Myrmecodia je rod rostlin z čeledi mořenovité (Rubiaceae). Jsou to sukulentní epifyty s nápadnými dužnatými hlízami protkanými sítí chodbiček, v nichž žijí symbiotičtí mravenci. Rostliny mají jednoduché vstřícné listy vyrůstající z tlustého zkráceného stonku a nenápadné bílé květy. Rod zahrnuje 27 druhů a je rozšířen v jihovýchodní Asii, na Nové Guineji a severovýchodní Austrálii. Občas jsou tyto rostliny pěstovány jako zajímavost ve sklenících botanických zahrad a ve sbírkách epifytů.
Zástupci rodu Myrmecodia jsou sukulentní rostliny s jednoduchými, kožovitými listy. Druh M. beccarii má listy dužnaté. Stonková hlíza bývá za mlada kulovitá, později vejcovitá nebo válcovitá a často žebernatá. Uvnitř obsahuje komplexní síť prostorných chodbiček, které buď ústí otvory na povrch hlízy nebo se spojují do několika tunelů jdoucích vnitřkem stonku po celé jeho délce a ústících v alveolách. Povrch hlízy je pokryt ostny kořenového původu, soustředěnými zejména podél žeber a okolo vstupních otvorů. Vyrůstá z ní většinou jediný, tlustý, jednoduchý nebo jen řídce větvený stonek s krátkými internodii. U druhu M. lamii bývá stonků větší počet. Řapíky listů jsou zelené, bílé nebo červené. Na bázi každého řapíku se u mnohých druhů vytváří štítovitá struktura, tzv. klypeolus, na jejímž okraji jsou patrné laloky vytrvalých palistů. Květy jsou drobné, bílé, málo nápadné a vyvíjejí se v prohlubních (alveolách) na každé uzlině stonku. Podepírají je málo zřetelné listence. Kalich je většinou uťatý. Koruna je čtyřčetná, s korunní trubkou zakončenou 4 cípy které se zpravidla ani za plného rozkvětu neotevírají. Tyčinky mají krátké nitky a nevyčnívají z korunní trubky. Semeník obsahuje 2 až 10 vajíček, blizna je laločnatá. Plodem je bílá, žlutá, oranžová nebo červená bobule se sladkou dužninou.[1]
Květ Myrmecodia beccarii
Plody Myrmecodia beccarii
Rod Myrmecodia zahrnuje 27 druhů.[2] Je rozšířen od Malajského poloostrova přes ostrovy jihovýchodní Asie, severovýchodní Austrálii a Novou Guineu po Šalamounovy ostrovy. Největší počet druhů roste na Papui-Nové Guineji. Rostliny rostou od úrovně moře (včetně mangrovových porostů) až do nadmořských výšek okolo 2400 metrů. V nížinném tropickém deštném lese jsou dosti vzácné, častěji rostou na savanách, sezónně suchých řídkých lesích, v horských lesích a také v kulturní krajině.[1][3]
Rostliny rostou jako epifyty na celé škále různých dřevin s příhodnou strukturou kůry, například na stromech rodů kajeput (Melaleuca), přesličník (Casuarina), kaštanovec (Castanopsis) a pabuk (Nothofagus). Papuánský druh M. sterrophylla roste příležitostně na živinami chudých půdách v bezlesých oblastech také terestricky na zemi, podobně M. lamii v alpínském bezlesí.[1]
Rostliny rodu Myrmecodia vytvářejí sukulentní hlízy protkané sítí prostorných chodbiček, které jsou obydleny symbiotickými mravenci. Nejčastěji zde žijí drobní mravenci rodu Iridomyrmex, zejména druh I. cordatus. Řidčeji byli zjištěni zástupci jiných rodů, mj. Crematogaster a Pheidole.[1] Hlíza se formuje již v mládí rostliny zduřením hypokotylu, nezávisle na tom jsou-li mravenci přítomni nebo ne. Na rozdíl od rodu Hydnophytum jsou prostory uvnitř hlízy rozrůzněny na několik typů s odlišnou strukturou, povrchem a funkcí. Hlíza může být obývána i několika druhů mravenců najednou. Celá jejich kolonie může obývat jednu nebo i větší počet hlíz. Mravenci skladují larvy a kukly v komůrkách s hladkým povrchem, zatímco nadbytečný organický materiál odnášejí do komůrek, jejichž povrch je pokryt drobnými bradavčitými strukturami připomínajícími lenticely, kterými rostlina vstřebává minerální živiny.[4] Rostliny nezřídka rostou pospolu s dalšími myrmekofilními epifyty, jako je Dischidia rafflesiana a další druhy rodu dischidie nebo kapradina Lecanopteris sinuosa. Pospolu s nimi roste také Dischidia gaudichaudii, druh který nemá samostatnou symbiotickou vazbu s mravenci, často však prorůstá svými kořeny do hlíz těchto rostlin a loupí z nich živiny.[4] V hlízách obývaných druhem Iridomyrmex cordatus bývají nacházeny 2 druhy houby, rostoucí na stěnách chodbiček a komůrek.[1] V Austrálii v hlízách žijí housenky modráskovitého motýla Hypochrysops apollo a mravenci je opatrují.[4]
Květy Myrmecodia se většinou vůbec neotevírají a na rozdíl od jiných příbuzných rodů je heterostylie jen nedokonalá a tyčinky se dostávají za zralosti do kontaktu s receptivní bliznou.[1]
Rod Myrmecodia je v rámci čeledi mořenovité řazen do podčeledi Rubioideae, tribu Psychotrieae a subtribu Hydnophytinae. Tento subtribus zahrnuje celkem 5 sukulentních myrmekofilních rodů: Anthorrhiza, Hydnophytum, Myrmecodia, Myrmecophytum a Squamellaria. Byl publikován v roce 1991 a rod Myrmecodia představuje bazální větev tohoto subtribu. Největším rodem této skupiny je Hydnophytum (50 druhů), který má také největší areál rozšíření, sahající od jižní Indočíny po Fidži.[3] Subtribus Hydnophytinae je podle výsledků molekulárních studií monofyletický, je však vnořen mezi různé vývojové větve silně parafyletického rodu Psychotria, konkrétně ve větvi zahrnující pacifické druhy tohoto rodu.[5][6]
Po stránce morfologické je rod Myrmecodia nejblíže rodu Hydnophytum, s nímž sdílí párová květenství (zbývající rody subtribu Hydnophytinae mají květenství jednotlivá) a čtyřčetné květy (rod Myrmephytum má šestičetné). Liší se zejména ostnitými hlízami (případně hlízami s hojnými adventivními kořeny), tlustým, málo větveným nebo nevětveným stonkem a vodivými pletivy uspořádanými ve 3 svazcích.[3]
Rostliny jsou občas pěstovány ve sklenících botanických zahrad a ve sbírkách epifytů. Několik druhů je uváděno ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Myrmecodia ve Wikimedia Commons
Myrmecodia je rod rostlin z čeledi mořenovité (Rubiaceae). Jsou to sukulentní epifyty s nápadnými dužnatými hlízami protkanými sítí chodbiček, v nichž žijí symbiotičtí mravenci. Rostliny mají jednoduché vstřícné listy vyrůstající z tlustého zkráceného stonku a nenápadné bílé květy. Rod zahrnuje 27 druhů a je rozšířen v jihovýchodní Asii, na Nové Guineji a severovýchodní Austrálii. Občas jsou tyto rostliny pěstovány jako zajímavost ve sklenících botanických zahrad a ve sbírkách epifytů.
Omah semut (Basa Indonésia: Sarang Semut) ya iku tetuwuhan saka Papua (Irian) sing uripé nèmpèl ing wit liya nanging dudu parasit. Sipaté mung nunut nèmpèl (sopate epifit).[1] Sarang semut duwé jeneng latin Memordica Jack. Sarang semut wujud wite nggelembung, ing jerone bolong growongan-growongan kanggo omah semut.[1] Mulané umah mau banjur dijenengi sarang semut.[1] Lumrahé sing isih enom bonggolé bunder ning yèn wis tuwa dadi lonjong.[1]
Sarang semut akèh ditemoké ing ara-ara Papua kanthi 600 m dpl.[1] Sarang semut déning masarakat Papua lumrahé kanggo obat sakèhing lelara kaya ta rematik, jantung lan sing luwih ampuh kanggo nambani kanker lan tumor waton gelem telaten[2]. Kajian kimia lan farmakologi asil panalitèn sing katindakaké déning Dr.Ir Ahkam Subroto M. App.APU, ing bukuné GEMPUR PENYAKIT DENGAN SARANG SEMUT nélakaké yèn sarang semut ngasilaké senyawa flavonid, minangka senyawa fenolik sing akèh ing pigmèn wit-witan mau.[2] Luwih 6000 senyawa manéka warna sing mlebu golongan flavonoid. Pigunané flavonoid kanggo badan kita minangka anti oksidan saéngga apik kanggo mbrastha lan nyegah kanker.[2]
Gunané flavonoid ing sarang semut ya iku kanggo nambani asma, katarak, diabetes, èncok utawa rematik, migran, wasir lan liya-liyané.[2] Ing panalitèn pungkasan nyebutaké, fungsi liya Flavonoid ora mung kanggo nyegah, nanging uga usada kangker lan tumor.[2]
Omah semut (Basa Indonésia: Sarang Semut) ya iku tetuwuhan saka Papua (Irian) sing uripé nèmpèl ing wit liya nanging dudu parasit. Sipaté mung nunut nèmpèl (sopate epifit). Sarang semut duwé jeneng latin Memordica Jack. Sarang semut wujud wite nggelembung, ing jerone bolong growongan-growongan kanggo omah semut. Mulané umah mau banjur dijenengi sarang semut. Lumrahé sing isih enom bonggolé bunder ning yèn wis tuwa dadi lonjong.
Sarang semut akèh ditemoké ing ara-ara Papua kanthi 600 m dpl. Sarang semut déning masarakat Papua lumrahé kanggo obat sakèhing lelara kaya ta rematik, jantung lan sing luwih ampuh kanggo nambani kanker lan tumor waton gelem telaten. Kajian kimia lan farmakologi asil panalitèn sing katindakaké déning Dr.Ir Ahkam Subroto M. App.APU, ing bukuné GEMPUR PENYAKIT DENGAN SARANG SEMUT nélakaké yèn sarang semut ngasilaké senyawa flavonid, minangka senyawa fenolik sing akèh ing pigmèn wit-witan mau. Luwih 6000 senyawa manéka warna sing mlebu golongan flavonoid. Pigunané flavonoid kanggo badan kita minangka anti oksidan saéngga apik kanggo mbrastha lan nyegah kanker.
Gunané flavonoid ing sarang semut ya iku kanggo nambani asma, katarak, diabetes, èncok utawa rematik, migran, wasir lan liya-liyané. Ing panalitèn pungkasan nyebutaké, fungsi liya Flavonoid ora mung kanggo nyegah, nanging uga usada kangker lan tumor.
Мирмекодия ( латин Myrmecodia ) — марена котырса корья пу увтыр. Сійӧ быдмӧ Азияын да Австралияын.
Мирмекодия ( лат. Myrmecodia ) — марена котырись корья пу увтыр. Мирмекодия пантасьӧ Азияын да Австралияын.
Мирмекодия ( лат. Myrmecodia ) — Rubiaceae семьяысь Азилэн но Австралилэн будос.
Мирмекодия ( латин Myrmecodia ) — марена котырса корья пу увтыр. Сійӧ быдмӧ Азияын да Австралияын.
Мирмекодия ( лат. Myrmecodia ) — марена котырись корья пу увтыр. Мирмекодия пантасьӧ Азияын да Австралияын.
Myrmecodia is a genus of epiphytic myrmecophytes (mər′mek•ə‚fīt; literally "ant-plant"), native to Southeast Asia and present in Indochina, Malaysia, the Southwest Pacific, the Philippines, and extending south to Fiji and Cape York in Queensland, Australia. It is one of five ant-plant genera in the family Rubiaceae, the others being Anthorrhiza, Hydnophytum, Myrmephytum, and Squamellaria.[1]
Myrmecophytes, or ant plants, live in a mutualistic association with a colony of ants. These plants possess structural adaptations that provide ants with food and/or shelter. Myrmecodia are also classified as ephiphytes. The term epiphytic derives from the Greek epi- (meaning 'upon') and phyton (meaning 'plant'). Epiphytic plants are sometimes called "air plants" because they do not root in soil. An epiphyte is a plant that grows harmlessly upon another plant and derives its nutrition and water supply from the air and debris found in its immediate environment. Ephiphytes are a non-parasitic type of plant and differ from parasitic organisms in that this type of plant only relies on its host for physical support and does not necessarily have a negative effect on the host plant.[2]
Amongst the array of Myrmecodia plants and myrmecolphilious epiphytes, a vast diversity exists with plants that all have similar evolutionary adaptions. Structures such as modified rhizomes, stems, and leaves, which have evolved to naturally produce systems of tunnels and caverns within its various modified organs.[3] In the case of Rubiaceous tuberous antplants such as Myrmecodia plants, which rank highest in number and diversity among the antplants, all have very large, tuberous, modified stems containing many chambers. This adaptation is to house colonies of arboreal ants, which live within the readymade chambers naturally grown by the plant.[3]
The tuber begins its growth with the swelling of the seedling hypocotyl. Later, the cavities are formed when cork-generating meristems arise in the inner parenchymatous tissue forming a cork-like wall, cutting off carious shaped and sized enclosures. The contents of these then die and dry off, leaving the chambers empty. Future ant inhabitants may clean out remnants of dead tissue but do not primarily excavate—this has been shown by the existence of chambers in plants to which ants never had access.[3][4] It has been found that ants are not required for Myrmecodia to form the caudex, or tuberous inner chambers—they exist naturally in Myrmecodia with or without a population of ants.[2]
Cavities are found to be randomly but normally distributed within tubers, with no observable pattern or structure. Cavities are connected to the outer surface of the plant by small holes, which are naturally occurring and not created by ants.[4] Hollow, smooth-walled tunnels form within the caudex with external entrance holes, providing an above-ground home for ant colonies. These holes function both as ventilation for both the plant's living tissues as well as the ants, and serve as passageways in and out of the plant.[2]
Myrmecodia species from the family Rubiaceae have the most highly specialized inner chambers, divided into smooth-walled chambers, which are used by ants for nurseries, and rough-walled chambers, used for waste disposal, insect prey remains, and bodies of dead ants from the colony.[3] The caverns with smooth walls have no observable nutrition uptake ability through their walls. Rough-walled chambers, on the other hand, are able to absorb nutrients. In an experiment done with india ink and water, the mixture was placed in both smooth and rough-walled chambers. The mixture was absorbed readily through the protrusions in the rough-walled chamber, but even after sitting on the smooth-walled chamber surface for 20 hours, no absorption was observed. The protrusions that make the walls rough are inward facing modified root structures that make nutritional uptake through the plant's rough-walled chambers possible.[4]
The cavities are also a measure of fitness—a plant with more cavity area means that it has a lighter tuber. This is advantageous because in most cases, although the plants are grown in situ, the tubers become too heavy and fall off of the tree they germinate on, eventually dying on the ground. This suggests that there is a strong selection against heavy or massive tubers.[4]
From the alveoli emerge small white flowers which can self-pollinate to yield a bright orange, fleshy berry filled with up to six small seeds. Seed dispersal is by birds, that often deposit droppings on the branches and trunks of trees they land on. In this they resemble various parasitic plants such as the mistletoes in families such as Loranthaceae, Santalaceae, and Misodendraceae, but Myrmecodia species are unrelated to the true parasites, being in the coffee and gardenia family Rubiaceae.
Myrmecodia plants produce small, juicy fruits from their one or two leaves and flowers per plant. Seeds will be dispersed following the ingestion and passing of the seed as waste product by a bird, or more commonly, ants will remove the seeds from the fruit by chewing on the fruit. If a bird does get to the seed first, the ants will retrieve the seeds from the ground below, return the seeds to the nesting spot, and plant them on their substrate to continue growing their colony with more housing. The seeds are hardy—able to withstand passage through a gut, desiccation for multiple months, and germinate upon wetting.[4]
Myrmecodia plants grow in tree branches and on trunks. In nature, Myrmecodia tubers often grow hanging downward on bare branches without significant amounts of substrate, and thus depend upon symbiosis for most nutriment. The plants store food and water in a greyish brown caudex that swells and grows spines over time. The thick, unbranched stems are covered in clypeoli and alveoli which also grow spines and are densely filled with dry bracts.
They form a symbiotic relationship with ants[5] and fungi; Philidris cordata (formally Iridomyrmex cordatus) is believed to be the most common ant found occupying Myrmecodia species.[2] Ant plants provide habitats for ant colonies high up into the forest canopy, protecting them from the elements, and in exchange, the nutrients from the ants and the debris left by the ants be absorbed in the plant's chambers. The plant in addition is protected, to some extent, from predation, especially by grazing invertebrates such as slugs. These plants also have a built in defense against climbing animals; even a slight tap or brush against the outside of an inhabited plant causes ants to come spilling out. Most species of ants that live within Myrmecodia species have no sting however, but the rush of ants combined with many small bites is enough to startle and warn any potential predator. The most important contribution the ants make to the plants they inhabit is not protection, but feeding the plant itself.[4]
The organic material that the ants contribute to the plant falls into three categories; nest building material (material such as leaves, bark, or other plant matter), ant-created products (such as waste, dead enemies, or the bodies of dead ants), and the final category is food that the ants themselves consume.[3] All of these waste products stored within the rough-walled chambers begin to decompose when moisture is present, and are then broken down by microbial activity and the nutrients are then taken up by intrusive adventitious roots or absorbed through wall linings (rough-walls with root "bumps" lining the chambers). When scientists have examined the contents of the debris chambers, it appears as if the insect parts were placed in the chambers for their nutritional purpose to the plant. For example, disproportionately large numbers of ant heads, containing the most nutritionally dense parts of the ant, are found in large numbers within these chambers.[4]
This symbiosis allows the plants to effectively gather nutrients (via the ants) from a much larger area than the roots ever could cover. The ants operate as a mobile feeding system for the plant which act as an "auxiliary extensive, mobile root system for the plants"[4] that bring it concentrated organic matter high in nutrients.
The following list of 27 species is based on The Plant List.[6]
Myrmecodia is a genus of epiphytic myrmecophytes (mər′mek•ə‚fīt; literally "ant-plant"), native to Southeast Asia and present in Indochina, Malaysia, the Southwest Pacific, the Philippines, and extending south to Fiji and Cape York in Queensland, Australia. It is one of five ant-plant genera in the family Rubiaceae, the others being Anthorrhiza, Hydnophytum, Myrmephytum, and Squamellaria.
Myrmecophytes, or ant plants, live in a mutualistic association with a colony of ants. These plants possess structural adaptations that provide ants with food and/or shelter. Myrmecodia are also classified as ephiphytes. The term epiphytic derives from the Greek epi- (meaning 'upon') and phyton (meaning 'plant'). Epiphytic plants are sometimes called "air plants" because they do not root in soil. An epiphyte is a plant that grows harmlessly upon another plant and derives its nutrition and water supply from the air and debris found in its immediate environment. Ephiphytes are a non-parasitic type of plant and differ from parasitic organisms in that this type of plant only relies on its host for physical support and does not necessarily have a negative effect on the host plant.
Myrmecodia es un género de plantas con flores del orden de las Gentianales de la familia de las rubiáceas.[2]
Es nativo del sudeste de Asia, Australia e islas del Pacífico.
Se deriva del griego myrmekodes, que significa ‘hormiga’ o ‘como lleno de hormigas’.
Myrmecodia es un género de epífitas mirmecófitas (asociadas con una colonia de hormigas) que crecen en las ramas de los árboles y sobre los troncos. En la naturaleza, a menudo los tubérculos de Myrmecodia crecen hacia abajo colgando de las ramas desnudas, sin grandes cantidades de sustrato y, por tanto, dependen de la simbiosis de la mayoría de sus nutrientes. Las plantas almacenan alimentos y agua en un cáudice color marrón grisáceo que se hincha y crece con el tiempo con espinas. El grueso y no ramificado tallo está cubierto de alvéolos que también crecen con espinas y se seca lleno de brácteas. De los alvéolos surgen flores blancas que puede auto-polinizarse para producir una baya color naranja brillante y carnosa llena con un máximo de seis pequeñas semillas. La dispersión de las semillas se efectúa por las aves, que a menudo depositan de excrementos en las ramas y troncos de los árboles más que en la tierra.[3]
Forman una relación simbiótica con las hormigas y los hongos. Las plantas proporcionan hábitats para las colonias de hormigas en alto hasta la cubierta forestal, proporcionando la protección de los elementos y también de los depredadores con las espinas. Se instalan en los huecos de paredes lisas de los túneles en el caudex con agujeros de entrada externa, ofreciendo una casa sobre el suelo para las colonias de hormigas. Las hormigas también proporcionar defensa para la planta y evitan el daño a los tejidos. Las colonias de hormigas también proporcionan nutrientes a las plantas dejando residuos dentro de los túneles en el interior del caudex. Glándulas especiales en el revestimiento de los túneles absorben luego el alimento para la planta. Esta simbiosis permite que las plantas reúnan nutrientes (a través de las hormigas) de una zona mucho mayor de las que las raíces nunca podrían abarcar.[4][5]
Indígenas en Vietnam y Papúa Nueva Guinea la han estado usando por generaciones para curar muchas enfermedades.
Myrmecodia es un género de plantas con flores del orden de las Gentianales de la familia de las rubiáceas.
Muurahaispallot (Myrmecodia) on kasvisuku matarakasvien heimossa. Siihen kuuluu 27 lajia.[1]
Muurahaispallojen ekologia on poikkeuksellinen. Ne ovat puiden epifyytteinä kasvavia muurahaiskasveja (myrmekofyyttejä), joilla on mutualistinen suhde (symbioottinen laajassa merkityksessä) puissa elävien muurahaisyhdyskuntien kanssa. Muurahaispallon varren turvonnut mukulamainen tyviosa on sisältä käytävien täyttämä ja houkuttelee muurahaiset pesimään kasvin sisällä. Varren piikkinen rakenne suojaa muurahaisia vihollisilta. Vastineeksi kasvi saa tarvitsemansa ravinteet muurahaisten kuljettamasta orgaanisesta aineksesta ja muurahaispesän jätteistä.
Yhtä muurahaispallolajia, muurahaispalloa (Myrmecodia echinata, syn. M. tuberosa) viljellään huonekasvina.[2]
Muurahaispallot (Myrmecodia) on kasvisuku matarakasvien heimossa. Siihen kuuluu 27 lajia.
Muurahaispallojen ekologia on poikkeuksellinen. Ne ovat puiden epifyytteinä kasvavia muurahaiskasveja (myrmekofyyttejä), joilla on mutualistinen suhde (symbioottinen laajassa merkityksessä) puissa elävien muurahaisyhdyskuntien kanssa. Muurahaispallon varren turvonnut mukulamainen tyviosa on sisältä käytävien täyttämä ja houkuttelee muurahaiset pesimään kasvin sisällä. Varren piikkinen rakenne suojaa muurahaisia vihollisilta. Vastineeksi kasvi saa tarvitsemansa ravinteet muurahaisten kuljettamasta orgaanisesta aineksesta ja muurahaispesän jätteistä.
Yhtä muurahaispallolajia, muurahaispalloa (Myrmecodia echinata, syn. M. tuberosa) viljellään huonekasvina.
Myrmecodia forme un genre de plantes myrmecophytes épiphytes originaires d'Asie du Sud-Est et des grandes îles s'étendant au sud du Queensland en Australie. Les Myrmecodia poussent dans les branches d'arbres et sur les troncs. Dans la nature, les tubercules poussent souvent vers le bas sur les branches nues sans quantités significatives de substrat, et dépendent donc de la symbiose avec les fourmis pour l'apport de nutriments. Les plantes conservent la nourriture et l'eau dans un caudex brun grisâtre qui gonfle et développe des épines au fil du temps. Les tiges épaisses non ramifiées sont recouvertes de clypeoli et d'alvéoles qui poussent également des épines et sont densément remplies de bractées sèches.
Selon Catalogue of Life (26 décembre 2016)[4] :
Myrmecodia forme un genre de plantes myrmecophytes épiphytes originaires d'Asie du Sud-Est et des grandes îles s'étendant au sud du Queensland en Australie. Les Myrmecodia poussent dans les branches d'arbres et sur les troncs. Dans la nature, les tubercules poussent souvent vers le bas sur les branches nues sans quantités significatives de substrat, et dépendent donc de la symbiose avec les fourmis pour l'apport de nutriments. Les plantes conservent la nourriture et l'eau dans un caudex brun grisâtre qui gonfle et développe des épines au fil du temps. Les tiges épaisses non ramifiées sont recouvertes de clypeoli et d'alvéoles qui poussent également des épines et sont densément remplies de bractées sèches.
Sarang Semut adalah istilah Indonesia untuk menyebut genus myrmecodia, suatu genus tanaman mirmekofita epifit yang berasal dari Asia Tenggara dan kepulauan besar yang terbentang sampai Queensland, Australia. Istilah Myrmecodia berasal dari bahasa Yunani myrmekodes yang berarti "mirip semut" atau "dikerumuni semut". Sarang semut tumbuh pada dahan atau batang tumbuhan dan banyak ditemukan didaerah papua.. Di alam, akar umbi Sarang Semut biasanya terjuntai pada cabang-cabang tanaman tanpa jumlah substrat yang signifikan, sehingga bergantung kepada proses simbiosis untuk kebutuhan nutrisinya. Tanaman ini menghantarkan sari makanan dan air melalui bongkot coklat keabu-abuan yang mengembang dan ditumbuhi duri-duri. Batangnya yang tebal dan tidak bercabang terbungkus oleh klipeoli dan alveoli yang juga mengandung duri dan dipenuhi oleh daun-daun kecil.
Sarang Semut adalah istilah Indonesia untuk menyebut genus myrmecodia, suatu genus tanaman mirmekofita epifit yang berasal dari Asia Tenggara dan kepulauan besar yang terbentang sampai Queensland, Australia. Istilah Myrmecodia berasal dari bahasa Yunani myrmekodes yang berarti "mirip semut" atau "dikerumuni semut". Sarang semut tumbuh pada dahan atau batang tumbuhan dan banyak ditemukan didaerah papua.. Di alam, akar umbi Sarang Semut biasanya terjuntai pada cabang-cabang tanaman tanpa jumlah substrat yang signifikan, sehingga bergantung kepada proses simbiosis untuk kebutuhan nutrisinya. Tanaman ini menghantarkan sari makanan dan air melalui bongkot coklat keabu-abuan yang mengembang dan ditumbuhi duri-duri. Batangnya yang tebal dan tidak bercabang terbungkus oleh klipeoli dan alveoli yang juga mengandung duri dan dipenuhi oleh daun-daun kecil.
Myrmecodia Jack, 1823 è un genere di piante mirmecofile epifite della famiglia delle Rubiacee, native del Sud Est Asiatico.
Le Myrmecodia posseggono adattamenti strutturali che forniscono riparo alle formiche, le quali ricambiano garantendo protezione dagli insetti fitofagi e fornendo sostanze nutritive.[1]
Tra le specie più frequentemente coinvolte in questo rapporto di simbiosi mutualistica vi sono Iridomyrmex spp., Philidris spp., Anaplolepis spp., Camponotus spp., Crematogaster spp., Pedomyrma spp., Pheidole spp., Polyrhachis spp., Monomorium spp., Technomyrex spp., Turneria spp. e Vollenhovia spp..[2]
Il genere comprende le seguenti specie:[3]
Myrmecodia Jack, 1823 è un genere di piante mirmecofile epifite della famiglia delle Rubiacee, native del Sud Est Asiatico.
Myrmecodia é um género botânico pertencente à família Rubiaceae (sarang Semut).
Espécies:[1]
Myrmecodia é um género botânico pertencente à família Rubiaceae (sarang Semut).
Myrmecodia är ett tropiskt växtsläkte av familjen krappväxter med 18 arter i Ostasien, på Moluckerna, Nya Guinea och i Nordaustralien.
Liksom det närstående släktet Hydnophytum, som innefattar 30 arter i Ostasien, på Nya Guinea och Fidjiöarna är arterna av Myrmecodia epifytiska halvbuskar med läderartade eller köttiga blad och stor, uppsvälld stamknöl, vilken, hos det förra släktet glatt, hos det senare vårtig och taggig av metamorfoserande rötter, är genomdragen av talrika, anastomoserande gångar, gallerier, bebodda av myror.
Myrmecodia är ett tropiskt växtsläkte av familjen krappväxter med 18 arter i Ostasien, på Moluckerna, Nya Guinea och i Nordaustralien.
Liksom det närstående släktet Hydnophytum, som innefattar 30 arter i Ostasien, på Nya Guinea och Fidjiöarna är arterna av Myrmecodia epifytiska halvbuskar med läderartade eller köttiga blad och stor, uppsvälld stamknöl, vilken, hos det förra släktet glatt, hos det senare vårtig och taggig av metamorfoserande rötter, är genomdragen av talrika, anastomoserande gångar, gallerier, bebodda av myror.
Myrmecodia là một chi thực vật có hoa trong họ Thiến thảo (sarang semut).[1]
Chi Myrmecodia gồm các loài:
Myrmecodia là một chi thực vật có hoa trong họ Thiến thảo (sarang semut).
Эпифитные полукустарники с клубневидно утолщённым основанием стебля, пронизанным многочисленными полостями, которые населяют муравьи. Снаружи клубневидный стебель покрыт придаточными корнями (у некоторых видов они превращены в колючки).
Побеги короткие, четырёхгранные, с супротивными листьями.
Цветки мелкие, белые; плод — ягода[3].
По данным The Plant List[4]:
В коллекциях в основном встречается Myrmecodia beccari. Могут выращиваться в пластмассовых горшках, заполненных до 80 % от объема гравийной крошкой. Остальные 20 % могут составлять обыкновенные земляные смеси. Другой вариант посадки — на блок[5].
Эпифитные полукустарники с клубневидно утолщённым основанием стебля, пронизанным многочисленными полостями, которые населяют муравьи. Снаружи клубневидный стебель покрыт придаточными корнями (у некоторых видов они превращены в колючки).
Побеги короткие, четырёхгранные, с супротивными листьями.
Цветки мелкие, белые; плод — ягода.
_(14782664024).jpg)
