Associations
(
Anglèis
)
fornì da BioImages, the virtual fieldguide, UK
Foodplant / pathogen
protruding stroma of Claviceps nigricans infects and damages inflorescence of Eleocharis uniglumis
Remarks: season: 4-5
Foodplant / saprobe
scattered, immersed pycnidium of Stagonospora coelomycetous anamorph of Stagonospora heleocharidis is saprobic on dead leaf of Eleocharis uniglumis
Remarks: season: 1-6
Comments
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Plants treated as Eleocharis uniglumis fall within the large morphologic variation of Eurasian E. uniglumis. Two subspecies and 3 varieties were recognized for northern Europe (S.-O. Strandhede 1966), and five species that were recognized by I. D. Zinserling (1935) were placed in synonymy under E. uniglumis (S.-O. Strandhede 1966). Recognition of infraspecific taxa within North American E. uniglumis is premature. Plants commonly called E. halophila or E. uniglumis var. halophila, found mostly in Atlantic Coastal brackish habitats, have floral scales that are usually narrower and more densely placed on the rachilla than plants usually called E. uniglumis, which are found mostly in the interior; some plants are intermediate in expression of these characters. The achene and tubercle shape characters used by M. L. Fernald (1950) to distinguish E. uniglumis from E. halophila are not valid. In North America, E. uniglumis is difficult to separate from E. erythropoda and E. kamtschatica, in both of which the spikelets have only the proximal scale without a flower (empty) and the proximal scale completely amplexicaulous. Eleocharis uniglumis differs from E. erythropoda only in its broader floral scales, which are less densely placed on the rachilla; it differs from E. kamtschatica only in its smaller tubercles. It is also difficult to separate from some specimens of E. macrostachya in which the spikelets have proximal scales that are sometimes completely amplexicaulous; such plants differ from E. uniglumis only in the absence of a flower in the axil of the subproximal scale of some of the spikelets. I have not seen voucher specimens for the chromosome numbers of 2n = 27 and 28 reported by S.-O. Strandhede (1967) from Massachusetts and Nebraska, which are lower than the 2n = (44–)46(47–88) reported for Europe (S.-O. Strandhede 1965).
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Comments
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
C.B.Clarke (1893, 1898) included E. uniglumis in E. palustris s.l. Also the records by Stewart (1972) need to be confirmed. Eleocharis oxylepis (Meinsh.) B. Fedtsch., described from W. Kazakhstan, is reported doubtfully (Koelz 2934; 2519) from Kashmir (Stewart 1972); the two records are here considered to represent E. uniglumis.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Description
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Plants perennial, mat-forming; rhizomes evident, long, 0.3–1 mm thick, soft to firm, cortex often fugaceous, longer internodes 10–25 mm, scales fugaceous, 5–6 mm, membranous, not fibrous. Culms terete, often with some blunt ridges when dry, (5–)10–60 cm × 0.2–1.5 mm, firm, internally spongy. Leaves: distal leaf sheaths persistent, not splitting, proximally red, distally stramineous to green, often callose, thinly papery to thickly membranous, apex often dark red-brown, obtuse to subacute, tooth absent. Spikelets ovoid to lanceoloid, 5–10 × 2–3(–4) mm, apex acute; proximal scale amplexicaulous, entire; subproximal scale with flower; floral scales often spreading in fruit, 10–20, 3–4 per mm of rachilla, brown to often red-brown, midrib regions mostly stramineous to green, broadly ovate, 3–4 × 1.8–2.5 mm, entire, apex acute to obtuse, often some carinate in distal part of spikelet. Flowers: perianth bristles 0–4(–5), light brown to stramineous, stout, usually unequal, rudimentary to equaling achene; stamens 3; anthers dark yellow to stramineous, 1.2–2 mm; styles 2-fid. Achenes not persistent, dark yellow or medium or dark brown, ellipsoid, obovoid, or obpyriform, biconvex, angles obscure, 1.3–1.8 × 1–1.4 mm, apex rounded, neck absent or short, smooth at 30X, or sometimes finely rugulose at 10–20X with 20 or more horizontal ridges in vertical series. Tubercles brown to whitish, pyramidal, much higher than wide to slightly depressed, sometimes spongy and with vertical rows of depressions, 0.4–0.8 × 0.3–0.8 mm.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Description
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Tufted perennial, (5-)15-40 cm. Rhizome creeping, 1-2 mm diam., aerial stems arising in distal parts of internodes. Stem 1-2 mm diam., deeply grooved, with 10-16 prominent veins, sometimes rather smooth and soft, easily compressed, green or greyish green. Open sheats ephemeral; lower closed sheath 20-35 mm, mostly reddish brown, mouth oblique; upper 40-125 mm, basal part reddish brown, distal part mostly green, mouth straight, scarious, often reddish. Spike 7-15 x 3?4 mm, narrowly ellipsoid or ovoid, apex obtuse, with 20-40 loosely imbricating glumes; basal glume sterile, 1.9-2.6 mm, completely clasping or nearly so, sides brown or dark reddish brown, margins widely scarious, apex rounded; glumes 2.8-4.2 mm, cymbiform, obtuse or acutish, midnerve not reaching the apex, sides mostly dark reddish brown, sometimes pale brown, margins narrowly or widely scarious. Perianth bristles 4-6, weak and unequal, as long as nut or sometimes overtopping stylopodium, light brown; stamens 3, anthers 1.5-2.5 mm; stigmas 2. Nut 1.4-1.9 x 1-1.4 mm (excl. stylopodium), obovoid, sometimes globose, thickly bi-convex, yellow or light brown, surface glossy, obscurely or clearly reticulate; stylopodium 0.3-0.7 x 0.5-0.8 mm, rounded conical, mostly wider than long, mammiform, trabeculate, constricted from nut.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Distribution
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Alta., B.C., Man., N.B., Nfld. and Labr., N.W.T., N.S., Ont., P.E.I., Que.; Colo., Del., Maine, Mass., Nebr., Nev., N.H., N.J., N.Mex., N.Y., N.C., N.Dak., R.I., S.Dak., Utah, Va.; Eurasia.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Distribution
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Distribution: Wide, probably circumboreal, but inadequately known; Europe, NW Africa, Turkey, Caucasus, Iraq, Iran, Afghanistan, Pakistan.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Flower/Fruit
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Fl. Per.: May - August.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Flowering/Fruiting
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Fruiting summer.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Habitat
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Mostly coastal, brackish (to fresh?) shores, marshes; 0–2300m.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Habitat
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Wet meadows, along shores, salt marshes, 1400-3100 m.
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Synonym
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Scirpus uniglumis Link in Sprengel, Schrader & Link, Eds., Jahrb. Gewächsk. 3:77 (1820); E. fennica var. sareptana Zinserl. in Fl. URSS 3: 587 (9135). E. multiseta Zinserl., l.c.: 586 (1935). E. paucidentata Zinserl., l.c.: 588 (1935). E. transcaucasica Zinserl., l.c.: 585 (935). E. uniglumis var. latior T. Koyama, Acta Phytax. Geobot. 17: 49 (1957); - Strandhede & Dahlgren, Bot. Not. 121: 149, 151 (1968).
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Synonym
(
Anglèis
)
fornì da eFloras
Scirpus uniglumis Link, Jahrb. Gewächsk. 1(3): 77. 1820; Eleocharis halophila (Fernald & Brackett) Fernald; E. uniglumis var. halophila Fernald & Brackett
- licensa
- cc-by-nc-sa-3.0
- drit d'autor
- Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
Bahnička jednoplevá
(
Cech
)
fornì da wikipedia CZ
Bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) je štíhlá trsnatá bylina, je jedním z téměř 120 druhů rodu bahnička (Eleocharis).[2]
Výskyt
Vyskytuje se v celé Evropě, od Islandu až po Turecko a dále ve Střední Asii, Afghánistánu, Íránu, Indii, Číně a Mongolsku, také roste v Severní Americe v Kanadě a ve Spojených státech amerických a na pobřeží severní Afriky, většinou v mírném podnebném pásmu.
Vyrůstá na zamokřených loukách a mokřinách v okolí jezer, rybníků a pravidelně se rozlévajících vodních toků, preferuje mírně kyselé půdy. Roste také v částečně zasolené půdě a místech kde zasahuje brakická voda.[3][4][5]
Popis
Je to vytrvalá rostlina s lodyhami vysokými 10 až 50 cm vyrůstající v trsech z plazivého oddenku. Štíhlé lodyhy asi 1 mm tlusté směrem vzhůru zužující se jsou lesklé, hladké, barvy trávozelené, část je jich jalových. Vespod mají pouze dvě, nejvýše tři objímavé, trvalé, fialové až žluté pochvy dlouhé 1 až 4 cm, často s viditelnými švy, od sebe vzdálené 10 až 25 mm, Plodná lodyha je zakončena jedním podlouhlým, štíhlým, kuželovitým klasem dlouhým od 5 do 10 cm. Mnohokvětý klas má vespod pouze jednu dokonale objímavou prázdnou plevu (viz druhové jméno) a výše větší počet (10 až 30) hnědých nebo purpurově červených vejčitých až podlouhle kopinatých, na okraji suchomázdřitých a na hřbetním kýlu zelených plev, v jejím úžlabí vyrůstá po jednom kvítku; plevy jsou v hořejší části zašpičatělé. Okvětí je nahrazeno většinou 4 až 5 světle hnědými, nazpět zahnutými štětinkami obklopujícími tři tyčinky zakončené tmavě žlutými prašníky. Semeník nese trvalou, vespod cibulkovitě ztloustlou čnělku která vypadá jako od semeníku zaškrcená, nahoře je rozeklaná do dvou blizen. Kvete v letních měsících. Plodem je vejčitá nebo obvejčitá hladká nažka žluté až hnědé barvy, na povrchu tečkovaná, s tupými hranami. Mívá rozměr asi 1,5 × 1,2 mm a je věnčena vytrvalou části čnělky.[3][4][6]
Taxonomie
Při nelehké taxonomii rodu Eleocharis, kdy jsou mnohé druhy na rozličných územích sobě různě podobné a některé jsou v jiných oblastech považovány jen za poddruhy, byly pro Evropu definovány tyto dva poddruhy bahničky jednoplevé:
Ohrožení
Mezi nezvěstné a pravděpodobně vyhynulé taxony (A2) – ?EX) je zařazen poddruh bahnička jednoplevá Sternerova, který se po několik desetiletí na známých lokalitách již nevyskytuje. Protože nebyl proveden detailní průzkum a lze tudíž soudit, že se tento poddruh může ještě někde vyskytovat aniž byl dosud poznám, nebyl ještě zařazen do kategorie vyhynulých (A1 – EX).
Mezi taxony silně ohrožené (C2 – EN), tj. mezi rostliny s prokazatelným trvalým ústupem, byl zařazen podruh bahnička jednoplevá pravá, jeho zastoupení ve volné přírodě kleslo až k 50 % z původního počtu jedinců.[9]
Odkazy
Reference
-
↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
-
↑ STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website: Eleocharis [online]. University of Missouri, St Louis, and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
-
↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Bahnička jednoplevá [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-11-14]. S. 583. Dostupné online. (česky)
-
↑ a b Flora of North America: Eleocharis uniglumis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
-
↑ Global Biodiversity Information Facility: Eleocharis uniglumis [online]. Global Biodiversity Information Facility [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
-
↑ Wilde planten: Eleocharis uniglumis [online]. Wilde planten in Nederland en België: Eleocharis uniglumis [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
-
↑ Flora Europaea: Eleocharis uniglumis [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
-
↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky)
-
↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky)
Externí odkazy
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia autoři a editory
Bahnička jednoplevá: Brief Summary
(
Cech
)
fornì da wikipedia CZ
Bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) je štíhlá trsnatá bylina, je jedním z téměř 120 druhů rodu bahnička (Eleocharis).
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia autoři a editory
Einspelzige Sumpfbinse
(
Alman
)
fornì da wikipedia DE
Die Einspelzige Sumpfbinse (Eleocharis uniglumis) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Sumpfbinsen (Eleocharis) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae).
Beschreibung
![src=]()
Blütenstand mit dem einzigen Ährchen
![src=]()
Stängelgrund mit Ausläufern
![src=]()
Blüte mit Perigonborsten und Fruchtknoten mit Griffel
![src=]()
Ährchen, die untersten Deckblätter sind steril und umfassen den Grund des Ährchens fast ganz.
Vegetative Merkmale
Die Einspelzige Sumpfbinse wächst als überwinternd grüne, krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von bis zu 40 Zentimetern. Sie bildet dunklen, blaugrünen Stängel aus, der nicht leicht zusammendrückbar ist. Im trockenen Zustand weist er dünne Furchen auf. Die unteren Blattscheiden sind gelb- oder rotbraun gefärbt. Sie bildet zudem unterirdische Rhizomausläufer aus.
Generative Merkmale
Die Blütezeit reicht von Mai bis August. Endständig auf dem Stängel befindet sich ein einziges Ährchen. Das Ährchen ist bei einer Länge von 5 bis 20 Millimetern länglich spitz und enthält 10 bis 30 Blüten. Eine Blüte besitzt meist vier, manchmal rudimentäre Perigonborsten. Der Griffel ist am Grund verdickt und endet in zwei Narben.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 46, aber auch 40, 42, 50, 54, 56 oder 80.[1]
Ökologie
Bei der Einspelzigen Sumpfbinse handelt es sich um einen helomorphen Hydrophyten.
Vorkommen
Das Verbreitungsgebiet von Eleocharis uniglumis reicht von Europa bis zum fernöstlichen asiatischen Russland und bis Nepal und vom subarktischen Nordamerika bis zu den nördlichen Vereinigten Staaten.[2] Die Einspelzige Sumpfbinse wächst in feuchten bis nassen, teils überfluteten Großseggenrieden, Röhrichten, Quell- und Niedermooren und oft auch ruderal. Sie ist zudem leicht salztolerant. An den Küsten ist sie relativ zerstreut, im Binnenland etwas häufiger. Ihre Bestände sind derzeit durch die Trockenlegung von Feuchtwiesen bedroht. Die Einspelzige Sumpfbinse hat ihr Hauptvorkommen in der Pflanzenformation der Kriech- und Trittrasen, der nährstoffarmen Moore und Moorwälder und der nährstoffreiche Gewässer. Sie ist eine Charakterart des Eleocharitetum uniglumis aus dem Verband Phragmition, kommt aber auch in Gesellschaften des Verbands Agropyro-Rumicion vor.[1]
Systematik
Die Erstbeschreibung erfolgte 1820 unter dem Namen (Basionym) Scirpus uniglumis durch Johann Heinrich Friedrich Link. Die Neukombination zu Eleocharis uniglumis (Link) Schult. wurde 1824 durch Joseph August Schultes veröffentlicht. Eleocharis uniglumis gehört zusammen mit beispielsweise der Gewöhnlichen Sumpfbinse (Eleocharis palustris) und weiteren Arten zur weit verbreiteten Sammelartengruppe Eleocharis palustris agg.
Bei der Art Eleocharis uniglumis kann man folgende Unterarten unterscheiden[2]:
-
Eleocharis uniglumis subsp. septentrionalis (Zinserl.) T.V.Egorova: Sie kommt in Norwegen, Finnland und im nördlichen europäischen Russland vor.[2]
-
Eleocharis uniglumis subsp. sterneri Strandh.: Sie kommt in Tschechien und auf den schwedischen Inseln Gotland und Öland vor.[2]
-
Eleocharis uniglumis subsp. uniglumis: Sie kommt von Europa bis zum fernöstlichen asiatischen Russland und bis ins westliche Nepal vor und vom subarktischen Nordamerika mit Grönland bis zu den nördlichen Vereinigten Staaten.[2]
Literatur
- Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen interaktiv. CD-ROM, Version 1.1. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2002, ISBN 3-494-01327-6.
Einzelnachweise
-
↑ a b Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 165.
-
↑ a b c d e Rafaël Govaerts (Hrsg.): Eleocharis uniglumis. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 28. Oktober 2016.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autoren und Herausgeber von Wikipedia
Einspelzige Sumpfbinse: Brief Summary
(
Alman
)
fornì da wikipedia DE
Die Einspelzige Sumpfbinse (Eleocharis uniglumis) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Sumpfbinsen (Eleocharis) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae).
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autoren und Herausgeber von Wikipedia
Eleocharis uniglumis
(
Anglèis
)
fornì da wikipedia EN
Eleocharis uniglumis is a species of plant belonging to the family Cyperaceae.[1]
Its native range is Europe to Russian Far East and Nepal, Subarctic America to Northern USA.[1]
References
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Eleocharis uniglumis: Brief Summary
(
Anglèis
)
fornì da wikipedia EN
Eleocharis uniglumis is a species of plant belonging to the family Cyperaceae.
Its native range is Europe to Russian Far East and Nepal, Subarctic America to Northern USA.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Soomusalss
(
Éston
)
fornì da wikipedia ET
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Vikipeedia autorid ja toimetajad
Soomusalss: Brief Summary
(
Éston
)
fornì da wikipedia ET
Soomusalss (Eleocharis uniglumis) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab mererannal, rannaniitudel ja seal leidub paiguti.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Vikipeedia autorid ja toimetajad
Eleocharis uniglumis
(
Fransèis
)
fornì da wikipedia FR
Scirpe à une écaille, Héléocharis à une écaille, Éléocharide uniglume, Souchet à une glume
Eleocharis uniglumis, connu en français selon les noms de Scirpe à une écaille, Souchet à une glume, Héléocharis à une écaille et Éléocharide uniglume est une plante herbacée de la famille des Cyperaceae.
Noms
La plante est connue en France sous le nom de Scirpe à une écaille et de Souchet à une glume, en Suisse comme étant l'Héléocharis à une écaille et au Canada comme étant l'Éléocharide uniglume[2],[3],[4].
Liste des sous-espèces
Liste des sous-espèces et variétés
Selon Catalogue of Life (4 juin 2014)[5] :
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. septentrionalis
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. sterneri
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. uniglumis
Selon NCBI (4 juin 2014)[6] :
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. sterneri
Selon The Plant List (4 juin 2014)[1] :
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. septentrionalis (Zinserl.) T.V.Egorova
Selon Tropicos (4 juin 2014)[7] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. fennica (Palla ex Kneuck. & G. Zinserl.) Vestergr.
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. septentrionalis T.V. Egorova
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. sterneri Strandh.
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. uniglumis
- sous-espèce Eleocharis uniglumis subsp. watsonii (Bab.) K. Richt.
- variété Eleocharis uniglumis var. affinis (C.A. Mey. ex Claus) Nyman
- variété Eleocharis uniglumis var. fennica (Palla ex Kneuck. & G. Zinserl.) Holmb.
- variété Eleocharis uniglumis var. halophila Fernald & Brackett
- variété Eleocharis uniglumis var. latior T. Koyama
- variété Eleocharis uniglumis var. septentrionalis Strandhede
- variété Eleocharis uniglumis var. transcaucasica T. Koyama
- variété Eleocharis uniglumis var. uniglumis
- variété Eleocharis uniglumis var. watsonii (Bab.) Nyman
Notes et références
-
↑ a et b The Plant List (2013). Version 1.1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/, consulté le 4 juin 2014
-
↑ Brouillet et al., « Eleocharis uniglumis (Link) Schultes », sur VASCAN, la Base de données des plantes vasculaires du Canada, 2010+ (consulté le 4 juin 2014).
-
↑ Tela Botanica, , licence CC BY-SA 4.0 , consulté le 4 juin 2014
-
↑ « Eleocharis uniglumis (Link) Schult. », sur Info Flora (consulté le 4 juin 2014).
-
↑ Bánki, O., Roskov, Y., Vandepitte, L., DeWalt, R. E., Remsen, D., Schalk, P., Orrell, T., Keping, M., Miller, J., Aalbu, R., Adlard, R., Adriaenssens, E., Aedo, C., Aescht, E., Akkari, N., Alonso-Zarazaga, M. A., Alvarez, B., Alvarez, F., Anderson, G., et al. (2021). Catalogue of Life Checklist (Version 2021-10-18). Catalogue of Life. https://doi.org/10.48580/d4t2, consulté le 4 juin 2014
-
↑ NCBI, consulté le 4 juin 2014
-
↑ Tropicos.org. Missouri Botanical Garden., consulté le 4 juin 2014
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Auteurs et éditeurs de Wikipedia
Eleocharis uniglumis: Brief Summary
(
Fransèis
)
fornì da wikipedia FR
Scirpe à une écaille, Héléocharis à une écaille, Éléocharide uniglume, Souchet à une glume
Eleocharis uniglumis, connu en français selon les noms de Scirpe à une écaille, Souchet à une glume, Héléocharis à une écaille et Éléocharide uniglume est une plante herbacée de la famille des Cyperaceae.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Auteurs et éditeurs de Wikipedia
Jednopluwiznata syćawka
(
Sorbian superior
)
fornì da wikipedia HSB
Jednopluwiznata syćawka (Eleocharis uniglumis) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Wopis
Stejnišćo
Rozšěrjenje
Wužiwanje
Nóžki
-
↑ W internetowym słowniku: Sumpfried
Žórła
- Aichele, D., Golte-Bechtle, M.: Was blüht denn da: Wildwachsende Blütenpflanzen Mitteleuropas. Kosmos Naturführer (1997)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Jednopluwiznata syćawka: Brief Summary
(
Sorbian superior
)
fornì da wikipedia HSB
Jednopluwiznata syćawka (Eleocharis uniglumis) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia authors and editors
Pievinis duonis
(
lituan
)
fornì da wikipedia LT
Pievinis duonis (Eleocharis uniglumis) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos žolinių augalų rūšis.
Stiebas status, tamsiai mėlynas arba žalias, iki 40 cm aukščio. Žiedynas – varpa, žydi nuo gegužės iki rugpjūčio. Vaisius – riešutas. Auga drėgnose, dažnai užliejamose pievose, maršose.
Vikiteka
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
Slanke waterbies
(
olandèis; flamand
)
fornì da wikipedia NL
De slanke waterbies (Eleocharis uniglumis) is een overblijvende, wintergroene plant, die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en matig afgenomen. Nederland valt geheel binnen het Europese deel van het areaal. De soort is vrij algemeen op de Waddeneilanden en in noordelijk Noord-Holland, vrij zeldzaam in het westen en noorden, in Zeeland en in de Hollandse duinen en elders zeer zeldzaam.[1] Het aantal chromosomen 2n = 46.[2]
De plant vormt losse zoden, wordt 10 - 60 cm hoog en heeft kruipende wortelstokken. De rechtopstaande, donker blauwgroene, rolronde stengels zijn 0,5 - 1,5 mm dik en niet gemakkelijk samendrukbaar. De 1 - 4 cm lange bladscheden zijn bruin en vaak aan de voet glanzend paarsrood. De bovenste bladschede is horizontaal afgesneden.
De slanke waterbies bloeit van mei tot in augustus met een 0,5 - 2 cm lange aar aan de top. De aar bestaat meestal uit 5 - 70 bloemen. Het onderste, onvruchtbare kafje omsluit de voet van de aar bijna helemaal en is meestal bruin van kleur. Er zijn vier, vaak rudimentaire, iets gebogen borstels aanwezig, die langer zijn dan de nootjes. De stijl heeft meestal twee, maar soms drie stempels.
De vrucht is een 1,3 – 1,8 mm lang en 1 mm breed, lensvormig nootje. De onrijpe vrucht is geel en rijp bruin. Boven op de vrucht zit nog de sponzige onderzijde van de stijl, die ongeveer half zo lang is dan de vrucht. De tweezijdig afgeplatte zaden zijn 1 - 1,8 mm lang.
Ecologie en verspreiding
De slanke waterbies staat op open en zonnige, zwak basische en matig stikstofrijke, verstoorde, natte, zoete tot brakke, matig voedselrijke, zwak zure tot kalkhoudende, al of niet humeuze grond. Verder ook in ondiep, matig voedselrijk, zoet tot brak water. De bodems kunnen bestaan uit zand, leem, zavel, klei en laagveen. Ze groeit in duinvalleien en duingraslanden, aan randen van schorren en in zilte graslanden, aan de oever van allerlei wateren en in afgravingen. Verder in rietlanden en polderboezems, op dijken en in moerasbossen. Ze is goed te onderscheiden van haar meestal iets forsere evenknie, de gewone waterbies. Bij deze omvat het onderste kafje een kwart tot de helft van de stengel, bij de slanke waterbies is dat bijna geheel.[1]
Externe links
Bronnen, noten en/of referenties
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia-auteurs en -editors
Slanke waterbies: Brief Summary
(
olandèis; flamand
)
fornì da wikipedia NL
De slanke waterbies (Eleocharis uniglumis) is een overblijvende, wintergroene plant, die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en matig afgenomen. Nederland valt geheel binnen het Europese deel van het areaal. De soort is vrij algemeen op de Waddeneilanden en in noordelijk Noord-Holland, vrij zeldzaam in het westen en noorden, in Zeeland en in de Hollandse duinen en elders zeer zeldzaam. Het aantal chromosomen 2n = 46.
De plant vormt losse zoden, wordt 10 - 60 cm hoog en heeft kruipende wortelstokken. De rechtopstaande, donker blauwgroene, rolronde stengels zijn 0,5 - 1,5 mm dik en niet gemakkelijk samendrukbaar. De 1 - 4 cm lange bladscheden zijn bruin en vaak aan de voet glanzend paarsrood. De bovenste bladschede is horizontaal afgesneden.
De slanke waterbies bloeit van mei tot in augustus met een 0,5 - 2 cm lange aar aan de top. De aar bestaat meestal uit 5 - 70 bloemen. Het onderste, onvruchtbare kafje omsluit de voet van de aar bijna helemaal en is meestal bruin van kleur. Er zijn vier, vaak rudimentaire, iets gebogen borstels aanwezig, die langer zijn dan de nootjes. De stijl heeft meestal twee, maar soms drie stempels.
De vrucht is een 1,3 – 1,8 mm lang en 1 mm breed, lensvormig nootje. De onrijpe vrucht is geel en rijp bruin. Boven op de vrucht zit nog de sponzige onderzijde van de stijl, die ongeveer half zo lang is dan de vrucht. De tweezijdig afgeplatte zaden zijn 1 - 1,8 mm lang.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia-auteurs en -editors
Eleocharis uniglumis
(
portughèis
)
fornì da wikipedia PT
Eleocharis uniglumis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é (Link) Schult., tendo sido publicada em Mantissa 2: 88. 1824.[1]
Portugal
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás referida.
Protecção
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Referências
-
↑ Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 29 de setembro de 2014 http://www.tropicos.org/Name/9900353>
Bibliografia
- Sequeira M, Espírito-Santo D, Aguiar C, Capelo J & Honrado J (Coord.) (2010). Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira). Associação Lusitana de Fitossociologia (ALFA).
-
Checklist da Flora do Arquipélago da Madeira(Madeira, Porto Santo, Desertas e Selvagens) - Grupo de Botânica da Madeira
-
Eleocharis uniglumis - Portal da Biodiversidade dos Açores
-
Eleocharis uniglumis - The Plant List (2010). Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/ (consultado em 29 de setembro de 2014).
-
Eleocharis uniglumis - International Plant Names Index
- Castroviejo, S. (coord. gen.). 1986-2012. Flora iberica 1-8, 10-15, 17-18, 21. Real Jardín Botánico, CSIC, Madrid.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autores e editores de Wikipedia
Eleocharis uniglumis: Brief Summary
(
portughèis
)
fornì da wikipedia PT
Eleocharis uniglumis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é (Link) Schult., tendo sido publicada em Mantissa 2: 88. 1824.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Autores e editores de Wikipedia
Agnsäv
(
svedèis
)
fornì da wikipedia SV
Agnsäv (Eleocharis uniglumis) är ett lågväxt halvgräs i släktet småsävar som ofta kan påträffas kring havsstränder. Stråna, som sitter i grupper är mörkgröna och skjuter upp från en krypande jordstam.
Externa länkar och källor
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia författare och redaktörer
Agnsäv: Brief Summary
(
svedèis
)
fornì da wikipedia SV
Agnsäv (Eleocharis uniglumis) är ett lågväxt halvgräs i släktet småsävar som ofta kan påträffas kring havsstränder. Stråna, som sitter i grupper är mörkgröna och skjuter upp från en krypande jordstam.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia författare och redaktörer
Ситняг однолусковий
(
ucrain
)
fornì da wikipedia UK
Опис
Кореневища довгі, товщиною 0.3–1 мм. Стебла зелені чи синювато-зелені, циліндричні, (5-)10–60 см × 0.2–1.5 мм. Дистальні листові піхви стійкі, проксимально (ближче до точки приєднання) червоні, дистально від солом'яних до зелених; верхівка часто темно-червоно-коричнева, від тупої до підгострої. Суцвіття з одиночними колосками. Колоски подовжені від 5 до 20 мм і містять від 10 до 30 квіток. Оцвітина: щетини 0–4(-5), від світло-коричневого до солом'яного кольору. Тичинок 3. Сім'янки темно-жовті або середньо або темно-коричневі, 1.3–1.8 × 1–1.4 мм.
Поширення
Загальне
Цей вид трапляється від Європи на південь, у Північну Африку і на схід через Близький Схід, Сибір, Казахстан, Кавказ, Монголію та Пакистан до Камчатки і Китаю. Також зростає в Північній Америці від субарктичних районів Канади (відсутній у Гренландії) до північних районів Сполучених Штатів. Вид класифікується як зникаючий (CR) в Хорватії та Люксембурзі; регіонально захищений у Франції (Південь-Піренеї). Це, як правило, прибережний вид, що трапляється на зниженнях і басейнах на верхніх частинах скелястих берегів і припливної зони, а також в солонуватих болотах, а іноді й у глибині країни у вапняних луках з більш високим, ніж нормальним вмістом натрію.
В Україні
Вид знаходиться у списку рідкісних і рекомендованих до охорони у Волинській області[5]. Зростає в НПП «Азово-Сиваський» і НПП «Приазовський»[6].
Див. також
Галерея
Джерела
Це незавершена стаття про Осокові.
Ви можете допомогти проекту, виправивши або дописавши її.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Автори та редактори Вікіпедії
Eleocharis uniglumis
(
vietnamèis
)
fornì da wikipedia VI
Eleocharis uniglumis là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (Link) Schult. mô tả khoa học đầu tiên năm 1824.[1]
Hình ảnh
Chú thích
Liên kết ngoài
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia tác giả và biên tập viên
Eleocharis uniglumis: Brief Summary
(
vietnamèis
)
fornì da wikipedia VI
Eleocharis uniglumis là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (Link) Schult. mô tả khoa học đầu tiên năm 1824.
- licensa
- cc-by-sa-3.0
- drit d'autor
- Wikipedia tác giả và biên tập viên
Obrázky, zvuky či videa k tématu bahnička jednoplevá ve Wikimedia Commons
Wikimedia Commons har media som rör Agnsäv.
Це незавершена стаття про Осокові.
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
