Psilocybe mexicana R. Heim 1957

Psilocybe mexicana^[1] ye'l nome científicu d'una de les especies de fungos psilocibios nes que Albert Hoffman aislló per primer vegada los componentes activos psilocibina y psilocina, en 1958.

Esta clase de fungos ye conocida poles sos carauterístiques sicotrópiques, siendo usaos tradicionalmente de manera ritual en América del norte dende fai siquier 2.000 años. Yera conocida dientro de la cultura azteca sol nome de "teonanácatl"— pallabra formada a partir del náhuatl teó(ti) ("divos") y nanácatl ("cogorda" o "fungu")— lo que sería traducible como "cogorda de dios", magar en delles ocasiones interprétase como "carne de los dioses".

Los principios activos de mayor importancia (psilocibina y psilocina) representen en redol al 0,003% del fungu nel so estáu natural y sobre un 0,3% del mesmu una vegada ensugáu.^[2]

Psilocybe mexicana

Descripción

• Sombreru: (0.5) 1 - 2 (3) cm de diámetru, cónica a campanulada o subumbonado, de cutiu con un llixeru papila, ensugáu d'un color más claru, glabrescentes, inclusive estriada nel marxe, ocre a'l color paya marrón o beige pa la edá, dacuando azuláu o con tonos verdosos, fácilmente vuelve azul cuando se mancó.
• Les llámines adnado o adnexed, gris a púrpura marrón con cantos ablancazaos.
• Espores impresión: El llau escuru púrpura-marrón
• Pie: 4 - 10 (12.5) cm d'altor x 1 - 2 (3) mm d'espesura, igual, color bueca, paya a marrón o marrón acoloratao, cada vez más escuru, onde resultaron mancaes, aniellu ausente.
• Golor: farináceos
• Sabor farináceos
• Carauterístiques microscópiques: Les espores 8 a 12 x 5 - 8 micrometros. Ovoide y nidiu. Cheilocystidios 13 a 34 m, fusoid-ampullaceous a sublageniform, dacuando con un pescuezu de forqueta. Pleurocystidios sublageniform o ausente.

Al igual que dalgunes otres especies de pacionales como Psilocybe semilanceata, Psilocybe tampanensis y Conocybe cyanopus, Psilocybe mexicana formulariu va poder esclerocios, una forma inactiva del organismu, lo que-y da una cierta proteición contra les quemes forestales y otres catástrofes naturales.^[3]

Imáxenes

• Psilocybe mexicana de Jalisco, Mexico

• Psilocybe mexicana de Jalisco, Mexico

• Psilocybe mexicana de Jalisco, Mexico

• Psilocybe mexicana dibuxu

• Psilocybe mexicana cheilocystidia 400x

Referencies

3. Wade Davis: capítulo dos de El ríu, esploraciones y descubrimientos na selva amazónica Hongu alucinógeno Psilocybe mexicana

Lysohlávka mexická je druhem psychedelické houby. Byl to první druh, z něhož byl Albertem Hofmannem izolovány aktivní látky psilocybin a psilocin.

Popis

• Klobouk je 5-30 mm široký. Zpočátku kuželovitý až zvonovitý, někdy s naznačeným hrbolkem, v dospělosti sklenutý, často s malým hrbolkem. Povrch za vlhka blízký až hladký, na vnější polovině rýhovaný. Okraj někdy ozdobený jemnými vlákny. Hnědavý až temně oranžově hnědý, při sušení bledne do žluté, ztrácí průsvitnost a s dospíváním nebo při poranění dostává modravý nádech.^[1]
• Lupeny jsou přirostlé až připojené, někdy zoubkem připojené. Zpočátku světle šedé, později díky zrání výtrusů temně purpurově hnědé, s charakteristicky bílým ostřím.
• Třeň je 40-125 mm dlouhý, 1-3 mm široký, stejnoměrně silný, u báze někdy zúžený, hladký a dutý. Slámově žlutý až hnědavý, s dospíváním nebo na poraněných místech tmavnoucí.
• Závoj řídce vláknitý, bělavý; na horní části třeně zanechává zbytky vláken.
• Dužnina červenavě hnědá, při poranění modrající.
• Výtrusy temně purpurově hnědé ni. purpurově černohnědé, ze strany subelipsoidní až elipsoidní, zpředu téměř romboidní, 8-9,9 (12) x 5,5-7,7 (8) mikrometrů.
• Bazidie se 4 výtrusy.
• Pleurocystidy chybí nebo se podobají cheilocystidám a vyskytují se jen u ostří lupenů.
• Cheilocystidy 13-28 (34) x 4,4-6,6 (8,8) mikrometrů, vřetenovité až ampulkovité nebo téměř lahvovité, s krátkým, občas rozvětveným vrcholem o rozměrech 1,5-2,2 (3,3) mikrometrů.

Lysohlávka mexická vytváří sklerocia, která ji pomáhají přečkat nepříznivá období.

Výskyt

Roste samostatně nebo v menších skupinkách v mechu podél cest, vlhkých loukách nebo kukuřičných polích, zejména v oblastech na kraji listnatých lesů a vápencových oblastech. Běžná nadmořská výška je 1000-1800 metrů nad mořem, výjimečně i níže. Byla pozorována pouze v subtropických oblastech Mexika a Guatemaly.

Historie a využití

Rituální užívání lysohlávky mexické bylo blízké původním obyvatelům střední Ameriky. Aztékové ji nazývali teonanácatl, tedy tělo bohů. Po dobytí Mexika však křesťané, kteří to považovali za obcování s ďáblem, začali s represí proti houbovému kultu, který se musel stáhnout, a nadále se houby užívaly pouze tajně. Dlouhou dobu bylo rituální užívání hub za zcela vymýcené nebo dokonce nikdy neexistující. Teprve roku 1957 R. G. Wasson publikoval článek o užívání lysohlávky mexické u zapadlých indiánských kmenů, kde se používá dodnes. Následně z lysohlávky mexické Albert Hofmann izoloval hlavní účinné látky, což vedlo jejich masovějšímu využití v psychiatrii a psychologii a zároveň užívání jako psychedelické drogy. Brzy na to však byly houby i látky z nich izolované opět zakázány. Dnes se občas lysohlávka mexická kultivuje. Aktivní látky obsahují i sklerocia.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Psilocybe mexicana na anglické Wikipedii.

1. ↑ Krmenčík P. 2004: Enpsyro - Psilocybe. Encyklopedie psychotropních rostlin. Získáno z http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?R=pj3hpsmexica dne 20.05.2010

Psilocybe mexicana - Jalisco, Mexiko

Psilocybe mexicana auch Teonanacatl (Nahuatl teōnanacatl „Gott-Pilz“ von teōtl „Gott“, nanacatl „Pilz“) – auf deutsch Mexikanischer Kahlkopf – ist ein psychoaktiver Pilz, der Psilocybin und Psilocin als Hauptwirkstoffe enthält. Erster dokumentierter menschlicher Gebrauch datiert vor über 2000 Jahren. Den Azteken galt der Pilz als „Fleisch der Götter“. Bis in die Neuzeit ist der Gebrauch von Pilzen zu rituellen Zwecken dokumentiert. Albert Hofmann isolierte 1958 aus dieser Pilzart erstmals die psychedelisch wirksamen Hauptwirkstoffe der psilocybinhaltigen Pilze.

Vorkommen

Psilocybe mexicana gedeiht ursprünglich auf Höhenlagen von 1300 bis 1800 Metern zwischen Süd-Mexiko und Guatemala sowie bevorzugt auf kalksteinhaltigen Böden.

Geschichtlicher Hintergrund

Die rituelle Verwendung psilocybinhaltiger Pilze bildete einen der wichtigsten religiösen Kulte in Süd- und Zentralamerika. Das Bestehen ist mindestens bis 500 v. Chr. belegt durch „Pilzsteine“, welche in Maya-Kultstätten in Guatemala entdeckt wurden. Fresken aus Mexiko um etwa 300 n. Chr. zeigen die Verehrung von Pilzen. Der mittelamerikanische Pilzkult überlebte in vielen folgenden Kulturen weiter und fand sich noch im 20. Jahrhundert. Der Pilz wurde oftmals als direkte Verbindung zu den Göttern aufgefasst. Bei den verwendeten Pilzen handelt es sich unter anderen um folgende Spezien: Conocybe siligineoides, Panaeolus sphinctrinus, Psilocybe acutissima, P. aztecorum, P. caerulescens, P. caerulipes, P. cordispora, P. cubensis, P. fagicola, P. hoogshagenii, P. isauri, P. mexicana, P. mixaeensis, P. semperviva, P. yungensis, P. zapotecorum.

Nach seiner zufälligen Entdeckung des LSD beschäftigte sich Albert Hofmann in folgenden Jahren mit weiteren Psychedelika, unter anderem durch Untersuchung kultischer Konsummittel in Mittelamerika. In diesem Zusammenhang bekam er auf der Suche nach den Teonanacatl den Psilocybe mexicana in die Hände und isolierte 1958 aus diesen die Hauptwirkstoffe Psilocybin und Psilocin. Noch zu Beginn des 20. Jahrhunderts war die Existenz halluzinogener Pilze umstritten; mehrere Autoren gingen von Erfindungen oder Missdeutungen der ersten Kolonialisten aus, z. B. eine Verwechslung mit den sogenannten Peyote-Kakteen.

Hofmann stellte nach dem Konsum von Psilocybe mexicana und Studium weiterer Erfahrungsberichte anderer Personen die Hypothese auf, dass bestimmte Verzierungen und Malereien die in den präkolumbianischen Kulturen vorkommen, typischen Mustern entsprechen, wie sie während des Konsums psychoaktiver Pilze halluziniert werden.

Anwendung

Im Gegensatz zu den meisten psilocybinhaltigen Pilzen kann der Psilocybe mexicana auch Sklerotien („Trüffel“) ausbilden, welche neben den Fruchtkörpern ebenfalls den Wirkstoff Psilocybin enthalten. Die „Trüffel“ befinden sich innerhalb des Substrats, welches vom Pilzmycel durchwachsen ist.

Unter dem Namen „Philosophers Stones“ werden die Sklerotien von P. mexicana häufig als psychoaktive Droge verkauft. Sie werden sowohl frisch als auch getrocknet konsumiert. Die Fruchtkörper sind hingegen nicht im Verkauf anzutreffen, da P. mexicana nur unter großem Aufwand zum Fruchten zu bringen ist.

Die „Trüffel“ enthalten etwa 0,3 % Psilocybin und 0,1 % Psilocin (Trockenmasse). Die getrockneten Fruchtkörper enthalten hingegen ca. 0,5 % Psilocybin und 0,1 % Psilocin.

Bekannt wurde Psilocybe mexicana aufgrund seiner zeremoniellen Verwendung durch mexikanische Schamanen. Aztekische und auch Mayapriester versuchten, durch Konsum des Pilzes den Willen der Götter zu erkunden.^[1]

Rechtliches

Da der Mexikanische Kahlkopf sehr hohe Mengen der nach dem Betäubungsmittelgesetz indizierten Inhaltsstoffe Psilocybin und Psilocin enthält, ist das Sammeln, der Besitz und das In-Verkehr-Bringen in Deutschland strafrechtlich untersagt.

Psilocybin und Psilocin sind in der Bundesrepublik Deutschland aufgrund seiner Aufführung in der BtMG nicht verkehrsfähige Betäubungsmittel. Der Umgang ohne Erlaubnis ist grundsätzlich strafbar. Weitere Informationen sind im Hauptartikel Betäubungsmittelrecht in Deutschland zu finden.

Quellen

Literatur

• Paul Stamets: Psilocybinpilze der Welt. AT Verlag, Aarau 1999, ISBN 3855026076.

Einzelnachweise

1. ↑ Schuldes, Bert Marco: Psychoaktive Pflanzen. Mehr als 65 Pflanzen mit anregender, euphorisierender, beruhigender, sexuell erregender oder halluzinogener Wirkung; Seite 65.

Weblinks

– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien

• Andreas Kelich: Enzyklopädie der Drogen, Psilocybe mexicana, Innsbruck, Ampass, Axams, Telfes, 1980–2010.

Bitte den Hinweis zu Rechtsthemen beachten!

In Teōnanacatl (Psilocybe mexicana).

Sēo Psilocybe Mexicana is an mǣtan-sƿamm þæt ƿæs fȳrst grēoƿon in Mesoamerica. Sēo Sƿamm ƿæs frymþu frǣton ƿiþ sēo ealdor, inlendisc folc of Mexico. Þæt ǣfæst Sƿamm ƿitodlice būdon ƿiþ sēo Aztecs (ōþerlīce cūþ sƿā sēo Mexica) of ealdan Mexico. Sēo Aztecs naman þæt mǣtan-sƿamm Teōnanacatl (fram sēo Nāhuatl sprǣc; spǣcen ƿiþ sēo Aztecs), þē pleġan sē Ǣfæste Sƿamm. Hit ƿæs oft lufodon to bindan to sē Middanġeard.

Psilocybe mexicana is a psychedelic mushroom. Its first known usage was by the natives of North and Central America over 2,000 years ago. Known to the Aztecs as teotlnanácatl, from the Nahuatl teotl ("god") + nanácatl ("fungus"). This species was categorized by French botanist Roger Heim.^[1]

It was from this species that Dr. Albert Hofmann, working with specimens grown in his Sandoz laboratory, first isolated and named the active entheogenic compounds psilocybin and psilocin. Uncertain of whether or not the artificially cultivated mushrooms would retain their natural psychoactive properties, Dr. Hofmann consumed 32 specimens. The following is his account of the experience, published in his classic text, The Botany and Chemistry of Hallucinogens:

As I was perfectly aware that my knowledge of the Mexican origin of the mushrooms would lead me to imagine only Mexican scenery, I tried deliberately to look on my environment as I knew it normally. But all voluntary efforts to look at things in their customary forms and colours proved ineffective. Whether my eyes were closed or open, I saw only Mexican motifs and colours. When the doctor supervising the experiment bent over me to check my blood pressure, he was transformed into an Aztec priest, and I would not have been astonished if he had drawn an obsidian knife. In spite of the seriousness of the situation, it amused me to see how the Germanic face of my colleague had acquired a purely Indian expression. At the peak of the intoxication, about 11⁄2 hours after ingestion of the mushrooms, the rush of interior pictures, mostly changing in shape and colour, reached such an alarming degree that I feared I would be torn into this whirlpool of form and colour and would dissolve. After about six hours, the dream came to an end. Subjectively, I had no idea how long this condition had lasted. I felt my return to everyday reality to be a happy return from a strange, fantastic but quite really experienced world into an old and familiar home.

This mushroom is in the species Mexicanae. Other mushrooms in the genus include Psilocybe atlantis and Psilocybe samuiensis. Ramirez-Cruz et al. (2013) considered Psilocybe acutipilea from Brazil to be a possible synonym of Psilocybe mexicana, in which case it would be the senior synonym, but the type specimen was too moldy for them to be certain.^[2]

Description

Psilocybe mexicana cheilocystidia and spores 400x

• Cap: (0.5)1 — 2(3) cm in diameter, conic to campanulate or subumbonate and often with a slight papilla, hygrophanous or glabrescent, even to striate at the margin, ocherous to brown or beige to straw color in age, sometimes with blueish or greenish tones, easily turning blue when injured.
• Gills: Adnate or adnexed, gray to purple-brown with whitish edges.
• Spore Print: Dark purple-brown
• Stipe: 4 — 10(12.5) cm tall x 1 — 2(3) mm thick, equal, hollow, straw color to brownish or reddish-brown, becoming darker where injured, annulus absent.
• Odor: Farinaceous
• Taste: Farinaceous
• Microscopic features: Spores 8 — 12 x 5 — 8 μm. Ovoid and smooth. Cheilocystidia 13–34 μm, fusoid-ampullaceous to sublageniform, sometimes with a forked neck. Pleurocystidia sublageniform or absent.

Psilocybe mexicana may form sclerotia, a dormant form of the organism, which affords it some protection from wildfires and other natural disasters.^[3]

Distribution and habitat

Psilocybe mexicana grows alone or in small groups among moss along roadsides and trails, humid meadows or cornfields, in particular in the grassy areas bordering deciduous forests. Common at elevations between 300–550 metres (980–1,800 ft), rare in lower elevations, known only from Mexico, Costa Rica and Guatemala. Fruiting takes place from May to October.

Consumption and cultivation

Like several other psilocybin mushrooms in the genus, Psilocybe mexicana has been consumed by indigenous North American peoples for its entheogenic effects.

In the Western world, sclerotia of Psilocybe mexicana are sometimes cultivated for entheogenic use. The sclerotia have a lower content of active substances than the actual mushrooms themselves.

Gallery

• 

  Psilocybe mexicana from Guadalajara, Jalisco, Mexico

• 

  Psilocybe mexicana from Jalisco, Mexico

• 

  Psilocybe mexicana from Veracruz, Mexico

• 

  Psilocybe mexicana drawing

• 

  Psilocybe mexicana from Veracruz, Mexico

References

• Stamets, Paul (1996). Psilocybin Mushrooms of the World. Berkeley: Ten Speed Press. ISBN 0-9610798-0-0.

Psilocybe mexicana,^[1]​ llamada en México «pajarito» es el nombre científico de una de las especies de hongos psilocibios en las que Albert Hoffman aisló por primera vez los componentes activos psilocibina y psilocina, en 1958.

Es conocido por sus características psicotrópicas, siendo usados tradicionalmente de manera ritual en América del norte desde hace al menos 2.000 años. Era conocida dentro de la cultura azteca bajo el nombre de teonanácatl — palabra formada a partir del náhuatl teó(ti) (dios) y nanácatl (seta u hongo)— lo que sería traducible como «seta de dios», si bien en algunas ocasiones se interpreta como «carne de los dioses».

Los principios activos de mayor importancia (psilocibina y psilocina) representan en torno al 0,003% del hongo en su estado natural y sobre un 0,3% del mismo una vez secado.^[2]​

Psilocybe mexicana

Descripción

• Sombrero: (0.5) 1 - 2 (3) cm de diámetro, cónica a campanulada o subumbonado, a menudo con un ligero papila, secado de un color más claro, glabrescentes, incluso estriada en el margen, ocre al color paja marrón o beige para la edad, a veces azulado o con tonos verdosos, fácilmente vuelve azul cuando se lesionó.
• Láminas: adnado o adnexed, gris a púrpura-marrón con bordes blanquecinos.
• Esporas impresión: El lado oscuro púrpura-marrón
• Pie: 4 - 10 (12.5) cm de altura x 1 - 2 (3) mm de espesor, igual, color hueca, paja a marrón o marrón rojizo, cada vez más oscuro, donde resultaron heridas, anillo ausente.
• Olor: farináceo
• Sabor: farináceo
• Características microscópicas: Las esporas 8 a 12 x 5 a 8 micrómetros. Ovoide y suave. Cheilocystidios 13 a 34 m, fusoid-ampullaceous a sublageniform, a veces con un cuello de horquilla. Pleurocystidios sublageniform o ausente.

Al igual que algunas otras especies de pastizales como Psilocybe semilanceata, Psilocybe tampanensis y Conocybe cyanopus, Psilocybe mexicana formulario podrá esclerocios, una forma inactiva del organismo, lo que le da una cierta protección contra los incendios forestales y otras catástrofes naturales.^[3]​

Distribución y hábitat

Psilocybe mexicana se encuentra solitaria o en pequeños grupos entre musgos a lo largo de caminos y senderos, prados húmedos o campos de maíz, en particular en las áreas de hierba que bordean los bosques. Comunes en elevaciones entre 300–550 metros y rara vez en elevaciones más bajas. Son conocidas solo en México, Costa Rica y Guatemala. La fructificación tiene lugar de mayo a octubre.

Cultivo y consumo

Al igual que otros hongos de psilocibina en el género Psilocybe mexicana ha sido consumida por los pueblos indígenas de América del Norte y América Central por sus efectos enteogénicos.

En el mundo occidental, los esclerocios de Psilocybine mexicana a veces se cultivan para uso enteogénico. Los esclerocios tienen un menor contenido de sustancias activas que los propios hongos reales.

Taxonomía

Psilocybe mexicana fue descrito en 1957 por Roger Jean Heim en Revue Mycologique (París), 22: 77.^[4]​

Etimología

Psilocybe: nombre genérico griego que significa «pelón» o «calvo» (formado a partir de psilos, «desnudo», «calvo»; y cybe, «cabeza»), en referencia a la delgada piel que se suelta del píleo

mexicana: epíteto geográfico

Sinónimos

• Psilocybe subacutipilea Guzmán, Saldarr., Pineda, G. García & L.-F. Velázquez

Imágenes

• Psilocybe mexicana de Jalisco, México

• Psilocybe mexicana de Jalisco, México

• Psilocybe mexicana de Jalisco, México

• Psilocybe mexicana dibujo

• Psilocybe mexicana cheilocystidia 400x

Referencias

3. Wade Davis: capítulo dos de El río, exploraciones y descubrimientos en la selva amazónica Hongo alucinógeno Psilocybe mexicana

Psilocybe mexicana on madonlakkisuvun psilosybiinisieni. Sientä esiintyy Meksikon ja Guatemalan alueella tienvarsilla, pelloilla ja metsien viereisillä ruohikkoisilla alueilla. Sieni on yleinen korkeilla paikoilla ja harvinaistuu mentäessä lähemmäs merenpintaa.

Asteekkien tiedetään käyttäneen sientä palvontamenoissaan sen psykedeelisten vaikutusten vuoksi, ja kutsuneen sitä teonanácatliksi eli käännettynä jumalalliseksi tai ihmeelliseksi sieneksi.^{Albert Hofmann eristi ja nimesi psilosybiinin ja psilosiinin Psilocybe mexicana -sienestä vuonna 1958[1].}

Lähteet

Tämä artikkeli tai sen osa on käännetty tai siihen on haettu tietoja muunkielisen Wikipedian artikkelista.

Le Psilocybe mexicana est le plus célèbre des champignons hallucinogènes utilisés au Mexique à des fins rituelles.

Répartition

On le retrouve particulièrement dans l'état mexicain du Oaxaca mais il pousse également dans d'autres régions du Mexique et du Guatemala.

Propriété

Les principes actifs sont la psilocybine et la psilocine qui représentent environ 0,003 % du champignon frais et 0,3 % du champignon sec^[1].

Utilisation

On le considère souvent comme le champignon sacré par excellence.

Historique

C'est à partir de cette espèce qu'Albert Hofmann isola la psilocybine et la psilocine en 1958.

Notes et références

Voir aussi

• Champignon hallucinogène

Psilocybe mexicana é o nome científico dunha das especies de fungos psilocibios nas que Albert Hoffman illou por primeira vez as compoñentes activas psilocibina e psilocina en 1958.

Esta clase de fungos é coñecida polas súas características psicotrópicas, empregándose tradicionalmente de manera ritual en América do Norte dende mais de 2000 anos.

Psilocybe mexicana R. Heim, 1957 è un fungo allucinogeno della famiglia Strophariaceae. Il suo uso risale sin dai tempi dei nativi dell'America Centrale e Nord America circa 2.000 anni fa. Conosciuto dagli Aztechi con la parola teotlnanácatl dal nahuatl: teotl, "dio" + nanácatl, "fungo." Questa specie è stata identificata dal botanico Roger Heim.

Fu da questa specie che il dottor Albert Hofmann, lavorando con esemplari coltivati nel suo laboratorio a Sandoz, isolò e decretò composti attivi entogeni la psilocibina e psilocina.

Psilocybe mexicana (binomen a Rogerio Heim anno 1957 statutum) est species fungorum in America media sponte crescens quae pharmacum praebet in culturis indigenarum huius regionis inter entheogena ritualia adhibitum.

Bibliographia

• F. J. Carod-Artal, "Hallucinogenic drugs in pre-Columbian Mesoamerican cultures" in Neurologia vol. 30 (2015) pp. 42-49

Nexus externi

Vicimedia Communia plura habent quae ad Psilocybe mexicana spectant.

Cepurīte: koniska

Meksikas kailgalve (Psilocybe mexicana) ir psihodēliska kailgalvju ģints sēne. Tā ir zināma kā pirmā sēne, no kuras Alberts Hofmanis ieguva psihoaktīvās vielas psilocibīnu un psilocīnu. Abas vielas tika nosauktas pēc sēnes ģints latīniskā nosaukuma (Psilocybe). Meksikas kailgalves izmantoja Ziemeļamerikas un Centrālamerikas vietējie iedzīvotāji vēl pirms vairāk kā 2000 gadiem. Acteki Meksikas kailgalves vietējā valodā dēvēja par teonanacatl (Dieva sēnēm).

Psilocybe mexicana R. Heim – gatunek grzybów z rodziny pierścieniakowatych (Strophariaceae)^[1].

Morfologia

Niewielki, do 5 cm wysoki grzyb kapeluszowy o brązowawym kapeluszu, osiągający 12-20 mm średnicy, z blaszkowatym hymenoforem. Tworzy sklerocja^[2].

Występowanie

Grzyb ten jest koprofagiem – żyje na nawozie lub w miejscach silnie zanieczyszczonych odchodami zwierzęcymi. Występuje od Meksyku do Gwatemali^[2].

Znaczenie

Gatunek ten, jak również kilka innych z rodzaju Psilocybe (np. P. aztecorum Heim, Psilocybe aztecorum, Psilocybe cubensis i in. używane są jako środek enteogenny i halucynogenny w obrzędach kulturowych Indian w Meksyku i Ameryce Środkowej. Wykazują właściwości psychoaktywne, właściwe dla psychodelików. Ich główne alkaloidy to psylocybina i psylocyna, pochodne tryptaminy. Wywołują one m.in. zmiany percepcyjne (iluzje, halucynacje) oraz podniesienie nastroju^[2].

Przypisy

Psilocybe mexicana é um cogumelo alucinógeno.^[1] Seu primeiro uso foi feito pelos primeiros nativos da América Central e América do Norte há 2.000 anos atrás.

Referências

| fotkaraktär = bar | sporavtrycksfärg = brunlila }}

Psilocybe mexicana je grzib^[1], co go ôpisoł R. Heim 1957. Psilocybe mexicana nŏleży do zorty 'Psilocybe' i familije Strophariaceae.^[2][3] Żŏdne podgatōnki niy sōm wymianowane we Catalogue of Life.^[2]

Przipisy

Psychocybe mexicana, yenilebilir zehirli mantarlar sınıfından bir mantar türüdür.

Bu mantarların şapkaları geniş ve sarımtrak olduğundan ve görünüşleri Meksika'da kullanılan yerel şepkaları andırdığı için mexicana ismini almıştır. Yanlışlıkla yenilmesi durumunda zehirlenme belirtileri görülür (baş dönmesi, mide bulantısı, görme bozuklukları vb.). Bu belirtiler 30 ila 40 dakika arasında yok olur ve mantarın zehiri 4 ile 5 saat arasında vücuttan atılır. Pschocybe Mexicanlar yenildiğinde zehirlerinin ortaya çıkardıgı etkiler (görmede farklılaşma, görsel ve işitsel sanrılar, abartılı algılama, duyuların güçlenmesi vb.) sebebiyle de uyuşturucu olarak kullanılmaktadır. Diğer mantarlar gibi sporlarıyla üreyen bu cins, uygun ortam (spor, ısı, nem, toprak yapısı vb.) sağlanıldığında evde dahi yetiştirilebilmektedir.

Систематика
на Викивидах

Изображения
на Викискладе

Псилоци́бе мексика́нская (лат. Psilocybe mexicana) — гриб семейства строфариевых.

Ацтекское название псилоцибе мексиканской — теонана́катль (букв. «плоть бога»).

Описание

Шляпка диаметром 1—3 см, выпуклая округлая, иногда с маленьким бугорком посредине, с возрастом почти полностью выпрямляется. Поверхность гладкая, полупрозрачная с прожилками. Цвет шляпки от желтовато-серого до соломенно-коричневого.

Пластинки частые, плотно прилегающие друг к другу, цвет от серого до пурпурно-коричневого.

Ножка от 60 до 130 мм в длину и 1—3 мм в толщину, ровная, гладкая, полая, цвет от светло-соломенного до темно-жёлтого. В местах повреждения темнеет, но не синеет.

Споровый порошок темно-фиолетовый или буроватый, споры сбоку от субэллипсоидной до эллипсоидной формы, спереди почти ромбовидные, 8—9,9 (12) × 5,5—7,7 (8) мкм. Базидии содержат по 4 споры.

Плевроцистиды отсутствуют или подобны хейлоцистидам и встречаются только на кромках пластинок, веретеновидные, иногда формой напоминают ампулу или бутылку, размерами 1,5—2,2 (3,3) мкм.

Экология и распространение

Единичные экземпляры или небольшие группы были найдены в дубовых и сосновых рощах, во мху, на влажных лугах и полях, по краям горных троп. P. mexicana часто встречается на конских пастбищах, но не растет на навозе.

Гриб широко распространен в субтропических регионах. Зафиксирован факт находки Псилоцибе в горах Сьерра Масатека и в субтропической части Мексики (Мичоакан, Морельос, Халиско, Оахака, Пуэбла, западная Ксалапа и Веракрус). Там он растет на высоте 1000—1800 метров, преимущественно в известняковых района.

Токсичность

При употреблении внутрь грибы этого вида оказывают галлюциногенное действие, связанное с наличием в его тканях псилоцина и псилоцибина.

Применение в качестве галлюциногена

У ацтеков считался священным грибом и использовался во время празднеств, религиозных церемоний и в ритуалах целительства^[1].

Примечания