Gebel Elba.
East Mediterranean region.
Hillsides.
Perennial.
Galium mollugo, ye una especie de planta yerbácea de la familia Rubiaceae. Ye atopa nel Hemisferiu Norte.
Ye una planta yerbácea perennifolia, erecta , qu'algama un tamañu de 3-12 dm d'altor, dacuando glabres, con tarmu fuerte , ± enchíu nos nodos. Les fueyes en verticiloss polo xeneral en númberu de 7, oblanceolaes a obovaes. La inflorescencia ye una panoja con munches flores bisexuales. El frutu ye una núcula.[1]
Distribúise per Eurasia y Norteamérica.
Galium mollugo describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 107, nel añu 1753.[2]
Galium: nome xenéricu que deriva de la pallabra griega gala que significa "lleche", n'alusión al fechu de que delles especies fueron utilizaes pa cuayar la lleche.[3]
mollugo: epítetu que significa "similar al xéneru Mollugo".
El númberu de cromosomes ye de: 2 n = 22,44[4]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Galium mollugo, ye una especie de planta yerbácea de la familia Rubiaceae. Ye atopa nel Hemisferiu Norte.
Galium mollugo és una planta herbàcia de distribució eurosiberiana que es troba en prats humits de sòl ric i que als Catalunya només es presenta al Pirineu.[1] Té les fulles linears i disposades en nivells, amb sis o vuit fulles a cada nivell,[1] com és típic del seu gènere, i té flors blanques que es disposen en una inflorescència densa al final de la tija.[2]
El nom Galium mollugo es presta a una certa ambigüitat perquè el va descriure Linné amb un protòleg de caràcters poc definits i on -altres autors- el barrejaven amb Galium lucidum, fins al punt que algunes obres arriben a donar G. mollugo com a sinònim G. lucidum amb la indicació pro parte (abreujat p.p.), per indicar aquesta interpretació de diferents autors sobre el descrit per Linné.[1] En resum, encara que els noms semblen sinònims, les espècies són dues entitats específiques ben diferenciades que no es posen en dubte.
Galium mollugo és una planta herbàcia de distribució eurosiberiana que es troba en prats humits de sòl ric i que als Catalunya només es presenta al Pirineu. Té les fulles linears i disposades en nivells, amb sis o vuit fulles a cada nivell, com és típic del seu gènere, i té flors blanques que es disposen en una inflorescència densa al final de la tija.
El nom Galium mollugo es presta a una certa ambigüitat perquè el va descriure Linné amb un protòleg de caràcters poc definits i on -altres autors- el barrejaven amb Galium lucidum, fins al punt que algunes obres arriben a donar G. mollugo com a sinònim G. lucidum amb la indicació pro parte (abreujat p.p.), per indicar aquesta interpretació de diferents autors sobre el descrit per Linné. En resum, encara que els noms semblen sinònims, les espècies són dues entitats específiques ben diferenciades que no es posen en dubte.
Llwyn blodeuol sy'n hannu o'r is-drofannau yw Briwydden syth sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Rubiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Galium mollugo a'r enw Saesneg yw Upright hedge bedstraw.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Briwydden Syth.
Gelwir y teulu Rubiaceae yn 'deulu'r coffi' ar lafar. Ar wahân i goffi ceir aelodau eraill o'r teulu sy'n sy'n cyfrannu'n helaeth i economi gwledydd e.e. O'r planhigyn Cinchona, y daw quinine. Mae gan y planhigyn hwn ddail syml, cyflawn, cyferbyn â'i gilydd, coronigau tiwbaidd ac ofari isradd.
Llwyn blodeuol sy'n hannu o'r is-drofannau yw Briwydden syth sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Rubiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Galium mollugo a'r enw Saesneg yw Upright hedge bedstraw. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Briwydden Syth.
Gelwir y teulu Rubiaceae yn 'deulu'r coffi' ar lafar. Ar wahân i goffi ceir aelodau eraill o'r teulu sy'n sy'n cyfrannu'n helaeth i economi gwledydd e.e. O'r planhigyn Cinchona, y daw quinine. Mae gan y planhigyn hwn ddail syml, cyflawn, cyferbyn â'i gilydd, coronigau tiwbaidd ac ofari isradd.
Svízel povázka (Galium mollugo) je vytrvalá bylina z čeledi mořenovitých.
Svízel povázka se vyskytuje především v nížinách a podhorských oblastech. V Evropě má značné rozšíření snad všude s výjimkou Severských zemí a severní poloviny Britských ostrovů. V České republice roste nejhojněji v jižních Čechách. Přednost dává vlhkým slunným loukám, mezím, křovinám nebo břehům rybníků.[1]
Kořeny této rostliny jsou krátké, tenké a chudě větvené, bez rozvětvené kořenové hlavy nebo oddenků.
Lodyha svízele je čtyřhranná, snadno se zlomí a někdy dorůstá až do metrové výšky. Může být poléhavá, vystoupavá, nebo popínavá.
5–20 mm dlouhé a 5–7 mm široké obkopinaté listy, se větví přeslenitě po 5-8. Kraje listů tvoří drsné papily (chlupy), které směřují k vrcholu listu. Svrchní strana listu je hladká, lesklá, zespodu jsou listy matné. V létě kvete svízel řídkým vrcholičnatým květenství, s široce vejčitým obrysem. Jednotlivé květy jsou oboupohlavné, zpravidla bílé. Vyrůstají na 2–4 mm dlouhé květní stopce. Kulovitá koruna je rozdělena na ploché hrotité cípy, kalich je zakrněný.[2]
Plody jsou dvounažky, které se skládají ze dvou hnědočerných až černých merikarpií, dlouhých 1,2 - 1,4 mm.
Detail květenství
Květenství
Svízel povázka má podobné léčivé účinky jako ostatní zástupci rodu svízel.V nálevu působí jako diuretikum a spazmolytikum při zvýšeném zadržování vody v organismu, při zánětech močových cest, dysurických obtížích a křečích hladkého svalstva gastrointestinálního a močového traktu. Dále také proti epilepsii, chudokrevnosti a hysterii. Kloktání teplého nálevu pomáhá při obrně hlasivek a rakovině jazyka. Zevně, ve formě koupelí, se svízel využívá při furunkulóze, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu svízel povázka ve Wikimedia Commons
Galerie svízel povázka ve Wikimedia CommonsSvízel povázka (Galium mollugo) je vytrvalá bylina z čeledi mořenovitých.
Hvid snerre (Galium mollugo) er en flerårig, 25-120 centimeter høj plante i krap-familien. Den er opret eller nedliggende med opsvulmede bladfæster. Bladene er smalt lancetformede eller omvendt ægformede med (6-)8 i hver krans. Den hvide krone er 2-5 millimeter i diameter med brodspidsede kronflige. Frugten er jævn. Hvid snerre er oprindelig udbredt i Europa, Vestasien og Nordasien, men er indslæbt til Nordamerika og Østasien. Dens store udbredelse i f.eks. Danmark skyldes, at den er blevet udsået med urent græs- og kløverfrø. Fra græsmarker har den siden spredt sig til vejkanter og udyrkede områder.
I Danmark er hvid snerre almindelig på skrænter, vejkanter, overdrev og i skovbryn. Den blomstrer i juni til august.[1]
Hvid snerre kan danne hybrider med gul snerre som den ofte vokser sammen med. De har gulhvide blomster og blade, der er lidt bredere end de linjeformede blade hos Gul Snerre.
Hvid snerre (Galium mollugo) er en flerårig, 25-120 centimeter høj plante i krap-familien. Den er opret eller nedliggende med opsvulmede bladfæster. Bladene er smalt lancetformede eller omvendt ægformede med (6-)8 i hver krans. Den hvide krone er 2-5 millimeter i diameter med brodspidsede kronflige. Frugten er jævn. Hvid snerre er oprindelig udbredt i Europa, Vestasien og Nordasien, men er indslæbt til Nordamerika og Østasien. Dens store udbredelse i f.eks. Danmark skyldes, at den er blevet udsået med urent græs- og kløverfrø. Fra græsmarker har den siden spredt sig til vejkanter og udyrkede områder.
I Danmark er hvid snerre almindelig på skrænter, vejkanter, overdrev og i skovbryn. Den blomstrer i juni til august.
Das Wiesen-Labkraut (Galium mollugo), auch Klein-Wiesen-Labkraut, Weißes Waldstroh, Grasstern oder Gemeines Labkraut genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Zusammen mit Galium album bildet sie die Artengruppe Galium mollugo agg. Diese ist weit verbreitet und in Mitteleuropa eine häufige Pflanze, die auf sonnigen Wiesen, Weiden und an Wegrainen mit nährstoffreichen, lehmigen Böden gedeiht.
Das Wiesen-Labkraut (Galium mollugo) und das Weiße Labkraut (Galium album) sind zwei nahe verwandte Arten, die auch häufig miteinander verwechselt werden. Sie besitzen aber verschiedene Chromosomenzahlen. Galium album hat 2n = 44, Galium mollugo 2n = 22. Beide zusammen bilden die Artengruppe Galium mollugo agg. Da Galium mollugo in Mitteleuropa viel seltener ist als das häufige Galium album, muss jede Angabe zu Galium mollugo erst überprüft werden, ob sie auch für diese spezielle Art zutrifft. Denn allgemein kann unter dem Begriff Wiesen-Labkraut nur die Artengruppe gemeint sein.[1]
Das Wiesen-Labkraut braucht nährstoffreichen, frischen Lehmboden.
Es ist eine Art feuchter, nährstoffreicher Wald- und Waldsaumgesellschaften, auch von Bergwiesen.[2] Da es weniger schattenverträglich ist, bevorzugt es lichte Bestände, sowie Rand- und Lichtungsbereiche und Fettwiesen; seltener findet man es in lichten Auenwäldern. In den Allgäuer Alpen steigt es im Tiroler Teil zwischen Dürnau (Gemeinde Reutte) und Vorderer Mutte bis zu einer Höhenlage von 1800 Metern auf.[2]
Galium mollugo s. str. erreicht eine Wuchshöhe von 30–100 cm. Der kahle Stängel ist auch unten deutlich vierkantig. Die 1–2,5 cm langen und 3–7 mm breiten, auffallend dünnen, ziemlich abrupt in die Spitze verschmälerten Blätter sind in 6–9-blättrigen Quirlen angeordnet. In den Achseln der oberen Blätter und am Ende des Stängels stehen mehrere rispenartige, scheindoldige Teilblütenstände, welche sich zu einem lockeren, schmal-pyramidenförmigen Gesamtblütenstand vereinen. Der Durchmesser der weißen, 4-zipfligen, radförmigen Blüten beträgt 2–3 mm, die Kronzipfel sind grannenförmig zugespitzt. Die Stiele der Einzelblüten sind meist 3–4 mm lang und länger als der Kronendurchmesser. Nach dem Blühen stehen sie mehr oder weniger sparrig ab. Das Kleine Wiesen-Labkraut ist ein Hemikryptophyt mit langen unterirdischen Ausläufern. Blütezeit ist Mai bis Juli.[1][3]
Die Bestäubung erfolgt durch kurzrüsselige Insekten, insbesondere durch Hummeln.
Die Früchte werden meist zufällig durch Grasfresser ausgebreitet.
Die Wurzeln von Galium mollugo agg. dienten früher zur Herstellung von roter Farbe für Textilien, ähnlich wie die Wurzeln des Färberkrapps. Die Pflanze enthält das Enzym Lab, das auch im Kälbermagen vorkommt und bei der Käseherstellung verwendet wird. In landwirtschaftlich genutzten Wiesen wird das Wiesenlabkraut bekämpft, da Heu, das zu viel Wiesen-Labkraut enthält, vom Vieh verschmäht wird.
Wiesenlabkraut ist in der Küche vielseitig verwendbar. Im Frühjahr schmecken die jungen Blätter, die roh als auch gekocht verwendet werden. Der Geschmack erinnert an eine Mischung aus Rucola und Kopfsalat. Sie werden für Pestos, Salate, Smoothies, Suppen und Soßen eingesetzt. Von Mai bis September können die weißen Blüten gesammelt werden, die einen süßlich bis honigartigen Duft haben. Sie können zur Dekoration von Speisen und zum Aromatisieren von Getränken verwendet oder zu Gelee, Sirup und Desserts weiterverarbeitet werden. Im August und September reifen die Samen, die geröstet ein aromatischer Kaffeeersatz sind.[4][5]
Vierzählige Blüte
Frucht
Blattoberseite
Blattunterseite
Blüten
Stängelquerschnitt
Für das Wiesen-Labkraut bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Butterstiel (Tübingen), Gliedekraut (Schlesien), Grasstern, soite Klei (Göttingen), Labkraut, Liebfrauenstroh (Kärnten), Littgängche (Eifel bei Nürburg und Altenahr), Megerkraut, Oarkreutl (Tirol im Pinzgau), wilde Röte, Schmalstern und Sternmegerkraut (Schlesien).[6]
Das Wiesen-Labkraut (Galium mollugo), auch Klein-Wiesen-Labkraut, Weißes Waldstroh, Grasstern oder Gemeines Labkraut genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Zusammen mit Galium album bildet sie die Artengruppe Galium mollugo agg. Diese ist weit verbreitet und in Mitteleuropa eine häufige Pflanze, die auf sonnigen Wiesen, Weiden und an Wegrainen mit nährstoffreichen, lehmigen Böden gedeiht.
Zwëczajnô marzónka (Galium mollugo L.) - to je wielelatnô roscëna z rodzëznë prząszczkòwatëch. M. jin. na Kaszëbach òna rosce.
Zwëczajnô marzónka (Galium mollugo L.) - to je wielelatnô roscëna z rodzëznë prząszczkòwatëch. M. jin. na Kaszëbach òna rosce.
Galium mollugo, common name hedge bedstraw[1] or false baby's breath, is a herbaceous perennial plant of the family Rubiaceae. It shares the name hedge bedstraw with the related European species, Galium album.
Galium mollugo can reach a height of 15–100 cm (5.9–39.4 in). The stems are square in cross-section, more or less erect with ascending branches. Starting from the axils of leaves it has inflorescences of small white flowers with a diameter of about 1 to 1.5 cm, with four petals. The flowering period extends from May to September.[2][3]
Galium mollugo commonly occurs in hedges, bushes, paths, meadows and slopes at an elevation up to 2,100 m (6,900 ft) above sea level.
Galium mollugo is widely distributed in Europe and North Africa from Denmark, Portugal and Morocco east to the Altay region of Siberia and to the Caucasus. It is naturalized in the Russian Far East, New Zealand, Norfolk Island, Greenland, Argentina, Uruguay, and much of North America. It has been reported from the Rocky Mountains, the Cascade Range, the Sierra Nevadas and the Appalachian Mountains as well as the Great Lakes region. It is classified as a noxious weed in New York, Pennsylvania and much of New England.[4][5][6]
Galium mollugo, common name hedge bedstraw or false baby's breath, is a herbaceous perennial plant of the family Rubiaceae. It shares the name hedge bedstraw with the related European species, Galium album.
Galium mollugo, es una especie de planta herbácea de la familia Rubiaceae. Es encuentra en el Hemisferio Norte.
Es una planta herbácea perennifolia, erecta , que alcanza un tamaño de 3-12 dm de altura, a veces glabras, con tallo fuerte , ± hinchado en los nodos. Las hojas en verticilos por lo general en número de 7, oblanceoladas a obovadas. La inflorescencia es una panoja con muchas flores bisexuales. El fruto es una núcula.[1]
Se distribuye por Eurasia y Norteamérica.
Galium mollugo fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 107, en el año 1753.[2]
Galium: nombre genérico que deriva de la palabra griega gala que significa "leche", en alusión al hecho de que algunas especies fueron utilizadas para cuajar la leche.[3]
mollugo: epíteto que significa "similar al género Mollugo".
El número de cromosomas es de: 2 n = 22,44[4]
Galium mollugo, es una especie de planta herbácea de la familia Rubiaceae. Es encuentra en el Hemisferio Norte.
Pehme madar (Galium mollugo) on madaraliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime leidub Eestis hajusalt.[1]
Pehme madar (Galium mollugo) on madaraliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime leidub Eestis hajusalt.
Saksanmatara eli etelänpaimenmatara (Galium mollugo) on monivuotinen laji mataroiden suvussa. Sitä esiintyy Keski-Eurooppassa.
Saksanmatara muistuttaa paimenmataraa (Galium album), mutta sen lehtien kärki on pyöreämpi ja harsumman kukinnon haarojen kulma yleensä yli 45. Teriön leveys on enintään kolme millimetriä ja kukkaperät sitä pidempiä, kukinnan jälkeen selvästi siirttavia.
Saksanmatara eli etelänpaimenmatara (Galium mollugo) on monivuotinen laji mataroiden suvussa. Sitä esiintyy Keski-Eurooppassa.
Saksanmatara muistuttaa paimenmataraa (Galium album), mutta sen lehtien kärki on pyöreämpi ja harsumman kukinnon haarojen kulma yleensä yli 45. Teriön leveys on enintään kolme millimetriä ja kukkaperät sitä pidempiä, kukinnan jälkeen selvästi siirttavia.
Galium mollugo
Le Caille-lait blanc (Galium mollugo L.), ou Gaillet mou, est une plante herbacée vivace de la famille des rubiacées. On la connaît également sous le nom de gaillet mollugine.
Plante à tige quadrangulaire robuste, longue de 15 cm à 1 m. Feuilles verticillées par 6 à 9. Fleurs blanches en inflorescence à 4 pétales en croix partant de l'aisselle des feuilles et les dépassant longuement. Elle possède des tiges souterraines traçantes.
Plante vivace hémicryptophyte.
Floraison de mai à septembre.
Plante très commune, se rencontrant dans les lisières, les haies, les broussailles, chemins, prairies et pentes jusqu'à 2 100 m.
Aime les sols secs à mi-secs, alcalins et riches.
À l'instar de nombreuses rubiacées, on peut extraire un colorant naturel rouge de ses racines.
Des cultures de cellules de caille-lait blanc en suspension ont été testées, pour biosynthétiser des anthraquinones[1] (molécules actives de certains pesticides, répulsive pour les oiseaux).
Cette espèces est aussi parfois utilisée comme plante médicinale[2]
Tous les gaillets sont considérés comme comestible, et on peut notamment en tirer des jus végétaux. Il n'est cependant pas recommandé de l'introduire hors de son aire naturelle de répartition, car elle se montre alors volontiers envahissante, voire invasive. En Amérique du Nord, cette espèce se propage le long des voies de transports, où elle prend la place d'espèces autochtones[3]. Comme le bétail évite de le consommer dans les pâturages, l'espèce peut aussi y proliférer et remplacer des cultures fourragères plus appétentes[3].
Elle semble présenter un intérêt pour la phytoremédiation, notamment pour l'extraction du zinc et du cadmium selon G. Meunier & C. Lavoie (2020)[4].
Comme cette espèces est devenue invasive dans certains pays où elle a été introduite, elle a fait l'objet d'études visant à mieux comprendre son écologie et à identifier ses prédateurs : dans ce cadre, en 1984, 145 espèces d'insectes phytophages, 101 pollinisateurs, 7 acariens et 2 espèces de champignons pathogènes avaient déjà été trouvés chez 10 espèces de Galium échantillonnés en Amérique du Nord et en Eurasie lors d'une recherche d'agents potentiels de lutte biologique. Les Cecidomyiidae européens, dont Geocrypta galii (H. Low) et Schizomyia galiorum Kieffer semblaient être les plus prometteurs[5].
Galium mollugo
Le Caille-lait blanc (Galium mollugo L.), ou Gaillet mou, est une plante herbacée vivace de la famille des rubiacées. On la connaît également sous le nom de gaillet mollugine.
Łučny sydrik (Galium mollugo) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae).
Płód je škałobny płód.
Łučny sydrik (Galium mollugo) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae).
Glad walstro (Galium mollugo, synoniemen: G. album Mill. en G. mollugo ssp. ± erectum Syme) is een vaste plant die behoort tot de sterbladigenfamilie (Rubiaceae). Het is een plant van dijken, bermen en onder kreupelhout. Glad walstro komt van nature voor in een groot deel van Europa, Klein-Azië en India.
De plant heeft een vierkante stengel met enkelvoudige, kruiswijze bladen, die ongeveer 2,5 mm breed zijn. Op beschaduwde plaatsen zijn de bladeren breder. De plant bloeit van juni tot augustus met witte tot roomkleurige trechtervormige bloemen met minstens vier punten. Glad walstro heeft een tweedelige splitvrucht.
Glad walstro bastaardeert makkelijk met geel walstro (Galium verum) en met boswalstro (Galium sylvaticum). Bastaarden met echt walstro zijn vooral in de duinen te vinden.
Liggend bergvlas (Thesium humifusum) is een parasiet op glad walstro. Ook de halfparasiete plant walstrobremraap (Orobanche caryophyllacea) kan op glad walstro voorkomen.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Galium mollugo op Wikimedia Commons. Glad walstro (Galium mollugo, synoniemen: G. album Mill. en G. mollugo ssp. ± erectum Syme) is een vaste plant die behoort tot de sterbladigenfamilie (Rubiaceae). Het is een plant van dijken, bermen en onder kreupelhout. Glad walstro komt van nature voor in een groot deel van Europa, Klein-Azië en India.
De plant heeft een vierkante stengel met enkelvoudige, kruiswijze bladen, die ongeveer 2,5 mm breed zijn. Op beschaduwde plaatsen zijn de bladeren breder. De plant bloeit van juni tot augustus met witte tot roomkleurige trechtervormige bloemen met minstens vier punten. Glad walstro heeft een tweedelige splitvrucht.
Glad walstro bastaardeert makkelijk met geel walstro (Galium verum) en met boswalstro (Galium sylvaticum). Bastaarden met echt walstro zijn vooral in de duinen te vinden.
Liggend bergvlas (Thesium humifusum) is een parasiet op glad walstro. Ook de halfparasiete plant walstrobremraap (Orobanche caryophyllacea) kan op glad walstro voorkomen.
Przytulia pospolita[2][3] (Galium mollugo L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny marzanowatych. Znana też jako przytulia zwyczajna[4], przytulia łąkowa[3]. Prawdopodobnie jest kenofitem, gatunkiem zawleczonym i zwykle nie jest odróżniany od przytulii białej[5]. Występuje w Europie, Afryce Północnej, na Kaukazie i Zachodniej Syberii, rozprzestrzenie się też gdzieniegdzie w innych rejonach[6].
Bylina, hemikryptofit. Roślina miododajna, nektar znajduje się na dnie kwiatowym. Kwiaty przedprątne, kwitną od czerwca do września, zapylane są przez drobne muchówki. Rośnie na łąkach i w zaroślach. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Arrhenatherion ?, All. Trifolion medii ?[7].
Przytulia pospolita (Galium mollugo L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny marzanowatych. Znana też jako przytulia zwyczajna, przytulia łąkowa. Prawdopodobnie jest kenofitem, gatunkiem zawleczonym i zwykle nie jest odróżniany od przytulii białej. Występuje w Europie, Afryce Północnej, na Kaukazie i Zachodniej Syberii, rozprzestrzenie się też gdzieniegdzie w innych rejonach.
Galium mollugo é uma espécie de planta com flor pertencente à família Rubiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 107. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Galium mollugo é uma espécie de planta com flor pertencente à família Rubiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 107. 1753.
Navadna lakota (znanstveno ime Galium mollugo) je zelnata trajnica iz družine broščevk, ki je razširjena skoraj po celi Evropi, in Severni Afriki od Portugalske in Maroka na zahodu do Altaja in Kavkaza na vzhodu. Kasneje so jo zanesli tudi v Severno in Južno Ameriko in na Novo Zelandijo. V Severni Ameriki je razširjena od Skalnega gorovja do Apalačev, pa tudi okoli Velikih jezer.[1][2][3]
Navadna lakota doseže v višino med 15 in 100 cm. Steblo je v prerezu kvadratne oblike, na vrhu pa so v socvetja zbrani majhni beli cvetovi s po štirimi venčnimi listi, ki v premeru dosežejo od 1 do 1,5 mm. Cveti od maja do septembra, uspeva pa vse do nadmorske višine okoli 2100 metrov.[4][5]
V tradicionalni medicini se čaj iz navadne lakote uporablja pri obolenjih jeter in žolča, pa tudi v kulinariki.
Navadna lakota (znanstveno ime Galium mollugo) je zelnata trajnica iz družine broščevk, ki je razširjena skoraj po celi Evropi, in Severni Afriki od Portugalske in Maroka na zahodu do Altaja in Kavkaza na vzhodu. Kasneje so jo zanesli tudi v Severno in Južno Ameriko in na Novo Zelandijo. V Severni Ameriki je razširjena od Skalnega gorovja do Apalačev, pa tudi okoli Velikih jezer.
Багаторічна рослина 50–100 см завдовжки. Волоть розлога, з довгими розчепіреними гілками. Квітконоси розчепірені під час цвітіння. Листки лінійно-довгасті або обернено-ланцетні, розміром (10) 20 (25) × (1.5) 2.5 (4) мм[2].
Поширений в Європі (в тому числі й в Україні), Лівії, на Кавказі та в Сибіру; натуралізований та інтродукований у деяких інших частинах світу[3]. Згідно з GRIN поширений також на пн. Алжиру, пн. Єгипту, в Марокко й Тунісі[4].
В Україні зростає на луках, уздовж доріг, в світлих соснових лісах — на всій території[2].
У свіжому вигляді придатний для випасу худоби, в фазі плодоношення в трав'янистих частинах міститься до 60 мг% вітаміну C; при сушінні, однак, листочки обламуються і кришаться, залишаючи в сіні тільки жорсткі стебла. Коров'яче молоко від підмаренника м'якого стає червонуватим.
Трав'янисті частини рослини використовуються в лікувальних цілях, так як містять ефірну олію, алкалоїди, іридоїди, сапоніни, фенолокислоти, флавоноїди, хлорогенову кислоту, скополетін та вітамін С. Сік трави використовується при епілепсії та подагрі. Чай з підмаренника Бессерового застосовується при серцевих хворобах, а в складі лікарського збору при хронічних гастритах, настоянка - при остеоалгіях, відвар (включається до складу збору) - при есенціальній гіпертензії, настій - при ниркових захворюваннях, цинзі, золотусі, злоякісних пухлинах, а також в дитячих ваннах.
З коренів підмаренника Бессерового виробляється барвник, який дозволяє фарбувати бавовняну тканину в сірий, а вовняну в сірий, рожевий, фіолетовий або помаранчевий колір. Оскільки сік підмаренника Бессерового володіє властивістю згортувати молоко, в зв'язку з чим в деяких країнах Європи він використовувався при виготовленні сирів.
Внесений до Переліку рідкісних і таких, що перебувають під загрозою зникнення, видів рослинного світу на території Тернопільської області (рішення Тернопільської обласної ради № 64 від 11 листопада 2002) та нового переліку прийнятого Тернопільською обласною радою 1 червня 2011 року рішенням № 1192.
Знаходяться під охороною у філії «Кременецькі гори» природного заповідника «Медобори».
Galium mollugo là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Galium mollugo là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Galium mollugo L.
Синонимы
Подмаре́нник мя́гкий (лат. Gálium mollúgo) — многолетнее травянистое растение, вид рода Подмаренник семейства Мареновые. Лекарственное растение, препараты которого обладают седативными, спазмолитическими и вяжущими свойствами.
Подмаренник мягкий — корневищное стержнекорневое травянистое растение. Высота восходящих четырёхгранных ветвистых стеблей достигает от 25 до 125 см. Листья обратноланцетовидные либо линейно-продолговатые, остроконечные, с одной жилкой, собраны в мутовках по 6—8 листьев[3], с обеих сторон зелёные, голые, с короткими щетинками по краям. Длина листа порядка 2 см, ширина 2,5 мм[4].
Подмаренник мягкий — поликарпик. Цветёт в июне — сентябре. Соцветие представляет собой конечную метёлку, раскидистую, с отклонёнными ветвями и разветвлёнными цветоносами. Цветоножки короткие, венчик белый, диаметром от 2 до 5 мм, c длинными остриями лопастей. Пыльники чернеющие. Плод дробный, разделяется на голые мерикарпии[3] с мелкоморщинистой поверхностью почти чёрного цвета[4].
Подмаренник мягкий произрастает на хорошо освещённых песчаных, глинистых или суглинистых почвах, влажных или сухих. Является мезофитом, размножающимся семенным либо вегетативным путём. вегетация длительная. При создании благоприятных условий семена прорастают осенью: из почки зародыша появляется вертикальный побег с мутовками листьев и ясно выраженным главным корнем. После зимовки в пазухах семядолей появляются почки, из которых прорастают вертикальные боковые побеги, которые позже частично полегают и укореняются, формируя разветвлённую корневищную систему[3].
Распространён в Европе (в том числе в Европейской Арктике как заносное растение[5]), Северной Африке (север Алжира, север Египта, север Ливии, Тунис), на Кавказе и в Сибири[6]. Обычная среда обитания — светлые леса, обочины дорог[3], речные и озёрные берега, суходольные и заливные луга. Часто вместе с подмаренником мягким встречаются такие травы как василёк посевной, душистый колосок, короставник, нивяник, подорожник ланцетолистный и тимофеевка[4].
В свежем виде подмаренник мягкий пригоден для выпаса скота, в фазе плодоношения в травянистых частях содержится до 60 мг% витамина C; при сушке, однако, листочки обламываются и крошатся, оставляя в сене только жёсткие стебли. Коровье молоко от подмаренника мягкого становится красноватым[4].
Уже «Справочник по гомеопатии» 1923 года указывает, что травянистые части растения используются в лечебных целях, так как содержат эфирное масло, алкалоиды, иридоиды, сапонины, фенолокислоты, флавоноиды, хлорогеновую кислоту, скополетин и витамин С[7]. Энциклопедия лекарственных растений 1997 года перечисляет среди веществ, содержащихся в корневище, дубильные вещества, антрахиноны, кумарины, сапонины и флавоноиды[5]. Препараты из подмаренника мягкого оказывают успокоительное, спазмолитическое и вяжущее действие[7]. Сок травы используется при эпилепсии и подагре. Чай из подмаренника мягкого применяется при сердечных болезнях, а в составе лекарственного сбора при хронических гастритах, настойка — при остеоалгиях, отвар (включаемый в состав сбора) — при эссенциальной гипертензии, настой — при почечных заболеваниях, цинге, скрофулёзе, злокачественных опухолях, а также в детских ваннах[5].
Из корней подмаренника мягкого вырабатывается красящее вещество, позволяющее окрашивать хлопковую ткань в серый, а шерстяную в серый, розоватый, фиолетовый или оранжевый цвет[4]. Поскольку сок подмаренника мягкого имеет молокосворачивающие свойства, в некоторых странах Европы он использовался при изготовлении сыров[5].
Подмаре́нник мя́гкий (лат. Gálium mollúgo) — многолетнее травянистое растение, вид рода Подмаренник семейства Мареновые. Лекарственное растение, препараты которого обладают седативными, спазмолитическими и вяжущими свойствами.
