dcsimg

Chwysigenddail canolig ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Planhigyn cigysol, blodeuol yw Chwysigenddail canolig sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Lentibulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Utricularia intermedia a'r enw Saesneg yw Intermediate bladderwort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Swigenddail Canolig.

Mae'r planhigyn hwn yn byw mewn gwlyptiroedd, rhostir, glannau llynnoedd a mannau tebyg. Gall ddal a threulio pryfaid bychan yn ei dentaclau gludiog. Cant eu dennu yno gan arogl siwgwr a gaiff ei greu mewn chwarennau pwrpasol. Mae ganddo flodau bychan pinc. Tyf i uchder o 3–16 cm ac mae ganddo flodau pinc, weithiau rhai gwyn sydd oddeutu 15 mm, o siap twmffat.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
Comin Wikimedia
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Chwysigenddail canolig: Brief Summary ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Planhigyn cigysol, blodeuol yw Chwysigenddail canolig sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Lentibulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Utricularia intermedia a'r enw Saesneg yw Intermediate bladderwort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Swigenddail Canolig.

Mae'r planhigyn hwn yn byw mewn gwlyptiroedd, rhostir, glannau llynnoedd a mannau tebyg. Gall ddal a threulio pryfaid bychan yn ei dentaclau gludiog. Cant eu dennu yno gan arogl siwgwr a gaiff ei greu mewn chwarennau pwrpasol. Mae ganddo flodau bychan pinc. Tyf i uchder o 3–16 cm ac mae ganddo flodau pinc, weithiau rhai gwyn sydd oddeutu 15 mm, o siap twmffat.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Bublinatka prostřední ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) je masožravá bylina, v ČR téměř zanikající druh z širokého rodu bublinatka. Je to mokřadní rostlina schopna přežít i občasné vyschnutí lokality, k lovu využívá lapací měchýřky.

Popis

Rostlina nevytváří kořeny, veškeré živiny přijímá přes své listy nebo lodyhy. Nejlépe ji vyhovuje vodní prostředí s nehlubokou vodou. Má dva typy lodyh rozdílné nejen funkčně, ale i vzhledově. Lodyhy prvého typu plovoucí pod hladinou jsou zelené a bohatě olistěné, zajišťují pro rostlinu fotosyntézu. Dosahují délky do 50 cm, jsou vidličnatě rozvětvené, mají zaoblené konce a nemívají lapací měchýřky. Hustě na nich vyrůstají světle zelené okrouhlé listy o délce do 20 mm a šířce do 30 mm, bývají děleny do 7 až 17 nitkovitých úkrojků majících na tupých koncích štětinky, okraje mívají jemně zubaté. Obdobnými štětinkami vyrůstajícími z nevýrazných papil jsou lodyhy porostlé celé. Lodyhy druhého typu jsou bledě šedé barvy a vyrůstají směrem dolů, nevětví se nebo jen málo, bývají dlouhé okolo 25 cm a končí v bahnitém podkladu stanoviště, listy mají redukovány na drobné šupiny. Jsou hustě porostlé lapacími měchýřky o velikosti až 5 mm které jsou zavěšeny na nitkovitých stopkách.

Z plovoucích lodyh vyrůstají nad hladinu květné stvoly o délce až 20 cm nesoucí 2 až 5 oboupohlavných květů bez listenů na stopkách 0,5 až 1 mm dlouhých. Okvětí květu je tvořeno dvoupyským kalichem velkým 3 až 5 mm s horním pyskem mírně kratším než spodní a dvoupyskou citrónově žlutou korunou dlouhou 0,5 až 1,5 cm. Celokrajný horní pysk koruny je delší než vyklenuté patro dolního pysku, který je okrouhlý, plochý (10 mm dlouhý a 15 mm široký) a jeho okraje jsou mírně skloněné dolů. Vyklenuté patro je polokulovité hnědě žilkované, ostruha je úzce válcovitá a dosahuje délky 7 až 10 mm.[2][3][4][5]

Rozmnožování

Rozkvétá od června do srpna, květy navštěvuje nad hladinou létající hmyz lákaný na nektar v ostruze. Plody jsou kruhovité tobolky o průměru 2,5 až 3 mm; jen vzácně zralá a klíčivá semena padají přímo na dno. Nejčastěji se ale rostliny rozmnožují vegetativně, což se často děje odlomením části zelené lodyhy která se tak změní v samostatnou rostlinku. Pokud se tak stalo v časném létě, stačí lodyha zesílit a před příchodem zimy společně s ostatními vytvořit na svém konci elipsoidní pupen turion; s příchodem chladného počasí klesnou turiony společně s uhynulými lodyhami ke dnu. Při nástupu jarního oteplení vyplavou turiony k hladině a tam z nich vyrostou obnovené lodyhy. Občas se může lepkavý turion přilepit k peří plovoucích ptáků a takto být přenesen na jiné příhodné stanoviště.[2][3][4]

Výskyt

Je to cirkumpolární druh rostoucí v severních polovinách Eurasie a Severní Ameriky. Vyskytuje se v nehlubokých vodách rašelinišť a slatinišť, na okrajích jezer a rybníků, v mělkých tůních i v lagunách pravidelně rozlévajících se vodných řek. Vyžaduje čistou, kyselou vodu. Nachází se v mezofytiku, v pahorkatináchpodhůří.

Krátkodobé vyschnutí vodního prostředí bublinatce prostřední, která je začleňována mezi semiterestrické (obojživelné) druhy, příliš nevadí. Zelené lodyhy leží na vlhkém rostlinném nebo bahnitém substrátu a nezelené ční ve vlhkém podloží. Potřebuje pouze vodu ke svému obnovení z turionu.[2][6][7]

Ohrožení

Bublinatka prostřední vyrůstá v České republice jen vzácně, hodně jejich lokalit zaniklo, dochovala se pouze na několika místech v jižních Čechách v Třeboňské pánvi. Její ústup je způsoben hlavně eutrofizaci, vysušováním mokřadů a zarůstání stanovišť agresivnějšími rostlinami. Proto byla „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000“ i vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. zařazena mezi druhy kriticky ohrožené.[2][7][8][9]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b c d DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Bublinatka prostřední [online]. BOTANY.cz, rev. 23.08.2010 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky)
  3. a b MAŘÍKOVÁ, Kateřina. Bublinatky na Chebsku [online]. Gymnázium Cheb, rev. 2009 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky)
  4. a b ADAMEC, Lubomír. Biologie českých druhů masožravých rostlin [online]. Botanický ústav AV ČR, Třeboň [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky)
  5. Flora of China: Utricularia intermedia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  6. STUDNIČKA, Miloslav. Živa 1/1990: Masožravé rostliny rodu Utricularia I. [online]. Masožravé rostliny, Kamil Pásek, Ostrava, rev. 1990 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky)
  7. a b Databáze C1 rostlin: Utricularia intermedia [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky)
  8. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky)
  9. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Bublinatka prostřední: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) je masožravá bylina, v ČR téměř zanikající druh z širokého rodu bublinatka. Je to mokřadní rostlina schopna přežít i občasné vyschnutí lokality, k lovu využívá lapací měchýřky.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Mittlerer Wasserschlauch ( German )

provided by wikipedia DE

Der Mittlere Wasserschlauch (Utricularia intermedia) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Wasserschläuche (Utricularia) innerhalb der Familie der Wasserschlauchgewächse (Lentibulariaceae).

Merkmale

Der Mittlere Wasserschlauch ist eine sommergrüne, wurzellose, untergetauchte Wasserpflanze, die Wuchshöhen von 10 bis 20 Zentimeter erreicht.

 src=
Mittlerer Wasserschlauch (Utricularia intermedia)

Die Endzipfel der Wasserblätter sind vorne stumpflich. Ihre Spitze ist aufgesetzt und am Rand befinden sich an jeder Seite 4 bis 12 kaum aus dem Blattrand heraustretende Wimperzähnchen. An den Wasserblättern sind nie Fangblasen vorhanden.

Die Blütezeit liegt zwischen Juli und August. Die Krone ist zitronengelb. Der Sporn ist 7 bis 12 Millimeter lang, walzig und damit ungefähr so lang wie die Unterlippe.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 44.[1]

Vorkommen

Der Mittlere Wasserschlauch ist kalkhold, wächst in Deutschland in oligo- bis mäßig eutrophen Gewässern wie Torfstichen, Moorschlenken und -tümpeln sowie Gräben. Er ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbands Utricularion.[1] Sein Verbreitungsgebiet umfasst die gemäßigten Zonen der Nordhalbkugel.[2] Die Art kommt zerstreut in Süd-Bayern und selten in Mittel- und Nord-Bayern, Südost-Baden-Württemberg, Nordost-Sachsen, Ost-Brandenburg, Südost- und Nordwest-Mecklenburg-Vorpommern sowie in Niedersachsen bei Meißendorf vor. In Hessen, Schleswig-Holstein und im Süden von Rheinland-Pfalz ist diese Art ausgestorben.

Literatur

  • Eckehart J. Jäger, Klaus Werner (Hrsg.): Exkursionsflora von Deutschland. Begründet von Werner Rothmaler. 10., bearbeitete Auflage. Band 4: Gefäßpflanzen: Kritischer Band. Elsevier, Spektrum Akademischer Verlag, München/Heidelberg 2005, ISBN 3-8274-1496-2.

Einzelnachweise

  1. a b Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 870.
  2. Rafaël Govaerts (Hrsg.): Utricularia intermedia. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 24. April 2020.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Mittlerer Wasserschlauch: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE

Der Mittlere Wasserschlauch (Utricularia intermedia) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Wasserschläuche (Utricularia) innerhalb der Familie der Wasserschlauchgewächse (Lentibulariaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Utricularia intermedia

provided by wikipedia EN

Utricularia intermedia, the flatleaf bladderwort[1] or intermediate bladderwort[2] is a small, perennial carnivorous plant that belongs to the genus Utricularia. It is usually found affixed to the substrate but it can also survive suspended in a body of water. U. intermedia is a circumboreal species and is found in North America, Asia, and Europe.[3]

See also

References

Wikimedia Commons has media related to Utricularia intermedia.
  1. ^ USDA, NRCS (n.d.). "Utricularia intermedia". The PLANTS Database (plants.usda.gov). Greensboro, North Carolina: National Plant Data Team. Retrieved 2008-12-28.
  2. ^ BSBI List 2007 (xls). Botanical Society of Britain and Ireland. Archived from the original (xls) on 2015-06-26. Retrieved 2014-10-17.
  3. ^ Taylor, Peter. (1989). The genus Utricularia - a taxonomic monograph. Kew Bulletin Additional Series XIV: London.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia EN

Utricularia intermedia: Brief Summary

provided by wikipedia EN

Utricularia intermedia, the flatleaf bladderwort or intermediate bladderwort is a small, perennial carnivorous plant that belongs to the genus Utricularia. It is usually found affixed to the substrate but it can also survive suspended in a body of water. U. intermedia is a circumboreal species and is found in North America, Asia, and Europe.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia EN

Rimpivesiherne ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Rimpivesiherne (Utricularia intermedia) on vesiherneiden sukuun kuuluva monivuotinen vesikasvi ja lihansyöjäkasvi.

Ulkonäkö ja koko

Rimpivesiherne kasvaa 10–30 cm:n korkuiseksi. Sillä on kahdenlaisia lehtiä. Vihreät lehdet ovat liuskaisia, ja niiden lisäksi kasvilla on lehtivihreättömiä lehtiä joissa on pyyntirakkuloita.[1] Se kukkii kirkkaankeltaisin kukin heinä-elokuussa.[2]

Elinympäristö ja levinneisyys

Rimpivesiherne kasvaa suolammissa ja allikoissa ja on yleinen lähes koko Suomessa.[3] Sitä tavataan Keski- ja Pohjois-Euroopassa ja paikoin samoilla leveysasteilla Aasiassa ja Pohjois-Amerikassa.[2]

Lähteet

  1. Rimpivesiherne Luopioisten kasvisto. Viitattu 29.9.2015.
  2. a b Arne Anderberg: Dybläddra Den virtuella floran. Viitattu 29.9.2015. (ruotsiksi)
  3. Rimpivesiherne Pinkka. Viitattu 28.9.2015.

Aiheesta muualla

Tämä kasveihin liittyvä artikkeli on tynkä. Voit auttaa Wikipediaa laajentamalla artikkelia.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Rimpivesiherne: Brief Summary ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Rimpivesiherne (Utricularia intermedia) on vesiherneiden sukuun kuuluva monivuotinen vesikasvi ja lihansyöjäkasvi.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Utricularia intermedia ( French )

provided by wikipedia FR

L’utriculaire intermédiaire (Utricularia intermedia) est une espèce de plantes dicotylédones herbacées de la famille des Lentibulariaceae. Elle est carnivore et pousse dans les eaux peu profondes des marais et des tourbières. Elle est menacée d’extinction à cause de la perte d’habitat.

Caractéristiques

Port général

L’utriculaire intermédiaire est une plante dicotylédone herbacée de 5 à 50 cm de haut qui est pérenne et aquatique ; hormis ses axes floraux, elle est entièrement immergée[1]. Elle ne possède pas de racines mais sa partie carnivore est tout de même enfouie dans le substrat, tandis que sa partie verte flotte dans l’eau[2].

Appareil végétatif

Elle possède deux types de rameaux basilaires et très dimorphes. Le premier type porte des feuilles filiformes très ramifiées et se termine par une grande vésicule ; il flotte en général juste sous la surface de l’eau. Le second porte des pièges et est dépourvu de vésicules[1],[3] ; il est parfois enseveli dans les sédiments et contient très peu de chlorophylle, ce qui lui confère une couleur jaune pâle à translucide[4].

Étant hémicryptophyte, elle forme des hibernacles pour passer l’hiver et se reproduit principalement de façon végétative via des stolons, étant donné sa floraison peu fréquente[3].

Appareil reproducteur

Les fleurs sont organisées en racèmes de 2 à 5 fleurs à symétrie bilatérale. Chaque fleur possède 5 pétales soudés de couleur jaune à striation rouge-orangée de 10 à 16 mm. Elles forment une corolle concave et bilabiée dont la large lèvre inférieure renflée au sommet camoufle la lèvre supérieure[5]. Un éperon nectarifère situé sous la lèvre inférieure est un peu plus court que cette dernière[1].

Les fleurs sont hermaphrodites ; il y a deux étamines à filaments soudés au tube de la corolle, et les ovaires sont supères avec deux carpelles soudés[5]. Le fruit est une capsule ronde de 2,5 à 3,5 mm qui se fend en deux à maturité[6].

Pièges

Les pièges, appelés outres, font entre 1 et 4 mm et servent à attraper de petits insectes et crustacés ainsi que des protozoaires. Ils sont portés par une tige spécialisée sans feuilles[7].

L’outre est un lobe de feuilles modifiées maintenu fermé par une valve jusqu’à ce qu’une proie effleure les quatre poils sensoriels qui y sont fixés[7]. Ceci déclenche l’ouverture de la valve ; l’eau s’engouffre alors dans l’outre en emportant l’animal et la valve se referme[6],[7]. Le tout prend 1/460 de seconde[8]. La concentration en oxygène étant très faible dans les outres, la proie meurt par asphyxie[4] et des enzymes de type phosphatases acides sécrétées par la plante vont alors la digérer[9]. Le piège est de nouveau fonctionnel 30 minutes après le déclenchement[10].

Particularités physiologiques

U. intermedia investit beaucoup dans ses tiges carnivores, qui représentent une grande partie de sa biomasse et un coût d’entretien élevé[11] : les pièges sont physiologiquement très actifs et ne font pas de photosynthèse[12]. Cependant, cet investissement est adapté en fonction de l’environnement de la plante : les pièges ne sont intéressants que si les proies sont abondantes et le CO2 et la lumière manquent pour la photosynthèse[13],[12].

Espèces voisines

U. intermedia peut être confondue avec d’autres utriculaires, notamment U. minor, U. australis et U. vulgaris[5].

U. vulgaris et U. australis ont des rameaux végétatifs d’un seul type et vivent dans des eaux eutrophes. Si la corolle est jaune pâle et la lèvre inférieure plane, il s’agit d’U. australis ; si la corolle est plus foncée et la lèvre inférieure recourbée vers le bas, il s’agit d’U. vulgaris.

U. intermedia et U. minor portent des rameaux distincts et préfèrent les eaux oligotrophes. Les fleurs d’U. intermedia ont une lèvre inférieure plane et un éperon aussi long que la corolle, tandis que la lèvre inférieure d’U. minor est courbée vers le bas et son éperon est beaucoup plus court que la corolle.

Elle est aussi très similaire à U. ochroleuca mais celle-ci vit cependant dans des eaux à pH en-dessous de 5. De plus, elle est plus foncée et plus grande et possède une lèvre inférieure presque plate[14].

Écologie

Répartition géographique

U. intermedia se retrouve dans les régions circumboréales : elle est présente en Amérique du Nord, en Asie boréale et en Europe centrale et boréale, jusqu’à 1 300 m d’altitude[7]. En Europe elle est principalement abondante en Suède, en Finlande et dans le nord de l’Angleterre[15].

Habitat

L’utriculaire intermédiaire vit dans les tourbières, les fens et les marais, où les eaux humiques stagnantes peu profondes ont un pH acide (5,2 à 5,6)[9],[16] et sont généralement oligo- à mésotrophes[11]. La quantité de lumière que reçoivent les parties végétatives dépend de la turbidité et de la profondeur de l’eau[4].

Phytosociologie

On trouve généralement U. intermedia seule ou en petits groupes[6]. Elle pousse dans des habitats très similaires à ceux d’U. stygia et U. ochroleuca en termes de profondeur, d’acidité et de concentrations en nutriments de l’eau, mais on les retrouve rarement au même endroit[17].

Cycle de vie

U. intermedia fleurit de juin à septembre ou de juillet à août selon les endroits[5] mais ne fleurit pas chaque année[1]. Elle est pollinisée par les insectes et les graines sont dispersées par l’eau[1]. Les graines sont rudimentaires et peuvent germer dans la vase[6].

Impact de l’homme sur les populations sauvages et statut

U. intermedia est menacée par la perte d’habitat, à cause de l’assèchement des zones humides, et par l’envahissement par des espèces invasives, par exemple la baldingère faux-roseau[7]. De plus, comme elle supporte mal la pollution, elle peut être utilisée comme bioindicateur de la qualité de l’eau du milieu où elle se trouve[18],[9].

Elle est sur la liste rouge de l’UICN France, où elle est considérée comme vulnérable[19] ; en Italie elle est considérée comme éteinte[20]. En Belgique, sur les quatre espèces du genre Utricularia, U. intermedia est la seule à ne pas être protégée[5].

Taxonomie

Bien que la plupart des sources citent Hayne comme le premier à avoir décrit U. intermedia en 1800, Dreves & Hayne l’avaient déjà décrite formellement en 1798[21].

Synonymes

Les synonymes suivants sont listés dans le Catalogue of Life[22] :

  • Lentibularia intermedia (Hayne) Nieuwl. & Lunell
  • Utricularia grafiana Koch
  • Utricularia intermedia mod. terrestris (Glueck) D. Schmidt (synonyme ambigu)
  • Utricularia intermedia f. elatior Kam.
  • Utricularia intermedia var. grafiana (Koch) Celak.
  • Utricularia intermedia f. grafiana (Koch) Kam.
  • Utricularia intermedia f. longirostris Kam.
  • Utricularia intermedia var. stagnalis (Hoeppner) Hegi
  • Utricularia intermedia f. stagnalis Hoeppner
  • Utricularia intermedia f. terrestris Glueck
  • Utricularia media Schum.
  • Utricularia millefolia Nutt. ex Tuckerm.
  • Utricularia rossica Gdgr.

Références

  1. a b c d et e Rudolf Schmid, Gaston Bonnier, Robert Douin et Raoul Palese, « La grande flore en couleurs de Gaston Bonnier: France, Suisse, Belgique et pays voisins », Taxon, vol. 41, no 2,‎ mai 1992, p. 394 (ISSN , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  2. Peter Taylor, « The Genus Utricularia: A Taxonomic Monograph. Kew Bulletin Additional Series XIV », Kew Bulletin, vol. 46, no 1,‎ 1989, p. 1-724 (DOI )
  3. a et b Y. Ferrez et M. André, « Connaissance de la flore rare ou menacée de Franche-Comté, Utricularia du groupe intermedia s. l. », Conservatoire Botanique de Franche-Comté,‎ 2004, p. 1-16.
  4. a b et c (en) Lubomír Adamec, « Oxygen Concentrations Inside the Traps of the Carnivorous Plants Utricularia and Genlisea (Lentibulariaceae) », Annals of Botany, vol. 100, no 4,‎ octobre 2007, p. 849–856 (ISSN et , PMID , PMCID , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  5. a b c d et e Jacquemart A.-L. et Descamps C., Flore écologique de Belgique, suivant la classification APGIV, Namur, Belgique, Editions Erasme
  6. a b c et d « Utricularia intermedia », sur New England Wild Flower Society
  7. a b c d et e « Field Guide to the Rare Plants of Washington. Edited by Pamela Camp and John G. Gamon; with the assistance of, Joseph Arnett, David Giblin, Catherine Hovanic, Jack McMillen, and Jeanne Ponzetti. Seattle (Washington): University of Washington Press. $39.95 (paper). xi + 392 p.; ill.; index. 2011. », The Quarterly Review of Biology, vol. 87, no 1,‎ mars 2012, p. 72 (ISBN 978-0-295-99092-7, ISSN et , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  8. « Lady Bird Johnson Wildflower Center - The University of Texas at Austin », sur www.wildflower.org (consulté le 17 mai 2019)
  9. a b et c (en) Dagmara Sirová, Lubomír Adamec et Jaroslav Vrba, « Enzymatic activities in traps of four aquatic species of the carnivorous genus Utricularia », New Phytologist, vol. 159, no 3,‎ 24 juillet 2003, p. 669–675 (DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  10. P.H Sydenham et G.P Findlay, « Transport of Solutes and Water by Resetting Bladders of Utricularia », Functional Plant Biology, vol. 2, no 3,‎ 1975, p. 335 (ISSN , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  11. a et b Adamec L., 2007a. Investment in carnivory in Utricularia stygia and U. intermedia with dimorphic shoots. Preslia. 79 (2), p. 127-139.
  12. a et b (en) L. Adamec, « Respiration and Photosynthesis of Bladders and Leaves of Aquatic Utricularia Species », Plant Biology, vol. 8, no 6,‎ novembre 2006, p. 765–769 (ISSN et , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  13. (en) Lubomír Adamec, « Mineral cost of carnivory in aquatic carnivorous plants », Flora - Morphology, Distribution, Functional Ecology of Plants, vol. 205, no 9,‎ septembre 2010, p. 618–621 (DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  14. (en) Göran Thor, « The genus Utricularia in the Nordic countries, with special emphasis on U. stygia and U. ochroleuca », Nordic Journal of Botany, vol. 8, no 3,‎ juin 1988, p. 213–225 (ISSN et , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  15. (en) « Utricularia intermedia Hayne », sur www.gbif.org (consulté le 17 mai 2019)
  16. Piotr Kosiba, « Chemical properties and similarity of habitats of Utricularia species in Lower Silesia, Poland », Acta Societatis Botanicorum Poloniae, vol. 73, no 4,‎ 2011, p. 335–341 (ISSN , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  17. Adamec L. et Lev J., 2002. Ecological differences between Utricularia ochroleuca and U. intermedia habitats. Carniv. Plant Newslett. 31, p. 14–18.
  18. Dominik Kopeć, Radosław Dałkowski et Paweł Urbaniak, « Using macrophytes as trophic state indicators in upland river waters: a case study of the Czarna Maleniecka River », Oceanological and Hydrobiological Studies, vol. 39, no 1,‎ 1er janvier 2010 (ISSN et , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  19. UICN France, FCBN, AFB et MNHN, 2018. La Liste rouge des espèces menacées en France – Chapitre Flore vasculaire de France métropolitaine. Paris, France.
  20. Rossano Bolpagni, Alex Laini, Chiara Stanzani et Alessandro Chiarucci, « Aquatic Plant Diversity in Italy: Distribution, Drivers and Strategic Conservation Actions », Frontiers in Plant Science, vol. 9,‎ 13 février 2018 (ISSN , PMID , PMCID , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  21. Giovanni Astuti et Lorenzo Peruzzi, « Notes on the typification of the names Utricularia bremii Heer and U. intermedia Dreves & Hayne (Lentibulariaceae) », Phytotaxa, vol. 350, no 2,‎ 21 mai 2018, p. 172 (ISSN et , DOI , lire en ligne, consulté le 17 mai 2019)
  22. « Catalogue of Life : Utricularia intermedia Hayne », sur www.catalogueoflife.org (consulté le 17 mai 2019)

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Utricularia intermedia: Brief Summary ( French )

provided by wikipedia FR

L’utriculaire intermédiaire (Utricularia intermedia) est une espèce de plantes dicotylédones herbacées de la famille des Lentibulariaceae. Elle est carnivore et pousse dans les eaux peu profondes des marais et des tourbières. Elle est menacée d’extinction à cause de la perte d’habitat.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Srěni pucherjak ( Upper Sorbian )

provided by wikipedia HSB

Srěni pucherjak (Utricularia intermedia) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).

Wopis

Srěni pucherjak docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm. Rostlina je z bjezbarbnymi łuhowymi wurostkami w pódźe zakótwjena a njese zelene, podnurjene wódne wurostki. Njese łójenske pucherje jenož na łuhowych wurostkach.

Łopjena

Łopjena maja kulojty wobrys a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 20 mm. Wone maja pasmojte, 0,5 m šěroke kónčki, při čimž tute 2-10 mikawčkowych seršćikow njesu a prědku nastajeny kónčk maja.

Kćenja

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja njesu walcojtu, 1 cm dołhu wotrohu.

Stejnišćo

Rosće na pochowych jiłach, we wódnej hłubokosć wot 10-50 cm.

Rozšěrjenje

Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena, při čimž južnje hač do sewjerneje Italskeje a Pyrenejow wustupuje.

Nóžki

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 408.
  2. W internetowym słowniku: Wasserschlauch

Žórła

  • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 158 (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Srěni pucherjak: Brief Summary ( Upper Sorbian )

provided by wikipedia HSB

Srěni pucherjak (Utricularia intermedia) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Plat blaasjeskruid ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

Plat blaasjeskruid (Utricularia intermedia, synoniem: Utricularia media) is vleesetende, overblijvende waterplant, die behoort tot de blaasjeskruidfamilie. De plant komt van nature voor in Europa, Azië en Noord-Amerika. In Nederland staat de soort op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. In België is de plant beschermd waar het als bedreigt voorkomend op de Vlaamse Rode Lijst van planten staat. Het aantal chromosomen is n=22.

De stengels van de plant kunnen 10-50 cm lang worden. De plant is ondergedoken (submers). De wortels zweven in het water. De tere plant vormt witachtige grondloten en waterloten met groene bladeren. Het lichtgroene, veerdelige blad heeft draadvormige slippen, die gaafrandig zijn en een plotseling in een stekelhaar overgaande top hebben. Aan de top zitten aan weerszijden 4-12 stekelhaartjes. Alleen aan de witachtige grondloten zitten blaasvormige aanhangsels, de vangblaasjes. De plant vormt overwinteringsknoppen, turionen.

Plat blaasjeskruid bloeit van juli tot in augustus met gele, boven het water uitstekende, 9-14 mm grote bloemen, maar bloeit echter zeer zelden. Het gehemelte heeft donkerpaarse strepen. De bloem heeft een kegelvormige spoor, die bijna even lang is als de onderlip. De bloeiwijze is een tros met 2-4 bloemen.

De vrucht is een ronde doosvrucht, maar wordt in Nederland bijna nooit gevormd.

Met de vangblaasjes worden kleine kreeftachtigen en waterinsecten gevangen. In de vangblaasjes heerst een onderdruk en als een diertje de haartjes op het blaasje aanraakt springt deze open en zuigt het omringende water met daarin het prooidiertje naar binnen. Vertering van de prooi duurt, afhankelijk van de grootte, twaalf minuten tot twee uur. Na de vertering transporteren speciale cellen het voedselrijke water de stengel in, waarbij tegelijkertijd het vacuüm in het blaasje wordt hersteld.

De plant komt voor in matig voedselarm, zwak zuur water in trilveenmoerassen en heidevennen.

Literatuur

  • Eckehardt J. Jäger, Klaus Werner (Hrsg.) 2005 Rothmaler Exkursionsflora von Deutschland. Band 4: Gefäßpflanzen: Kritischer Band. Spektrum Akademischer Verlag, München, ISBN 3-8274-1496-2.

Externe links


Wikimedia Commons Zie de categorie Utricularia intermedia van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Plat blaasjeskruid: Brief Summary ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

Plat blaasjeskruid (Utricularia intermedia, synoniem: Utricularia media) is vleesetende, overblijvende waterplant, die behoort tot de blaasjeskruidfamilie. De plant komt van nature voor in Europa, Azië en Noord-Amerika. In Nederland staat de soort op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. In België is de plant beschermd waar het als bedreigt voorkomend op de Vlaamse Rode Lijst van planten staat. Het aantal chromosomen is n=22.

De stengels van de plant kunnen 10-50 cm lang worden. De plant is ondergedoken (submers). De wortels zweven in het water. De tere plant vormt witachtige grondloten en waterloten met groene bladeren. Het lichtgroene, veerdelige blad heeft draadvormige slippen, die gaafrandig zijn en een plotseling in een stekelhaar overgaande top hebben. Aan de top zitten aan weerszijden 4-12 stekelhaartjes. Alleen aan de witachtige grondloten zitten blaasvormige aanhangsels, de vangblaasjes. De plant vormt overwinteringsknoppen, turionen.

Plat blaasjeskruid bloeit van juli tot in augustus met gele, boven het water uitstekende, 9-14 mm grote bloemen, maar bloeit echter zeer zelden. Het gehemelte heeft donkerpaarse strepen. De bloem heeft een kegelvormige spoor, die bijna even lang is als de onderlip. De bloeiwijze is een tros met 2-4 bloemen.

De vrucht is een ronde doosvrucht, maar wordt in Nederland bijna nooit gevormd.

Met de vangblaasjes worden kleine kreeftachtigen en waterinsecten gevangen. In de vangblaasjes heerst een onderdruk en als een diertje de haartjes op het blaasje aanraakt springt deze open en zuigt het omringende water met daarin het prooidiertje naar binnen. Vertering van de prooi duurt, afhankelijk van de grootte, twaalf minuten tot twee uur. Na de vertering transporteren speciale cellen het voedselrijke water de stengel in, waarbij tegelijkertijd het vacuüm in het blaasje wordt hersteld.

De plant komt voor in matig voedselarm, zwak zuur water in trilveenmoerassen en heidevennen.

 src=

Bladeren

 src=

Bloem

 src=

Vangblaasjes

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Pływacz średni ( Polish )

provided by wikipedia POL

Pływacz średni, p. pośredni (Utricularia intermedia Hayne) – gatunek rośliny, należący do rodziny pływaczowatych (Lentibulariaceae). Roślina o cyrkumborealnym zasięgu, występująca w Ameryce Północnej, Azji oraz Europie. W Polsce gatunek rodzimy, występuje rzadko na niżu, głównie na północy kraju.

Morfologia

Łodyga
Długości (10) 15-20 cm, zróżnicowana na część pływającą – zieloną oraz ziemną (zakorzeniającą się) – bezbarwną o długości 3-20 cm.
Liście
Liście łodygi pływającej długości 4-20 mm, szerokości 7-32 mm, nerkowate, kilkakrotnie widlasto podzielone na 7-16 szczeciniastych łatek, bez pęcherzyków. Liście części bezbarwnej z łatkami bocznymi przekształconymi w 1-5 pęcherzyków długich do 5 mm.
Kwiaty
Obupłciowe, o symetrii grzbiecistej, umieszczone na szypułkach długich na 1-1,5 mm, w kątach jajowato-trójkątnych przysadek o falistym brzegu. Pręciki dwa, słupek jeden. Działki kielicha i korony dwuwargowe. Kielich o łatkach jajowatych. Korona długości 10-15 mm, cytrynowożółta, o górnej wardze niepodzielnej, purpurowo prążkowanej z przylegającą, tępą ostrogą, dolnej wardze okrągławej, płaskiej bądź o brzegach podwiniętych, średnicy 10-15 mm. Kwiaty zebrane w grona.
Owoc
Kulista torebka o średnicy 3-4 mm.

Biologia i ekologia

Rozwój
Bylina, hydrofit. Kwitnie w Polsce od czerwca do sierpnia. Przy niekorzystnych warunkach wytwarzająca dość duże, jajowate turiony.
Siedlisko
Występuje głównie w wodach torfowisk przejściowych, w dolinkach torfowisk wysokich i zagłębieniach torfowisk niskich.
Fitosocjologia
W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Utricularietea oraz zespołu (Ass.) Scorpidio Utricularietum minoris[2].
Genetyka
2n = 44[3].

Zagrożenia i ochrona

Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016)[4][5] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie (kategoria zagrożenia: VU).

Pływacz drobny objęty jest w Polsce ścisłą ochroną gatunkową.

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-03-24].
  2. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.
  3. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
  4. Red list of plants and fungi in Poland. Czerwona lista roślin i grzybów Polski. Zbigniew Mirek, Kazimierz Zarzycki, Władysław Wojewoda, Zbigniew Szeląg (red.). Kraków: Instytut Botaniki im. W. Szafera, Polska Akademia Nauk, 2006. ISBN 83-89648-38-5.
  5. Kaźmierczakowa R., Bloch-Orłowska J., Celka Z., Cwener A., Dajdok Z., Michalska-Hejduk D., Pawlikowski P., Szczęśniak E., Ziarnek K.: Polska czerwona lista paprotników i roślin kwiatowych. Polish red list of pteridophytes and flowering plants. Kraków: Instytut Ochrony Przyrody Polskiej Akademii Nauk, 2016. ISBN 978-83-61191-88-9.

Bibliografia

  1. Stanisław Kłosowski, Grzegorz Kłosowski: Rośliny wodne i bagienne. Warszawa: Multico Oficyna Wydawnicza, 2007. ISBN 978-83-7073-248-6.
  2. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Pływacz średni: Brief Summary ( Polish )

provided by wikipedia POL

Pływacz średni, p. pośredni (Utricularia intermedia Hayne) – gatunek rośliny, należący do rodziny pływaczowatych (Lentibulariaceae). Roślina o cyrkumborealnym zasięgu, występująca w Ameryce Północnej, Azji oraz Europie. W Polsce gatunek rodzimy, występuje rzadko na niżu, głównie na północy kraju.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Utricularia intermedia ( Romanian; Moldavian; Moldovan )

provided by wikipedia RO

Utricularia intermedia[1] este o specie de plante carnivore din genul Utricularia, familia Lentibulariaceae, ordinul Lamiales, descrisă de Friedrich Gottlob Hayne.[2][3] Conform Catalogue of Life specia Utricularia intermedia nu are subspecii cunoscute.[2]

Referințe

  1. ^ Hayne, 1800 In: J. Bot. (Schrader) 1800(1): 18
  2. ^ a b Roskov Y., Kunze T., Orrell T., Abucay L., Paglinawan L., Culham A., Bailly N., Kirk P., Bourgoin T., Baillargeon G., Decock W., De Wever A., Didžiulis V. (ed) (2014). „Species 2000 & ITIS Catalogue of Life: 2014 Annual Checklist”. Species 2000: Reading, UK. Accesat în 26 mai 2014.Mentenanță CS1: Nume multiple: lista autorilor (link) Mentenanță CS1: Text în plus: lista autorilor (link)
  3. ^ World Plants: Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World

Legături externe

Commons
Wikimedia Commons conține materiale multimedia legate de Utricularia intermedia
Dahlia redoute.JPG Acest articol despre o plantă este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea lui.
v d m
Utricularia listă
Specii

U. adpressa
U. albiflora
U. albocaerulea
U. alpina
U. amethystina
U. andongensis
U. antennifera
U. appendiculata
U. arcuata
U. arenaria
U. arnhemica
U. asplundii
U. aurea
U. aureomaculata
U. australis
U. babui
U. beaugleholei
U. benjaminiana
U. benthamii
U. bifida
U. biloba
U. biovularioides
U. bisquamata
U. blanchetii
U. bosminifera
U. brachiata
U. bracteata
U. bremii
U. breviscapa
U. buntingiana
U. caerulea
U. calycifida
U. campbelliana
U. capilliflora
U. cecilii
U. cheiranthos
U. chiakiana
U. chiribiquitensis
U. choristotheca

U. christopheri
U. chrysantha
U. circumvoluta
U. cochleata
U. cornigera
U. cornuta
U. corynephora
U. costata
U. cucullata
U. cymbantha
U. delicatula
U. delphinioides
U. densiflora
U. determannii
U. dichotoma
U. dimorphantha
U. dunlopii
U. dunstaniae
U. endresii
U. erectiflora
U. fimbriata
U. firmula
U. fistulosa
U. flaccida
U. floridana
U. foliosa
U. forrestii
U. foveolata
U. fulva
U. furcellata
U. garrettii
U. geminiloba
U. geminiscapa
U. geoffrayi
U. georgei
U. gibba
U. graminifolia
U. guyanensis
U. hamiltonii

U. helix
U. heterochroma
U. heterosepala
U. hintonii
U. hirta
U. hispida
U. holtzei
U. humboldtii
U. huntii
U. hydrocarpa
U. inaequalis
U. incisa
U. inflata
U. inflexa
U. intermedia
U. inthanonensis
U. involvens
U. jackii
U. jamesoniana
U. juncea
U. kamienskii
U. kenneallyi
U. kimberleyensis
U. kumaonensis
U. laciniata
U. lasiocaulis
U. lateriflora
U. laxa
U. lazulina
U. leptoplectra
U. leptorhyncha
U. letestui
U. limosa
U. linearis
U. livida
U. lloydii
U. longeciliata
U. longifolia
U. macrocheilos

U. macrorhiza
U. malabarica
U. mangshanensis
U. mannii
U. menziesii
U. meyeri
U. microcalyx
U. micropetala
U. minor
U. minutissima
U. mirabilis
U. moniliformis
U. muelleri
U. multicaulis
U. multifida
U. myriocista
U. nana
U. naviculata
U. nelumbifolia
U. neottioides
U. nephrophylla
U. nervosa
U. nigrescens
U. ochroleuca
U. odontosepala
U. odorata
U. olivacea
U. oliveriana
U. panamensis
U. parthenopipes
U. paulineae
U. pentadactyla
U. peranomala
U. perversa
U. petersoniae
U. petertaylorii
U. phusoidaoensis
U. physoceras
U. pierrei

U. platensis
U. pobeguinii
U. poconensis
U. podadena
U. polygaloides
U. praelonga
U. praeterita
U. praetermissa
U. prehensilis
U. pubescens
U. pulchra
U. punctata
U. purpurea
U. purpureocaerulea
U. pusilla
U. quelchii
U. quinquedentata
U. radiata
U. ramosissima
U. raynalii
U. recta
U. reflexa
U. regia
U. reniformis
U. resupinata
U. reticulata
U. rhododactylos
U. rigida
U. rostrata
U. salwinensis
U. sandersonii
U. sandwithii
U. scandens
U. schultesii
U. simmonsii
U. simplex
U. simulans
U. singeriana
U. smithiana

U. spinomarginata
U. spiralis
U. spruceana
U. stanfieldii
U. steenisii
U. stellaris
U. steyermarkii
U. striata
U. striatula
U. stygia
U. subramanyamii
U. subulata
U. tenella
U. tenuissima
U. terrae-reginae
U. tetraloba
U. tortilis
U. trichophylla
U. tricolor
U. tridactyla
U. tridentata
U. triflora
U. triloba
U. troupinii
U. tubulata
U. uliginosa
U. uniflora
U. unifolia
U. uxoris
U. violacea
U. viscosa
U. vitellina
U. volubilis
U. vulgaris
U. warburgii
U. warmingii
U. welwitschii
U. westonii
U. wightiana

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autori și editori
original
visit source
partner site
wikipedia RO

Utricularia intermedia: Brief Summary ( Romanian; Moldavian; Moldovan )

provided by wikipedia RO

Utricularia intermedia este o specie de plante carnivore din genul Utricularia, familia Lentibulariaceae, ordinul Lamiales, descrisă de Friedrich Gottlob Hayne. Conform Catalogue of Life specia Utricularia intermedia nu are subspecii cunoscute.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autori și editori
original
visit source
partner site
wikipedia RO

Dybläddra ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Dybläddra (Utricularia intermedia) är en växtart i familjen tätörtsväxter.

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Dybläddra: Brief Summary ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Dybläddra (Utricularia intermedia) är en växtart i familjen tätörtsväxter.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Пухирник середній ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK

Опис

Водна трав'яниста рослина, плейстофіт. Коренева система редукована. Стебла завдовжки 10-20 см. Вегетативні пагони двох типів: одні несуть зелені листки із загостреними, щетиноподібними долями, інші, безбарвні, мають пухирці з клапанами. Листки завдовжки 4-20 мм, завширшки 7-32 мм, пухирці до 5 мм завширшки.

Суцвіття — 2-6-квіткові китиці, що підіймаються над поверхнею води на 10-20 см. Квітки двостатеві, 12-15 мм завдовжки. Віночок двогубий, жовтий із червоними смужками. Нижня губа округла, пласка, тупа, шпорець ціліндричний. Плід — куляста коробочка завширшки 3-4 мм.

Число хромосом 2n = 44.

Екологія

Рослина зростає у прісних замкнених водоймах, на болотах і торфовищах на глибині 10-150 см. Віддає перевагу водоймам з постійним рівнем води, низьким або середнім вмістом органічних речовин, муловато-торфовими чи торфовими донними відкладеннями. Часто утворює угруповання з різними сфагнами або близьким видом — пухирником малим.

Пухирник середній — один з небагатьох видів хижих рослин у флорі України. Оскільки цей вид не має коренів, то постачання азотистих речовин для нього дуже утруднене (тих, що розчинені у воді недостатньо). Щоб запобігти дефіциту азотистих сполук, пухирник середній пристосувався ловити дрібних безхребетних тварин, що мешкають у водоймах. Клапани пухирців при наближенні потенційної жертви рухаються і комаху засмоктує всередину потоком води, після цього вона перетравлюється всередині пухирця за допомогою ферментів.

Квітне у червні-серпні, плодоносить у вересні. Несприятливі умови рослини переносять за допомогою особливих зимуючих бруньок (туріонів), вони ж є і головним засобом вегетативного розмноження. Насіннєве відтворення грає другорядну роль.

Поширення

Ареал виду циркумполярний, тобто охоплює широкою смугою помірні області Євразії і Північної Америки. Пухирник середній розповсюджений по всій Європі від Скандинавії до Середземномор'я, а також у Сибіру, на Далекому Сході, Кавказі, Японських островах, у Китаї.

В Україні ця рослина поширена переважно у Поліссі, і лише зрідка — в лісостепу.

Значення і статус виду

Найбільшими загрозами для виду є коливання рівня води, її забруднення, а також осушення водойм. Пухирник малий охороняється в Черемському, Поліському, Рівненському заповідниках, національних парках «Прип'ять-Стохід», Шацькому.

Рослина зрідка використовується як декоративна.

Синоніми

  • Lentibularia intermedia (Hayne) Nieuwl. & Lunell
  • Utricularia grafiana Koch
  • Utricularia media Schumach.[1]

Література

Stanisław Kłosowski, Grzegorz Kłosowski: Rośliny wodne i bagienne. Warszawa: Multico Oficyna Wydawnicza, 2007.(пол.)

Джерела

  1. а б The Plant List.(англ.)
  2. Red list of plants and fungi in Poland. Czerwona lista roślin i grzybów Polski. Zbigniew Mirek, Kazimierz Zarzycki, Władysław Wojewoda, Zbigniew Szeląg (red.). Kraków: Instytut Botaniki im. W. Szafera, Polska Akademia Nauk, 2006.(пол.)

Посилання

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

异枝狸藻 ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科
Disambig gray.svg 關於种加词意为“小”的狸藻属物种,請見「细叶狸藻」。

二名法 Utricularia intermedia
Hayne

异枝狸藻[1]学名Utricularia intermedia),又称小狸藻[1][2]中狸藻[3]扁叶狸藻[4],为狸藻屬多年生小型食虫植物。其种加词intermedia”来源于拉丁文inter”和“medius”,意为“中型”。异枝狸藻通常附于基质生长,但也可浮水生长。其分布于北美洲亚洲欧洲[5]

形态特征

异枝狸藻的茎匍匐,圆柱形,长6至60厘米,直径0.3至0.8毫米,具分支,节间距0.5至6毫米,多少两型;绿色枝具叶,悬浮或漂浮,通常无捕虫囊;无色枝无叶,半固着于泥中,具捕虫囊[3][2][1]秋季,匍匐枝或其分枝顶端可产生冬芽,冬芽为球形,直径2至5毫米,密生刚毛。[1]无根。[1][3][2]

异枝狸藻的叶互生[3][2],圆形或椭圆形,长3至15毫米,宽4至18毫米,3裂至基部,裂片一至三回二岐深裂;末回裂片为狭线形或线形,长2.5至8毫米,宽0.2至0.7毫米,顶端渐尖、锐尖[3][2]、急尖或微钝,边缘具2至10个不整齐疏锯齿和小裂片[2],顶生1条小刚毛的细齿[2][1]叶无捕虫囊。[2]

异枝狸藻的捕虫囊为卵球形[3][2],膜质[3][2],侧扁,长2至4毫米。[1]囊口侧生,边缘具多分枝的感觉毛[3][2],上唇具2条细长多分枝的刚毛状附属物。[1]

异枝狸藻的花序总状花序[3][2],直立,长8至20厘米,花位于中上部,共2至5朵[2][1]花两性,两侧对称。[3][2]花序轴圆柱形,直径0.4至1毫米,具1至2枚鳞片[3][2][1]苞片与鳞片同形,为宽卵状三角形[3][2],基部着生,长2至4毫米[3],顶端急尖,基部耳状。花梗丝状,长8至10毫米,花期直立,果期下弯。[1]花萼2裂至基部[2],裂片为卵圆形或卵状椭圆形,长3.5至5毫米,宽3至4毫米,顶端急尖、锐尖[3][2]或钝形。[1]花冠黄色或淡黄色[3][2],长9至13毫米;上唇宽卵形或宽椭圆形,长于上萼片,长于或等于下唇[3][2],顶端钝形或3浅裂,具橙黄色细毛[3][2];下唇大,圆形,顶端圆形或微凹;喉凸隆起呈浅囊状;距为圆筒状[3][2]或细圆锥形,长5至7毫米,顶端钝或近急尖,与下唇平行或锐角,与下唇近等。[1]雄蕊无毛,花丝线形;药室汇合。[1]子房球形,直径约2毫米;花柱[3][2]柱头卵形[3][2],下唇为圆形,反卷,上唇小,正三角形,两唇边缘呈流苏状。[1]花期为6月至9月[3][1]

异枝狸藻的蒴果为球形,2瓣裂,花萼宿存。种子细小,无胚乳。[3][2]果期为8月至10月。染色体数为2n=44。[2]

生态关系

异枝狸藻生长于沼泽或池塘中[3][2],海拔分布范围为300至4000米。[1]其呈散布于北温带地区[1],存在于朝鲜中国欧洲[3][2]

参考文献

  1. ^ 1.00 1.01 1.02 1.03 1.04 1.05 1.06 1.07 1.08 1.09 1.10 1.11 1.12 1.13 1.14 1.15 1.16 1.17 李振宇. 异枝狸藻 (PDF). 中国植物志 69. 科学出版社: 601. 1990.[永久失效連結]
  2. ^ 2.00 2.01 2.02 2.03 2.04 2.05 2.06 2.07 2.08 2.09 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 2.21 2.22 2.23 2.24 2.25 2.26 2.27 内蒙古植物志编辑委员会 (编). 小狸藻 (PDF). 内蒙古植物志 4. 内蒙古人民出版社: 359. 1992.[永久失效連結]
  3. ^ 3.00 3.01 3.02 3.03 3.04 3.05 3.06 3.07 3.08 3.09 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14 3.15 3.16 3.17 3.18 3.19 3.20 3.21 3.22 3.23 毛子军, 王秀华, 穆丽蔷, 杨永富 (编). 中狸藻 (PDF). 黑龙江省植物志 8. 东北林业大学出版社: 384–386. 2001. ISBN 7-81008-951-X.[永久失效連結]
  4. ^ Utricularia intermedia. Natural Resources Conservation Service PLANTS Database. USDA. [2008-12-28].
  5. ^ Taylor, Peter. (1989). The genus Utricularia - a taxonomic monograph. Kew Bulletin Additional Series XIV: London.

外部链接

 src= 維基共享資源中有關异枝狸藻的多媒體資源  src= 維基物種中有關异枝狸藻的數據


狸藻属 Utricularia 列表
物种

匍匐狸藻
白花狸藻
白蓝狸藻
高山狸藻
紫水晶狸藻
安东狸藻
触角狸藻
附件狸藻
弓形狸藻
砂石狸藻
阿纳姆狸藻
阿斯普倫德狸藻
黃花狸藻
金斑狸藻
南方狸藻
巴布狸藻
比格霍爾狸藻
本杰明狸藻
本瑟姆狸藻
兩裂狸藻
双瓣狸藻
双卵狸藻
雙鱗片狸藻
布莱克曼狸藻
布兰切特狸藻
水蚤狸藻
分支狸藻
苞片狸藻
布雷密狸藻
短葶狸藻
邦廷狸藻
長距狸藻
雙裂苞狸藻
坎贝尔狸藻
刺花狸藻
塞西尔狸藻
手花狸藻
知昌狸藻
奇里比库特山狸藻
远囊狸藻
克里斯托弗狸藻
金花狸藻
盘绕狸藻
壳形狸藻
角形狸藻
角狀狸藻
有桿狸藻
肋脈狸藻
僧帽狸藻
船花狸藻
優雅狸藻
翠雀狸藻
密花狸藻
德特曼狸藻
雙岔狸藻
雙形花狸藻
邓洛普狸藻
邓斯坦狸藻
恩德雷斯狸藻

U. adpressa
U. albiflora
U. albocaerulea
U. alpina
U. amethystina
U. andongensis
U. antennifera
U. appendiculata
U. arcuata
U. arenaria
U. arnhemica
U. asplundii
U. aurea
U. aureomaculata
U. australis
U. babui
U. beaugleholei
U. benjaminiana
U. benthamii
U. bifida
U. biloba
U. biovularioides
U. bisquamata
U. blackmanii
U. blanchetii
U. bosminifera
U. brachiata
U. bracteata
U. bremii
U. breviscapa
U. buntingiana
U. caerulea
U. calycifida
U. campbelliana
U. capilliflora
U. cecilii
U. cheiranthos
U. chiakiana
U. chiribiquitensis
U. choristotheca
U. christopheri
U. chrysantha
U. circumvoluta
U. cochleata
U. cornigera
U. cornuta
U. corynephora
U. costata
U. cucullata
U. cymbantha
U. delicatula
U. delphinioides
U. densiflora
U. determannii
U. dichotoma
U. dimorphantha
U. dunlopii
U. dunstaniae
U. endresii

竖花狸藻
流蘇狸藻
坚固狸藻
中空狸藻
軟葉狸藻
佛罗里达狸藻
葉狀狸藻
福里斯特狸藻
陷阱狸藻
杏黃狸藻
叉状狸藻
加勒特狸藻
复裂狸藻
复柄狸藻
杰弗里狸藻
乔治狸藻
絲葉狸藻
禾葉狸藻
圭亚那狸藻
汉密尔顿狸藻
螺旋状狸藻
异色狸藻
异萼狸藻
欣顿狸藻
毛柄狸藻
硬刺狸藻
霍尔策狸藻
洪堡狸藻
亨特狸藻
水果狸藻
不均狸藻
切口狸藻
浮囊狸藻
弯曲狸藻
异枝狸藻
茵他侬山狸藻
包纏狸藻
杰克狸藻
詹姆森狸藻
灯芯草狸藻
卡缅斯基狸藻
肯尼利狸藻
金伯利狸藻
库蒙狸藻
裂叶狸藻
毛茎狸藻
侧花狸藻
疏鬆狸藻
蓝花狸藻
细长距狸藻
细喙狸藻
勒泰斯蒂狸藻
长梗狸藻
线形狸藻
青紫狸藻
劳埃德狸藻
长毛狸藻
長葉狸藻
巨唇狸藻

U. erectiflora
U. fimbriata
U. firmula
U. fistulosa
U. flaccida
U. floridana
U. foliosa
U. forrestii
U. foveolata
U. fulva
U. furcellata
U. garrettii
U. geminiloba
U. geminiscapa
U. geoffrayi
U. georgei
U. gibba
U. graminifolia
U. guyanensis
U. hamiltonii
U. helix
U. heterochroma
U. heterosepala
U. hintonii
U. hirta
U. hispida
U. holtzei
U. humboldtii
U. huntii
U. hydrocarpa
U. inaequalis
U. incisa
U. inflata
U. inflexa
U. intermedia
U. inthanonensis
U. involvens
U. jackii
U. jamesoniana
U. juncea
U. kamienskii
U. kenneallyi
U. kimberleyensis
U. kumaonensis
U. laciniata
U. lasiocaulis
U. lateriflora
U. laxa
U. lazulina
U. leptoplectra
U. leptorhyncha
U. letestui
U. limosa
U. linearis
U. livida
U. lloydii
U. longeciliata
U. longifolia
U. macrocheilos

巨根狸藻
马拉巴尔狸藻
莽山狸藻
曼氏狸藻
孟席斯狸藻
迈耶狸藻
小萼狸藻
小瓣狸藻
细叶狸藻
斜果狸藻
奇异狸藻
念珠狸藻
米勒狸藻
多茎狸藻
多裂狸藻
多囊狸藻
侏儒狸藻
小船狸藻
荷叶狸藻
鸟巢兰狸藻
肾叶狸藻
蓬勃狸藻
黑狸藻
赭白狸藻
牙萼狸藻
香花狸藻
橄欖狸藻
奥利弗狸藻
巴拿马狸藻
海妖女狸藻
保琳狸藻
五指狸藻
靈異狸藻
歪斜狸藻
彼得森狸藻
彼得泰勒狸藻
普岁道山狸藻
膨角狸藻
皮埃尔狸藻
普拉塔狸藻
波贝甘狸藻
波科内狸藻
柄腺狸藻
远志狸藻
延长狸藻
过去狸藻
未及狸藻
紧抱狸藻
绒毛狸藻
美丽狸藻
斑点狸藻
紫狸藻
紫蓝狸藻
微小狸藻
奎尔奇狸藻
五齿狸藻
辐射狸藻
多枝狸藻
雷纳尔狸藻

U. macrorhiza
U. malabarica
U. mangshanensis
U. mannii
U. menziesii
U. meyeri
U. microcalyx
U. micropetala
U. minor
U. minutissima
U. mirabilis
U. moniliformis
U. muelleri
U. multicaulis
U. multifida
U. myriocista
U. nana
U. naviculata
U. nelumbifolia
U. neottioides
U. nephrophylla
U. nervosa
U. nigrescens
U. ochroleuca
U. odontosepala
U. odorata
U. olivacea
U. oliveriana
U. panamensis
U. parthenopipes
U. paulineae
U. pentadactyla
U. peranomala
U. perversa
U. petersoniae
U. petertaylorii
U. phusoidaoensis
U. physoceras
U. pierrei
U. platensis
U. pobeguinii
U. poconensis
U. podadena
U. polygaloides
U. praelonga
U. praeterita
U. praetermissa
U. prehensilis
U. pubescens
U. pulchra
U. punctata
U. purpurea
U. purpureocaerulea
U. pusilla
U. quelchii
U. quinquedentata
U. radiata
U. ramosissima
U. raynalii

直立狸藻
反卷狸藻
帝王狸藻
肾形狸藻
颠倒狸藻
網紋狸藻
瑰指狸藻
硬狸藻
喙萼狸藻
怒江狸藻
桑德森狸藻
桑德威斯狸藻
攀梗狸藻
舒尔特斯狸藻
西蒙斯狸藻
單純狸藻
拟狸藻
辛格狸藻
史密斯狸藻
刺缘狸藻
旋狸藻
斯普鲁斯狸藻
斯坦菲尔德狸藻
斯蒂尼斯狸藻
星形狸藻
斯特耶马克狸藻
条纹狸藻
圓葉狸藻
冥河狸藻
苏布拉马尼亚姆狸藻
尖叶狸藻
柔嫩狸藻
极细狸藻
昆士兰狸藻
四冠狸藻
扭曲狸藻
毛叶狸藻
三色狸藻
三指狸藻
三齒狸藻
三花狸藻
三裂瓣狸藻
特鲁平狸藻
管状狸藻
溼地狸藻
独花狸藻
独叶狸藻
配偶狸藻
紫花狸藻
粘液狸藻
蛋黄狸藻
纏繞狸藻
普通狸藻
沃伯格狸藻
沃明狸藻
威爾維茨狸藻
韋斯頓狸藻
怀特狸藻

U. recta
U. reflexa
U. regia
U. reniformis
U. resupinata
U. reticulata
U. rhododactylos
U. rigida
U. rostrata
U. salwinensis
U. sandersonii
U. sandwithii
U. scandens
U. schultesii
U. simmonsii
U. simplex
U. simulans
U. singeriana
U. smithiana
U. spinomarginata
U. spiralis
U. spruceana
U. stanfieldii
U. steenisii
U. stellaris
U. steyermarkii
U. striata
U. striatula
U. stygia
U. subramanyamii
U. subulata
U. tenella
U. tenuissima
U. terrae-reginae
U. tetraloba
U. tortilis
U. trichophylla
U. tricolor
U. tridactyla
U. tridentata
U. triflora
U. triloba
U. troupinii
U. tubulata
U. uliginosa
U. uniflora
U. unifolia
U. uxoris
U. violacea
U. viscosa
U. vitellina
U. volubilis
U. vulgaris
U. warburgii
U. warmingii
U. welwitschii
U. westonii
U. wightiana

分类群
狸藻亚属
Utricularia

无囊狸藻组
康道尔狸藻组
燕子狸藻组
远囊狸藻组
葉狀狸藻節

Avesicaria
Candollea
Chelidon
Choristothecae
Foliosa

卡緬斯基狸藻節
小床狸藻组
马丁狸藻组
小型狸藻组
奇异狸藻组

Kamienskia
Lecticula
Martinia
Meionula
Mirabiles

无脚狸藻组
奧利弗狸藻组
蘭花狸藻節
毛茎狸藻组
斯普鲁斯狸藻组

Nelipus
Oliveria
Orchidioides
Setiscapella
Sprucea

斯特耶马克狸藻组
柄药狸藻组
狸藻節
囊泡狸藻组

Steyermarkia
Stylotheca
Utricularia
Vesiculina

双瓣狸藻亚属
Bivalvaria

小蛛狸藻節
澳洲狸藻節
似无囊狸藻组

Aranella
Australes
Avesicarioides

本杰明狸藻组
瓮盤狸藻節
斯基迪狸藻節

Benjaminia
Calpidisca
Enskide

劳埃德狸藻组
小狸藻组
龍骨瓣狸藻節

Lloydia
Minutae
Nigrescentes

蚌實狸藻節
圓葉狸藻節
似口狸藻组

Oligocista
Phyllaria
Stomoisia

四萼狸藻亚属
Polypompholyx

多歧聚傘狸藻節

Pleiochasia

四萼狸藻節

Polypompholyx

三叉狸藻组

Tridentaria

中國大陸、香港、澳門、台灣的食蟲植物
大陸地區

貉藻
锦地罗
長葉毛氈苔
長柱毛氈苔
盾葉毛氈苔
圓葉毛氈苔
小毛氈苔
高山捕蟲堇
野捕蟲堇

Aldrovanda vesiculosa
Drosera burmannii
Drosera indica
Drosera oblanceolata
Drosera peltata
Drosera rotundifolia
Drosera spatulata
Pinguicula alpina
Pinguicula vulgaris

奇異豬籠草
黃花狸藻
南方狸藻
長距狸藻
福里斯特狸藻
陷阱狸藻
叉狀狸藻
絲葉狸藻
禾葉狸藻

Nepenthes mirabilis
Utricularia aurea
Utricularia australis
Utricularia caerulea
Utricularia forrestii
Utricularia foveolata
Utricularia furcellata
Utricularia gibba
Utricularia graminifolia

異枝狸藻
庫蒙狸藻
莽山狸藻*
细叶狸藻
斜果狸藻
多莖狸藻
靈異狸藻*
斑点狸藻
直立狸藻

Utricularia intermedia
Utricularia kumaonensis
Utricularia mangshanensis
Utricularia minor
Utricularia minutissima
Utricularia multicaulis
Utricularia peranomala
Utricularia punctata
Utricularia recta

怒江狸藻*
攀梗狸藻
圓葉狸藻
溼地狸藻
沃伯格狸藻*
長頸古瓶子草*

Utricularia salwinensis
Utricularia scandens
Utricularia striatula
Utricularia uliginosa
Utricularia warburgii
Archaeamphora longicervia

港澳地區

锦地罗
長葉毛氈苔
盾葉毛氈苔

Drosera burmannii
Drosera indica
Drosera peltata

小毛氈苔
奇異豬籠草
黃花狸藻

Drosera spatulata
Nepenthes mirabilis
Utricularia aurea

長距狸藻
絲葉狸藻
禾葉狸藻

Utricularia caerulea
Utricularia gibba
Utricularia graminifolia

斜果狸藻
溼地狸藻

Utricularia minutissima
Utricularia uliginosa

台灣地區

锦地罗
長葉毛氈苔
盾葉毛氈苔
(†台灣本島
小毛氈苔
黃花狸藻

Drosera burmannii
Drosera indica
Drosera peltata

Drosera spatulata
Utricularia aurea

南方狸藻
長距狸藻
(可能†台灣本島
絲葉狸藻
禾葉狸藻
异枝狸藻

Utricularia australis
Utricularia caerulea

Utricularia gibba
Utricularia graminifolia
Utricularia intermedia

利維達狸藻
细叶狸藻
斜果狸藻
(侷限於金門島
圓葉狸藻
三色狸藻

Utricularia livida
Utricularia minor
Utricularia minutissima

Utricularia striatula
Utricularia tricolor

溼地狸藻
(†台灣本島
棒狀毛氈苔粉*
胞芽毛氈苔花粉*
台灣毛氈苔花粉*

Utricularia uliginosa

Droserapites clavatus
Droserapollis gemmatus
Droserapollis taiwanensis

标注: *:特有種;†:已滅絕;!外來種;?:存疑物種 参见食蟲植物列表
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑

异枝狸藻: Brief Summary ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科

异枝狸藻(学名:Utricularia intermedia),又称小狸藻,中狸藻,扁叶狸藻,为狸藻屬多年生小型食虫植物。其种加词“intermedia”来源于拉丁文“inter”和“medius”,意为“中型”。异枝狸藻通常附于基质生长,但也可浮水生长。其分布于北美洲亚洲欧洲

license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑

개통발 ( Korean )

provided by wikipedia 한국어 위키백과

개통발(Utricularia intermedia)은 통발과의 여러해살이풀이다.

생태

한국에서는 중북부의 연못에 난다. 높이 5-15cm이다. 근경은 길고, 잎은 마주난다. 물 속의 잎은 2-3회 3출엽, 갈래에 톱니가 있고, 벌레잡이 주머니는 없다. 꽃줄기는 곧게 서고, 비늘잎이 1-2장씩 있으며, 땅 속으로 자라는 가지에 벌레잡이 주머니가 있다. 꽃은 꽃줄기에 2-5송이씩 총상꽃차례로 달리고, 포는 난형, 꽃자루는 길이 7-10mm이다. 화관은 입술 모양, 길이 12-15mm, 윗입술 꽃잎은 크고, 거의 원통형이고 아랫입술 꽃잎과 길이가 비슷하다. 수술은 2개이며 열매는 삭과이다.

참고 문헌

외부 링크

  •  src= 위키미디어 공용에 관련 미디어 분류가 있습니다.
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia 작가 및 편집자