dcsimg

Adenostyles alliariae ( астурски )

добавил wikipedia AST

La calabacera (Adenostyles alliariae) ye una yerbácea de la familia de les asteracees.

 src=
Ilustración
 src=
Flores

Calteres

Yerba viviega, tarmos erectos, robustos, ramificaos na parte cimera, d'hasta 150 cm d'altor. Fueyes basales simples, de triangular-acorazonaes a reniformes, cuasi glabres o con pelosidad aracnoidea nel viesu, irregularmente dentaes, de 20-40 cm d'anchor; fueyes cimeres del tarmu más pequeñes, sésiles o cuasi. Inflorescencies formaes por numberosos capítulos cilíndricos arreyaos.; 3 a 8 bráctees involucrales oblongues, glabres; flores tubulares d'acolorataes a purpúreas. Frutu en aqueniu más o menos cilíndricu, d'unos 3 mm de llargor; miriguanu formáu por 2 ó 3 flas de pelos. Floria dende finales de primavera y mientres el branu.[1]

Hábitat

Bien frecuente nos megaforbios de los montes d'Europa.

Taxonomía

Adenostyles alliariae describióse por (Gouan) A.Kern. y espublizóse en Oesterr. Bot. Z. 21: 12. 1871[2]

Sinónimos

Nome común

  • Castellanu: barba d'algodón, calabacera.[3]

Ver tamién

Referencies

  1. Luceño Garcés, M. (1998). Flores de Gredos. Ávila:Caxa d'Ávila. ISBN 84-930203-0-3.
  2. «Adenostyles alliariae». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultáu'l 5 de febreru de 2014.
  3. 3,0 3,1 «Adenostyles alliariae». Real Xardín Botánicu: Proyeutu Anthos. Consultáu'l 24 de setiembre de 2009.
  4. Adenostyles alliariae en PlantList

Enllaces esternos

Cymbidium Clarisse Austin 'Best Pink' Flowers 2000px.JPG Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia AST

Adenostyles alliariae: Brief Summary ( астурски )

добавил wikipedia AST

La calabacera (Adenostyles alliariae) ye una yerbácea de la familia de les asteracees.

 src= Ilustración  src= Flores
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia AST

Adenostil ( каталонски; валенсиски )

добавил wikipedia CA

Adenostil (Adenostyles alliariae) és una espècie de planta herbàcia dins la família asteràcia.

Característiques

Herba vivaç, tiges erectes robustes, ramificades a la part superior, fa fins a 150 cm d'alt. Fulles basals simples, de forma triangular-cordiformes a reniformes, gairebé glabres o amb pilositat aracnoidea al revers, irregularment dentades, de 20-40 cm d'amplada; fulles superiors més petites, sèssils o gairebé. Nombrosos capítols florals cilíndrics involucrats; 3 a 8 bràctees involucrals oblongues, glabres; flors tubulars de vermellenques a porpres. Fruit en aqueni més o menys cilíndric, d'uns 3 mm de longitud amb les setes del papus en 2-3 rengles;. Floreix des de finals de primavera i durant l'estiu (de juliol a agost a Catalunya).[1]

Distribució

És un oròfit centreuropeu subalpí. Als Països Catalans només es troba als Pirineus, entre els 1500 i els 2500 m d'altitud[2]

Hàbitat

Molt freqüent en la vegetació megafòrbia de les muntanyes d'Europa, incloent els Països Catalans.

Sinònims

  • Adenostyles albida subsp. albida
  • Adenostyles albida subsp. kerneri (Simonk.) Nyman
  • Adenostyles albida subsp. pyrenaica (Lange) Rouy
  • Adenostyles albida Cass.
  • Adenostyles albifrons (L.f.) Rchb.
  • Adenostyles alpina var. australis (Ten.) Fiori
  • Adenostyles alpina var. macrocephala (Huter, Porta & Rigo) Fiori
  • Adenostyles australis Ten.
  • Adenostyles hybrida DC.
  • Adenostyles orientalis Boiss.
  • Adenostyles petasites subsp. hybrida (DC.) Arcang.
  • Adenostyles petasites subsp. petasites
  • Adenostyles petasites (Lam.) Bluff & Fingerh.
  • Adenostyles pyrenaica Lange
  • Adenostyles viridis subsp. australis (Ten.) Nyman
  • Cacalia albifrons L.f.[3]

Referències

  1. Luceño Garcés, M. Flores de Gredos. Ávila:Caja de Ávila, 1998. ISBN 84-930203-0-3.
  2. Bolòs i Vigo Flora dels Països Catalans
  3. «Adenostyles alliariae». Real Jardín Botánico: Proyecto Anthos. [Consulta: 24 setembre 2009].

Enllaços externs

 src= Podeu veure l'entrada corresponent a aquest tàxon, clade o naturalista dins el projecte Wikispecies.  src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Adenostil Modifica l'enllaç a Wikidata
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autors i editors de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CA

Adenostil: Brief Summary ( каталонски; валенсиски )

добавил wikipedia CA

Adenostil (Adenostyles alliariae) és una espècie de planta herbàcia dins la família asteràcia.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autors i editors de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CA

Havez česnáčková ( чешки )

добавил wikipedia CZ
 src=
Rozkvetlé úbory
 src=
Porost havez česnáčkové

Havez česnáčková (Adenostyles alliariae) je vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh nevelkého rodu havez rostoucí v české krajině, kde je původním druhem.[1]

Rozšíření

Je rostlinou s evropským výskytem, která se ale vyhýbá severským oblastem. Roste hlavně ve vyšších pohořích střední a jihovýchodní Evropy, převážně v Alpách, Sudetských pohořích, Karpatech, horách Balkánu a na Kavkazu.

Územím České republiky probíhá severní hranice jejího rozšíření, vyskytuje se hlavně v supramontánním stupni a v nižších polohách subalpínského stupně v Krkonoších, na Králickém Sněžníku, v Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydách. Nejvýše položené místo růstu je v nadmořské výšce 1400 m na Petrovych kamenech v Hrubém Jeseníku.[1][2][3]

Ekologie

Havez česnáčková obvykle vyrůstá na slunných nebo polostinných vlhkých stanovištích, která mohou být lesní prameniště, břehy horských potoků, vlhké louky, travnaté porosty světlin a roklin v horských lesích, většinou místa s pravidelnou vysokou vzdušnou vlhkostí. Bylina potřebuje půdu trvale vlhkou, na živiny bohatou, neutrální nebo slabě kyselou, humózní, hlinitou až mírně štěrkovitou. Je hemikryptofyt rozšiřující se po trvalém stanovišti tlustým oddenkem. Nejčastěji vykvétá, v závislosti na stanovišti, v červnu až srpnu. Její ploidie je 2n = 38.[1][2][4]

Popis

Vytrvalá bylina s lodyhou vysokou asi 50 cm, při kvetení až 150 cm, vyrůstající z hrubého, válcovitého oddenku s četnými kořeny. Lodyha je u spodu tlustá, celá podélně rýhovaná a porostlá jemnými chloupky. Přízemní listy s řapíkem velkým 15 až 25 cm mají trojúhelníkovitě srdčité čepele dlouhé až 30 cm, široké až 40 cm, po okrajích laločnatě zubaté a na rubu porostlé bělavými chlupy. Listy ve spodní části lodyhy jsou krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a ouškatě objímavé a trojboce srdčité čepele dlouhé téměř 15 cm a široké 20 cm.

Drobné, pouze tři až pětikvěté úbory vytvářejí bohaté, chocholičnatě latnaté květenství tvořeno až 100 úbory asi 1 cm dlouhými. Lysé lůžko úboru obsahuje oboupohlavné, vespod srostlé a na vrcholu pěticípé trubkovité květy s červenofialovou, vzácně špinavě bílou korunou. Srostlé tyčinky ční z koruny, stejně jako dvoulaločná blizna. Zákrov je úzce válcovitý, jednořadý, jeho listeny jsou nafialovělé a zašpičatělé. Nažky jsou vejčité, asi 3 mm dlouhé, lysé, až s 10 podélnými žebry a s víceřadým bílým chmýrem. Hnědé nažky jsou do okolí šířeny větrem. Starší rostliny lze rozmnožit rozdělením trsu počátkem jara.[1][2][4][5]

Ohrožení

Havez česnáčková je sice v českých horách poměrně častou rostlinou, v zájmu jejího zachování i pro budoucnost je však "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazena do kategorie mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost (C4a).[1][6]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Havez česnáčková [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 11.07.2007 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (česky)
  2. a b c SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Adenostyles alliariae, s. 282.
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Adenostyles alliariae [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  4. a b JELÍNKOVÁ, Eva. Havez česnáčková [online]. Eva Jelínková [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (česky)
  5. DIVÍŠEK, Jan; CULEK, Martin; JIROUŠEK, Martin. Multimediální výuková příručka: Havez česnáčková [online]. Geografický ústav, PřF, Masarykova univerzita, Brno, rev. 2010 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (česky)
  6. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 31.07.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

Externí odkazy

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia autoři a editory
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CZ

Havez česnáčková: Brief Summary ( чешки )

добавил wikipedia CZ
 src= Rozkvetlé úbory  src= Porost havez česnáčkové

Havez česnáčková (Adenostyles alliariae) je vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh nevelkého rodu havez rostoucí v české krajině, kde je původním druhem.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia autoři a editory
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CZ

Grauer Alpendost ( германски )

добавил wikipedia DE

Der Graue Alpendost (Adenostyles alliariae) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).

Darüber hinaus sind oder waren, zum Teil auch nur regional, folgende Trivialnamen gebräuchlich: Alpenpestkraut, Großer Berglattich (Schlesien), Scheiskraut (Schweiz), Schieskraut (Schweiz) und Rosslattich (Schlesien).[1]

Beschreibung

 src=
Illustration aus Sturm
 src=
Grauer Alpendost in den Zillertaler Alpen in Tirol
 src=
Blütenstand und Laubblatt

Vegetative Merkmale

Der Graue Alpendost wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 60 bis 150 Zentimetern. Der Stängel ist im oberen Bereich behaart und in der unteren Hälfte kahl.

Die Grundblätter sind bis zu 50 Zentimeter groß, lang gestielt, unregelmäßig grob gezähnt, unterseits filzig und herzförmig eingebuchtet. Im Unterschied zum Grünen Alpendost sind die oberen Stängelblätter meist sitzend und am Grunde geöhrt.

Generative Merkmale

Die Blütezeit reicht von Juli bis August. In einem doldenrispigen Gesamtblütenstand sind die Körbchen zusammengefasst. Die Körbchen enthalten nur drei bis zehn Blüten. Die rote Blütenkrone ist 7 bis 8 Millimeter lang, ihre Zipfel nehmen etwa ein Drittel bis ein Viertel der Länge des ganzen Saums ein.

Die Achänen sind 3 bis 6 Millimeter lang. Der Pappus ist 4 bis 5 Millimeter lang.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.[2]

Vorkommen

 src=
Grauer Alpendost am Passo Rolle in Nordostitalien

Das Verbreitungsgebiet von Adenostyles alliariae umfasst Spanien, Frankreich, Deutschland, Italien, die Schweiz, Österreich, Tschechien, Polen, die Slowakei, die Balkanhalbinsel, Bulgarien, Rumänien, die Ukraine und die Türkei.[3]

Der Graue Alpendost kommt auf stickstoffreichen, kalkarmen, basenreichen Böden in Bergwäldern und Hochstaudenfluren vor. Er ist eine Adenostyletalia-Ordnungscharakterart (stickstoffliebende, montane Hochstaudenfluren), kommt aber auch im Aceri-Fagetum (Bergahorn-reiche, hochmontane Buchenmischwälder), im Ulmo-Aceretum (eine Schluchtwald-Gesellschaft) oder in staudenreichen Piceion (Fichtenwald)-Pflanzengesellschaften vor.[2]

Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+ (feucht), Lichtzahl L = 2 (schattig), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 2 (subalpin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[4]

Der Graue Alpendost findet sich im Alpenvorland und in den Alpen in Höhenlagen zwischen 1000 und 2000 Meter, in Schluchtwäldern kommt er bis 2100 Meter vor. In den Allgäuer Alpen steigt er zwischen Älpele und Rauheck in Bayern in Höhenlagen von bis zu 2200 Metern auf.[5] Außerhalb des Alpenraumes tritt er nur als Eiszeitrelikt auf.

Systematik

Ein Synonym für Adenostyles alliariae (Gouan) Kern. ist Adenostyles albifrons (L. f.) Reichenb.

Man kann folgende Unterarten unterscheiden:

  • Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern. subsp. alliariae
  • Adenostyles alliariae subsp. orientalis (Boiss.) Greuter (Syn.: Adenostyles orientalis Boiss.): Sie kommt nur in Griechenland und in Makedonien vor.

Manche Autoren haben noch die Unterarten subsp. macrocephala, subsp. pyrenaica und subsp. briquetii zu dieser Art gestellt. Nach Euro+Med sind sie aber besser zu Adenostyles alpina zu stellen.

Literatur

  • Xaver Finkenzeller: Alpenblumen. München 2003, ISBN 3-576-11482-3.
  • Manfred A. Fischer, Wolfgang Adler, Karl Oswald: Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. 2., verbesserte und erweiterte Auflage. Land Oberösterreich, Biologiezentrum der Oberösterreichischen Landesmuseen, Linz 2005, ISBN 3-85474-140-5.
  • Gerhard Wagenitz: Familie Compositae. In Gustav Hegi: Illustrierte Flora von Mitteleuropa. 2. Auflage. Band VI, Teil 3, Verlag Paul Parey, Berlin/ Hamburg 1979, ISBN 3-489-84020-8, S. 1387–1388.

Einzelnachweise

  1. Carl Jessen: Die deutschen Volksnamen der Pflanzen, Verlag von Philipp Cohen Hannover 1882, S. 10.
  2. a b Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 946.
  3. Werner Greuter: Compositae (pro parte majore). In: W. Greuter, E. von Raab-Straube (Hrsg.): Compositae. Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity, 2006ff. Datenblatt Adenostyles alliariae In: Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity.
  4. Info Flora. Adenostyles alliariae (Gouan) A. Kern. In: Info Flora, dem nationalen Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora. Abgerufen am 3. März 2021.
  5. Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 2, IHW, Eching 2004, ISBN 3-930167-61-1, S. 615.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia DE

Grauer Alpendost: Brief Summary ( германски )

добавил wikipedia DE

Der Graue Alpendost (Adenostyles alliariae) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).

Darüber hinaus sind oder waren, zum Teil auch nur regional, folgende Trivialnamen gebräuchlich: Alpenpestkraut, Großer Berglattich (Schlesien), Scheiskraut (Schweiz), Schieskraut (Schweiz) und Rosslattich (Schlesien).

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia DE

Adenostyles alliariae ( англиски )

добавил wikipedia EN

Adenostyles alliariae is herbaceous perennial flowering plant in the daisy family Asteraceae.

Subspecies

  • Adenostyles alliariae subsp. alliariae
  • Adenostyles alliariae subsp. pyrenaica (Lange) P. Fournier

Synonyms

  • Adenostyles albifrons (L. f.) Rchb.
  • Adenostyles albida Cass.
  • Adenostyles albida Cass. subsp. kerneri (Simonk.) Nyman (synonym of subsp. alliariae)
  • Adenostyles albida Cass. subsp. pyrenaica (Lange) Rouy (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern. subsp. pyrenaica (Lange) P.Fourn. (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff. & Fingerh
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff. & Fingerh subsp. alliariae A. Kern.
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. subsp. alpina var. australis (Ten.) Fiori (synonym of subsp. alliariae)
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. subsp. alpina var. alliariae (Gouan) Fiori (synonym of subsp. alliariae)
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. subsp. alpina var. macrocephala (Huter, Porta & Rigo) Fiori (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles australis Ten. (synonym of subsp. alliariae)
  • Adenostyles hirsuta (Vill.) Fourr.
  • Adenostyles hybrida DC. (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles kerneri Simonk.
  • Adenostyles macrocephala Huter & al.
  • Adenostyles orientalis Boiss. (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles petasites (Lam.) Bluff & Fingerh.
  • Adenostyles petasites (Lam.) Bluff & Fingerh. subsp. hybrida (DC.) Arcang. (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles pyrenaica Lange (synonym of subsp. hybrida)
  • Adenostyles viridis Cass. subsp. australis (Ten.) Nyman (synonym of subsp. alliariae)
  • Cacalia albifrons L.f.
  • Cacalia albida Cass. ex Schur
  • Cacalia alliariae Gouan (1773)
  • Cacalia hirsuta Vill.
  • Cacalia petasites Lam.
  • Cacalia tomentosa Jacq.
  • Eupatorium albifrons (L.f.) E.H.L.Krause

Description

Adenostyles alliariae can reach a height of 40–70 centimetres (16–28 in). The inflorescence consists of dense corymbs hold by hairy peduncles. The small heads are usually composed of 3 to 4 flowers. The receptacle (the part that collects and maintains individual flowers) is naked or hairless. The flowers are of a tubular type and hermaphroditic. The corolla is cylindrical and pink violet. The length of the flower is of 7–8 mm. The period of flowering is from June until August.

Basal leaves are large, kidney-shaped or heart-shaped, leaf margin is toothed. Size of leaves at the base: width 12–14 centimetres (4.7–5.5 in), length 6–9 centimetres (2.4–3.5 in). Cauline leaves are arranged in alternating fashion with successively smaller size and are petiolated. At the base of the petiole are present two large leaflets enveloping the stem.

Distribution and habitat

The area of origin of the species is considered the mountainous southern Europe. Altitude: 1,300–2,400 metres (4,300–7,900 ft) above sea level. The preferred habitat of this species are wooded areas with tall grasses, rocks, and moraines.

Inflorescence of Adenostyles alliariae
Close-up on flowers
Leaf

References

Media related to Adenostyles alliariae at Wikimedia Commons

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia EN

Adenostyles alliariae: Brief Summary ( англиски )

добавил wikipedia EN

Adenostyles alliariae is herbaceous perennial flowering plant in the daisy family Asteraceae.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia EN

Adenostyles alliariae ( шпански; кастиљски )

добавил wikipedia ES

La calabacera (Adenostyles alliariae) es una planta herbácea de la familia de las asteráceas.

 src=
Ilustración
 src=
Flores

Caracteres

Hierba vivaz, tallos erectos, robustos, ramificados en la parte superior, de hasta 150 cm de altura. Hojas basales simples, de triangular-acorazonadas a reniformes, casi glabras o con pelosidad aracnoidea en el envés, irregularmente dentadas, de 20-40 cm de anchura; hojas superiores del tallo más pequeñas, sésiles o casi. Inflorescencias formadas por numerosos capítulos cilíndricos involucrados.; 3 a 8 brácteas involucrales oblongas, glabras; flores tubulares de rojizas a purpúreas. Fruto en aquenio más o menos cilíndrico, de unos 3 mm de longitud; vilano formado por 2 o 3 flas de pelos. Florece desde finales de primavera y durante el verano.[1]

Hábitat

Muy frecuente en los megaforbios de las montañas de Europa.

Taxonomía

Adenostyles alliariae fue descrita por (Gouan) A.Kern. y publicado en Oesterr. Bot. Z. 21: 12. 1871[2]

Sinónimos
  • Adenostyles albida subsp. albida
  • Adenostyles albida subsp. kerneri (Simonk.) Nyman
  • Adenostyles albida subsp. pyrenaica (Lange) Rouy
  • Adenostyles albida Cass.
  • Adenostyles albifrons (L.f.) Rchb.
  • Adenostyles alpina var. australis (Ten.) Fiori
  • Adenostyles alpina var. macrocephala (Huter, Porta & Rigo) Fiori
  • Adenostyles australis Ten.
  • Adenostyles hybrida DC.
  • Adenostyles orientalis Boiss.
  • Adenostyles petasites subsp. hybrida (DC.) Arcang.
  • Adenostyles petasites subsp. petasites
  • Adenostyles petasites (Lam.) Bluff & Fingerh.
  • Adenostyles pyrenaica Lange
  • Adenostyles viridis subsp. australis (Ten.) Nyman
  • Cacalia albifrons L.f.[3]
  • Adenostyles hirsuta (Vill.) Fourr.
  • Adenostyles kerneri Simonk.
  • Cacalia albida Cass. ex Schur
  • Cacalia albifrons L.f.
  • Cacalia alliariae Gouan
  • Cacalia hirsuta Vill.
  • Cacalia petasites Lam.
  • Cacalia tomentosa Jacq.
  • Eupatorium albifrons (L.f.) E.H.L.Krause[4]

Nombres comunes

  • Castellano: barba de algodón, calabacera.[3]

Referencias

  1. Luceño Garcés, M. (1998). Flores de Gredos. Ávila:Caja de Ávila. ISBN 84-930203-0-3.
  2. «Adenostyles alliariae». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultado el 5 de febrero de 2014.
  3. a b «Adenostyles alliariae». Real Jardín Botánico: Proyecto Anthos. Consultado el 24 de septiembre de 2009.
  4. Adenostyles alliariae en PlantList
 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autores y editores de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia ES

Adenostyles alliariae: Brief Summary ( шпански; кастиљски )

добавил wikipedia ES

La calabacera (Adenostyles alliariae) es una planta herbácea de la familia de las asteráceas.

 src= Ilustración  src= Flores
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autores y editores de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia ES

Adénostyle à feuilles d'alliaire ( француски )

добавил wikipedia FR

Adenostyles alliariae

L'Adénostyle à feuilles d'alliaire (Adenostyles alliariae) également appelée Adénostyle à front blanc est une plante herbacée du genre Adenostyles et de la famille des Asteraceae.

Etymologie

Adenostyles provient du grec Aden : glande et Stulos : style ; ce genre regroupe donc des plantes au style glanduleux. Les termes à feuilles d'alliaire et alliariae font référence à la ressemblance des feuilles avec celles de l'Alliaire officinale (Alliaria petiolata).

Description

 src=
Adenostyles alliariae, en compagnie de Veratrum album
 src=
Adenostyles alliariae en compagnie de Vaccinium myrtillus

Plante vivace de 50 à 150 cm environ, l'Adénostyle à feuilles d'alliaire fleurit de juillet à août ; elle est pollinisée par les insectes et ses graines sont dispersées par le vent, à l'instar de celles de la plupart des Astéracées[1].

Elle naît d'une souche brune, écailleuse et rampante ; ses feuilles radicales, vertes et glabres sur leur face supérieure, d'un blanc cotonneux sur leur face inférieure, sont longuement pétiolées, de forme suborbiculaire, en cœur à la base et munies de bords à grandes dents inégales ; ses feuilles caulinaires, de même forme mais beaucoup plus rares, embrassent la tige par deux oreillettes. Elle possède une tige ramifiée et couverte de poils courts, terminée par un corymbe aux capitules roses et allongés constitués de 3 à 6 fleurs tubulaires. Les fleurs fécondées produisent un fruit brun, glabre, surmonté d'une aigrette blanche.

Confusions possibles

Il est possible de confondre Adenostyles alliariae avec les espèces du genre Petasites dont les feuilles se développent après la floraison. De même, il est possible de confondre Adenostyles alliariae et Adenostyles alpina : celle-ci produit des feuilles radicales glabres sur les deux faces, des feuilles caulinaires sans oreillettes, une tige glabre et ses capitules sont plus étroits et parfois blancs ; enfin, Adenostyles alpina est préférentiellement une espèce de lumière et de milieux moyennement humides à secs, alors que Adenostyles alliariae est plus une espèce de demi-ombre et de milieux humides à très humides.

 src=
Adenostyles alpina, sœur de Adenostyles alliariae, dans son biotope caractéristique : les éboulis calcaires

Écologie

 src=
Adenostyles alliariae, corymbe
 src=
Petasites albus, se développant dans les mêmes biotopes, dont le stade rosette peut être confondu avec Adenostyles alliariae

En France, Adenostyles alliariae est commune dans les Vosges, le Jura, les Alpes, les Pyrénées, le Massif central et la Corse. Elle se déploie de l'étage montagnard au sommet de l'étage subalpin (de 1 000 à 2 400 m) mais son optimum est à l'étage subalpin[1].

L'Adénostyle à feuilles d'alliaire est une espèce de demi-ombre et d'ombre. Elle affectionne les sols riches en bases et en éléments nutritifs dont le pH est basique à légèrement acide. Elle apprécie fortement les sols à bonne réserve en eau ainsi que les atmosphères humides[1].

Elle se plaît au sein des prairies humides à hautes herbes (mégaphorbiaies), les hêtraies/pessières d'altitude ainsi que les ripisylves et les ubacs humides des mélézins, cembraies et pineraies[1].

Statuts de protection, menaces

L'espèce n'est pas encore évaluée à l'échelle mondiale et européenne par l'UICN. En France elle est classée comme non préoccupante [2]. L'espèce est considérée comme vulnérable (VU) dans la région Limousin. Elle y est soumise à une protection [3].

Usages et propriétés

  • Plante mellifère[1].
  • Plante pectorale[4].

Synonymes

  • Adenostyles albifrons Rchb.
  • Cacalia alliariae Gouan

Notes et références

  1. a b c d et e Flore forestière française, Montagne ; JC Rameau, D.Mansion G.Dumé, IDF, 1989
  2. MNHN & OFB [Ed]. 2003-présent. Inventaire national du patrimoine naturel (INPN), Site web : https://inpn.mnhn.fr, consulté le 13 février 2022.
  3. Arrêté du 1er septembre 1989 relatif à la liste des espèces végétales protégées en région Limousin complétant la liste nationale
  4. Guide ethnobotanique de Phytothérapie, Gérard Ducerf, Éditions Promonature, 2006

Voir aussi

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia FR

Adénostyle à feuilles d'alliaire: Brief Summary ( француски )

добавил wikipedia FR

Adenostyles alliariae

L'Adénostyle à feuilles d'alliaire (Adenostyles alliariae) également appelée Adénostyle à front blanc est une plante herbacée du genre Adenostyles et de la famille des Asteraceae.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia FR

Adenostyles alliariae ( италијански )

добавил wikipedia IT

Il cavolaccio alpino (nome scientifico Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern., 1871) è una pianta erbacea, perenne appartenente alla famiglia delle Asteraceae.

Etimologia

L'origine del nome del genere è di derivazione ellenica e fa riferimento alle ghiandole che ricoprono lo stilo del fiore (adeno = ghiandole; styles = stilo).[1] L'epiteto specifico si riferisce alla somiglianza delle foglie con quelle di alcune specie del genere Alliaria.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Adenostyles alliariae) è stato proposto inizialmente dal naturalista francese Antoine Gouan (1733-1821), un pioniere della tassonomia di Linneo in Francia, e perfezionato in seguito dal professore di botanica a Stoccarda Anton von Kerner (1755–1839) nella pubblicazione ”Oesterreichische Botanische Zeitschrift” del 1871.[2]

Descrizione

 src=
Descrizione delle parti della pianta
 src=
Il portamento

Questa pianta può raggiungere un'altezza variabile da 4 a 7 dm (massimo 18 dm). La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap) : ossia è una pianta perennante tramite gemme posizionate al livello del terreno con fusto allungato e mediamente foglioso.

Radici

Le radici sono secondarie da rizoma.

Fusto

  • Parte ipogea: la parte sotterranea del fusto è un rizoma grassetto.
  • Parte epigea: la parte aerea del fusto è eretta a sezione cilindrica, più o meno farinosa con superficie striata. In alto è pubescente e facilmente arrossata.

Foglie

 src=
Le foglie basali
  • Foglie basali: le foglie alla base del fusto sono grandi, intere e reniformi (a forma di rene o cuoriformi) di consistenza grassetta; il margine fogliare è dentato in modo acuto e irregolare; al rovescio le foglie sono grigio-tomentose. Dimensione delle foglie: larghezza 12 – 17 cm (massimo 30 – 50 cm); lunghezza 6 – 9 cm (massimo 20 – 30 cm).
  • Foglie cauline: le foglie lungo il fusto sono disposte in modo alterno, sono sessili (o brevemente peduncolate) con dimensioni via via più piccole; alla base del picciolo sono presenti due ampie orecchiette avvolgenti il fusto.

Infiorescenza

 src=
Infiorescenza

L'infiorescenza è formata da densi corimbi di capolini portati da peduncoli pelosi. I capolini (molto numerosi) sono composti normalmente da 3 – 4 fiori raccolti e sostenuti da un involucro cilindrico circondato da squame lineari – lanceolate di colore violetto e glabre disposte su 1 – 2 serie. Il ricettacolo (la parte che raccoglie e sostiene i singoli fiori) è nudo, ossia senza peli e pagliuzze. Dimensione dell'involucro: diametro 1 mm; lunghezza 3 – 5 mm. La parte tubolare dei fiori è più lunga del rispettivo involucro (lunghezza dei fiori: 7 – 8 mm). Diametro dell'infiorescenza: 2 – 3 mm.

Fiore

I fiori sono tutti del tipo tubuloso (il tipo ligulato, i fiori del raggio, presente nella maggioranza delle Asteraceae, qui è assente), sono inoltre ermafroditi, tetra-ciclici (calicecorollaandroceogineceo), pentameri e attinomorfi.

  • Calice: i sepali del calice sono ridotti ad una coroncina di squame.
  • Corolla: la corolla di forma cilindrica e lungamente svasata nella parte terminale; è colorata di roseo–violetto e termina con 5 denti (o lobi).
  • Androceo: gli stami sono 5 con filamenti liberi; le antere, arrotondate alla base, sono saldate fra di loro e formano un manicotto circondante lo stilo.
  • Gineceo: l'ovario è infero e uniloculare formato da 2 carpelli; lo stilo è unico, ghiandoloso e cilindrico con uno stimma terminale profondamente bifido.
  • Fioritura: da giugno ad settembre.

Frutti

I frutti sono degli acheni striati sormontati da un pappo di peli denticolati. I peli del pappo sono disposti in diversi ranghi sono inoltre lunghi e ricoprono quasi completamente la corolla del fiore. Dimensione degli acheni: 3 mm.

Biologia

  • Impollinazione: l'impollinazione avviene tramite insetti (impollinazione entomogama).
  • Riproduzione: la fecondazione avviene fondamentalmente tramite l'impollinazione dei fiori (vedi sopra).
  • Dispersione: i frutti cadendo a terra (dopo essere stati trasportati per alcuni metri dal vento per merito del pappo – disseminazione anemocora) sono successivamente dispersi soprattutto da insetti tipo formiche (disseminazione mirmecoria).

Distribuzione e habitat

 src=
Distribuzione della pianta
(Distribuzione regionale[3] – Distribuzione alpina[4])
  • Geoelemento: il tipo corologico (area di origine) è Orofita – Sud Europeo.
  • Distribuzione: in Italia questa pianta si trova soprattutto al nord (qualche varietà è presente anche al sud). Nel resto dell'Europa è ovunque comune.
  • Habitat: l'habitat tipico sono le zone con alte erbe boschive, pietraie e morene; ma anche i megaforbieti, popolamenti a felci, ontaneti e saliceti subalpini. Il substrato preferito è calcareo ma anche siliceo (ricco di nitrati) con pH neutro, alti valori nutrizionali del terreno che deve essere umido.
  • Distribuzione altitudinale: sui rilievi queste piante si possono trovare fino ad un'altitudine compresa fra 1300 e 2000 m s.l.m. (raramente fino a 2400 m s.l.m.); frequentano quindi i seguenti piani vegetazionali: subalpino e in parte quello alpino e montano.

Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[4]:

Formazione: delle comunità delle macro- e megaforbie terrestri
Classe: Mulgedio-Aconitetea
Ordine: Calamgrostietalia villosae
Alleanza: Adenostylion

Sistematica

La famiglia di appartenenza della Adenostyles alliariae (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[5] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[6]). Il genere Adenostyles comprende non più di una ventina di specie distribuite nell'emisfero boreale di cui tre sono proprie della flora italiana.
Il numero cromosomico di A. alliariae è: 2n = 38[7].
Il basionimo per questa specie è: Cacalia alliariae Gouan (1773)

Variabilità

La variabilità di questa specie si manifesta nei seguenti caratteri:[8]

  • la pelosità può essere variabile secondo la stagione;
  • il numero dei fiori per capolino può arrivare fino a 12 (var. florida (Brügger) Br.-Bl. e subsp. hybrida (DC.) Tutin)
  • le orecchiette delle foglie cauline possono essere assenti o poco evidenti;
  • i denti delle foglie che normalmente sono irregolari in alcune varietà diventano più regolari.

Nella flora spontanea italiana sono presenti due sottospecie:[3]

  • subsp. alliariae: è il tipo principale, ed è presente al nord e in Campania, Calabria e Sicilia.
  • subsp. macrocephala (Huter, Porta & Rigo) Wagenitz & I. Müll. - Cavolaccio calabrese: le foglie hanno delle lamine più grandi a forma triangolare e profondamente dentate; le orecchiette delle foglie cauline sono amplessicauli; il numero dei fiori per capolino varia da 10 a 15; le squame dell'involucro sono lanceolate (dimensione: larghezza 2 mm; lunghezza 8 mm); il colore dei fiori è violetto, e sono lunghi da 13 a 15 mm. l'habitat tipico sono le forre e vallecole umide e ombrose; è presente ma raramente in Calabria e Sicilia fino ad una altitudine compresa fra 1100 e 1600 m s.l.m.. Fiorisce tra luglio ed agosto. Il tipo corologico (area di origine) è Orofita – Nord Mediterraneo. (Basionimo = Adenostyles macrocephala Huter & al.; nella ”Flora d'Italia” di Sandro Pignatti[8] è chiamata Adenostyles orientalis Boiss.)

Altre varietà non presenti nella flora spontanea italiana:[9]

  • Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern. subsp. hybrida (DC.) Tutin (1973)

Ibridi

Nell'elenco seguente sono indicati alcuni ibridi interspecifici:[10]

  • Adenostyles × canescens Sennholz (1889) - Ibrido con A. alpina.
  • Adenostyles × intermedia Hegetschw. (1840) - Ibrido con A. leucophylla

Sinonimi

Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:

  • Adenostyles albifrons (L. f.) Rchb.
  • Adenostyles albida Cass.
  • Adenostyles albida Cass. subsp. kerneri (Simonk.) Nyman (sinonimo della subsp. alliariae)
  • Adenostyles albida Cass. subsp. pyrenaica (Lange) Rouy (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern. subsp. pyrenaica (Lange) P.Fourn. (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff. & Fingerh
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff. & Fingerh subsp. alliariae A. Kern.
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. subsp. alpina var. australis (Ten.) Fiori (sinonimo della subsp. alliariae)
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. subsp. alpina var. alliariae (Gouan) Fiori (sinonimo della subsp. alliariae)
  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. subsp. alpina var. macrocephala (Huter, Porta & Rigo) Fiori (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles australis Ten. (sinonimo della subsp. alliariae)
  • Adenostyles hirsuta (Vill.) Fourr.
  • Adenostyles hybrida DC. (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles kerneri Simonk.
  • Adenostyles macrocephala Huter & al.
  • Adenostyles orientalis Boiss. (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles petasites (Lam.) Bluff & Fingerh.
  • Adenostyles petasites (Lam.) Bluff & Fingerh. subsp. hybrida (DC.) Arcang. (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles pyrenaica Lange (sinonimo della subsp. hybrida)
  • Adenostyles viridis Cass. subsp. australis (Ten.) Nyman (sinonimo della subsp. alliariae)
  • Cacalia albifrons L.f.
  • Cacalia albida Cass. ex Schur
  • Cacalia alliariae Gouan (1773)
  • Cacalia hirsuta Vill.
  • Cacalia petasites Lam.
  • Cacalia tomentosa Jacq.
  • Eupatorium albifrons (L.f.) E.H.L.Krause

Specie simili

  • Adenostyles alpina (L.) Bluff & Fingerh. – Cavolaccio verde: si distingue dalla specie della presente voce in quanto alla base del picciolo delle foglie cauline non sono presenti orecchiette; le foglie inoltre all'apice sono rotondeggianti e sono glabre su entrambe le facce.
  • Adenostyles alpina subsp. australis(Ten.) Greuter – Cavolaccio meridionale: si differenzia per il margine fogliare che presenta dei denti acuti, di cui quelli in corrispondenza ai nervi principali sono ancora più lunghi[3]).

Inoltre individui privi di fioritura (con le sole foglie basali) possono essere confusi con la specie Petasites albus (L.) Gaertn..

Usi

Giardinaggio

Queste piante sono usate soprattutto nei giardini rocciosi in quanto il loro ampio fogliame ha una buona funzione ornamentale. La coltivazione inoltre non è molto difficile se allevate entro un composto terroso ricco di torba, ma capace di mantenere fresche e umide le radici. Si propagano sia per seme che per divisione di piede.

Altre notizie

Il cavolaccio alpino in altre lingue viene chiamata nei seguenti modi:

  • (DE) Grauer Alpendost
  • (FR) Adénostyles à feuilles d'alliaire

Note

  1. ^ Motta 1960, Vol.1 - pag. 40.
  2. ^ The International Plant Names Index, su ipni.org. URL consultato il 30 maggio 2011.
  3. ^ a b c Conti et al. 2005, pag. 46.
  4. ^ a b Aeschimann et al. 2004, Vol. 2 - pag. 526.
  5. ^ Judd 2007, pag. 520.
  6. ^ Strasburger 2007, pag. 858.
  7. ^ Tropicos Database, su tropicos.org. URL consultato il 1º giugno 2011.
  8. ^ a b Pignatti 1982, pag. 15.
  9. ^ Flora Europaea (Royal Botanic Garden Edinburgh), su 193.62.154.38. URL consultato il 1º giugno 2011.
  10. ^ Index synonymique de la flore de France, su www2.dijon.inra.fr. URL consultato il 1º giugno 2011.

Bibliografia

  • Funk V.A., Susanna A., Stuessy T.F. and Robinson H., Classification of Compositae (PDF), in Systematics, Evolution, and Biogeography of Compositae, Vienna, International Association for Plant Taxonomy (IAPT), 2009, pp. p.176. URL consultato il 1º giugno 2011 (archiviato dall'url originale il 14 aprile 2016).
  • Joseph J. Milton, PHYLOGENETIC ANALYSES AND TAXONOMIC STUDIES OF SENECIONINAE: SOUTHERN AFRICAN SENECIO SECTION SENECIO (PDF), University of St. Andrews, 2009.
  • Giacomo Nicolini, Enciclopedia Botanica Motta., Milano, Federico Motta Editore. Volume 1, 1960, p. 40.
  • Sandro Pignatti, Flora d'Italia. Volume 3, Bologna, Edagricole, 1982, p. 15, ISBN 88-506-2449-2.
  • D.Aeschimann, K.Lauber, D.M.Moser, J-P. Theurillat, Flora Alpina. Volume 2, Bologna, Zanichelli, 2004, p. 526.
  • 1996 Alfio Musmarra, Dizionario di botanica, Bologna, Edagricole.
  • Strasburger E, Trattato di Botanica. Volume secondo, Roma, Antonio Delfino Editore, 2007, ISBN 88-7287-344-4.
  • Judd S.W. et al, Botanica Sistematica - Un approccio filogenetico, Padova, Piccin Nuova Libraria, 2007, ISBN 978-88-299-1824-9.
  • F.Conti, G. Abbate, A.Alessandrini, C.Blasi, An annotated checklist of the Italian Vascular Flora, Roma, Palombi Editore, 2005, p. 46, ISBN 88-7621-458-5.

 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autori e redattori di Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia IT

Adenostyles alliariae: Brief Summary ( италијански )

добавил wikipedia IT

Il cavolaccio alpino (nome scientifico Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern., 1871) è una pianta erbacea, perenne appartenente alla famiglia delle Asteraceae.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autori e redattori di Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia IT

Miłosna górska ( полски )

добавил wikipedia POL
Commons Multimedia w Wikimedia Commons
 src=
Kwiatostan
 src=
Morfologia

Miłosna górska (Adenostyles alliariae) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Występuje tylko w górach środkowej, południowej i wschodniej Europy. W Polsce rośnie w wyższych górach (Karpaty z Tatrami i Sudety). Zawdzięcza swoją nazwę sercowatemu kształtowi dużych liści oraz faktowi, że rośnie w górach. Jedna z najwyższych roślin karpackich ziołorośli wysokogórskich i jedna z bardziej charakterystycznych roślin tatrzańskich.

Morfologia

Łodyga
Wzniesiona, prosta o wysokości 0,5-1,5 m. Jest delikatnie omszona i przeważnie nierozgałęziona.
 src=
Pokrój
Liście
Liście odziomkowe na długim ogonku, bardzo duże, o kształcie trójkątnie-nerkowatym. Wyrastające naprzemianlegle liście łodygowe mają krótkie ogonki. Górne liście łodygowe o uszkowatych nasadach i zaostrzonym końcu. Wszystkie liście nieco owłosione, z góry zielone, spodem szarokutnerowate.
Kwiaty
Kwiatostan złożony, składający się z drobnych koszyczków zebranych w baldachokształtne kwiatostany. W koszyczkach 3-8 obupłciowych kwiatów o długości 8-12 mm. 5-ząbkowa korona kwiatów ma różowy kolor. Kielich tworzą liczne włoski pappusu. Długa szyjka słupka z dwoma nitkowatymi znamionami wystaje wysoko ponad koroną. Otoczona jest zrośniętymi w rurkę i niższymi od niej pręcikami. Okrywa koszyczków składa się z zielonofioletowych listków.
Owoc
Liczne niełupki z puchem kielichowym.

Biologia i ekologia

Rozwój
Bylina. Roślina kwitnie od lipca do sierpnia. W słoneczne dni odwiedzana jest przez liczne owady, które zwabia swoim wielkim kwiatostanem i zapachem, jej głębokie kwiaty zapylić mogą jednak tylko motyle o długich trąbkach. Roślina wiatrosiewna.
Siedlisko
Rośnie nad potokami górskimi, w ziołoroślach, w kosówce, na halach górskich, w świetlistych miejscach w lesie, zarówno na podłożu wapiennym, jak i granitowym. W górach, od regla dolnego aż po piętro alpejskie, z głównym obszarem występowania w piętrze kosówki. Dochodzi do wysokości 2350 m n.p.m.
Fitosocjologia
Gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Adenostylion i Ass. Adenostyletum alliariae[2].

Zmienność

Gatunek zróżnicowany na cztery podgatunki[3]:

  • Adenostyles alliariae subsp. kerneri
  • Adenostyles alliariae subsp. macrocephala ("Huter, Porta & Rigo") Wagenitz & I.Müll.
  • Adenostyles alliariae subsp. orientalis (Boiss.) Greuter
  • Adenostyles alliariae subsp. pyrenaica (Lange) P.Fourn.
 src= Zobacz też: Rośliny tatrzańskie.

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-04-15].
  2. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.
  3. Adenostyles alliariae na The Plant List [dostęp 2014-01-08].

Bibliografia

  1. Zbigniew Mirek, Halina Piękoś-Mirkowa: Kwiaty Tatr. Przewodnik kieszonkowy. Warszawa: MULTICO Oficyna Wyd., 2003. ISBN 83-7073-385-9.
  2. Władysław Szafer, Stanisław Kulczyński: Rośliny polskie. Warszawa: PWN, 1953.
  3. Zofia Radwańska-Paryska: Rośliny tatrzańskie. Warszawa: WSiP, 1988. ISBN 83-02-00872-9.

Linki zewnętrzne

 src= Zobacz w Wikispecies systematykę:
Miłosna górska
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia POL

Miłosna górska: Brief Summary ( полски )

добавил wikipedia POL
 src= Kwiatostan  src= Morfologia

Miłosna górska (Adenostyles alliariae) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Występuje tylko w górach środkowej, południowej i wschodniej Europy. W Polsce rośnie w wyższych górach (Karpaty z Tatrami i Sudety). Zawdzięcza swoją nazwę sercowatemu kształtowi dużych liści oraz faktowi, że rośnie w górach. Jedna z najwyższych roślin karpackich ziołorośli wysokogórskich i jedna z bardziej charakterystycznych roślin tatrzańskich.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia POL

Adenostyles alliariae ( виетнамски )

добавил wikipedia VI

Adenostyles alliariae là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Gouan) A.Kern. mô tả khoa học đầu tiên năm 1871.[1]

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Adenostyles alliariae. Truy cập ngày 4 tháng 6 năm 2013.

Tham khảo

 src= Wikimedia Commons có thư viện hình ảnh và phương tiện truyền tải về Adenostyles alliariae  src= Wikispecies có thông tin sinh học về Adenostyles alliariae


Bài viết tông Vi hoàng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia tác giả và biên tập viên
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia VI

Adenostyles alliariae: Brief Summary ( виетнамски )

добавил wikipedia VI

Adenostyles alliariae là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Gouan) A.Kern. mô tả khoa học đầu tiên năm 1871.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia tác giả và biên tập viên
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia VI