Serisa smrdutá (Serissa japonica, syn. S. foetida) je druh rostliny z čeledi mořenovité a podle současné taxonomie jediný druh rodu serisa. Je to malý, drobnolistý, hustě větvený keř s bílými nebo růžovými květy. Rostlina při rozemnutí nepříjemně zapáchá. Pochází z Číny a vyskytuje se i v Japonsku.
Serisa je oblíbenou rostlinou k tvorbě bonsají. Pro půvabné květy je nazývána "strom tisíce hvězd". Byly vypěstovány i různé okrasné kultivary.
Serisa je malý, bohatě větvený, stálezelený keř, dorůstající výšky okolo 0,5 metru. Listy a mladé větévky při rozemnutí zapáchají. Listy jsou drobné (1,5 až 2,5 cm dlouhé), tence kožovité, vstřícné, křižmostojné. Často jsou nahloučené na koncích větévek a pak vypadají jako přeslenité. Palisty jsou interpetiolární, trojúhelníkovité až uťaté, s 1 až 8 štětinami. Květy jsou přisedlé, oboupohlavné, jednotlivé nebo po několika v hlávce. Květenství jsou v principu vrcholová, někdy ale vyrůstají na krátkých postranních větévkách a jsou proto zdánlivě úžlabní. Kalich je zakončen 4 až 6 laloky. Koruna je bílá až růžová, nálevkovitá, se 4 až 6 korunními laloky. Korunní trubka je uvnitř vlnatá. Tyčinek je 4 až 6 jsou přirostlé v horní části korunní trubky. Semeník obsahuje 2 komůrky, v nichž je po 1 vajíčku. Blizna je dvoulaločná. Plodem je drobná, pozdně pukající tobolka, obsahující 2 semena a otevírající se na vrcholu. Někdy jsou plody interpretovány jako peckovice[1][2]
Mladá rostlina
Květ serisy
Druh pochází z jihovýchodní Číny, v historických dobách byl introdukován i do Japonska. V Číně roste v podrostu širokolistých lesů a podél vodních toků v nadmořských výškách od 100 do 1600 metrů.[1]
Charakteristický nepříjemný pach rostliny souvisí s obsahem iridoidního glykosidu paederosidu. Při poškození tkání se uvolňuje enzym, který tento glykosid štěpí za uvolnění páchnoucí složky s obsahem síry, methylmerkaptanu. Tato látka je obsažena i v některých jiných zástupcích mořenovitých, jmenovitě v rodech Paederia, Leptodermis, Saprosma a Lasianthus.[2][3]
Druh byl poprvé popsán v roce 1780 C. P. Thunbergem jako Lycium japonicum. Do samostatného rodu Serissa jej týž autor přesunul v roce 1798. V roce 1782 popsal tentýž druh Carl Linné mladší jako Lycium foetidum. I tento taxon byl později v roce 1819 přesunut do rodu Serissa jako S. foetida. Později byly obě jména shledána jako synonyma. Jméno Serissa foetida se v botanické literatuře dlouho udrželo, ačkoliv prioritu má dle pravidel botanické nomenklatury název Serissa japonica.[2][4]
Rod Serissa je v rámci čeledi mořenovité řazen do podčeledi Rubioideae. Mezi blízce příbuzné rody náleží dle výsledků molekulárních studií rody Rubia, Plocama, Putoria, Theligonum a Didymaea, s nimiž tvoří monofyletickou skupinu.[5] V minulosti byl rozlišován ještě jeden druh rodu, Serissa serissoides. Odlišuje se zejména tvarem a konzistencí listů a délkou korunní trubky. Současná taxonomie uznává pouze druh Serissa japonica.[1][6]
Serisa se často používá k tvorbě bonsají. Je oblíbená pro svůj rychlý růst a půvabné květy, pro něž je nazývána "strom tisíce hvězd".[2] Existuje řada okrasných kultivarů např. s plnými květy (kultivar 'Flore Pleno') nebo panašovanými listy (např. 'Variegata').
Bonsaj
Variegátní kultivar serisy
Obrázky, zvuky či videa k tématu serisa smrdutá ve Wikimedia Commons
Serisa smrdutá (Serissa japonica, syn. S. foetida) je druh rostliny z čeledi mořenovité a podle současné taxonomie jediný druh rodu serisa. Je to malý, drobnolistý, hustě větvený keř s bílými nebo růžovými květy. Rostlina při rozemnutí nepříjemně zapáchá. Pochází z Číny a vyskytuje se i v Japonsku.
Serisa je oblíbenou rostlinou k tvorbě bonsají. Pro půvabné květy je nazývána "strom tisíce hvězd". Byly vypěstovány i různé okrasné kultivary.
Der Junischnee (Serissa japonica) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Serissa in der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Die Art ist in subtropischen Gebieten und feuchten Wiesen in Südostasien, von Indien über China bis Japan heimisch, wird auch häufig als Bonsai gehalten und verkauft. Der deutsche Name „Junischnee“ oder „Baum der tausend Sterne“ bezieht sich auf die vielen kleinen, weißen trichterförmigen Blüten, die die Pflanze zur Hauptblütezeit bildet.
Der Junischnee ist ein bis zu 80 cm hoch werdender Strauch mit 0,4 bis 1,7 mm starken Zweigen, an denen in zwei sich gegenüberstehenden, längs verlaufenden Linien 0,1 bis 0,3 mm lange Trichome stehen. Die Pflanzenteile geben beim Zerbrechen oder Zerreiben einen unangenehmen Geruch ab.
Die Laubblätter stehen gegenständig oder können durch Verkürzung der Internodien auch wirtelig erscheinen. Sie sind nahezu aufsitzend und bilden keine Domatien. Die Blattspreite ist elliptisch bis lanzettlich oder umgekehrt eiförmig geformt, 5 bis 20 mm lang und 2 bis 7 mm breit. Die Spitze ist meist zugespitzt, die Basis ist keilförmig und am Blattstiel herablaufend. Von der Hauptader des Blattes gehen je Seite zwei bis vier Seitenadern aus. In einigen Züchtungen sind die Laubblätter panaschiert.
Die Nebenblätter sind zu einer breiten, mit Grannen besetzten, zwischen den Blattstielen stehenden Scheide verwachsen. Sie werden 0,5 bis 1 mm lang, die Grannen haben eine Länge von bis zu 3 mm.
Die Blüten stehen endständig, einzeln oder in Gruppen aus wenigen Blüten. Sie sind klein, radiärsymmetrisch und meistens fünf-, gelegentlich auch vier- oder sechszählig. Der Blütenbecher (Hypanthium) ist umgekehrt konisch geformt und mit 1 mm langen und dreieckigen Kelchzipfeln besetzt. Die Krone ist in der Knospe zunächst rosa gefärbt, wird jedoch zur Blüte weiß, die Kronröhre ist becherförmig und 4 bis 5 mm lang. Die Kronlappen sind 2 bis 4 mm lang. Die Innenseite der Krone ist behaart. Die Staubblätter sind mit der Krone verwachsen. Die Narbe ist zweilappig und behaart, der Fruchtknoten ist zweikammerig mit je einer Samenanlage je Kammer.
Die Früchte sind Kapselfrüchte mit einer Länge von etwa 2 mm, die Kelchlappen sind an der Frucht beständig. Die Früchte enthalten zwei elliptische Samen, deren Querschnitt halbkreisförmig ist.
Die Gattung Serissa wird gelegentlich als monotypisch mit Serissa japonica als einziger Art angesehen. Die Florenwerke des asiatischen Raums unterscheiden jedoch meist zwei oder drei Arten – neben Serissa japonica auch Serissa serissoides (DC.) Druce.
Die Art wurde zunächst 1780 von Carl Peter Thunberg als Lycium japonicum, kurz darauf (1782) von Carl von Linné jr. als Lycium foetidum beschrieben. 1792 verschob Thunberg selbst die Art in die Gattung Serissa und veröffentlichte damit den heute gültigen Namen Serissa japonica. Ein weiteres Synonym ist Serissa foetida (Linn. f.) Lam.
In Gebieten wie Südchina, Indonesien und Japan wird die Serissa gerne als Bonsai gestaltet. Ihre hohe Schnittverträglichkeit und Wuchsfreudigkeit macht sie dort für Anfänger attraktiv. Häufig wird sie von dort nach Europa importiert und als Bonsai angeboten. In gemäßigten Breiten ist sie allerdings nur sehr schwer zu kultivieren. Im Winter muss sie aufgrund ihrer Frostunverträglichkeit ins Haus geholt werden und leidet unter Lichtmangel und niedriger Luftfeuchtigkeit. Deshalb ist sie in gemäßigten Breiten für Anfänger nicht geeignet.[1]
Der Junischnee (Serissa japonica) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Serissa in der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Die Art ist in subtropischen Gebieten und feuchten Wiesen in Südostasien, von Indien über China bis Japan heimisch, wird auch häufig als Bonsai gehalten und verkauft. Der deutsche Name „Junischnee“ oder „Baum der tausend Sterne“ bezieht sich auf die vielen kleinen, weißen trichterförmigen Blüten, die die Pflanze zur Hauptblütezeit bildet.
Serissa japonica (Thunb.) Thunb., es una especie de arbusto perteneciente a la familia de las rubiáceas.
Es nativo de regiones subtropicales y de los bosques y prados húmedos del sureste de Asia, de India y China a Japón.
Es un arbusto perenne o semiperenne que alcanza los 45-60 cm de altura, con forma ovalada, color verde profundo, más bien de gruesas hojas que tienen un olor desagradable si se rompen (de ahí su nombre foetida). Los tallos se encuentran erguidos con ramas en todas las direcciones y formando una gran cúpula tupida. Se cultiva por su forma ordenada, una buena cobertura de ramas y de florecimiento por largo tiempo. También es apreciado por su áspero tronco de color gris que tiende a ser más claro de color con la edad.
Serissa tiene flores prácticamente todo el año, pero especialmente a partir de comienzos de primavera a otoño. Las flores son 4 a 6 lobuladas en forma de embudo y de 1 cm de ancho. En primer lugar, aparecen como yemas de color rosa, pero a su vez tiene una profusión de flores blancas. La fertilización es especialmente importante durante el largo periodo de floración.
Serissa es uno de los más comunes bonsais, sobre todo en Japón. No es difícil de mantener como bonsái, pero es muy quisquilloso. Responde negativamente, con la caída de las hojas, en caso de exceso de riego, si hace demasiado frío, demasiado calor, o incluso si se acaba de mudar a una nueva ubicación. La planta normalmente crece de nuevo saludablemente cuando se adopte de nuevo a las mejores condiciones.
Serissa japonica (Thunb.) Thunb., es una especie de arbusto perteneciente a la familia de las rubiáceas.
Serissa foetida
La neige de juin (Serissa foetida) est une Rubiacée de Chine du sud et de l'Asie du sud-est.
Synonyme : Serissa japonica (Thunb.) Thunb.
C'est un arbuste à feuillage persistant ou semi-persistant qui mesure de 45 à 60 cm de haut (il dépasse rarement les 80 centimètres de hauteur à l’état naturel). Ses petites feuilles ovales, épaisses et vert foncé dégagent une odeur déplaisante si on les écrase (d'où le nom de l'espèce, « foetida », fétide). Les branches s'étalent dans toutes les directions, formant un large dôme touffu. Son tronc, rugueux et gris, tend à devenir plus clair avec l’âge. La floraison a lieu à longueur d'année, mais surtout du début du printemps jusqu'à l'automne. Les boutons floraux, d'abord roses, s'épanouissent en une profusion de fleurs blanches en entonnoir mesurant 1 cm de large, dont la corolle se divise en 4 à 6 lobes. Ses fleurs apparaissent au bout des nouveaux rameaux et tombent généralement au bout de 24h.
Le Serissa foetida est originaire des prairies humides et des boisés ouverts des zones subtropicales d'Asie du Sud-Est. On le retrouve surtout en Chine, au Japon et en Indochine.
On cultive cet arbuste pour son port compact, sa longue période de floraison et son tronc à l'écorce grise et rugueuse, qui devient plus pâle avec l'âge.
Le Serissa est communément vendu comme bonsaï. Il n'est pas difficile à tailler, mais il est plutôt exigeant en ce qui concerne les conditions environnementales. Il a tendance à perdre ses feuilles si le sol est trop humide ou trop sec, ou si la température est trop basse ou trop élevée. Il n'aime pas non plus être déplacé. Les feuilles repoussent généralement lorsque les conditions s'améliorent. Le Serissa étant d’origine subtropicale, il a besoin, en intérieur comme en extérieur, de beaucoup de lumière et d’humidité.
Son port en « plumeau » rend généralement cet arbuste facile à sculpter et donc idéal pour s'initier à l'art du bonsaï. La floraison peut se poursuivre épisodiquement pendant 4 à 5 mois après les premières pousses.
Le Serissa n’apprécie pas le calcaire, préférez une eau neutre pour l'arrosage. Un substrat drainant favorisera le développement des radicelles et favorisera l'écoulement du surplus d'eau, le Serissa ayant horreur d’avoir les pieds dans l’eau et étant sensible à la pourriture des racines, qui est la cause principale de mortalité chez cette espèce. Utilisez une mélange avec 70 % d'Akadama, de Pouzzolane, de Pumice ou de gravier très fin et 30 % de terreau finement tamisé.
En hiver, il peut supporter des températures pouvant aller jusqu'à -5° sur de courtes périodes, mais il a besoin de repos. Une serre froide, un voile d'hivernage lui seront nécessaires pendant 3 ou 4 mois, afin qu'il ne s'épuise pas.
La taille s'effectue de préférence au printemps (ou en automne dans les régions ou l'hiver est doux) lorsque les nouvelles pousses ont plus de 2 nœuds. La taille du tronc s'épaissit lentement. Les branches et rameaux sont plus rapides. Pour ne pas épuiser l'arbre, on peut retirer les bourgeons qui apparaissent à la base du tronc (caractéristique du serissa).
Avec son écorce fragile, un bois et des racines très cassantes, il doit être manipulé avec précautions. Lors d'un rempotage, manipulez délicatement la motte de votre bonzaï. Réalisez des ligatures souples et surveillez les tensions afin de limiter le marquage de vos branches. Le bois est plus facile à travailler lorsque le bonsaï est « assoiffé ».
Plusieurs cultivars à fleurs doubles ou à feuilles panachées sont disponibles. 'Pink Snow Rose' a des fleurs rose pâle et des feuilles bordées de blanc crème. Parmi les autres cultivars, on retrouve 'Variegata', 'Variegated Pink', 'Pink Mystic', 'Snowflake', 'Snowleaves', 'Mt. Fuji', 'Kyoto' et 'Sapporo'.
La chute ou le jaunissement des feuilles est bien souvent une réaction à une situation de stress (manque de lumière, changements d’emplacement, courants d’air, manque d'humidité). Sa sève malodorante le protège de certains insectes, mais l’araignée rouge et les cochenilles sont à surveiller. Le Serissa est sensible à la pourriture des racines (surtout lorsqu'il est dans un substrat non adapté) et peut être affecté par le Mildiou.
Serissa foetida
La neige de juin (Serissa foetida) est une Rubiacée de Chine du sud et de l'Asie du sud-est.
Synonyme : Serissa japonica (Thunb.) Thunb.
La serissa (Serissa japonica (Thunb.) Thunb.) è una pianta appartenente alla famiglia delle Rubiacee.[1]
Proveniente dall'Estremo Oriente, a portamento arbustivo, utilizzata solitamente nei giardini rocciosi. Nella nostra zona ha fatto il suo ingresso da una decina d'anni ma è conosciuta solo sotto forma di bonsai, le foglie sono sottili e il loro colore può variare dal verde chiaro a quello scuro e, se spezzate, solitamente emanano un cattivo odore. Durante tutta l'estate e a volte fino all'inverno si ricopre di fiori bianchi che, grazie alla loro abbondanza, la fanno sembrare coperta di neve.
La serissa è particolarmente indicata per la coltivazione come bonsai per molti motivi, tra cui il più importante è il suo tronco che, grazie ai suoi numerosi solchi, fanno sembrare la pianta vecchia. Inoltre i suoi robusti rami si prestano molto bene alla modellatura e all'utilizzo delle più svariate tecniche bonsaistiche.
Questa specie ha bisogno di frequenti innaffiature, soprattutto durante i mesi estivi e in primavera durante i giorni molto ventosi. In inverno, quando andranno riparate all'interno, bisogna ricordare di nebulizzare la chioma per far fronte alla perdita di acqua dovuta al riscaldamento domestico.
Provenendo dalla Cina, questa specie dimostra una discreta resistenza al freddo e pertanto va riparata durante i mesi invernali. Durante i mesi primaverili ed estivi può essere portata all'esterno ma non sotto i diretti raggi del sole.
In caso di coltivazione come bonsai il terreno deve essere costituito da 50% akadama, 40% terra pronta e 10% sabbia.
Le foglie del vegetale sotto forma di bonsai , misurano intorno l'1 cm di lunghezza, e il colore può variare, alcuni esemplari presentano una foglia completamente verde, altri presentano un colore bianco sui bordi della lamina fogliare, e un segmento bianco al centro della parte verde centrale della pagina fogliare (nei casi delle foglie a due colori).
La foglia è di forma ovata e le nervature linfatiche hanno forma penninervia.
Ogni 3-4 anni su esemplari vecchi mentre i più giovani, che crescono più velocemente, devono essere rinvasati ogni due anni: operazione da effettuare durante la stagione estiva.
Andrà effettuata per i rami principali durante il periodo di stasi vegetativa (marzo-aprile) con attrezzi affilati e disinfettati, provvedendo a coprire con mastice cicatrizzante le ferite.
Il procedimento di avvolgimento di questa essenza non è difficile ma bisogna comunque prestare attenzione. I rami giovani infatti sono legnosi e questo potrebbe portare ad un'eccessiva forzatura che provocherebbe la rottura del ramo. Il procedimento va effettuato in primavera quando il legno è più elastico e quindi può maggiormente sopportare l'effetto del filo.
La Serissa si dimostra molto resistente alle malattie ma a volte possono capitare attacchi da parte di afidi o ragnetti rossi.
La serissa (Serissa japonica (Thunb.) Thunb.) è una pianta appartenente alla famiglia delle Rubiacee.
Proveniente dall'Estremo Oriente, a portamento arbustivo, utilizzata solitamente nei giardini rocciosi. Nella nostra zona ha fatto il suo ingresso da una decina d'anni ma è conosciuta solo sotto forma di bonsai, le foglie sono sottili e il loro colore può variare dal verde chiaro a quello scuro e, se spezzate, solitamente emanano un cattivo odore. Durante tutta l'estate e a volte fino all'inverno si ricopre di fiori bianchi che, grazie alla loro abbondanza, la fanno sembrare coperta di neve.
Bỏng nẻ hay bóng nẻ, né, bạch đinh hương, hương đinh mộc, mảng thiên hương, mã thiên hương (danh pháp khoa học: Serissa japonica) là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được (Thunb.) Thunb. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1798.[1]
_-_SO-Asien.JPG)
.jpg)
Bỏng nẻ hay bóng nẻ, né, bạch đinh hương, hương đinh mộc, mảng thiên hương, mã thiên hương (danh pháp khoa học: Serissa japonica) là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được (Thunb.) Thunb. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1798.
Серисса (лат. Serissa) — монотипный род деревянистых растений семейства Мареновые (Rubiaceae). Включает единственный вид — Серисса японская[3], или Серисса вонючая (Serissa japonica).
Вечнозелёный кустарник до 1 м высотой. Кора гладкая, серая; древесина с неприятным запахом[3]. Листья супротивные, удлинённо-овальные или яйцевидно-ланцетные, 15—17 мм длиной и 6—8 мм шириной, почти сидячие, заострённые, цельнокрайние. Прилистники чешуевидные.
Встречается на полуострове Индокитай и в Китае, интродуцирована в Японии (остров Кюсю)[4].
Используется в качестве декоративного растения, в том числе для бонсай[5].
Серисса (лат. Serissa) — монотипный род деревянистых растений семейства Мареновые (Rubiaceae). Включает единственный вид — Серисса японская, или Серисса вонючая (Serissa japonica).
六月雪（学名：Serissa foetida）是茜草科六月雪属（Serissa）的唯一种，為常綠灌木植物，中國盆景常用的樹木之一。此樹種原產於亞熱帶地區，它在每年夏天都會盛開星狀的白色花朵，如同在積在樹上的雪，花朵可分為單瓣和雙瓣兩種，有的葉片為綠色，表面小而平滑，近代栽培了開紫花的品種以及雜色樹葉的培育種。在溫帶地區可以當成室內植物種植。
在中国传统文化中，因为天人感应，在农历六月降雪，往往是有重大的冤情发生（竇娥冤）。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 六月雪（学名：Serissa foetida）是茜草科六月雪属（Serissa）的唯一种，為常綠灌木植物，中國盆景常用的樹木之一。此樹種原產於亞熱帶地區，它在每年夏天都會盛開星狀的白色花朵，如同在積在樹上的雪，花朵可分為單瓣和雙瓣兩種，有的葉片為綠色，表面小而平滑，近代栽培了開紫花的品種以及雜色樹葉的培育種。在溫帶地區可以當成室內植物種植。
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 Angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 Eudicots 階級なし : コア真正双子葉類 Core eudicots 階級なし : キク類 Asterids 階級なし : 真正キク類I Euasterids I 目 : リンドウ目 Gentianales 科 : アカネ科 Rubiaceae 亜科 : アカネ亜科 Rubioideae 連 : ヘクソカズラ連 Paederieae 属 : ハクチョウゲ属 Serissa 種 : ハクチョウゲ Serissa japonica 学名 Serissa japonicaハクチョウゲ（白丁花、学名: Serissa japonica (Thunb.) Thunb.,1798） （Synonym :Serissa foetida (L. f.) Poir. ex Lam.,1781[3][4]）とは、アカネ科ハクチョウゲ属の植物の一種。
ハクチョウゲという和名の由来は、その花が丁字型の白い花を付けるところから来ていて、白鳥とは関係がなく、単なる当て字である。
花期は5 - 7月頃であるが、西日本の暖地では秋の気候の良い時期にも開花することがある。
緑葉の基本種で薄い藤色の一重花、緑葉で純白色の一重花、一般的な覆輪斑入りの物も、白花と藤色花の個体が散見される。また、白花個体の中から選抜されたポンポン咲きもあり、この品種はカスミソウのように沢山花をつける。英国では 'Flore Pleno'、'Kyoto'、'Mount Fuji'、'Variegata'、'Variegata Pink' などといった園芸品種名の付けられた選抜個体がある。なお、日本国内の個体との相関関係は不明。
![[icon]](http://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%83%95%E3%82%A1%E3%82%A4%E3%83%AB:Wiki_letter_w_cropped.svg){kind=small}
原産地は東南アジア。
常緑低木として、低生垣や庭木としてよく栽培される。強い刈り込みにも良く耐え、細かい枝が容易に分岐し、病虫害にも耐性がある。また、造園での修景用緑化灌木・盆栽・園芸などで扱われる。挿し木で繁殖させることが容易な部類に入る。刈り込み仕立てが普通だが、自然樹形仕立てにすることもある。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ハクチョウゲ（白丁花、学名: Serissa japonica (Thunb.) Thunb.,1798） （Synonym :Serissa foetida (L. f.) Poir. ex Lam.,1781）とは、アカネ科ハクチョウゲ属の植物の一種。
ハクチョウゲという和名の由来は、その花が丁字型の白い花を付けるところから来ていて、白鳥とは関係がなく、単なる当て字である。
_-_SO-Asien.JPG)
