Panenka běloprsá (Heteromunia pectoralis, Gould 1841), známá také jako amadina běloprsá, je pták menšího vzrůstu, volně žijící na severu Austrálie, který se často chová jako okrasný, stejně jako mnoho jiných zástupců z čeledi astrildovitých. Ve volné přírodě se živí ovocem, bobulemi, popřípadě malým hmyzem. V zajetí jsou vhodné směsi pro drobné exotické ptactvo. Jsou vhodné do voliérového chovu a pokud je to nutné, snesou v jedné voliéře i jiné druhy ptáků. Při hnízdění staví samci hnízdo, do kterého pak samička naklade okolo pěti vajec, vzácně i více.
Vyskytují se převážně na severu Austrálie, východně až do severozápadního Queenslandu, na západ po řeku Fitzroy. Žije v travnatých porostech při řekách a vodních plochách. Při delším období sucha se stahují k pobřeží. V době hnízdění žijí v párech, po vyhnízdění v menších skupinkách. Do větších hejn se sdružují pouze nepravidelně [2].
Panenka běloprsá je pták menšího vzrůstu s lehkou konstrukcí. Mají středně dlouhý a široký zobák, který je většinou ve tmavě barvě. Oči perlovitého tvaru, černé. Má zvláště velké pařáty, které jsou ne´měrné velikosti zbytku těla. Co se zbarvení týče, pak je samec lehce odlišitelný od samice, ale mimo to jsou stejně velcí i těžcí.
Samec má stříbrošedý hřbet a černošedý ocas. Uzdička, brada a hrdlo černé s drobnými bílými tečkami. Spodní část těla má hnědou barvu a na bocích je znatelné bílé páskování. Vole má zvláštní bílé perlování. Zobák tmavý, většinou v šedé nebo tmavě hnědé barvě.
Samice jsou zbarveny podobně, pouze na hrdle a vrchní části prsou mají bílé proužky. Mláďata jsou celkově šedohnědá, na břiše světlejší. Zobák černohnědý. [2]
Panenka běloprsá se v současnosti chová i v České republice, ale je to poměrně finančně náročný pták, ale hodí se i pro začínající chovatele exotických ptáků. Jsou vhodní pro vnitřní voliérový chov a snesou se i s jinými druhy ptáků.
V zajetí by měla být hlavní složkou jejich potravy směs pro drobné exotické ptáky. Jako občasný doplněk, hlavně době hnízdění, se hodí vaječná míchanice, ale jen ve velmi malém množství. V době krmení mláďat jsou vhodné i larvy plesnivce obilného [3].
Co se týká hnízdění, pak je vhodné umístit jeden pár do bednových klecí (délka 100 cm, výška 50) [3]. Samec postaví hnízdo, které mu samice schválí, pokud chovný samec ale hnízdo nestaví nebo to neumí, je nutné postavit mu umělé [3]. Pak přichází na řadu "svatební tanec". Později samice snese poměrně velkou snůšku; okolo pěti vajec. Během dne se střídá samec i samice na zahřívání. Mláďata se běžně líhnou asi po 14 dnech. Panenky běloprsé se o svá mláďata umí postarat a většinou není nutné shánět náhradní chůvu.
Panenka běloprsá (Heteromunia pectoralis, Gould 1841), známá také jako amadina běloprsá, je pták menšího vzrůstu, volně žijící na severu Austrálie, který se často chová jako okrasný, stejně jako mnoho jiných zástupců z čeledi astrildovitých. Ve volné přírodě se živí ovocem, bobulemi, popřípadě malým hmyzem. V zajetí jsou vhodné směsi pro drobné exotické ptactvo. Jsou vhodné do voliérového chovu a pokud je to nutné, snesou v jedné voliéře i jiné druhy ptáků. Při hnízdění staví samci hnízdo, do kterého pak samička naklade okolo pěti vajec, vzácně i více.
Die Weißbrustnonne (Heteromunia pectoralis), auch Weißbrust-Schilffink, Weißbrust-Schilfamadine, Weißbrüstiger Schilffink oder Weißbrust-Schilfnonne genannt, ist eine Art aus der Familie der Prachtfinken und die einzige rezente Art der Gattung der Weißbrustnonnen (Heteromunia). Es werden keine Unterarten unterschieden. Die IUCN führte die Art eine Zeit lang als eine in geringem Ausmaß gefährdete Art (near threatened), hat diese Einstufung aber zu ungefährdet geändert, nachdem sich gezeigt hat, dass die Populationszahlen höher sind als ursprünglich angenommen.[1]
Die Weißbrustnonne erreicht eine Körperlänge von zwölf Zentimetern. Die Färbung der Oberseite ist individuell sehr variabel. Die Männchen haben tiefschwarzes Gefieder an Kopfseiten und Kehle. Die Körperoberseite ist bräunlich silbergrau mit kleinen weißen Flecken an den Flügeldecken und inneren Armschwingen. Die Vorderbrust ist weiß und wirkt durch die schwarzen Querbinden der einzelnen Federn weiß geschuppt. Die übrige Unterseite ist weinrötlich-grau. Die Unterschwanzdecken haben schwärzlich und weiß gebänderte Federspitzen. Die Augen sind dunkelbraun und der Schnabel ist hell blaugrau. Die Füße und Läufe sind fleischfarben.
Den Weibchen fehlt das tiefschwarze Gefieder an den Kopfseiten und der Kehle. Sie sind an diesen Stellen bräunlich gefärbt. Jungvögel sind braungrau mit einer dunkleren Körperoberseite.
Das Verbreitungsgebiet der Weißbrustnonne ist das Northern Territory Australiens von der Kimberley-Region um Derby im Bundesstaat Western Australia bis ins nordwestliche Queensland. Ihr Lebensraum sind ausgedehnte Grasflächen ohne höhere Vegetation. Sie meidet feuchte Sumpfgebiete und kommt bevorzugt in der Trockensteppe vor, die mit vereinzelten niedrigen Büschen bestanden ist. Im Süden des Verbreitungsgebietes kommt sie auch in Spinifex-Gebieten vor. Sie besiedelt damit auch echte Halbwüsten. Diese werden in Australien sonst nur von der Gemalten Amadine besiedelt.[2] Obwohl nicht näher mit der Gemalten Amadine und anderen trockenlandbewohnenden Prachtfinken verwandt, zeigt sie einige Verhaltensweisen, die denen dieser Arten gleichen. So sind für die Weißbrustnonnen unregelmäßige Wanderungen, ein grundsätzlich nur sporadisches Vorkommen und große Populationsschwankungen charakteristisch. In Zeiten großer Trockenheit schließt sie sich zu größeren, nomadisierenden Schwärmen zusammen und ist dann gelegentlich auch mit Schwärmen von Braunbrustnonnen und Gilbnonnen locker vergesellschaftet.[3]
Die Brutzeit fällt in die zweite Hälfte der Regenzeit und kann in Abhängigkeit von dem Einsetzen und der Ergiebigkeit der Niederschläge stark schwanken. Die stets am Boden stattfindende Balz weicht stark von der der verwandten Prachtfinken ab und weist Merkmale auf, die der Balz der Gemalten Amadine gleichen. Das Männchen pickt während der Balz häufig kleine Steine oder Holzstücke auf, die es allerdings sofort wieder fallen lässt, und bewegt sich mit seitlich trippelnden und hüpfenden Schritten im Halbkreis um das Weibchen. Das Nest wird in unmittelbarer Bodennähe errichtet. Das Gelege umfasst vier bis sechs Eier.
Die Weißbrustnonne wurde in den 1870er Jahren erstmals nach Europa eingeführt. Die Importzahlen waren jedoch immer niedrig und in den Jahren nach dem Zweiten Weltkrieg zählte sie zu den australischen Prachtfinkenarten, die am seltensten in Europa gehalten wurden. Nach wie vor zählen Weißbrustnonnen zu den ausgesprochenen Raritäten und werden seltener gehalten als andere australische Prachtfinken.[4]
Die Weißbrustnonne (Heteromunia pectoralis), auch Weißbrust-Schilffink, Weißbrust-Schilfamadine, Weißbrüstiger Schilffink oder Weißbrust-Schilfnonne genannt, ist eine Art aus der Familie der Prachtfinken und die einzige rezente Art der Gattung der Weißbrustnonnen (Heteromunia). Es werden keine Unterarten unterschieden. Die IUCN führte die Art eine Zeit lang als eine in geringem Ausmaß gefährdete Art (near threatened), hat diese Einstufung aber zu ungefährdet geändert, nachdem sich gezeigt hat, dass die Populationszahlen höher sind als ursprünglich angenommen.
The pictorella mannikin, pictorella munia, or pictorella finch (Heteromunia pectoralis) is small brown and grey finch with a grey bill and distinctive scaly white breast plate which is endemic to northern Australia. It is a seed-eater found in pairs and small flocks in dry savannah and subtropical or tropical dry lowland grassland.
The pictorella mannikin is a grey-billed, buff-brown and grey finch with a distinctive white scaly breast and black face disc.[2][3] Small white tips on its wing coverts "impart a jewel-like appearance".[3] The bird has a maximum size of 120mm,[4] with a wingspan of 56-63mm, a bill of 12-14mm and weighs between 13 and 15 grams.[3]
The species was originally named Amadina pectoralis Gould, J. 1841[5] although later converted to Heteromunia pectoralis Mathews, 1913.[6] It belongs to the monotypic genus Heteromunia and the family Estrildidae.[7]
Holotypes held in the Academy of Natural Sciences of Drexel University, Philadelphia are Lectotype ANSP 14546, an adult a male from the north-west coast of Australia and Paralectotype ANSP 14547, an adult female from the north-west coast of Australia.[8] Full classification is listed by the Atlas of Living Australia.[9]
The genus name, Heteromunia infers "different from munia" from the Greek heteros meaning different and the common name munia. Munia is a common name used in Asia for many finches, perhaps derived from a Hindi word for seed eating birds.[10][11]
Pectoralis derives from the Latin pectoris for the breast but also evoking the Old French word pectorale meaning breastplate which reflects the white scalloped bib on this bird.[11]
The common name used in Australia is pictorella mannikin.[11][3] Gould used the name white-breasted finch in his Birds of Australia (1848)[12] and it was the common name until 1926 when the Royal Australasian Ornithologists Union (RAOU) Official checklist declared the common name to be pectorella mannikin with no explanation.[13][11]
The name mannikin is from the Dutch manneken, a diminutive of man. There is no clarity as to why this has been applied to birds in general and particularly to grass eating finches.[11] In 1978 the RAOU checklist committee recommended using "mannikin" for the Australian Lonchura species.[14][11]
Pictorella mannikins forage on the ground in small flocks or pairs on seeding native grasses[3][2] and sometimes take small invertebrates.[4] Flocks aggregate around inland water sources particularly at the end of the dry season[3][2] but disperse away from permanent water when rain falls.[4] In northern Australia they often forage on recently burnt ground, open grassy woodland and fringes of wetland.[3]
They are relatively short tailed with an upright stance.[3] Pictorella mannikin pairs mate for life and lay 4 to 6 white or bluish white eggs in a dome-shaped grass nest in long grass or low bush.[2][4]
In 2016 the pictorella mannikin's conservation status was listed Least Concern (LC) on the IUCN Red List although the population is marked as decreasing. In 2007, the International Union for Conservation of Nature downgraded its assessment of the species from Near Threatened (NT) to Least Concern (LC) after large flocks of this species were found at several locations.[1] In the Northern Territory and Western Australia the bird's conservation status is listed as Near Threatened (NT) while in Queensland the conservation status listing is Least Concern (LC).[4]
_-_Estrildidae_-_bird_skin_specimen.jpeg)
Pictorella mannikin
The pictorella mannikin, pictorella munia, or pictorella finch (Heteromunia pectoralis) is small brown and grey finch with a grey bill and distinctive scaly white breast plate which is endemic to northern Australia. It is a seed-eater found in pairs and small flocks in dry savannah and subtropical or tropical dry lowland grassland.
El diamante pectoral (Heteromunia pectoralis)[2] es una especie de ave paseriforme de la familia Estrildidae endémica de Australia. Es la única especie del género Heteromunia.[3]
Se encuentra únicamente en el norte de Australia, donde su hábitat natural son las sabanas secas y los herbazales tropicales y subtropicales de tierras bajas.[1]
En 2007, la Unión Internacional para la Conservación de la Naturaleza bajó su calificación de especie casi amenazada a especie bajo preocupación menor al encontrarse grandes bandadas de esta especie en varios emplazamientos.[4]
El diamante pectoral (Heteromunia pectoralis) es una especie de ave paseriforme de la familia Estrildidae endémica de Australia. Es la única especie del género Heteromunia.
Heteromunia pectoralis Heteromunia generoko animalia da. Hegaztien barruko Estrildidae familian sailkatua dago.
Heteromunia pectoralis Heteromunia generoko animalia da. Hegaztien barruko Estrildidae familian sailkatua dago.
Pumpulirintamanikki (Heteromunia pectoralis)[2] on loistopeippojen heimoon kuuluva varpuslintu.
Pumpulirintamanikkia tavataan Australian pohjoisosissa. Vaikka laji on vähenemässä, sen ei uskota olevan vaarassa, ja se on luokiteltu elinvoimaiseksi.[1]
Pumpulirintamanikki (Heteromunia pectoralis) on loistopeippojen heimoon kuuluva varpuslintu.
Heteromunia pectoralis
Le Capucin à poitrine blanche (Heteromunia pectoralis) est une espèce de passereaux appartenant à la famille des Estrildidae.
La munia pettorale o donacola petto bianco (Heteromunia pectoralis Gould, 1841) è un uccello passeriforme appartenente alla famiglia degli Estrildidi[2].
Questa specie è stata a lungo considerata come esponente del genere Lonchura, nell'ambito del quale è stata spesso posta in un sottogenere monotipico a sé stante (per l'appunto Heteromunia) e considerato come intermedio fra le munie e i diamanti australiani ed asiatici in virtù di alcuni adattamenti fisici e comportamentali rispetto agli altri membri del genere (ottenuti però grazie a fenomeni di evoluzione convergente piuttosto che per una presunta maggiore o minore parentela con altre linee filetiche), che rendono questo uccello simile per molti aspetti ai diamanti del genere Poephila[3]; in seguito, in base proprio a queste differenze ed al differente pattern dei disegni sul palato dei nidiacei, si è optato per la separazione di questa specie dal genere Lonchura e l'elevazione del sottogenre Heteromunia a genere a sé stante[2][4].
Questa specie è diffusa lungo la fascia costiera dell'Australia settentrionale, dalla regione di Kimberley alla porzione centro-occidentale della penisola di Capo York.
L'habitat d'elezione di questi uccelli è rappresentato dalle aree secche ed aperte a copertura erbosa o con presenza sparsa di cespugli, principalmente gli spinifex (Triodia spp.) ed alberi (soprattutto acacie).
Misura circa 11–12 cm di lunghezza, coda compresa, per un peso di circa 16 g.
L'aspetto è robusto e slanciato, col forte becco conico tipico delle munie.
La colorazione è bruno-grigiastra su vertice, nuca, dorso ed ali, con tendenza a schiarirsi dal collo in su: il petto è bianco con caratteristiche screziature nere, il ventre è bianco-grigiastro, i fianchi sono di un caldo color nocciola così come dello stesso colore sono il codione, la coda ed una banda che parte dalla fronte e proseguendo attraverso tempie, guance e gola va a delimitare una mascherina nera che ricopre tutta la faccia e la gola. Gli occhi sono di colore bruno scuro, le zampe sono di color carnicino, il becco è grigio argenteo.
L'aspetto complessivo è piuttosto simile a quello della donacola pettocastano, la quale tuttavia presenta petto per l'appunto di colore castano e bande nere sui fianchi, assenti nella munia pettorale.
Si tratta di uccelli diurni, che durante il giorno si muovono principalmente al suolo o fra gli steli d'erba alla ricerca di cibo, formando stormi di medie dimensioni (fino a 20 individui) che possono mescolarsi senza problemi a gruppi di altre specie simili, come i diamanti del genere Poephila, il diamante di Gould ed il diamante mandarino. Si tratta di uccelli seminomadi, che quando le risorse del luogo cominciano a scarseggiare compiono spostamenti anche di una certa entità in cerca di cibo ed acqua[5][6]: questo comportamento ha fatto sì che in passato la specie fosse ritenuta meno comune di quanto fosse in realtà, in quanto ricerche sul campo condotte nello stesso luogo a distanza di tempo spesso contavano pochi uccelli o addirittura nessuno rispetto a quelli censiti tempo prima, dimodoché essa è stata categorizzata come prossima alla minaccia dallo IUCN fino al 1994[1].
La munia pettorale è un uccello essenzialmente granivoro, che si nutre di qualsiasi tipo di piccolo seme il cui involucro possa essere spezzato dal forte becco; questa dieta può essere integrata con frutti, bacche e germogli, e soprattutto durante il periodo riproduttivo con piccoli insetti e larve.
Il periodo riproduttivo non è fisso ma legato alle precipitazioni locali, sicché con condizioni climatiche favorevoli questo uccello è in grado di riprodursi praticamente durante tutto l'anno.
Il nido ha forma sferica e viene edificato da ambedue i partner nel folto dei cespugli o fra l'erba alta a circa un metro dal suolo, utilizzando steli d'erba ed altro materiale fibroso di origine vegetale: al suo interno vengono deposte 4-6 uova bianche che ambedue i genitori provvedono a covare (alternandosi alla cova durante il giorno e dormendo assieme nel nido durante la notte) per circa due settimane, al termine delle quali nascono i pulli, che inizialmente sono ciechi ed implumi. Essi vengono imbeccati da ambedue i genitori per circa tre settimane, al termine delle quali sono pronti per l'involo, sebbene tendano a rimanere nei pressi del nido fino al mese e mezzo di vita. La colorazione adulta viene raggiunta attorno ai nove mesi di vita, tuttavia i giovani sono maturi sessualmente già attorno ai due mesi dalla schiusa.
La speranza di vita di questi uccelli si aggira attorno ai 7-8 anni.
La munia pettorale o donacola petto bianco (Heteromunia pectoralis Gould, 1841) è un uccello passeriforme appartenente alla famiglia degli Estrildidi.
De witborstrietvink (Lonchura pectoralis syn. Heteromunia pectoralis) is een vogeltje uit de familie van de prachtvinken (Estrildidae).
Boven op het kopje is hij grijsbruin, naar de nek toe meer grijs. De keel en de wangen zijn zwart, om de wangen een geelbruine rand. Over de borst een brede witte, zwartgevlekte band. Bovenzijde en een deel van de vleugels zijn donkergrijs met ietwat bruin, de rest van de vleugels zijn chocoladebruin van kleur. De staart is bruin, de buik is wat lichter. Het vrouwtje lijkt veel op het mannetje, maar mist de zwarte vlekken op de borst en alleen het mannetje zingt, zij het heel zachtjes. De totale lengte van kop tot puntje van de staart is ongeveer 11-12 centimeter.
Deze soort is oorspronkelijk afkomstig uit Noord- en Noordwest-Australië.
Het is een vreedzaam en warmteminnend vogeltje dat goed in een gemengd gezelschap gehouden kan worden in een volière, maar ook samen met een klein groepje van de eigen soort. Hij kan alleen niet goed tegen guur weer, regen en kou. In de winter kan hij beter naar binnen gehaald worden of hij moet de beschikking hebben over een goed verwarmd nachthok. De witborstrietvink moet gevoederd worden met wit- en geel milletzaad en kanariezaad. Water, grit (voor tropische vinken) en maagkiezel moeten vanzelfsprekend altijd voorhanden zijn.
Bronnen, noten en/of referentiesDe witborstrietvink (Lonchura pectoralis syn. Heteromunia pectoralis) is een vogeltje uit de familie van de prachtvinken (Estrildidae).
Paljettnonne er en fugl og den eneste arten i gruppen Heteromunia i familien astrilder. Den er endemisk til det nordlige Australia.
Denne ornitologirelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Paljettnonne er en fugl og den eneste arten i gruppen Heteromunia i familien astrilder. Den er endemisk til det nordlige Australia.
Heteromunia pectoralis é uma espécie de ave da família Estrildidae.[1] É a única espécie do género Heteromunia.
É endémica da Austrália.
Os seus habitats naturais são: savanas áridas e campos de gramíneas subtropicais ou tropicais secos de baixa altitude.
Heteromunia pectoralis é uma espécie de ave da família Estrildidae. É a única espécie do género Heteromunia.
É endémica da Austrália.
Os seus habitats naturais são: savanas áridas e campos de gramíneas subtropicais ou tropicais secos de baixa altitude.
Fjällbröstad astrild[2] (Heteromunia pectoralis) är en fågel i familjen astrilder inom ordningen tättingar.[3] Den placeras som enda art i släktet Heteromunia. Fågeln förekommer i norra Australien (Fitzroy River, Western Australia, till nordvästra Queensland).[3] IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Wikispecies har information om Heteromunia pectoralis.
Denna artikel behöver bilder. Har du en passande fri bild får du gärna ladda upp den.
Fjällbröstad astrild (Heteromunia pectoralis) är en fågel i familjen astrilder inom ordningen tättingar. Den placeras som enda art i släktet Heteromunia. Fågeln förekommer i norra Australien (Fitzroy River, Western Australia, till nordvästra Queensland). IUCN kategoriserar arten som livskraftig.
Wikimedia Commons'ta Heteromunia pectoralis ile ilgili çoklu ortam belgeleri bulunur. 
Wikispecies'te Heteromunia pectoralis ile ilgili detaylı taksonomi bilgileri bulunur. Heteromunia pectoralis, Estrildidae familyasından, Avustralya'da yaşayan monotipik Heteromunia cinsinden endemik bir ispinoz türüdür. Doğal habitatları kuru savanalar ve subtropikal ya da tropikal bölge ovalarıdır. 1994 yılında neredeyse tehdit altındaki türlere (NT) girmişken 2007 yılında IUCN Kırmızı Listesinde tekrar asgari endişe altındaki türlere dahil olmuştur.[1][2]
Ötücü kuşlar ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Heteromunia pectoralis, Estrildidae familyasından, Avustralya'da yaşayan monotipik Heteromunia cinsinden endemik bir ispinoz türüdür. Doğal habitatları kuru savanalar ve subtropikal ya da tropikal bölge ovalarıdır. 1994 yılında neredeyse tehdit altındaki türlere (NT) girmişken 2007 yılında IUCN Kırmızı Listesinde tekrar asgari endişe altındaki türlere dahil olmuştur.
Heteromunia pectoralis là một loài chim trong họ Estrildidae.[2] Môi trường sống tự nhiên của nó là các khu đồng cỏ đất thấp nhiệt đới hoặc cận nhiệt đới và savanna khô.[1][3]
Heteromunia pectoralis là một loài chim trong họ Estrildidae. Môi trường sống tự nhiên của nó là các khu đồng cỏ đất thấp nhiệt đới hoặc cận nhiệt đới và savanna khô.
斑胸文鸟（学名：Heteromunia pectoralis），是梅花雀科斑胸文鸟属的一种，是游猎迁徙的候鸟，为澳大利亚的特有种。该物种的保护状况被评为无危。
斑胸文鸟的平均体重约为15.2克。栖息地包括亚热带或热带的旱林、干燥的稀树草原、耕地和亚热带或热带的（低地）干草原。
