dcsimg

Eriophorum ( Catalan; Valensian )

fornì da wikipedia CA

Eriophorum és un gènere botànic de plantes amb flors que pertany a la família Ciperàcia. Es troben a través de les zones de clima temperat de l'Hemisferi Nord en terres àcides de torbera.

Destaca per tenir els fruits envoltats pel que aparentment sembla una mena de cotó.

És particularment abundant a la tundra àrtica.[1][2]

Les aproximadament 25 espècies d'aques gènere adopten la forma d'herbàcies perennes amb fulles primes de tipus herbaci. La substància cotonosa, amb les llavors adherides, és dispersada pel vent.

Algunes espècies

Fonts:[1][3][4] icarinatum (Engelm.) Fern. (Thinleaf Cottongrass) Sources:[1][3][4]icarinatum'' (Engelm.) Fern. (Thinleaf Cottongrass) Sources:[1][3][4]icarinatum (Engelm.) Fern. (Thinleaf Cottongrass) Fonts:[1][3][4]

Referències

 src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Eriophorum Modifica l'enllaç a Wikidata
  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 Flora Europaea: Eriophorum
  2. Flora of North America: Eriophorum
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 eFloras search results: Eriophorum
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 USDA Plants Profiles: Eriophorum
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autors i editors de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia CA

Eriophorum: Brief Summary ( Catalan; Valensian )

fornì da wikipedia CA

Eriophorum és un gènere botànic de plantes amb flors que pertany a la família Ciperàcia. Es troben a través de les zones de clima temperat de l'Hemisferi Nord en terres àcides de torbera.

Destaca per tenir els fruits envoltats pel que aparentment sembla una mena de cotó.

És particularment abundant a la tundra àrtica.

Les aproximadament 25 espècies d'aques gènere adopten la forma d'herbàcies perennes amb fulles primes de tipus herbaci. La substància cotonosa, amb les llavors adherides, és dispersada pel vent.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autors i editors de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia CA

Suchopýr ( Cech )

fornì da wikipedia CZ

Suchopýr (Eriophorum L.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).

Popis

Jedná se o vytrvalé trsnaté nebo netrsnaté byliny s oddenky. Jsou jednodomé, převážně s oboupohlavnými květy. Lodyhy jsou trojhranné až téměř oblé. Listy jsou na bázi i na lodyze, jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyžní listy jsou často redukované na pochvy, čepele chybí. Čepele (pokud jsou vyvinuty) jsou nitkovité až čárkovité, se souběžnou žilnatinou. Květy jsou v květenstvích, v kláscích. Klásky jsou buď uspořádány do kuželu nebo je klásek jednotlivý. V květenství jsou listeny, dolní je nejdelší. Květy vyrůstají z paždí plev, spodní plevy v klásku mohou být sterilní (bez květu). Okvětí je přeměněno v zpravidla 10-25 štětin, které jsou později velmi dlouhé, mnohonásobně delší než nažka a tvoří chmýr. Tyčinky jsou 1-3, jsou volné. Gyneceum je složeno většinou ze 3 plodolistů, je synkarpní, blizny většinou 3, semeník je svrchní. Plodem je trojhranná nažka.

Rozšíření ve světě

Je známo asi 25 druhů, rozšířených v chladné části mírného pásu a v chladném pásu celé severní polokoule.

Rozšíření v ČR

V ČR rostou 4 druhy, všechno to jsou vlhkomilné slatiništní až rašeliništní druhy. Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) je druh rašelinišť, jako jediný z suchopýrů rostoucích v ČR má jen jednotlivé klásky, najdeme ho hlavně v horách. Celkem běžným druhem slatinných luk a rašelinišť je suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Vzácnější a silně ohrožený (C2) je suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium). Velmi vzácný a kriticky ohrožený (C1) je suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile).

Seznam druhů

Namátkou:

Literatura

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Externí odkazy

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia autoři a editory
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia CZ

Suchopýr: Brief Summary ( Cech )

fornì da wikipedia CZ

Suchopýr (Eriophorum L.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia autoři a editory
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia CZ

Kæruld ( Danèis )

fornì da wikipedia DA

Kæruld (Eriophorum) er en planteslægt med ca. 25 arter, der ligner hinanden meget, og som er udbredt i den tempererede og arktiske del af den nordlige halvkugle nær sure moser. Det er fælles for dem, at avnebørsterne på frøene forlænges og bliver uldagtige. Her omtales kun arter, der kan findes i Danmark.

Beskrevne arter


Andre arter
  • Eriophorum callitrix
  • Eriophorum crinigerum
  • Eriophorum russeolum
  • Eriophorum scheuchzeri

Litteratur


licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia DA

Kæruld: Brief Summary ( Danèis )

fornì da wikipedia DA
Eriophorum callitrix Eriophorum crinigerum Eriophorum russeolum Eriophorum scheuchzeri
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia DA

Wollgräser ( Alman )

fornì da wikipedia DE

Wollgräser (Eriophorum) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Die Arten besiedeln vorwiegend Moorstandorte. Die langen Blütenhüllfäden der Früchte bilden den bezeichnenden weißen bis orangefarbenen Wollschopf der Wollgräser. Die aspektprägenden „Wattebäusche“ zeigen die Pflanzen also nicht, wie landläufig oft angenommen wird, in ihrem blühenden, sondern im bereits fruchtenden Zustand.

Beschreibung

Die Eriophorum-Arten wachsen als krautige Pflanzen mit Wuchshöhen von 10 bis zu 60 Zentimetern vor allem in Hochmoor- oder Sumpfgebieten. Ihre Blütenstände bestehen aus je einem oder mehreren vielblütigen Ährchen und bilden einen typischen weißen bis orangefarbenen Wollschopf.

Systematik

Die Gattung Eriophorum wurde 1753 durch Carl von Linné aufgestellt. Synonyme für Eriophorum L. sind Linagrostis Guett., Plumaria Heist. ex Fabr., Leucoma Ehrh., Eriophoropsis Palla, Plumaria Bubani.[1]

Der Gattungsname Eriophorum ist von den griechischen Wörtern érion für Wolle und phoréein für tragen abgeleitet. Die Gattung Eriophorum gehört zur Tribus Scirpeae in der Unterfamilie Cyperoideae innerhalb der Familie Cyperaceae.[2]

Zur Gattung Eriophorum gehören etwa 15 Arten mit zahlreichen Unterarten und Varietäten, die in den gemäßigten bis subarktischen Gebieten der Nordhalbkugel weitverbreitet sind:[1][2]

Es gibt einige Naturhybriden:[1]

  • Eriophorum ×beringianum Raymond = Eriophorum angustifolium × Eriophorum chamissonis
  • Eriophorum ×fellowsii (Fernald) M.S.Novos. = Eriophorum virginicum × Eriophorum viridicarinatum
  • Eriophorum ×gracilifolium M.S.Novos. = Eriophorum gracile × Eriophorum latifolium
  • Eriophorum ×medium Andersson = Eriophorum chamissonis × Eriophorum scheuchzeri
  • Eriophorum ×polystachiovaginatum Beauverd = Eriophorum angustifolium × Eriophorum vaginatum
  • Eriophorum ×pylaieanum Raymond = Eriophorum chamissonis × Eriophorum vaginatum
  • Eriophorum ×rousseauanum Raymond = Eriophorum angustifolium × Eriophorum scheuchzeri.

Nicht mehr zu dieser Gattung werden gerechnet:

Trivialnamen

Für die Wollgräser bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Bäuseli (Bern), wilde Baumwolle, Baumwollengras, Bensenseide, Bettfedern (Augsburg), Binsenseide (Schlesien), Binsenwatte (Schlesien), Büsseli (Bern), Chüngali (St. Gallen), Dremocksbläder (Ammerland), Dungras, Federbinsen (Schlesien), Federn (Augsburg), Flachsgras (Schlesien), Gaisbärtli (Luzern), Gaisbart (Österreich), Gaiszöggali (St. Gallen bei Sargans), Hundshaar (Österreich), Judenfeder (Schlesien), Kattunbinsen, Kofleesch (Oldenburg), alte Mägde (Schlesien), Mattenflachs, Mattenwoll, Moorseide (Schlesien), Moosfedern (Pinzgau, Salzburg), Moosflaumen (Pinzgau, Salzburg), Püsk (Unterweser), Püsken (Unterweser), Püskegras (Ostfriesland, Unterweser), Quispelbinsen (Schlesien), Quisselbeeren (Oker, Nordharz),[3] Riedgras (Luzern, Bern), Riedschütz (St. Gallen bei Obertoggenburg), Seidenbinse (Aargau), Wiesenflachs (Schlesien), Wiesenwollen, Wiskenflast (Unterweser), Wollblumen (Eifel) Wollgras (Schlesien), Wullagräs (St. Gallen bei Werdenberg), Wullblom (Altmark) und Wullgras (Mecklenburg, Unterweser).[4]

Quellen

Einzelnachweise

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q Rafaël Govaerts (Hrsg.): Eriophorum. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 21. August 2018.
  2. a b Eriophorum im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 5. Dezember 2014.
  3. Siehe „Quisselbeerental“ bei Oker
  4. Georg August Pritzel, Carl Jessen: Die deutschen Volksnamen der Pflanzen. Neuer Beitrag zum deutschen Sprachschatze. Philipp Cohen, Hannover 1882, Seite 144(online).

Weblinks

 src=
– Album mit Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia DE

Wollgräser: Brief Summary ( Alman )

fornì da wikipedia DE

Wollgräser (Eriophorum) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Die Arten besiedeln vorwiegend Moorstandorte. Die langen Blütenhüllfäden der Früchte bilden den bezeichnenden weißen bis orangefarbenen Wollschopf der Wollgräser. Die aspektprägenden „Wattebäusche“ zeigen die Pflanzen also nicht, wie landläufig oft angenommen wird, in ihrem blühenden, sondern im bereits fruchtenden Zustand.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia DE

Eriophorum ( Lombard )

fornì da wikipedia emerging languages

Eriophorum l'è 'n zèner de 25 spéci de piànte de fiùr che fà part de la famìa de le Cyperaceae. I è piànte che se càta 'ndèl emisfér nòrte sö teré àcit, l'è cümü sura de töt endèla tundra Artica.[1][2]

I è piànte erbàcee perèni fàcil de reconóser per la fùrma de la sò somésa che la fà sö 'n ciöfèt biànch che par cutù.

Spéci selesiunàde

Sources:[1][3][4]

Riferimèncc

  1. 1,0 1,1 Flora Europaea: Eriophorum
  2. Flora of North America: Eriophorum
  3. eFloras search results: Eriophorum
  4. USDA Plants Profiles: Eriophorum
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Eriophorum: Brief Summary ( Lombard )

fornì da wikipedia emerging languages

Eriophorum l'è 'n zèner de 25 spéci de piànte de fiùr che fà part de la famìa de le Cyperaceae. I è piànte che se càta 'ndèl emisfér nòrte sö teré àcit, l'è cümü sura de töt endèla tundra Artica.

I è piànte erbàcee perèni fàcil de reconóser per la fùrma de la sò somésa che la fà sö 'n ciöfèt biànch che par cutù.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Olgäärs ( Frisian setentrional )

fornì da wikipedia emerging languages
Amrum.pngTekst üüb Öömrang

Olgäärs (Eriophorum) as en skööl faan 18 plaantenslacher uun det famile faan't raidgäärs (Cyperaceae). Jo waaks fööraal uun muuren.

Bilen

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Olgäärs: Brief Summary ( Frisian setentrional )

fornì da wikipedia emerging languages

Olgäärs (Eriophorum) as en skööl faan 18 plaantenslacher uun det famile faan't raidgäärs (Cyperaceae). Jo waaks fööraal uun muuren.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Pūkā (augals) ( Samogitian )

fornì da wikipedia emerging languages
 src=
Pūkā

Pūkā (luotīnėškā: Eriophorum) ī tuokis augals, katros muokslėškā prīgol prī viksvoulėniu augalū (Cīperaceae) šeimuos.

Tas ī tuokė žuolie, katra ėšaug 10-50 cm aukštoma. Žīdia pūkā nug vėdorė pavasarė lėgo vasaras pradiuos nadėdlēs žėidalēs, bet kap nūžīdia, tap tou vėituo pasilėik dėdlis balts pūkū koukšts – tūs pūkus pagaun vies ėr ėšnešiuoj sieklas.

Aug pūkā kēsīnūs, pelkies, torpīnūs. Ėš anūm sopovosiu šaknū palėik torpės.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Tchitchoûle ( valon )

fornì da wikipedia emerging languages
 src=
Ene waide ås tchitchoûles, e l' Inglutere

Les tchitchoûles (prononcî eto tchètou, tchitoûle, tchitoule), c' est des sôres di ridjetantès plantes ki vnèt dins les fagnes, aprume la k' gn a des troufires.

Ele ridjetèt tos ls ans, et les tinrès djetes si lomnut des nålîs. Ele "tchitchèt" foû do wazon des troufires, come des aspedjes. [1]

No e sincieus latén : Eriophorum spp

Famile : ciperacêyes

Biyonaxhes

 src=
Li tchitchoûle come essegne d' on viyaedje d' Almagne

Dins les frexhès plaeces ezès montinnes (come les fagnes), ezès seurès teres, dins les troufires.

On lzès trouve di l' Artike a l' Urope coûtchantrece.

C' est l' plante ki sieve d' essegne ås Fagnårds walons. Mins eto dins des ôtès coines come e l' Almagne.

Eployaedje

C' est ene boune waide po les ciers et les tchivroûs.

On l' pout wårder souwêye tote l' anêye et fé des dokets po wårni les måjhones.

Tchitchoûles del Walonreye

 src=
Simpe et dobe tchitchoûle

Li simpe tchitchoûle (Eriophorum vaginatum), ki n' a k' on plouma so tchaeke montant, et k' est bråmint codowe å moes d' may po fé des setch dokets.

Les dobès tchitchoûles, k’ ont deus troes u cwate ploumas sol dibout di tchaeke bodje. Ele sont pus tårdowes ki l’ simpe tchitchoûle, et flori disk’ å moes d’ djun.

Di cesse-lales, n a, el Walonreye :

Sourdants & pî-notes

  1. Live so les plantes da Bastin.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Tchitchoûle: Brief Summary ( valon )

fornì da wikipedia emerging languages
 src= Ene waide ås tchitchoûles, e l' Inglutere

Les tchitchoûles (prononcî eto tchètou, tchitoûle, tchitoule), c' est des sôres di ridjetantès plantes ki vnèt dins les fagnes, aprume la k' gn a des troufires.

Ele ridjetèt tos ls ans, et les tinrès djetes si lomnut des nålîs. Ele "tchitchèt" foû do wazon des troufires, come des aspedjes.

No e sincieus latén : Eriophorum spp

Famile : ciperacêyes

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Мамыҡбаш күрән ( Bashkir )

fornì da wikipedia emerging languages

Мамыҡбаш күрән (лат. Erióphorum, рус. Пушица) — күрән һымаҡтар ғаиләһенә ҡараған үҫемлек заты. Яҡынса 20 төрө билдәле[2]; п The Plant List мәғлүмәттәре буйынса (2013) — 27 төр[3]. Элекке СССР биләмәһендә 12 төрө үҫә[4].

Таралышы

Башлыса Төньяҡ ярымшарҙың уртаса һәм субарктик бүлкәттәрендә таралған. Башҡортостанда 4 төрө үҫә. Кәҫлектәр һәм түңгәктәр барлыҡҡа килтереүсе күп йыллыҡ тамырһабаҡлы үлән. Ҡырҡбашаҡ мамыҡбаш күрән һаҙлыҡтарҙа, үлән баҫа башлаған күлдәрҙә һәм һаҙлы болондарҙа Башҡортостандың бөтә территорияһында, киң япраҡлы мамыҡбаш еүрән — Башҡортостандың Урал алдында һаҙлыҡтарҙа һәм һаҙлы болондарҙа, еңсәле мамыҡбаш күрән республиканың төньяҡ һәм Башҡортостан (Көньяҡ) Уралының иң юғары өлөштәрендә сфагнум һаҙлыҡтарында үҫә. Сүсле үҫемлектәр, декоратив үҫемлектәр. Һомғол мамыҡбаш күрән. Башҡортостан Республикаһының Ҡыҙыл китабына индерелгән.

Ботаник яҙма

 src=
из книги A. Masclef «Atlas des plantes de France», 1891

Һабаҡтары цилиндр формаһында йәки өс ҡырлы, бейеклеге 15—80 см. Япраҡтары сиратлы, ҡыяҡ, яҫы йәки өс ҡырлы, тамыр яны япраҡтары оҙон, һабаҡ япраҡтары ҡыҫҡартылған йәки еңсәләргә тиклем редукцияға бирелгән. Сәскәләре ваҡ, ике енесле, тәңкәләр менән ҡапланған, суҡ йәки ҡалҡан рәүешле сәскәлектәр барлыҡҡа килтереүсе спираль һымаҡ башаҡтарға йыйылған. Сәскә эргәлеге аҡ йәки ерәнһыу төктәрҙән тора, улар, сәскә атҡандан һуң оҙонайып, мамыҡлыҡ барлыҡҡа килтерә. Апрель—майҙа сәскә ата. Емеше — сәтләүек, июнь—июлдә өлгөрә.

Иҫкәрмәләр

  1. Об условности отнесения описываемой в данной статье группы растений к классу однодольных см. раздел «Системы APG» статьи «Однодольные».
  2. Арктическая флора СССР. Вып. III / Сост. Т. В. Егорова, В. В. Петровский, А. И. Толмачёв, В. А. Юрцев; Под ред. А. И. Толмачёва — Л.: Наука, 1966. (Тикшерелгән 25 февраль 2010)
  3. Species in Eriophorum // The Plant List (2013). Version 1.1. (инг.)
  4. Ҡалып:ТраврастСССР (Тикшерелгән 26 февраль 2010)

Әҙәбиәт

Һылтанмалар

Мамыҡбаш күрән // Башҡорт энциклопедияһы — Өфө: «Башҡорт энциклопедияһы» ғилми-нәшриәт комплексы, 2015—2020. — ISBN 978-5-88185-143-9.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Мамыҡбаш күрән: Brief Summary ( Bashkir )

fornì da wikipedia emerging languages

Мамыҡбаш күрән (лат. Erióphorum, рус. Пушица) — күрән һымаҡтар ғаиләһенә ҡараған үҫемлек заты. Яҡынса 20 төрө билдәле; п The Plant List мәғлүмәттәре буйынса (2013) — 27 төр. Элекке СССР биләмәһендә 12 төрө үҫә.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors

Eriophorum ( Anglèis )

fornì da wikipedia EN

Eriophorum (cottongrass, cotton-grass or cottonsedge) is a genus of flowering plants in the family Cyperaceae, the sedge family. They are found throughout the arctic, subarctic, and temperate portions of the Northern Hemisphere in acid bog habitats, being particularly abundant in Arctic tundra regions.[2][3][4][5]

They are herbaceous perennial plants with slender, grass-like leaves. The seed heads are covered in a fluffy mass of cotton-like fibers which are carried on the wind to aid dispersal. The cotton grass also maintains a height of 12 inches and around 2 inches in water. In cold Arctic regions, these masses of translucent fibres also serve as 'down' – increasing the temperature of the reproductive organs during the Arctic summer by trapping solar radiation.[6]

Paper and the wicks of candles have been made of its fiber, and pillows stuffed with the same material. The leaves were formerly used in treating diarrhea, and the spongy pith of the stem for the removal of tapeworm.[7]

Selected species

These species are included:[5][1]

References

  1. ^ a b "Eriophorum L., Sp. Pl.: 52 (1753)". eMonocot. Archived from the original on January 3, 2014. Retrieved May 10, 2013.
  2. ^ Ball, Peter W. & Daniel E. Wujek (2002). "Eriophorum Linnaeus, Sp. Pl. 1: 52. 1753; Gen. Pl. ed. 5, 27. 1754". In Flora of North America Editorial Committee (ed.). Cyperaceae. Flora of North America North of Mexico. Vol. 23. Oxford University Press. pp. 21–27. ISBN 978-0-19-515207-4.
  3. ^ Flora Europaea: Eriophorum
  4. ^ Flora of China, Vol. 23 Page 174, 羊胡子草属 yang hu zi cao shu, Eriophorum Linnaeus, Sp. Pl. 1: 52. 1753.
  5. ^ a b Kew World Checklist of Selected Plant Families
  6. ^ Crawford, R. M. M. (1989). Studies in Plant Survival. Blackwell Science. pp. 54–55.
  7. ^ This article incorporates text from a publication now in the public domain: "Cotton-Grass" . Collier's New Encyclopedia. 1921.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia EN

Eriophorum: Brief Summary ( Anglèis )

fornì da wikipedia EN

Eriophorum (cottongrass, cotton-grass or cottonsedge) is a genus of flowering plants in the family Cyperaceae, the sedge family. They are found throughout the arctic, subarctic, and temperate portions of the Northern Hemisphere in acid bog habitats, being particularly abundant in Arctic tundra regions.

They are herbaceous perennial plants with slender, grass-like leaves. The seed heads are covered in a fluffy mass of cotton-like fibers which are carried on the wind to aid dispersal. The cotton grass also maintains a height of 12 inches and around 2 inches in water. In cold Arctic regions, these masses of translucent fibres also serve as 'down' – increasing the temperature of the reproductive organs during the Arctic summer by trapping solar radiation.

Paper and the wicks of candles have been made of its fiber, and pillows stuffed with the same material. The leaves were formerly used in treating diarrhea, and the spongy pith of the stem for the removal of tapeworm.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia EN

Eriophorum ( Spagneul; Castilian )

fornì da wikipedia ES

Eriophorum es un género con 25 especies de plantas con flores de la familia Cyperaceae. Se encuentran en el hemisferio norte en hábitat ácidos, siendo particularmente abundantes en la tundra Ártica.[1][2]​ Comprende 93 especies descritas y de estas, solo 27 aceptadas.[3]

Descripción

Son plantas herbáceas perennes con brillantes hojas como hierbas. Las cabezas con las semillas se cubren con una masa algodonosa que transporta el viento para su dispersión.

Taxonomía

El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 52. 1753.[4]​ La especie tipo es: Eriophorum virginicum L.

Etimología

Eriophorum: nombre genérico que deriva del griego antiguo Erióphorum = que produce lana o algodón –gr. érion, -ou n. = lana, algodón; gr. phorós, -ón = que lleva en sí, que produce. Por el aspecto algodonoso de las infrutescencias, al estar cada perianto formado por un anillo denso de cerdas acrescentes y muy blancas.[5]

Especies

Sources:[1][6][7]

Referencias

  1. a b Flora Europaea: Eriophorum
  2. Flora of North America: Eriophorum
  3. Eriophorum en PlantList
  4. «Eriophorum». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultado el 24 de septiembre de 2014.
  5. En Flora Vascular
  6. eFloras search results: Eriophorum
  7. USDA Plants Profiles: Eriophorum
 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autores y editores de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia ES

Eriophorum: Brief Summary ( Spagneul; Castilian )

fornì da wikipedia ES

Eriophorum es un género con 25 especies de plantas con flores de la familia Cyperaceae. Se encuentran en el hemisferio norte en hábitat ácidos, siendo particularmente abundantes en la tundra Ártica.​​ Comprende 93 especies descritas y de estas, solo 27 aceptadas.​

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autores y editores de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia ES

Villpea ( Éston )

fornì da wikipedia ET

Villpea (Eriophorum) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv perekond.

Perekonda kuulub 25 liiki. Liikide levilaks on põhjapoolkera parasvööndi rabad ning tundrad.

Liike

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia ET

Villpea: Brief Summary ( Éston )

fornì da wikipedia ET

Villpea (Eriophorum) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv perekond.

Perekonda kuulub 25 liiki. Liikide levilaks on põhjapoolkera parasvööndi rabad ning tundrad.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia ET

Suovillat ( Finlandèis )

fornì da wikipedia FI

Suovillat (Eriophorum) on kasvisuku sarakasvien heimossa. Siihen kuuluu monia pohjoisen pallonpuoliskon suokasveja. Suovillojen tunnuspiirre on tiheä tähkäkukinto, jonka kehäsukaset pitenevät kukinnan jälkeen muodostaen valkoisen tai ruskean karvatuppaan.[1]

Lajeja

Suovillalajeista seitsemän esiintyy Suomessa. Niistä luhtavilla ja tupasvilla kasvavat yleisenä koko maassa.[2]

Suovillalajit risteytyvät joskus keskenään, Suomessa kasvaa ruostevillan ja töppövillan risteymäksi luokiteltu aapavilla eli aaparuostevilla (Eriophorum × medium, aikaisemmin E. russeolum ssp. rufescens).[2][3]

 src=
Suovillaa.

Lähteet

  1. Mossberg, B. & Stenberg, L.: Suuri Pohjolan kasvio, 2. painos. Suomentanut Vuokko, S. & Väre, H. Helsinki: Tammi, 2005. ISBN 951-31-2924-1.
  2. a b Hämet-Ahti, L., Suominen, J., Ulvinen, T. & Uotila, P. (toim.): Retkeilykasvio. Helsinki: Luonnontieteellinen keskusmuseo, Kasvimuseo, 1998. ISBN 951-45-8167-9.
  3. Lampinen, R. & Lahti, T.: Kasviatlas 2016: Suomen putkilokasvien levinneisyyskartasto (Aapavilla Eriophorum x medium) 2017. Helsinki: Helsingin Yliopisto, Luonnontieteellinen keskusmuseo, Kasvimuseo.

Aiheesta muualla

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia FI

Suovillat: Brief Summary ( Finlandèis )

fornì da wikipedia FI

Suovillat (Eriophorum) on kasvisuku sarakasvien heimossa. Siihen kuuluu monia pohjoisen pallonpuoliskon suokasveja. Suovillojen tunnuspiirre on tiheä tähkäkukinto, jonka kehäsukaset pitenevät kukinnan jälkeen muodostaen valkoisen tai ruskean karvatuppaan.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia FI

Eriophorum ( Fransèis )

fornì da wikipedia FR

Eriophorum est un genre de plantes vivaces qui appartient à la famille des Cyperaceae.

Noms vernaculaires : linaigrette, linaigrette jonc, herbe à coton...

On trouve communément les linaigrettes dans les endroits humides de montagne, sur terrain siliceux, dans les tourbières. Leur aire de répartition va des régions arctiques jusqu'à nos contrées, en montagne. Autrefois répandues en plaine, elles y sont désormais rares du fait de la disparition de leur milieu. Certaines espèces se rencontrent dans les marais alcalins (terrains calcaires).

Dans certaines régions, on a pu se servir de leurs soies comme de coton. Les soies que l'on observe appartiennent aux graines (des akènes). La dispersion des graines se fait par le vent : ce sont des plantes anémophiles.

Espèces de la flore française

Remarque

La linaigrette des Alpes est actuellement rattachée au genre Trichophorum : Trichophorum alpinum (L.) Pers.

Liste des espèces

Voir aussi

Liens internes

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia FR

Eriophorum: Brief Summary ( Fransèis )

fornì da wikipedia FR

Eriophorum est un genre de plantes vivaces qui appartient à la famille des Cyperaceae.

Noms vernaculaires : linaigrette, linaigrette jonc, herbe à coton...

On trouve communément les linaigrettes dans les endroits humides de montagne, sur terrain siliceux, dans les tourbières. Leur aire de répartition va des régions arctiques jusqu'à nos contrées, en montagne. Autrefois répandues en plaine, elles y sont désormais rares du fait de la disparition de leur milieu. Certaines espèces se rencontrent dans les marais alcalins (terrains calcaires).

Dans certaines régions, on a pu se servir de leurs soies comme de coton. Les soies que l'on observe appartiennent aux graines (des akènes). La dispersion des graines se fait par le vent : ce sont des plantes anémophiles.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia FR

Suhoperka ( Croat )

fornì da wikipedia hr Croatian

Suhoperka (suhorepka, lat. Eriophorum), biljni rod iz porodice šiljovki (Cyperaceae) kojemu poripada dvadesetak vrsta[1] trajnica raširenih po sjevernoj polutki, od umjerenog područja do Arktika.

U Hrvatskoj raste nekoliko vrsta, to su: uskolisna suhoperka (E. angustifolium), vitka suhoperka (E. gracile), širokolisna suhoperka (E.latifolium) i cretna suhoperka (E. vaginatum)

Vrste

Logotip Zajedničkog poslužitelja
Na Zajedničkom poslužitelju postoje datoteke vezane uz: Suhoperka
Logotip Wikivrsta
Wikivrste imaju podatke o: Eriophorum

Izvori

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori i urednici Wikipedije

Suhoperka: Brief Summary ( Croat )

fornì da wikipedia hr Croatian

Suhoperka (suhorepka, lat. Eriophorum), biljni rod iz porodice šiljovki (Cyperaceae) kojemu poripada dvadesetak vrsta trajnica raširenih po sjevernoj polutki, od umjerenog područja do Arktika.

U Hrvatskoj raste nekoliko vrsta, to su: uskolisna suhoperka (E. angustifolium), vitka suhoperka (E. gracile), širokolisna suhoperka (E.latifolium) i cretna suhoperka (E. vaginatum)

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori i urednici Wikipedije

Wołmica ( Sorbian superior )

fornì da wikipedia HSB

Wołmica[1][2] (Eriophorum) je ród ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).

Wobsahuje sćěhowace družiny:

Noty

  1. 1,0 1,1 Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 563.
  2. 2,0 2,1 W internetowym słowniku: Wollgras
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia HSB

Wołmica: Brief Summary ( Sorbian superior )

fornì da wikipedia HSB

Wołmica (Eriophorum) je ród ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).

Wobsahuje sćěhowace družiny:

puckata wołmica (Eriophorum vaginatum) šěroka wołmica (Eriophorum latifolium) šwižna wołmica (Eriophorum gracile) wuska wołmica (Eriophorum angustifolium)
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia HSB

Eriophorum ( Italian )

fornì da wikipedia IT

Eriophorum L. è un genere di angiosperme monocotiledoni della famiglia delle Ciperacee.[1]

Descrizione

Sono piante erbacee perenni con foglie slanciate e sottili. I semi si trovano su piccole spighe ricoperte da una massa dalla consistenza cotonosa, la quale aiuta la dispersione anemocora (col vento). Nelle regioni artiche questo rivestimento cotonoso funge anche da isolante, mantenendo una temperatura più alta (durante la stagione calda) degli organi riproduttivi.[2]

Distribuzione e habitat

La distribuzione è boreale ed il loro habitat è costituito prevalentemente da torbiere acide, particolarmente abbondanti nella tundra artica.[3][4]

Tasso

Il genere Eriophorum include le seguenti specie:[1]

Note

  1. ^ a b (EN) Eriophorum, su Plants of the World Online, Royal Botanic Gardens, Kew. URL consultato il 5/5/2022.
  2. ^ R. M. M. Crawford, Studies in Plant Survival, Blackwell Science, 1989, pp. 54-55.
  3. ^ Ball, Peter W. & Daniel E. Wujek, Eriophorum Linnaeus, Sp. Pl. 1: 52. 1753; Gen. Pl. ed. 5, 27. 1754, in Flora of North America Editorial Committee (a cura di), Cyperaceae, Flora of North America North of Mexico, vol. 23, Oxford University Press, 2002, pp. 21–27, ISBN 978-0-19-515207-4.
  4. ^ Flora Europaea: Eriophorum

 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori e redattori di Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia IT

Eriophorum: Brief Summary ( Italian )

fornì da wikipedia IT

Eriophorum L. è un genere di angiosperme monocotiledoni della famiglia delle Ciperacee.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori e redattori di Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia IT

Švylys ( lituan )

fornì da wikipedia LT

Švylys (Eriophorum) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso daugiametės žolės, išauginančios šliaužiančius šakniastiebius arba sudarančios kupstus. Žiedai sutelkti gausiažiedės varputėse. Vaisiai – tribriauniai riešutėliai, kuriuos išplatina vėjas. Genties pavadinimas iš graikų kalbos žodžių erionvilna ir phoros – nešantis; vaisiai yra su pūkais, panašiais į vilną.

Gentyje yra apie 12 rūšių. Lietuvoje auga 4 rūšys:

Vikiteka

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia LT

Wollegras ( olandèis; flamand )

fornì da wikipedia NL

Wollegras (Eriophorum) is een geslacht uit de cypergrassenfamilie (Cyperaceae) met circa 25 soorten.[1][2]

Wollegras komt voornamelijk voor in veengebieden op het Noordelijk halfrond.

De botanische naam Eriophorum is afgeleid uit het Grieks, erion : wol en pherein : dragen , dus : woldragende (plant).

Soorten

In Nederland komen vier soorten voor:

Overige soorten:

Bronnen, noten en/of referenties
  1. Flora Europaea: Eriophorum
  2. Flora of North America: Eriophorum
Wikimedia Commons Zie de categorie Eriophorum van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NL

Wollegras: Brief Summary ( olandèis; flamand )

fornì da wikipedia NL

Wollegras (Eriophorum) is een geslacht uit de cypergrassenfamilie (Cyperaceae) met circa 25 soorten.

Wollegras komt voornamelijk voor in veengebieden op het Noordelijk halfrond.

De botanische naam Eriophorum is afgeleid uit het Grieks, erion : wol en pherein : dragen , dus : woldragende (plant).

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NL

Myrull ( norvegèis )

fornì da wikipedia NN

Myrull eller (myr)fivel er ei fellesnemning for fleire artar i storrfamilien (Cyperaceae). Dei er fleirårige myrplantar som øvst har ei trekanta nøtt med lange kvite ullhår. Dei kan ha ei høgd på 20-50 cm. Det finst myrull over heile Noreg, og det er registrert åtte artar her.

Artar i Noreg

Kjelder

  • Johannes Lid: Norsk og svensk flora. Oslo, 1974.

Bakgrunnsstoff

Commons-logo.svg Commons har multimedia som gjeld: Myrull
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NN

Myrull: Brief Summary ( norvegèis )

fornì da wikipedia NN

Myrull eller (myr)fivel er ei fellesnemning for fleire artar i storrfamilien (Cyperaceae). Dei er fleirårige myrplantar som øvst har ei trekanta nøtt med lange kvite ullhår. Dei kan ha ei høgd på 20-50 cm. Det finst myrull over heile Noreg, og det er registrert åtte artar her.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia authors and editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NN

Myrull ( norvegèis )

fornì da wikipedia NO

Myrull eller myrfivel (vitenskapelig navn Eriophorum) er en slekt av planter i halvgrasfamilien. De er stauder med slanke, gressaktige blader.

I Norge vokser følgende arter, underarter og hybrider.

  • Brannull (Eriophorum russeolum) – Troms og Finnmark
  • Bredull (Eriophorum latifolium) – nokså vanlig nord til Alta, samt i Sør-Varanger
  • Duskull (Eriophorum augustifolium)
    • Vanlig duskull (Eriophorum augustifolium ssp. augustifolium) – vanlig i hele Norge
    • Svartull (Eriophorum augustifolium ssp. triste) – Svalbard
  • Gulull (Eriophorum brachyantherum) – østlig utbredelse, sjelden på Østlandet til Finnmark
  • Snøull (Eriophorum scheuchzeri)
  • Svalbardull (Eriophorum x sorensenii) – Svalbard
  • Småull (Eriophorum gracile) – sjelden, spredte lokaliteter med østlig utbredelse
  • Torvull (Eriophorum vaginatum) – vanlig i hele Norge
  • Vrangull (Eriophorum x medium) – Troms og Finnmark

Eksterne lenker

botanikkstubbDenne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den.
Det finnes mer utfyllende artikkel/artikler på .
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NO

Myrull: Brief Summary ( norvegèis )

fornì da wikipedia NO

Myrull eller myrfivel (vitenskapelig navn Eriophorum) er en slekt av planter i halvgrasfamilien. De er stauder med slanke, gressaktige blader.

I Norge vokser følgende arter, underarter og hybrider.

Brannull (Eriophorum russeolum) – Troms og Finnmark Bredull (Eriophorum latifolium) – nokså vanlig nord til Alta, samt i Sør-Varanger Duskull (Eriophorum augustifolium) Vanlig duskull (Eriophorum augustifolium ssp. augustifolium) – vanlig i hele Norge Svartull (Eriophorum augustifolium ssp. triste) – Svalbard Gulull (Eriophorum brachyantherum) – østlig utbredelse, sjelden på Østlandet til Finnmark Snøull (Eriophorum scheuchzeri) Vanlig snøull (Eriophorum scheuchzeri ssp. scheuchzeri) – nord til Åfjord Polarsnøull (Eriophorum scheuchzeri ssp. arcticum) – Svalbard Svalbardull (Eriophorum x sorensenii) – Svalbard Småull (Eriophorum gracile) – sjelden, spredte lokaliteter med østlig utbredelse Torvull (Eriophorum vaginatum) – vanlig i hele Norge Vrangull (Eriophorum x medium) – Troms og Finnmark
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NO

Wełnianka ( polonèis )

fornì da wikipedia POL
 src= Ten artykuł dotyczy rośliny. Zobacz też: inne znaczenia nazwy Wełnianka.

Wełnianka (Eriophorum) – rodzaj roślin należący do rodziny ciborowatych. Należy tu około 25 gatunków występujących głównie w strefie klimatu chłodnego i arktycznego oraz na terenach górskich półkuli północnej[3]. Do polskiej flory należą cztery gatunki: wełnianka delikatna (E. gracile), pochwowata (E. vaginatum), szerokolistna (E. latifolium) i wąskolistna (E. angustifolium)[4].

Morfologia

Rośliny zielne, byliny, kłączowe. łodygi trójkanciaste lub obłe. Liście odziomkowe i łodygowe, przy czym liście łodygowe wykształcone nierzadko jako pozbawione blaszki liściowej pochwy liściowe. Języczek liściowy obecny. Liście wąskie, rynienkowate lub spłaszczone, do 4 mm szerokości i 25 cm długości. Kwiatostan szczytowy, w postaci pojedynczego kłosa lub kilku kłosów (zwykle do 10) zebranych w rozrzutkę. Kwiaty obupłciowe, Okwiat trwały u wielu gatunków wykształcony w postaci (8–)10–25 włosków, wydłużających się podczas owocowania. Znamion słupka 3[5].

Systematyka

Synonimy taksonomiczne[2]

Linagrostis Guettard, Plumaria Heister ex Fabricius

Pozycja systematyczna według Angiosperm Phylogeny Website (aktualizowany system APG IV z 2016)

Rodzaj należy do rodziny ciborowatych (Cyperaceae) z rzędu wiechlinowców (Poales) stanowiącego jeden z kladów jednoliściennych (monocots)[1]. W obrębie rodziny należy do plemienia Scirpeae w obrębie podrodziny Cyperoideae[6].

Wykaz gatunków[7]

Przypisy

  1. a b Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-11-17].
  2. a b Index Nominum Genericorum. [dostęp 2009-01-30].
  3. Song-Yun Liang, Gordon C. Tucker, David A. Simpson: Eriophorum (ang.). W: Flora of China [on-line]. eFloras.org. [dostęp 2010-11-18].
  4. Zbigniew Mirek, Halina Piękoś-Mirkowa, Adam Zając, Maria Zając: Flowering plants and pteridophytes of Poland. A checklist. Krytyczna lista roślin naczyniowych Polski. Instytut Botaniki PAN im. Władysława Szafera w Krakowie, 2002. ISBN 83-85444-83-1.
  5. eFlora.org: Eriophorum in Flora of America (ang.). [dostęp 2009-01-30].
  6. M. Muasya, D. Simpson, G. Verboom, P. Goetghebeur, R. Naczi, M. Chase, E. Smets: Phylogeny of Cyperaceae Based on DNA Sequence Data: Current Progress and Future Prospects (ang.). W: Bot. Rev. 75 [on-line]. 2009. s. 2–21. [dostęp 2010-11-18].
  7. Eriophorum. W: The Plant List. Version 1.1 [on-line]. [dostęp 2018-11-17].
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia POL

Wełnianka: Brief Summary ( polonèis )

fornì da wikipedia POL
 src= Wełnianka pochwowata  src= Wełnianka Scheuchzera

Wełnianka (Eriophorum) – rodzaj roślin należący do rodziny ciborowatych. Należy tu około 25 gatunków występujących głównie w strefie klimatu chłodnego i arktycznego oraz na terenach górskich półkuli północnej. Do polskiej flory należą cztery gatunki: wełnianka delikatna (E. gracile), pochwowata (E. vaginatum), szerokolistna (E. latifolium) i wąskolistna (E. angustifolium).

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia POL

Eriophorum ( portughèis )

fornì da wikipedia PT
 src=
Eriophorum angustifolium.

Eriophorum L. é um género botânico pertencente à família Cyperaceae.[1]Também conhecidas como Capim Algodão e Cotonete.

São plantas herbáceas perenes com folhas delgadas semelhante às da grama. São plantas anemófilas. As superfícies das sementes são cobertas com uma massa macia de algodão que são dispersadas pelo vento para germinação.

São encontradas em todo o Hemisfério Norte, particularmente abundantes em regiões Árcticas de tundra. Preferem locais úmidos de montanha, terrenos silicosos e turfeiras. Certas espécies são encontradas em pântanos alcalinos (terrenos calcários).

O gênero é composto por aproximadamente 70 espécies.

Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Eriophorum é um gênero botânico, ordem Cyperoideae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.

Sinonímia

Espécies

  • Eriophorum altaicum Meinsh.
  • Eriophorum angustifolium Honck.
  • Eriophorum brachyantherum Trautv. & C.A.Mey.
  • Eriophorum callitrix Cham. ex C.A.Mey.
  • Eriophorum chamissonis C.A.Mey.
  • Eriophorum comosum (Wall.) Wall. ex C.B.Clarke
  • Eriophorum crinigerum (A.Gray) Beetle
  • Eriophorum gracile W.D.J.Koch ex Roth
  • Eriophorum japonicum Maxim.
  • Eriophorum latifolium Hoppe
  • Eriophorum microstachyum Boeck.
  • Eriophorum russeolum Fr. ex Hartm.
  • Eriophorum scheuchzeri Hoppe
  • Eriophorum tenellum Nutt.
  • Eriophorum vaginatum L.
  • Eriophorum virginicum L.
  • Eriophorum viridicarinatum (Engelm.) Fern.
  • «Lista completa»

Classificação do gênero

Galeria

Referências

Referências

  1. «pertencente à — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020

 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autores e editores de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia PT

Eriophorum: Brief Summary ( portughèis )

fornì da wikipedia PT
 src= Eriophorum angustifolium.

Eriophorum L. é um género botânico pertencente à família Cyperaceae.Também conhecidas como Capim Algodão e Cotonete.

São plantas herbáceas perenes com folhas delgadas semelhante às da grama. São plantas anemófilas. As superfícies das sementes são cobertas com uma massa macia de algodão que são dispersadas pelo vento para germinação.

São encontradas em todo o Hemisfério Norte, particularmente abundantes em regiões Árcticas de tundra. Preferem locais úmidos de montanha, terrenos silicosos e turfeiras. Certas espécies são encontradas em pântanos alcalinos (terrenos calcários).

O gênero é composto por aproximadamente 70 espécies.

Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Eriophorum é um gênero botânico, ordem Cyperoideae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autores e editores de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia PT

Munec ( Spagneul; Castilian )

fornì da wikipedia SL

Glej besedilo

Munec (znanstveno ime Eriophorum) je rod ostričevk, v katerega uvrščamo okrog 25 vrst. Te rastline uspevajo v zmerno hladnih klimatskih področjih severne poloble, habitati pa so koncentrirani na kisli, močvirnati zemlji in najpogostejši v arktičnih tundrah.[1][2]

Listi munca so podobni travam, glavice, v katerih se nahaja seme, pa so prekrite z bombažu podobnimi belimi korpenami.

Izbrane vrste

[1][3][4]

Reference

  1. 1,0 1,1 Flora Europaea: Eriophorum
  2. Flora Severne Amerike: Eriophorum
  3. eFloras - rezultati iskanja: Eriophorum
  4. USDA profili rastlin: Eriophorum
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Avtorji in uredniki Wikipedije
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia SL

Munec: Brief Summary ( Spagneul; Castilian )

fornì da wikipedia SL

Munec (znanstveno ime Eriophorum) je rod ostričevk, v katerega uvrščamo okrog 25 vrst. Te rastline uspevajo v zmerno hladnih klimatskih področjih severne poloble, habitati pa so koncentrirani na kisli, močvirnati zemlji in najpogostejši v arktičnih tundrah.

Listi munca so podobni travam, glavice, v katerih se nahaja seme, pa so prekrite z bombažu podobnimi belimi korpenami.

Izbrane vrste Eriophorum altaicum Meinsh. Eriophorum angustifolium Honck. Eriophorum brachyantherum Trautv. & C.A.Mey. Eriophorum callitrix Cham. ex C.A.Mey. (arktični munec) Eriophorum chamissonis C.A.Mey. Eriophorum comosum (Wall.) Wall. ex C.B.Clarke Eriophorum crinigerum (A.Gray) Beetle Eriophorum gracile W.D.J.Koch ex Roth Eriophorum japonicum Maxim. Eriophorum latifolium Hoppe (širokolistni munec) Eriophorum microstachyum Boeck. Eriophorum russeolum Fr. ex Hartm. (rdeči munec) Eriophorum scheuchzeri Hoppe (beli munec) Eriophorum tenellum Nutt. Eriophorum vaginatum L. (nožničavi munec) Eriophorum virginicum L. Eriophorum viridicarinatum (Engelm.) Fern. (ozkolistni munec)
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Avtorji in uredniki Wikipedije
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia SL

Ullsläktet ( svedèis )

fornì da wikipedia SV

Ullsläktet (Eriophorum) är ett släkte fleråriga växter inom familjen halvgräs.

Ullarna kännetecknas av de långa, oftast vita, borst som efter blomningen växer ut från frukten och gör att blomställningen eller blomställningarna ser ut som bomullstussar.

De i Norden sju förekommande arterna kan delas upp i tre grupper.

Med fler än en blomställning per stjälk

Tuvade arter med endast en blomställning per stjälk

Arter med utlöpare och endast en blomställning per stjälk

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia författare och redaktörer
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia SV

Ullsläktet: Brief Summary ( svedèis )

fornì da wikipedia SV

Ullsläktet (Eriophorum) är ett släkte fleråriga växter inom familjen halvgräs.

Ullarna kännetecknas av de långa, oftast vita, borst som efter blomningen växer ut från frukten och gör att blomställningen eller blomställningarna ser ut som bomullstussar.

De i Norden sju förekommande arterna kan delas upp i tre grupper.

Med fler än en blomställning per stjälk

Ängsull gräsull kärrull

Tuvade arter med endast en blomställning per stjälk

tuvull myrull

Arter med utlöpare och endast en blomställning per stjälk

polarull rostull
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia författare och redaktörer
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia SV

Пухівка (рослина) ( ucrain )

fornì da wikipedia UK
У Вікіпедії є статті про інші значення цього терміна: Пухівка.

Зміст

Назва

Українська назва роду вказує на найтиповішу ознаку цих рослин — квіти, що мають вигляд пучки м'яких волокон, ззовні схожих на пташиний пух або вату. Характерно, що й в інших мовах назва цих рослин має схоже значення, наприклад, рос. і болг. пушица, нім. Wollgräser — «вовняна трава», англ. cottongrass — «бавовняна трава», чеськ. suchopýr — «сухопір». Так само і наукова назва з давньогрецької перекладається як «та, що несе вовну».[2]

Опис

Усі представники роду — трав'янисті рослини заввишки 30-40 см. Кореневище горизонтальне, повзуче, часто рослини формують дернини. Стебла тригранні, голі. Прикореневі листки довгі, лінійні, в поперечному перерізі плоскі або тригранні, стеблові — вкорочені або редуковані.

Суцвіття — багатоквіткові колосся, в яких окремі квітки розташовані по спіралі в пазухах криючих лусок. Завдяки тому, що квітки розташовані дуже щільно, суцвіття має вкорочену вісь і загалом нагадує парасольку. Квітки двостатеві. Приквіткові луски довгі, м'які, гладкі. Оцвітина складається з численних гладеньких м'яких щетинок, які при плодах дуже розростаються. Тичинок 3. Маточок 3, стовпчики трироздільні. Плід — три- або чотиригранний горішок завдовжки 1,5-3 мм, з коротким носиком.

Поширення

Більша частина видів зростає в арктичній та помірній зоні Північної півкулі, причому різні види пухівок мають дуже широкі ареали, які часто межують один з одним. ростуть у тундрах, на торфових болотах, заболочених луках, лісах.

В Україні зафіксовано 5 видів: пухівка Шейхцера, струнка, широколиста, вузьколиста та піхвова, причому 3 останніх види найпоширеніші.

Екологія

Рослини дуже морозостійкі, світло- та вологолюбні. Зростають у тундрах, на торфових болотах, вологих луках, у заболочених розріджених лісах, де під час цвітіння утворюють аспект. В тундрі разом з осоками часто домінують у трав'яному покрові. Тут пухівки є цінним ранньовесняним кормом для північних оленів, а їх стебла поїдають водоплавні птахи. Крім того, ці рослини відіграють важливу роль в утворенні торфу.

Квітнуть навесні. Запилення і розповсюдження насіння відбувається за допомогою вітру. Пухівки різних видів легко схрещуються між собою. Зокрема відомі такі міжвидові гібриди:

 src=
Пухівка на гербі Нойенкірхен

Застосування

Пухівки відіграють певну роль в оленярстві, оскільки навесні добре поїдаються північними оленями. Водночас, їх жорсткі стебла не придатні для згодовування свійській худобі. В минулі сторіччя волокна пухівок використовували для виготовлення тканин, ниток, ґноту, паперу. Переважно, цю сировину додавали до більш якісної і дорогої (наприклад, до бавовни, шовку, овечої вовни) або набивали рослинним пухом подушки. Після винайдення синтетичних волокон такі домішки вийшли з ужитку.

В XXI сторіччі пухівки застосовуються переважно у декоративному садівництві, де використовують усі види, які ростуть в Україні.

Ці рослини увічнені на поштових марках США та Бельгії, а також зображені на гербі німецької комуни Нойенкірхен.

Види


Література

Джерела

  1. а б в The Plant List.(англ.)
  2. Верзилин Николай Михайлович. По следам Робинзона. Сады и парки мира. — Л.: Детская литература., 1964. — 576с. (рос.)
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Автори та редактори Вікіпедії
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia UK

Пухівка (рослина): Brief Summary ( ucrain )

fornì da wikipedia UK
У Вікіпедії є статті про інші значення цього терміна: Пухівка.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Автори та редактори Вікіпедії
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia UK

Chi Len đài ( vietnamèis )

fornì da wikipedia VI

Chi Len đài hay chi Cói tơ (danh pháp khoa học: Eriophorum) (tên tiếng Anh cottongrass hay cotton-grass nghĩa là cỏ bông hoặc cottonsedge nghĩa là cói bông) là một chi thực vật có hoa trong họ Cói (Cyperaceae). Chúng được tìm thấy trong khắp vùng Bắc cực, cận Bắc cực và ôn đới thuộc Bắc bán cầu trong các môi trường sống đầm lầy chua, cụ thể là phổ biến tại khu vực lãnh nguyên Bắc cực.[2][3][4][5]

Các loài trong chi này là cây thân thảo sống lâu năm với lá thanh mảnh, giống như lá cỏ. Các đầu hạt được che phủ trong một khối sợi trông giống như nùi bông, được gió đưa đi để phát tán. Trong các khu vực lạnh giá Bắc cực thì các khối sợi trong mờ này cũng đóng vai trò như là 'lông tơ' – làm gia tăng nhiệt độ của các cơ qua sinh sản trong mùa hè Bắc cực bằng cách giữ lại bức xạ từ mặt trời.[6]

Giấy và bấc nến cũng từng được làm từ sợi này, và người ta cũng nhồi gối bằng loại vật liệu này. Lá từng được sử dụng trong điều trị tiêu chảy còn phầ lõi xốp của thân dùng để tẩy sán dây.[7]

Các loài

Chi này bao gồm các loài sau:[5][1][8]

  • Eriophorum angustifolium Honck., 1782 – Phổ biến rộng khắp châu Âu, châu Á và Bắc Mỹ.
    • Eriophorum angustifolium subsp. angustifolium: Nguyên chủng.
    • Eriophorum angustifolium subsp. komarovii (V.N.Vassil.) Vorosch., 1985 – Siberia tới Viễn Đông Nga.
    • Eriophorum angustifolium subsp. triste(T.C.E.Fr.) Hultén., 1962 – Cận Bắc cực.
  • Eriophorum brachyantherum Trautv. & C.A.Mey., 1856 – Scandinavia, bắc Nga, Mông Cổ, Triều Tiên, Alaska, bắc Canada.
  • Eriophorum callitrix Cham. ex C.A.Mey., 1831 – Siberia, Viễn Đông Nga, Alaska, Canada, Greenland, Montana, Wyoming.
  • Eriophorum chamissonis C.A.Mey., 1831 – Siberia, Viễn Đông Nga, Triều Tiên, Mông Cổ, Alaska, Canada, Greenland, bắc và tây Hoa Kỳ.
  • Eriophorum crinigerum (A.Gray) Beetle – Oregon, tây bắc California.
  • Eriophorum gracile Koch, 1799 – Phần lớn châu Âu; bắc và trung châu Á; Trung Quốc, Tây Tạng, Mông Cổ, Alaska, Canada, bắc Hoa Kỳ.
  • Eriophorum humile Turcz., 1838 – Altai, Tuva, Kazakhstan, Mông Cổ, Amur.
  • Eriophorum latifolium Hoppe, 1801 – Phần lớn châu Âu; Kavkaz, Thổ Nhĩ Kỳ, Mông Cổ.
  • Eriophorum scabriculme (Beetle) Raymond, 1957 – Việt Nam. Cói tơ hiếm bông, len đài thân nhám.
  • Eriophorum scheuchzeri Hoppe, 1801 – Phần lớn châu Âu; bắc và trung châu Á (bao gồm Siberia, Tân Cương, Himalaya), Alaska, Greenland, Canada, vùng núi miền tây Hoa Kỳ.
  • Eriophorum tenellum Nutt., 1818 – Đông Canada và đông bắc Hoa Kỳ, từ Nunavut và Labrador tới New Jersey.
  • Eriophorum tolmatchevii M.S.Novos., 1994 – Krasnoyarsk, Yakutiya.
  • Eriophorum transiens Raymond, 1959 – Quý Châu.
  • Eriophorum vaginatum L., 1753 – Phần lớn phạm vi phân bố của chi.
  • Eriophorum virginicum L., 1753 – Miền đông Bắc Mỹ, từ Labrador tới Tennessee, về phía tây tới Michigan.
  • Eriophorum viridicarinatum (Engelm.) Fernald, 1905 – Canada gồm cả vùng lãnh thổ Bắc cực; bắc Hoa Kỳ.

Lai ghép

Khác

Bốn loài dưới đây được The Plant List công nhận trong chi Eriophorum,[8] nhưng World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) không công nhận. Hai loài đầu được WCSP coi là danh pháp đồng nghĩa của 2 loài lai ghép trong cùng chi, trong khi 2 loài sau được xếp trong chi Erioscirpus Palla, 1896.[5] Bài báo năm 2012 của Okihito Yano et al. cho rằng Erioscirpus không có quan hệ họ hàng gần với Eriophorum.[9]

  • Eriophorum churchillianum Lepage, 1957 = Eriophorum × polystachiovaginatum Beauverd, 1957
  • Eriophorum porsildii Raymond, 1951 = Eriophorum × pylaieanum Raymond, 1951
  • Eriophorum comosum (Wall.) Nees, 1834 = Erioscirpus comosus (Wall.) Palla, 1896 – Miền nam Iran tới Đông Dương. Cói tơ nhiều bông, len đài chồi, len đài chổi.
  • Eriophorum microstachyum Boeckeler, 1874 = Erioscirpus microstachyus (Boeckeler) Palla, 1896 – Himalaya.

Tham khảo

  1. ^ a ă Eriophorum L., Sp. Pl.: 52 (1753)”. eMonocot. Truy cập ngày 10 tháng 5 năm 2013.
  2. ^ Ball Peter W. & Daniel E. Wujek (2002). “Eriophorum Linnaeus, Sp. Pl. 1: 52. 1753; Gen. Pl. ed. 5, 27. 1754”. Trong Flora of North America Editorial Committee. Cyperaceae. Flora of North America 23 (Oxford University Press). tr. 21–27. ISBN 978-0-19-515207-4.
  3. ^ Flora Europaea: Eriophorum
  4. ^ Flora of China, Vol. 23 Page 174, 羊胡子草属 (yang hu zi cao shu, dương hồ tử thảo chúc), Eriophorum Linnaeus, Sp. Pl. 1: 52. 1753.
  5. ^ a ă â Kew World Checklist of Selected Plant Families
  6. ^ Crawford, R. M. M. (1989). Studies in Plant Survival. Blackwell Science. tr. 54–55.
  7. ^  src= Reynolds, Francis J. biên tập (1921). “Cotton-Grass”. Tân Bách khoa toàn thư Collier. New York: P.F. Collier & Son Company.
  8. ^ a ă Eriophorum trên The Plant List. Tra cứu 30-01-2019.
  9. ^ Okihito Yano, Hiroshi Ikeda, Mark F. Watson, Keshab R. Rajbhandari, Xiao-Feng Jin, Takuji Hoshino, A. Muthama Muasya & Hideaki Ohba (2012). Phylogenetic position of the Himalayan genus Erioscirpus (Cyperaceae) inferred from DNA sequence data. Botanical J. Linn. Soc. 170(1): 1–11. doi:10.1111/j.1095-8339.2012.01255.x.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia VI

Chi Len đài: Brief Summary ( vietnamèis )

fornì da wikipedia VI

Chi Len đài hay chi Cói tơ (danh pháp khoa học: Eriophorum) (tên tiếng Anh cottongrass hay cotton-grass nghĩa là cỏ bông hoặc cottonsedge nghĩa là cói bông) là một chi thực vật có hoa trong họ Cói (Cyperaceae). Chúng được tìm thấy trong khắp vùng Bắc cực, cận Bắc cực và ôn đới thuộc Bắc bán cầu trong các môi trường sống đầm lầy chua, cụ thể là phổ biến tại khu vực lãnh nguyên Bắc cực.

Các loài trong chi này là cây thân thảo sống lâu năm với lá thanh mảnh, giống như lá cỏ. Các đầu hạt được che phủ trong một khối sợi trông giống như nùi bông, được gió đưa đi để phát tán. Trong các khu vực lạnh giá Bắc cực thì các khối sợi trong mờ này cũng đóng vai trò như là 'lông tơ' – làm gia tăng nhiệt độ của các cơ qua sinh sản trong mùa hè Bắc cực bằng cách giữ lại bức xạ từ mặt trời.

Giấy và bấc nến cũng từng được làm từ sợi này, và người ta cũng nhồi gối bằng loại vật liệu này. Lá từng được sử dụng trong điều trị tiêu chảy còn phầ lõi xốp của thân dùng để tẩy sán dây.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia VI

Пушица ( russ; russi )

fornì da wikipedia русскую Википедию
Эта статья — о роде Eriophorum. О роде Trichophorum см. Пухонос.
 src=
Пушица на гербе коммуны Нойенкирхен

Пушица с характерной для растений этого рода «пуховкой» изображена на гербе коммуны Нойенкирхен (Германия, Шлезвиг-Гольштейн).

В нескольких странах были выпущены почтовые марки с изображением пушицы:

Примечания

  1. Об условности указания класса однодольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Однодольные».
  2. 1 2 Мартынов И. И. Три ботаника… : [арх. 8 марта 2016]. — СПб. : Типография Департамента народного просвещения, 1821. — С. 81. — 239 с.
  3. 1 2 3 4 5 6 7 Егорова, 1975.
  4. Юзепчук, 1935, с. 26.
  5. 1 2 3 Акманаев Э. Д. Практикум по кормопроизводству (раздел Луговое кормопроизводство) : [арх. 28 февраля 2016] / Научн. ред. И. В. Осокин. — Пермь : ПГСХА, 2005. — С. 145, 152—153. — 246 с. — ISBN 5-94279-034-5.
  6. 1 2 3 Успенский С. М. Завтра : [арх. 28 февраля 2016] // Живая Арктика. — М. : Мысль, 1987. — С. 259. — 269 с. — 100 000 экз.
  7. Пушица на www.agbina.com (Проверено 25 февраля 2010)
  8. 1 2 Eriophorum // The Plant List (2013). Version 1.1. (англ.) (Проверено 16 мая 2015)
  9. NCU-3e. Names in current use for extant plant genera. Electronic version 1.0. Entry for Eriophorum L. (англ.) (Проверено 25 февраля 2010)
  10. 1950. Из серии «В пользу лиги борьбы с туберкулезом» // Растения на почтовых марках. Бельгия. (Проверено 19 мая 2015)
  11. 1989. Растения острова // Растения на почтовых марках. Гренландия. (Проверено 19 мая 2015)
  12. 1998. Из серии «Pro Patria» // Растения на почтовых марках. Швейцария. (Проверено 19 мая 2015)
  13. 2011. Растения болот // Растения на почтовых марках. Словения. (Проверено 19 мая 2015)
  14. 2012. Из серии «Parc naturel régional de Millevaches en Limousin» // Растения на почтовых марках. Франция. (Проверено 19 мая 2015)
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Авторы и редакторы Википедии

Пушица: Brief Summary ( russ; russi )

fornì da wikipedia русскую Википедию
Эта статья — о роде Eriophorum. О роде Trichophorum см. Пухонос.  src= Пушица на гербе коммуны Нойенкирхен

Пушица с характерной для растений этого рода «пуховкой» изображена на гербе коммуны Нойенкирхен (Германия, Шлезвиг-Гольштейн).

В нескольких странах были выпущены почтовые марки с изображением пушицы:

в 1950 году в Бельгии, в серии «В пользу лиги борьбы с туберкулёзом» (Eriophorum vaginatum); в 1989 году в Гренландии, в серии «Растения острова» (Eriophorum scheuchzeri); в 1998 году в Швейцарии, в серии «Pro Patria» (Eriophorum sp.); в 2011 году в Словении, в серии «Растения болот» (Eriophorum vaginatum); в 2012 году во Франции, в серии «Parc naturel régional de Millevaches en Limousin» (Eriophorum sp.).
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Авторы и редакторы Википедии

羊鬍子草屬 ( cinèis )

fornì da wikipedia 中文维基百科

羊胡子草学名Eriophorum)是莎草科下的一,包含約25個開花植物品種。广泛分布于北半球温带的酸性沼泽地带,特別是北極圈苔原地帶[2][3]

多年生草本植物,高约15-40厘米。其种子成熟后分裂出状如棉絮的白色细丝,可以随风飞散,以利于传播种子[4]

 src=
Cotton Grass

物種

羊鬍子草屬包括以下物種[1]

参考资料

  1. ^ 1.0 1.1 Eriophorum L., Sp. Pl.: 52 (1753). eMonocot. [May 10, 2013].
  2. ^ Ball, Peter W. & Daniel E. Wujek. Eriophorum Linnaeus, Sp. Pl. 1: 52. 1753; Gen. Pl. ed. 5, 27. 1754. (编) Flora of North America Editorial Committee. Cyperaceae. Flora of North America North of Mexico 23 (Oxford University Press). 2002: 21–27. ISBN 978-0-19-515207-4.
  3. ^ Flora Europaea: Eriophorum
  4. ^ Crawford, R. M. M. Studies in Plant Survival. Blackwell Science. 1989: 54–55.

外部連結

 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
维基百科作者和编辑

羊鬍子草屬: Brief Summary ( cinèis )

fornì da wikipedia 中文维基百科

羊胡子草(学名:Eriophorum)是莎草科下的一,包含約25個開花植物品種。广泛分布于北半球温带的酸性沼泽地带,特別是北極圈苔原地帶。

多年生草本植物,高约15-40厘米。其种子成熟后分裂出状如棉絮的白色细丝,可以随风飞散,以利于传播种子。

 src= Cotton Grass
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
维基百科作者和编辑