Albizia is 'n plant genus wat hoort tot die sub-familie Mimosoideae wat op sy beurt weer hoort tot die familie Fabaceae. Hierdie genus is doringloos, vandaar die groepnaam valsdoring, en kenmerkend is die plat, reguit peule, poeierkwasagtige blomme en dubbelveervormige blare.
Albizia is 'n plant genus wat hoort tot die sub-familie Mimosoideae wat op sy beurt weer hoort tot die familie Fabaceae. Hierdie genus is doringloos, vandaar die groepnaam valsdoring, en kenmerkend is die plat, reguit peule, poeierkwasagtige blomme en dubbelveervormige blare.
Güləbrişin (lat. Albizia)[1] - paxlakimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Güləbrişin (lat. Albizia) - paxlakimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Albizia (sinònim Albizzia Benth.) és un gènere de plantes amb flors amb unes 150 espècies d'arbres i arbusts de creixement ràpid, subtropicals i tropicals, dins la subfamília Mimosoideae de les fabàcies.
És un gènere pantropical d'Asia, Àfrica, Madagascar, Amèrica Central, Amèrica del Sud, sud d'Amèrica del Nord i Austràlia.
Una espècie: l'Albizia julibrissin, és pròpia de zones de clima temperat càlid de l'est d'Àsia i també és planta en jardineria en zones temperades de tot el món, per exemple a Barcelona, ja que tolera glaçades de fins -30 °C.
Nombroses espècies ubicades primer dins el gènere Albizia amb el temps es van traslladar a altres gèneres, principalment Archidendron (arquidendron). Altres gèneres d'Ingeae (Abarema, Archidendropsis, Balizia, Blanchetiodendron, Calliandra, Cathormion, Enterolobium, Havardia, Hesperalbizia, Hydrochorea, Pararchidendron, Paraserianthes, Pseudosamanea i Serianthes) i també les Mimoseae Newtonia i Schleinitzia, i Acacia. Alguns arbres dits "de la seda" s'han considerat erròniament dins el gènere Albizia com Lebeckia.[1]
La delimitació de Falcataria i Pithecellobium, parents propers d'Albizia, és molt complexa. Per exemple, Falcataria moluccana (anteriorment Albizia moluccana, un arbre d'ombra corrent en les plantacions de te Altres gèneres relacionats són Chloroleucon i Samanea que sovint es fusionen amb Albizia totalment.[1]
Albizia: és un nom dedicat al naturalista del segle XVIII Filippo del Albizzi.
Albizia (sinònim Albizzia Benth.) és un gènere de plantes amb flors amb unes 150 espècies d'arbres i arbusts de creixement ràpid, subtropicals i tropicals, dins la subfamília Mimosoideae de les fabàcies.
Albízie (Albizia) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Vyznačují se dvakrát zpeřenými listy a kulovitými květenstvími často s nápadnými, vyčnívajícími tyčinkami. Albízie jsou rozšířeny v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy, např. albízie růžová, jsou pěstovány v teplých krajích jako okrasné rostliny.
Druh Albizia saman je často uváděn pod dřívějším synonymem Samanea saman.
Albízie jsou keře a stromy nebo výjimečně i liány s dvojitě zpeřenými listy. Stromovité druhy mívají charakteristickou široce deštníkovitou korunu a některé dorůstají výšek až 50 metrů. Listy jsou složeny buď z velkého množství drobných lístků a připomínají listy kapradin, nebo jsou složeny z menšího počtu větších lístků. Na řapíku a střední ose listu bývají charakteristické žlázky. Palisty bývají drobné a opadavé. Rostliny jsou obvykle bez trnů. Oboupohlavné drobné pravidelné květy jsou uspořádány v kulovitých hlávkách skládajících úžlabní nebo vrcholové laty. Květy jsou nejčastěji žluté, bílé nebo růžové. Kalich je zvonkovitý až nálevkovitý a zakončený 5 zuby. Koruna je drobná, nálevkovitá, v horní části pětilaločnatá. Tyčinek je mnoho, bývají nápadné, bílé, růžové, červené nebo purpurové, dlouze vyčnívající z květů. Nitky tyčinek jsou na bázi srostlé. Semeník je kopinatý až čárkovitý a obsahuje několik vajíček. Čnělka je dlouhá, většinou delší než tyčinky, a je zakončena drobnou bliznou. Plody jsou ploché, převislé, často papírovitě tenké, nepukavé nebo pukající po delší době. U některých druhů plody vytrvávají na stromě po mnoho měsíců.[1][2][3][4]
Rod albízie zahrnuje asi 120 až 140 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa.[2] V evropské květeně není zastoupen, s některými pěstovanými druhy se však lze setkat ve Středomoří. V Asii zasahuje nejdále na západ A. julibrissin (do Íránu a Ázerbájdžánu). Druh A. glabrior roste v Japonsku na ostrovech Kjúšú a Rjúkjú.[5]
Albízie jsou dobře adaptovány na chudé půdy a v tropech vystupují až do výšek 1600 metrů. Nejčastěji se vyskytují v druhotných lesích, na savanách a na písčitých půdách podél řek. Některé druhy tolerují zasolení a rostou na mořském pobřeží.[6]
Druh Albizia vaughanii je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jako kriticky ohrožený druh. Roste na ostrově Mauricius a je známo pouze několik exemplářů této rostliny. Jako ohrožený je v tomto seznamu zařazen i druh Albizia plurijuga, pocházející z Mexika.[7]
Rod Albizia je v taxonomii čeledi bobovité řazen do podčeledi Caesalpinioideae a do tribu Ingeae. Dříve byl součástí podčeledi Mimosoideae (resp. samostatné čeledi Mimosaceae), která byla v roce 2017 vřazena do podčeledi Caesalpinioideae.[8] Mezi blízce příbuzné rody náleží dle výsledků molekulárních studií např. Samanea, Inga a Enterolobium.[9] Albízie jsou příbuzné akáciím a jsou s nimi často zaměňovány.[6]
Semena albízií jsou šířena zpravidla větrem, pouze u některých druhů, např. u Albizia saman, prostřednictvím savců.[10] Albízie náležejí mezi rychle rostoucí dřeviny. Mívají mělké kořeny a snadno se vyvrátí větrem. Někdejší druh rodu Albizia falcata, dnes známá jako Falcataria moluccana, byla popsána jako jeden z nejrychleji rostoucích stromů Malajsie. Tříleté stromy dosahují výšek 16 metrů, v 9 letech již 33 metrů a v 17 letech 45 metrů.[6]
Mezi účinné látky obsažené v různých druzích albízií náležejí zejména různé alkaloidy, saponiny a glykosidy. V kůře je často vysoký obsah tříslovin (až 17%).
Albízie růžová (Albizia julibrissin) obsahuje saponiny, glykosidy kyseliny albigenové, kyselinu echinocystovou. Asijská albízie Albizia lebbeck obsahuje flavonoidy, triterpenoidy, triterpenoidní saponiny aj., v kůře také kardioaktivní a antrachinonové glykosidy. Kůra druhu Albizia procera obsahuje mimo tříslovin i beta-sitosterol, v kořenech i semenech jsou obsaženy saponiny. Semena Albizia amara obsahují budmunchiaminové alkaloidy s antibakteriálním účinkem.[11]
Druh Albizia saman má při volném růstu široce deštníkovitou korunu, která běžně dosahuje šířky až 30 metrů. Starý exemplář na Trinidadu byl vysoký asi 50 metrů, šířka koruny dosahovala 60 metrů a průměr kmene přes 2,6 metru.[6] Produkce zelené hmoty používané jako krmivo pro dobytek je ohromující. Pětiletý strom vyprodukuje okolo 550 kg listí ročně.[12]
Listy Albizia saman jsou senzitivní, na noc a při deštivém počasí se zavírají.[1]
Některé druhy albízií se pěstují v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. Mezi běžněji pěstované náleží např. albízie růžová (Albizia julibrissin), Albizia lebbeck a A. niopoides.[3] Celkem vzácně lze na albízii narazit i ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ve středomořské expozici Pražské botanické zahrady v Tróji.[13] Druh Albizia saman (syn. Samanea saman) je v tropických zemích, zejména v Americe a ve východní Asii, často pěstován jako stínící strom ve městech, zahradách, parcích a na plantážích. Plody jsou výživné (obsahují 13 až 18% bílkovin) a jsou zkrmovány hovězím dobytkem a kozami. Mají krásnou vůni, pro člověka jsou však příliš trpké. Na Havaji se ze semen dělají náhrdelníky, v Jižní Americe se z dužniny plodů připravuje nápoj.[1][12]
Dřevo Albizia saman je dosti ceněné a dobře opracovatelné. Běl je nažloutle šedá, jádrové dřevo je tmavě hnědé až červenohnědé. Hoblované plochy jsou velmi hladké. Svým charakterem připomíná dřevo ořešáku a slouží také jako jeho náhrada. Je používáno v truhlářství, na výrobu kánoí a podobně. Je obchodováno pod názvem saman.[4][14][15] Rovněž dřevo africké albízie Albizia ferruginea je dekorativní, pevné, trvanlivé, středně tvrdé. Je obchodováno pod názvem iatandza a používáno zejména na dýhy a též na masivní nábytek, okna, dveře a podobně.[15] Četné druhy albízií mají místní využití v oblastech svého výskytu zejména jako pícniny, zelené hnojení a jako stínící rostliny. Ke stínění kávových a čajových plantáží jsou využívány zejména druhy Albizia chinensis, A. odoratissima a A. stipulata. Některé druhy albízií náležejí mezi včelařsky významné rostliny.[4][6]
V tradiční indické medicíně jsou využívány druhy Albizia procera, A. amara a A. lebbeck,[11] v Číně a Koreji zejména Albizia julibrissin.[16][17]
Albízie (Albizia) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Vyznačují se dvakrát zpeřenými listy a kulovitými květenstvími často s nápadnými, vyčnívajícími tyčinkami. Albízie jsou rozšířeny v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy, např. albízie růžová, jsou pěstovány v teplých krajích jako okrasné rostliny.
Druh Albizia saman je často uváděn pod dřívějším synonymem Samanea saman.
Albizia er udbredt med arter i Australien, Sydasien, Mellemøsten og Afrika. Det er løvfældende buske eller træer med dobbeltfinnede blade og talrige småblade. Blomsterne sidder i aks eller hoveder fra bladhjørnerne. Kronbladene er små og delvist sammenvoksede. Her omtales kun den ene art, som træffes på ferierejser i Sydeuropa.
Arter
Die Albizia sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Mimosengewächse (Mimosoideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Für manche Arten verwendet man die deutsche Trivialnamen Schirmakazie (aufgrund der Wuchsform), Seidenakazie, Albizie (eingedeutscht) oder Schlafbaum (aufgrund zusammenklappender Blätter, siehe weiter unten). Die 100 bis 150 Arten sind in den Tropen und Subtropen weltweit verbreitet.
Albizia-Arten sind laubabwerfende Bäume und Sträucher, die meist schnell wachsen. Einige Arten wachsen in der Wuchsform einer Schirmakazie. Sie besitzen dornige Zweige. Die Laubblätter sind doppelt gefiedert. Es sind Nebenblätter vorhanden.
Albizia-Arten weisen autonome Blattbewegungen aufgrund von Turgorbewegungen auf. Es handelt sich um circadiane, in der Umgangssprache auch als Schlafbewegung bezeichnete, Bewegungen der Fiederblätter. Diese klappen in ca. 12-stündigem, dem Tag- und Nachtrhythmus entsprechendem Abstand abends die einzelnen Fieder zusammen und öffnen diese morgens wieder.
Die Blüten stehen in gestielten köpfchen- oder bürstenförmigen Blütenständen zusammen. Es sind Blütenstiele vorhanden oder sie fehlen. Die Blüten sind zwittrig. Die Kelchblätter sind verwachsen mit höchstens kurzen Kelchlappen, die meist nur als Kelchzähne erkennbar sind. Die Kronblätter sind bis über ihre Mitte hinaus trichterförmig verwachsen. Die weißen, rosa- bis selten purpurfarbenen Staubfäden sind mindestens an ihrer Basis verwachsen; sie bilden oft eine Staminalröhre. Die Staubbeutel sind klein. Der dünne Griffel endet in einer kopfigen bis winzigen Narbe.
Die Hülsenfrüchte sind dünn, riemenförmig. Die ei- bis kreisförmigen Samen sind zusammengedrückt.
Sie werden als Zier- und schattenspendende Gehölze verwendet, zunehmend auch in den wintermilden Gebieten Deutschlands. Ihre Frosttoleranz wird meist mit etwa −20 °C angegeben.
Die Gattung Albizia umfasst 100 bis 150 Arten in den Tropen und Subtropen. Die pantropische Gattung kommt in Asien, Afrika, Madagaskar, Zentralamerika, Südamerika und dem südlichen Nordamerika sowie in Australien vor. Die meisten Arten sind in den Tropen der Alten Welt beheimatet.
Die Gattung Albizia wurde durch Antonio Durazzini aufgestellt. Typusart ist Albizia julibrissin Durazz. Der botanische Gattungsname Albizia ehrt den italienischen Naturforscher Filippo degli Albizzi, einen Adligen aus Florenz, der 1749 Albizia julibrissin als erster über Konstantinopel mit nach Europa brachte.[1] Synonyme für Albizia Durazz. sind: Arthrosamanea Britton & Rose, Besenna A.Rich., Parasamanea Kosterm., Parenterolobium Kosterm., Pseudalbizzia Britton & Rose, Sassa Bruce ex J.F.Gmel., Serialbizzia Kosterm.[2]
Die Gattung Albizia umfasst 100 bis 150 Arten:[2]
Nicht mehr in diese Gattung gehören (Auswahl)[2]:
Die Albizia sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Mimosengewächse (Mimosoideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Für manche Arten verwendet man die deutsche Trivialnamen Schirmakazie (aufgrund der Wuchsform), Seidenakazie, Albizie (eingedeutscht) oder Schlafbaum (aufgrund zusammenklappender Blätter, siehe weiter unten). Die 100 bis 150 Arten sind in den Tropen und Subtropen weltweit verbreitet.
Albitssiya (Albizia) – burchak-doshlar oilasiga mansub daraxt va bu-talar turkumi. 50 ga yaqin turi bor. Asosan tropik va subtropik hududlar (Eron, Hindiston, Efiopiya, Zakavka-ze)da yovvoyi holda uchraydi. Barglari juft patsimon, murakkab, gullari kal-lak to‘pgulga yig‘ilgan. O‘zbekistonda A.ning A. julibrissin xushmanzara turi o‘sadi. Bu tur yovvoyi holda Ozarbayjondagi Talish tog‘i o‘rmonlarida tarqalgan bo‘lib, "ipak akatsiya" nomi bilan Kavkazning boshqa joylarida, Krim va O‘rta Osiyoda ham ekiladi. O‘zbekistonda Toshkent, Samarqand, Buxoro, Farg‘ona shaharlarida o‘stiriladi.
Albitssiya (Albizia) – burchak-doshlar oilasiga mansub daraxt va bu-talar turkumi. 50 ga yaqin turi bor. Asosan tropik va subtropik hududlar (Eron, Hindiston, Efiopiya, Zakavka-ze)da yovvoyi holda uchraydi. Barglari juft patsimon, murakkab, gullari kal-lak to‘pgulga yig‘ilgan. O‘zbekistonda A.ning A. julibrissin xushmanzara turi o‘sadi. Bu tur yovvoyi holda Ozarbayjondagi Talish tog‘i o‘rmonlarida tarqalgan bo‘lib, "ipak akatsiya" nomi bilan Kavkazning boshqa joylarida, Krim va O‘rta Osiyoda ham ekiladi. O‘zbekistonda Toshkent, Samarqand, Buxoro, Farg‘ona shaharlarida o‘stiriladi.
Michani au mikenge ni miti ya jenasi Albizia katika nusufamilia Mimosoideae ya familia Fabaceae, lakini spishi nyingine zina majina kama mporojo, mkami na mkalala. Spishi nyingi ni miti midogo, lakini spishi kadhaa ni kubwa sana (k.m. Mchani-mbawe). Majani yao yana sehemu nyingi na maua yana stameni zilizo ndefu kuliko petali. Kwa kawaida stameni ni shaufu na petali hazionekani sana.
Michani au mikenge ni miti ya jenasi Albizia katika nusufamilia Mimosoideae ya familia Fabaceae, lakini spishi nyingine zina majina kama mporojo, mkami na mkalala. Spishi nyingi ni miti midogo, lakini spishi kadhaa ni kubwa sana (k.m. Mchani-mbawe). Majani yao yana sehemu nyingi na maua yana stameni zilizo ndefu kuliko petali. Kwa kawaida stameni ni shaufu na petali hazionekani sana.
Albizia is a genus of more than 160 species of mostly fast-growing subtropical and tropical trees and shrubs in the subfamily Mimosoideae of the family Fabaceae. The genus is pantropical, occurring in Asia, Africa, Madagascar, America and Australia, but mostly in the Old World tropics. In some locations, some species are considered weeds.
They are commonly called silk plants, silk trees, or sirises. The obsolete spelling of the generic name – with double 'z' – is still common, so the plants may be called albizzias. The generic name honors the Italian nobleman Filippo degli Albizzi, who introduced Albizia julibrissin to Europe in the mid-18th century.[1] Some species are commonly called mimosa, which more accurately refers to plants of genus Mimosa. Species from southeast Asia used for timber are sometime termed East Indian walnut.
They are usually small trees or shrubs with a short lifespan, though the famous Samán del Guère near Maracay in Venezuela is a huge Albizia saman specimen several hundred years old. The leaves are pinnately or bipinnately compound. The small flowers are in bundles, with stamens much longer than the petals. The stamens are usually showy, although in some species such as A. canescens the flowers are inconspicuous.[2]
Unlike those of Mimosa, Albizia flowers have many more than 10 stamens. Albizia can also be told apart from another large related genus, Acacia, by its stamens, which are joined at the bases instead of separate.[3]
Numerous species placed in Albizia by early authors were eventually moved to other genera, most notably Archidendron. Other genera of Ingeae (Abarema, Archidendropsis, Blanchetiodendron, Calliandra, Cathormion, Enterolobium, Havardia, Hesperalbizia, Hydrochorea, Pararchidendron, Paraserianthes, Pseudosamanea and Serianthes) have also received their share of former Albizia species, as have the Mimoseae Newtonia and Schleinitzia. Some presumed "silk trees" are in fact misidentified members of the not very closely related genus Erythrophleum from the Caesalpinioideae and Lebeckia from the Faboideae.[4]
The delimitation of Falcataria and Pithecellobium, close relatives of Albizia, is notoriously complex, with species having been moved between the genera time and again, and this will likely continue. These include Falcataria moluccana (the Moluccan albizia, formerly named Albizia moluccana), a common shade tree on tea plantations. Other closely related genera like Chloroleucon and Samanea are often merged with Albizia entirely.[4]
Albizias are important forage, timber, and medicinal plants,[5][6] and many are cultivated as ornamentals for their attractive flowers – notably Albizia julibrissin.[7]
Some species are used as food plants by the larvae of moths in the genus Endoclita, including E. damor, E. malabaricus, and E. sericeus.
Molucca albizia (Falcataria moluccana (synonyms: Adenanthera falcataria, Albizia falcataria, Paraserianthes falcataria)) is considered an invasive species in Hawaii and on many other Pacific Islands.[8] The tree grows very rapidly and can quickly colonize disturbed areas in wet environments. It tends to shed large branches, damaging power lines, houses, and other infrastructure in Hawaii.
Albizia is a genus of more than 160 species of mostly fast-growing subtropical and tropical trees and shrubs in the subfamily Mimosoideae of the family Fabaceae. The genus is pantropical, occurring in Asia, Africa, Madagascar, America and Australia, but mostly in the Old World tropics. In some locations, some species are considered weeds.
They are commonly called silk plants, silk trees, or sirises. The obsolete spelling of the generic name – with double 'z' – is still common, so the plants may be called albizzias. The generic name honors the Italian nobleman Filippo degli Albizzi, who introduced Albizia julibrissin to Europe in the mid-18th century. Some species are commonly called mimosa, which more accurately refers to plants of genus Mimosa. Species from southeast Asia used for timber are sometime termed East Indian walnut.
Albizio estas genro de plantoj apartenanta al la subfamilio Mimozedoj, kiu apartenas al la familio Fabacoj. La genro estas tuttropika kaj troviĝas en Azio, Afriko, Madagaskaro, Ameriko kaj Aŭstralio, sed plejofte en la tropikoj de la malnova mondo. En kelkaj lokoj, oni konsideras iujn speciojn trudherbo.
Albizio estas genro de plantoj apartenanta al la subfamilio Mimozedoj, kiu apartenas al la familio Fabacoj. La genro estas tuttropika kaj troviĝas en Azio, Afriko, Madagaskaro, Ameriko kaj Aŭstralio, sed plejofte en la tropikoj de la malnova mondo. En kelkaj lokoj, oni konsideras iujn speciojn trudherbo.
Albizia es un género de unas 140 especies aceptadas, de las casi 400 descritas,[2] de árboles y arbustos, subtropicales y tropicales, en la subfamilia de las Mimosoideae, leguminosas de la familia de las Fabaceae.
Albizia: nombre genérico dedicado a Filippo del Albizzi, naturalista italiano del siglo XVIII.
Árboles o arbustos generalmente inermes, raramente trepadoras con zarcillos cortos y curvados. Las hojas son bi-pinadas con estípulas usualmente cortas y peciolo glandular; las hojuelas son o bien pequeñas y en numerosas pares o bien grandes y en pares escasas. Las inflorescencias son cabezas globulares en panículas axilares o apicales. Las flores son hermafroditas, con un corto cáliz campanulado-cilíndrico penta-dentado y una corola cilíndrica con 5 lóbulos triangulares al final del tubo. Los estambres son numerosos, soldados en su base, con los filamentos largos y exertos y de anteras diminutas. Las flores centrales —o por lo menos una— de las cabezuelas tienen cáliz y corola mucho más grande y un tubo estaminal también más largo. El ovario es plano con un estilo largo y estrecho y un estigma diminuto. El fruto es una legumbre lineal u oblonga, recta, comprimida, indehiscente o dehiscente por sus 2 suturas longitudinales. Las semillas son ovoides u orbiculares, comprimidas y con un funículo filiforme.[3]
Género pantropical, de Asia, África, Madagascar, América Central, América del Sur, sur de Norteamérica, Australia, pero mayormente en los trópicos del Viejo Mundo.
Una especie: la Albizia julibrissin, se extiende bien al norte en regiones templadas del este de Asia, y es de lejos el árbol más resistente a heladas, tolerando temperaturas debajo de cerca de -30 °C, y necesitando veranos adecuados de temperatura para madurar sus brotes. En Norteamérica, donde crece comúnmente como un árbol ornamental, es confundido llamándolo "mimosa", nombre correctamente usado para la especie en el género emparentado Mimosa.
En varios Estados de Estados Unidos, A. julibrissin se ha naturalizado y se comporta como una especie invasora.
Albizia moluccana (ahora Falcataria moluccana) es un árbol común de sombra en plantaciones de té.
Las especies de Albizia son alimento de larvas de algunas polillas del género zoológico Endoclita incluyendo a E. damor, E. malabaricus y E. sericeus.
Numerosas especies ubicadas en el género Albizia por autores tempranos fueron trasladadas a otros géneros, principalmente Archidendron (arquidendron). Otros géneros de Ingeae (Abarema, Archidendropsis, Balizia, Blanchetiodendron, Calliandra, Cathormion, Enterolobium, Havardia, Hesperalbizia, Hydrochorea, Pararchidendron, Paraserianthes, Pseudosamanea y Serianthes) han recibido también su parte de supuestas especies de Albizia, así como las Mimoseae Newtonia y Schleinitzia, y Acacia[cita requerida] desde las Acacieae. Algunos supuestos "árboles de la seda" son de hecho miembros identificados erróneamente con el no estrechamente emparentado Erythrophleum desde las Caesalpinioideae y las Faboideae Lebeckia.[4]
La delimitación de Falcataria y Pithecellobium, parientes cercanos de Albizia, es notablemente compleja, con especies que se han movido entre los géneros una y otra vez, y probablemente seguirá ocurriendo. Estos incluyen por ejemplo Falcataria moluccana (anteriormente Albizia moluccana, esto es, "Albizia de las Molucas"), un árbol de sombra común en las plataciones de té. Otros géneros estrechamente relacionados como Chloroleucon y Samanea a menudo se fusionan con Albizia totalmente.[4]
Albizia es un género de unas 140 especies aceptadas, de las casi 400 descritas, de árboles y arbustos, subtropicales y tropicales, en la subfamilia de las Mimosoideae, leguminosas de la familia de las Fabaceae.
EtimologíaAlbizia: nombre genérico dedicado a Filippo del Albizzi, naturalista italiano del siglo XVIII.
Albitsiat (Albizia) ovat alaheimoon Mimosoideae kuuluvia hernekasveja (heimo Fabaceae). Paria lajia voidaan viljellä huonekasveina.[1]
Enimmäkseen albitsiat ovat nopeakasvuisia tropiikin melko lyhytikäisiä pensaita ja puita. Lehdet ovat kahteen kertaan pariliuskaisia.[2]
Kukat sijaitsevat pallomaisissa kukinnoissa. Heteet ovat erityisen pitkät ja huomiota herättävämmät kuin terälehdet; ne antavat kukinnolle pörröisen vaikutelman.[2]
Seuraavilla lajeilla on suomenkielinen nimi:
Albitsioihin joissain lähteissä luokiteltuja lajeja ovat myös:
Albitsiat ovat helppohoitoisia, kunhan niille on tarjolla lämmin paikka ja tarpeeksi kosteutta. Siemenet itävät helposti. [2]
Albitsiat (Albizia) ovat alaheimoon Mimosoideae kuuluvia hernekasveja (heimo Fabaceae). Paria lajia voidaan viljellä huonekasveina.
Albizia est un genre botanique d'environ 150 espèces de petits arbres et arbustes tropicaux ou subtropicaux à croissance rapide.
Il appartient à la famille des Mimosaceae selon classification classique, ou à celle des Fabaceae, sous-famille des Mimosoideae selon la classification phylogénétique. Le genre, souvent orthographié à tort « Albizzia », doit pourtant son nom à Filippo del Albizzi, un italien qui l'introduisit en Europe au milieu du XVIIIe siècle.
Les espèces de ce genre sont courantes dans les régions tropicales d'Asie, d'Afrique, de Madagascar, d'Amérique centrale et du sud et en Australie. Ces arbres, de 6 à 12 m de haut et de 5 à 8 m de large, meurent en général assez jeunes. Avec leur port ample à la ramure bien étalée, ils ressemblent aux flamboyants, autres espèces des pays tropicaux.
L'arbre est aussi nommée arbre de Constantinople ou arbre de soie en raison de ses fleurs en plumeau.[réf. nécessaire]
Les feuilles, finement découpées, sont composés de petites folioles qui se replient sur elles-mêmes lorsque la plante manque de lumière.
Les fleurs, petites et en pompon, exhibent des étamines souvent spectaculaires et plus long que les pétales. Certaines espèces sont considérées comme envahissantes.
En zone tempérée, les variétés « Cyrano » et « Roxane » sont les plus résistantes au gel, jusqu'à −10 °C, à condition de leur offrir un endroit bien ensoleillé et abrité des vents froids.
L'albizia apprécie les terres plutôt pauvres et sableuses, et accepte le calcaire et la présence de sel dans les sols, ce qui est intéressant en bord de mer.
Durant les premières années, il est conseillé de rabattre les tiges de l'année à 5 ou 6 yeux afin de favoriser le développement d'une belle ramure et de stimuler la floraison.
Les Albizia servent de nourriture aux larves de certains papillons du genre Endoclita incluant Endoclita damor, Endoclita malabaricus et Endoclita sericeus.
Une espèce, l'arbre de soie, Albizia julibrissin, s'étend assez largement au nord dans les régions tempérées. C'est de loin l'espèce la plus rustique du genre (jusqu'à −30 °C si l'été est assez chaud pour faire pousser l'arbre). En Amérique du Nord, où on le cultive beaucoup comme arbre d'ornement, on le confond souvent avec les espèces de Mimosa. Dans de nombreux états américains, Albizia julibrissin s'est très bien acclimaté et est désormais considéré comme une espèce invasive.
Un psylle (le Psylle de l'Albizia : Acizzia jamatonica), insecte ravageur originaire d'Asie, mesurant 2 mm de long, envahit les feuilles, les fleurs et les gousses, se nourrissant de la sève. Il excrète un liquide qui goutte, rendant collants les fleurs et le sol sous l'arbre et favorisant un champignon noir, le fumagine, à l'aspect de suie.
Selon The Plant List (22 avril 2019)[3] :
Selon Tropicos (22 avril 2019)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Albizia est un genre botanique d'environ 150 espèces de petits arbres et arbustes tropicaux ou subtropicaux à croissance rapide.
Il appartient à la famille des Mimosaceae selon classification classique, ou à celle des Fabaceae, sous-famille des Mimosoideae selon la classification phylogénétique. Le genre, souvent orthographié à tort « Albizzia », doit pourtant son nom à Filippo del Albizzi, un italien qui l'introduisit en Europe au milieu du XVIIIe siècle.
Les espèces de ce genre sont courantes dans les régions tropicales d'Asie, d'Afrique, de Madagascar, d'Amérique centrale et du sud et en Australie. Ces arbres, de 6 à 12 m de haut et de 5 à 8 m de large, meurent en général assez jeunes. Avec leur port ample à la ramure bien étalée, ils ressemblent aux flamboyants, autres espèces des pays tropicaux.
L'arbre est aussi nommée arbre de Constantinople ou arbre de soie en raison de ses fleurs en plumeau.[réf. nécessaire]
Albicija (lat. Albizia), biljni rod drveća i grmlja iz porodice Fabaceae, smješten u tribus Ingeae, dio potporodice Mimosoideae. Preko 120 vrsta rašireno je po suptropskim i tropskim krajevima Amerike, Azije, Afrike i Australije[1].
Jedna od poznatijih vrsta je svilenasta albicija (A. julibrissin), korisno drvo koje raste od Irana na istok preko Kine do Japana.
Albicija (lat. Albizia), biljni rod drveća i grmlja iz porodice Fabaceae, smješten u tribus Ingeae, dio potporodice Mimosoideae. Preko 120 vrsta rašireno je po suptropskim i tropskim krajevima Amerike, Azije, Afrike i Australije.
Jedna od poznatijih vrsta je svilenasta albicija (A. julibrissin), korisno drvo koje raste od Irana na istok preko Kine do Japana.
Albizia adalah genus dari sekitar 150 spesies pohon dan semak yang kebanyakan tumbuh cepat subtropis dan tropis di subfamili Mimosoideae dari famili Fabaceae. Genus ini pantropis, terjadi di Asia, Afrika, Madagaskar, Amerika dan Australia, tetapi kebanyakan di daerah tropis Dunia Lama. Di beberapa lokasi, beberapa spesies dianggap rumput liar.
Albizia adalah genus dari sekitar 150 spesies pohon dan semak yang kebanyakan tumbuh cepat subtropis dan tropis di subfamili Mimosoideae dari famili Fabaceae. Genus ini pantropis, terjadi di Asia, Afrika, Madagaskar, Amerika dan Australia, tetapi kebanyakan di daerah tropis Dunia Lama. Di beberapa lokasi, beberapa spesies dianggap rumput liar.
Albizzia Durazz., 1772 è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Mimosaceae (o Fabaceae secondo la classificazione APG[1]), comprendente un centinaio di specie tra alberi e arbusti, originari della zona tropicale di Africa, Asia e Australia.
Il nome è un omaggio al naturalista fiorentino Filippo degli Albizzi, che per primo la introdusse in Europa nel 1740 da Costantinopoli.
Simile all'acacia se ne differenzia per gli stami riuniti alla base; le foglie decidue composte sono formate da molte coppie di foglioline, i fiori di varia foggia a volte simili a quelli delle mimose, profumati, in spighe o a forma di piumino, hanno colori che vanno dal bianco al giallo al rosato, e si possono ammirare da luglio a settembre. Le specie arboree possono raggiungere l'altezza di 4–10 m.
Molte specie vengono coltivate come piante ornamentali, tra le più diffuse ricordiamo l'Albizia julibrissin, nota come Acacia di Costantinopoli o Gaggia arborea coltivata in varie parti d'Italia, l'Albizia anthelmintica originaria dell'Africa, ed infine l'Albizia lebbeck, albero originario dell'Asia meridionale. Sono tutte piante semi-rustiche che sopportano bene anche gli ambienti inquinati o salmastri e ben si adattano all'arredo urbano di viali, parchi e giardini. Altre specie asiatiche hanno importanza nell'economia locale, specialmente in India, per la produzione di gomma, come l'Albizia procera.
Richiedono esposizione soleggiata ma riparata dai venti freddi, preferisce suoli freschi, fertili leggeri e ben drenati, adattandosi però anche in quelli asciutti. Vanno generosamente irrigate nella stagione vegetativa. Si possono collocare a dimora in primavera.
Albizzia Durazz., 1772 è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Mimosaceae (o Fabaceae secondo la classificazione APG), comprendente un centinaio di specie tra alberi e arbusti, originari della zona tropicale di Africa, Asia e Australia.
Il nome è un omaggio al naturalista fiorentino Filippo degli Albizzi, che per primo la introdusse in Europa nel 1740 da Costantinopoli.
Albizia is een geslacht van bomen en struiken uit de vlinderbloemenfamilie (Fabaceae). Het geslacht is pantropisch en komt voor in Azië, Afrika, Madagaskar, Amerika en Australië.
Albizia is een geslacht van bomen en struiken uit de vlinderbloemenfamilie (Fabaceae). Het geslacht is pantropisch en komt voor in Azië, Afrika, Madagaskar, Amerika en Australië.
Albicja[3] (Albizia) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych (Fabaceae). Obejmuje co najmniej 137 gatunków[4] występujących w tropikach i strefie subtropikalnej w Azji, Afryce, Australii i w obu Amerykach. Rośliny te zasiedlają różne siedliska, od wilgotnych lasów równikowych po lasy siedlisk suchych[5]. Nazwa naukowa upamiętnia włoskiego przyrodnika Filippo del Albizzi'ego[5]. Wiele gatunków uprawianych jest jako rośliny ozdobne, szczególnie rozpowszechniona w tej roli została albicja biało-różowa[5].
Rodzaj z plemienia Ingeae z podrodziny mimozowych Mimosoideae z rodziny bobowatych (Fabaceae)[8]
Albicja (Albizia) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych (Fabaceae). Obejmuje co najmniej 137 gatunków występujących w tropikach i strefie subtropikalnej w Azji, Afryce, Australii i w obu Amerykach. Rośliny te zasiedlają różne siedliska, od wilgotnych lasów równikowych po lasy siedlisk suchych. Nazwa naukowa upamiętnia włoskiego przyrodnika Filippo del Albizzi'ego. Wiele gatunków uprawianych jest jako rośliny ozdobne, szczególnie rozpowszechniona w tej roli została albicja biało-różowa.
Albizia é um gênero botânico pertencente à família Fabaceae e contém cerca de 137 nomes de espécies aceitos como legítimos.[2]
Espécies do gênero encontram-se amplamente distribuídas pelos continentes do mundo.[1]
O nome genérico Albizia é em referência a um nobre do século 18 de nome Filipe de Albizzi.[3]
Albizia é um gênero botânico pertencente à família Fabaceae e contém cerca de 137 nomes de espécies aceitos como legítimos.
Espécies do gênero encontram-se amplamente distribuídas pelos continentes do mundo.
Albiția este numele dat plantelor din genul Albizia, subfamilia Mimosoideae, familia Fabaceae. Plantele sunt arbuști sau arbori tropicali sau subtropicali, trăind în Asia, Africa, Madagascar, America Centrală, de Sud, sudul Americii de Nord și Australia.
Speciile de albiție sunt folosite drept hrană de larvele unor specii de molii, din genul Endoclita, printre care E. damor, E. malabaricus și E. sericeus.
Numeroase specii clasificate în genul Albizia de autori au fost ulterior mutate în alte genuri, în principiu Archidendron. Alte genuri din tribul Ingeae (Abarema, Archidendropsis, Balizia, Blanchetiodendron, Calliandra, Cathormion, Enterolobium, Havardia, Hesperalbizia, Hydrochorea, Pararchidendron, Paraserianthes, Pseudosamanea și Serianthes) au fost îmbogățite cu specii din genul Albizia. Alte albiții au fost identificate greșit în genurile nu foarte apropiate Erythrophleum din Caesalpinioideae și Lebeckia din Faboideae.[1]
Delimitarea dintre Falcataria și Pithecellobium, genuri strâns înrudite cu Albizia, este deosebit de complexă, speciile lor fiind mutate de la un gen la altul de numeroase ori. De exemplu, Falcataria moluccana (anterior Albizia moluccana), un arbore care crește pe plantațiile de ceai. Alte genuri apropiate, precum Chloroleucon și Samanea, sunt deseori unite cu Albizia.[1]
Albiția este numele dat plantelor din genul Albizia, subfamilia Mimosoideae, familia Fabaceae. Plantele sunt arbuști sau arbori tropicali sau subtropicali, trăind în Asia, Africa, Madagascar, America Centrală, de Sud, sudul Americii de Nord și Australia.
Speciile de albiție sunt folosite drept hrană de larvele unor specii de molii, din genul Endoclita, printre care E. damor, E. malabaricus și E. sericeus.
Albiziasläktet (Albizia) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med cirka 145 arter från världens tropiska och subtropiska områden.
Albiziasläktet (Albizia) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med cirka 145 arter från världens tropiska och subtropiska områden.
Невеликі дерева з двічі-пірчастими листками і дрібними, зібраними в головки квітками з великими, яскраво забарвленими тичинками, які роблять суцвіття пухнастим. Листя чергові, двічі перисті, листочки асиметричні, на ніч і в спеку складаються. Квітки з непомітним віночком і численними довгими тичинками, в голівчатих або колосоподібне суцвіття. Плід - прямий плоский багатосім'яний боб[2].
Відомо близько 140 видів, поширені в тропіках і субтропіках західної півкулі; в Закавказзі росте 1 дикорослий вид: альбіція іранська (Albizia julibrissin), також відома як альбіція, акація ленкоранська, або шовкова акація з широкою зонтиковидною кроною і запашними рожево-малиновими, іноді рожево-білими, суцвіттями. Як декоративне дерево вона вирощується, часто під назвою перської мімози, в Південній Європі, Криму, Середній Азії, на Кавказі.
Chi Bản xe, tên khoa học Albizia, là một chi thực vật có hoa trong họ Đậu.[1]
Chi Bản xe, tên khoa học Albizia, là một chi thực vật có hoa trong họ Đậu.
Albizia Durazz., 1772
СинонимыАльби́ция (лат. Albizia) — род тропических деревьев и кустарников семейства Бобовые (Fabaceae). Для растений характерны шаровидные соцветия, цветки которых имеют очень длинные тычинки.
Род назван в честь одного из представителей рода Альбицци, Филиппо Альбицци (итал. Filippo degli Albizzi, первая половина XVIII века), который привёз в 1740-х годах из Константинополя в Европу растение, позже ставшее известным под названием Albizia julibrissin (искажённое от персидского слова gul-i abrisham - "шёлковый цветок"[3])
Род Альбиция включает в себя более 130 видов[4], некоторые из них:
Альби́ция (лат. Albizia) — род тропических деревьев и кустарников семейства Бобовые (Fabaceae). Для растений характерны шаровидные соцветия, цветки которых имеют очень длинные тычинки.
Род назван в честь одного из представителей рода Альбицци, Филиппо Альбицци (итал. Filippo degli Albizzi, первая половина XVIII века), который привёз в 1740-х годах из Константинополя в Европу растение, позже ставшее известным под названием Albizia julibrissin (искажённое от персидского слова gul-i abrisham - "шёлковый цветок")