Boğambürc (lat. Loranthus)[1] - bağamburckimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Boğambürc (lat. Loranthus) - bağamburckimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Ochmet (Loranthus) je rod rostlin z čeledi ochmetovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené poloparazitické keře se vstřícnými listy a nenápadnými přisedlými květy, rostoucí zejména na dubech. Plodem je bobule. Rod zahrnuje v závislosti na taxonomickém pojetí od 2 do 10 druhů. Je rozšířen od Evropy po Japonsko a jihovýchodní Asii. V teplejších oblastech České republiky se vyskytuje ochmet evropský.
Ochmety jsou opadavé nebo stálezelené (L. odoratus), poloparazitické, lysé, dvoudomé keře s jednoduchými téměř až zcela vstřícnými listy se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné, zpravidla pěti nebo šestičetné, přisedlé, uložené v prohlubních vřetene úžlabního nebo vrcholového hroznu. Každý květ je podepřen drobným listenem. Kalich je vejcovitý, bez laloků. Koruna je bílá, nažloutlá nebo zelenavá, tvořena 4 nebo 6 drobnými, volnými korunními lístky. Tyčinky jsou přirostlé ke korunním lístkům. Semeník obsahuje jedinou komůrku a nese válcovitou čnělku zakončenou hlavatou až uťatou bliznou. Plodem je kulovitá až vejcovitá, hladká bobule.[1][2]
Rod ochmet zahrnuje v závislosti na taxonomickém pojetí 2[2] až 10[1] druhů. Je rozšířen od střední a jihovýchodní Evropy přes jihozápadní a Střední Asii, Himálaj, Mongolsko a Čínu po Japonsko a jihovýchodní Asii.[1][3][2] Ochmet evropský (v úzkém taxonomickém pojetí) je rozšířen ve střední a jihovýchodní Evropě, izolovaně také v jižním Turecku a na Krymu. V České republice roste poměrně hojně až roztroušeně v teplejších oblastech.[4] Druh Loranthus odoratus se vyskytuje v tropické jihovýchodní Asii na ostrovech Sumatra a Sulawesi.
Ochmety jsou poloparazitické keře, rostoucí na kmenech a větvích jiných dřevin. Nejčastěji rostou na různých druzích dubů. Ochmet evropský je vzácně nacházen i na jiných listnatých dřevinách, jako je habr obecný, trnka obecná nebo javor babyka, mimo území ČR i na kaštanovníku, buku lesním nebo lípě. Může být naopak hostitelem jmelí bílého.[4] Některé asijské taxony rostou i na jiných zástupcích čeledi bukovité, na meruňce, hrušních, břízách, jilmech, olších nebo platykaryji z čeledi ořešákovité. Tchajwanský druh Loranthus kaoi parazituje na jiných poloparazitických zástupcích čeledi ochmetovité, zejména na rodu Taxillus.[1]
Ochmet proniká haustorii do dřeva hostitelské dřeviny a připojuje se přímo k cévám xylému, z nichž čerpá vodu a minerální látky jdoucí od kořenů do koruny stromu. Rostlina provozuje vlastní fotosyntézu a nedochází k výměně asimilátů s hostitelem.[5]
Taxonomie rodu Loranthus je dosud velmi nesjednocená. V minulosti do něj byly řazeny stovky druhů (Květena České republiky uvádí 450 až 500 druhů[4]), které byly s nástupem molekulárních metod postupně rozřazeny do jiných rodů této taxonomicky komplikované čeledi. K. Kubitzki uvádí v díle vydaném v roce 2015 pouze 2 druhy: Loranthus europaeus a L. odoratus. Druh L. europaeus je zde pojat široce, s rozšířením sahajícím od Evropy až po Japonsko, a jsou do něj zahrnuty asijské druhy (L. tanakae, L. lambertianus, L. delavayi, L. kaoi aj.), v některých starších zdrojích řazené do samostatného rodu Hyphear.[2][1][3][6] Podle výsledků molekulárních studií je nejblíže příbuzným rodem monotypický rod Cecarria, zastoupený jediným druhem v oblasti od Malých Sund po Austrálii.[7]
Ochmet (Loranthus) je rod rostlin z čeledi ochmetovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené poloparazitické keře se vstřícnými listy a nenápadnými přisedlými květy, rostoucí zejména na dubech. Plodem je bobule. Rod zahrnuje v závislosti na taxonomickém pojetí od 2 do 10 druhů. Je rozšířen od Evropy po Japonsko a jihovýchodní Asii. V teplejších oblastech České republiky se vyskytuje ochmet evropský.
Kemladhèh utawa kemladhèyan (basa Indonésia: benalu, basa Latin:Loranthus, suku Loranthaceae) iku jinisé golongan tetuwuhan parasit obligat kang urip ana ing pang (dahan) wit tetuwuhan liyané. Kemladhèh bisa tinemu kanthi gampang ing wit-witan kang gedhé ing tlatah tropis. Tentanduran iki ngasilaké tlutuh utawa dhadhak kang pliket. Panyebaran tetuwuhan parasit iki, mergané diréwangi déning unggas (ornithokori) utawa jinis-jinis manuk. Manuk kang mangan woh lan wijiné lan nelèkaké ing pang, lan wijiné banjur thukul nyambah. Wit siji iki gampang urip ana ing wit-witan ing tlatah tropis, kaya ta ing wit pelem, jeruk, jambu wiji, jambu kluthuk, jambu banyu, nangka, lan sapanunggalané.
Kemladhéh diibarataké kayadéné wong kang seneng mélu utawa numpang kepentingané ing pangudiné wong liya kanthi ora usaha dhéwé. Ing Basa Inggris karan parasit utawa hive.
Sanépa Kemladhéyan ngajak sempal, diparabaké tumrap wong kang ngajak lan ndadèkaké cilaka uripé wong utawa panggonan kang ditumpangi.
Kemladhèh utawa kemladhèyan (basa Indonésia: benalu, basa Latin:Loranthus, suku Loranthaceae) iku jinisé golongan tetuwuhan parasit obligat kang urip ana ing pang (dahan) wit tetuwuhan liyané. Kemladhèh bisa tinemu kanthi gampang ing wit-witan kang gedhé ing tlatah tropis. Tentanduran iki ngasilaké tlutuh utawa dhadhak kang pliket. Panyebaran tetuwuhan parasit iki, mergané diréwangi déning unggas (ornithokori) utawa jinis-jinis manuk. Manuk kang mangan woh lan wijiné lan nelèkaké ing pang, lan wijiné banjur thukul nyambah. Wit siji iki gampang urip ana ing wit-witan ing tlatah tropis, kaya ta ing wit pelem, jeruk, jambu wiji, jambu kluthuk, jambu banyu, nangka, lan sapanunggalané.
Mangandeuh (Loranthus) nyaéta ngaran tutuwuhan anu miboga sifat parasit alias dina hirupna teu merlukeun taneuh sabagé média tumuwuhna.[1] Mangandeuh hirup dina dahan-dahan tangkal séjén sarta nyesep mineral anu teu larut, nepi ka éta tangkal paéh.[1] Kembang mangandeuh kaasup bunga berumah satu. Sikina ngandung geutah.[1] prosés ngembang biakna dibantuan ku sasatoan atawa manuk anu ngadahar sikina, siki mangandeuh anu geutahan didahar ku sasatoan atawa manuk tuluy éta siki téh napel dina dahan bareng jeung tai manuk anu ngadaharna téa, sarta tuluy tumuwuh dina éta dahan.[1]
Daun jeung watang mangandeuh ngandung saponin jeung tanin, sedengkeun daunna ngandung alkaloida jeung flanovoida.[2]
Mangandeuh anu napel dina sawatara tutuwuhan misalna tangkal entéh (Camelia sinensis), dumasar kana pangalaman bisa dipaké ubar anti kanker.[1] Sedengkeun mangandeuh anu napel dina tangkal jeruk nipis (Citrus aurantifolia) bisa dimangpaatkeun pikeun ubar kasakit amandel, umumna mangandeuh bisa dimangpaatkeun pikeun ubar campak.[1] Daun jeung watang mangandeuh ogé bisa digunakeun pikeun ubar kasakit konéng[2] , anti radang, anti baktéri, jeung anti bareuh.[3] Daunna sorangan bisa digunakeun pikeun ubar radang rahim jeung batuk.[3]
Mangandeuh (Loranthus) nyaéta ngaran tutuwuhan anu miboga sifat parasit alias dina hirupna teu merlukeun taneuh sabagé média tumuwuhna. Mangandeuh hirup dina dahan-dahan tangkal séjén sarta nyesep mineral anu teu larut, nepi ka éta tangkal paéh. Kembang mangandeuh kaasup bunga berumah satu. Sikina ngandung geutah. prosés ngembang biakna dibantuan ku sasatoan atawa manuk anu ngadahar sikina, siki mangandeuh anu geutahan didahar ku sasatoan atawa manuk tuluy éta siki téh napel dina dahan bareng jeung tai manuk anu ngadaharna téa, sarta tuluy tumuwuh dina éta dahan.
Loranthus is a genus of parasitic plants that grow on the branches of woody trees. It belongs to the family Loranthaceae, the showy mistletoe family.[2] In most earlier systematic treatments it contains all mistletoe species with bisexual flowers, though some species have reversed to unisexual flowers. Other treatments restrict the genus to a few species. The systematic situation of Loranthus is not entirely clear.
The generic name in botanical Latin means strap-flower, in reference to the shape of the petals.[3]
The taxonomic history of the generic name Loranthus is complicated. In 1753, Carl Linnaeus used the name Loranthus for a genus of one species, Loranthus americanus, which was thus the type species. He later added other species, including Loranthus scurrula in 1762, a species he had previously placed in a separate genus, Scurrula, and Loranthus europaeus in 1763, a name first used by Jacquin in 1762. However, Loranthus americanus has been included in Psittacanthus since that genus was first erected in 1830. Application of priority as set out in the International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants requires the name Loranthus to be used instead of Psittacanthus, with a different genus name used for the remaining species Linnaeus placed in Loranthus. To avoid altering established usage, the International Botanical Congress of 1930 decided to conserve Loranthus L. (1762), with the type species Loranthus scurrula, over Loranthus L. (1753). However, when Loranthus in this sense was split further, Loranthus scurrula was placed in the revived genus Scurrula. The conservation decision in 1930 meant that Loranthus should be used instead of Scurrula, and a different name used for Scurrula.[4] Again to avoid altering established usage, a proposal was agreed in 1964 to conserve Loranthus Jacq. (1762), with the type species Loranthus europaeus, over Loranthus L. (1753).[5]
The number of species recognized in the genus Loranthus has varied widely. At one time it included almost all mistletoes. It was then split into many genera, leaving only L. europaeus from Europe eastwards and L. odoratus from tropical Asia.[6] The Flora of China lists six species native to China (three endemic), stating that there are about ten species in total.[7] Species recognized as of May 2015 are:[6][7][8]
Some species of Loranthus, in the broad sense, are parasites on cultivated trees; for example, they occur in Kerala and Uttarakhand India on mango trees (Mangifera indica), sapota trees (Manilkara zapota) and poplar trees.[9] The majority of the Anogeissus latifolia trees in the Biligirirangan Hills of Karnataka are infected by Loranthus species and in Africa, they are pests in cocoa plantations. These plants grow strongly on ageing trees particularly somewhere in the middle of old branches. Once established, they steal minerals and water, as well as block sunlight by covering the encroached place.[9]
The flowers of Loranthus europaeus are small, green, usually have four to six parts, and may be either unisexual or bisexual. Other species of a broader Loranthus have very large, showy flowers, with blooms in bright colours. The fruits are berries, usually containing a single seed, that is dispersed by birds.[10]
The floral characteristics indicate that it is ornithophilous in nature and has moderate quantity nectar stored in its perianth tube. The mature buds require external factors like tripping to ensure that they open up. In the absence of this, the buds fall off without opening. Birds help in this process and mature buds eject a cloud of pollens that sticks to the head or beak of the probing bird. The birds seen visiting these flowers in India are Tickell's flowerpecker, purple-rumped sunbird, purple sunbird and spider-hunter.[11][12]
Loranthus is a genus of parasitic plants that grow on the branches of woody trees. It belongs to the family Loranthaceae, the showy mistletoe family. In most earlier systematic treatments it contains all mistletoe species with bisexual flowers, though some species have reversed to unisexual flowers. Other treatments restrict the genus to a few species. The systematic situation of Loranthus is not entirely clear.
The generic name in botanical Latin means strap-flower, in reference to the shape of the petals.
Loranto (Loranthus) estas genro de parazitaj, plejparte tropikaj plantoj el familio lorantacoj (Loranthaceae). Laŭ plej nova klasifiko, ĝia sola specio estas la eŭropa (flava) loranto (Loranthus europeus), kiu estas ofte nomata flava visko, kontraste al blanka visko. Sed loranto estas falfolia planto, kun nigroverda tigo kaj kun flavaj beroj, starantaj en grapoloj. Ĝi vivas ofte sur kverko. Ĝiaj beroj entenas unu grajnon, kiun disvastigas la birdoj.
La strikte traktita Loranthus europaeus disvastiĝis en Mez-Eŭropo kaj Okcidenta Aziio, sed pli larĝe traktite, la reprezentantoj de la specio indiĝenaj ankaŭ en Afriko kaj Azio.
En Barato ĝi damaĝas la mangujojn (Mangifera indica), en Afriko la kakaujajn plantejojn.
Loranto (Loranthus) estas genro de parazitaj, plejparte tropikaj plantoj el familio lorantacoj (Loranthaceae). Laŭ plej nova klasifiko, ĝia sola specio estas la eŭropa (flava) loranto (Loranthus europeus), kiu estas ofte nomata flava visko, kontraste al blanka visko. Sed loranto estas falfolia planto, kun nigroverda tigo kaj kun flavaj beroj, starantaj en grapoloj. Ĝi vivas ofte sur kverko. Ĝiaj beroj entenas unu grajnon, kiun disvastigas la birdoj.
La strikte traktita Loranthus europaeus disvastiĝis en Mez-Eŭropo kaj Okcidenta Aziio, sed pli larĝe traktite, la reprezentantoj de la specio indiĝenaj ankaŭ en Afriko kaj Azio.
Loranthus es un género de plantas parásitas que crecen en las ramas de los árboles maderables.[1] Contiene 1341 especies y se encuadra en la familia Loranthaceae, de la es el género tipo. Se distribuyen por el mundo, principalmente en Kerala en India, donde son una amenaza sobre el árbol mango (Mangifera indica).
Crecen sobre las ramas medias o viejas de los árboles. Una vez establecidas, toman rápidamente el nutriente y la luz solar, cubriendo las ramas del árbol que la hospeda, convirtiéndola en débil e inactiva. Las flores de Loranthus son de color rosa. LLegando a ser una amenaza al cubrir por un período los árboles al privarles de la luz solar necesaria para la fotosíntesis.
Ciertas especies, por ejemplo Loranthus micranthus que parasita entre otros a Myoporum laetum, Persea americana, Baphia nitida, Kola acuminata, Pentaclethra macrophylla, y Azadirachta indica, tienen aplicaciones medicinales como anti-diabético, antibacterial, antihipertensivo, hipolipidemico, antioxidante, antidiareal y estimulación inmunológica[2][3]
Loranthus es un género de plantas parásitas que crecen en las ramas de los árboles maderables. Contiene 1341 especies y se encuadra en la familia Loranthaceae, de la es el género tipo. Se distribuyen por el mundo, principalmente en Kerala en India, donde son una amenaza sobre el árbol mango (Mangifera indica).
Loranthus é un xénero botánico de plantas parasitas que crecen nas ramas das árbores madeireiras.[1] Ten 1341 especies pertencentes á familia Loranthaceae. Distribúense polo mundo, principalmente en Kerala na India, onde son unha ameaza para a mangueira (Mangifera indica).
Crecen sobre as pólas medias ou vellas das árbores. Unha vez establecidas, toman rapidamente o nutriente e a luz solar, cubrindo as ramas da árbore que a hospeda, converténdoa en débil e inactiva. As flores de Loranthus son de cor rosa.
Loranthus é un xénero botánico de plantas parasitas que crecen nas ramas das árbores madeireiras. Ten 1341 especies pertencentes á familia Loranthaceae. Distribúense polo mundo, principalmente en Kerala na India, onde son unha ameaza para a mangueira (Mangifera indica).
Žuta imela (ljepak, lijepak, lat. Loranthus), biljni rod iz porodice ljepkovki (Loranthaceae), dio reda santalolike. Šest je priznatih vrsta koje rastu po Europi, Kini, Koreji i Japanu.[1]
Žuta imela (ljepak, lijepak, lat. Loranthus), biljni rod iz porodice ljepkovki (Loranthaceae), dio reda santalolike. Šest je priznatih vrsta koje rastu po Europi, Kini, Koreji i Japanu.
Rjemjenica[1] (Loranthus) je ród ze swójby rjemjenicowych rostlinow (Loranthaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Rjemjenica (Loranthus) je ród ze swójby rjemjenicowych rostlinow (Loranthaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
europska rjemjenica (Loranthus europaeus)Benalu (Loranthus, suku Loranthaceae) adalah termasuk tumbuhan parasit obligat yang hidup dan tumbuh pada batang (dahan) pohon tumbuhan lain. Benalu dapat dijumpai dengan mudah pada pohon-pohon besar di daerah tropis. Biji tumbuhan ini pada buahnya menghasilkan getah seperti lem berbentuk jeli yang lengket.
Benalu menyerap makanan dari pohon inangnya sehingga merugikan inangnya, jika dibiarkan benalu dapat bertambah banyak dan dapat menyebabkan tumbuhan inangnya kurus dan pada akhirnya kering dan tumbuhan inangnya mati.
Penyebaran tumbuhan ini terjadi dibantu oleh burung, apabila burung memakan buah dan bijinya lalu mengekskresikan pada dahan pohon, bijinya yang lengket akan menempel pada dahan pohon selanjutnya akan berkecambah dan benalu muda mulai tumbuh.
Benalu sering dikaitkan dengan orang yang senang menumpang kepentingannya kepada usaha orang lain tanpa mau berusaha sendiri. Hal ini mirip dengan ungkapan parasite atau hive di dalam bahasa Inggris.
Idiom Alah limau oleh benalu, dituju kepada orang yang merugikan atau menyusahkan hidup orang tempat dia menumpang.
Benalu (Loranthus, suku Loranthaceae) adalah termasuk tumbuhan parasit obligat yang hidup dan tumbuh pada batang (dahan) pohon tumbuhan lain. Benalu dapat dijumpai dengan mudah pada pohon-pohon besar di daerah tropis. Biji tumbuhan ini pada buahnya menghasilkan getah seperti lem berbentuk jeli yang lengket.
Benalu menyerap makanan dari pohon inangnya sehingga merugikan inangnya, jika dibiarkan benalu dapat bertambah banyak dan dapat menyebabkan tumbuhan inangnya kurus dan pada akhirnya kering dan tumbuhan inangnya mati.
Penyebaran tumbuhan ini terjadi dibantu oleh burung, apabila burung memakan buah dan bijinya lalu mengekskresikan pada dahan pohon, bijinya yang lengket akan menempel pada dahan pohon selanjutnya akan berkecambah dan benalu muda mulai tumbuh.
Loranthus è un genere di piante epifite appartenente alla famiglia delle Loranthaceae.
Sono epifite a portamento arbustivo. Il loranto è una pianta emiparassita che vive a spese della quercia e del castagno.
Loranthus è un genere di piante epifite appartenente alla famiglia delle Loranthaceae.
Loranthus L. é um género botânico pertencente à família Loranthaceae.[1]
Loranthus L. é um género botânico pertencente à família Loranthaceae.
Loranthus Jacq. (1762), nom. cons.
non L. (1753), nom. rej.
Ремнецве́тник (лат. Loránthus) — род зелёных полупаразитных кустарников семейства Ремнецветниковые (Loranthaceae).
Ремнецветники представляют собой невысокие кустарники, ведущие полупаразитический образ жизни на деревьях из класса двудольных, редко на хвойных; ветви их покрыты зелеными супротивными или очерёдными, толстыми, кожистыми, цельнокрайними листьями. Листья имеют выраженное перистое жилкование.
Цветки большей частью резко заметные, небольшие, собраны в метельчатые или колосовидные соцветия; кроющие листья срастаются с цветоножкой во всю длину её; прицветников нет. Цветки двуполые или вследствие недоразвития однополые (растения двудомные); подчашие очень незначительное или хорошо развитое; околоцветник простой, состоящий из 4—6 желтовато-зелёных листков, сросшихся с нитями тычинок; тычинки в одинаковом числе с околоцветником; пестик один, с нитевидным столбиком, тупым или головчатым рыльцем и с нижней, одногнездой завязью.
Плод — яйцеобразная или шаровидная ягода или костянка с сочной и липкой мякотью и тонким наружным слоем.[2] Зародыш окружён обильным эндоспермом.
Всех видов ремнецветника насчитывается около 500; большинство их свойственно тропическим странам Восточного полушария. В Европе, в частности, в Крыму, встречается только один вид, Loranthus europaeus L. — паразитирующий на дубах листопадный кустарник с коричневато-зелёными ветвями и тупыми продолговато-эллиптическим листьями.
Плоды являются важным источником питания для птиц, при этом семена, пройдя через их пищеварительный тракт, остаются неповреждёнными. Вид Loranthus ferrugineus традиционно используется для лечения гипертонии.[3]
Род Ремнецветник включает 8 видов[4]:
Ремнецве́тник (лат. Loránthus) — род зелёных полупаразитных кустарников семейства Ремнецветниковые (Loranthaceae).
桑寄生属(学名:Loranthus)是桑寄生科下的一个属,为半寄生灌木植物。该属共有约10种,分布于欧洲和亚洲的温带和亚热带地区。[1]