La calabacera (Adenostyles alliariae) ye una yerbácea de la familia de les asteracees.
Yerba viviega, tarmos erectos, robustos, ramificaos na parte cimera, d'hasta 150 cm d'altor. Fueyes basales simples, de triangular-acorazonaes a reniformes, cuasi glabres o con pelosidad aracnoidea nel viesu, irregularmente dentaes, de 20-40 cm d'anchor; fueyes cimeres del tarmu más pequeñes, sésiles o cuasi. Inflorescencies formaes por numberosos capítulos cilíndricos arreyaos.; 3 a 8 bráctees involucrales oblongues, glabres; flores tubulares d'acolorataes a purpúreas. Frutu en aqueniu más o menos cilíndricu, d'unos 3 mm de llargor; miriguanu formáu por 2 ó 3 flas de pelos. Floria dende finales de primavera y mientres el branu.[1]
Bien frecuente nos megaforbios de los montes d'Europa.
Adenostyles alliariae describióse por (Gouan) A.Kern. y espublizóse en Oesterr. Bot. Z. 21: 12. 1871[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La calabacera (Adenostyles alliariae) ye una yerbácea de la familia de les asteracees.
Adenostil (Adenostyles alliariae) és una espècie de planta herbàcia dins la família asteràcia.
Herba vivaç, tiges erectes robustes, ramificades a la part superior, fa fins a 150 cm d'alt. Fulles basals simples, de forma triangular-cordiformes a reniformes, gairebé glabres o amb pilositat aracnoidea al revers, irregularment dentades, de 20-40 cm d'amplada; fulles superiors més petites, sèssils o gairebé. Nombrosos capítols florals cilíndrics involucrats; 3 a 8 bràctees involucrals oblongues, glabres; flors tubulars de vermellenques a porpres. Fruit en aqueni més o menys cilíndric, d'uns 3 mm de longitud amb les setes del papus en 2-3 rengles;. Floreix des de finals de primavera i durant l'estiu (de juliol a agost a Catalunya).[1]
És un oròfit centreuropeu subalpí. Als Països Catalans només es troba als Pirineus, entre els 1500 i els 2500 m d'altitud[2]
Molt freqüent en la vegetació megafòrbia de les muntanyes d'Europa, incloent els Països Catalans.
Adenostil (Adenostyles alliariae) és una espècie de planta herbàcia dins la família asteràcia.
Havez česnáčková (Adenostyles alliariae) je vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh nevelkého rodu havez rostoucí v české krajině, kde je původním druhem.[1]
Je rostlinou s evropským výskytem, která se ale vyhýbá severským oblastem. Roste hlavně ve vyšších pohořích střední a jihovýchodní Evropy, převážně v Alpách, Sudetských pohořích, Karpatech, horách Balkánu a na Kavkazu.
Územím České republiky probíhá severní hranice jejího rozšíření, vyskytuje se hlavně v supramontánním stupni a v nižších polohách subalpínského stupně v Krkonoších, na Králickém Sněžníku, v Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydách. Nejvýše položené místo růstu je v nadmořské výšce 1400 m na Petrovych kamenech v Hrubém Jeseníku.[1][2][3]
Havez česnáčková obvykle vyrůstá na slunných nebo polostinných vlhkých stanovištích, která mohou být lesní prameniště, břehy horských potoků, vlhké louky, travnaté porosty světlin a roklin v horských lesích, většinou místa s pravidelnou vysokou vzdušnou vlhkostí. Bylina potřebuje půdu trvale vlhkou, na živiny bohatou, neutrální nebo slabě kyselou, humózní, hlinitou až mírně štěrkovitou. Je hemikryptofyt rozšiřující se po trvalém stanovišti tlustým oddenkem. Nejčastěji vykvétá, v závislosti na stanovišti, v červnu až srpnu. Její ploidie je 2n = 38.[1][2][4]
Vytrvalá bylina s lodyhou vysokou asi 50 cm, při kvetení až 150 cm, vyrůstající z hrubého, válcovitého oddenku s četnými kořeny. Lodyha je u spodu tlustá, celá podélně rýhovaná a porostlá jemnými chloupky. Přízemní listy s řapíkem velkým 15 až 25 cm mají trojúhelníkovitě srdčité čepele dlouhé až 30 cm, široké až 40 cm, po okrajích laločnatě zubaté a na rubu porostlé bělavými chlupy. Listy ve spodní části lodyhy jsou krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a ouškatě objímavé a trojboce srdčité čepele dlouhé téměř 15 cm a široké 20 cm.
Drobné, pouze tři až pětikvěté úbory vytvářejí bohaté, chocholičnatě latnaté květenství tvořeno až 100 úbory asi 1 cm dlouhými. Lysé lůžko úboru obsahuje oboupohlavné, vespod srostlé a na vrcholu pěticípé trubkovité květy s červenofialovou, vzácně špinavě bílou korunou. Srostlé tyčinky ční z koruny, stejně jako dvoulaločná blizna. Zákrov je úzce válcovitý, jednořadý, jeho listeny jsou nafialovělé a zašpičatělé. Nažky jsou vejčité, asi 3 mm dlouhé, lysé, až s 10 podélnými žebry a s víceřadým bílým chmýrem. Hnědé nažky jsou do okolí šířeny větrem. Starší rostliny lze rozmnožit rozdělením trsu počátkem jara.[1][2][4][5]
Havez česnáčková je sice v českých horách poměrně častou rostlinou, v zájmu jejího zachování i pro budoucnost je však "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazena do kategorie mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost (C4a).[1][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu havez česnáčková ve Wikimedia Commons
Havez česnáčková (Adenostyles alliariae) je vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh nevelkého rodu havez rostoucí v české krajině, kde je původním druhem.
Der Graue Alpendost (Adenostyles alliariae) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Darüber hinaus sind oder waren, zum Teil auch nur regional, folgende Trivialnamen gebräuchlich: Alpenpestkraut, Großer Berglattich (Schlesien), Scheiskraut (Schweiz), Schieskraut (Schweiz) und Rosslattich (Schlesien).[1]
Der Graue Alpendost wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 60 bis 150 Zentimetern. Der Stängel ist im oberen Bereich behaart und in der unteren Hälfte kahl.
Die Grundblätter sind bis zu 50 Zentimeter groß, lang gestielt, unregelmäßig grob gezähnt, unterseits filzig und herzförmig eingebuchtet. Im Unterschied zum Grünen Alpendost sind die oberen Stängelblätter meist sitzend und am Grunde geöhrt.
Die Blütezeit reicht von Juli bis August. In einem doldenrispigen Gesamtblütenstand sind die Körbchen zusammengefasst. Die Körbchen enthalten nur drei bis zehn Blüten. Die rote Blütenkrone ist 7 bis 8 Millimeter lang, ihre Zipfel nehmen etwa ein Drittel bis ein Viertel der Länge des ganzen Saums ein.
Die Achänen sind 3 bis 6 Millimeter lang. Der Pappus ist 4 bis 5 Millimeter lang.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.[2]
Das Verbreitungsgebiet von Adenostyles alliariae umfasst Spanien, Frankreich, Deutschland, Italien, die Schweiz, Österreich, Tschechien, Polen, die Slowakei, die Balkanhalbinsel, Bulgarien, Rumänien, die Ukraine und die Türkei.[3]
Der Graue Alpendost kommt auf stickstoffreichen, kalkarmen, basenreichen Böden in Bergwäldern und Hochstaudenfluren vor. Er ist eine Adenostyletalia-Ordnungscharakterart (stickstoffliebende, montane Hochstaudenfluren), kommt aber auch im Aceri-Fagetum (Bergahorn-reiche, hochmontane Buchenmischwälder), im Ulmo-Aceretum (eine Schluchtwald-Gesellschaft) oder in staudenreichen Piceion (Fichtenwald)-Pflanzengesellschaften vor.[2]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+ (feucht), Lichtzahl L = 2 (schattig), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 2 (subalpin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[4]
Der Graue Alpendost findet sich im Alpenvorland und in den Alpen in Höhenlagen zwischen 1000 und 2000 Meter, in Schluchtwäldern kommt er bis 2100 Meter vor. In den Allgäuer Alpen steigt er zwischen Älpele und Rauheck in Bayern in Höhenlagen von bis zu 2200 Metern auf.[5] Außerhalb des Alpenraumes tritt er nur als Eiszeitrelikt auf.
Ein Synonym für Adenostyles alliariae (Gouan) Kern. ist Adenostyles albifrons (L. f.) Reichenb.
Man kann folgende Unterarten unterscheiden:
Manche Autoren haben noch die Unterarten subsp. macrocephala, subsp. pyrenaica und subsp. briquetii zu dieser Art gestellt. Nach Euro+Med sind sie aber besser zu Adenostyles alpina zu stellen.
Der Graue Alpendost (Adenostyles alliariae) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Darüber hinaus sind oder waren, zum Teil auch nur regional, folgende Trivialnamen gebräuchlich: Alpenpestkraut, Großer Berglattich (Schlesien), Scheiskraut (Schweiz), Schieskraut (Schweiz) und Rosslattich (Schlesien).
Adenostyles alliariae is herbaceous perennial flowering plant in the daisy family Asteraceae.
Adenostyles alliariae can reach a height of 40–70 centimetres (16–28 in). The inflorescence consists of dense corymbs hold by hairy peduncles. The small heads are usually composed of 3 to 4 flowers. The receptacle (the part that collects and maintains individual flowers) is naked or hairless. The flowers are of a tubular type and hermaphroditic. The corolla is cylindrical and pink violet. The length of the flower is of 7–8 mm. The period of flowering is from June until August.
Basal leaves are large, kidney-shaped or heart-shaped, leaf margin is toothed. Size of leaves at the base: width 12–14 centimetres (4.7–5.5 in), length 6–9 centimetres (2.4–3.5 in). Cauline leaves are arranged in alternating fashion with successively smaller size and are petiolated. At the base of the petiole are present two large leaflets enveloping the stem.
The area of origin of the species is considered the mountainous southern Europe. Altitude: 1,300–2,400 metres (4,300–7,900 ft) above sea level. The preferred habitat of this species are wooded areas with tall grasses, rocks, and moraines.
Media related to Adenostyles alliariae at Wikimedia Commons
Adenostyles alliariae is herbaceous perennial flowering plant in the daisy family Asteraceae.
La calabacera (Adenostyles alliariae) es una planta herbácea de la familia de las asteráceas.
Hierba vivaz, tallos erectos, robustos, ramificados en la parte superior, de hasta 150 cm de altura. Hojas basales simples, de triangular-acorazonadas a reniformes, casi glabras o con pelosidad aracnoidea en el envés, irregularmente dentadas, de 20-40 cm de anchura; hojas superiores del tallo más pequeñas, sésiles o casi. Inflorescencias formadas por numerosos capítulos cilíndricos involucrados.; 3 a 8 brácteas involucrales oblongas, glabras; flores tubulares de rojizas a purpúreas. Fruto en aquenio más o menos cilíndrico, de unos 3 mm de longitud; vilano formado por 2 o 3 flas de pelos. Florece desde finales de primavera y durante el verano.[1]
Muy frecuente en los megaforbios de las montañas de Europa.
Adenostyles alliariae fue descrita por (Gouan) A.Kern. y publicado en Oesterr. Bot. Z. 21: 12. 1871[2]
Datos: Q1413870
Multimedia:
Especies: Adenostyles alliariae
La calabacera (Adenostyles alliariae) es una planta herbácea de la familia de las asteráceas.
Adenostyles alliariae
L'Adénostyle à feuilles d'alliaire (Adenostyles alliariae) également appelée Adénostyle à front blanc est une plante herbacée du genre Adenostyles et de la famille des Asteraceae.
Adenostyles provient du grec Aden : glande et Stulos : style ; ce genre regroupe donc des plantes au style glanduleux. Les termes à feuilles d'alliaire et alliariae font référence à la ressemblance des feuilles avec celles de l'Alliaire officinale (Alliaria petiolata).
Plante vivace de 50 à 150 cm environ, l'Adénostyle à feuilles d'alliaire fleurit de juillet à août ; elle est pollinisée par les insectes et ses graines sont dispersées par le vent, à l'instar de celles de la plupart des Astéracées[1].
Elle naît d'une souche brune, écailleuse et rampante ; ses feuilles radicales, vertes et glabres sur leur face supérieure, d'un blanc cotonneux sur leur face inférieure, sont longuement pétiolées, de forme suborbiculaire, en cœur à la base et munies de bords à grandes dents inégales ; ses feuilles caulinaires, de même forme mais beaucoup plus rares, embrassent la tige par deux oreillettes. Elle possède une tige ramifiée et couverte de poils courts, terminée par un corymbe aux capitules roses et allongés constitués de 3 à 6 fleurs tubulaires. Les fleurs fécondées produisent un fruit brun, glabre, surmonté d'une aigrette blanche.
Il est possible de confondre Adenostyles alliariae avec les espèces du genre Petasites dont les feuilles se développent après la floraison. De même, il est possible de confondre Adenostyles alliariae et Adenostyles alpina : celle-ci produit des feuilles radicales glabres sur les deux faces, des feuilles caulinaires sans oreillettes, une tige glabre et ses capitules sont plus étroits et parfois blancs ; enfin, Adenostyles alpina est préférentiellement une espèce de lumière et de milieux moyennement humides à secs, alors que Adenostyles alliariae est plus une espèce de demi-ombre et de milieux humides à très humides.
En France, Adenostyles alliariae est commune dans les Vosges, le Jura, les Alpes, les Pyrénées, le Massif central et la Corse. Elle se déploie de l'étage montagnard au sommet de l'étage subalpin (de 1 000 à 2 400 m) mais son optimum est à l'étage subalpin[1].
L'Adénostyle à feuilles d'alliaire est une espèce de demi-ombre et d'ombre. Elle affectionne les sols riches en bases et en éléments nutritifs dont le pH est basique à légèrement acide. Elle apprécie fortement les sols à bonne réserve en eau ainsi que les atmosphères humides[1].
Elle se plaît au sein des prairies humides à hautes herbes (mégaphorbiaies), les hêtraies/pessières d'altitude ainsi que les ripisylves et les ubacs humides des mélézins, cembraies et pineraies[1].
L'espèce n'est pas encore évaluée à l'échelle mondiale et européenne par l'UICN. En France elle est classée comme non préoccupante [2]. L'espèce est considérée comme vulnérable (VU) dans la région Limousin. Elle y est soumise à une protection [3].
Adenostyles alliariae
L'Adénostyle à feuilles d'alliaire (Adenostyles alliariae) également appelée Adénostyle à front blanc est une plante herbacée du genre Adenostyles et de la famille des Asteraceae.
Il cavolaccio alpino (nome scientifico Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern., 1871) è una pianta erbacea, perenne appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
L'origine del nome del genere è di derivazione ellenica e fa riferimento alle ghiandole che ricoprono lo stilo del fiore (adeno = ghiandole; styles = stilo).[1] L'epiteto specifico si riferisce alla somiglianza delle foglie con quelle di alcune specie del genere Alliaria.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Adenostyles alliariae) è stato proposto inizialmente dal naturalista francese Antoine Gouan (1733-1821), un pioniere della tassonomia di Linneo in Francia, e perfezionato in seguito dal professore di botanica a Stoccarda Anton von Kerner (1755–1839) nella pubblicazione ”Oesterreichische Botanische Zeitschrift” del 1871.[2]
Questa pianta può raggiungere un'altezza variabile da 4 a 7 dm (massimo 18 dm). La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap) : ossia è una pianta perennante tramite gemme posizionate al livello del terreno con fusto allungato e mediamente foglioso.
Le radici sono secondarie da rizoma.
L'infiorescenza è formata da densi corimbi di capolini portati da peduncoli pelosi. I capolini (molto numerosi) sono composti normalmente da 3 – 4 fiori raccolti e sostenuti da un involucro cilindrico circondato da squame lineari – lanceolate di colore violetto e glabre disposte su 1 – 2 serie. Il ricettacolo (la parte che raccoglie e sostiene i singoli fiori) è nudo, ossia senza peli e pagliuzze. Dimensione dell'involucro: diametro 1 mm; lunghezza 3 – 5 mm. La parte tubolare dei fiori è più lunga del rispettivo involucro (lunghezza dei fiori: 7 – 8 mm). Diametro dell'infiorescenza: 2 – 3 mm.
I fiori sono tutti del tipo tubuloso (il tipo ligulato, i fiori del raggio, presente nella maggioranza delle Asteraceae, qui è assente), sono inoltre ermafroditi, tetra-ciclici (calice – corolla – androceo – gineceo), pentameri e attinomorfi.
I frutti sono degli acheni striati sormontati da un pappo di peli denticolati. I peli del pappo sono disposti in diversi ranghi sono inoltre lunghi e ricoprono quasi completamente la corolla del fiore. Dimensione degli acheni: 3 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[4]:
La famiglia di appartenenza della Adenostyles alliariae (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[5] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[6]). Il genere Adenostyles comprende non più di una ventina di specie distribuite nell'emisfero boreale di cui tre sono proprie della flora italiana.
Il numero cromosomico di A. alliariae è: 2n = 38[7].
Il basionimo per questa specie è: Cacalia alliariae Gouan (1773)
La variabilità di questa specie si manifesta nei seguenti caratteri:[8]
Nella flora spontanea italiana sono presenti due sottospecie:[3]
Altre varietà non presenti nella flora spontanea italiana:[9]
Nell'elenco seguente sono indicati alcuni ibridi interspecifici:[10]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
Inoltre individui privi di fioritura (con le sole foglie basali) possono essere confusi con la specie Petasites albus (L.) Gaertn..
Queste piante sono usate soprattutto nei giardini rocciosi in quanto il loro ampio fogliame ha una buona funzione ornamentale. La coltivazione inoltre non è molto difficile se allevate entro un composto terroso ricco di torba, ma capace di mantenere fresche e umide le radici. Si propagano sia per seme che per divisione di piede.
Il cavolaccio alpino in altre lingue viene chiamata nei seguenti modi:
Il cavolaccio alpino (nome scientifico Adenostyles alliariae (Gouan) A.Kern., 1871) è una pianta erbacea, perenne appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Multimedia w Wikimedia Commons Miłosna górska (Adenostyles alliariae) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Występuje tylko w górach środkowej, południowej i wschodniej Europy. W Polsce rośnie w wyższych górach (Karpaty z Tatrami i Sudety). Zawdzięcza swoją nazwę sercowatemu kształtowi dużych liści oraz faktowi, że rośnie w górach. Jedna z najwyższych roślin karpackich ziołorośli wysokogórskich i jedna z bardziej charakterystycznych roślin tatrzańskich.
Gatunek zróżnicowany na cztery podgatunki[3]:
Miłosna górska (Adenostyles alliariae) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Występuje tylko w górach środkowej, południowej i wschodniej Europy. W Polsce rośnie w wyższych górach (Karpaty z Tatrami i Sudety). Zawdzięcza swoją nazwę sercowatemu kształtowi dużych liści oraz faktowi, że rośnie w górach. Jedna z najwyższych roślin karpackich ziołorośli wysokogórskich i jedna z bardziej charakterystycznych roślin tatrzańskich.
Adenostyles alliariae là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Gouan) A.Kern. mô tả khoa học đầu tiên năm 1871.[1]
Adenostyles alliariae là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Gouan) A.Kern. mô tả khoa học đầu tiên năm 1871.
