. Семена пузырника ядовиты.
Виды рода Пузырник распространены в районах с умеренным климатом Евразии (Центральная и Восточная Европа, Малая и Средняя Азия, Кавказ и Закавказье)[3].
Самый распространённый декоративный вид пузырника — Пузырник древовидный с крупными, изящными плодами.
Пузырник предпочитает солнечное место и бедную песчаную почву, но может хорошо расти также на тяжёлых, глинистых почвах.
Пузырник легко размножается посевом семян весной или зелёными черенками летом.
Пузы́рник (лат. Colútea) — листопадный кустарник; род растений семейства Бобовые (Fabaceae).
鱼鳔槐属（学名：Colutea）是蝶形花科下的一个属，为落叶灌木植物。该属共有约26种，分布于南欧至喜马拉雅和非洲东北部。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
_(7899816156).jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
