dcsimg

Comments ( Anglèis )

fornì da eFloras
This species is similar to Thalictrum cultratum, but differs in having stigmas triangular and achenes strongly compressed and pubescent.
licensa
cc-by-nc-sa-3.0
drit d'autor
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
sitassion bibliogràfica
Flora of China Vol. 6: 290 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
sorgiss
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proget
eFloras.org
original
visité la sorgiss
sit compagn
eFloras

Description ( Anglèis )

fornì da eFloras
Plants 15--100 cm tall, pubescent or glabrous. Stems branched or simple. Basal and proximal cauline leaves withered at anthesis. Distal cauline leaves shortly petiolate; stipules membranous; leaf blade 3-pinnate, 5.5--12 cm; leaflet blade rhombic, broadly ovate, or ovate, 4--15 × 3.5--15 mm, herbaceous, base rounded-cuneate, rounded, or subcordate, apex obtuse or acute, 3-lobed; lobes entire or few toothed; veins slightly raised abaxially, pubescent or glandular hairy. Inflorescence paniculate, several or many flowered. Pedicel slender, 5--15 mm. Sepals 5, yellow, tinged greenish, ovate, 2.5--4 × ca. 1.5 mm, pubescent abaxially. Filament base filiform, apex narrowly linear; anther 2.5--3.5 mm, apex mucronate. Carpels 4--8; stigma triangular winged. Achenes sessile; body hemiobovoid, laterally compressed, 3--5 mm, pubescent. Fl. May--Jul.
licensa
cc-by-nc-sa-3.0
drit d'autor
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
sitassion bibliogràfica
Flora of China Vol. 6: 290 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
sorgiss
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proget
eFloras.org
original
visité la sorgiss
sit compagn
eFloras

Distribution ( Anglèis )

fornì da eFloras
Gansu, Hebei, Nei Mongol, Qinghai, Shaanxi, Shanxi, Sichuan, Xinjiang, Xizang [widely distributed in Asia and Europe].
licensa
cc-by-nc-sa-3.0
drit d'autor
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
sitassion bibliogràfica
Flora of China Vol. 6: 290 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
sorgiss
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proget
eFloras.org
original
visité la sorgiss
sit compagn
eFloras

Distribution ( Anglèis )

fornì da eFloras
Europe to N. Asia, Himalaya, China, Japan.
licensa
cc-by-nc-sa-3.0
drit d'autor
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
sitassion bibliogràfica
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal Vol. 0 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
sorgiss
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal @ eFloras.org
autor
K.K. Shrestha, J.R. Press and D.A. Sutton
proget
eFloras.org
original
visité la sorgiss
sit compagn
eFloras

Elevation Range ( Anglèis )

fornì da eFloras
2300-4700 m
licensa
cc-by-nc-sa-3.0
drit d'autor
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
sitassion bibliogràfica
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal Vol. 0 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
sorgiss
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal @ eFloras.org
autor
K.K. Shrestha, J.R. Press and D.A. Sutton
proget
eFloras.org
original
visité la sorgiss
sit compagn
eFloras

Habitat ( Anglèis )

fornì da eFloras
Slopes, grasslands, damp rocky ledges; 900--4500 m.
licensa
cc-by-nc-sa-3.0
drit d'autor
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
sitassion bibliogràfica
Flora of China Vol. 6: 290 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
sorgiss
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proget
eFloras.org
original
visité la sorgiss
sit compagn
eFloras

Cyclicity ( Anglèis )

fornì da Plants of Tibet

Flowering from May to July.

licensa
cc-by-nc
drit d'autor
Wen, Jun
autor
Wen, Jun
sit compagn
Plants of Tibet

Diagnostic Description ( Anglèis )

fornì da Plants of Tibet

Thalictrum foetidum var. foetidum is close relative of Thalictrum foetidum var. glabrescens, but differs from the latter in its plants pubescent (vs. glabrous).

licensa
cc-by-nc
drit d'autor
Wen, Jun
autor
Wen, Jun
sit compagn
Plants of Tibet

Distribution ( Anglèis )

fornì da Plants of Tibet

Thalictrum foetidum is occurring in Gansu, Hebei, Nei Mongol, Qinghai, Shaanxi, Shanxi, Sichuan, Xinjiang, Xizang of China, widely distributed in Asia and Europe.

licensa
cc-by-nc
drit d'autor
Wen, Jun
autor
Wen, Jun
sit compagn
Plants of Tibet

General Description ( Anglèis )

fornì da Plants of Tibet

Plants 20-100 cm tall, pubescent. Stems branched or simple. Basal and proximal cauline leaves withered at anthesis. Distal cauline leaves shortly petiolate; stipules membranous; leaf blade 3-pinnate, 6-12 cm long; leaflet blade rhombic, broadly ovate, or ovate, herbaceous, base rounded-cuneate, rounded, or subcordate, apex obtuse or acute, 3-lobed; lobes entire or few toothed; veins slightly raised abaxially, pubescent or glandular hairy. Inflorescence paniculate, several or many flowered. Pedicel slender, 6-16 mm long. Sepals 5, yellow, tinged greenish, ovate, pubescent abaxially. Filament base filiform, apex narrowly linear; anther apex mucronate. Carpels 4-8; stigma triangular winged. Achenes sessile; body hemiobovoid, laterally compressed, pubescent.

licensa
cc-by-nc
drit d'autor
Wen, Jun
autor
Wen, Jun
sit compagn
Plants of Tibet

Genetics ( Anglèis )

fornì da Plants of Tibet

The chromosomal number of Thalictrum foetidum is 2n = 14 (Krasnikov and Schaulo, 1986; Friesen, 1991).

licensa
cc-by-nc
drit d'autor
Wen, Jun
autor
Wen, Jun
sit compagn
Plants of Tibet

Habitat ( Anglèis )

fornì da Plants of Tibet

Growing in grasslands, damp rocky ledges; 1000-4000 m.

licensa
cc-by-nc
drit d'autor
Wen, Jun
autor
Wen, Jun
sit compagn
Plants of Tibet

Pisiyli qaraqaytaran ( Aser )

fornì da wikipedia AZ

Pisiyli qaraqaytaran (lat. Thalictrum foetidum)[1] - qaraqaytaran, qaytarma cinsinə aid bitki növü.[2]

İstinadlar

  1. Nurəddin Əliyev. Azərbaycanın dərman bitkiləri və fitoterapiya. Bakı, Elm, 1998.
  2. Elşad Qurbanov. Ali bitkilərin sistematikası, Bakı, 2009.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia AZ

Pisiyli qaraqaytaran: Brief Summary ( Aser )

fornì da wikipedia AZ

Pisiyli qaraqaytaran (lat. Thalictrum foetidum) - qaraqaytaran, qaytarma cinsinə aid bitki növü.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia AZ

Žluťucha smrdutá ( Cech )

fornì da wikipedia CZ

Žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum) je středně vysoká luční bylina ze širokého rodu žluťucha, jejíž listy po rozemnutí nepříjemně páchnou.

Výskyt

Rostlina poměrně teplomilná, vyskytuje se v teplejších oblastech Evropy od Francie a Španělska až po Balkánský poloostrov a Turecko, Českou republikou prochází severní hranice evropského rozšíření. Roste dále na Kavkaze, v Malé Asii a na jižní hranici mírného pásma přes Čínu, Mongolsko až po východní Sibiř a Japonsko. Vyskytuje se také v mírném pásu pod Himálajem na severu indického subkontinentu.[1]

V České republice se vyskytuje ve větším počtu jen v Českém krasu a roztroušeně v oblasti Středních Čech. Dále, jen poměrně zřídka, roste okolo Mostu a na Moravě poblíž Znojma a na Pavlovských vrších. Roste na výslunných loukách a křovinatých stráních v kamenitých půdách s vápencovitým nebo čedičovitým podložím. Rostlinám nevadí mírný stín, nesnášejí však dlouhodobé vlhko.[2]

Popis

 src=
Nící květy žluťuchy smrduté

Je to rostlina vytrvalá, vyrůstající do výšky 20 až 50 cm, na lodyze i listech je žláznatě chlupatá. Přímá lodyha vyrůstající z oddenku s nitkovými kořeny je převážně nerozvětvená, podélně mělce rýhovaná, její spodní část bývá narůžovělá. Dolní listy, usychající v době kvetení, mají řapíky s pochvou objímající lodyhu, horní jsou přisedlé. Bývají 3krát až 4krát zpeřené, jejich lístečky na rubu olověně šedé jsou dlouhé 3 až 10 mm, kosočtverečné, okrouhlé nebo vejčité, mají laločné okraje a plastický žilkový povrch.

Četné oboupohlavné drobné převislé květy na stopkách dlouhých 5 až 15 mm vytvářejí chocholičnatě latnatá květenství dlouhá 5 až 10 cm mající u báze listeny. Okvětí je utvořeno ze 4 až 5 vejčitých, žlutých až nazelenalých, brzy opadávajících kališních lístků 4 mm dlouhých. Četné tyčinky jsou delší než okvětí, mají dlouhé visící nitky s podélnými, úzkými, na konci hrotitými žlutými prašníky. Volných pestíků s přisedlým jednodílným semeníkem s jedním vajíčkem je v květu od 4 do 8, jsou zakončeny přisedlou zubatou bliznou. Chromozómové číslo: 2n = 14.

Květy nevytvářejí nektar, jsou opylovány hmyzem sbírající pyl nebo větrem, u některých dochází i k samoopylení. Kvete od června do srpna. Plodem je podélně stlačená jednosemenná nažka o délce okolo 3,5 mm.[2][3][4]

Ohrožení

Žluťucha smrdutá v České republice roste jen na několika málo lokalitách a její počty se nezvyšují, spíše naopak. Je proto v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" vyhlášena za silně ohrožený druh (EN).[5]

Odkazy

Reference

  1. GRIN Taxonomy for Plants: Thalictrum foetidum [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 29.05.2007 [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
  2. a b MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Žluťucha smrdutá [online]. BOTANY.cz, rev. 28.05.2009 [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (česky)
  3. Flora of China: Thalictrum foetidum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Kemper Center for Home Gardening: Thalictrum foetidum [online]. Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011 [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
  5. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky)

Externí odkazy

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia autoři a editory
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia CZ

Žluťucha smrdutá: Brief Summary ( Cech )

fornì da wikipedia CZ

Žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum) je středně vysoká luční bylina ze širokého rodu žluťucha, jejíž listy po rozemnutí nepříjemně páchnou.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia autoři a editory
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia CZ

Pigamon fétide ( Fransèis )

fornì da wikipedia FR

Thalictrum foetidum

Le Pigamon fétide (Thalictrum foetidum) est une plante vivace à petites fleurs de la famille des Ranunculaceae[1].

Taxonomie

Thalictrum foetidum est l'espèce type du genre Thalictrum, qui comprend environ 154 à 592 espèces et appartient à la famille des Ranunculaceae (Ranunculacées)[2].

Systématique

Le genre thalictrum comprend une centaine espèce (Dont une douzaine sont spontanés des territoires italiens) et principalement hémisphère nord. la famille tout bouton d'or Au contraire, il comprend plus de 2000 espèce répartis sur environ 47 genres (2500 espèces et 58 types selon d'autres sources).

Selon la division de ce genre fait par le botaniste américain Hyde Bailey Liberté (1858-1954) le « nauséabond Pigamo » appartient à « groupe » de thalictrum dans lequel le fruit est striatum et sessile et « sous-groupe » avec étamines à filaments minces, filiformes et anthères Linéaire[1].

Étymologie

Pour la signification du terme générique (thalictrum) Doit remonter à Dioscoride (40-90), médecin, botaniste et pharmacien qui a pratiqué en grec Rome, ou Pline (23-79), écrivain naturaliste romain, à la fois sous la forme de "thalictron« Faisant allusion a indiqué que ces plantes probablement (mais est sujette à controverse) à leur floraison précoce ("Thallein" = Revive, tandis que "Ictar" = Début) ou la couleur de péage gay de pousses tendres. Le nom spécifique (foetidum) Tels que l'articulation (puant), il fait référence à la mauvaise odeur émanant des fleurs.

Le nom scientifique actuellement acceptée (thalictrum foetidum), a été proposé par Carl von Linné (1707 - 1778) biologiste et écrivain suédois, considéré comme le père de moderne classification scientifique des organismes vivants, dans la publication "espèces plantarum" 1753[1].

Description

Thalictrum foetidum est une plante herbacée vivace dont la hauteur peut atteindre 2 à 4 dm (maximum 10 dm). La forme biologique est définie comme emicriptofita scaposa (H scap), Qui sont des plantes herbacé plantes vivaces, avec pierres précieuses hivernant au niveau du sol et protégé de literie ou de la neige, avec un axe droit de fleur, et souvent dépourvue de feuilles. Ces plantes se produisent avec des glandes denses pédonculé à la fois le long de la tige aux feuilles. Longueur des glandes 0,1 mm[1].

Habitat

Le Pigamon fétide préfèrent un emplacement semi-ombragé sur des sols humides. Le substrat doit être glaiseux, le Pigamon fétide préfèrent des sols relativement riches[2].

Culture

Entretien

Les plantes ne nécessitent que peu ou pas d'entretien si elles sont cultivées dans des conditions appropriées[2].

Reproduction

Reproduction par ensemencement dans des pots dans un châssis maraîcher au début du printemps ou quand les graines sont mûres ou par division au début de la saison de croissance[2].

Maladies et parasites

Un revêtement blanc et poudreux sur la plante indique une infestation par l'oïdium. Les parties de plantes infestées doivent être enlevées et un fongicide supplémentaire doit être appliqué. Gardez les racines humides et n'arrosez pas les plantes par le haut. L'amélioration de l'aération a un effet préventif.

Des traces de nourriture et de bave indiquent un problème d'escargot. La culture régulière du sol et une bonne hygiène sont des mesures préventives. En cas d'infestation, on peut utiliser des granulés anti-limaces ou des insectes utiles (vers filetés). Le ramassage des escargots le soir est également utile[2].

Notes et références

  1. a b c et d « Thalictrum foetidum. Etymologie, description, Racine, Tige, feuilles, inflorescence », sur boowiki.info (consulté le 14 septembre 2021)
  2. a b c d et e « Hortipedia - Thalictrum foetidum », sur fr.hortipedia.com (consulté le 13 janvier 2022)

Voir aussi

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia FR

Pigamon fétide: Brief Summary ( Fransèis )

fornì da wikipedia FR

Thalictrum foetidum

Le Pigamon fétide (Thalictrum foetidum) est une plante vivace à petites fleurs de la famille des Ranunculaceae.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia FR

Thalictrum foetidum ( Italian )

fornì da wikipedia IT

Il Pigamo puzzolente (nome scientifico Thalictrum foetidum L. 1753) è una pianta perenne, dai piccoli fiori, appartenente alla famiglia delle Ranunculaceae[1].

Etimologia

Per il significato del termine generico (thalictrum) si deve risalire a Dioscoride (40 – 90), medico, botanico e farmacista greco che esercitò a Roma, o a Plinio (23 – 79), scrittore naturalista romano, che entrambi nella forma di “thalictron” indicavano queste piante alludendo probabilmente (ma la cosa è controversa) alla loro fioritura precoce (”thallein” = rinverdire, mentre ”ictar” = presto) o al colore verde-gaio dei teneri germogli[2]. L'epiteto specifico (foetidum) come quello comune (puzzolente) si riferisce al cattivo odore emanato dai fiori.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Thalictrum foetidum) è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione Species Plantarum del 1753.

Descrizione

 src=
Il portamento

Sono piante erbacee, perenni la cui altezza può arrivare a da 2 a 4 dm (massimo 10 dm). La forma biologica è definita come emicriptofita scaposa (H scap), ossia sono piante erbacee perenni, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve, dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Queste piante si presentano con dense ghiandole peduncolate sia lungo il fusto che nelle foglie. Lunghezza delle ghiandole: 0,1 mm.

Radici

Le radici sono fascicolate e secondarie da rizoma.

Fusto

  • Parte ipogea: consiste in un rizoma orizzontale.
  • Parte epigea: la parte aerea del fusto è eretta e ramificata ad andamento zigzagante; la sezione è cilindrica. È inoltre pubescente-ghiandoloso.

Foglie

  • Foglie basali: le foglie radicali sono di tipo imparipennato (3 – 4 pennatosette) a contorno più o meno triangolare; con segmenti a ramificazioni triforcate dei piccioli. I segmenti sono larghi quanto lunghi. I piccioli, alla base, sono inoltre inguainati in modo amplessicaule; le guaine terminano con delle orecchiette indistinte. La lamina dei segmenti è ovata (più o meno flabellata) terminante nella metà superiore con tre lobi o denti; le venature sono lievemente rialzate. All'antesi possono essere secche. Dimensione del contorno della foglie completa: larghezza 10 – 25 cm; lunghezza 10 – 30 cm. Dimensione dei segmenti: larghezza 5 – 10 mm; lunghezza 6 – 13 mm.
  • Foglie cauline: le foglie sono distribuite lungo tutto il fusto; quelle cauline sono più o meno simili a quelle radicali ma più distanziate e ridotte (si riducono verso l'infiorescenza); sono disposte in modo alterno.

Infiorescenza

L'infiorescenza è del tipo ad ampia pannocchia ramosa (e fogliosa) ma con pochi fiori distanziati. L'infiorescenza occupa circa i 2/3 della parte superiore dell'intera pianta. Alla base dell'infiorescenza sono presenti delle brattee. Lunghezza dei peduncoli: 1 – 4 cm. Dimensione dell'infiorescenza: 5 – 10 cm.

Fiore

Il fiore di questa pianta, caratterizzato da una certa assenza di coesione tra i vari organi fiorali (non c'è l'involucro), è privo di una corolla vera e propria, mentre è il calice colorato che ha la funzione vessillifera (quindi i sepali del calice possono essere indicati come petaloidei). In questa pianta il perianzio è quindi formato da un solo verticillo di elementi più o meno indifferenziati (perianzio apoclamidato)[3]. I fiori sono inoltre attinomorfi, ermafroditi, tetrameri (formati cioè da 4 sepali) e privi di nettari. Il colore dei fiori è giallastro. Dimensione dei fiori: 8 – 10 mm.

  • Formula fiorale: per questa pianta viene indicata la seguente formula fiorale:
* K 4, C 0, A molti, G molti (supero)[4]
  • Calice: il calice è formato da 4 (raramente 5) sepali di tipo petaloide disposti in modo embricato; sono inoltre caduchi precocemente. In effetti allo sboccio del fiore spesso sono presenti solamente le antere i pistilli (in questa situazione la funzione vessillare viene assunta principalmente dagli stami). Dimensione dei sepali: larghezza 1,5 mm; lunghezza 2,5 – 4 mm.
  • Corolla: i petali sono assenti.
  • Androceo: gli stami sono numerosissimi e visibilmente prominenti ma penduli; sono liberi con lunghi filamenti sottili e filiformi. Le antere, lineari, acute e mucronate all'apice; sono inoltre bi-loculari a deiscenza laterale; il colore delle antere è giallo. Lunghezza delle antere: 2,5 – 3,5 mm.
  • Gineceo: i carpelli sono da 4 a 8, monovulari (contengono un solo ovulo; sono liberi e peduncolati; terminano nello stilo con stimma dentellato-sfrangiato di colore roseo-porporino. Dimensione dello stimma: 1 – 1,5 mm.
  • Fioritura: da giugno ad agosto.

Frutti

Il frutto si compone in parecchi acheni sessili e a portamento pendulo. Ogni achenio è monospermo con un corpo stretto (compresso lateralmente). Dimensione dell'achenio: 3,5 mm.

Riproduzione

La riproduzione avviene tramite l'impollinazione garantita soprattutto dal vento (impollinazione anemofila). Anche se queste piante sono prive di nettare, diversi insetti, come api e vespe, si nutrono del suo polline per cui è probabile anche una certa fecondazione entomogama (impollinazione entomogama).

Distribuzione e habitat

 src=
Distribuzione della pianta

Fitosociologia

Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[5]:

Formazione: delle comunità a emicriptofite e camefite delle praterie rase magre secche
Classe: Festuco-Brometea

Sistematica

Il genere Thalictrum comprende un centinaio di specie (una dozzina delle quali sono spontanee dei territori italiani) appartenenti soprattutto all'emisfero boreale. La famiglia delle Ranunculaceae invece comprende oltre 2000 specie distribuite su circa 47 generi[6] (2500 specie e 58 generi secondo altre fonti[7]).
Secondo la suddivisione di questo genere fatta dal botanico americano Liberty Hyde Bailey (1858-1954) il “Pigamo puzzolente” appartiene al “gruppo” delle Thalictrum nei quali il frutto è striato e sessile[2] e al “sottogruppo” con stami a filamenti sottili, filiformi e antere lineari.

 src=
Forma delle foglie del Gruppo Thalictrum minus

Il Thalictrum foetidum appartiene al Gruppo di Th. Minus; gruppo che comprende (almeno nella flora spontanea italiana) quattro specie (oltre a quella di questa voce):

Le specie di questo gruppo sono poliploidi, sono inoltre poco differenziate nella morfologia. Un elemento di distinzione è la forma della lamina dei segmenti delle foglie (vedi figura). Un altro componente spesso preso in considerazione per distinguere una specie dall'altra è il frutto; in genere vengono considerati i seguenti caratteri morfologici:

  • il numero di coste;
  • la lunghezza dello stimma (lo stimma è persistente al frutto);
  • lunghezza e larghezza del frutto.

Uno studio[8] fatto su questi caratteri biometrici (sulle specie europee) non ha però evidenziato differenze significative da un punto di vista tassonomico. La maggiore variabilità è stata riscontrata nella lunghezza dello stimma, mentre la lunghezza e la larghezza del frutto è risultata distribuita normalmente. Alcune correlazioni sono state rilevate tra le dimensioni del frutto e la latitudine e la longitudine (il frutto si accorcia verso Est, mentre si assottiglia verso Nord).
Il numero cromosomico di T. foetidum è: 2n = 14[9].

Variabilità

Nell'elenco che segue sono indicate alcune sottospecie (l'elenco può non essere completo e alcuni nominativi sono considerati da altri autori dei sinonimi della specie principale o anche di altre specie):

  • Th. foetidum subsp. acutilobum (DC.) N.Friesen (1993)
  • Th. foetidum subsp. olidum (Jordan) Nyman (1878)
  • Th. foetidum subsp. nevadense (Font Quer ex P.Monts.) Molero Mesa & Pérez Raya (1987)
  • Th. foetidum subsp. valentinum O.Bolòs & Vigo (1974)
  • Th. foetidum var. alpestre (Gaudin) P. Fourn. (1936)
  • Th. foetidum var. glabrescens: le piante sono completamente glabre.
  • Th. foetidum var. glabrum Koch
  • Th. foetidum var. glandulosissmum Finet & Gagnep. (1903)

Descrizione sottospecie italiane

Secondo Pignatti[10] in Italia è presente una sola sottospecie di Pigamo puzzolente: Talictrum foetidum var. glabrum Koch, caratterizzato dall'avere solamente peli ghiandolosi; mentre si possono trovano individui con peli ghiandolari mescolati a peli semplici.

Ibridi

Con la specie “Pigamo minore” la pianta di questa voce forma il seguente ibrido interspecifico:

Sinonimi

Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco che segue indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:

  • Thalictrum alpestre Gaudin (1828)
  • Thalictrum gracile C.A. Meyer in Ledeb. (1830)
  • Thalictrum minus var. foetidum (L.) Hook. f. & Thomson (1855)
  • Thalictrum olidum Jordan (1860)
  • Thalictrum pubescens C.A. Meyer, non Pursh (1814)
  • Thalictrum saxatile Vill. (1779)
  • Thalictrum styloideum L. fil. (1782)
  • Thalictrum vaginatum Royle (1834), non Desf.

Specie simili

Le specie più simili a quella di questa voce sono quelle appartenenti al Gruppo di Th. minus:

  • Thalictrum minus L.: è la pianta più piccola del gruppo ed è completamente inodore.
  • Thalictrum majus Crantz: è la pianta più alta del gruppo (fino a 120 cm); anche i segmenti fogliari sono più larghi (10 – 30 mm).
  • Thalictrum saxatile DC.: le foglie sono addensate a metà fusto, mentre è praticamente nudo verso l'infiorescenza.

Usi

Farmacia

Anticamente, secondo la medicina popolare, a queste piante venivano attribuite diverse proprietà medicamentose. Ora non più in quanto sono considerate tossiche e nocive alla salute umana. Infatti queste piante (nelle radici) contengono un colorante giallo tossico, una volta usato per colorare la lana, la ”macrocarpina”. Anche il bestiame al pascolo evita di mangiare le foglie di questa pianta[11].
La pianta di questa voce è interessata da diverse ricerche farmacologiche sui flavonoidi e alcaloidi[12][13].

Note

  1. ^ (EN) Thalictrum foetidum L. | Plants of the World Online | Kew Science, su Plants of the World Online. URL consultato il 7 febbraio 2021.
  2. ^ a b Motta, p. 826.
  3. ^ Pignatti, vol. 1 - p. 277.
  4. ^ Tavole di Botanica sistematica, su dipbot.unict.it. URL consultato il 5 settembre 2010 (archiviato dall'url originale il 14 maggio 2011).
  5. ^ Flora Alpina, vol. 1 - pag. 190.
  6. ^ Botanica Sistematica, p. 327.
  7. ^ Strasburger, p. 817.
  8. ^ JELASKA S. D., NIKOLIC T. & MIHELJ D., Fruit variability of Thalictrum L. (Ranunculaceae) Genus in Europe, in Museo Civico di Rovereto; Suppl. II al n. 11/1995; pag. 243.
  9. ^ Tropicos Database, su tropicos.org. URL consultato il 7 settembre 2010.
  10. ^ Pignatti, p. 338.
  11. ^ Motta, p. 827.
  12. ^ Zh. S. Nuralieva, V. I. Litvinenko and P. K. Alimbaeva, Flavonoids of Thalictrum foetidum , in CHEMISTRY OF NATURAL COMPOUNDS; Volume 5, Number 5, 307-308, DOI: 10.1007/BF00595063.
  13. ^ S. Abdizhabbarova, Z. F. Ismailov and S. Yu. Yunusov, Alkaloids of the roots of Thalictrum foetidum , in CHEMISTRY OF NATURAL COMPOUNDS; Volume 4, Number 5, 281, DOI: 10.1007/BF00568556.

Bibliografia

  • Giacomo Nicolini, Enciclopedia Botanica Motta. Volume terzo, Milano, Federico Motta Editore, 1960, p. 826.
  • Sandro Pignatti, Flora d'Italia. Volume primo, Bologna, Edagricole, 1982, p. 337, ISBN 88-506-2449-2.
  • AA.VV., Flora Alpina. Volume primo, Bologna, Zanichelli, 2004, p. 190.
  • 1996 Alfio Musmarra, Dizionario di botanica, Bologna, Edagricole.
  • Eduard Strasburger, Trattato di Botanica. Volume 2, Roma, Antonio Delfino Editore, 2007, p. 817, ISBN 88-7287-344-4.
  • Judd-Campbell-Kellogg-Stevens-Donoghue, Botanica Sistematica - Un approccio filogenetico, Padova, Piccin Nuova Libraria, 2007, p. 327, ISBN 978-88-299-1824-9.

 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori e redattori di Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia IT

Thalictrum foetidum: Brief Summary ( Italian )

fornì da wikipedia IT

Il Pigamo puzzolente (nome scientifico Thalictrum foetidum L. 1753) è una pianta perenne, dai piccoli fiori, appartenente alla famiglia delle Ranunculaceae.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori e redattori di Wikipedia
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia IT

Stinkende ruit ( olandèis; flamand )

fornì da wikipedia NL

De stinkende ruit (Thalictrum foetidum) is een overblijvende plant uit de ranonkelfamilie (Ranunculaceae) die te vinden is in het hooggebergte van Europa en Azië.

Naamgeving en etymologie

  • Frans: Pigamon fétide
  • Duits: Stink-Wiesenraute
  • Engels: Stinkende Wiesenraute

De botanische naam Thalictrum is afgeleid van het Oudgriekse θάλικτρον, thaliktron, een naam gegeven door de oud-Griekse arts en botanicus Pedanius Dioscorides (ca. 40-90 n.Chr.) aan een plant met gedeelde bladeren. De soortaanduiding foetidum is afgeleid van het Latijnse foetidus en betekent 'stinkend'.

Kenmerken

De stinkende ruit is een tot 30 cm hoge overblijvende, kruidachtige plant met een donzig behaarde stengel en een basaal bladrozet van grijze, breed driehoekige, drie- tot viervoudig geveerde blaadjes met afgeronde bladlobjes. De plant heeft een onwelriekende geur.

De bloemen staan in een eindstandige pluim met lange takken. Ze zijn afhangend, radiaal symmetrisch, met een zeer eenvoudig bloemdek van enkele kleine paarsgroene kroonblaadjes en een tiental gele meeldraden, langer dan de kroonblaadjes en met gele helmhokjes.

De plant bloeit van juni tot augustus.

Habitat en verspreiding

De stinkende ruit groeit voornamelijk in het hooggebergte, op zonnige, rotsige plaatsen op kalksteen, van 1.500 tot 2.400 m hoogte. Hij komt voor in Midden-Europese en Aziatische gebergtes.

Bronnen, noten en/of referenties
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NL

Stinkende ruit: Brief Summary ( olandèis; flamand )

fornì da wikipedia NL

De stinkende ruit (Thalictrum foetidum) is een overblijvende plant uit de ranonkelfamilie (Ranunculaceae) die te vinden is in het hooggebergte van Europa en Azië.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia NL

Žltuška smradľavá ( slovach )

fornì da wikipedia SK

Žltuška smradľavá (Thalictrum foetidum) je stredne vysoká lúčna bylina zo širokého rodu žltuška, ktorej listy po rozmliaždení nepríjemne páchnu.

Výskyt

Rastlina pomerne teplomilná, vyskytuje sa v teplejších oblastiach Európy od Francúzska a Španielska až po Balkánsky polostrov a Turecko, Slovenskom prechádza severná hranica európskeho rozšírenia. Rastie ďalej na Kaukaze, v Malej Ázii a na južnej hranici mierneho pásma cez Čínu, Mongolsko až po východnú Sibír a Japonsko. Vyskytuje sa tiež v miernom páse pod Himálajmi na severe indického subkontinentu.[1]

Rastie na slnečných lúkach a krovinatých strániach v kamenitých pôdach s vápencovitým alebo čadičovitým podložím. Rastlinám nevadí mierny tieň, neznášajú však dlhodobé vlhko.[2]

Opis

 src=
Kvety žltušky smradľavej

Je to rastlina vytrvalá, vyrastajúca do výšky 20 až 50 cm, na byli aj listoch je žľaznato chlpatá. Priama byľ vyrastajúca z podzemku s nitkovými koreňmi je prevažne nerozvetvená, pozdĺžne plytko ryhovaná, jej spodná časť býva naružovalá. Dolné listy, usychajúce v čase kvitnutia, majú stopky s pošvou objímajúce byľ, horné sú prisadlé. Bývajú trikrát až štyrikrát zperené, ich lístočky na rube olovene šedé sú dlhé 3 až 10 mm, kosoštvorcové, okrúhle alebo vajcovité, majú laločné okraje a plastický žilkový povrch.

Početné obojpohlavné drobné previsnuté kvety na stopkách dlhých 5 až 15 mm vytvárajú chocholičnato metlinaté súkvetie dlhé 5 až 10 cm majúce pri báze listene. Okvetie je utvorené zo 4 až 5 vajcovitých, žltých až nazelenalých, skoro opadávajúcich kališných lístkov 4 mm dlhých. Početné tyčinky sú dlhšie ako okvetie, majú dlhé visiace nitky s pozdĺžnymi, úzkymi, na konci hrotitými žltými peľnicami. Voľných piestikov s prisadlým jednodielnym semenníkom s jedným vajíčkom je v kvete od 4 do 8, sú zakončené prisadnutou zubatou bliznou. Chromozómové číslo: 2n = 14.

Kvety nevytvárajú nektár, sú opeľované hmyzom zbierajúcim peľ alebo vetrom, pri niektorých dochádza aj k samoopeleniu. Kvitne od júna do augusta. Plodom je pozdĺžne stlačená jednosemenná nažka o dĺžke okolo 3,5 mm.[2][3][4]

Referencie

  1. GRIN Taxonomy for Plants: Thalictrum foetidum [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 2007-05-29, [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (po anglicky)
  2. a b MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Žluťucha smrdutá [online]. BOTANY.cz, rev. 2009-05-28, [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (po česky)
  3. Flora of China: Thalictrum foetidum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (po anglicky)
  4. Kemper Center for Home Gardening: Thalictrum foetidum [online]. Missouri Botanical Garden, USA, rev. 2011-05-28, [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. (po anglicky)

Iné projekty

Zdroj

  • Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Žluťucha smrdutá na českej Wikipédii.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori a editori Wikipédie
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia SK

Žltuška smradľavá: Brief Summary ( slovach )

fornì da wikipedia SK

Žltuška smradľavá (Thalictrum foetidum) je stredne vysoká lúčna bylina zo širokého rodu žltuška, ktorej listy po rozmliaždení nepríjemne páchnu.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Autori a editori Wikipédie
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia SK

Рутвиця смердюча ( ucrain )

fornì da wikipedia UK

Опис

Це трав'янисті, багаторічні рослини, 15–100 см заввишки, опушені або голі. Стебла розгалужені або прості. Базальні та проксимальні стеблові листки в'януть у період цвітіння. Дистальні стеблові листки коротко черешкові; пластини 3-перисті, 5.5–12 см; листові фрагменти широко яйцевидна або яйцеподібна, 4–15 × 3.5–15 мм, трав'янисті, верхівка тупа або гостра, краї цілі або дещо зубчасті. Квітоніжка тонка, 5–15 мм. Чашолистків 4 або 5, пелюсткової типу, жовті, відтінок зеленуватий, яйцевидні, 2.5–4 × ≈1.5 мм. Пелюстки відсутні. Тичинки дуже численні. Сім'янки сидячі, з боків стиснуті, 3–5 мм, опушені. Цвітіння: з червня по серпень.

Відтворення відбувається через запилення, яке гарантується, перш за все, вітром. Хоча ці рослини мають нектар і різні комахи, такі як бджоли та оси, харчуються пилком, що також може викликати запліднення.

Поширення

Азія: Вірменія, Азербайджан, Грузія, Російська Федерація, Китай, Японія, Казахстан, Киргизстан, Таджикистан, Монголія, Афганістан, Іран, Туреччина, Бутан, Індія, Непал, Пакистан; Європа: Російська Федерація, Україна, Австрія, Чехія, Угорщина, Словаччина, Швейцарія, Боснія і Герцеговина, Болгарія, Хорватія, Італія, Македонія, Румунія, Сербія, Франція, Іспанія.

Населяє схили, луки, вологі скелясті виступи.

В Україні зростає на вапняках, крейді й гранітах — у Розточчі, 3х. Лісостепу і Донецькому Лісостепу, рідко (гори Артема)[2]. Входить до переліку видів, які перебувають під загрозою зникнення на території Запорізької області[3].

Галерея

Примітки

  1. Thalictrum foetidum // Ю. Кобів. Словник українських наукових і народних назв судинних рослин (Серія «Словники України»). — Київ : Наукова думка, 2004. — 800 с. — ISBN 966-00-0355-2.
  2. а б Доброчаева Д.Н., Котов М.И., Прокудин Ю.Н., и др. Определитель высших растений Украины. — Киев : Наукова думка, 1987. — С. 52. (рос.)(укр.)
  3. а б Андрієнко Т.Л., Перегрим М.М. (уклад.). Офіційні переліки регіонально рідкісних рослин адміністративних територій України (довідкове видання). — Київ : Альтерпрес, 2012. — 148 с. — ISBN 978-966-542-512-0.

Джерела

Unidentified Buttercup Closeup 1500px.jpg Це незавершена стаття про Жовтецеві.
Ви можете допомогти проекту, виправивши або дописавши її.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Автори та редактори Вікіпедії
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia UK

Thalictrum foetidum ( vietnamèis )

fornì da wikipedia VI

Thalictrum foetidum là một loài thực vật có hoa trong họ Mao lương. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]

Hình ảnh

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Thalictrum foetidum. Truy cập ngày 13 tháng 6 năm 2013.

Liên kết ngoài


Hình tượng sơ khai Bài viết về chủ đề Họ Mao lương này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia VI

Thalictrum foetidum: Brief Summary ( vietnamèis )

fornì da wikipedia VI

Thalictrum foetidum là một loài thực vật có hoa trong họ Mao lương. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visité la sorgiss
sit compagn
wikipedia VI

Василистник вонючий ( russ; russi )

fornì da wikipedia русскую Википедию
Царство: Растения
Подцарство: Зелёные растения
Отдел: Цветковые
Надпорядок: Ranunculanae Takht. ex Reveal, 1993
Порядок: Лютикоцветные
Семейство: Лютиковые
Подсемейство: Isopyroideae Schrödinger, 1909
Триба: Isopyreae
Подтриба: Василисниковые
Вид: Василистник вонючий
Международное научное название

Thalictrum foetidum L.

Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
NCBI 1084670EOL 2873977GRIN t:36436IPNI 714440-1TPL kew-2512696

Васили́стник воню́чий (лат. Thalíctrum foétidum) — травянистое растение рода Василистник семейства Лютиковые (Ranunculaceae).

Василистник вонючий обязан своим названием железистому опушению, выделения которого придают растению своеобразный запах.

Морфология

Соцветия

Корневище короткое, горизонтальное.

Растение коротко железисто и реснитчато опушённое. Стебли 30(20)—50(70) см высотой, зелёные, равномерно и рыхло облиственные.

Листья широкотреугольные, до 20 (25) см длиной и шириной, трижды-четырежды перистые, в очертании широкояйцевидные с округло-яйцевидными, округлые или полусердцевидно-округлые трёхлопастными, опушёнными снизу листочками, на черешках 1—4 см длиной, без прилистников, пластинки их в очертании широкояйцевидные, до 25 см длиной. Листочки, туповато надрезанно-зубчатые, 6—15 мм шириной и такой же длины.

Цветки многочисленные мелкие, правильные, в рыхлой метёлке, на цветоножках 0,5—3 см длиной, поникающие. Околоцветник простой из четырёх—пяти рано опадающих красновато-бурых или фиолетовых листочков 3—4 см длиной. Тычинки многочисленные, в 3 раза превышающие пестик, с тонкими нитями, равными по длине пыльнику (3—5 мм). Пестиков 8—12. Цветёт в июне — июле.

Формула цветка: ∗ P 4 − 5 A ∞ G 8 − 12 {displaystyle ast P_{4-5};A_{infty };G_{8-12}} {displaystyle ast P_{4-5};A_{infty };G_{8-12}}[2].

Плодики — многоорешки 2—3,5 мм длиной, сидячие, яйцевидно-продолговатые, продольно-ребристые, железисто-опушённые, с загнутым (прямым) носиком.

Распространение

Встречается на Кавказе, Урале[3], в Западной и Восточной Сибири, на Алтае, на Дальнем Востоке, в горах Средней Азии[3] и в Монголии[4].

Растёт в светлых берёзовых и лиственничных лесах, на опушках и лугах, в степях, по открытым луговым щебнистым или каменистым обрывам и скалам и в арчовниках, в горах до 4000 м над уровнем моря[3].

На Алтае встречается в юго-восточной части Алтайских гор, причём поднимается иногда выше лесного предела, задерживаясь на южных склонах[5].

Химический состав

В траве содержатся кумарины, до 6,5 % сапонинов[3], свыше 1 % флавоноидов[3], в том числе рутин, глюкорамнин, около 0,7 % алкалоидов (в том числе алкалоид фетидин)[3], магнофлорин, тальфин, тальфидин, берберин, изоболдин, глауцин, таликмидин, корунин, органические кислоты и 1—2 % дубильных веществ[3]. Свежее растение содержит следы эфирного масла, в состав которого входит камфара. Корни содержат около 1 % алкалоидов. Растение относится к ядовитым[5].

Хозяйственное значение и применение

Василистник вонючий охотно поедают овцы, козы и крупный рогатый скот. С целью сохранения зарослей заготовку следует проводить через два года[5].

Используется в декоративном садоводстве. У василистника вонючего соцветия неброские, зато его крупные кусты, покрытые изящной листвой, декоративны с весны до конца лета.

Использование в медицине

Растение обладает слабительным, мочегонным, жаропонижающим, успокаивающим, противовоспалительным, антисептическим, кровоостанавливающим, ранозаживляющим действием.

В научной медицине применяется настойка травы василистника вонючего на 70-градусном спирте, назначаемая в качестве гипотензивного средства на ранних стадиях гипертонической болезни.[3] Препарат вызывает расширение сосудов и снижение артериального давления; он обладает малой токсичностью и во многих случаях не уступает по гипотензивному действию препарату раувольфин, к тому же переносится лучше последнего. Назначается также при стенокардии и нарушениях кровообращения.[6]

В тибетской медицине под названием «ове-рен» василистник вонючий применяется при отёках, водянке, гинекологических заболеваниях и сращивании сухожилий, в основном применяется при болезнях печени и гипертонии. Сок, выделяемый из корня этого растения, является эффективным средством для лечения ран.

При варке с последующим настаиванием корней получается краска жёлтого цвета. Этой краской окрашивали шёлк. Существует поверье, что если потереть этой краской глаза, то они никогда не будут болеть.[5]

В народной медицине Сибири василистник вонючий применяется при головных болях, как общеукрепляющее средство и при желудочно-кишечных заболеваниях[3], как противорвотное (при «надсаде»), как слабительное и противоотёчное. Кроме того, его рекомендуют при лечении язв, ран и травм.

Настой и отвар корней и надземной части растения с цветками благоприятно действует при саркоме и других злокачественных новообразованиях.[7]

Примечания

  1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
  2. Экофлора Украины = Екофлора України (укр.) / Відпов. ред. Я. П. Дідух. — К.: Фітосоціоцентр, 2004. — Т. 2. — 480 с..
  3. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Губанов И. А., Крылова И. Л., Тихонова В. Л. Дикорастущие полезные растения СССР. — М.: Мысль, 1976. — 360 с. (Проверено 18 февраля 2010)
  4. Электронный каталог сосудистых растений Азиатской России — Василисник вонючий (Проверено 17 октября 2009)
  5. 1 2 3 4 Никифоров Ю. В. Алтайские травы-целители. — Горно-Алтайск: Юч-Сумер – Белуха, 1992. (Проверено 17 октября 2009)
  6. Лекарственные растения Сибири — Василистник вонючий (Проверено 17 октября 2009)
  7. Данников Н. Исцеление возможно. Сборник рецептов и рекомендаций народной медицины для излечения и профилактики злокачественных и доброкачественных опухолей. — М.: Рипол-Классик, 1997. — ISBN 5-87907-067-0. (Проверено 17 октября 2009)
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Авторы и редакторы Википедии

Василистник вонючий: Brief Summary ( russ; russi )

fornì da wikipedia русскую Википедию

Васили́стник воню́чий (лат. Thalíctrum foétidum) — травянистое растение рода Василистник семейства Лютиковые (Ranunculaceae).

Василистник вонючий обязан своим названием железистому опушению, выделения которого придают растению своеобразный запах.

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
Авторы и редакторы Википедии

腺毛唐松草 ( cinèis )

fornì da wikipedia 中文维基百科
二名法 Thalictrum foetidum
L.

腺毛唐松草学名Thalictrum foetidum)为毛茛科唐松草属下的一个种。

参考文献

扩展阅读

小作品圖示这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
 title=
licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
维基百科作者和编辑

腺毛唐松草: Brief Summary ( cinèis )

fornì da wikipedia 中文维基百科

腺毛唐松草(学名:Thalictrum foetidum)为毛茛科唐松草属下的一个种。

licensa
cc-by-sa-3.0
drit d'autor
维基百科作者和编辑