Dicaeum erythrorhynchos (Latham 1790)

Aderyn a rhywogaeth o adar yw Pigwr blodau Tickell (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: pigwyr blodau Tickell) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Dicaeum erythrorhynchos; yr enw Saesneg arno yw Tickell’s flowerpecker. Mae'n perthyn i deulu'r Pigwyr blodau (Lladin: Dicaeidae) sydd yn urdd y Passeriformes.^[1]

Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn D. erythrorhynchos, sef enw'r rhywogaeth.^[2]

Teulu

Mae'r pigwr blodau Tickell yn perthyn i deulu'r Pigwyr blodau (Lladin: Dicaeidae). Weithiau mae'r teulu hwn yn cael ei ystyried yn rhan o deulu ehangach: teulu'r Adar haul (Categori:Nectarinidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:

Rhestr Wicidata:

rhywogaeth enw tacson delwedd Aderyn haul cynffonhir Hedydipna platurus Aderyn haul eurgoch Nectarinia kilimensis Aderyn haul Jafa Aethopyga mystacalis Aderyn haul Newton Anabathmis newtonii Aderyn haul Principe Anabathmis hartlaubii Aderyn haul rhuddgoch Aethopyga siparaja Aderyn haul Sangihe Aethopyga duyvenbodei Aderyn haul torchog Hedydipna collaris Aderyn haul ystlyswyn Aethopyga eximia Cyanomitra verticalis Cyanomitra verticalis Pigwr blodau brongoch y Gorllewin Prionochilus thoracicus Pigwr blodau bronfelyn Prionochilus maculatus

Gweler hefyd

• Rhestr Goch yr IUCN

Cyfeiriadau

Květozob křivozobý (Dicaeum erythrorhynchos) je druh zpěvného ptáka z čeledi květozobovití. Jedná se o drobného ptáka se zavalitým tělem, který se živí nektarem z rostlin, bobulemi a popřípadě i menším hmyzem. Areálem výskytu je Indie, Bangladéš a na Srí Lanka. Stavbou těla se podobá ostatním květozobům, jednou z odlišností je ale jeho narůžovělý a zakřivený zobák, díky kterému získal i český název.

Popis

Květozob křivozobý je drobný ptáček s délkou těla okolo 8 cm, i díky tomu se jedná o jednoho z nejmenších ptáků trvale žijících v Indii a na Srí Lance. Jeho zbarvení není příliš atraktivní či pestré a obyčejně jsou dospělí jedinci nahnědlí nebo olivově zelení. Dolní partie většinou bývají světlejší, než vršek těla. Až na barvu zobáku, který je u květozoba křivozobého narůžovělý, se tento druh velmi podobá jinému druhu květozoba a to květozobu ochmetovému, který žije převážně v severovýchodní Indii a Barmě. Hlava je bez jakéhokoliv značení.

Obecně jsou uznávány dva poddruhy, nominátní Dicaeum erythrorhynchos erythrorhynchos a dále také Dicaeum erythrorhynchos ceylonense. D. i. ceylonense je oproti nominátnímu druhu našedlý a menší, jeho areál rozšíření ale zahrnuje především poloostrovní Indie. Obecně je květozob křivozobý považován za jednoho z prvních květozobů, kteří pocházejí z Malajského poloostrova a přesunuli se i do indického subkontinentu.

Ekologie

Květozoba křivozobého lze najít v celé poloostrovní Indii a na Srí Lance, spíše vzácně ale i v Bangladéši. Dle IUCN se jedná o málo dotčený, tedy nechráněný, druh se stálou populací.

Potrava

Květozob křivozobý vyhledává zalesněné plochy s rostlinami z rodu Loranthus, především se pak zajímá o jejich květy. Další oblíbenou rostlinou je i jmelí. Tento druh ptáka hraje významnou roli v roznášení semen rostlin. Květozobové obvykle bobule těchto epifytických parazitních rostlin polykají vcelku, jen výjimečně semena nesežerou, tím je naopak proslulý květozob tlustozobý, který semínka pouze pustí na zem. Květozob křivozobý tedy spolkne bobuli i se semenem, to následně rychle projde jeho střevy, většinou během tří minut. Po vykonání potřeby pak většinou semena vcelku skončí na větvi některého stromu, kde mohou začít klíčit a parazitovat. Další oblíbenou rostlinou květozobů křivozobých je i Dendrophthoe falcata, především její květy, ze kterých květozobové získávají nektar. Rostlina ale má vlastní obranný systém, přičemž při vysávání nektaru "postříká" právě se krmícího ptáka lepkavou tekutinou.

Květozobové se obecně nevyhýbají ani parkům, ve kterých jsou často k nalezení ovocné stromy, jako je například Muntingia calabura. Zde se ptáci mohou živit i na rostlinách Sterculia colorata nebo Woodfordia floribunda.

Rozmnožování

Všichni květozobové jsou monogamní ptáci, to znamená, že si hledají partnera na celý život. Období hnízdění probíhá od února do června, výjimečně až do září. Hnízdo je malé, zavěšené vysoko na konci větve na stromě a tvořené mechem, jemnou trávou a podobně. Samička do hnízda následně naklade dvě až tři vejce, ze kterých se po krátké době vyklubou holá a slepá mláďata.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pale-billed flowerpecker na anglické Wikipedii.

1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu květozob křivozobý ve Wikimedia Commons
• Galerie květozob křivozobý ve Wikimedia Commons
• Taxon Dicaeum erythrorhynchos ve Wikidruzích

Der Lachsschnabel-Mistelfresser (Dicaeum erythrorhynchos), auch Blassschnabel-Mistelfresser genannt, ist eine Vogelart aus der Familie der Mistelfresser (Dicaeidae).^[1]

Der lateinische Artzusatz kommt von altgriechisch ἐρυθρός erythros, deutsch ‚rot‘ und altgriechisch ῥύγχος rhynchos, deutsch ‚Schnabel‘.

Der Vogel kommt in Südostasien, in Bangladesch, Indien, Myanmar, Nepal und Sri Lanka vor.

Das Verbreitungsgebiet umfasst feuchte Lebensräume mit Laubwald, Hainen und Buschwerk, Plantagen und Nutzgärten, gerne mit Feigenbäumen, in einer Höher von unter 300 Metern.^[2][3]

Merkmale

Die Art ist 8 Zentimeter und wiegt zwischen 4 und 8 Gramm. Der kleine, unauffällig oliv-braun gefiederter Vogel mit gräulich weißer Unterseite zeichnet sich durch einen kurzen, schmalen, deutlich abwärts gekrümmten, fleischfarbenen Schnabel aus. Die Oberseite ist einfarben gräulich-braun oder oliv-braun, die Handschwingen sind dunkelbraun. Der Vogel ähnelt einem weiblichen Nektarvogel. Die Geschlechter unterscheiden sich nicht. Die indische Unterart ist blasser als die aus Sri Lanka.^[2][4]

Geografische Variation

Es werden folgende Unterarten anerkannt:^{[2] [5]}

• D. e. erythrorhynchos (Latham, 1790), Nominatform – Indien, Südnepal, äußerster Westen Bhutans, Bangladesh und Myanmar
• D. e. ceylonense Babault, 1920 – Sri Lanka

Stimme

Der Ruf des Männchens wird als hohes, wiederholtes „pit“ und andauerndes scharfes „chick-chick-chick“ im Fluge beschrieben.^[2][4]

Lebensweise

Die Nahrung besteht hauptsächlich aus Früchten der Misteln, ebenso Nektar, Spinnen und kleine Insekten. Der Vogel hält sich gerne allein oder in Paaren in Mangogärten auf, hüpft rastlos umher, schluckt reife Früchte im Ganzen, der Samen wird dabei auf einem anderen Ast oder Baum ausgeschieden.

Die Brutzeit ist hauptsächlich Februar bis Juni, August bis September in Südindien. Das Nest ist eine hängende Tasche mit seitlichem Eingangsloch ähnlich dem Nest eines Nektarvogels, es hängt an Zweigen in 3–15 m Höhe. In der Regel werden zwei weiße Eier gelegt. Nestbau und Fütterung erfolgen durch beide Elternvögel.^[2][4]

Gefährdungssituation

Der Bestand gilt als nicht gefährdet (Least Concern).^[6]

Literatur

• J. Latham: Index ornithologicus, sive systema ornithologiae, complectens avium divisionem in classes, ordines, genera, species, ipsarumque varietates. Bd. 1, S. 299 als Certhia erythrorhynchos. Leigh et Sotheby, London 1790.
• P. C. Rasmussen und J. C. Anderton: Birds of South Asia. The Ripley Guide. 2005, Smithsonian Institution and Lynx Edicions, S. 544–545, ISBN 84-87334-67-9

Einzelnachweise

1. ↑ Mistelfresser, in Avibase – Die Weltvogel-Datenbank
2. ↑ ^{a b c d e} Handbook of the Birds of the World
3. ↑ R. Grimmett, T. Inskipp: Birds of Northern India. Helm Field Guides, 2017, ISBN 978-0-7136-5167-6
4. ↑ ^{a b c} S. Ali: The Book of Indian Birds. Bombay Natural History Society, Oxford university Press, 13. Aufl. 2002, ISBN 978-0-19-566523-9
5. ↑ IOC World Bird List Dippers, leafbirds, flowerpeckers, sunbirds
6. ↑ Redlist

रातोठुँडे पुष्पकोकिल (वैज्ञानिक नाम: Dicaeum erythrorhynchos)^[२][३] नेपालमा पाइने एक प्रकारको चराको नाम हो । यसलाई अङ्ग्रेजीमा पेल-बिल्ड फ्लावरपिकर (Pale-billed Flowerpecker) भनिन्छ ।

तस्विर संग्रह

• 
• 
• 

यो पनि हेर्नुहोस्

सन्दर्भ सामग्रीहरू

बाह्य लिङ्कहरू

திக்கெல்லின் பூங்கொத்திக் குருவி(Tickell's flowerpecker) என்பது ஒரு வகை பூங்கொத்தி குருவி பறவையாகும். இப்பறவை இந்தியாவிலும் வங்க தேசத்திலும் காணப்படுகிறது.

விளக்கம்

இப்பறவை சுறுசுறுப்பான பச்சை நீல தவிட்டு நிறக் குருவியாகும். இது பெண் தேன்சிட்டு போலத் தோன்றினாலும், இதன் அலகு குட்டையாகவும் இறைச்சி நிறத்திலும் இருக்கும். இதன் முதன்மை உணவு பூந்தேன், பழங்கள் ஆகியவை ஆகும்.

மேற்கோள்கள்

ಬದನಿಕೆ ಹಕ್ಕಿ ಭಾರತ, ಬಾಂಗ್ಲಾದೇಶ ಹಾಗೂ ಶ್ರೀಲಂಕಾಗಳಲ್ಲಿ ಕಾಣ ಸಿಗುವ ಪಕ್ಷಿ. ಈ ಪಕ್ಷಿಯು ವಿಶೇಷವಾಗಿ ಬೆರಿ ಹೊಂದಿರುವ ಮರಗಳಿರುವ ನಗರದ ಉದ್ಯಾನಗಳಲ್ಲಿ ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿದೆ. ಅವು ಕ್ಷಿಪ್ರ ಚಿಲಿಪಿಲಿ ಕರೆಯನ್ನು ಹೊಂದಿವೆ ಮತ್ತು ಗುಲಾಬಿ ವಕ್ರ ಕೊಕ್ಕು ಅದನ್ನು ಪ್ರದೇಶದಲ್ಲಿನ ಇತರ ಪ್ರಜಾತಿಗಳಿಂದ ಪ್ರತ್ಯೇಕಿಸುತ್ತದೆ.

ಬಾಹ್ಯ ಸಂಪರ್ಕ

• Internet Bird Collection

↑ BirdLife International (2008). Dicaeum erythrorhynchos. In: IUCN 2008. IUCN Red List of Threatened Species. Retrieved 10 July 2009.

The pale-billed flowerpecker or Tickell's flowerpecker (Dicaeum erythrorhynchos) is a tiny bird that feeds on nectar and berries, found in India, Sri Lanka, Bangladesh and western Myanmar. The bird is common especially in urban gardens with berry bearing trees. They have a rapid chipping call and the pinkish curved beak separates it from other species in the region.^[3]

Description

This is a tiny bird, 8 cm long, and is one of the smallest birds occurring in most parts of southern India and Sri Lanka. The bird is plain brownish to olive green. The underside is buff olive and does not contrast greatly with the upperparts and not whitish as in the Nilgiri flowerpecker of the Western Ghats and Nilgiri hills nor is it streaked as in the thick-billed flowerpecker. The Nilgiri flowerpecker has a pale supercilium unlike this species which has no marking on the head. The Sri Lankan race ceylonense Babault, 1920 - is greyer and smaller than the nominate race of peninsular India.^[3] It has been considered one of the early flowerpeckers, originating in the Malay Peninsula, to colonize the Indian Subcontinent.^[4]

Behaviour and ecology

In forested areas, they often visit the flowers of Loranthus (=Dendrophthoe) and Viscum species, the seeds of which are dispersed mainly by this and other flowerpecker species.^[5] The berries of these epiphytic parasites are usually swallowed whole (they sometimes pinch fruits and discard the seeds while feeding on the pulp but this technique is more often used by the syntopic thick-billed flowerpecker) and the seeds are voided after a rapid passage through their gut in about three to four minutes.^[6] The voided seed has a sticky coating and the bird applies its vent to the surface of a suitable perch and may turn around so as to get rid of the seed, which then sticks onto the branch where it may subsequently germinate.^[7][8][9] The flowers of Dendrophthoe falcata are pollinated by this species. The flower bud has a mechanism that causes pollen to explosively spray on the plumage of the visiting bird which nips the tips.^[10][11]

In urban areas, they are particularly attracted to introduced fruit trees such as Muntingia calabura,^[12] the fruits of which may be swallowed whole or, in the case of ripe berries, crushed and the pulp accessed using their tongue. They also sip nectar from flowers^[13] such as those of Sterculia colorata and Woodfordia floribunda, pollinating them in the process.^[14][15]

Breeding

Tickell's flowerpeckers breed from February to June. A second brood may be raised in September. The nest is a small pendant purse-like structure made of cobwebs, fibre, moss and down suspended from the tip of a twig high up in a tree. The opening is a slit and a clutch of two or three eggs is laid.^[16][17]

Gallery

• 

  Feeding on a Muntingia calabura fruit

• 

  Pale-billed Flowerpecker on a Dendrophthoe falcata

References

Retrieved from "https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Pale-billed_flowerpecker&oldid=1125298025"

El picaflores piquirrojo (Dicaeum erythrorhynchos)^[3]​ es una especie de ave paseriforme de la familia Dicaeidae propia del subcontinente indio. Es un pájaro pequeño común en los bosques de la India, Sri Lanka, Bangladés y el oeste de Birmania, donde se alimenta de néctar y frutos. También puede encontrarse en los parques y jardines urbanos. Se diferencia de otras especies de la región por su pico rosado o rojo, y curvado hacia abajo; y su rápida forma de piar.^[4]​

Se cree que es uno de los picaflores más antiguos, y que colonizó el subcontinente indio procedente de la península malaya.^[5]​

Descripción

El picaflores piquirrojo es un pájaro pequeño, que mide unos 8 cm de largo, con lo que es uno de los pájaros más pequeños de la región. El plumaje de las partes superiores es de un color liso que varía del parduzco claro al verde oliváceo. Sus partes inferiores son anteadas, y no son tan blanquecinas ni contrastan tanto con las superiores como las del picaflores de los Nilgiri de los Ghats occidentales y los montes Nilgiri, ni tampoco están veteadas como las del picaflores piquigrueso. Además el picaflores de los Nilgiri tiene un supercilio claro del que carece el picaflores piquirrojo. La subespecie de Sri Lanka, ceylonense Babault, 1920, es más grisácea y de menor tamaño que la subespecie nominal que ocupa la India.^[4]​

Se caracterizan por tener el pico de un color claro rosado, a diferencia de los demás picaflores de la zona que lo tienen negruzco. La punta o la parte superior del pico de los machos se vuelve roja en la época reproductiva.

Comportamiento y ecología

Es un pájaro forestal que suele visitar las flores de las especies de Loranthus (=Dendrophthoe) y Viscum, y además es el principal dispersor de sus semillas junto con otras especies de picaflores.^[6]​ Suelen tragar enteros los frutos de estas plantas epifitas, aunque a veces picotean la pulpa descartando las semillas, pero no usan tanto esta última técnica como el picaflores piquigrueso. Tras tragar los frutos, las semillas pasan rápidamente por sus intestinos y son evacuadas en tres o cuatro minutos.^[7]​ Las semillas defecadas tiene una cubierta pegajosa y el pájaro tiene que frotar su cloaca contra las ramas para deshacerse de ellas, con lo que las semillas se quedan pegadas a las ramas donde pueden germinar.^[8]​^[9]​^[10]​

La especie también poliniza varias plantas mientras consume su néctar. Las flores de Dendrophthoe falcata son polinizadas por estos pájaros mediante un mecanismo explosivo que dispara su polen sobre el plumaje en cuanto la flor es picoteada por el pájaro.^[11]​^[12]​

En las áreas urbanas son atraídos por árboles con frutos introducidos como Muntingia calabura,^[13]​ cuyos frutos también tragan enteros. También se alimentan rasgando las bayas y lamiendo su jugo, al igual que el néctar de las flores,^[14]​ como los de Sterculia colorata y Woodfordia floribunda, polinizándolos en el proceso.^[15]​^[16]​

Reproducción

El picaflores piquirrojo cría entre febrero y junio. Pueden realizar una segunda puesta en septiembre. Su nido es una estructura en forma de bolsa hecha con telarañas, fibras y musgo que cuelga del extremo de ramitas en las copas de los árboles. La entrada es una endidura lateral. La puesta suele ser de dos o tres huevos.^[17]​^[18]​

Referencias

Dicaeum erythrorhynchos Dicaeum generoko animalia da. Hegaztien barruko Dicaeidae familian sailkatua dago.

Erreferentziak

Kanpo estekak

• World Bird Names

Ikus, gainera

• Dicaeum
• Dicaeidae

Intiankukastaja (Dicaeum erythrorhynchos)^[2] on kukastajien heimoon kuuluva varpuslintu.

Levinneisyys

Intiankukastajaa tavataan Bangladeshissa, Bhutanissa, Intiassa, Myanmarissa, Nepalissa ja Sri Lankassa. Lajin kannankehitys on vakaa, eikä sen uskota olevan vaarassa. Laji on luokiteltu elinvoimaiseksi.^[1]

Lähteet

Dicaeum erythrorhynchos

Le Dicée à bec rouge (Dicaeum erythrorhynchos) est une espèce de passereaux placée dans la famille des Dicaeidae.

Description

C'est un petit oiseau de 8 cm de longueur, l'un des plus petits oiseaux dans la plupart des régions du sud de l'Inde et du Sri Lanka. Il est brun clair à vert olive sur le dos. Le dessous est chamois, ne contrastant pas fortement avec la partie supérieure et non pas blanchâtre comme chez le Dicée concolore des Ghâts occidentaux et des collines Nilgiri et il n'a pas de rayures comme le Dicée à bec épais. Le Dicée concolore a un sourcil pâle, contrairement à cette espèce qui n'a pas de marque sur la tête. La sous-espèce sri-lankaise D. e.ceylonense est plus grise et plus petite que celle de la péninsule indienne. Il est considéré comme un des premiers Dicées originaires de la péninsule malaise à avoir colonisé le sous-continent indien.

Alimentation

Dans les régions forestières, ils visitent souvent les fleurs de Loranthus et de Viscum dont ils sont, avec les autres espèces de Dicées, l'un des principaux agents de dispersion. Les baies de ces plantes épiphytes sont habituellement avalées en entier (ils pincent parfois les fruits et rejettent les graines tout en se nourrissant de la pulpe, mais cette technique est plus souvent utilisée par le Dicée à bec épais) et les graines sont déféquées après un passage rapide d'environ trois à quatre minutes dans leur système digestif. Les graines expulsées disposent d'un enduit collant et l'oiseau applique son derrière sur la surface d'un perchoir approprié et avec son bec se débarrasse de la graine qui se colle alors sur la branche où elle peut par la suite germer. Les fleurs de Dendrophthoe falcata sont pollinisées par cette espèce. La fleur a un mécanisme qui provoque l'explosion des anthères et la pulvérisation du pollen sur le plumage de l'oiseau en visite.

Dans les zones urbaines, ils sont particulièrement attirés par les arbres fruitiers introduits, tels que Muntingia calabura dont les fruits doivent être avalés entiers. Ils se nourrissent aussi par écrasement de baies mûres en sirotant le jus. Ils peuvent également siroter le nectar des fleurs, telles que celles de Sterculia colorata et de Woodfordia floribunda, permettant ainsi leur pollinisation.

Reproduction

Ils se reproduisent de février à juin. Une seconde couvée peut avoir lieu en septembre. Le nid est une structure suspendue à l'extrémité d'une haute branche d'un arbre et faite de toiles d'araignée, d'herbes, de mousse et de duvet. L'ouverture est une fente et une couvée a deux ou trois œufs.

Sous espèces

Selon Peterson et Avibase :

• Dicaeum erythrorhynchos ceylonense Babault 1920 ;
• Dicaeum erythrorhynchos erythrorhynchos (Latham) 1790.

Références

• BirdLife International (2008) Dicaeum erythrorhynchos. 2008 IUCN Red List of Threatened Species. IUCN 2008. Retrieved on 10 July 2009.
• Latham, Index Orn., vol. 1 (1790), p. 299 under Certhia erythrorhynchos.
• a b Rasmussen, PC & JC Anderton (2005) Birds of South Asia: The Ripley Guide. 2. Smithsonian Institution and Lynx Edicions. p. 544–545.
• Ripley, S. Dillon (01 Jun 1949) Avian Relicts and Double Invasions in Peninsular India and Ceylon. Evolution 3 (2): 150–159. doi:10.2307/2405549. (ISSN ).
• Ryan GM (1899) The spread of Loranthus in the South Thana Division, Konkan. Indian Forester, 25: 472–476.
• Murphy, S. R., Nick Reid, Zhaogui Yan & W. N. Venables (1993). "Differential Passage Time of Mistletoe Fruits through the Gut of Honeyeaters and Flowerpeckers: Effects on Seedling Establishment." (PDF). Oecologia 93 (2): 171–176. doi:10.1007/BF00317667. [1].
• Ali. S. A. (1931). "The role of the sunbirds and flowerpeckers in the propagation and distribution of the tree parasite Loranthus longiflorus Desr. in the Konkan (W. India).". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 35: 144–149.
• Ali, S. (1932). "Flower-birds and bird-flowers in India.". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 35: 573–605.
• P. Davidar, Ecological Interactions between Mistletoes and their Avian pollinators in South India, J. Bombay Nat. Hist. Soc., vol. 82, issue 1, 1985, p. 45–60.
• Karunaichamy, Kstk; Arp, K. Paliwal and P. À (1999). "Biomass and nutrient dynamics of mistletoe (Dendrophthoe falcata) and neem (Azadirachta indica) seedlings.". Current Science 76 (6): 840–843.
• Vidal-russell, Romina; Nickrent, Daniel L (2008). "Evolutionary relationships in the showy mistletoe family (Loranthaceae)". Am. J. Bot. 95: 1015–1029. doi:10.3732/ajb.0800085.
• Shyamal, L. (1994). "The Birds of The Indian Institute of Science Campus: Changes in the avifauna.". Newsletter for Birdwatchers 34 (1): 7–9.
• Pittie, Aasheesh (1984). "Tickell's Flowerpecker (Dicaeum erythrorhynchos) sipping nectar from Loranthus (Loranthus longiflorus) flowers - an observation.". Mayura 5 (3): 64–65.
• Solomon Raju, AJ; S Purnachandra Rao, V Ezradanam (2004). "Bird-pollination in Sterculia colorata Roxb. (Sterculiaceae), a rare tree species in the Eastern Ghats of Visakhapatnam and East Godavari Districts of Andhra Pradesh." (PDF). Current Science 87 (1): 28–31. [2].
• Raju, AJS (2005). "Passerine bird pollination and seed dispersal in Woodfordia floribunda Salisb. (Lythraceae), a common low altitude woody shrub in the Eastern Ghats forests of India." (PDF). Ornithol. Sci. 4: 103–108. doi:10.2326/osj.4.103. [3].
• Betts, FN (1951). "The Birds of Coorg. Part 2.". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 50 (2): 224–263.

Vogels

De geelsnavelhoningvogel (Dicaeum erythrorhynchos) is een kleine fruitetende vogel in India. De roep van deze vogel is een korte tik.

Verspreiding en leefgebied

De vogel is inheems in Bangladesh, India, Myanmar, Nepal en Sri Lanka^[2].

De soort telt twee ondersoorten:

• D. e. erythrorhynchos: India, de zuidelijke Himalaya, Bangladesh en Myanmar.
• D. e. ceylonense: Sri Lanka.

De soort is algemeen en kan vaak worden gezien in tuinen met vruchtenbomen.

Bronnen, noten en/of referenties

Bleknäbbad blomsterpickare<^[2] (Dicaeum erythrorhynchos) är en fågel i familjen blomsterpickare inom ordningen tättingar.^[3]

Utbredning och systematik

Bleknäbbad blomsterpickare delas in i två underarter med följande utbredning:^[3]

• Dicaeum erythrorhynchos erythrorhynchos – förekommer i Indien, södra Nepal, Bhutan, Bangladesh och västra Burma
• Dicaeum erythrorhynchos ceylonense – förekommer på Sri Lanka

Status och hot

Arten har ett stort utbredningsområde och en stor population med stabil utveckling och tros inte vara utsatt för något substantiellt hot.^[1] Utifrån dessa kriterier kategoriserar internationella naturvårdsunionen IUCN arten som livskraftig (LC).^[1] Världspopulationen har inte uppskattats men den beskrivs som vanlig i Sri Lanka och Bangladesh, inte ovanlig i Burma och lokalt mycket vanlig i Indien.^[4]

• 

Noter

1. ^ [a b c] Birdlife International 2012 Dicaeum erythrorhynchos Från: IUCN 2015. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2015.4 www.iucnredlist.org. Läst 2016-02-01.
2. ^ Sveriges ornitologiska förening (2018) Officiella listan över svenska namn på världens fågelarter, läst 2018-09-30
3. ^ [a b] Clements, J. F., T. S. Schulenberg, M. J. Iliff, D. Roberson, T. A. Fredericks, B. L. Sullivan, and C. L. Wood (2016) The eBird/Clements checklist of birds of the world: Version 2016 http://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download, läst 2016-08-11
4. ^ Cheke, R. A.; Mann, C. F.; Allen, R. 2001. Sunbirds: a guide to the sunbirds, flowerpeckers, spiderhunters and sugarbirds of the world. Christopher Helm, London.

Externa länkar

• Wikimedia Commons har media som rör bleknäbbad blomsterpickare.
  Bilder & media
• Wikispecies har information om Dicaeum erythrorhynchos.
  Artförteckning
• Bilder och filmer på Internet Bird Collection
• Läten på xeno-canto.org

Chim sâu mỏ nhạt (danh pháp hai phần: Dicaeum erythrorhynchos) là một loài chích lá thuộc chi Dicaeum, họ Chim sâu. Đây là một loài chim nhỏ ăn mật hoa và quả mọng, được tìm thấy ở Ấn Độ, Bangladesh và Sri Lanka. Những con chim phổ biến ở các đô thị khu vườn với cây mang quả mọng. Chúng có tiếng kêu chíp chíp nhanh và mỏ cong hơi hồng giúp phân biệt nó ra từ các loài khác trong khu vực^[3]. Đây là một loài chim nhỏ, dài 8 cm, và là một trong những con chim nhỏ nhất hiện diện ở hầu hết các vùng ở miền nam Ấn Độ và Sri Lanka. Con có màu chỉ nâu đến màu xanh lá cây ô liu. Dưới là màu ô liu da bò và không tương phản lớn với phần trên và không phải màu trắng như trong Dicaeum concolor của các đồi Tây Ghats và Nilgiri cũng không phải là sọc như trong Dicaeum agile.

Hình ảnh

• 
• 
• 
• 
• 
• 

Chú thích

Tham khảo

Wikimedia Commons có thư viện hình ảnh và phương tiện truyền tải về Chim sâu mỏ nhạt Wikispecies có thông tin sinh học về Chim sâu mỏ nhạt

• BirdLife International (2008) Dicaeum erythrorhynchos. 2008 IUCN Red List of Threatened Species. IUCN 2008. Truy cập ngày 10 tháng 7 năm 2009.
• Latham, Index Orn., vol. 1 (1790), tr. Thiếu tham số! (Bản mẫu:P.)299 under Certhia erythrorhynchos.
• a b Rasmussen, PC & JC Anderton (2005) Birds of South Asia: The Ripley Guide. 2. Smithsonian Institution and Lynx Edicions. tr. Thiếu tham số! (Bản mẫu:P.)544–545.
• Ripley, S. Dillon (01 Jun 1949) Avian Relicts and Double Invasions in Peninsular India and Ceylon. Evolution 3 (2): 150–159. doi:10.2307/2405549. ISSN 00143820.
• Ryan GM (1899) The spread of Loranthus in the South Thana Division, Konkan. Indian Forester, 25: 472–476.
• Murphy, S. R., Nick Reid, Zhaogui Yan & W. N. Venables (1993). "Differential Passage Time of Mistletoe Fruits through the Gut of Honeyeaters and Flowerpeckers: Effects on Seedling Establishment." (PDF). Oecologia 93 (2): 171–176. doi:10.1007/BF00317667. [1].
• Ali. S. A. (1931). "The role of the sunbirds and flowerpeckers in the propagation and distribution of the tree parasite Loranthus longiflorus Desr. in the Konkan (W. India).". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 35: 144–149.
• Ali, S. (1932). "Flower-birds and bird-flowers in India.". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 35: 573–605.
• P. Davidar, Ecological Interactions between Mistletoes and their Avian pollinators in South India, J. Bombay Nat. Hist. Soc., vol. 82, issue 1, 1985, p. 45–60.
• Karunaichamy, Kstk; Arp, K. Paliwal and P. À (1999). "Biomass and nutrient dynamics of mistletoe (Dendrophthoe falcata) and neem (Azadirachta indica) seedlings.". Current Science 76 (6): 840–843.
• Vidal-russell, Romina; Nickrent, Daniel L (2008). "Evolutionary relationships in the showy mistletoe family (Loranthaceae)". Am. J. Bot. 95: 1015–1029. doi:10.3732/ajb.0800085.
• Shyamal, L. (1994). "The Birds of The Indian Institute of Science Campus: Changes in the avifauna.". Newsletter for Birdwatchers 34 (1): 7–9.
• Pittie, Aasheesh (1984). "Tickell's Flowerpecker (Dicaeum erythrorhynchos) sipping nectar from Loranthus (Loranthus longiflorus) flowers - an observation.". Mayura 5 (3): 64–65.
• Solomon Raju, AJ; S Purnachandra Rao, V Ezradanam (2004). "Bird-pollination in Sterculia colorata Roxb. (Sterculiaceae), a rare tree species in the Eastern Ghats of Visakhapatnam and East Godavari Districts of Andhra Pradesh." (PDF). Current Science 87 (1): 28–31. [2].
• Raju, AJS (2005). "Passerine bird pollination and seed dispersal in Woodfordia floribunda Salisb. (Lythraceae), a common low altitude woody shrub in the Eastern Ghats forests of India." (PDF). Ornithol. Sci. 4: 103–108. doi:10.2326/osj.4.103. [3].
• Betts, FN (1951). "The Birds of Coorg. Part 2.". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 50 (2): 224–263.
• Chim sâu mỏ nhạt tại Hệ thống Thông tin Phân loại Tích hợp (ITIS).
• Tham khảo Animal Diversity Web : Dicaeum erythrorhynchos (tiếng Anh)
• Internet Bird Collection

二名法 Dicaeum erythrorhynchos
Latham, 1790

淡嘴啄花鸟（学名：Dicaeum erythrorhynchos），是啄花鸟科啄花鸟属的一种，分布于缅甸、孟加拉国、不丹、印度、斯里兰卡和尼泊尔。该物种的保护状况被评为无危。

淡嘴啄花鸟的平均体重约为5.2克。栖息地包括城市、亚热带或热带的湿润山地林、种植园、亚热带或热带的红树林、乡村花园和亚热带或热带的湿润低地林。

参考文献

维基共享资源中相关的多媒体资源：淡嘴啄花鸟

• Dicaeum erythrorhynchos. BirdLife.org. [2011-06-27].

取自“https://zh.wikipedia.org/w/index.php?title=淡嘴啄花鸟&oldid=25593825”

アカハシハナドリ 保全状況評価 LEAST CONCERN
(IUCN Red List Ver.3.1 (2001))
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 鳥綱 Aves 目 : スズメ目 Passeriformes 科 : ハナドリ科 Dicaeidae 属 : Dicaeum 種 : アカハシハナドリ
D. erythrorhynchos 学名 Dicaeum erythrorhynchos
和名 アカハシハナドリ 英名 Pale-billed Flowerpecker

アカハシハナドリ（学名Dicaeum erythrorhynchos）は、スズメ目ハナドリ科に分類される鳥類の一種。

生息地[編集]

• インド

亜種[編集]

生態[編集]

Sibley分類体系上の位置[編集]

スズメ目 Passeriformes

鳴禽亜目 Passeri

スズメ小目 Passerida

スズメ上科 Passeroidea

タイヨウチョウ科 Nectariniidae

タイヨウチョウ亜科 Nectariniinae

ハナドリ族 Dicaeini

ウィキメディア・コモンズには、アカハシハナドリに関連するメディアがあります。 この項目は、鳥類に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（ポータル鳥類 - PJ鳥類）。

「https://ja.wikipedia.org/w/index.php?title=アカハシハナドリ&oldid=61124052」から取得