Planhigyn blodeuol blynyddol, bychan yw Porpin pinc sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Montiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Claytonia sibirica a'r enw Saesneg yw Pink purslane.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwlyddyn Rhudd.
Planhigyn blynyddol neu luosflwydd sy'n tyfu mewn mannau tamp lled foel. Yn aml fe'i ceir mewn coedlannau agored neu wrychoedd, neu wrth nentydd cysgodol lle ceir ei olchi i lawr gyda'r dŵr i fannau newydd[2]
Yn ol yr Atlas Newydd Fflora Prydain roedd yn cael ei dyfu ym Mhrydain erbyn 1768 ac fe sylwyd arno gyntaf yn y gwyllt yn 1838[2]
Gall wladychu coedlannau, a goresgyn llusdyfiant arall gan ei ddeiliach toreithiog îr, sydd yna yn disgyn ar blanhigion eraill wrth ei ymyl[2].
Wedi ymledu dros Ogledd Orllewin Ewrop yn eang. Cynyddu ym Mhrydain. Clytiog yng Nghymru yn yr iseldir. Yn cyrraedd 425m yng Nghymbria[2].
Mae'n gynhenid i ddwyrain Asia a gorllewin Gogledd America[2].
Planhigyn blodeuol blynyddol, bychan yw Porpin pinc sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Montiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Claytonia sibirica a'r enw Saesneg yw Pink purslane. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwlyddyn Rhudd.
Planhigyn blynyddol neu luosflwydd sy'n tyfu mewn mannau tamp lled foel. Yn aml fe'i ceir mewn coedlannau agored neu wrychoedd, neu wrth nentydd cysgodol lle ceir ei olchi i lawr gyda'r dŵr i fannau newydd
Batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica) je nevysoká, bíle nebo růžově kvetoucí bylina pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina, vhodná pro vlhčí a zastíněná stanoviště. V ČR je považována za zdomácnělý neofyt, který od poloviny 20. století zplaňuje do volné přírody, poprvé byla takto zaznamenána v roce 1951. Vzhledem k množství semen a nenáročnosti na prostředí se může časem stát invazním druhem, který se nedá snadno omezit.
Tato květina pochází z oblastí na východním pobřeží Severní Ameriky, od Spojených států amerických přes území východní Kanady až po Aljašku. V dávné minulosti se rozšířila i na Komandorské ostrovy v Beringově moři, které jsou součásti ruského Dálného východu. Nyní se pěstuje se jako půdokryvná zahradní rostlina téměř po celé Evropě, včetně Ruska i velké části Severní Ameriky.[1][2][3][4]
Vyrůstá na vlhkých, zastíněných místech ve světlých lesích a řídkých křovinách, na březích rybníku nebo vodních toků a často také na zavlhlých loukách a pastvinách. Upřednostňuje lehké písčité a hlinité půdy, je málo náročná na obsah živin v půdě i její pH. Ve středoevropských podmínkách zimu nepřežije. V přírodě se vyskytuje v nadmořské výšce do 1300 m n. m. Kvete v květnu a červnu a semena dozrávají v červenci a srpnu. Ploidie druhu bývá 2n = 12, 24 nebo 36.[1][2][5]
Jednoletá 15 až 30 cm vysoká bylina rostoucí z krátkého, svislého kořene. Z přízemní listové růžice vyrůstá obvykle jedna až šest, ojediněle až dvacet lysých, vystoupavý až přímých lodyh. Růžice je tvořena téměř vzpřímenými, dlouze řapíkatými listy s čepelí kosočtverečnou, deltoidní, či vejčitou až široce kopinatou, dlouhou 10 až 55 mm, širokou 8 až 40 mm a na vrcholu zašpičatělou. Lodyžní listy jsou dva, vstřícné, kosníkovitě vejčité, až 50 mm dlouhé a vyrůstají pod květenstvím, někdy jsou považované za listeny. Všechny listy jsou po obvodě celistvé a mírně kožovité.
Lodyha má na konci jednoduché nebo rozvětvené vrcholičnaté květenství, jenž se po odkvětu prodlužuje. Květy o průměru do 10 mm jsou oboupohlavné, pravidelné a na 3 mm dlouhých stopkách jim roste po dvou vytrvalých, vejčitých listencích. Stopky jsou v době květu vztyčené, 15 až 30 mm dlouhé a po odkvětu se ohýbají dolů. Vytrvalé kališní lístky jsou nestejné, bývají asi 4 mm dlouhé a zeleně zbarvené. Korunních lístků je pět, bývají bílé nebo růžové a mívají červené žilky, jsou až 10 mm dlouhé, na bázi srostlé, na vrcholu okrouhlé či obvejčité a jen mírně vykrojené nebo dvoudílné. Tyčinek je pět, jejich nitky jsou přirostlé k okvětí a na bázi mají nektaria. Svrchní semeník nese čnělku s třemi růžovými bliznami. K omezení samoopylení dozrává pyl v prašnících dřív než blizny, na které je přenášen nektar hledajícím hmyzem z jiných květů.
Plod je pukající tobolka vejčitého tvaru, dlouhá asi 3 mm a obsahující nejčastěji tři semena s masíčkem. Semena jsou slabě zploštělá, 1,5 mm velká, jemně bradavčitá a tmavě zbarvená, obvykle jsou rozšiřována mravenci zanášející je jako potravu do mravenišť.[1][2][5][6][7][8]
Vysévá se v zahradách, kde její listy i rozkvetlé květy vytvářejí půvabný půdní kryt na vlhkých a zastíněných místech, která jsou jinak pro kvetoucí rostliny nevhodná. V českých podmínkách je rostlinou jednoletou, koncem léta se na stanovišti vysemeňuje a o příštím jaru semena spolehlivě vyklíčí a vytvoří opět hustý pokryv bránící růstu plevelných rostlin.
Listy jsou po celou dobu růstu poživatelné, pouze u rostlin na suchých místech mohou být nahořklé. Konzumují se v salátech nebo vařené jako listová zelenina. Mají vysoký obsah vitamínů A a C.[7][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu batolka ptačincolistá ve Wikimedia Commons
Batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica) je nevysoká, bíle nebo růžově kvetoucí bylina pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina, vhodná pro vlhčí a zastíněná stanoviště. V ČR je považována za zdomácnělý neofyt, který od poloviny 20. století zplaňuje do volné přírody, poprvé byla takto zaznamenána v roce 1951. Vzhledem k množství semen a nenáročnosti na prostředí se může časem stát invazním druhem, který se nedá snadno omezit.
Tato květina pochází z oblastí na východním pobřeží Severní Ameriky, od Spojených států amerických přes území východní Kanady až po Aljašku. V dávné minulosti se rozšířila i na Komandorské ostrovy v Beringově moři, které jsou součásti ruského Dálného východu. Nyní se pěstuje se jako půdokryvná zahradní rostlina téměř po celé Evropě, včetně Ruska i velké části Severní Ameriky.
Das Sibirische Tellerkraut (Claytonia sibirica), auch Sibirische Claytonie genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Tellerkräuter (Claytonia) innerhalb der Familie der Quellkrautgewächse (Montiaceae).
Das Sibirische Tellerkraut ist eine einjährige bis kurzlebig ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 5 bis 40 Zentimetern erreicht. Die Laubblätter sind gegenständig angeordnet. Die Grundblätter sind lang gestielt mit breit eiförmiger und zugespitzter Spreite. Die Stängelblätter sind sitzend und nicht miteinander verwachsen.
Die Blütezeit erstreckt sich von April bis Juni. Die beiden Tragblätter der Blütenstände stehen den Deckblättern gegenüber und sind nicht miteinander verwachsen. Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf rosafarbenen, selten weißen Perigonblätter sind 6–10 mm lang, tief ausgerandet bis gespalten.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 12, 18, 24 oder 30.[1]
Das natürliche Verbreitungsgebiet reicht von Kamtschatka, British Columbia, Alaska, Idaho, westlichen Montana, Oregon, Washington bis zum nördlichen Kalifornien. In Deutschland ist das Sibirische Tellerkraut ein in Einbürgerung befindlicher Neophyt.
Das Sibirische Tellerkraut (Claytonia sibirica), auch Sibirische Claytonie genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Tellerkräuter (Claytonia) innerhalb der Familie der Quellkrautgewächse (Montiaceae).
Claytonia sibirica, the pink purslane, candy flower, Siberian spring beauty or Siberian miner's lettuce,[1] is a flowering plant in the family Montiaceae, native to the Commander Islands (including Bering Island) of Siberia, and western North America from the Aleutian Islands and coastal Alaska south through Haida Gwaii, Vancouver Island, Cascade and Coast Ranges, to a southern limit in the Santa Cruz Mountains. Populations are also known from the Wallowa Mountains, Klamath Mountains, northern Idaho, and The Kootenai. A synonym is Montia sibirica. The plant was introduced into the United Kingdom by the 18th century, where it has become very widespread.[2]
It is found in moist woods. It is long-lived perennial, biennial, or annual with hermaphroditic flowers which are protandrous and self-fertile. The numerous fleshy stems form a rosette and the leaves are linear, lanceolate, or deltate. The flowers are 8–20 mm diameter, with five white, candy-striped, or pink petals; flowering is typically between February and August, but some plants continue to bloom late into autumn.[3]
The species is now found in most of the UK, especially the west and north. It continues to spread but is not considered invasive. However, it is reported to cause local problems due to its growth timing. The fleshy leaves appear early in the season and then collapse and may suppress the growth of later species.[4]
Much like Claytonia perfoliata, the aboveground portion of the plant can be eaten raw or cooked.[5] Some leaves have a poor taste or aftertaste.[6]
An example of the variation found in Claytonia sibirica is the subspecies known as the Stewarton flower, so named due to its local abundance in that part of North Ayrshire, Scotland, and recorded as such by the Kilmarnock Glenfield Ramblers.[2]
In 1915 it was stated to have been in the Stewarton area for over 60 years and was abundant on the Corsehill Burn.[2] As the plant is very adept at reproducing by asexual plantlets, this has maintained the white varieties gene pool around Stewarton. The pink variety has not been able to predominate here, and only occurs occasionally, unlike most other localities in Scotland. The white variety predominates in Templeton Woods Dundee with occasional clumps of the pink variety.
Claytonia sibirica, the pink purslane, candy flower, Siberian spring beauty or Siberian miner's lettuce, is a flowering plant in the family Montiaceae, native to the Commander Islands (including Bering Island) of Siberia, and western North America from the Aleutian Islands and coastal Alaska south through Haida Gwaii, Vancouver Island, Cascade and Coast Ranges, to a southern limit in the Santa Cruz Mountains. Populations are also known from the Wallowa Mountains, Klamath Mountains, northern Idaho, and The Kootenai. A synonym is Montia sibirica. The plant was introduced into the United Kingdom by the 18th century, where it has become very widespread.
Pink purslane in full flower.
Claytonia sibirica (también conocida como belleza siberiana de primavera y lechuga del minero)[1] es una planta de flores de la familia Montiaceae, nativa de Siberia y el oeste de América del Norte. También recibe el nombre de Montia sibirica. La planta fue introducida en el Reino Unido en el siglo XVIII, país en el que se ha vuelto muy abundante.[2]
Claytonia sibirica habita en bosques húmedos. Es una planta perenne de vida corta o anual con flores hermafroditas, las cuales son proterándicas y autofértiles. Los numerosos tallos carnosos forman una roseta, y las hojas son lanceoladas. Por su parte, las flores miden de 8 a 20 mm de diámetro, y poseen cinco pétalos blancos o rosados; la planta florece entre febrero y agosto.
Un ejemplo de la variación que se observa en Claytonia sibirica es la subespecie denominada «flor de Stewarton», cuyo nombre se debe a la abundancia de ejemplares de dicha planta en esa zona de North Ayrshire, Escocia.[2]
En 1915, se afirmó que la citada flor había estado presente en la región de Stewarton durante más de 60 años, y que era especialmente abundante en Corsehill Burn.[2] Dada la gran capacidad de la planta para reproducirse mediante plántulas asexuales, los ejemplares de Claytonia sibirica en los alrededores de Stewarton han podido mantener los genes que determinan su característica coloración blanca. La variedad rosa no ha sido capaz de extenderse por la citada región (al contrario que en otras partes de Escocia), de forma que solo es posible hallar un reducido número de ejemplares en la zona. En lo tocante a la variedad blanca, esta predomina en las inmediaciones de Templeton Woods Dundee, junto a algunos matorrales aislados de la variedad rosada.
Las hojas son comestibles y se las puede consumir crudas o cocidas.[3][4][5] Por lo general poseen un sabor agradable y son sabrosas en ensaladas o cocidas como una verdura verde. Si bien se puede recolectar las hojas a lo largo de todo el año, en verano pueden tomar un sabor amargo, especialmente si la planta esta en una ubicación seca y calurosa. Por otra parte la planta ofrece abundantes hojas que son muy fáciles de cosechar.
La planta tiene propiedades diuréticas. Una pasta preparada con hojas masticadas se aplica en cortes e irritaciones de la piel. Hay quienes utilizan el jugo de la planta como gotas para aliviar ojos inflamados. Una infusión fría de los tallos a veces es utilizada como tónico contra la caspa para el enjuague del cabello.[6]
Claytonia sibirica (también conocida como belleza siberiana de primavera y lechuga del minero) es una planta de flores de la familia Montiaceae, nativa de Siberia y el oeste de América del Norte. También recibe el nombre de Montia sibirica. La planta fue introducida en el Reino Unido en el siglo XVIII, país en el que se ha vuelto muy abundante.
Alaskankleitonia (Claytonia sibirica, syn. Montia sibirica) on pienikukkainen ruohokasvi hetekaalikasvien (Montiaceae) heimossa, aiemmin luokittelun mukaan portulakkakasvien (Portulacaceae) heimossa. Kasvia viljellään myös koristekasvina.
Yksivuotinen alaskankleitonia kasvaa 15–30 senttimetriä korkeaksi. Koko kasvi on kalju. Ehyet, möyheät lehdet ovat korvakkeellisia, korvakkeet ovat kalvomaisia. Aluslehdet ovat pitkäruotisia. Lehtilapa on 2–5 cm pitkä, puikea tai suippo sekä suippotyvinen ja -kärkinen. Leveitä, ruodittomia varsilehtiä on tavallisesti kaksi kappaletta ja ne sijaitsevat varressa vastakkain. Alaskankleitonian kukinto on melko monikukkainen viuhko. Kukkaperät ovat 2–3 cm pitkiä, ja ne pitenevät hedelmävaihessa. Aivan kukan alapuolella on kaksi verholehtimäistä ylälehteä. Kaksineuvoiset kukat ovat noin 15 mm leveitä. Kukan kehä on teriömäinen. Lanttokärkisiä kehälehtiä on viisi kappaletta ja ne ovat väriltään valkoisia tai vaaleanpunaisia ja punasuonisia. Emiö on yhdislehtinen. Suomessa alaskankleitonia kukkii kesä-syyskuussa. Hedelmä on pitkittäisraoilla avautuva kota. Siemeniä on kolme kappaletta.[1]
Alaskankleitoniasta tavataan sekä itusilmullisia että itusilmuttomia rotuja. Kaikki Suomessa tavattavat kasvit kuuluvat itusilmuttomaan nimirotuun (var. sibirica).[2]
Alkujaan alaskankleitonia on kotoisin Pohjois-Amerikan länsiosista ja Itä-Aasiasta.[3] Koristekasvina laji on levinnyt luontoon monin paikoin Euroopassa. Suomessa alaskankleitoniaa voi satunnaisesti tavata viljelykarkulaisena eri puolilta maata. Suurin osa havainnoista keskittyy Etelä-Suomeen, mutta lajia on tavattu luonnosta Raahen korkeudelta saakka.[4]
Alaskankleitonia suosii kosteita kasvupaikkoja.[3] Suomessa alaskankleitonia kasvaa viljelykarkulaisena lehtomaisissa puistoissa ja pihojen lähipensaikoissa.[1]
Alaskankleitonia viljellään puutarhojen koristekasvina.[1]
Alaskankleitonia (Claytonia sibirica, syn. Montia sibirica) on pienikukkainen ruohokasvi hetekaalikasvien (Montiaceae) heimossa, aiemmin luokittelun mukaan portulakkakasvien (Portulacaceae) heimossa. Kasvia viljellään myös koristekasvina.
Rósagrýta (fræðiheiti; Claytonia sibirica[1]) er jurt ættuð frá Rússnesku Aleut-eyjum yfir í Alaska, suður til Santa Cruz fjalla. Montia sibirica er algengt samheiti. Tegundin var flutt tl Bretlandseyja á 18du öld þar sem hún er orðin mjög útbreidd.[2]
Hún vex í rökum skógum. Þetta er langlífur fjölæringur, tvíær eða jafnvel einær með tvíkynja blómum. Fjöldi þykkra og safaríkra stöngla koma upp af rótinni. Stofnblöðin eru langstilkuð, tígul til egglaga, en á blómstönglunum eru blöðin stilklaus. Blómin eru 8–20 mm í þvermál, með fimm hvítum eða bleikum krónublöðum með rauðum æðum[3].
Litningatalan er 2n = 12, 18, 24 eða 30.[4]
Inúítar, indíánar og gullgrafarar í Alaska og Aleut-eyjum nota blöðin ýmist hrá eða soðin eins og flestar tegundirnar í ættkvíslinni.[5]
Rósagrýta (fræðiheiti; Claytonia sibirica) er jurt ættuð frá Rússnesku Aleut-eyjum yfir í Alaska, suður til Santa Cruz fjalla. Montia sibirica er algengt samheiti. Tegundin var flutt tl Bretlandseyja á 18du öld þar sem hún er orðin mjög útbreidd.
Claytonia sibirica L., 1753 è una pianta appartenente alla famiglia delle Montiacee.[1]
De roze winterpostelein (Claytonia sibirica) is een kruidachtige plant uit de familie Montiaceae. Vroeger was de soort opgenomen in de posteleinfamilie (Portulacaceae). De plant is volgens Heukels' Flora van Nederland eenjarig, andere bronnen geven ook wel tweejarig op.
De botanische naam vindt men terug in de Franse naam 'Claytonie sibérienne', de Duitse naam 'Sibirisches Quellenkraut' en de Engelse naam 'Siberian springbeauty'. Een synoniem is Montia sibirica.
De plant wordt een 15-40 cm hoog. De plant is winterhard tot zone 3. De tegenoverstaande bladeren zijn niet vergroeid zoals bij de witte winterpostelein (Claytonia perfoliata).
De plant bloeit van april tot augustus of september. De tweeslachtige, roze (zelden witte) bloemen zijn ongeveer 1 cm groot. De 0,8-1 cm lange kroonblaadjes zijn tweespletig. De vrucht is een doosvrucht. De zaadjes rijpen van augustus tot oktober en hebben een mierenbroodje, waardoor deze door mieren versleept wordt. De plant zaait zichzelf gemakkelijk uit.
De bestuiving vindt plaats door bijen en vliegen.
De soortaanduiding sibirica geeft al aan dat de plant uit Siberië en meer algemeen Oost-Azië afkomstig is.
Volgens Weeda et al. (1985) is de plant via kwekerijen in tuinen terechtgekomen. Van hieruit zou de soort als tuinafval in bossen terecht zijn gekomen. De plant houdt van een humusrijke, zure grond zoals deze in tuinen, en aan de rand van naald- en loofbossen kan voorkomen. In steden doet de plant het goed, onder struiken en langs heggen in parken en wegbermen kan men haar aantreffen.
Naast genoemde gebieden komt de plant voor in het westen van de Verenigde Staten. Daar wordt de plant onder andere gegeten door de wapiti, een hert. Ook in Nieuw-Zeeland en in Tonga komt de plant als neofyt voor.
De bladeren kunnen zowel rauw als gekookt gegeten worden. Rauw kunnen ze in een salade verwerkt worden, gekookt kunnen ze als groente gebruikt worden. De smaak lijkt wat op die van beetwortelsap. De kleine bladeren van deze groenblijvende plant kunnen het gehele jaar gebruikt worden. In de zomer kan de smaak bitter zijn.
Een smeersel van gestampte bladeren werd wel gebruikt bij snijwonden en andere uitwendige verwondingen.
Het sap van de plant is gebruikt als oogdruppels bij pijnlijke en rode ogen.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Claytonia sibirica op Wikimedia Commons. De roze winterpostelein (Claytonia sibirica) is een kruidachtige plant uit de familie Montiaceae. Vroeger was de soort opgenomen in de posteleinfamilie (Portulacaceae). De plant is volgens Heukels' Flora van Nederland eenjarig, andere bronnen geven ook wel tweejarig op.
De botanische naam vindt men terug in de Franse naam 'Claytonie sibérienne', de Duitse naam 'Sibirisches Quellenkraut' en de Engelse naam 'Siberian springbeauty'. Een synoniem is Montia sibirica.
De plant wordt een 15-40 cm hoog. De plant is winterhard tot zone 3. De tegenoverstaande bladeren zijn niet vergroeid zoals bij de witte winterpostelein (Claytonia perfoliata).
De plant bloeit van april tot augustus of september. De tweeslachtige, roze (zelden witte) bloemen zijn ongeveer 1 cm groot. De 0,8-1 cm lange kroonblaadjes zijn tweespletig. De vrucht is een doosvrucht. De zaadjes rijpen van augustus tot oktober en hebben een mierenbroodje, waardoor deze door mieren versleept wordt. De plant zaait zichzelf gemakkelijk uit.
Vårsköna (Claytonia sibirica) är en växtart i familjen portlakväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Vårsköna.
Vårsköna (Claytonia sibirica) är en växtart i familjen portlakväxter.
Claytonia sibirica L., 1753
Клейто́ния сиби́рская (лат. Claytonia sibirica) — вид двудольных цветковых растений, включённый в род Клейтония (Claytonia) семейства Монтиевые (Montiaceae).
Клейтония сибирская — обычно многолетнее травянистое растение, не превышающее 45 см в высоту, часто суккулентное. Прикорневые листья на длинных черешках, пластинка до 3 см, яйцевидной формы, заострённая к концу, мясистые. Стеблевые листья раздельные, парные, супротивные.
Цветки собраны в кистевидный щиток на конце стебля, до 2 см в диаметре. Чашечка состоит из пяти яйцевидных притупленных чашелистиков. Лепестки венчика в числе 5, до 1 см длиной, более или менее равные, с выемкой, разделяющей их на две доли, окрашенные в белый или розовый цвет. Тычинки в числе 5.
Плод — яйцевидная коробочка до 4 мм длиной.
Клейтония сибирская произрастает на болотах и во влажных лесах. В естественных условиях распространена в Восточной Сибири и на западе Северной Америки. Завезена во многие регионы Европы, где натурализовалась. Иногда выращивается как декоративное садовое растение.
Клейто́ния сиби́рская (лат. Claytonia sibirica) — вид двудольных цветковых растений, включённый в род Клейтония (Claytonia) семейства Монтиевые (Montiaceae).
