Distribution in Egypt
(
Anglèis
)
fornì da Bibliotheca Alexandrina LifeDesk
Nile and Mediterranean regions.
- autor
- BA Cultnat
- fornidor
- Bibliotheca Alexandrina
Global Distribution
(
Anglèis
)
fornì da Bibliotheca Alexandrina LifeDesk
Europe, north Africa, north and central America.
- autor
- BA Cultnat
- fornidor
- Bibliotheca Alexandrina
Habitat
(
Anglèis
)
fornì da Bibliotheca Alexandrina LifeDesk
- autor
- BA Cultnat
- fornidor
- Bibliotheca Alexandrina
Life Expectancy
(
Anglèis
)
fornì da Bibliotheca Alexandrina LifeDesk
- autor
- BA Cultnat
- fornidor
- Bibliotheca Alexandrina
Associations
(
Anglèis
)
fornì da BioImages, the virtual fieldguide, UK
In Great Britain and/or Ireland:
Foodplant / parasite
embedded sorus of Ustilago marina parasitises live, swollen root of Eleocharis parvula
Comments
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Plants without well-developed bristles are otherwise typical Eleocharis parvula. S.-O. Strandhede and R. M. T. Dahlgren (1968) provided a detailed description from Scandinavia; the mostly curved tubers of North American plants are differently shaped than the ovoid, mostly nearly straight tubers illustrated by them. Eleocharis parvula is very uncommon inland. Plants lacking spikelets and having rather broad culms with evident aerenchyma (E. parvula forma spongiosa Fassett) that are submerged in tidal zones closely resemble small plants of Sagittaria graminea. Eleocharis parvula has also been reported from North Dakota, South America, and Africa; I have not seen specimens. Plants without achenes or tubers cannot be reliably identified to species. Literature reports from Cuba, Mexico, and Venezuela may be based on specimens of E. coloradoensis.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Description
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Tubers terminating rhizomes usually markedly J- or horseshoe-shaped, body (apart from apical bud) oblong, 2–2.5(–5) × 0.5–1 mm; tubers among culm bases straight, narrowly fusiform, 4–5 mm. Spikelets 2–4 × 1–2 mm, sometimes absent in deeper water; proximal scale 1/2 or more of spikelet length; floral scales 6–10 per spikelet, 1.4–2.7 mm, commonly entirely stramineous, apex rounded to subacute. Flowers: perianth bristles 6, stramineous, fairly stout to slender, usually equaling achene to slightly exceeding tubercle, sometimes unequal and some 1/2 of achene, very rarely rudimentary, minutely retrorsely spinulose; anthers 0.7–1.2 mm. Achenes stramineous, sometimes pale brown, obovoid to obpyriform, thickly trigonous, angles distinct, faces concave to plane, rarely convex, 0.9–1.2 × 0.55–0.75 mm, apex tapered, smooth or faintly rough at 30X. Tubercles 0.1–0.2 × 0.15 mm. 2n = 10 (Europe).
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Distribution
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
B.C., N.B., Nfld. and Labr., N.S., Que.; Ala., Ark., Calif., Conn., Fla., Ga., Ill., Ind., Kans., La., Maine, Md., Mass., Mich., Miss., Mo., N.J., N.Y., N.C., Ohio, Oreg., S.C., Va., Wash.; Mexico; Central America (Nicaragua); Eurasia.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Flowering/Fruiting
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Fruiting summer–fall (north) or late winter–fall (far south).
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Habitat
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Brackish or saline, mostly coastal tidal marshes, shores, mud flats, swamps, ponds, ditches; 0–600m.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Synonym
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Scirpus parvulus Roemer & Schultes in J. J. Roemer et al., Syst. Veg. 2: 124. 1817; Eleocharis pygmaea Torrey; S. nanus Sprengel
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Comprehensive Description
(
Anglèis
)
fornì da North American Flora
Eleocharis parvula (R. & S.) Link; Bluff & Fingerh Compend. Fl. Germ. ed. 2. 1 : 93. 1836.
Scirpus pusillus Vahl, Enum. 2 : 246. 1805. (Based partly on Scirpus capillaceus Michx. which is E. acicularis.) Not Eleocharis pusilla R. Br. 1810.
Scirpus nanus Spreng. Pug. 1 : 4. 1813. (Halle, Germany.) Not S. nanus Poir. 1804; nor Eleocharis nana Kunth, 1837.
Scirpus parvulus R. & S. Syst. Veg. 2: 124. 1817. (Germany.)
Scirpus humilis Wallr. Sched. Crit. 27. 1822. (Germany.) Not S. humilis Veil. 1825; nor 6". humilis Willd. 1837.
Eleogiton parvula Link, Hort. Berol. 1 : 285. 1827.
Limnochloa parvula Reichenb. in Mossier, Handb. ed. 2. 1808. 1829.
Baeothryon nanum A. Dietr. Sp. PI. 2: 91. 1833.
Baeothryon pusillum A. Dietr. Sp. PI. 2 : 92. 1833.
Eleocharis pygmaea Torr. Ann. Lye. N. Y. 3 : 313. 1836. ("Near New York.")
Eleocharis pygmaea 0. ? anachaeta Torr. Ann. Lye. N. Y. 3 : 441. 1836. (New Orleans.)
Scirpus translucens LeGall; J. Lloyd, Fl. Loire-Inf. 275. 1844. (France.) Chaetocyperus pygmaea Walp. Ann. 3: 683. 1852.
> Isolepis leptos SiGxiA. Syn. Cyv91. 1855. (Mexico : Parrj) i JO.)
Chaetocyperus membranaceus Buckl. Proc. Acad. Phila. 1862 : 10. 1862. (Llano County, Texas.)
Eleocharis pusillus Wood, Bot. & Fl. ed. 1871. 361. 1871. Not E. pusilla R. Br. 1810.
Scirpus leptos C. Wright in Sauv. Anal. Acad. Ci. Habana 8 : 80. 1871.
Heleocharis triftora Bock. Flora 63: 437. 1880. (Morro de Boquilla, Vera Cruz: Liebmann.)
Scirpus pollicaris Delile, Descr. Egypte 19: 50 (nomen nudum). 1813. pi. 63, f. 10. 1882. (Egypt.)
Scirpus nanus var. anachaetus Britton, Trans. N. Y. Acad. 11 : 75. 1892.
Cyperus parvulus Missb. & Krause in Sturm, Fl. Deutschl. ed. 2. 2 : 26. 1900.
Scirpus coloradoensis Britton, Torreya 4: 93. 1904. (Larimer County, Colorado.)
Eleocharis leptos Svenson, Rhodora 31 : 176. 1929. Not E. lepta Clarke, 1900.
Eleocharis leptos var. coloradoensis Svenson, Rhodora 31 : 177. 1929.
Eleocharis leptos var. Johnstonii Svenson, Rhodora 31 : 177. 1929. (San Bernadino Mts., California.)
Eleocharis parvula var. anachaeta Svenson, Rhodora 36 : 386. 1934.
Eleocharis parvula f. spongiosa Fassett, Rhodora 39: 273. 1937. (Maine.)
Eleocharis membranacea Gilly, Am. Midi. Nat. 26 : 66. 1941.
Eleocharis coloradoensis Gilly, Am. Midi. Nat. 26: 66. 1941.
Forming mats; roots fibrous, often w^ith minute tuberous stolons; culms capillary (2-7 cm. high), greenish or straw-colored, often spongy and translucent, terete, becoming somewhat striate in drying; upper sheath inconspicuous, membranous; spikelets 2-3.5 mm. long, broadly ovate, 2-9-flowered ; scales ovate, scarcely keeled, obtuse or acute, striate and chartaceous, green to yellowish, often dull brown on the sides ; lowest scale empty, half the length of the spikelet; stamens 3; style trifid; achenes obovate, 1-1.3 mm. long, straw-colored, equilaterally triangular with prominent angles, smooth and shining, under high magnification sometimes lightly striate-reticulate ; style-base very small, triangular, greenish; bristles strawcolored, equaling or exceeding the achene (rudimentary in var. anachaeta, which sometimes has achene angles blunter and the surface more reticulate).
Type locality : Germany ; "in inundatis lacus Koelmensis in Mannsfeldia." Distribution: Saline places in western Europe and along the Mediterranean Sea; Atlantic Coast from Newfoundland to Cuba and Mexico and on the Pacific Coast from Vancouver to California ; inland in New York, Michigan, and Missouri. Var. anachaeta scattered in saline regions from Missouri and westwai^d in the United States and Mexico ; known also from Cuba, and from two collections in South America, at Maracaibo in Venezuela, and Rio de Janeiro.
- sitassion bibliogràfica
- Henry Knut Svenson. 1957. (POALES); (CYPERACEAE); SCIRPEAE (CONTINUATIO). North American flora. vol 18(9). New York Botanical Garden, New York, NY
Ysbigfrwynen fach
(
Galèis
)
fornì da wikipedia CY
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Ysbigfrwynen fach sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Eleocharis parvula a'r enw Saesneg yw Dwarf spike-rush.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Sbigfrwynen Morafon, Sbigfrwyn Morafon, Sbigfrwyn Morgamlas.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.[2][3]
Gweler hefyd
Cyfeiriadau
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Awduron a golygyddion Wikipedia
Ysbigfrwynen fach: Brief Summary
(
Galèis
)
fornì da wikipedia CY
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Ysbigfrwynen fach sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Eleocharis parvula a'r enw Saesneg yw Dwarf spike-rush. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Sbigfrwynen Morafon, Sbigfrwyn Morafon, Sbigfrwyn Morgamlas.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Awduron a golygyddion Wikipedia
Bahnička drobná
(
Cech
)
fornì da wikipedia CZ
Bahnička drobná (Eleocharis parvula) je jednoděložná rostlina z rodu bahnička, jejímž přirozeným prostředím jsou bahnité biotopy.[1] Roste na mělčinách stojatých či pomalu tekoucích vod a na obnažených dnech rybníků.[2]
Tato bahnička je oblíbená akvaristická rostlina, jelikož dokáže vytvářet v přední části akvária husté porosty.[2]
Výskyt
Roste v Severní a Střední Americe, v Asii i v Evropě.
Popis
Je to vytrvalá rostlina s lodyhami vysokými do 10 cm vyrůstající z hlíz ve tvaru písmene J koňské podkovy, což napomáhá k její identifiíkaci.[3] Květenství je oválné, jen 2 až 3 mm dlouhé a složené z několika drobných květů.
Vědecká synonyma
-
Chaetocyperus membranacea Buckl.
-
Eleocharis coloradoensis (Britt.) Gilly
-
Eleocharis leptos (Steud.) Svens.
-
Eleocharis leptos var. coloradoensis (Britt.) Svens.
-
Eleocharis leptos var. johnstonii Svens.
-
Eleocharis membranacea (Buckl.) Gilly
-
Eleocharis parvula var. anachaeta (Britt.) Svens.
-
Eleocharis parvula var. coloradoensis (Britt.) Beetle
-
Scirpus nanus Spreng.
-
Scirpus nanus var. anachaetus (Torr.) Britt.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleocharis parvula na anglické Wikipedii.
-
↑ www.akvarko.cz
-
↑ a b rybicky.net
-
↑ Flora of North America
Externí odkazy
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia autoři a editory
Bahnička drobná: Brief Summary
(
Cech
)
fornì da wikipedia CZ
Bahnička drobná (Eleocharis parvula) je jednoděložná rostlina z rodu bahnička, jejímž přirozeným prostředím jsou bahnité biotopy. Roste na mělčinách stojatých či pomalu tekoucích vod a na obnažených dnech rybníků.
Tato bahnička je oblíbená akvaristická rostlina, jelikož dokáže vytvářet v přední části akvária husté porosty.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia autoři a editory
Lav kogleaks
(
Danèis
)
fornì da wikipedia DA
Lav kogleaks (Eleocharis parvula) eller Lav sumpstrå er et 1-6 cm højt halvgræs, der i Danmark vokser ved lavvandede fjorde eller bugter, hvor den forekommer i områder med brakt eller næsten ferskt vand. Den findes i to former – en sumpform og en vandform. Lav kogleaks ligner Nåle-Sumpstrå (se nedenfor).
Beskrivelse
Lav kogleaks er en meget lille, 1-6 cm høj plante med rette, eller oftere udadkrummede skud (især vandformen), som har udløbere, der særlig om efteråret i spidsen bærer små, løgformede vinterknopper. Vandformen, der vokser på dybere vand, er steril, mens sumpformen, der vokser på helt lavt vand eller umiddelbart over vandlinien, udvikler stængler med grønlige 2-6-blomstrede aks. Frugtens griffelbasis er jævnt tilspidset. Fra rosettens bund udgår spinkle, hvidlige rødder.
Lav kogleaks kan forveksles med små individer af nåle-sumpstrå, men har i modsætning til denne udadkrummede skud, løgformede vinterknolde og spids griffelbasis.
Voksested
Lav kogleaks vokser på leret og sandet bund ved lavvandede kyster i fjorde og bugter. Den kendes kun fra områder med brakt eller næsten ferskt vand.
Lav kogleaks er kun fundet en halv snes steder her i landet. I dag kendes den med sikkerhed kun fra Ringkøbing Fjord og fra Indfjorden (øst for Bøvling Fjord) ved Nissum Fjord. Den er i rødlisten klassificeret som truet.
Wikimedia Commons har medier relateret til:
Kilde
Eksterne henvisninger
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia-forfattere og redaktører
Lav kogleaks: Brief Summary
(
Danèis
)
fornì da wikipedia DA
Lav kogleaks (Eleocharis parvula) eller Lav sumpstrå er et 1-6 cm højt halvgræs, der i Danmark vokser ved lavvandede fjorde eller bugter, hvor den forekommer i områder med brakt eller næsten ferskt vand. Den findes i to former – en sumpform og en vandform. Lav kogleaks ligner Nåle-Sumpstrå (se nedenfor).
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia-forfattere og redaktører
Eleocharis parvula
(
Anglèis
)
fornì da wikipedia EN
Eleocharis parvula is a species of spikesedge known by the common names dwarf spikerush,[1] small spikerush and hairgrass in aquaria. It is a plant of brackish and saltwater habitat, such as marshes and mudflats. It is a perennial herb growing tufts of spongy, compressible stems not more than 10 centimeters tall. The plant grows from a tuber which is J-shaped or horseshoe-shaped, a characteristic that helps in the identification of the species.[2] The inflorescence is an oval-shaped spikelet just 2 or 3 millimeters long, made up of several tiny flowers.[3]
Distribution
Eleocharis parvula has a disjunct, scattered distribution. It is widespread across much of Europe and North America (US, Canada, Mexico, Central America), with additional populations in the Russian Far East, Japan, Hainan, Java, Vietnam, Kazakhstan, Uzbekistan, Venezuela, Cuba, and Brazil.[4][5][6][7][8][9][10][11]
References
-
^ USDA, NRCS (n.d.). "Eleocharis parvula". The PLANTS Database (plants.usda.gov). Greensboro, North Carolina: National Plant Data Team. Retrieved 18 January 2016.
-
^ Flora of North America, Eleocharis parvula
-
^ Altervista Flora Italiana, Giunchina piccina, Eleocharis parvula (R. et S.) Link
-
^ Kew World Checklist of Selected Plant Families
-
^ Biota of North America Program, 2013 county distribution map
-
^ Espejo Serna, A. & López-Ferrari, A.R. (1997). Las Monocotiledóneas Mexicanas una Sinopsis Florística 5: 1-98. Consejo Nacional de la Flora de México, México D.F..
-
^ Douglas, G.W., Meidinger, D. & Penny, J.L. (2002). Rare Native Vascular Plants of British Columbia , ed. 2: 1-358. Province of British Columbia.
-
^ Jermy, C., Simpson, D., Foley, M. & Porter, M. (2007). Sedges of the British Isles. B.S.B.I. Handbook No. 1 , ed. 3: 1-554. Botanical Society of the British Isles, London.
-
^ Nelson Sutherland, C.H. (2008). Catálogo de las plantes vasculares de Honduras. Espermatofitas: 1-1576. SERNA/Guaymuras, Tegucigalpa, Honduras.
-
^ Kravchenko, A.V., Timofeeva, V.V., Rudkocskaya, O.A. & Fadeeva, M.A. (2008). Vascular plant species new and rare to Karelia. Botanicheskii Zhurnal. Moscow & Leningrad 93: 776-788.
-
^ Acevedo-Rodríguez, P. & Strong, M.T. (2012). Catalogue of seed plants of the West Indies. Smithsonian Contributions to Botany 98: 1-1192.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Eleocharis parvula: Brief Summary
(
Anglèis
)
fornì da wikipedia EN
Eleocharis parvula is a species of spikesedge known by the common names dwarf spikerush, small spikerush and hairgrass in aquaria. It is a plant of brackish and saltwater habitat, such as marshes and mudflats. It is a perennial herb growing tufts of spongy, compressible stems not more than 10 centimeters tall. The plant grows from a tuber which is J-shaped or horseshoe-shaped, a characteristic that helps in the identification of the species. The inflorescence is an oval-shaped spikelet just 2 or 3 millimeters long, made up of several tiny flowers.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Eleocharis parvula
(
Spagneul; Castilian
)
fornì da wikipedia ES
El junquillo salado (Eleocharis parvula), es una especie de planta fanerógama del género Eleocharis de la familia Cyperaceae.[1]
Descripción
Hierba perenne y cespitosa, que brota de un tubérculo en forma de gancho o de herradura. Los tallos, de entre cincuenta y ochenta milímetros de altura y medio milímetro de ancho, son esponjosos y forman montículos de color verdoso o marrón. Su sección es redonda y culminan en una pequeña espiga ( 2-3 mm) ovalada de color verde pálido.[1]
En esta espiga se encuentran entre dos y siete flores hermafroditas. Cada una de las cuales porta tres estambress y un ovario rematado en tres estigmas y sobrepasado por 3 a 6 sedas escabras que nacen en la base.[2]
Es una especie hermafrodita cuya reproducción es principalmente alógama, siendo polinizada por el viento. Las nuevas plantas pueden surgir tanto de semillas como de los pequeños tubérculos que produce. Estos son dispersados principalmente por el flujo y reflujo de las mareas, y ocasionalmente también adheridos a las patas de las aves.[1]
Distribución y hábitat
Su distribución ocupa las costas norteamericanas, prácticamente todo el litoral europeo y algunos puntos norteafricanos. En España se encuentran poblaciones muy aisladas en Asturias, Cantabria y Galicia.[2]
Crece en el fango de pequeñas charcas y canales poco profundos de agua salobre, de las marismas internas subhalófilas y las colas de los estuarios. En estos lugares forma poblaciones, prácticamente monoespecíficas generalmente acompañada de Ruppia maritima, Apium nodiflorum, Paspalum vaginatum y Atriplex prostrata.[2][1]
Referencias
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autores y editores de Wikipedia
Eleocharis parvula: Brief Summary
(
Spagneul; Castilian
)
fornì da wikipedia ES
El junquillo salado (Eleocharis parvula), es una especie de planta fanerógama del género Eleocharis de la familia Cyperaceae.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autores y editores de Wikipedia
Väike alss
(
Éston
)
fornì da wikipedia ET
Väike alss (Eleocharis parvula) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab mererannas, harvem järvede kallastel. Eestis leidub teda Põhja- ja Lääne-Eestis, ent harva.[1]
Viited
Välislingid
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Vikipeedia autorid ja toimetajad
Väike alss: Brief Summary
(
Éston
)
fornì da wikipedia ET
Väike alss (Eleocharis parvula) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab mererannas, harvem järvede kallastel. Eestis leidub teda Põhja- ja Lääne-Eestis, ent harva.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Vikipeedia autorid ja toimetajad
Pikkuluikka
(
Finlandèis
)
fornì da wikipedia FI
Pikkuluikka (Eleocharis parvula) on sarakasvien (Cyperaceae) heimoon, luikkien (Eleocharis) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on yleisesti ottaen hyvin pienikokoinen rannoilla kasvava kasvilaji, joka kasvaa usein kokonaan vedenpinnan alla. Veden alla kasvaessaan se ei muodosta lainkaan kukintotähkiä. Pikkuluikka muistuttaa useita muita luikkalajeja, mutta on erotettavissa niistä rönsyjensä päissä olevien talvehtimissilmujen perusteella.[2]
Pikkuluikan varret ovat noin viisi senttimetriä korkeita, velttoja, ohuita ja vaaleanvihreitä. Varret kasvavat pieninä, ruusukemaisina ryhminä. Pikkuluikka muodostaa juurakostaan kapeita rönsyjä, joiden kärkiin muodostuu valkoisia talvehtimissilmuja. Pikkuluikan kukintona on varren päässä oleva yksittäinen tähkä, joka on lähestulkoon surkastunut. Tähkä on noin pari millimetriä pitkä ja siinä on muutamia kukkia. Tähkäsuomut ovat munanmuotoisia sekä vaaleanvihreitä ja alimmat niistä ovat pituudeltaan ainakin puolet koko tähkän pituudesta. Kukat ovat kolmiluottisia. Pikkuluikan hedelmä on kolmikulmainen, vaaleankullanruskea ja kiiltävä pähkylä.[2]
Pikkuluikka kasvaa merenrannoilla yleensä vedessä pehmeillä ja savisilla pohjilla[2]. Pikkuluikkaa tavataan usein yhdessä pikkuhauran (Zannichellia palustris) sekä näkinpartaislevien kanssa[2]. Suomessa pikkuluikkaa tavataan koko merenrannikkoalueella, joskaan se ei ole erityisen yleinen[3].
Pikkuluikan on löytänyt N. H. Nilsson 21.07.1887 Ruotsin Skånesta ja löytö julkaistiin seuraavana vuonna[2].
Pikkuluikkaa käytetään akvaariokasvina.
Lähteet
-
↑ Bazos, I., García Murillo, P., Grillas, P., Lansdown, R. & Abeli, T: Eleocharis parvula IUCN Red List of Threatened Species. Version 2017-3. 2010. International Union for Conservation of Nature, IUCN, Iucnredlist.org. Viitattu 27.4.2018. (englanniksi)
-
↑ a b c d e Arne A. Anderberg: Den virtuella floran: Dvärgsäv (Eleocharis parvula) Den virtuella floran. 1998. Naturhistoriska riksmuseet. Viitattu 27.4.2018.
-
↑ Raino Lampinen & Tapani Lahti: Kasviatlas 2016: Pikkuluikka (Eleocharis parvula) Kasviatlas. Luonnontieteellinen keskusmuseo. Viitattu 27.4.2018.
Aiheesta muualla
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedian tekijät ja toimittajat
Pikkuluikka: Brief Summary
(
Finlandèis
)
fornì da wikipedia FI
Pikkuluikka (Eleocharis parvula) on sarakasvien (Cyperaceae) heimoon, luikkien (Eleocharis) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on yleisesti ottaen hyvin pienikokoinen rannoilla kasvava kasvilaji, joka kasvaa usein kokonaan vedenpinnan alla. Veden alla kasvaessaan se ei muodosta lainkaan kukintotähkiä. Pikkuluikka muistuttaa useita muita luikkalajeja, mutta on erotettavissa niistä rönsyjensä päissä olevien talvehtimissilmujen perusteella.
Pikkuluikan varret ovat noin viisi senttimetriä korkeita, velttoja, ohuita ja vaaleanvihreitä. Varret kasvavat pieninä, ruusukemaisina ryhminä. Pikkuluikka muodostaa juurakostaan kapeita rönsyjä, joiden kärkiin muodostuu valkoisia talvehtimissilmuja. Pikkuluikan kukintona on varren päässä oleva yksittäinen tähkä, joka on lähestulkoon surkastunut. Tähkä on noin pari millimetriä pitkä ja siinä on muutamia kukkia. Tähkäsuomut ovat munanmuotoisia sekä vaaleanvihreitä ja alimmat niistä ovat pituudeltaan ainakin puolet koko tähkän pituudesta. Kukat ovat kolmiluottisia. Pikkuluikan hedelmä on kolmikulmainen, vaaleankullanruskea ja kiiltävä pähkylä.
Pikkuluikka kasvaa merenrannoilla yleensä vedessä pehmeillä ja savisilla pohjilla. Pikkuluikkaa tavataan usein yhdessä pikkuhauran (Zannichellia palustris) sekä näkinpartaislevien kanssa. Suomessa pikkuluikkaa tavataan koko merenrannikkoalueella, joskaan se ei ole erityisen yleinen.
Pikkuluikan on löytänyt N. H. Nilsson 21.07.1887 Ruotsin Skånesta ja löytö julkaistiin seuraavana vuonna.
Pikkuluikkaa käytetään akvaariokasvina.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedian tekijät ja toimittajat
Mólička syćawka
(
Sorbian superior
)
fornì da wikipedia HSB
Mólička syćawka (Eleocharis parvula) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Wopis
Stejnišćo
Rozšěrjenje
Wužiwanje
Nóžki
-
↑ W internetowym słowniku: Sumpfried
Žórła
- Aichele, D., Golte-Bechtle, M.: Was blüht denn da: Wildwachsende Blütenpflanzen Mitteleuropas. Kosmos Naturführer (1997)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Mólička syćawka: Brief Summary
(
Sorbian superior
)
fornì da wikipedia HSB
Mólička syćawka (Eleocharis parvula) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Ponikło maleńkie
(
polonèis
)
fornì da wikipedia POL
Ponikło maleńkie (po prawej)
Systematyka[1] Domena eukarionty Królestwo rośliny Klad rośliny naczyniowe Klad rośliny nasienne Klasa okrytonasienne Klad jednoliścienne Rząd wiechlinowce Rodzina ciborowate Rodzaj ponikło Gatunek ponikło maleńkie
Nazwa systematyczna Eleocharis parvula (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer
Comp. Fl. German. ed. 2, 1:93 1836 Synonimy Heleocharis parvula (Roem. & Schult.) Link,
Heleocharis parvula (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer,
Scirpus parvulus Roem. & Schult.
Ponikło maleńkie (Eleocharis parvula) – gatunek byliny z rodziny ciborowatych (turzycowatych). Występuje w Azji, Europie, Egipcie, Ameryce Północnej i na Kubie[2]. W Polsce znany z trzech stanowisk położonych na wybrzeżu: Władysławowo, Beka i brzeg jeziora Resko Przymorskie[3].
Morfologia
- Pokrój
- Drobna roślina z włosowatymi rozłogami, zakończonymi białymi bulwkami.
-
Łodyga
- Obła, szczecinowata, do 10 cm wysokości.
-
Liście
- Jasnobrunatne lub białawe, błoniaste pochwy.
-
Kwiaty
- Zebrane w 3-5-kwiatowy kłos długości ok. 2 mm. Kwiat z trzema pręcikami i jednym słupkiem z trzema znamionami. Przysadki blade[4].
-
Owoc
- Gładki i błyszczący orzeszek.
Biologia i ekologia
Bylina, geofit, halofit. Rośnie na słonych bagnach i piaskach. Kwitnie od lipca do września.
Zagrożenia i ochrona
Kategorie zagrożenia gatunku:
Gatunek objęty ochroną ścisłą.
Przypisy
-
↑ P.F. Stevens: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-11-12].
-
↑ Germplasm Resources Information Network (GRIN). [dostęp 2011-04-03].
-
↑ W. Żukowski 2001. Ponikło maleńkie. s. 479-480. W: Polska Czerwona Księga Roślin, Kraków 2001. ISBN 83-85444-85-8.
-
↑ W. Szafer, S. Kulczyński, B. Pawłowski Rośliny polskie. Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa 1969.
-
↑ Red list of plants and fungi in Poland. Czerwona lista roślin i grzybów Polski. Zbigniew Mirek, Kazimierz Zarzycki, Władysław Wojewoda, Zbigniew Szeląg (red.). Kraków: Instytut Botaniki im. W. Szafera, Polska Akademia Nauk, 2006. ISBN 83-89648-38-5.
-
↑ Kaźmierczakowa R., Bloch-Orłowska J., Celka Z., Cwener A., Dajdok Z., Michalska-Hejduk D., Pawlikowski P., Szczęśniak E., Ziarnek K.: Polska czerwona lista paprotników i roślin kwiatowych. Polish red list of pteridophytes and flowering plants. Kraków: Instytut Ochrony Przyrody Polskiej Akademii Nauk, 2016. ISBN 978-83-61191-88-9.
-
↑ Zarzycki K., Kaźmierczakowa R., Mirek Z.: Polska Czerwona Księga Roślin. Paprotniki i rośliny kwiatowe. Wyd. III. uaktualnione i rozszerzone. Kraków: Instytut Ochrony Przyrody PAN, 2014. ISBN 978-83-61191-72-8.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autorzy i redaktorzy Wikipedii
Ponikło maleńkie: Brief Summary
(
polonèis
)
fornì da wikipedia POL
Ponikło maleńkie (Eleocharis parvula) – gatunek byliny z rodziny ciborowatych (turzycowatych). Występuje w Azji, Europie, Egipcie, Ameryce Północnej i na Kubie. W Polsce znany z trzech stanowisk położonych na wybrzeżu: Władysławowo, Beka i brzeg jeziora Resko Przymorskie.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autorzy i redaktorzy Wikipedii
Eleocharis parvula
(
portughèis
)
fornì da wikipedia PT
Eleocharis parvula é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer, tendo sido publicada em Compendium Florae Germaniae. Editio altera 1: 93. 1836.[1]
Portugal
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás referida.
Protecção
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Referências
-
↑ Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 29 de setembro de 2014 http://www.tropicos.org/Name/9901904>
Bibliografia
- Sequeira M, Espírito-Santo D, Aguiar C, Capelo J & Honrado J (Coord.) (2010). Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira). Associação Lusitana de Fitossociologia (ALFA).
-
Checklist da Flora do Arquipélago da Madeira(Madeira, Porto Santo, Desertas e Selvagens) - Grupo de Botânica da Madeira
-
Eleocharis parvula - Portal da Biodiversidade dos Açores
-
Eleocharis parvula - The Plant List (2010). Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/ (consultado em 29 de setembro de 2014).
-
Eleocharis parvula - International Plant Names Index
- Castroviejo, S. (coord. gen.). 1986-2012. Flora iberica 1-8, 10-15, 17-18, 21. Real Jardín Botánico, CSIC, Madrid.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autores e editores de Wikipedia
Eleocharis parvula: Brief Summary
(
portughèis
)
fornì da wikipedia PT
Eleocharis parvula é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer, tendo sido publicada em Compendium Florae Germaniae. Editio altera 1: 93. 1836.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autores e editores de Wikipedia
Dvärgsäv
(
svedèis
)
fornì da wikipedia SV
Dvärgsäv (Eleocharis parvula) är en växtart i familjen halvgräs.
Externa länkar
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia författare och redaktörer
Dvärgsäv: Brief Summary
(
svedèis
)
fornì da wikipedia SV
Dvärgsäv (Eleocharis parvula) är en växtart i familjen halvgräs.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia författare och redaktörer
Eleocharis parvula
(
vietnamèis
)
fornì da wikipedia VI
Eleocharis parvula là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer mô tả khoa học đầu tiên năm 1836.[1]
Hình ảnh
Chú thích
Liên kết ngoài
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia tác giả và biên tập viên
Eleocharis parvula: Brief Summary
(
vietnamèis
)
fornì da wikipedia VI
Eleocharis parvula là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer mô tả khoa học đầu tiên năm 1836.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia tác giả và biên tập viên
Болотница маленькая
(
russ; russi
)
fornì da wikipedia русскую Википедию
Вид: Болотница маленькая
Международное научное название
Eleocharis parvula (Roem. & Schult.) Link ex Bluff, Nees & Schauer, 1836
Синонимы 
Систематика
на Викивидах
Изображения
на Викискладе ITIS 40020NCBI 110299EOL 1120147GRIN t:459694IPNI 30239137-2TPL kew-242763 Боло́тница ма́ленькая, или ситня́г ма́ленький[2] (лат. Eleocharis parvula) — вид цветковых растений рода Болотница (Eleocharis) семейства Осоковые (Cyperaceae).
Ботаническое описание
Многолетнее травянистое растение, формирующее кочки, с губчатыми стеблями не более 10 см высотой. Характерной чертой этого вида является наличие J-образного или подковообразного клубня[3]. Стебель — соломина, округлый или овальный в поперечном сечении, 2—7 см высотой, зеленоватый или коричневый.
Листья плёнчатые[4], располагаются у основания растения[5][6].
Соцветие — верхушечный неветвящийся колосок 2—3,5 мм длиной, овальный, по ширине превышает стебель и состоит из двух—девяти мелких трёхчленных цветков. Прицветники яйцевидные, зеленоватые или коричневатые[4]. Цветковые чешуи яйцевидные, заострённые, с едва заметным килем, 1,5—2,5 мм длиной, бледно-коричневые или зелёные. Тычинок три[6].
Плод — обратнояйцевидная семянка, 1—1,3 мм длиной, треугольная, желтоватая, блестящая[4], имеет щетинки, оставшиеся от околоцветника.
Хромосомный набор 2n = 8 или 10[4].
Распространение и местообитание
Охранный статус NatureServe
Находящиеся в надёжном состоянии
Secure: Eleocharis parvula Болотница маленькая — растение циркумбореальной области: она встречается в Евразии и Северной Америке вплоть до Центральной Америки. Также встречается в Северной Африке (Египет) и Южной Америке (Куба, Гватемала, Никарагуа, Венесуэла)[7].
Произрастает в солоноватых водоёмах, болотах, на влажных щелочных почвах[4]. Легко и быстро осваивает новые места обитания, может выступать в роли вида-пионера[8].
Охрана
Вид занесён в Красную книгу Латвийской Республики, Восточной Фенноскандии (Финляндия), а также ряда субъектов РФ: Республики Калмыкия, Ростовской области, Читинской области, Ленинградской области и Санкт-Петербурга[2].
Хозяйственное значение
Иногда выращивается как декоративное растение[7]. Используется как аквариумное растение[9].
Ботаническая классификация
Синонимы
По данным The Plant List на 2010 год[10], в синонимику вида входят:
Примечания
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Авторы и редакторы Википедии
Болотница маленькая: Brief Summary
(
russ; russi
)
fornì da wikipedia русскую Википедию
Боло́тница ма́ленькая, или ситня́г ма́ленький (лат. Eleocharis parvula) — вид цветковых растений рода Болотница (Eleocharis) семейства Осоковые (Cyperaceae).
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Авторы и редакторы Википедии
Obrázky, zvuky či videa k tématu bahnička drobná ve Wikimedia Commons
Datos: Q162470
Especies: Eleocharis parvula
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. 
