Nelufər (lat. Nuphar)[1] - suzanbağıkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Nelufər (lat. Nuphar) - suzanbağıkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Nuphar és un gènere de plantes amb flor, també conegudes com a núfars,[1] de la família de les nimfeàcies.
És un gènere de plantes aquàtiques d'aigua dolça conegudes popularment com a nenúfars. La més representativa és el nenúfar groc (o núfar groc), que té propietats anafrodisíaques.
Nuphar és un gènere de plantes amb flor, també conegudes com a núfars, de la família de les nimfeàcies.
Stulík (Nuphar) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi leknínovité (Nymphaeaceae). Jsou to vytrvalé vodní byliny se žlutými květy a s listy podobnými leknínům. V České republice se vyskytují 2 druhy: stulík žlutý a stulík malý. Některé druhy se pěstují jako vodní okrasné rostliny či jako akvarijní rostliny.
Stulíky jsou vytrvalé vodní byliny s vidličnatě větveným plazivým oddenkem, kořenící ve dně. Listy jsou řapíkaté, jednoduché a celokrajné, s okrouhlou až čárkovitou, na bázi srdčitou čepelí. Žilnatina je primárně dlanitá a na rozdíl od leknínů nejsou postranní žilky pospojované sítí sekundárních žilek. Listy mohou být dvojtvárné, ponořené listy jsou krátce řapíkaté a tenké, zatímco plovoucí či vynořené listy jsou dlouze řapíkaté a tuhé. Květy plavou na hladině nebo vyčnívají z vody, jsou dlouze stopkaté, jednotlivé, oboupohlavné, pravidelné. Otevírají se ve dne. Kalich je vytrvalý a je složen z 5 až 9 nebo řidčeji až ze 12 lístků a funkčně nahrazuje redukovanou korunu. Z vnější strany je zelený nebo žlutý, na vnitřní straně žlutý až oranžový a často červeně žíhaný. Koruna je nenápadná, složená z mnoha spirálně uspořádaných lístků postupně přecházejících v tyčinky. Na vnitřní straně korunních lístků jsou okrouhlá nektária. Tyčinek je mnoho, mají řemenovité nitky a jsou přirostlé u báze semeníku. Semeník je svrchní, srostlý z většího počtu plodolistů a delší než okvětí. Blizny jsou přisedlé a srostlé v hladký nebo rýhovaný bliznový terč na vrcholu semeníku. Plodem je dužnatá zelená bobule se zachovalým bliznovým terčem. Plod je obklopen vytrvalým kalichem a dozrává na dlouhé stopce nad hladinou. Po dozrání opadává a puká na jednotlivé díly odpovídající plodolistům. Tyto díly posléze vyplouvají na hladinu i se semeny uloženými ve slizovité hmotě. Semena jsou vejcovitá, až 6 mm dlouhá, bez míšku.[1][2][3]
Stulík Nuphar variegata
Detail květu stulíku malého
Plod stulíku žlutého
Rod stulík zahrnuje v závislosti na pojetí druhů asi 10 až 18 druhů.[3][4] Je rozšířen v mírném pásu severní polokoule s výjimkou jediného druhu, rostoucího i v tropické Americe. V České republice se stejně jako v rámci celé Evropy vyskytují 2 druhy stulíku: stulík žlutý a vzácně i stulík malý. Byl zjištěn i kříženec obou druhů, zvaný stulík prostřední (Nuphar x spenneriana).[1][5] Areál obou evropských druhů přesahuje daleko do Asie a vyskytují se i v Číně. Nejvíc druhů stulíku se vyskytuje v Severní Americe (celkem asi 8). Jediný druh stulíku, Nuphar advena, přesahuje i do tropické Ameriky (Mexiko a Kuba). V severní Africe (v Alžírsku) je zastoupen jediný druh, stulík žlutý, který sem přesahuje z Evropy.[3][6]
Stulíky rostou ve stojatých nebo pomalu tekoucích sladkých vodách. Na rozdíl od leknínu stulíky většinou po vyklíčení ze semen rostou několik let jako ponořené rostliny a teprve potom se objevují na hladině a kvetou. Také v příliš rychle proudící vodě mohou mít i starší exempláře pouze podvodní listy.[7]
Stulík malý (Nuphar pumila) je kriticky ohrožený a vymírající druh květeny ČR. Vyskytuje se pouze na několika lokalitách v jižních Čechách a na přilehlém území jihozápadní Moravy. Je chráněn zákonem v kategorii C1. Některé lokality leží ve veřejnosti nepřístupné 1. zóně Národního parku Šumava. Stulík žlutý (Nuphar lutea) je druh podstatně hojnější, přesto je veden v kategorii druhů vyžadujících další pozornost (C4).[8][9]
Mladé semenáče různých druhů stulíku jsou pěstovány jako akvarijní rostliny. Za nejkrásnější druh je považován severoamerický Nuphar sagittifolium, v Evropě se však objevuje vzácně.[7] Z dalších druhů se pěstují oba evropské stulíky a asijský druh Nuphar japonicum.[10] Stulíky se pěstují též v bazénech a vodních nádržích jako okrasné rostliny.[11]
Obrázky, zvuky či videa k tématu stulík ve Wikimedia Commons
Stulík (Nuphar) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi leknínovité (Nymphaeaceae). Jsou to vytrvalé vodní byliny se žlutými květy a s listy podobnými leknínům. V České republice se vyskytují 2 druhy: stulík žlutý a stulík malý. Některé druhy se pěstují jako vodní okrasné rostliny či jako akvarijní rostliny.
Åkande (Nuphar) er en slægt af planter med 1-25 arter[1], som er udbredt på den nordlige halvkugle.
Det er vandlevende stauder med aflangt hjerteformede, fjerribbede flydeblade. Bladstænglerne har talrige, nogenlunde ens luftkanaler. Af og til udvikles der tynde undervandsblade. Blomsterne har fem gule blomsterblade, der er grønlige på ydersiden. Desuden findes der et stort antal honningblade mellem blosterbladene og støvdragerne.
Ofte bruges navnet "åkande" også om slægten Nymphaea, på dansk kaldet nøkkerose. Men selv om de to planteslægter ligner hinanden meget, bortset fra blomsterne, er det kun planter af slægten Nuphar, der botanisk set kan betegnes som værende åkander.[2]
Her beskrives kun de to arter, som er vildtvoksende i Danmark.
Beskrevne arterTeichrosen (Nuphar) ist die einzige Gattung der Unterfamilie der Nupharoideae innerhalb der Pflanzenfamilie der Seerosengewächse (Nymphaeaceae). Die etwa acht Arten sind auf der Nordhalbkugel weitverbreitet.
Die Teichrosen-Arten sind ausdauernde, krautige Pflanzen. Diese Wasserpflanzen bilden ein Rhizom, welches im Bereich der Bodenoberfläche wächst. Das von gestauchten Internodien gebildete Rhizom ist länglich-gestreckt, kaum verzweigt und im Querschnitt dorsiventral. Die sprossbürtigen (hier am Rhizom gebildeten) Wurzeln sind dicklich und nur spärlich verzweigt. Die Hauptwurzel ist kurzlebig.
Es werden sowohl Wasser- als auch Schwimmblätter gebildet. Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der lange, kantige Blattstiel ist an seiner Basis schwach scheidig. Die am Grund tief eingeschnittene Blattspreite ist ganzrandig oval bis rundlich. Seitennerven erster Ordnung der Spreite verlaufen unter mehrfacher Verzweigung zum Blattrand hin. Die immer vorhandenen Wasserblätter sind hellgrün. Nebenblätter fehlen.
Tragblätter sind reduziert oder fehlen ganz, Vorblätter werden nie ausgebildet. Die Blütenstiele sind lang. Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch. Die Blütenhülle besteht aus meist fünf (vier bis sieben) großen, oft gelben und spiralig stehenden Kelchblättern, sowie aus vielen (meist 13) kleineren und ebenso gelb gefärbten und spiralig angeordneten kronblattartigen Honigblättern. Die spiralig angeordneten Staubblätter sind sehr zahlreich vorhanden und mit den Honigblättern durch allmähliche Übergänge verbunden. Die ebenfalls zahlreichen Fruchtblätter sind auf der Rücken- und Bauchseite mit der Blütenachse verwachsen und bilden auf diese Weise einen oberständigen Fruchtstand. Die einzelnen Fruchtblätter besitzen zahlreiche hängende, seitlich-wandständige Samenanlagen.
Die Kelchblätter verbleiben an den reifen Früchten. Die Früchte sind beerenartig, im Reifezustand entlassen sie die säckchenartigen, die Samen umschließenden Fruchtblätter durch Abblättern der Achsenhülle. Den glatten Samen fehlt ein Samenmantel.
Auf der Nordhalbkugel ist die Gattung Nuphar in der Holarktis, sowie in direkt angrenzenden subtropischen Gebieten weitverbreitet.
Die Gattung Nuphar wurde 1809 durch James Edward Smith in J. Sibthorp und J. E. Smith: Florae Graecae Prodromus , 1, S. 361 aufgestellt. Der botanische Gattungsname Nuphar ist abgeleitet von nénuphar (auch ninûfar), einem antiken arabischen oder persischen Namen für die Gelbe Teichrose.[1][2] Ein Synonym für Nuphar Sm. ist Nymphozanthus Rich..[3]
Die Unterfamilie Nupharoideae wurde durch Tokutarô Itô aufgestellt.
Die Gattung Nuphar wird in zwei Sektionen gegliedert. Es sind in der Gattung Nuphar nur noch acht Arten enthalten; früher 10 bis 20 Arten[3]:
Teichrosen (Nuphar) ist die einzige Gattung der Unterfamilie der Nupharoideae innerhalb der Pflanzenfamilie der Seerosengewächse (Nymphaeaceae). Die etwa acht Arten sind auf der Nordhalbkugel weitverbreitet.
Pupajca (Nuphar) jo rod ze swójźby wutkowych rostlinow (Nymphaeaceae).
Nuphar is a genus of aquatic plants in the family Nymphaeaceae, with a temperate to subarctic Northern Hemisphere distribution. Common names include water-lily (Eurasian species; shared with many other genera in the same family), pond-lily, alligator-bonnet or bonnet lily, and spatterdock (North American species).[1]
The genus is closely related to Nymphaea. Nuphar differs in that its petals are much smaller than its 4–6 bright yellow-coloured sepals, whereas in Nymphaea, the petals are much larger than the sepals. The genera also differ in the maturation of their fruit; while maturing, Nuphar fruit remain above water level on their scapes, whereas fruit of Nymphaea sink below water level immediately after their flowers close, and there they mature. In both genera the leaves float and have a radial notch from the circumference to the point of attachment of the petiole. Depending on the species, the leaves of most species range from cordate to practically circular with the petiole attached in the middle, giving a peltate appearance. Some however, have modified versions of that leaf morphology; for example the leaves of N. sagittifolia have leaves of an elongated sagittate form.
The number of species in the genus is still under review.[2][3] Until the mid-20th century, some botanists treated the genus as just a single variable species (for which the European N. lutea has priority),[4][5] while some other authorities accepted about a dozen more species on the basis of traditional taxonomic standards.[6] Recent molecular work has shown that there are substantial differences between the Eurasian species (sect. Nuphar) and American species (sect. Astylus), except for North American N. microphylla which clusters with the Eurasian species.[6][7] Molecular taxonomy has shown conclusively that recognition of so few species is out of the question, and forced an increased number of recognised species; some sources list about seventy.[2] The Kew Gardens plant list includes over twenty accepted species, subspecies and varieties; it also has a similar number as yet unresolved, together with over twenty synonyms.[3]
In 2017, the abundant fossilized seeds of a water lily, known as Notonuphar, were identified in the Eocene-aged La Meseta Formation of Seymour Island, Antarctica. The seed anatomy of Notonuphar closely resembles that of Nuphar, and for this reason, both are thought to be sister genera. Notonuphar is the first relative of Nuphar known to have inhabited Gondwana, and the wide geographic separation of both genera (Notonuphar inhabited Antarctica, while all extant and extinct Nuphar species are known from the Northern Hemisphere) supports the modern range of Nuphar being a relict distribution.[8]
Nuphar Section Nuphar[7]
There also are several interspecific hybrids.
The etymology of the word is: medieval Latin nuphar, from medieval Latin nenuphar, thence from Arabic nīnūfar, thence from Persian nīlūfar, thence from Sanskrit nīlōtpala = blue lotus flower.[11] For botanical gender, the name is treated as feminine.[2][6]
Nuphar species occur in ponds, lakes, and slow-moving rivers, growing in water up to 5 metres (16 feet) deep; different species are variously adapted either to nutrient-rich waters (e.g. N. lutea) or nutrient-poor waters (e.g. N. pumila).[12]
Wetland soils are hypoxic, and this genus is known to be capable of temporary growth even in the absence of oxygen.[13] Also there can be mass flow of oxygen-containing air, entering by means of the young leaves, passing through the rhizome, and exiting through the older leaves.[14] Both of these physiological adaptations to flooding are considered typical of many wetland and aquatic plants.[15]
Like many other vigorously growing members of the Nymphaeaceae, some species of Nuphar tend to cover the water surface completely, blocking out the light and thereby killing both submerged plants and less competitive surface-growing aquatics. They also produce alkaloids that have experimentally been shown to be allelopathic, though it is not clear how relevant the compounds may be in the wild.[16]
Birds such as some species of ducks eat Nuphar seeds, and mammals such as beaver and coypu eat the roots of at least some species. Deer eat the flowers and young leaves,[17] and the leaves are grazed by other animals.[18][19]
Nuphar species are less generally useful as food or medicine than various species in the related water lily genus Nymphaea. Claims of the edibility or otherwise of the plant have varied wildly, which might in some cases have reflected errors and confusion, but in the light of the recognition of an increased number of species, the confusion might largely be because hitherto unrecognised species differ in their attributes.
Some species have been used by indigenous peoples.[18][19] Young shoots and leaves sometimes were cooked but might be too bitter to eat. Whether the roots may be eaten, as is widely reported, is open to doubt; some sources claim that they are too bitter, too full of tannin, or simply too poisonous to eat unsoaked, except when treated for so long that they are not viable as a famine food. All sources however, agree that ripe seeds may be popped or variously used in cookery. They then are pleasant and nutritious, but require a lot of work to harvest and strip from the fruit capsule. To some extent this may be circumvented rotting the fruit under water for three weeks or more, after which removing the seeds is easier. The rotting material however, is very unpleasant to deal with. The flower petals are said to be used in making tea, but it is not clear whether that refers to the petals proper, or to the larger and more conspicuous sepals. The leaves of some species are large enough to be of use in wrapping food, for example in cooking.[19]
Alkaloids in the genus include nupharolutine, nuphamine and nupharidine.[20] The presence of such compounds could explain some of the medicinal uses[18]
There has been growing interest in Nuphar alkaloids, their biological and pharmacological significance and their synthesis in recent decades. It has been speculated that these and other bioactive compounds might be related to some of the folk-medical applications of the plants.[21][22]
Apart from pharmaceuticals, the leaves of Nuphar are reported to contain sufficient concentrations of tannin to have been widely used for tanning and dyeing leather, and also as a styptic for staunching bleeding.[17] The roots of some species also contain sufficient tannin to have been used for tanning.[19]
_1200.jpg)
Nuphar pumila
Nuphar sagittifolia, leaves sagittate
"Field" of Nuphar on a small lake, Kenai National Wildlife Refuge, Alaska
Nuphar is a genus of aquatic plants in the family Nymphaeaceae, with a temperate to subarctic Northern Hemisphere distribution. Common names include water-lily (Eurasian species; shared with many other genera in the same family), pond-lily, alligator-bonnet or bonnet lily, and spatterdock (North American species).
Nufaro (Nuphar) estas genro de akvoplanto el la familio Nimfeacoj kun flosantaj folioj. La plej konata specio estas la flava nufaro (Nuphar lutea, antaŭe nomata Nuphar luteum kaj Nuphar advena). La Pompeblêd (folio de nufaro) estas simbolo de la provinco Frislando en Nederlando kaj videblas sur la flagoj de Frislando kaj de Ommelanden.
El género Nuphar Sm. in Sibth. & Sm., 1809 comprende 9 especies de hierbas perennes acuáticas y pertenece a la familia Nymphaeaceae. Su especie tipo es Nymphaea lutea L., 1753. El nombre proviene de la palabra sánscrita nilotpalah que indicaba estas plantas, a través del derivado persa ninufar.
Las semillas se liberan en paquetes flotantes de tejido aerenquimático. Viven en lagos, lagunas y charcas.
El género se distribuye por las zonas templadas del hemisferio norte.
Todas las especies se usan en mayor o menor medida en la ornamentación de superficies de agua y en acuariofilia. Algunas especies introducidas se escapan, convirtiéndose en problemas ecológicos.
Se conocen los siguientes híbridos naturales:
El taxón N. americana Prov., 1862 está en sinonimia, según los autores, de N. advena o de N. variegata. Caso de ser cierta esta última, este nombre debiera cambiarse por el primero, por motivos de prioridad. Similarmente, N. tenella Rchb., 1824 y N. minor Dumort., 1827, aparecen bien en sinonimia de N. lutea, bien de N. pumila.
El género Nuphar Sm. in Sibth. & Sm., 1809 comprende 9 especies de hierbas perennes acuáticas y pertenece a la familia Nymphaeaceae. Su especie tipo es Nymphaea lutea L., 1753. El nombre proviene de la palabra sánscrita nilotpalah que indicaba estas plantas, a través del derivado persa ninufar.
Vesikupp (Nuphar) on vesiroosilaadsete seltsi vesiroosiliste sugukonda kuuluv perekond.
Vesikupu areaaliks on põhjapoolkera parasvööde.
Perekonda kuulub sõltuvalt klassifitseerimisest 1–25 liiki. Mõned botaanikud loevad vesikupu perekonda ainult kollast vesikuppu ning ülejäänuid selle alamliikideks ja vormideks. Enamik botaanikuid tunnustab aga 10–15 liiki. Viimased geneetilisel tasemel tehtud uuringud näitavad, et euroopa liigid on rohkem sugulased omavahel ja ameerika liigid omavahel.
Vesikupu perekond sarnaneb väliskujult suuresti vesiroosi perekonnaga. Tähtsaimad erinevused on kroon- ja tupplehtede vahel: vesikupul on kroonlehed palju väiksemad kui 4–6 helekollast tupplehte, vesiroosidel on seevastu kroonlehed suuremad kui tupplehed; samuti erineb kahe perekonna vilja valmimine: vesikupu vili valmib veepinnast kõrgemal, aga vesiroosi vili vajub vee alla kohe, kui õis sulgub. Kuid lehed on mõlemal sarnased.
Eestis on esindatud kaks vesikupu liiki:
Kreutzwaldi muinasjutus "Kullaketrajad" muutus põgenenud neiu vesikupuks.
Vesikupp (Nuphar) on vesiroosilaadsete seltsi vesiroosiliste sugukonda kuuluv perekond.
Vesikupu areaaliks on põhjapoolkera parasvööde.
Perekonda kuulub sõltuvalt klassifitseerimisest 1–25 liiki. Mõned botaanikud loevad vesikupu perekonda ainult kollast vesikuppu ning ülejäänuid selle alamliikideks ja vormideks. Enamik botaanikuid tunnustab aga 10–15 liiki. Viimased geneetilisel tasemel tehtud uuringud näitavad, et euroopa liigid on rohkem sugulased omavahel ja ameerika liigid omavahel.
Vesikupu perekond sarnaneb väliskujult suuresti vesiroosi perekonnaga. Tähtsaimad erinevused on kroon- ja tupplehtede vahel: vesikupul on kroonlehed palju väiksemad kui 4–6 helekollast tupplehte, vesiroosidel on seevastu kroonlehed suuremad kui tupplehed; samuti erineb kahe perekonna vilja valmimine: vesikupu vili valmib veepinnast kõrgemal, aga vesiroosi vili vajub vee alla kohe, kui õis sulgub. Kuid lehed on mõlemal sarnased.
Ulpukat (Nuphar) on vesikasveja käsittävä kasvisuku lummekasvien (Nymphaeaceae) heimossa. Lajeja kasvaa pohjoisen pallonpuoliskon lauhkealla vyöhykkeellä.
Ulpukoihin katsotaan kuuluvan yleensä 10–15 lajia, joskin jotkut kasvitieteilijät pitävät kaikkia lajeja saman lajin muunnoksina. Kukinnoissa on 4–6 keltaista verholehteä ja 8–20 niitä pienempiä terälehtiä. Lehdet ovat sileäreunaiset, munanmuotoiset tai pitkänsoikeat.[1] Siemen pysyy vedenpinnan yläpuolella kypsymiseen asti.
Ulpukat ovat läheistä sukua lumpeille (Nymphaea), joiden terälehdet ovat paljon suuremmat kuin verholehdet ja siemen kypsyy upoksissa. Ulpukoiden lehdet ovat molemmin puolin vihreät, lumpeiden lehdet usein alta punertavat. Ulpukoiden lehtien sivusuonet eivät yhdy verkkomaisesti lähellä lehden reunaa toisin kuin lumpeilla.[2]
Ulpukat (Nuphar) on vesikasveja käsittävä kasvisuku lummekasvien (Nymphaeaceae) heimossa. Lajeja kasvaa pohjoisen pallonpuoliskon lauhkealla vyöhykkeellä.
Ulpukoihin katsotaan kuuluvan yleensä 10–15 lajia, joskin jotkut kasvitieteilijät pitävät kaikkia lajeja saman lajin muunnoksina. Kukinnoissa on 4–6 keltaista verholehteä ja 8–20 niitä pienempiä terälehtiä. Lehdet ovat sileäreunaiset, munanmuotoiset tai pitkänsoikeat. Siemen pysyy vedenpinnan yläpuolella kypsymiseen asti.
Ulpukat ovat läheistä sukua lumpeille (Nymphaea), joiden terälehdet ovat paljon suuremmat kuin verholehdet ja siemen kypsyy upoksissa. Ulpukoiden lehdet ovat molemmin puolin vihreät, lumpeiden lehdet usein alta punertavat. Ulpukoiden lehtien sivusuonet eivät yhdy verkkomaisesti lähellä lehden reunaa toisin kuin lumpeilla.
Nuphar est un genre de plantes aquatiques de la famille des Nymphéacées. C'est l'un des genres de nénuphars.
Certaines espèces étaient consommées et présentent un intérêt médicinal[1].
Nuphar est un genre de plantes aquatiques de la famille des Nymphéacées. C'est l'un des genres de nénuphars.
Certaines espèces étaient consommées et présentent un intérêt médicinal.
Lokvanj (lat. Nuphar), biljni rod sličan lokvanju sa kojim pripada porodici lopočevki. Sastoji se od desetak vrsta vodenih trajnica.[1]
U Hrvatskoj raste žuti lokvanj (Nuphar lutea) i patuljasti lokvanj (Nuphar pumila)
Lokvanj (lat. Nuphar), biljni rod sličan lokvanju sa kojim pripada porodici lopočevki. Sastoji se od desetak vrsta vodenih trajnica.
U Hrvatskoj raste žuti lokvanj (Nuphar lutea) i patuljasti lokvanj (Nuphar pumila)
Gingawa (Nuphar) je ród ze swójby bónčawowych rostlinow (Nymphaeaceae).
Gingawa (Nuphar) je ród ze swójby bónčawowych rostlinow (Nymphaeaceae).
Nuphar Sm., 1809 è un genere di piante angiosperme appartenenti alla famiglia delle Ninfeacee[1] dai fiori acquatici molto decorativi.
Il nome generico (Nuphar) era già usato dagli antichi greci sotto la forma di ”noufar” (informazione ricavata dagli scritti di Dioscoride Pedanio (Anazarbe in Cilicia, 40 circa – 90 circa) che fu un medico, botanico e farmacista greco antico che esercitò a Roma ai tempi dell'imperatore Nerone) ; probabilmente l'origine di questo vocabolo va ricercata nella lingua persiana dove esiste la parola ”ninufar” (un giglio d'acqua) o anche nella parola araba ”nauphar” o ”nyloufar”[2].
Il nome scientifico attualmente accettato di questo genere (Nuphar) è stato proposto dal botanico inglese Sir James Edward Smith (2 dicembre 1759 – 17 marzo 1828) nella sua opera intitolata ”Florae Grecae Prodromus” del 1809[2].
Nei paesi anglosassoni queste piante vengono chiamate ”Brandy-bottle” in quanto significativamente ad un profumo vagamente alcolico si associa la forma ad ampolla del frutto.
I dati morfologici si riferiscono soprattutto alle specie europee e in particolare a quelle spontanee italiane.
Sono piante acquatiche che vivono di preferenza nelle acque ferme o a lento decorso. L'altezza può arrivare fino a 2 metri (dipende dalla profondità del bacino acquatico), La forma biologica delle specie di questo genere è idrofita radicante (I rad); ossia sono piante acquatiche perenni le cui gemme si trovano sommerse o natanti e hanno un apparato radicale che le ancora al fondale.
Le radici sono fissate sul fondo fangoso e sono secondarie da rizoma.
Le foglie sono grandi a forma cordato o sagittata, appiattite e peltate. Queste foglie galleggiano (o sono semi-sommerse) e sono provviste di stomi solo sulla pagina superiore. La lamina fogliare possiede una nervatura che parte dal nervo centrale e si dirama verso i margini sdoppiandosi più volte (non sono presenti i nervi trasversali). Le due pagine (quella sopra e quella sotto) hanno ovviamente strutture anatomiche diverse interfacciando due elementi completamente differenti (aria e acqua). La lamina superiore è protetta da uno strato ceroso (questo per non essere bagnata, così l'acqua scivola via senza bloccare le aperture aerifere) e cosparsa da diversi stomi preposti appunto allo scambio aerifero ed è di colore verde; mentre quella inferiore è violacea. Spesso è presente un certo dimorfismo fogliare: in alcune specie sono presenti delle foglie sommerse, più chiare e fragili (a lamina quasi cartacea) non peltate.
L'infiorescenza è composta da fiori solitari portati sul pelo dell'acqua sorretti da peduncoli radicali.
I fiori sono ermafroditi, attinomorfi, polipetali (con un numero imprecisato di petali), spirociclici (i petali sono a disposizione spiralata/ciclica[3]), in genere tutti gli altri elementi del fiore (calice e componenti riproduttivi) sono a disposizione spiralata. Il perianzio è ipogino. Il colore dei fiori vari dal giallo al porporino.
Il frutto è una capsula quasi legnosa; la forma è simile ad una ampolla. La sua posizione è sopra il pelo dell'acqua, e quindi matura all'aria aperta (contrariamente al frutto a maturazione sommersa delle “vicine” Nymphaea). Quando si stacca dalla pianta galleggia e a maturazione completata si suddivide nei vari carpelli che lo compongono. In questi sono contenuti numerosi semi ovoidali immersi in una sostanza vischiosa e senza arillo[6]. La disseminazione avviene sul pelo dell'acqua (dispersione idrocora), ma anche a mezzo degli uccelli (dispersione zoocora).
Questo genere è distribuito in tutti i continenti. La maggioranza delle specie provengono dall'America del nord.
Due specie vivono spontaneamente sull'arco alpino. La tabella seguente mette in evidenza alcuni dati relativi all'habitat, al substrato e alla diffusione delle specie alpine[7].
Legenda e note alla tabella.
Per il “substrato” con “Ca/Si” si intendono rocce di carattere intermedio (calcari silicei e simili); vengono prese in considerazione solo le zone alpine del territorio italiano (sono indicate le sigle delle province).
Il genere Nuphar comprende le seguenti specie:[1]
All'interno del genere le varie specie sono divise secondo la tipologia delle foglie e altre caratteristiche[6]:
Sul territorio italiano è presente una sola specie:
Il genere Nymphaea è strettamente correlato al genere Nuphar. La differenza più evidente sta nel fatto che in Nymphaea i petali sono più grandi dei sepali, mentre in Nuphar i petali sono molto più piccoli dei sepali. Anche la maturazione del frutto è diversa: il frutto di Nymphaea affonda sotto il livello dell'acqua subito dopo che il fiore si è chiuso, mentre i frutti di Nuphar restano al di sopra del livello dell'acqua fino a maturità.
Entrambi i generi hanno foglie con una incisura radiale dalla circonferenza al picciolo.
Le ninfee sono talvolta chiamate fiori di loto, ma non vanno confuse con le specie di loto indiano del genere Nelumbo, usate nella cucina asiatica e sacre all'Induismo ed al Buddhismo. Il genere Nelumbo inoltre appartiene ad un'altra famiglia (Nelumbonaceae), e un ordine diverso (Proteales).
Le ninfee sono piante molto decorative e di facile coltivazione per cui sono molto comuni nei giardini acquatici di tutto il mondo. Sono piante rustiche che prediligono diverse tipologie di fondali fangosi, ma sempre in acque poco mosse o a lento deflusso. L'impianto va fatto in acque poco profonde: 15 – 30 cm. Se la posizione è soleggiata una fioritura abbondante è garantita. La moltiplicazione può essere fatta per cespi (specialmente se si tratta di cultivar o ibridi e quindi facilmente sterili) o per seme.
Nuphar advena
Nuphar japonica
Nuphar variegata
Nuphar lutea
Nuphar Sm., 1809 è un genere di piante angiosperme appartenenti alla famiglia delle Ninfeacee dai fiori acquatici molto decorativi.
Lūgnė (lot. Nuphar, angl. Nuphar, vok. Teichrose) – lūgninių (Nymphaeaceae) augalų gentis.
Vandeniai, žoliniai, daugiamečiai augalai, turintys gerai išsivysčiusius šakniastiebius ir plūduriuojančius didelius lygiakraščius lapus. Žiedai pavieniai, iškilę virš vandens. Vaisius – sultinga dėžutė, panašus į uogą. Auga stovinčiuose ar lėtai tekančiuose vandenyse, ežeruose, tvenkiniuose, žydi birželio – rugpjūčio mėnesiais.
Gentyje yra 10-15 rūšių. Lietuvoje auga šios rūšys:
Nuphar is een geslacht van waterplanten uit de waterleliefamilie (Nymphaeaceae). De soorten uit het geslacht komen voor op het noordelijk halfrond, waar ze aangetroffen worden in het biogeografische gebied Holarctis en aangrenzende subtropische gebieden.
Nuphar is een geslacht van waterplanten uit de waterleliefamilie (Nymphaeaceae). De soorten uit het geslacht komen voor op het noordelijk halfrond, waar ze aangetroffen worden in het biogeografische gebied Holarctis en aangrenzende subtropische gebieden.
Grążel (Nuphar Sm.) – rodzaj roślin należący do rodziny grzybieniowatych. Obejmuje co najmniej 18 gatunków[3] występujących na półkuli północnej. Najbardziej zróżnicowany jest w Ameryce Północnej, mniej w Europie i Azji. W Polsce występują dwa gatunki – grążel żółty i drobny[4].
Klad bazalny w obrębie rodziny grzybieniowatych wyodrębniany w osobną. monotypową podrodzinę Nupharoideae Ito[1]. Najbliższej spokrewniony współczesny rodzaj to barklaja (Barclaya). Klasyfikacja taksonów w obrębie rodzaju jest bardzo kłopotliwa z powodu dużej zmienności morfologicznej przedstawicieli, łatwości hybrydyzacji i posiadania tej samej liczby chromosomów. Z analiz morfologicznych i genetycznych wynika, że w obrębie rodzaju dwie linie rozwojowe obejmują odrębnie gatunki ze Starego i Nowego Świata. Spośród gatunków północnoamerykańskich najbliżej spokrewnionym z grążelami eurazjatyckimi jest N. microphylla[7].
Klad bazalny w obrębie rodziny grzybieniowatych[8]. Rodzina grzybieniowate należy do rzędu grzybieniowców (Nymphaeales Dumort.), stanowiącej drugie w kolejności po amborellowatych odgałęzienie w historii rozwoju okrytonasiennych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Piperopsida Bartl., podklasa Nymphaeidae J.W. Walker ex Takht., nadrząd Nymphaeanae Thorne ex Reveal, rząd grzybieniowce Dumort., podrząd Nymphaeineae Engl., rodzina grzybieniowate Nymphaeaceae Salisb., plemię Nuphareae Endl., rodzaj grążel (Nuphar Sm.)[9].
Grążel (Nuphar Sm.) – rodzaj roślin należący do rodziny grzybieniowatych. Obejmuje co najmniej 18 gatunków występujących na półkuli północnej. Najbardziej zróżnicowany jest w Ameryce Północnej, mniej w Europie i Azji. W Polsce występują dwa gatunki – grążel żółty i drobny.
Nuphar é um género plantas com flor, aquáticas, pertencente à família Nymphaeaceae, com distribuição natural nas regiões de clima temperado a subárctico do Hemisfério Norte. O género inclui as espécies conhecidas geralmente pelo nome comum de nenúfares.[1]
A etimologia do nome específico Nuphar assenta no latim medieval nuphar, derivada do termo do latim nenuphar, derivado do árabe nīnūfar, do persa nīlūfar, do sânscrito nīlōtpala = flor do lótus azul.[2] Para uso como designação de género em botânica, o nome é tratado gramaticalmente como feminino.[3][4]
O género Nuphar está filogeneticamente e morfologicamente muito próximo de Nymphaea, sendo que Nuphar difere por apresentar pétalas que são muito menores que as 4-6 sépalas coloridas de amarelo brilhante, enquanto que em Nymphaea as pétalas são muito maiores que as sépalas. Estes géneros também diferem na maturação dos frutos: enquanto amadurecem, os frutos de Nuphar permanece acima do nível da água elevados pelos seus escapos rígidos, enquanto os frutos de Nymphaea se afundam para baixo do nível da água imediatamente após o fechar da flor, maturando submersos. Em ambos os géneros, as folhas são flutuantes e apresentam um entalhe radial desde o seu perímetro até ao ponto de fixação do pecíolo. Dependendo da espécie, as folhas variam de cordadas a praticamente circulares, com o pecíolo inserido no meio, dando uma aparência de folhas peltadas. Algumas espécies, no entanto, apresentam versões modificadas dessa morfologia foliar, sendo disso exemplo as folhas de Nuphar sagittifolia que assumem uma forma sagital alongada.
O número de espécies no género não é consensual, estando em revisão.[3][5] Até meados do século XX, era comum tratar o género como integrando apenas uma espécies, com grande variabilidade morfológica, para a qual era em geral usado o binome N. lutea (o nenúfar-europeu) como designação com prioridade,[6][7] enquanto outros taxonomistas aceitavam cerca de uma dezena de espécies adicionais com base nos padrões taxonómicos de tradicionais de base morfológica.[4]
Estudos de biologia molecular recentes permitiram confirmar a existência de diferenças substanciais entre as espécies da Eurásia (secção Nuphar) e as espécies da América (secção Astylus), excepto para a espécie norte-americana Nuphar microphylla que se aproxima das espécies euroasiáticas.[4][8] A taxonomia de base molecular mostrou de forma conclusiva que está fora de questão o agrupamento em apenas uma ou poucas espécies, o que forçou o aumento do número de espécies consideradas como validamente descritas, que alguns investigadores elevam até cerca de 70 espécies.[3] Na listagem dos Kew Gardens estão dadas como válidas mais de 20 espécies, subespécies e variedades, apresentando um número similar consideradas como não resolvidas, em conjunto com mais de 20 sinónimos taxonómicos.[5]
As espécies de Nuphar são geralmente menos úteis como alimento ou medicamento do que várias espécies no género próximo Nymphaea (os lírios-de-água). As alegações sobre a comestibilidade ou não da planta variam muito, o que pode em alguns casos ter reflectido erros e confusão entre espécies com nomes comuns similares, mas à luz do reconhecimento de um número maior de espécies, a complexidade pode ser em grande parte devida aos diferentes atributos das espécies não reconhecidas que diferem nas suas características. No entanto, algumas espécies têm sido usadas para fins medicinais e de alimentação por povos autóctones e as folhas são pastoreadas por cervos e outros animais.[9][10]
Brotos e folhas jovens são por vezes cozidos, mas podem ser muito amargos para o palato humano ao ingerir. Se as raízes podem ser comidas, como é amplamente divulgado, é objecto de dúvidas; algumas fontes afirmam que são muito amargas, muito cheias de taninos, ou simplesmente muito venenosas para comer não diluídas em outros alimentos ou após prolongado exaguamento, excepto quando cozidas ou enxaguadas por tanto tempo que não são viáveis como alimento em tempo de fome. Todas as fontes, no entanto, concordam que as sementes maduras podem ser torradas como pipocas ou usadas em várias formas na culinária. Quando assim tratadas, as sementes são agradáveis ao paladar e nutritivos, mas requerem muito trabalho para a colheita e retirada da cápsula dos frutos. Até certo ponto, essa tarefa pode ser minorada deixando apodrecer o fruto debaixo de água durante três semanas ou mais, após o que a remoção das sementes é mais fácil. O material apodrecido, no entanto, é muito desagradável de se lidar. Diz-se que as pétalas de flores são usadas para fazer chá, mas não está claro se isso se refere às pétalas propriamente ditas ou às sépalas maiores e mais conspícuas. As folhas de algumas espécies são suficientemente grandes para serem utilizadas na embalagem de alimentos, por exemplo usando-as como invólucro na culinária.[10]
Entre os alcaloides presentes neste género inclui-se a nufarolutina, nufamina e nufaridina.[11] The presence of such compounds could explain some of the medicinal uses[9] Existe um crescente interesse neste alcaloides de Nuphar pelas suas funções biológicas e farmacológicas pelo que a sua síntese tem vindo a ser ensaiada nas últimas décadas. Tem sido especulado que estes e outros compostos bioactivos podem estar relacionados com algumas das aplicações médicas tradicionais destas plantas.[12][13]
Para além do potencial uso farmacológico, as folhas de Nuphar são objecto de relatos que lhe apontam um conteúdo de taninos em concentrações suficientes que lhe permitem terem sido amplamente utilizados para curtimento e tingimento de couro, e também como anti-hemorrágicos capazes de estancar sangramento em humanos.[14] As raízes de algumas espécies também contêm tanino suficiente para serem usadas para curtimento de peles.[10]
As espécies de Nuphartêm como habitat as lagoas pouco profundas, margens de lagos e rios de águas lentas (meios lênticos), desenvolvendo-se em águas com até 5 m de profundidade. Espécies diferentes estão adptadas a tipos diferentes de águas lênticas, preferindo águas ricas em nutrientes (e.g. Nuphar lutea) ou pobres em nutrientes (e.g. Nuphar pumila).[15]
Como a mioria dos solos encharcados e pantanosos são hipóxicos, as espécies deste género são em geral capazes de germinar e se desenvolver temporariamente mesmo na ausência de oxigénio no solo e nas águas,[16] apresentando a possibilidade de fuxo de massa de ar contendo oxigénio que penetra a planta pelas folhas juvenis atingindo e atravessando o rizoma e saindo pelas folhas mais velhas.[17] Ambas estas adaptações fisiológicas são consideradas típicas das plantas das zonas húmidas e dos solos encharcados.[18]
Como muitos outros membros das Nymphaeaceae que apresentam crescimento vigoroso, algumas espécies de Nuphar tendem a cobrir completamente a superfície da água, bloqueando a luz e, assim eliminando tanto as plantas submersas quanto os organismo aquáticos menos competitivos. Estas plantas também produzem alcaloides que demonstraram experimentalmente ser alelopáticos, embora não esteja claro quão relevantes os compostos possam estar na natureza.[19]
Aves aquáticas, como algumas espécies de patos, comem sementes de Nuphar, o mesmo acontecendo com mamíferos como o castor e o coypu, que comem as raízes de pelo menos algumas espécies. Algumas espécies de veados comem flores e folhas juvenis.[14]
Entre outras, o género Nuphar inclui as seguintes espécies:
Nuphar Secção Nuphar[8]
São conhecidos vários híbridos naturais resultantes do cruzamento inter-específico neste género.
Folhas cordadas de Nuphar variegata.
Folhas sagitadas de Nuphar sagittifolia.
"Campo" de Nuphar numa lagoa (Kenai National Wildlife Refuge, Alaska).
Nuphar é um género plantas com flor, aquáticas, pertencente à família Nymphaeaceae, com distribuição natural nas regiões de clima temperado a subárctico do Hemisfério Norte. O género inclui as espécies conhecidas geralmente pelo nome comum de nenúfares.
Nuferii sunt plante acvatice care fac parte din familia Nymphaeaceae, care sunt răspândite pe tot globul și cuprind cca. 40 de specii.
Nuferii sunt plante perene (uneori putând fi și plante anuale) care trăiesc în bălți, lacuri, ape curgătoare. Ele au tulpini lungi (rizomi) înfipte în mâl. Frunzele lor se pot clasifica în două tipuri: un tip de frunze subacvatice și frunzele plutitoare de la suprafața apei cu camere cu aer, în formă de inimă și cu un pețiol lung. Florile sunt frecvent aromate și au petalele de culori diferite așezate pe mai multe rânduri.
Poziția Familiei Nymphaeaceae în clasificarea Regnului Plantae făcută de Cicârlan V. 2000 în lucrarea „Flora Ilustrată a României, Editura Ceres, București,2000”.
Regn Încrengătură Subîncrengătură Clasă Subclasă Ordin Familie Subfamiie Gen Specii Plantae Spermatophyta Magnoliophytina (Angiospermae) Magnoliopsida (Dicotyledonatae) Magnoliidae (inclusiv Ranunailidae) Nympheales 23. Nymphaeaceae - 1(50). Nuphar Sm. Nuphar lutea Nuphar advena 2(51). Nymphaea L. 2(51). Nymphaea lotus var. termalis Victoria Victoria regiaCu galben genuri si specii care nu sunt incluse în lucrarea lui Cicârlan V. deoarece nu se găsesc pe teritoriul României
Lacul cu nuferi din Ipoteştii lui Eminescu
Lacul cu nuferi din Ipoteştii lui Eminescu
Nuferi pe lacul lui Eminescu din Ipoteşti
Nuferii sunt plante acvatice care fac parte din familia Nymphaeaceae, care sunt răspândite pe tot globul și cuprind cca. 40 de specii.
Gulnäckrossläktet (Nuphar) är ett växtsläkte med i familjen näckrosväxter med 10–12 arter i Europa, Nordafrika, Asien och Nordamerika. Släktet är systematiskt svårt och de flesta arterna är närbesläktade och har mellanformer.
Wikimedia Commons har media som rör Gulnäckrossläktet.
Gulnäckrossläktet (Nuphar) är ett växtsläkte med i familjen näckrosväxter med 10–12 arter i Europa, Nordafrika, Asien och Nordamerika. Släktet är systematiskt svårt och de flesta arterna är närbesläktade och har mellanformer.
Ці рослини ростуть у прісних водоймах до 5 метрів у глибину. Листки без прилистків, яйцевидно-овальні, з тригранними черешками. Чашечка п'ятилиста. Пелюстки численні, дрібніші за чашолистки, жовті. Поверхня плодів гладенька.
Chi Nuphar chi duy nhất của phân họ Nupharoideae trong họ Súng (Nymphaeaceae). Có khoảng tám loài phổ biến ở Bắc bán cầu.[1]
Chi Nuphar chi duy nhất của phân họ Nupharoideae trong họ Súng (Nymphaeaceae). Có khoảng tám loài phổ biến ở Bắc bán cầu.
Nuphar Sm., nom. cons., 1809
Синонимы Типовой вид Виды
Кубы́шка (лат. Núphar) — род многолетних водных растений семейства Кувшинковые (Nymphaeaceae), распространённых на мелководье по берегам озёр и медленнотекущих рек или проток.
Часто кубышку ошибочно называют кувшинкой; при этом кувшинку белую называют водяной лилией.
Корневищные растения. Цвет корневища, в зависимости от освещённости, от желтоватого до зелёного. Срез корневища белый.
Листья округлые, плавающие — жёсткие кожистые, подводные — нежные[2].
Цветки жёлтые, обладают приятным запахом. Тычинки многочисленные, чашелистиков пять.
Плод — многосемянная коробочка зелёного цвета.
Некоторые исследователи считают, что род монотипный и состоит из одного полиморфного вида Nuphar lutea (Кубышка жёлтая)[3][4], в то время как 10—12 или более видов принимаются некоторыми другими исследователями[5]. Последние молекулярные исследования показывают существование различий между европейскими и американскими видами.
Род состоит из 8 видов в 2 секциях Astylus и Nuphar[6].
Кубышки являются кормом многих животных (ондатра, бобр, выхухоль, лось и др.), семена поедаются водоплавающими птицами.[9]
_BHL3347372.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
_1200.jpg)
|coauthors= (справка) Кубы́шка (лат. Núphar) — род многолетних водных растений семейства Кувшинковые (Nymphaeaceae), распространённых на мелководье по берегам озёр и медленнотекущих рек или проток.
Часто кубышку ошибочно называют кувшинкой; при этом кувшинку белую называют водяной лилией.
萍蓬草属（学名：Nuphar）是睡莲科下的一个属，为水生草本植物。该属共有约25种，分布于温带。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 