Asena (lat. Acaena) — gülçiçəklilər sırasının gülçiçəyikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Asena (lat. Acaena) — gülçiçəklilər sırasının gülçiçəyikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Acaena és un gènere de plantes pertanyent a la família Rosaceae. Comprèn 100 espècies que es distribueixen per l'hemisferi sud, principalment a Nova Zelanda, Austràlia i a Sud-amèrica, unes poques espècies s'estenen a l'hemisferi nord, amb A. pinnatifida a Califòrnia i A. minsa a Hawaii.
Són herbes perennes i arbustos amb fulles alternes de 4-15 cm de longitud, pinnades o gairebé amb 7-21 fulles. Les flors es produeixen en inflorescències globoses d'1-2 cm de diàmetre, sense pètals. Els fruits són també densos globus amb moltes llavors.
Acaena és un gènere de plantes pertanyent a la família Rosaceae. Comprèn 100 espècies que es distribueixen per l'hemisferi sud, principalment a Nova Zelanda, Austràlia i a Sud-amèrica, unes poques espècies s'estenen a l'hemisferi nord, amb A. pinnatifida a Califòrnia i A. minsa a Hawaii.
Acéna[1][2] (Acaena), česky též plazilka[3] nebo bedrnička,[4] je rod rostlin z čeledi růžovité. Jsou to nízké byliny a polokeře se zpeřenými listy a drobnými bezkorunnými květy v kulovitých nebo klasovitých květenstvích. Plodem je nažka obalená ostnitou češulí. Rod zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen zejména na jižní polokouli. Největší počet druhů se vyskytuje v jihoamerických Andách a na Novém Zélandu. Acény se občas pěstují jako půdopokryvné rostliny a alpínky. Některé druhy mají využití v lokální medicíně.
Acény jsou zpravidla nízké, vytrvalé, stálezelené, poléhavé nebo vystoupavé byliny. Báze stonku je často dřevnatějící. Některé druhy mají pod zemí oddenek, jiné dřevnatou hlízu (kaudex). Listy jsou střídavé, nepravidelně lichozpeřené (výjimečně téměř dlanitě stažené), složené z dřípeně pilovitých až dělených úkrojků. Palisty jsou vytrvalé, přirostlé k řapíku, případně chybějící. Květy jsou oboupohlavné, bezkorunné, nenápadné, nejčastěji čtyřčetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových, kulovitých hlávkách či podlouhlých klasech. Tyčinek může být různý počet, od jedné až do 10, a bývají delší než kališní lístky. Semeník je obvykle jediný, nesoucí krátkou vrcholovou čnělku nesoucí členěnou bliznu. Plodem je nažka, která je celá obalená vytrvalou, zpravidla ostnitou češulí.[5][6][7]
List Acaena ovina
Detail květenství Acaena myriophylla
Ostnitá plodenství A. magellanica
Detail plodů A. echinata s ostnitými češulemi
Rod acéna zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen zejména na jižní polokouli. Největší počet druhů (asi 30) roste v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky. Pouze dva druhy odtud přesahují severněji: Acaena elongata do Mexika a Guatemaly a Acaena pinnatifida do Kalifornie. Severně od rovníku zasahují také některé kolumbijské a peruánské druhy. Na Havaji se vyskytovala endemická, dnes již vyhynulá Acaena exigua. Delším centrem rozšíření je Nový Zéland, odkud je známo 10 druhů, z toho 9 endemických. V Austrálii roste 6 druhů, jeden z nich přesahuje i na Novou Guineu. Některé druhy acén jsou endemity izolovaných ostrovů či souostroví: Acaena sarmentosa a A. stangii na souostroví Tristan da Cunha, A. minor na Ostrovech protinožců, A. masafuerana na Ostrovech Juana Fernándeze. V Africe se vyskytuje jediný druh, Acaena latebrosa, známý z jihoafrického Kapska.[8] V Andách rostou acény ve vysokohorských ekosystémech nad hranicí lesa, jako je páramo či puna.[9]
Údaje o způsobu opylování květů acén nejsou zcela jednoznačné. Ve většině zdrojů se uvádí, že květy neobsahují nektar a jsou na rozdíl od převážné většiny jiných zástupců čeledi růžovité opylovány větrem,[10] některé zdroje však uvádějí opylování hmyzem.[11] Většina druhů má ostnité plody, které se přichycují na srsti zvířat a peří ptáků a jsou jimi roznášeny (epizoochorie) i na velké vzdálenosti.[12] Plody byly nalezeny i na peří buřňáků přilétajících na oceánské ostrovy.[13]
Acéna novozélandská je na Britských ostrovech obtížnou invazní rostlinou. Na ostrovy byla zavlečena na přelomu 19. a 20. století s ovčí vlnou z Nového Zélandu a v současnosti pokrývá značné rozlohy zejména na písčitých stanovištích při mořských pobřežích, kde vytlačuje původní vegetaci.[14][15] Za rizikovou rostlinu je považována také v Kalifornii a Oregonu.[16][7]
Rod Acaena je v rámci čeledi Rosaceae řazen do podčeledi Rosoideae, tribu Agrimonieae a podtribu Sanguisorbinae. Ze známějších rodů je do tohoto tribu řazen např. rod Sanguisorba a středomořský rod Sarcopoterium. Podle výsledků fylogenetických studií jsou nejblíže příbuznými liniemi andské rody Polylepis a Tetraglochin.[17]
Acény jsou pěstovány jako skalničky a půdopokryvné rostliny. Lze je použít i jako náhradu trávníku zejména na sušších stanovištích a jako pokryv půdy v místech s výsadbou cibulovin. Většinou jsou stálezelené a vytvářejí nízké kobercovité porosty, které na podzim zdobí ježatá kulovitá plodenství. Mezi pěstované druhy náleží např. acéna drobnolistá (A. microphylla), acéna sivá (A. caesiiglauca), acéna stříbrná (A. argentea) a Acaena inermis. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu, na její složení však nejsou nijak náročné. Některé druhy snášejí i polostín. Dobře etablované rostliny jsou dosti odolné vůči suchu. Při kompozici výsadby je nutno počítat s jejich agresivní rozrůstavostí.[21][18][22][23] Acény se nejčastěji množí dělením trsů v jarním období. Lze je také řízkovat. Řízky se odebírají v pozdním létě a píchají přímo do květináčů do propustného substrátu. Je možné též množení výsevem, sběr semen je však obtížný a zdlouhavý.[24]
Některé druhy jsou využívány v lokální medicíně. Na Novém Zélandu zejména acéna husí (A. anserinifolia) a acéna novozélandská (A. novae-zelandiae), v Austrálii Acaena sanguisorbae, v Jižní Americe Acaena pinnatifida.[25] Domorodci na jižním ostrově Nového Zélandu používají listy Acaena sanguisorbae k přípravě čaje.[26]
Acéna sivá
Acaena inermis
Bohatě plodící Acaena ovalifolia
.jpg)
.jpg)
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. 
Obrázky, zvuky či videa k tématu acéna ve Wikimedia Commons
Acéna (Acaena), česky též plazilka nebo bedrnička, je rod rostlin z čeledi růžovité. Jsou to nízké byliny a polokeře se zpeřenými listy a drobnými bezkorunnými květy v kulovitých nebo klasovitých květenstvích. Plodem je nažka obalená ostnitou češulí. Rod zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen zejména na jižní polokouli. Největší počet druhů se vyskytuje v jihoamerických Andách a na Novém Zélandu. Acény se občas pěstují jako půdopokryvné rostliny a alpínky. Některé druhy mají využití v lokální medicíně.
Tornnød (Acaena) er en stor slægt med mange arter, som især findes på den sydlige halvkugle. Det er stauder med en krybende vækstform. Bladene er uligefinnede med savtakket rand, og blomsterne er uanselige. Frugterne kan minde om Nellikerods: De er forsynet med krumme torne, som hægter sig fast i tøj, pels og fjerdragt. Her omtales kun de få arter, som dyrkes i Danmark.
Beskrevne arter
Die Stachelnüsschen (Acaena) sind eine Pflanzengattung aus der Unterfamilie Rosoideae innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Die etwa 55 bis 60 Arten sind überwiegend auf der Südhalbkugel verbreitet.
Acaena-Arten sind meist immergrüne, ausdauernde krautige Pflanzen oder selten Halbsträucher und erreichen Wuchshöhen von 0,2 bis 0,6 Metern. Die in grundständigen Rosetten oder wechselständig am Stängel verteilt angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattspreite ist 4 bis 15 Zentimeter lang und unpaarig gefiedert. Die 7 bis 25 Fiederblättchen sind oft gelappt bis gezähnt und das Endfiederblättchen ist meist am größten. Die Blätter sind behaart. Die zwei Nebenblätter sind untereinander frei aber mit dem Blattstiel verwachsen.
Der meist dichte Blütenstand ist bei einem Durchmesser von 1 bis 2 Zentimetern kugelförmig und besitzt Hochblätter. Die ungestielten, unscheinbaren, relativ kleinen, zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und vier- oder fünfzählig. Meist sind vier Kelchblätter vorhanden. Die Blüten enthalten keine Kronblätter (Petalen). Es sind zwei bis zehn Staubblätter vorhanden. Die Fruchtblätter sind frei. Die Fruchtstände sind meist auffällig, köpfchenförmig und oft stachelborstig. Dadurch können sich die Samen vieler Arten klettenartig in Fellen oder Gefieder festheften, und so über weite Strecken verbreitet werden. Pollen werden durch den Wind übertragen.
Acaena-Arten sind vorwiegend auf der Südhalbkugel beheimatet, insbesondere in Südamerika, Neuseeland und Australien. Einige Arten kommen jedoch auch auf der Nordhalbkugel vor, wie etwa die auf Hawaii endemische Art Acaena exigua oder Acaena pinnatifida, die sowohl in Kalifornien als auch im südlichen Südamerika wächst.
Einige Arten wurden, oft durch an Schafwolle angeheftete Samen, in Gebiete außerhalb ihrer Heimat verschleppt, und etablierten sich dort als Neophyten teils aggressiven Charakters. Acaena novae-zelandiae (auf Neuseeland als „Bidibib“ oder „Biddy-biddy“ bezeichnet; abgeleitet vom Maori-Namen „Piripiri“) hat sich in Großbritannien stark ausgebreitet und ist dort inzwischen häufig in Küstendünen zu finden, wo es die einheimische Vegetation verdrängt und sich überdies mit seinen stacheligen Früchten unangenehm an den Füßen der Badegäste bemerkbar macht.[1]
Die Erstbeschreibung der Gattung Acaena wurde 1771 durch Carl von Linné veröffentlicht.[2] Die einzige dabei behandelte Art und damit die Typusart ist Acaena elongata. Die Beschreibung basierte auf einem Manuskript des spanischen Botanikers José Mutis. Linné gab Mexiko als Herkunftsland des zugrundeliegenden Aufsammlungsmaterials an, tatsächlich stammte dieses aber aus Kolumbien.[3] Ancistrum J.R.Forst. & G.Forst. ist ein Synonym.
Der deutsche Botaniker Georg Bitter hat in der letzten Gesamtrevision[4] der Gattung 110 Arten unterschieden. Seitdem sind zahlreiche der von ihm auf Artrang unterschiedenen Sippen als Synonyme zu anderen Arten gestellt worden, insbesondere zu Acaena magellanica. Die nachfolgende Artenliste beruht daher großteils auf neueren regionalen Artenlisten bzw. Gebietsfloren.
Wegen ihrer teilweise dekorativen, bunten Fruchtstände und ihrer Eignung als raschwüchsige Bodendecker werden einige Arten kultiviert. Sie sind in Mitteleuropa allerdings nur teilweise winterhart.
Die Stachelnüsschen (Acaena) sind eine Pflanzengattung aus der Unterfamilie Rosoideae innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Die etwa 55 bis 60 Arten sind überwiegend auf der Südhalbkugel verbreitet.
Acaena is a genus of about 60 species of mainly evergreen, creeping herbaceous perennial plants and subshrubs in the family Rosaceae, native mainly to the Southern Hemisphere, notably New Zealand, Australia and South America, but with a few species extending into the Northern Hemisphere, north to Hawaii (A. exigua) and California (A. pinnatifida).[2]
The leaves are alternate, 4–15 centimetres (1.6–5.9 in) long, and pinnate or nearly so, with 7–21 leaflets. The flowers are produced in a tight globose [inflorescence] 1–2 centimetres (0.39–0.79 in) in diameter, with no petals. The fruit is also a dense ball of many seeds; in many (but not all) species the seeds bear a barbed arrowhead point, the seedhead forming a burr which attaches itself to animal fur or feathers for dispersal.
Several Acaena species in New Zealand are known by the common name bidibid. The word is written variously bidi-bidi, biddy-biddy, biddi-biddi, biddi-bid and a number of other variations. These names are the English rendition of the original Māori name of piripiri.[3] The plant is also called the New Zealand burr. The species Acaena microphylla has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[4]
The generic name Acaena is derived from the Greek "akaina" (thorn), referring to the spiny hypanthium.[5]
As of 2020, Plants of the World Online accepted the following species:[6]
Some species have been introduced accidentally to other areas, attached to sheep's wool, and have become invasive species. Acaena novae-zelandiae, one of the bidibids from New Zealand, is the most commonly encountered species in the United Kingdom, where it is often abundant on coastal sand dunes, crowding out native vegetation and creating an often painful nuisance with the barbed burrs. In California, A. pallida, A. novae-zelandiae and A. anserinifolia are considered serious weeds.[7]
Acaena is a genus of about 60 species of mainly evergreen, creeping herbaceous perennial plants and subshrubs in the family Rosaceae, native mainly to the Southern Hemisphere, notably New Zealand, Australia and South America, but with a few species extending into the Northern Hemisphere, north to Hawaii (A. exigua) and California (A. pinnatifida).
The leaves are alternate, 4–15 centimetres (1.6–5.9 in) long, and pinnate or nearly so, with 7–21 leaflets. The flowers are produced in a tight globose [inflorescence] 1–2 centimetres (0.39–0.79 in) in diameter, with no petals. The fruit is also a dense ball of many seeds; in many (but not all) species the seeds bear a barbed arrowhead point, the seedhead forming a burr which attaches itself to animal fur or feathers for dispersal.
Several Acaena species in New Zealand are known by the common name bidibid. The word is written variously bidi-bidi, biddy-biddy, biddi-biddi, biddi-bid and a number of other variations. These names are the English rendition of the original Māori name of piripiri. The plant is also called the New Zealand burr. The species Acaena microphylla has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.
Acaena es un género de plantas de la familia Rosaceae.[1] Comprende 19 especies que se distribuyen por el hemisferio sur, principalmente en Nueva Zelanda, Australia y en Sudamérica, unas pocas especies se extienden al hemisferio norte, con A. pinnatifida en California y A. exigua en Hawaii.
Son hierbas perennes y subarbustos con hojas alternas de 4-15 cm de longitud, pinnadas o casi con 7-21 hojas. Las flores se producen en inflorescencias globosas de 1-2 cm de diámetro, sin pétalos. Los frutos son también densos globos con muchas semillas.
Acaena fue descrita por Mutis ex L. y publicado en Mantissa Plantarum 2: 145, 200. 1771. Especie tipo: Acaena elongata L.[2]
Acaena es un género de plantas de la familia Rosaceae. Comprende 19 especies que se distribuyen por el hemisferio sur, principalmente en Nueva Zelanda, Australia y en Sudamérica, unas pocas especies se extienden al hemisferio norte, con A. pinnatifida en California y A. exigua en Hawaii.
Akeenat (Acaena) on ruusukasvien heimoon (Rosaceae) kuuluva suku, joka käsittää noin sata lajia matalakasvuisia ja ainavihantia monivuotiskasveja. Niitä voidaan käyttää istutusalueilla maanpeittokasveina. Akeenat ovat kotoisin pääasiassa Uudesta-Seelannista ja Etelä-Amerikan viileistä osista, mutta myös Australiasta ja muista Tyynenmeren osista. [1]
Puutarhoissa kasvatettavat lajit ovat ohut- ja suikertavavartisia tai maavarrellisia ruohoja, jotka kasvattavat pienten parilehtisten lehtien mättäitä. Lehdykät ovat hammaslaitaisia. Kukat ovat vaatimattomia, vihertäviä tai purppuranruskeita ja sijaitsevat tiheissä mykerömäisissä tai tähkämäisissä kukinnoissa varsien päässä. Hedelmä on pieni ja siinä on koukkumaisia tarttumaelimiä, joiden avulla hedelmät tarttuvat pienestäkin hipaisusta vaatteisiin ja eläinten karvoihin. [1]
Akeenat (Acaena) on ruusukasvien heimoon (Rosaceae) kuuluva suku, joka käsittää noin sata lajia matalakasvuisia ja ainavihantia monivuotiskasveja. Niitä voidaan käyttää istutusalueilla maanpeittokasveina. Akeenat ovat kotoisin pääasiassa Uudesta-Seelannista ja Etelä-Amerikan viileistä osista, mutta myös Australiasta ja muista Tyynenmeren osista.
Puutarhoissa kasvatettavat lajit ovat ohut- ja suikertavavartisia tai maavarrellisia ruohoja, jotka kasvattavat pienten parilehtisten lehtien mättäitä. Lehdykät ovat hammaslaitaisia. Kukat ovat vaatimattomia, vihertäviä tai purppuranruskeita ja sijaitsevat tiheissä mykerömäisissä tai tähkämäisissä kukinnoissa varsien päässä. Hedelmä on pieni ja siinä on koukkumaisia tarttumaelimiä, joiden avulla hedelmät tarttuvat pienestäkin hipaisusta vaatteisiin ja eläinten karvoihin.
Acaena est un genre de plantes de la famille des Rosaceae.
Selon ITIS (5 juillet 2016)[2] :
Acena (lat. Acaena), rod puzavih zeljastih trajnica i grmova porodice ružovki. Postoji 60 vrsta[1] raširenih poglavito po Novom Zelandu, Australiji i Južnoj Americi, ali mnogima status nije još razjašnjen, jesu li sinonimi, ili posebne vrste. Nekoliko vrsta je naturalizirano u Europi i drugdje.
Mnoge vrste imaju sjeme koje se hvata za krzno ili perje životinja, te se na taj način šire dalje.
Acena (lat. Acaena), rod puzavih zeljastih trajnica i grmova porodice ružovki. Postoji 60 vrsta raširenih poglavito po Novom Zelandu, Australiji i Južnoj Americi, ali mnogima status nije još razjašnjen, jesu li sinonimi, ili posebne vrste. Nekoliko vrsta je naturalizirano u Europi i drugdje.
Mnoge vrste imaju sjeme koje se hvata za krzno ili perje životinja, te se na taj način šire dalje.
Stekelnootje (Acaena) is een geslacht van een honderdtal soorten vaste kruidachtige planten in de rozenfamilie (Rosaceae), dat voornamelijk voorkomt in het zuidelijk halfrond. In Europa worden soorten gecultiveerd als groenblijvende bodembedekkers.
De geslachtsnaam Acaena is afkomstig van het Griekse woord akaina, dat doorn betekent en verwijst naar de stekels van de bloembodem.[1]
Het geslacht komt vooral in het zuidelijk halfrond voor, met name in Australië, Nieuw-Zeeland en Zuid-Amerika. Soorten als Acaena exigua (Hawaï) en Acaena pinnatifida (Californië) komen ook in het noordelijk halfrond voor. Californië beschouwt de als zandminnende tuinplant geïmporteerde Acaena pallida als invasieve soort.
In Groot-Brittannië wordt Acaena novae-zelandiae als invasieve soort beschouwd. Deze met geïmporteerde schaapswol ingevoerde, stekelige plant woekert aan kusten en in duinen.
In heel Europa vindt men (verwilderde) cultivars, die met name zijn ontwikkeld voor de vraag naar (half)groenblijvende kruiden en heesters, die daarenboven weinig veeleisend zijn qua bodemsamenstelling en bewatering.
Acaena is een geslacht van vaste zodevormende kruiden en halfstruiken met 4–15 cm lange, 7 tot 21 maal geveerde, gezaagde en vaak behaarde bladeren, verspreid langs kruipende, liggende stengels.
De kroonbladloze bloemen vormen een openstaande bol met een diameter van 1–2 cm.
De harde stekelige vruchten hebben vaak weerhaakjes waardoor ze makkelijk via de vacht van dieren (schapen) worden verspreid.
Stekelnootje is een groenblijvende bodembedekker voor halfschaduw en volle zon die bloeit in juni, juli en augustus. Ook de rijpe vruchten zijn decoratief bijvoorbeeld in droogboeketten.
Acaena verkiest kalkrijke grond, doch is niet veeleisend en wordt zowel toegepast in perkjes als rotstuintjes (10 planten per m²). Hij verdraagt droogte en hitte maar dient beschermd/afgedekt bij strenge vorst.
Vermeerdering via afleggen, scheuren, stekken of zaaien.
(selectie)
Stekelnootje (Acaena) is een geslacht van een honderdtal soorten vaste kruidachtige planten in de rozenfamilie (Rosaceae), dat voornamelijk voorkomt in het zuidelijk halfrond. In Europa worden soorten gecultiveerd als groenblijvende bodembedekkers.
Acena (Acaena) – rodzaj roślin należących do rodziny różowatych. Obejmuje od około 40[4] do około 100 gatunków[5]. Występują one na różnych kontynentach, głównie półkuli południowej. Szereg gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne[5]. Brak w tym rodzaju gatunków rodzimych dla flory Polski, niektóre gatunki znajdują się w kolekcjach ogrodów botanicznych, niektóre są uprawiane jako rośliny ozdobne, jako efemerofit występuje acena sina.
Największe zróżnicowanie przedstawicieli tego rodzaju występuje we florze Australii, Nowej Zelandii i Ameryki Południowej[5] (tylko w Chile około 25 gatunków[4]). Na południu przedstawiciele rodzaju spotykani są na Georgii Południowej[5], a na północy zasięg rodzaju sięga do Kalifornii i Hawajów (w obu miejscach pojedyncze gatunki[6]). W Afryce rośnie jeden gatunek tego rodzaju, poza tym przedstawiciele rodzaju rosną na archipelagu Tristan da Cunha, Juan Fernández, innych wyspach Pacyfiku oraz na Nowej Gwinei[5][4].
Rodzaj należący do podplemienia Sanguisorbinae, plemienia Sanguisorbeae, podrodziny Rosoideae, rodziny różowatych (Rosaceae Juss.), rzędu różowców, kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[8][1][3].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Rosanae Takht., rząd różowce (Rosales Perleb), podrząd Rosineae Erchb., rodzina różowate (Rosaceae Juss.), rodzaj acena (Acaena Mutis ex L.)[9].
Rośliny uprawiane są jako okrywowe. Z wiekiem tracą gesty pokrój. Najlepiej rosną w pełnym słońcu, ale tolerują też półcień. Nie mają dużych wymagań glebowych, poza tym, że najlepiej rosną na glebach przepuszczalnych. Rozmnażane są z nasion lub podział roślin na początku lata[7].
Acena (Acaena) – rodzaj roślin należących do rodziny różowatych. Obejmuje od około 40 do około 100 gatunków. Występują one na różnych kontynentach, głównie półkuli południowej. Szereg gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne. Brak w tym rodzaju gatunków rodzimych dla flory Polski, niektóre gatunki znajdują się w kolekcjach ogrodów botanicznych, niektóre są uprawiane jako rośliny ozdobne, jako efemerofit występuje acena sina.
Acaena é um género botânico pertencente à família Rosaceae.
A autoridade científica do género é Mutis ex Linnaeus, tendo sido descrito em Mantissa Plantarum 2: 145, 200. 1771. A espécie-tipo é Acaena elongata L.[1]
O gênero contém pouco mais de cem espécies atualmente consideradas válidas.[2] A lista abaixo inclui algumas espécies selecionadas.
Acaena é um género botânico pertencente à família Rosaceae.
A autoridade científica do género é Mutis ex Linnaeus, tendo sido descrito em Mantissa Plantarum 2: 145, 200. 1771. A espécie-tipo é Acaena elongata L.
Acaena je rod dvojklíčnolistových rastlín z čeľade ružovité. Sú to trvalky alebo polokry s hustými farebnými listami. Ich kvety sú drobné, po opelení tvoria ozdobné súplodia.
Tento článok týkajúci sa botaniky je zatiaľ „výhonok“. Pomôž Wikipédii tým, že ho doplníš a rozšíriš. Acaena je rod dvojklíčnolistových rastlín z čeľade ružovité. Sú to trvalky alebo polokry s hustými farebnými listami. Ich kvety sú drobné, po opelení tvoria ozdobné súplodia.
Taggpimpinellssläktet (Acaena) är ett växtsläkte i familjen rosväxter[1] med cirka 150 arter från den södra tempererade zonen, samt några få arter på Hawaii och i Kalifornien. Några arter odlas som trädgårdsväxter i Sverige.
Släktet innehåller fleråriga, städsegröna örter eller ris. Stjälkarna är vanligen krypande och rotar sig ofta vid noderna. Bladen är strödda, parbladiga. Plantorna är tvåkönade eller uppdelade i tvåkönade och honliga plantor. Blommorna kommer i ax eller i huvuden. Foderbladen är 3-6, kronblad saknas. Ståndarna är 2-7. Fruktämnena är 1-5 och sitter dolda i blombottnen, bara de fjäderlika pistillerna sticker ut. Frukten är en nöt.
Släktet är systematiskt svårt. Många arter är mycket mångformiga och svårbestämda. Dessutom korsar de sig lätt i odling.
Wikimedia Commons har media som rör Taggpimpinellssläktet.
Wikispecies har information om Acaena.
Taggpimpinellssläktet (Acaena) är ett växtsläkte i familjen rosväxter med cirka 150 arter från den södra tempererade zonen, samt några få arter på Hawaii och i Kalifornien. Några arter odlas som trädgårdsväxter i Sverige.
Släktet innehåller fleråriga, städsegröna örter eller ris. Stjälkarna är vanligen krypande och rotar sig ofta vid noderna. Bladen är strödda, parbladiga. Plantorna är tvåkönade eller uppdelade i tvåkönade och honliga plantor. Blommorna kommer i ax eller i huvuden. Foderbladen är 3-6, kronblad saknas. Ståndarna är 2-7. Fruktämnena är 1-5 och sitter dolda i blombottnen, bara de fjäderlika pistillerna sticker ut. Frukten är en nöt.
Släktet är systematiskt svårt. Många arter är mycket mångformiga och svårbestämda. Dessutom korsar de sig lätt i odling.
Acaena là một chi thực vật có hoa trong họ Hoa hồng.[1]
Một số loài được du nhập một cách tình cờ từ những khu vực khác, chúng dính trên lông cừu, và trở thành loài xâm lấn. Acaena novae-zelandiae, là một loài có mặt ở New Zealand, là loài thường gặp nhất ở vương quốc Anh, ở những nơi này chúng mọc rất nhiều ven bờ biển và trên các đụn cát, chúng lấn át thực vật bản địa và tạo ra những phiền toái do gai của chúng. Ở California, A. pallida, A. novae-zelandiae và A. anserinifolia được xếp vào nhóm cỏ dại có ảnh hưởng nghiêm trọng.[2]
.jpg)
Bài viết liên quan đến phân họ Hoa hồng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Acaena là một chi thực vật có hoa trong họ Hoa hồng.
Ацена (лат. Acaena) — род растений семейства Розовые (Rosaceae)
Растения этого рода встречаются в Южном полушарии — в Австралии, Новой Зеландии, Южной Америке, и даже на субантарктических островах (Acaena magellanica). Несколько видов встречаются в Северном полушарии — на Гавайских островах и в Калифорнии.
Большей частью это вечнозелёные ползучие многолетние травянистые растения или полукустарники.
По информации базы данных The Plant List (2013), род включает 31 вид[2]:
Ещё некоторое количество видовых названий этого рода имеют в The Plant List (2013) статус unresolved name, то есть относительно этих названий нельзя однозначно сказать, следует ли их свести в синонимику других видов — либо их следует использовать как названия самостоятельных видов[2].
Ацена (лат. Acaena) — род растений семейства Розовые (Rosaceae)
Растения этого рода встречаются в Южном полушарии — в Австралии, Новой Зеландии, Южной Америке, и даже на субантарктических островах (Acaena magellanica). Несколько видов встречаются в Северном полушарии — на Гавайских островах и в Калифорнии.
Большей частью это вечнозелёные ползучие многолетние травянистые растения или полукустарники.
.jpg)
