dcsimg

Associations ( англиски )

добавил BioImages, the virtual fieldguide, UK
In Great Britain and/or Ireland:
Foodplant / spot causer
mainly epiphyllous, numerous, densely scattered, immersed, transparent brownish with darker margin pycnidium of Ascochyta coelomycetous anamorph of Ascochyta tiliae causes spots on live leaf of Tilia platyphyllos
Remarks: season: 7

Foodplant / gall
Eriophyes tiliae tiliae causes gall of live leaf of Tilia platyphyllos
Remarks: season: 5/6-

Foodplant / miner
larva of Parna tenella mines leaf of Tilia platyphyllos

лиценца
cc-by-nc-sa-3.0
авторски права
BioImages
проект
BioImages
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
BioImages, the virtual fieldguide, UK

Distribution ( шпански; кастиљски )

добавил IABIN
Chile Central
лиценца
cc-by-nc-sa-3.0
авторски права
Universidad de Santiago de Chile
автор
Pablo Gutierrez
соработничко мреж. место
IABIN

Distribution ( португалски )

добавил IABIN
Chile Central
лиценца
cc-by-nc-sa-3.0
авторски права
Universidade Estadual de CAMPINAS
автор
Pablo Gutierrez
соработничко мреж. место
IABIN

Tilia platyphyllos ( астурски )

добавил wikipedia AST

Tilia platyphyllos, tilal de fueya ancha,[1] tilal común o tilal de fueya grande, ye una especie arbórea perteneciente a la familia de les Malvaceae, bien habitual nos montes d'Europa. Estrémase fácilmente del Tilal de fueya estrecha o montés, Tilia cordata.

Descripción

Árbol caducifoliu de copa de forma piramidal, con tueru de corteza gris, sedada llonxitudinalmente, y que puede algamar gran altor (unos 30m). Cañes y yemes de color coloráu bermeyón. Fueyes de 6-12 cm de llargor, de forma orbicular-ovada, dentada y puntiaes, fai verde botella y parte del viesu daqué difumináu, rematen nun llargu y evidente picu. Pequeñes flores de 5 pétalos blanques o amarellentaes bien golioses. Axuntar en ramilletes d'ente 2 y 7 coyíos por un llargu rabillu que cuelga d'una fueyuca en forma de llingüeta. Esta fueyuca (bráctea) ye bien llamativa y carauterística, un tanto correosa y de color verde maciu. Frutu ovaláu, bien pelosu y con 5 costielles que resalten, siquier cuando maduru. Contién de 1 a 2 granes. Maurez al términu del branu o na seronda. La corteza ye abuxada, llisa n'exemplares nuevos y arciada a lo llargo nos más añosos. Ramillas de color pardu acoloratáu o verdoses, de primeres y pelosillas. Floria a final de primavera y pel branu.[2]

 src=
Les flores son bien pequeñes pero bien golioses
 src=
Fueyes y frutos de T. platyphyllos
 src=
Corteza xuvenil de T. platyphyllos
 src=
Ilustración

Hábitat

Especie bastante esixente en mugor, puede habitar en suelos caliares o xilizos. Llega a formar rodales monoespecíficos. Montes mistos de fasteres predreses, fozes, ribayos. Crez chiscáu nos montes caducifolios onde suel apaecer en compañía de caxigals, pinos, ablanares, fayes, pládanos, alcafresnues y fresnos.

Distribución

Estendíu per gran parte d'Europa, especialmente pel centru y sur, qu'algama hasta l'oeste d'Asia. N'España distribúise pelos sistemes pirenaicu, cantábricu y ibéricu.[3]

Composición química

Principalmente utilícense les flores y les bráctees seques, pero tamién se recoyer les fueyes, la corteza y la albura que ye la parte blanca de debaxo de la corteza del árbol.

Aiciones farmacolóxiques

Los flavonoides tienen un efeutu ansiolíticu, sedante y diuréticu nidiu. Los aceites esenciales tienen una aición sedante y antiespasmódica (utilizaos polos dolores menstruales). Los mucílagos son demulcentes sobre les mucoses dixestivu y respiratoriu. Comprobóse que los estractos de les flores tienen actividá antifúngica.

Los componentes de la albura tienen propiedaes como reductores de la mafa sanguínea, provoquen les aiciones espasmódiques del tracto dixestivu y dexen la relaxación del esfínter de Oddi.

Amás la tila ye un bon diaforética, que provoca un aumentu de sudoración y fai menguar la temperatura corporal.

Usos melecinales

Ye apropiáu utilizar la tila contra l'ansiedá, el velea, resfriaos, síndromes gripales, tos irritante, asma, indixestiones, migrañas por disfunción hepatobiliar, tiemblos gastrointestinales, gastritis ...

La manera más común de consumir Tilia platyphyllos ye faciendo fervinchos de les sos inflorescencies o de la albura, pero tamién s'utilicen los estractos de les flores pa fabricar xampúes o xeles. La albura utilizar pa formar cápsules y poder tomales como pastillas.

Tienen otres aplicaciones amás de les melecinales. Utilícense como árboles decorativos porque apurren muncha solombra, aprovéchase la so madera que pesa pocu y dexa trabayar bien y les fueyes fresques peracabar n'ensalaes.

Como tomase una tila

Les bolsitas o nel so defectu la tila en yerba debería de ser d'unos 3 gr d'inflorescencies per taza enagua fervida, dexándolo diez minutos; pueden tomase hasta un llitru diariu. Por casu 1 taza dempués de les comíes y 1 enantes de chase. D'esta manera tamién ameyoramos el descansu amás de les dixestiones. La tila tamién puede añedir a l'agua de bañu.[ensin referencies]

Taxonomía

Tilia platyphyllos describióse por Giovanni Antonio Scopoli y espublizóse en Kew Bulletin 26: 328. 1972.[4]

Citoloxía
Etimoloxía

Titlia: nome xenéricu que remanez del griegu antiguu ptilon (= nala), pola carauterística de les bráctees foliácees que facilita espardimientu pol vientu de les granes.

platyphyllos: epítetu llatín que significa "con fueyes anches"[6]

Sinonimia
  • Tilia officinarum Crantz
  • Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos Scop.
  • Tilia platyphyllos var. grandibracteata Sennen
  • Tilia platyphyllos var. longepedunculata Sennen
  • Tilia valdepubens Sennen

Nomes vulgares

  • Castellán: texa, texa blanca, texu blancu, tellón, texa, tey, tilar, tilero, tillera, tilal.[7]

Galería

Referencies

  1. Nome vulgar preferíu en castellán, en Árboles: guía de campu; Johnson, Owen y More, David; traductor: Pijoan Rotger, Manuel, ed. Omega, 2006. ISBN 13: 978-84-282-1400-1. Versión n'español de la Collins Tree Guide.
  2. Barbadillo Saláu, J.L. (2001). Árboles y Parrotales del Pirinéu. Huesca:Pirinéu. ISBN 84-87997-85-6.
  3. Galán Cela, P.; Gamarra Gamarra R., García Viñes J.I. (2003). Árboles y Parrotales de la Península Ibérica ya Islles Baleares. Madrid:Xaguar. ISBN 84-95537-50-8.
  4. «Tilia platyphyllos». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultáu'l 10 de payares de 2012.
  5. Tilia en Flora Ibérica
  6. N'Epítetos Botánicos
  7. Sinónimos y nomes vernáculos en Proyeutu Anthos - Real Xardín Botánicu

Enllaces esternos

Cymbidium Clarisse Austin 'Best Pink' Flowers 2000px.JPG Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia AST

Tilia platyphyllos: Brief Summary ( астурски )

добавил wikipedia AST
Tilia platyphyllos

Tilia platyphyllos, tilal de fueya ancha, tilal común o tilal de fueya grande, ye una especie arbórea perteneciente a la familia de les Malvaceae, bien habitual nos montes d'Europa. Estrémase fácilmente del Tilal de fueya estrecha o montés, Tilia cordata.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia AST

Tell de fulla gran ( каталонски; валенсиски )

добавил wikipedia CA

El Tell[1] (Tilia platyphyllos) és un arbre originari d'Europa central tot i que s'ha escampat per tot el continent Europeu i a parts d'Àsia occidental. A Catalunya es pot trobar als Pirineus, al Montseny, a Montserrat i a les Muntanyes de Prades.[2] A Espanya es pot trobar repartit per tota la serralada pirinenca, fins a les muntanyes cantàbriques i fins i tot a les serralades de Cuenca.

Etimologia

Tilia platyphyllos és un nom en llatí que significa til·ler de fulles amples o grans. En el nostre entorn també és coneguda amb altres noms vulgars com: Til·ler, tiller, tillol, tília, til·la, tell, tey, farot.[3]

Ecologia

Creix als boscos caducifolis barrejat amb altres arbres com els faigs o altres arbres ombrívols, requereix molta humitat i sòls rics en calç o silicis, molt fèrtils. Tolera un gran ventall de temperatures, excepte les més altes de l'estiu. Es pot trobar a uns 1.000 metres d'altitud, tot i que no sol créixer més amunt dels 1.500 metres.

Descripció

 src=
arbre

És un arbre gran, que pot arribar a mesurar 30 metres d'alçada, tot i que normalment no creix tant, ja que s'utilitza com a arbre ornamental per proporcionar ombra, perquè té un gran port piramidal i un fullatge molt espès. Té una rel fasciculada molt profunda. La tija és llenyosa, el tronc té una escorça fosca de color gris amb petites esquerdes. Les branques joves són entre vermelles i marrons, creixen sempre cap amunt formant grans angles.

És un arbre caducifoli de fulles simples. Les fulles són grans d'entre 8 i 14 cm de llarg, el limbe té forma de cor (fulles cordiformes) i lleugerament asimètriques a la base, són pràcticament glabres i tenen l'àpex punxegut. Els marges són dentats de manera irregular. Les fulles són de color verd fosc per l'anvers i més pàl·lides i amb vellositats blanquinoses pel revers, en aquesta cara inferior hi destaca molt la nervació de les fulles, és palmada amb nervis secundaris i terciaris que es van creuant. Les fulles del til·ler es troben escampades al llarg de les branques i es col·loquen de manera horitzontal a cada costat de la branca, amb les làmines mirant cap a la llum o una mica tombades

Les flors del tell són hermafrodites, petites, pentàmeres i dialipèteles, desprenen una olor molt suau. Formen inflorescències en corimbe inserides a una bràctea de color verd pàl·lid en forma de fulla. Aquestes bràctees serveixen perquè el fruit sigui arrossegat pel vent, permetent la disseminació de la llavor. Cada inflorescència conté entre 3 i 5 flors. El calze està format per cinc sèpals que tenen una forma entre ovalada i lanceolada, són membranosos i de color blanquinós. Situats entre cada dos sèpals hi creix un pètal (5 pètals lliures), aquests són una mica més llargs i estrets que els sèpals i de color groc pàl·lid. Els estams són molt nombrosos, estan lleugerament soldats a la base i tenen els filaments lliures de color blanc i les anteres grogues. El gineceu està format per un ovari súper cobert de pèls i un estil de color verd.

El fruit és petit, globulós i indehiscent, fa entre 0.8 i 1.2 cm de diàmetre. Té una càpsula llenyosa amb 5 costelles longitudinals molt marcades.

Composició química

Principalment s'utilitzen les flors i les bràctees seques, però també es recol·lecten les fulles, l'escorça i l'albura que és la part blanca de sota l'escorça de l'arbre.

Accions farmacològiques

Els Flavonoides tenen un efecte ansiolític, sedant i diürètic suau. Els olis essencials tenen una acció sedant i antiespasmòdica (utilitzats pels dolors menstruals). Els mucílags són demulcents sobre les mucoses digestives i respiratòries. S'ha comprovat que els extractes de les flors tenen activitat antifúngica.

Els components de l'albura tenen propietats com a reductors de la viscositat sanguínia, provoquen les accions espasmòdiques del tracte digestiu i permeten la relaxació de l'esfínter d'Oddi.

A més la til·la és un bon diaforètic, que provoca un augment de sudoració i fa disminuir la temperatura corporal.

Usos medicinals

És apropiat utilitzar el Tell de fulles grans contra l'ansietat, l'insomni, refredats, síndromes gripals, tos irritant, asma, indigestions, migranyes per disfunció hepatobiliar, espasmes gastrointestinals, gastritis...

La manera més comuna de consumir Tilia platyphyllos és fent infusions de les seves inflorescències o de l'albura, però també s'utilitzen els extractes de les flors per fabricar xampús o gels. L'albura s'utilitza per formar càpsules i poder prendre-les com a pastilles.

Els tells tenen altres aplicacions a part de les medicinals. S'utilitzen com a arbres decoratius perquè proporcionen molta ombra, s'aprofita la seva fusta que pesa poc i permet treballar-la bé i les fulles fresques es consumeixen en amanides.


Toxicitat

El tell no presenta gaire toxicitat, però el consum excessiu d'infusions de til·la pot provocar obstruccions de les vies biliars i es recomana no prendre extractes d'albura quan es pren medicació anticoagulant.

No s'ha observat efectes nocius durant la lactància ni l'embaràs.

Referències bibliogràfiques

  • P. Font Quer. Plantas Medicinales (El Dioscórides renovado). Editorial Labor S.A, 14a edició, 1993.
  1. Pascual, Ramon. Guia dels arbres dels Països Catalans (en català). 3a edició. Barcelona: Pòrtic Natura, 1994, p. 142-143. ISBN 84-7306-390-2.
  2. «Banc de dades de biodiversitat de Catalunya» (en català). [Consulta: 26 juny 2016].
  3. «FloraCatalana.net» (en català). [Consulta: 26 juny 2016].
En altres projectes de Wikimedia:
Commons
Commons Modifica l'enllaç a Wikidata
Viquiespècies
Viquiespècies




лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autors i editors de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CA

Tell de fulla gran: Brief Summary ( каталонски; валенсиски )

добавил wikipedia CA

El Tell (Tilia platyphyllos) és un arbre originari d'Europa central tot i que s'ha escampat per tot el continent Europeu i a parts d'Àsia occidental. A Catalunya es pot trobar als Pirineus, al Montseny, a Montserrat i a les Muntanyes de Prades. A Espanya es pot trobar repartit per tota la serralada pirinenca, fins a les muntanyes cantàbriques i fins i tot a les serralades de Cuenca.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autors i editors de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CA

Pisgwydden dail mawr ( велшки )

добавил wikipedia CY

Llysieuyn blodeuol lluosflwydd Pisgwydden dail mawr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Malvaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Tilia platyphyllos a'r enw Saesneg yw Large-leaved lime.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pisgwydden Deilen Fawr, Eurwernen, Gwaglwyfen, Pisgen, Pisgwydd, Plisgwrn, Plisgwrnen,Plisgyrnen.

Mae'r planhigyn hwn yn perthyn yn eithaf agos i'r ocra, cotwm a cacao. Mae'r dail blewog wedi'u gosod ar yn ail a cheir pum sepal a phum petal ym mhob blodyn.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
Comin Wikimedia
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Awduron a golygyddion Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CY

Pisgwydden dail mawr: Brief Summary ( велшки )

добавил wikipedia CY

Llysieuyn blodeuol lluosflwydd Pisgwydden dail mawr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Malvaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Tilia platyphyllos a'r enw Saesneg yw Large-leaved lime. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pisgwydden Deilen Fawr, Eurwernen, Gwaglwyfen, Pisgen, Pisgwydd, Plisgwrn, Plisgwrnen,Plisgyrnen.

Mae'r planhigyn hwn yn perthyn yn eithaf agos i'r ocra, cotwm a cacao. Mae'r dail blewog wedi'u gosod ar yn ail a cheir pum sepal a phum petal ym mhob blodyn.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Awduron a golygyddion Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CY

Lípa velkolistá ( чешки )

добавил wikipedia CZ
 src=
detail větve

Lípa velkolistá, příp. širolistá, (Tilia platyphyllos Scop.) je statný strom dosahující výšky přes 25 m, za určitých podmínek však může růst též jako keř. Hodně se podobá lípě malolisté, se kterou se často kříží. Čisté jedince lze rozeznat podle barvy chmýří v úhlech žilek – u lípy malolisté je rezavé, u lípy velkolisté bělavé. Kříženec se nazývá lípa obecná (Tilia x vulgaris Hayne, syn. Tilia europaea L. p.p.) a může vypadat různě. Obecně lze říci, že lípa velkolistá má větší květy i plody než malolistá. Zralý oříšek na rozdíl od plodu lípy malolisté nelze v prstech zmáčknout, je mnohem více dřevnatý a žebernatý.

Rozšíření

Lípa velkolistá roste přirozeně v západní, střední a jihovýchodní Evropě, izolovaně v jižním Švédsku, na Kavkaze a v Malé Asii. V České republice ji můžeme vidět zejména v listnatých lesích od nížin až do nižších horských poloh. Je to typický druh suťových lesů (sv. Tilio-Acerion), vzácně jako příměs bučin.

Význam

Pokud jde o její užití, platí v podstatě totéž, co u lípy malolisté. Lípy patří k typickým středoevropským dřevinám, které jsou i jako dřevina užitková stále ještě žádány. Lipové dřevo je velmi světlé a měkké. Hodí se proto zejména pro práce řezbářské nebo modelářské. Lipové lýko je vysloveně houževnaté a pevné a před zavedením umělých hmot bylo s oblibou používáno jako pletivo. Kvetoucí lípy jsou jako pastva včel velmi cenné - med z lipových květů je velice žádaný. Lipový květ patří také k nejznámějším domácím léčebným prostředkům. Čaj z lipového květu se užívá jako prostředek proti nachlazení, často v kombinaci s medem. Sbírají se kompletní květenství. Musí se sušit ve stínu bez dalšího přísunu tepla.

Poddruhy

Lípa velkolistá je velmi proměnlivý druh, proto je rozlišováno několik poddruhů.

  • Tilia platyphyllos subsp. cordifolia (Besser) C. K. Schneider, 1909 (lípa velkolistá srdcolistá)
  • Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos (lípa velkolistá pravá)
  • Tilia platyphyllos subsp. pseudorubra C. K. Schneider, 1909 (lípa velkolistá červenavá)

Památné a významné lípy velkolisté

Stromy

Lípy velkolisté patří k dlouhověkým stromům. Nejstarším žijící na našem území jsou: Klokočovská lípa (1000 let), Bzenecká lípa (700-900 let), Kamenická lípa (700-1000 let), Tisíciletá lípa v Kotli (350-1100 let), Běleňská lípa (800-900 let), Sudslavická lípa (600-1100 let), Husova lípa (600-1050 let), Cisterciácká lípa (přes 700 let), Vejdova lípa (550-950 let), Tisíciletá lípa ve Staré Lysé (500-1000 let), Mladějovická lípa (350-1000 let), Tatobitská lípa (500-800 let, Tilia platyphyllos x euchlora) a Praskoleská lípa (500-800 let). Odhady věku se zpravidla velmi různí, u některých stromů mohou být vyšší odhady věku nadsazené.

Obvodem kmene nejmohutnější žijící lípy velkolisté v České republice jsou: Vejdova lípa (1305 cm, 2009), Sudslavická lípa (1190 cm, 2010), Lukasova lípa (1160 cm, 2009), Opatovická lípa (995 cm, 2010, kmen není celistvý), Hadí královna (975 cm, 2009), Tatobitská lípa (956 cm, 2009), Dolní Popovská lípa (956 cm, 2004, kmen rozdělen vedví), Janovská lípa (955 cm, 2006), Husova lípa (952 cm, 2010). Rozměry se v průběhu času mění, některé lípy přirůstají, u jiných se kmeny rozpadají.

Nejvyššího doloženého obvodu dosahovala lípa velkolistá v Bzenci - 1400 cm před rozpadem kmene na počátku 20. století. Obvodu 1250 cm dosahovala Běleňská lípa do poškození bleskem roku 1951. 1010 cm měla i Lhotecká lípa (dnes 600 cm).

Aleje

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]

Literatura

  • Květena České republiky, díl 3 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1992. - S. 278-280.
  • Průvodce přírodou STROMY, z něm. originálu přeložil Josef Poláček, Praha: Knižní klub, k.s., ve spolupráci s nakl. Ikar Praha, s.r.o.,1995, s.236

Externí odkazy

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia autoři a editory
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CZ

Lípa velkolistá: Brief Summary ( чешки )

добавил wikipedia CZ
 src= detail větve

Lípa velkolistá, příp. širolistá, (Tilia platyphyllos Scop.) je statný strom dosahující výšky přes 25 m, za určitých podmínek však může růst též jako keř. Hodně se podobá lípě malolisté, se kterou se často kříží. Čisté jedince lze rozeznat podle barvy chmýří v úhlech žilek – u lípy malolisté je rezavé, u lípy velkolisté bělavé. Kříženec se nazývá lípa obecná (Tilia x vulgaris Hayne, syn. Tilia europaea L. p.p.) a může vypadat různě. Obecně lze říci, že lípa velkolistá má větší květy i plody než malolistá. Zralý oříšek na rozdíl od plodu lípy malolisté nelze v prstech zmáčknout, je mnohem více dřevnatý a žebernatý.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia autoři a editory
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CZ

Storbladet lind ( дански )

добавил wikipedia DA

Storbladet Lind (Tilia platyphyllos) er et op til 30 meter højt træ, der i Danmark f.eks. ses i parker og alléer. Det kendes fra Småbladet Lind på sine hårede bladstilke og årsskud.

Beskrivelse

Storbladet Lind er et stort, løvfældende træ med en først kuglerund, senere højt cylindrisk krone. Stammen er kraftig og ret med opstigende hovedgrene. Barken er først spredt behåret og rød på lyssiden, men grøn på skyggesiden. Senere bliver den mørkegrå og svagt furet. Til sidst er den grå med flade kamme. Knopperne er spredte og ægformede, mørkerøde med spredte hår.

Bladene er 6-12 cm lange (uden stilk), næsten runde til ovale og har skævt hjerteformet grund. De har tydelig spids og en skarpt savtakket rand. Oversiden er håret og mørkegrøn, mens undersiden er bleggrøn med tæt hårklædning langs nerverne. Blomsterne sidder i små, hængende stande. De enkelte blomster er gulhvide og duftende. Frugterne sidder flere sammen på et bredt forblad. De er runde og tydeligt ribbede. De modner godt og ses af og til selvsået i Danmark.

Rodnettet består af et hjerteformet, dybtgående system af hovedrødder og talrige, fint forgrenede smårødder lige under overfladen. Se i øvrigt under Småbladet Lind.

Højde x bredde og årlig tilvækst: 30 x 20 m (45 x 30 cm/år).

Voksested

Storbladet Lind vokser på fugtig og næringsrig bund i Mellem- og Sydeuropa. Her danner den (sammen med andre løvtræer) slutstadiet i tusinder af års skovudvikling.

I Danmark ses den sandsynligvis kun som oprindeligt vildtvoksende på øer og i isolerede skove i den sydlige del af landet. Den plantes i parker og alléer.




Kilder

Eksterne henvisninger

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia-forfattere og redaktører
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia DA

Storbladet lind: Brief Summary ( дански )

добавил wikipedia DA

Storbladet Lind (Tilia platyphyllos) er et op til 30 meter højt træ, der i Danmark f.eks. ses i parker og alléer. Det kendes fra Småbladet Lind på sine hårede bladstilke og årsskud.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia-forfattere og redaktører
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia DA

Sommerlinde ( германски )

добавил wikipedia DE

Die Sommerlinde (Tilia platyphyllos), botanische Schreibweise mit Bindestrich Sommer-Linde, auch Großblättrige Linde (Tilia grandifolia) genannt, ist eine Laubbaum-Art aus der Gattung der Linden (Tilia) in der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Sie war 1991 Baum des Jahres.[1]

Beschreibung

 src=
Großblättrige Linde (Sommerlinde), Illustration
a. Zweige
b: Blüte
c: Staubblätter
d: Stempel
e: Früchte
f,g: Samen

Die Sommerlinde ist ein Baum, der Wuchshöhen von bis zu 40 Metern und einen Stammumfang von über 9,0 Metern erreichen kann.[2] Sie hat dunkelgrüne und feinrissige Blätter. Die Baumkrone ist hoch mit ziemlich steil ansteigenden Ästen. Als junger Baum hat die Sommerlinde meist eine mehr halbkugelige Krone. Die Borke ist rissig und blättert alljährlich ab.

Die jungen Austriebe sind rötlich-grün und deutlich behaart.

Die kahlen Knospen besitzen Knospenschuppen, die auf der dem Licht zugewandten Seite glänzend rot und auf der dem Licht abgewandten Seite gelblich-grün bis olivfarben sind. Die End- und Seitenknospen sind schmal bis breit eiförmig. Die Endknospen sind etwas zusammengedrückt und nicht größer als die Seitenknospen. Die Seitenknospen sind seitlich zusammengedrückt und vom Zweig abstehend.[3]

Die Laubblätter sind eiförmig bis rundlich und bespitzt, sie sind an der schiefen Basis mehr oder weniger herzförmig. Der Blattrand ist mehr oder weniger scharf-kerbig gesägt. Die Blätter sind oben dunkelgrün und behaart, unten heller und vor allem auf den Nerven dicht behaart. Die Größe der Blätter ist sehr variabel, etwa zwischen 2 und 18 cm (Länge wie Breite). Das Blatt sitzt an einem behaarten, etwa 2 bis 5 cm langen Stiel.

Die Sommerlinde blüht im Juni und ist damit in Mitteleuropa die am frühesten blühende Lindenart. Die gestielten Blüten hängen in Trugdolden zu 2 bis 5, meist zu 3 bis 4 (manchmal bis zu 6). Der Hauptstiel jeder Trugdolde ist mit einem flügelartigem, 14–18 mm breitem und bis zu 8 cm langem, weißlich-grünem Hochblatt verwachsen. Die zwittrigen, 5-zähligen Blüten sind etwa 12 mm groß und besitzen eine doppelte Blütenhülle. Die fünf gelblich-grünen Kelchblätter sind 4–6 mm lang. Die fünf gelblich-weißen Kronblätter sind länglich-eiförmig und 6–8 mm lang. Die ca. 30 Staubblätter sind etwas länger als die Krone. Der behaarte Fruchtknoten ist oberständig.[3][4]

Die dickwandige, kugel- bis birnenförmige Frucht hat fünf Rippen, ist dicht behaart und wird etwa 8 bis 10 mm groß.[4]

Unterschied zwischen Sommer- und Winterlinde

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 82.[5]

Systematik

Neben der Sommerlinde kommen aus der Gattung Linden (Tilia) in Mitteleuropa noch die Winterlinde und der Hybrid aus der Sommer- und der Winterlinde, die Holländische Linde vor. Die Silber-Linde ist in Südosteuropa verbreitet.

Man kann mehrere Unterarten der Sommerlinde unterscheiden:

  • Tilia platyphyllos subsp. cordifolia (Besser) C.K. Schneider
  • Tilia platyphyllos subsp. grandifolia (Ehrh.) Vollm. (Syn.: Tilia grandifolia Ehrh.)
  • Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos
  • Tilia platyphyllos subsp. pseudorubra C.K. Schneider

Die Unterart Tilia platyphyllos subsp. caucasica wird besser zur Kaukasischen Linde (Tilia dasystyla Steven) gestellt.

Weitere Illustrationen

Verbreitung

 src=
Verbreitung der Sommerlinde
  • Natürliche Verbreitung
  • × Isolierte Populationen
    Eingeführte und verwilderte Vorkommen (synanthropisch)[6]

    Die Sommerlinde ist in Mittel- und Südeuropa heimisch, kommt aber relativ selten wild vor.[6]

    An schuttreichen Hangstandorten vermag sie sich aufgrund ihrer hohen Austriebskraft gegenüber anderen Baumarten durchzusetzen. Sie ist daher häufig in Hangschuttwäldern und Schluchtwäldern vertreten. Sie ist eine Charakterart des Verbands Tilio-Acerion, kommt aber auch in Gesellschaften des Verbands Fagion vor.[5] Sie gilt als Baum der mittleren Gebirgslagen. Im Freistand entwickelt sie eine mächtige Krone, ist jedoch empfindlich gegen Spätfröste. Die Sommerlinde steigt in den Nordalpen meist bis auf 1000 m, in den Südalpen auch höher.[7] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Bayern am Gleitweg im Oytal in Strauchform bis zu einer Höhenlage von 1450 Metern auf.[8]

    Von den in Mitteleuropa autochthonen Linden ist die Sommerlinde die am weitesten verbreitete Art.

    Ökologie

     src=
    Blätter mit Horngallen der Lindengallmilbe (Eriophyes tiliae)

    Linden werden häufig sehr alt (bis zu 1000 Jahre), was viele Baumdenkmäler in Deutschland zeigen. Der Volksmund behauptet, dass Linden „dreihundert Jahre kommen, dreihundert Jahre stehen und dreihundert Jahre vergehen“. Selbst uralte, hohle Linden entwickeln manchmal noch eine erstaunliche Vitalität. Das Geheimnis ihrer Langlebigkeit sind neue Innenwurzeln, die vom greisen Stamm aus in Richtung Boden wachsen, sich dort verankern und eine junge Krone bilden, wenn der alte Baum abstirbt. Die Linde verjüngt sich also sozusagen von innen heraus.

    Die im Juni und Juli lebenden Raupen des Linden-Blütenspanners ernähren sich von den Stempeln und Staubgefäßen der Sommerlinde, seltener von deren Blütenblättern.[9]

    Nutzung

    Die Sommerlinde spielt in Forstkulturen Mitteleuropas eine untergeordnete Rolle. Als Park- und Alleebaum wird sie jedoch häufig angepflanzt. Die Blüten der Sommerlinde sind in der Imkerei eine recht gute Bienenweide aufgrund des hohen Zuckergehalts ihres Nektars (bis zu 94 %) und seines hohen Zuckerwerts (bis zu 7,7 mg Zucker/Tag je Blüte).[10] Honigerträge von rund 0,8 kg pro Blühsaison und Baum sind möglich.[11] Die Sommerlinde gehört zu den Baumarten mit der besten Austriebsfähigkeit. Die schnellwüchsige Baumart wurde als Unterholz in Mittelwäldern herangezogen. Ihr Holz wurde, trotz des relativ geringen Brennwerts, daher als Brennholz genutzt.

    Kulinarisch

    Die jungen, noch weichen Lindenblätter sind essbar und eignen sich wegen ihres ausgesprochen milden Geschmacks gut für Salat.[12]

    Pflanzenheilkunde

    In der Pflanzenheilkunde werden heute hauptsächlich die Blüten der Linde genutzt. Diese bestehen aus den getrockneten Blütenständen der Sommer- oder der Winterlinde. Der Droge wird eine antitussive, adstringierende, diaphoretische, diuretische, sedierende und analgetische Wirkung zugeschrieben, die bisher kaum durch experimentelle Daten gestützt ist. Anwendungsgebiete sind Katarrhe der Atemwege und trockener Reizhusten. Weiter werden Lindenblüten als Diaphoretikum bei fiebrigen Erkältungs- und Infektionskrankheiten genutzt, bei denen eine Schwitzkur gewünscht ist. Für die therapeuthische Verwendung bei Erkältungskrankheiten und trockenem Reizhusten liegt eine Positiv-Monographie der Kommission E (1990) vor.[13] Ihre Wirksamkeit wird zudem durch die Erfahrung in der Hausmedizin belegt.

    Ein Extrakt der Sommer-Linde hat in vitro eine hemmende Wirkung auf die Pankreaslipase des Schweins gezeigt.[14]

    Leonhart Fuchs erwähnt in seinem Kräuterbuch von 1543 verschiedene Anwendungen der Blätter und der Rinde sowie eine Zubereitung aus Lindenblüten („auß Linden blůst ein Conserua/oder zucker“).[15] Erst im 17. Jahrhundert entdeckte man offenbar die schweißtreibende Wirkung des Lindenblütentees, der als Heilmittel eingesetzt wird. Zuvor schon soll der unmittelbare Blütenduft genutzt worden sein.[16]

    Verwendung des Holzes

    Hauptartikel: Lindenholz

    Das Holz der Sommer-Linde unterscheidet sich nicht vom Holz der Winter-Linde und der Holländischen Linde. Bei der Verwendung des Holzes wird daher nicht zwischen diesen Arten unterschieden. Die Hauptnutzung des Lindenholzes liegt in der Bildhauerei, der Schnitzerei und Drechslerei. Vor allem die berühmten Werke der Spätgotik, so von Tilman Riemenschneider oder Veit Stoß, wurden häufig aus Lindenholz hergestellt. Heute wird für Schnitzarbeiten jedoch häufiger das leichter beschaffbare Holz der Weymouths-Kiefer (Pinus strobus) eingesetzt.[17]

    Kulturelle Bedeutung

    Die Dorflinde, die Tanzlinde, die Gerichtslinde

     src=
    Die Artikel Linden (Gattung) und Sommerlinde überschneiden sich thematisch. Informationen, die du hier suchst, können sich also auch im anderen Artikel befinden.
    Gerne kannst du dich an der betreffenden Redundanzdiskussion beteiligen oder direkt dabei helfen, die Artikel zusammenzuführen oder besser voneinander abzugrenzen (→ Anleitung).
    Hauptartikel: Gerichtslinde und Tanzlinde

    In vielen Regionen Deutschlands wurde der Dorfmittelpunkt einst mit Sommerlinden gekennzeichnet. Er war Verkündstätte, Versammlungsort, hier wurde Gericht gehalten. Noch Kurfürst August von Sachsen unterzeichnete seine Verordnungen mit „Gegeben unter der Linde“. Bekannte Gerichtslinden sind zum Beispiel die Mahllinden bei Oberdorla und die Gerichtslinde (Mallinde) oberhalb Berka v. d. Hainich.

    Es fanden jedoch auch die Feste des Dorfes unter der Linde statt. In manchen Orten wurde dafür sogar ein Tanzboden hoch oben zwischen den Ästen der Linde aufgebaut. Die seitliche Einfassung der „Lindenzimmer“ bildeten Hohlbrüstungen, die mit geleiteten Lindentrieben geschlossen wurden. Das fröhliche Treiben fand dann inmitten des Baumes statt. Auch die Musikanten spielten dort oben auf. Erhalten sind unter anderem die Tanzlinden von Limmersdorf bei Bayreuth, von Galenbeck in Mecklenburg-Vorpommern und Effeltrich. Eine andere ehemalige Tanzlinde ist die von Schenklengsfeld in der Nähe von Bad Hersfeld.

    Eine weitere Besonderheit sind die sogenannten Apostellinden, bei denen zwölf Äste einer Linde künstlich in die Breite gezogen wurden und die weit ausladenden Äste mit Eichen- oder Steinsäulen gestützt werden. Damit entsteht eine riesige Lindenlaube. Die bekannteste Apostellinde ragt in Gehrden bei Warburg und kann über eine eiserne Wendeltreppe erklommen werden. Eine weitere schmückt die Ortsmitte in Effeltrich, wo die niedrige, weit ausladende Krone von einem zweireihigen Balkengerüst mit 24 Stützen getragen wurde.

    Alte Sommerlinden in der Feldflur oder im Wald kennzeichnen häufig Dorfwüstungen. Die Sambacher Linde westlich von Mühlhausen stand beispielsweise früher im Zentrum des Weilers Tutterode.

    In Norddeutschland, insbesondere in Westfalen, wurden Sommerlinden auf die Westseite der Häuser gepflanzt und Jahr für Jahr wie ein Spalier parallel zum Haus beschnitten. Diese natürliche Außenhaut hält im Sommer die Sonne vom Haus und kühlt dieses, im Herbst wurde das Laub als Futter oder Einstreu abgeschnitten und die Herbst- und Wintersonne konnte das Haus wärmen.

    Die Linde in der Religion

    Linden sind im germanischen Glauben der Göttin Freya geweiht. Da Freya als Göttin der Liebe, Schönheit und Fruchtbarkeit gilt, lassen sich auch symbolische Bedeutungen (siehe unten) und Bräuche (Dorffeste dienten früher unter anderem der Paarbildung) darauf zurückführen.

    Analog dazu gelten Eichen dem Gott Thor geweiht.

    Die Linde in der Symbolik

    Die Linde ist das Symbol ehelicher Liebe, der Güte, der Gastfreundschaft und Bescheidenheit. Diese Symbolik soll auf Ovids Erzählung von Philemon und Baucis zurückgehen, dem alten Ehepaar, das sich nichts mehr erwünschte als gemeinsam zu sterben, damit keiner von ihnen den Tod des anderen erleben müsse. Zeus erfüllte ihnen diesen Wunsch; als der Tod zu ihnen kam, verwandelte er die beiden in Bäume: Philemon in eine Eiche und Baucis in eine Linde.

    Die Linde in der Literatur

    Bettina Brentano schrieb einst an ihren Bruder Clemens:

    „Die Linden blühen, Clemente, und der Abendwind schüttelt sich in ihren Zweigen. Wer bin ich, daß ihr mir all euren Duft zuweht, ihr Linden? Ach, sagen die Linden, du gehst so einsam zwischen unseren Stämmen herum und umfaßt unsre Stämme, als wenn wir Menschen wären, da sprechen wir dich an mit unserm Duft.“

    Die Linde in der Musik

    Die Sommerlinde hat auch im deutschen Volksliedgut Eingang gefunden. Die erste Strophe des bekannten Liedes Am Brunnen vor dem Tore von Wilhelm Müller nach der Melodie von Franz Schubert lautet:

    Am Brunnen vor dem Tore, da steht ein Lindenbaum:
    ich träumt in seinem Schatten so manchen süßen Traum;
    ich schnitt in seine Rinde so manches liebe Wort;
    es zog in Freud und Leide zu ihm mich immer fort.

    In der ersten Strophe des bekannten deutschen Volksliedes Kein schöner Land in dieser Zeit wird die Linde als Treffpunkt erwähnt:

    Kein schöner Land in dieser Zeit,
    als hier das uns’re weit und breit.
    Wo wir uns finden
    wohl unter Linden
    zur Abendzeit.

    Die Linde in der Gastronomie

    Der häufigste Gasthausname in Deutschland ist mit über 1000 Nennungen „Zur Linde“.[18]

    Zuchtformen

    • Aurea: Die Rinde der Jahrestriebe ist frisch hellgrün, wodurch diese Form im Winter sehr auffallend wirkt.
    • Laciniata: Diese Form wird bis etwa 16 Meter hoch. Die Blätter sind kleiner als beim Typ (etwa 5 bis 6 cm lang). Die Blattspreite ist tief eingeschnitten und oft gekräuselt.

    Bekannte Sommerlinden

    Literatur

    • Doris Laudert: Mythos Baum. Geschichte – Brauchtum – 40 Baumporträts. BLV, München 2003.
    • Robert Bannan: Die Linde, Tilia Cordata. Homöopathie Verlag, Jost 1997.

    Einzelnachweise

    1. baum-des-jahres.de
    2. Bernd Ullrich, Uwe und Stefan Kühn: Unsere 500 ältesten Bäume. BLV, München 2012, ISBN 978-3-8354-0957-6, S. 13.
    3. a b Jean-Denis Godet: Einheimische Bäume und Sträucher, Eugen Ulmer KG, Stuttgart, 2019, ISBN 978-3-8186-0945-0, S. 222–223.
    4. a b Ulrich Hecker: Bäume und Sträucher. BLV Verlagsgesellschaft mbH, München 2003, S. 78–79.
    5. a b Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 655–656.
    6. a b Tilia platyphyllos, Large-leaved lime auf EUFORGEN
    7. Ulrich Hecker: Bäume und Sträucher. München 2006, S. 263.
    8. Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 2, IHW, Eching 2004, ISBN 3-930167-61-1, S. 214.
    9. Schmetterlingsfutterpflanze Tilia platyphyllos Scop., nom. cons., Sommer-Linde auf FloraWeb
    10. Helmut Horn, Cord Lüllmann: Das große Honigbuch. 3. Auflage, Kosmos, Stuttgart 2006, ISBN 3-440-10838-4, S. 31.
    11. Josef Lipp et al.: Handbuch der Bienenkunde. Der Honig. 3., neubearb. Auflage, Ulmer, Stuttgart 1994, ISBN 3-8001-7417-0, S. 39.
    12. https://www.pfaf.org/user/Plant.aspx?LatinName=Tilia+platyphyllos
    13. Jänicke, Grünwald, Brendler: Handbuch Phytotherapie, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft mbH Stuttgart 2003, S. 329–330, ISBN 3-8047-1950-3
    14. Petra Slanc, Bojan Doljak, Samo Kreft, Mojca Lunder, Damjan Janeš, Borut Štrukelj: Screening of selected food and medicinal plant extracts for pancreatic lipase inhibition. Phytotherapy Research 23 (2009), S. 874–877. doi:10.1002/ptr.2718
    15. Leonhart Fuchs: New Kreüterbůch/in welchem nit allein die gantz histori/(...)/mit dem besten vleiß beschriben/sonder auch (...) die gantze gestalt/allso artlich und kunstlich abgebildet und contrafayt ist/(...)/Durch den hochgelerten Leonhart Fuchsen der artzney Doctorn/unnd derselbigen zů Tübingen Lesern. Getruckt (...) durch Michael Isingrin, Basel 1543, Tafel CCCCXCV mit zugehörigem Text. (Nachdruck nach dem kolorierten Exemplar der Stadtbibliothek Ulm: Taschen, Köln usw. 2001, ISBN 3-8228-1297-8. – Digitalisat des unkolorierten Exemplars der TU Braunschweig.)
    16. Oswald Adolf Erich, Richard Beitl: Wörterbuch der deutschen Volkskunde (= Kröners Taschenausgabe. Band 127). 3. Auflage, neu bearbeitet von Richard Beitl unter Mitarbeit von Klaus Beitl. Alfred Kröner Verlag, Stuttgart 1974, ISBN 3-520-12703-2, S. 513–514: „(...) noch heute kann man im Volke hören, daß insbesondere Altersschwache und Lungenkranke sich möglichst viel unter blühenden Linden aufhalten sollen, weil ihr Duft »gesunde Luft« mache. (...) Die Verwendung von Lindenblüten zu schweißtreibenden und nervenberuhigenden Tees und Packungen, wie sie in der heutigen Volksheilkunde besonders beliebt ist, scheint jüngeren Datums.“
    17. D. Grosser, W. Teetz: Linde. In: Arbeitsgemeinschaft Holz e. V. (Hrsg.): Einheimische Nutzhölzer (Loseblattsammlung). Nr. 17. Informationsdienst Holz, Holzabsatzfond – Absatzförderungfonds der deutschen Forst- und Holzwirtschaft, 1998, ISSN 0446-2114.
    18. Badische-zeitung.de, 26. November 2010: Am häufigsten ist der Gasthausname „Zur Linde“
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autoren und Herausgeber von Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia DE

    Sommerlinde: Brief Summary ( германски )

    добавил wikipedia DE

    Die Sommerlinde (Tilia platyphyllos), botanische Schreibweise mit Bindestrich Sommer-Linde, auch Großblättrige Linde (Tilia grandifolia) genannt, ist eine Laubbaum-Art aus der Gattung der Linden (Tilia) in der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Sie war 1991 Baum des Jahres.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autoren und Herausgeber von Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia DE

    Téglia ( неаполски )

    добавил wikipedia emerging languages
    Varianti esistenti: Wikipedia's W.svg Tiglia (Napulitano) -

    La téglia (/'teʎːa/) (Tilia platyphyllos Scop.), è n'álbere spegliande de la famiglia de le Tiliaceae (o Malvaceae, pe la classefecazione APG), che pò cambà cchiù de ne sècule.

    Descrezzione

    Álbere ávete affin’a 40 m, le frunne suó còrefórme, che gle late sechettate, la pággena pessotte ne ccone pelosa, che ciérte ciuffitte de pire ghiangaštre a gl’ángule de le nervature, ch'a maje-giugne puórtene sotte tíleche gle sciuore ermafredite, mbrefemate, che cèrte brattée, de chelore ghianghe-giallaštre. Sse sciuore suó reštritte 2-5 a la vòta é piénnene a cape sotte. Gle frutte suó capsule peccerélle che cèrte cuštate che jéscene fòre, é che la scòrza tòsta é legnosa.

    Ibbridazione é chenfesione tra spèce

    La téglia è spasa a l'Europa cundenendale é a gle Cáucase

    A l'Etalia esíštene, a gle štate naturale, ebbía du spèce de tégle, vale a dice šta spèce jécche é la téglia a frunne peccerélle o Tilia cordata. Le du spèce z'íbridane ésse fra ésse dènne uríggene a Tilia × vulgaris, che vè spisse chiandata mmiés'a gle parche urbane. È fácele a ze chenfonne tra le du spèce, ma se ze tramènde le chiande buone buone, ce se rrènne cunde ca:

    • la demenzione de le frunne, che suó másseme 8 cm lòch'a T. cordata é affin'a a 15 cm lòch'a T. platyphyllos (prò le frunne de gle recacce puonne èsse ròsse a tutt'é du le spèce);
    • la pággena pessotte de le frunne: le du spèce tiéve ciuffe di pire sotte tíleche de le nervature, ma sse ciuffe suó de chelore matone lòch'a T. cordata é ghiangaštre lòch'a T. platyphyllos;
    • gle frutte: quigle de T. cordata è peccerigle, másseme 8 mm de diámmetre, senza cuštate mbalése é che ze spappa fácele fácele mmiés'a du déta; quigle de T. platyphyllos è cchiù ruosse, che 5 cuštate che ze vídene buone, é ène assá cchiù tuošte;
    • gl'uocchie: loch'a T. cordata ze vídene 2 scagle, lòch'a T. platyphyllos ze ne vídene 3;
    • le rámera gione de T. cordata suó senza pire, vale a dice lisce, mindre chélle de T. platyphyllos suó chepèrte da na pelama fina fina.

    Use

    Medecina

    Z’adduóprene gl’uocchie (sotte forma de macerate glicéreche) é gle sciuore (anziéma a la brattéa a forma de scénna).

    Magnà

    Z’adduóprene le frunne crude (nzalata) o còtte a la fressora, gle sciuore prima che sceríscene (cáppere) é la semènda che šta dénd'a gle frutte (tè assá uogle).

    Ate use

    È assá chenesciuta pure comme chianda mellífera, è vesetata da le lape che ne predúcene ne mèle, spisse meneflerale, che creštallizza chiane chiane.

    Le léna de ssa téglia suó addeprate comm'a chélle de l'ata spèce sòccia, Tilia cordata.

    Vuce asseciate

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia emerging languages

    Téglia: Brief Summary ( неаполски )

    добавил wikipedia emerging languages
    Varianti esistenti: Wikipedia's W.svg Tiglia (Napulitano) -

    La téglia (/'teʎːa/) (Tilia platyphyllos Scop.), è n'álbere spegliande de la famiglia de le Tiliaceae (o Malvaceae, pe la classefecazione APG), che pò cambà cchiù de ne sècule.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia emerging languages

    Wiôlgòlëstnô lëpa ( кашупски )

    добавил wikipedia emerging languages
     src=
    Wiôlgòlëstnô lëpa

    Wiôlgòlëstnô lëpa (Tilia platyphyllos L.) – to je drzéwiã z rodzëznë lëpowatëch. Ji kwiatë są wiele razy pò 3 w lopkach. Ta lëpa czasem rosce na Kaszëbach.

    Lëteratura

    • Przewodnik do rozpoznawania roślin i zwierząt na wycieczce / tekst Ute E. Zimmer, Alfred Handel ; oprac. całości Wilhelm i Dorothee Eisenreich ; [przekł. Ewa Rachańska, Piotr Kreyser] Warszawa : Multico, 1996, s. 64.
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia emerging languages

    Wiôlgòlëstnô lëpa: Brief Summary ( кашупски )

    добавил wikipedia emerging languages
     src= Wiôlgòlëstnô lëpa

    Wiôlgòlëstnô lëpa (Tilia platyphyllos L.) – to je drzéwiã z rodzëznë lëpowatëch. Ji kwiatë są wiele razy pò 3 w lopkach. Ta lëpa czasem rosce na Kaszëbach.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia emerging languages

    Tilia platyphyllos ( англиски )

    добавил wikipedia EN

    Tilia platyphyllos, the large-leaved lime or large-leaved linden, is a species of flowering plant in the family Malvaceae (Tiliaceae). It is a deciduous tree, native to much of Europe, including locally in southwestern Great Britain, growing on lime-rich soils. The common names largeleaf linden[1] and large-leaved linden are in standard use throughout the English-speaking world except in the British Isles, where it is known as large-leaved lime.[2] The name "lime", possibly a corruption of "line" originally from "lind", has been in use for centuries and also attaches to other species of Tilia.[3] It is not, however, closely related to the lime fruit tree, a species of citrus.

    The specific epithet platyphyllos (greek: πλατύφυλλος) means in greek "with broad leaves".[4]

    Description

    Tilia platyphyllos is a narrowly domed tree with a moderate growth rate, and can eventually attain a height of 40 m. The reddish-brown young stems later develop dark grey bark with fine fissures and furrows. The branches spread upwards at wide angles. The twigs are reddish-green and slightly pubescent.[5] The foliage consists of simple, alternately arranged leaves. As indicated by its common name, this tree has larger leaves than the related Tilia cordata (small-leaved lime), 6 to 9 cm (exceptionally 15 cm). They are ovate to cordate, mid to dark green above and below, with white downy hair on the underside, particularly along the veins, tapering into a mucronate tip. The margin is sharply serrate, and the base cordate; the venation is pinnate along a midrib. The pubescent petiole is usually 3–4 cm long, but can vary between 1.5–5 cm. The autumn foliage is yellow-green to yellow.

    The small, fragrant, yellowish-white flowers are arranged in drooping, cymose clusters in groups of 3 to 4. Their whitish-green, leaf-like bracts have an oblong-obovate shape. The geniculate peduncles are between 1.5–3 cm long. The hermaphroditic flowers have 5 sepals and 5 tepals, numerous stamens, but no staminodes. The superior ovary is 2–10 locular with one smooth style. The flowers are pollinated by bees and some butterflies, notably the White-letter Hairstreak. The fruit is a fat, round, tomentose, cream-colored nutlet with a diameter of 1 cm or less. It has a woody shell with 3–5 ridges.

    Cultivation

    Tilia platyphyllos is widely planted throughout the temperate world as an ornamental tree in parks and city streets. Numerous cultivars are available, including 'Aurea', (golden leafed), 'Fastigiata', 'Laciniata' (seemingly torn leaves), 'Örebro' (columnar), 'Princes Street' (narrow crown), 'Rubra' (red twigged), 'Tortuosa' (twisted branches), and 'Tiltstone Filigree' (upswept branches).[6]

    The cultivar 'Rubra' has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[7][8]

    Hybrids

    Tilia platyphyllos readily hybridizes with Tilia cordata, the hybrid being the common lime T. × europaea (syn. T. × vulgaris).

    Fossil record

    Fossils of Tilia platyphyllos have been described from the fossil flora of Kızılcahamam district in Turkey, which is of early Pliocene age.[9]

    Use

    Tilia wood is used for carving, and almost all parts of the tree can be used for fodder, ropes or firewood. Bast and honey, which were historically the main products of Tilia, may have been an important factor in the spread of the species and its status as a typical agroforestry tree in the Middle Ages. Tilia spp. are also important for amenity use, shelterbelts and game plantings in the open landscape, in urban areas and recreational forestry.[10]

    Traditional medicine

    The plant also contains tannins that can act as an astringent.[11] The wood is burned to charcoal and ingested for intestinal disorders and used topically for edema or infection, such as cellulitis or of the lower leg.[11]

    Famous trees

    • 300-year-old T. platyphyllos at Schloss Linderhof Bavaria – known in German as the "Koenigslinde".[12]
    • 350-year-old T. platyphyllos at Schloss Holzheim Hesse – known as the "Landgrave's lime".
    • 700-year-old T. platyphyllos at Bojnice Castle, Slovakia – known in Slovak as "Bojnická lipa" ("the Bojnice Linden") or "Lipa kráľa Mateja" ("King Matej's Linden").[13]
    • 550-year-old T. platyphyllos in Bracon, Jura, France – planted to mark the marriage of Marie de Bourgogne to Maximilian I of the House of Habsburg in Austria in 1477.

    References

    1. ^ USDA, NRCS (n.d.). "Tilia platyphyllos". The PLANTS Database (plants.usda.gov). Greensboro, North Carolina: National Plant Data Team. Retrieved 10 December 2015.
    2. ^ RHS A-Z encyclopedia of garden plants. United Kingdom: Dorling Kindersley. 2008. p. 1136. ISBN 978-1405332965.
    3. ^ Shorter Oxford English dictionary, 6th ed. United Kingdom: Oxford University Press. 2007. p. 3804. ISBN 978-0199206872.
    4. ^ Harrison, Lorraine (2012). RHS Latin for gardeners. United Kingdom: Mitchell Beazley. p. 224. ISBN 9781845337315.
    5. ^ Martin, W.K. 1965. The Concise British Flora in Colour. Ebury Press
    6. ^ White, J. & More, D. (2003). Trees of Britain & Northern Europe. Cassell's, London. ISBN 0-304-36192-5.
    7. ^ "RHS Plant Selector – Tilia platyphyllos 'Rubra'". RHS. Retrieved 5 March 2021.
    8. ^ "AGM Plants - Ornamental" (PDF). Royal Horticultural Society. July 2017. p. 102. Retrieved 23 December 2018.
    9. ^ Kasaplıgil, Baki (1977). "Ankara, Kızılcahamam yakınındaki Güvem köyü civarında bulunan son tersiyer kozalaklı-yeşil yapraklı ormanı" [A Late-Tertiary Conifer-Hardwood Forest From the Vicinity of Güvem Village, Near Kızılcahamam, Ankara] (PDF). Bulletin of the Mineral Research and Exploration (in Turkish and English). Ankara: General Directorate of Mineral Research and Exploration. 88: 94-102.
    10. ^ Jensen, J.S. (2003). "Lime - Tilia spp" (PDF). EUFORGEN Technical Guidelines for Genetic Conservation and Use: 6 p. Archived from the original (PDF) on 2018-12-04.
    11. ^ a b Bradley P, ed. British Herbal Compendium. Vol. I. Dorset (Great Britain): British herbal Medicine Association; 1624: 142–144
    12. ^ McIntosh, Christopher (15 September 2012). The Swan King: Ludwig II of Bavaria. I.B.Tauris. p. 193. ISBN 978-1-84885-847-3.
    13. ^ "Large-leaved lime near the castle". Monumental trees. Retrieved 17 February 2014.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia EN

    Tilia platyphyllos: Brief Summary ( англиски )

    добавил wikipedia EN

    Tilia platyphyllos, the large-leaved lime or large-leaved linden, is a species of flowering plant in the family Malvaceae (Tiliaceae). It is a deciduous tree, native to much of Europe, including locally in southwestern Great Britain, growing on lime-rich soils. The common names largeleaf linden and large-leaved linden are in standard use throughout the English-speaking world except in the British Isles, where it is known as large-leaved lime. The name "lime", possibly a corruption of "line" originally from "lind", has been in use for centuries and also attaches to other species of Tilia. It is not, however, closely related to the lime fruit tree, a species of citrus.

    The specific epithet platyphyllos (greek: πλατύφυλλος) means in greek "with broad leaves".

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia EN

    Tilia platyphyllos ( шпански; кастиљски )

    добавил wikipedia ES

    Tilia platyphyllos, tilo de hoja ancha,[1]tilo común o tilo de hoja grande, es una especie arbórea perteneciente a la familia de las Malvaceae, muy habitual en los bosques de Europa. Se distingue fácilmente del Tilo de hoja estrecha o silvestre, Tilia cordata.

    Descripción

    Árbol caducifolio de copa de forma piramidal, con tronco de corteza gris, agrietada longitudinalmente, y que puede alcanzar gran altura (unos 30m). Ramas y yemas de color rojo bermellón. Hojas de 6-12 cm de longitud, de forma orbicular-ovada, dentada y punteadas, haz verde botella y parte del envés algo difuminado, rematan en un largo y evidente pico. Pequeñas flores de 5 pétalos blancas o amarillentas muy olorosas. Se reúnen en ramilletes de entre 2 y 7 cogidos por un largo rabillo que cuelga de una hojuela en forma de lengüeta. Esta hojuela (bráctea) es muy llamativa y característica, un tanto correosa y de color verde pálido. Fruto ovalado, muy peloso y con 5 costillas que resaltan, al menos cuando maduro. Contiene de 1 a 2 semillas. Madura al término del verano o en otoño. La corteza es grisácea, lisa en ejemplares jóvenes y resquebrajada a lo largo en los más añosos. Ramillas de color pardo rojizo o verdosas, al principio y pelosillas. Florece a final de primavera y en verano.[2]

     src=
    Las flores son muy pequeñas pero muy olorosas
     src=
    Hojas y frutos de T. platyphyllos
     src=
    Corteza juvenil de T. platyphyllos
     src=
    Ilustración

    Hábitat

    Especie bastante exigente en humedad, puede habitar en suelos calizos o silíceos. Llega a formar rodales monoespecíficos. Bosques mixtos de laderas rocosas, hoces, barrancos. Crece salpicado en los bosques caducifolios donde suele aparecer en compañía de quejigos, pinos, avellanos, hayas, arces, serbales y fresnos.

    Distribución

    Extendido por gran parte de Europa, especialmente por el centro y sur, que alcanza hasta el oeste de Asia. En España se distribuye por los sistemas pirenaico, cantábrico e ibérico.[3]

    Simbología

    Véase simbología del tilo

    Composición química

    Principalmente se utilizan las flores y las brácteas secas, pero también se recolectan las hojas, la corteza y la albura que es la parte blanca de debajo de la corteza del árbol.

    Acciones farmacológicas

    Los flavonoides tienen un efecto ansiolítico, sedante y diurético suave. Los aceites esenciales tienen una acción sedante y antiespasmódica (utilizados por los dolores menstruales). Los mucílagos son demulcentes sobre las mucosas digestivas y respiratorias. Se ha comprobado que los extractos de las flores tienen actividad antifúngica.

    Los componentes de la albura tienen propiedades como reductores de la viscosidad sanguínea, provocan las acciones espasmódicas del tracto digestivo y permiten la relajación del esfínter de Oddi.

    Además la tila es un buen diaforética, que provoca un aumento de sudoración y hace disminuir la temperatura corporal.

    Usos medicinales

    Es apropiado utilizar la tila contra la ansiedad, el insomnio, resfriados, síndromes gripales, tos irritante, asma, indigestiones, migrañas por disfunción hepatobiliar, espasmos gastrointestinales, gastritis ...

    La manera más común de consumir Tilia platyphyllos es haciendo infusiones de sus inflorescencias o de la albura, pero también se utilizan los extractos de las flores para fabricar champús o geles. La albura se utiliza para formar cápsulas y poder tomarlas como pastillas.

    Tienen otras aplicaciones aparte de las medicinales. Se utilizan como árboles decorativos porque proporcionan mucha sombra, se aprovecha su madera que pesa poco y permite trabajar bien y las hojas frescas se consumen en ensaladas.

    Como tomarse una tila

    Las bolsitas o en su defecto la tila en hierba debería de ser de unos 3 gr de inflorescencias por taza agua hervida, dejándolo diez minutos; se pueden tomar hasta un litro diario. Por ejemplo 1 taza después de las comidas y 1 antes de acostarse. De esta manera también mejoramos el descanso aparte de las digestiones. La tila también se puede añadir al agua de baño.[cita requerida]

    Taxonomía

    Tilia platyphyllos fue descrita por Giovanni Antonio Scopoli y publicado en Kew Bulletin 26: 328. 1972.[4]

    Citología
    Etimología

    Titlia: nombre genérico que deriva del griego antiguo ptilon (= ala), por la característica de las brácteas foliáceas que facilita propagación por el viento de las semillas.

    platyphyllos: epíteto latíno que significa "con hojas anchas"[6]

    Sinonimia
    • Tilia officinarum Crantz
    • Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos Scop.
    • Tilia platyphyllos var. grandibracteata Sennen
    • Tilia platyphyllos var. longepedunculata Sennen
    • Tilia valdepubens Sennen

    Nombres vulgares

    • Castellano: teja, teja blanca, tejo blanco, tellón, texa, tey, tilar, tilero, tillera, tilo.[7]

    Galería

    Referencias

    1. Nombre vulgar preferido en castellano, en Árboles: guía de campo; Johnson, Owen y More, David; traductor: Pijoan Rotger, Manuel, ed. Omega, 2006. ISBN 978-84-282-1400-1. Versión en español de la Collins Tree Guide.
    2. Barbadillo Salgado, J.L. (2001). Árboles y Arbustos del Pirineo. Huesca:Pirineo. ISBN 84-87997-85-6.
    3. Galán Cela, P.; Gamarra Gamarra R., García Viñas J.I. (2003). Árboles y Arbustos de la Península Ibérica e Islas Baleares. Madrid:Jaguar. ISBN 84-95537-50-8. La referencia utiliza el parámetro obsoleto |coautores= (ayuda)
    4. «Tilia platyphyllos». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultado el 10 de noviembre de 2012.
    5. Tilia en Flora Ibérica
    6. En Epítetos Botánicos
    7. Sinónimos y nombres vernáculos en Proyecto Anthos - Real Jardín Botánico

     title=
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autores y editores de Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia ES

    Tilia platyphyllos: Brief Summary ( шпански; кастиљски )

    добавил wikipedia ES

    Tilia platyphyllos, tilo de hoja ancha,​ tilo común o tilo de hoja grande, es una especie arbórea perteneciente a la familia de las Malvaceae, muy habitual en los bosques de Europa. Se distingue fácilmente del Tilo de hoja estrecha o silvestre, Tilia cordata.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autores y editores de Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia ES

    Suurelehine pärn ( естонски )

    добавил wikipedia ET

    Suurelehine pärn (Tilia platyphyllos) on pärnaliste sugukonda pärna perekonda kuuluv lehtpuu.[1]

    Levila ja kasvukoht

    Suurelehise pärna levila on Lääne- ja Kesk-Euroopas. Eestisse on suurelehine pärn sisse toodud ja kasvab peamiselt pargipuuna.[2]

    Botaanilised tunnused

    Koor on noorelt valkjashall, vanemas eas hallikaspruun. Võrsed noorelt helepruunid, valkjate karvadega. Lehed on ümmargused, läbimõõt harilikult 6–10 cm pikad, tömpja või südaja alusega, teravneva tipuga, teravsaagja servaga. Alt helerohelised, pealt tumerohelised. Vanemas eas on lehed alt pehmekarvased. Leheroots on kuni 5 cm pikk ja on karvane. Õitsemise aeg on juulis, õisikus on 3–8 õit mõlemast soost. Kollakasvalged õied on meerikkad ja lõhnavad hästi. Õite hea lõhn meelitab ligi putukaid, kes aitavad puud tolmeldada. Vili on pähklisuurune pikal rootsul, kuni 0,9 cm pikk ja pikliku või kerajas kujuga. Pähklikeses on 1–2 halli- või pruunikarvast seemet.

    Suurelehisele pärnale on kõige lähedasem sugulasliik harilik pärn (Tilia cordata). Erinevad selle poolest, et hariliku pärna lehtede alaküljel roodude hargnemiskohtadel on roostjad karvad, aga suurelehisel pärnal on seal valged karvad.[1]

    Kasvutingimused

    Suurelehine pärn on mullastiku suhtes nõudlik. Tormikindel, kuna sammasjuurestik on hästi arenenud.[3]

    Kasutamine

    Puit on kerge, mille tõttu on see väga hinnatud puidutööstuses. Suurelehine pärn on väga hea meetaim, ta talub saastunud õhku ja seetõttu leidub teda põhiliselt haljastuses, kasutatakse mitmeid võravorme.[2]

    Viited

    Välislingid

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Vikipeedia autorid ja toimetajad
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia ET

    Suurelehine pärn: Brief Summary ( естонски )

    добавил wikipedia ET

    Suurelehine pärn (Tilia platyphyllos) on pärnaliste sugukonda pärna perekonda kuuluv lehtpuu.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Vikipeedia autorid ja toimetajad
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia ET

    Ezki hostozabal ( баскиски )

    добавил wikipedia EU

    Ezki hostozabala (Tilia platyphyllos) ezkien familiako zuhaitza da.

    Ezaugarriak

    Hosto erorkorrak dituen zuhaitz sendoa eta hostotsua da ezkia; 30 m garai izan daiteke.

    Zurtoina – Azala

    Ezkiaren enborra zuzena da. Azala grisaxka da, eta arrailak ditu.

    Hostoak

    Hostoak bihotz-formakoak eta zerradunak dira; berde ilunak eta ilegabeak gainaldean, eta zilar-kolorekoak eta pubeszenteak azpialdean.

    Loreak

     src=
    Loreak: txikiak baina usaintsuak

    Udaren hasieran loratzen da ezkia. Loreak horixkak eta usaintsuak dira, eta braktea batetik jaiotzen diren 6-10 lorez osatutako infloreszentzia zintzilikarietan sortzen dira.

    Fruituak

    Fruituak udazkenean heltzen dira.Txikiak, globularrak eta oso iletsuak dira, eta 5 saihets nabarmen dituzte.

    Habitata

    Ezkia trokarte, arroila eta amildegietan bizi da gehienbat, eta baso mistoak eratzen ditu. Kareharrizkoa du berezko lurzorua. Europako erdialdean eta hegoaldean hedatzen da. Euskal Herri osoan dago.

    Erabilera

    Ezkiaren zura biguna eta kalitate handikoa da, eta ebanisterian oso estimatua.

    Lorategiak eta parkeak apaintzeko erabiltzen da ezkia.

    Lore lehorrekin eta brakteekin, infusio diuretiko eta lasaigarriak prestatzen dira. Azalak propietate bronkio-zabaltzaileak eta antiespasmodikoak ditu, eta, beraz, arnas aparatuko gaixotasunen tratamenduetarako erabiltzen da.

    Ezkiaren eztia oso goxoa eta aromatikoa da.

    Erreferentziak

    • Artikulu honen edukiaren zati bat Botanika.wikispaces.com webgunetik hartu da, CC BY-SA 3.0 lizentziapean.


    (RLQ=window.RLQ||[]).push(function(){mw.log.warn("Gadget "ErrefAurrebista" was not loaded. Please migrate it to use ResourceLoader. See u003Chttps://eu.wikipedia.org/wiki/Berezi:Gadgetaku003E.");});
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipediako egileak eta editoreak
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia EU

    Ezki hostozabal: Brief Summary ( баскиски )

    добавил wikipedia EU

    Ezki hostozabala (Tilia platyphyllos) ezkien familiako zuhaitza da.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipediako egileak eta editoreak
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia EU

    Isolehtilehmus ( фински )

    добавил wikipedia FI

    Isolehtilehmus (Tilia platyphyllos) on lehmusten sukuun (Tilia) kuuluva lehtipuulaji. Se on suosittu koristepuuna levinneisyysalueensa luoteis- ja keskiosissa. Risteyttämällä isolehtilehmus metsälehmuksen (Tilia cordata) kanssa saadaan puistolehmus (Tilia × vulgaris).

    Tuntomerkkejä

    Isolehtilehmuksen erottaa muista lehmuksista helpoiten suurista lehdistä ja säännöllisen pyöreästä latvuksesta. Lehtien alapinnalla on hapsikarvoitusta. Rungossa ei ole muhkuroita tai vesoja. Kukinnoissa on vain 2–5 kukkaa. Hedelmät ovat isoja ja voimakassärmäisiä. Isolehtilehmus voi hyvällä kasvupaikalla saavuttaa noin 40 metrin korkeuden, Suomessa kuitenkin enintään 25 m.

    Esiintymisalue

    Isolehtilehmusta tavataan luontaisena Espanjasta ja Isosta-Britanniasta Mustanmeren läheisyyteen. Pohjoisimmat alkuperäiset esiintymät sijaitsevat Lounais-Ruotsissa. Istutettuna laji menestyy hyvin Suomessakin (sisämaassa keskiosiin, rannikolla Peräpohjolaan asti). Se on hiljaittain alkanut leviämään luultavasti viljelykarkulaisena Suomenkin luontoon.


    Lähteet

    Viitteet

    1. Khela, S.: Tilia platyphyllos IUCN Red List of Threatened Species. Version 2016.2. 2013. International Union for Conservation of Nature, IUCN, Iucnredlist.org. Viitattu 5.10.2016. (englanniksi)

    Aiheesta muualla

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedian tekijät ja toimittajat
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia FI

    Isolehtilehmus: Brief Summary ( фински )

    добавил wikipedia FI

    Isolehtilehmus (Tilia platyphyllos) on lehmusten sukuun (Tilia) kuuluva lehtipuulaji. Se on suosittu koristepuuna levinneisyysalueensa luoteis- ja keskiosissa. Risteyttämällä isolehtilehmus metsälehmuksen (Tilia cordata) kanssa saadaan puistolehmus (Tilia × vulgaris).

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedian tekijät ja toimittajat
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia FI

    Tilleul à grandes feuilles ( француски )

    добавил wikipedia FR

    Tilia platyphyllos

     src=
    Gros tilleul de Samoëns

    Le tilleul à grandes feuilles (Tilia platyphyllos Scop.) (syn. T. grandifolia) est un arbre de la famille des Tiliaceae, ou des Malvaceae, sous-famille des Tilioideae, selon la classification phylogénétique. C'est une espèce des régions tempérées d'Europe, souvent plantée comme arbre d'alignement.

    Description

     src=
    Spécimen belge.

    Altitude : jusqu'à 1 800 m.

    Taille : de 30 à 40 m.

    Floraison : d'avril à juin.

    Cycle de vie : jusqu'à 1 000 ans.

    Répartition : en France, il est présent dans la moitié est, dans les Pyrénées et en Corse ainsi que dans le nord du pays. Il manque dans le Midi méditerranéen. Assez rare dans l'état naturel, il est souvent planté en haies.

    Toxicité : comestible.

    Habitat : forêts de montagnes et gorges.

    Fleurs : fleurs en fausse ombelle par 2-5 sur une bractée foliacée.

     src=
    Feuilles.

    Feuilles : grandes feuilles en forme de cœur oblique (10-15 cm), feutrées sur leur face inférieure, à poils jaune-blanc à l'angle des nervures.

    Écorce : lisse et grise, puis formation d'un rhytidome brun foncé à noirâtre, fissuré longitudinalement; sillons étroits et peu profonds; crêtes entrecroisées en réseau[1].

    Tiges : jeunes rameaux luisants, vert côté ombre, brun rougeâtre côté lumière, glabres ou légèrement duveteux, puis glabrescents; ponctués de lenticelles claires allongées.

    Reproduction : fruits durs, à cinq côtes saillantes. Disposés en bouquets, ils sont portés par un long pédoncule muni d'une bractée (aile) étroite, qui facilite leur dispersion par le vent.

    Des rejets sont souvent observés sur le tronc[1].

    Il se distingue de Tilia cordata Mill. (Tilleul à petites feuilles) par la présence d'une pubescence blanchâtre sur la face inférieure des feuilles, à l'aisselle et le long des nervures.

    Historique

    Durant le néolithique, le bois du tilleul était probablement utilisé comme arme. Pierre Pétrequin, éditeur de Construire une maison 3 000 ans av JC nous décrit l'opération : « Il n'est pas indispensable d'abattre les arbres pour les écorcer ; la solution la plus satisfaisante est d'encocher la base des jeunes tilleuls et, depuis le bas, d'arracher par traction les bandes d'écorce qui vont se détacher au niveau des premières branches. Ces bandes d'écorces sont mises à rouir, c'est-à-dire qu'on les immerge pendant un mois en moyenne, sous un tas de pierres pour les plaquer au fond. L'écorce rouie se transforme en excellente filasse, très résistante, qu'il est possible de torsader et de toronner ; à partir d'une écorce de 5 m de long et de 17 cm de largeur, on a réalisé 12 m de corde de 2 cm de diamètre (deux torons), en 30 minutes à deux personnes. »

    En Gaule, le tilleul était l'arbre traditionnel du centre du village, En Allemagne, cet arbre est plus populaire que les chênes : c'est en dessous d'un tilleul que les Germains se rassemblaient pour rendre la justice. Dans les villages, le tilleul servait de point de ralliement pour les assemblées et sous certains des plus vieux on aménageait une petite piste de danse. Dans l'ouest de l'Allemagne plus de 850 noms de localités évoquent les tilleuls mais son utilisation en tisane dans ce pays n'est pas aussi commune qu'en France, voire assez rare.

    Légende

    Le tilleul était appelé "L'arbre sorcier" pour ses pouvoirs curatifs qui étaient attribués à des esprits puissants qui habitaient son écorce. Dans les îles Canaries, à Fierro, existait un tilleul gigantesque que les gens du pays appellent le Garoé, l'Arbre saint ou encore “l'arbre qui pleure”. Les années de sécheresse, il en tombe de l'eau fraîche, suffisamment pour abreuver tous les habitants de l'île, animaux et êtres humains. Cependant, pour les botanistes, le Garoé n'était pas un tilleul mais un laurier endémique des Canaries de l'espèce Ocotea foetens.

    Maladies et parasitoses

     src=
    Galle provoquée par Eriophyes tiliae tiliae.

    Sur les feuilles se forment des galles formées par une réaction des tissus de la tige à la présence d'œufs puis de larves d'acariens. Sur le limbe se développent des galles en cornicules de l'espèce Eriophyes tiliae tiliae, appelée aussi Phytopte du tilleul. À l'aisselle des nervures, se développent des galles velues de l'acarien Eriophyes exilis. Ces excroissances forment une touffe de poils à la base qui obstrue le minuscule opercule de la galle mais affectent très peu la vigueur de l'arbre car les larves quittent l'arbre dès l'automne pour s'installer sur les rameaux, sous l'écorce ou à la base des bourgeons où elles passeront l'hiver.

    Utilisation

    Les miels de tilleul sont appréciés.

    Les fleurs séchées sont utilisées en tisane, seules ou en mélange.

    Le bois est apprécié pour la sculpture car il se travaille facilement. En revanche, il pourrit rapidement et casse avec le temps.

    Le bois de tilleul peut être vendu entre 90 [2].

    Propriétés officinales

    Les feuilles sont émollientes.

    Les fleurs en infusion légère sont sédatives, mais en infusion trop longue et forte elles peuvent provoquer des insomnies.

    L'aubier est cholérétique, diurétique et antispasmodique.

    Notes et références

    1. a et b Jean-Denis Godet, Guide des écorces des arbres d'Europe, pages 232
    2. « Forestiers Privés de l'Ain », sur www.foretsdelain.fr (consulté le 14 mars 2017)

    Voir aussi

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Auteurs et éditeurs de Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia FR

    Tilleul à grandes feuilles: Brief Summary ( француски )

    добавил wikipedia FR

    Tilia platyphyllos

     src= Gros tilleul de Samoëns

    Le tilleul à grandes feuilles (Tilia platyphyllos Scop.) (syn. T. grandifolia) est un arbre de la famille des Tiliaceae, ou des Malvaceae, sous-famille des Tilioideae, selon la classification phylogénétique. C'est une espèce des régions tempérées d'Europe, souvent plantée comme arbre d'alignement.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Auteurs et éditeurs de Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia FR

    Tileiro de folla grande ( галициски )

    добавил wikipedia gl Galician

    O tileiro de folla grande[1] (Tilia platyphyllos),o tileiro común, é unha especie arbórea pertencente á familia das tiliáceas, moi habitual nos bosques de Europa. En Galiza só aparece coma ornamental.

    Descrición

    Árbore caducifolia de copa de forma piramidal, co toro de casca cinsenta, gretada lonxitudinalmente, e que pode acadar grande altura (uns 30m). Pólas e xemas de cor avermellada. Follas de 6–12 cm de lonxitude, de forma orbicular-ovada, dentada e punteadas, face verde botella e parte do envés algo esvaecido, rematan nun longo e evidente pico. Flores miúdas de 5 pétalos brancas ou amarelentas moi recendentes. Reúnense en feixes de entre 2 e 7 collidos por un longo rabiño que pendura dunha especie de folliña a xeito de lingüeta. Esta folliña (bráctea) é moi rechamangueira e característica, un tanto fibrosa e de cor verde pálida. Froito ovalado, moi viloso e con 5 costelas que resaltan, polo menos cando maduro. Contén de 1 a 2 sementes. Madura a finais do verán ou polo outono. A casca é cinsenta, lisa en exemplares novos e rachada ao longo nos máis idosos. Ramiñas de cor parda avermellada ou verdosas, ao principio e aveludadas. Florea a final de primavera e no verán.[2]

     src=
    As flores son moi pequenas mais moi recendentes
     src=
    Follas e froitos de T. platyphyllos
     src=
    Casca en exemplar novo de T. platyphyllos

    Citoloxía

    Hábitat

    Especie bastante esixente en humidade, pode medrar en solos calcarios ou silíceos. Chega a formar mouteiras monoespecíficas. fragas de abas rochosas, foces e cavorcos. Medra espallado nas fragas caducifolias onde adoita aparecer na compaña de carballos(caxigos, veriños etc), piñeiros, abeleiras, faias, pradairos, capudres e freixos.

    Distribución

    Atópase espallado por gran parte de Europa, especialmente polo centro e sur, chegando até o oeste de Asia. Na península Ibérica aparece nos Pireneos, no Cordal Cantábrico e no Sistema Ibérico.[4] Non chega aos montes galegos.

    Sinónimos

    • Tilia officinarum Crantz
    • Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos Scop.
    • Tilia platyphyllos var. grandibracteata Sennen
    • Tilia platyphyllos var. longepedunculata Sennen
    • Tilia valdepubens Sennen

    Galería

    Notas

    1. Nome vulgar galego favorito en Termos Esenciais de Botánica, Comisión de Normalización Lingüística da Escola Politécnica Superior de Lugo, Universidade de Santiago de Compostela, 2002
    2. Barbadillo Salgado, J.L. (2001). Árboles y Arbustos del Pirineo. Huesca:Pirineo. ISBN 84-87997-85-6.
    3. Tilia en Flora Ibérica
    4. Galán Cela, P.; Gamarra Gamarra R., García Viñas J.I. (2003). Árboles y Arbustos de la Península Ibérica e Islas Baleares. Madrid:Jaguar. ISBN 84-95537-50-8.

    Véxase tamén

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autores e editores de Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia gl Galician

    Tileiro de folla grande: Brief Summary ( галициски )

    добавил wikipedia gl Galician

    O tileiro de folla grande (Tilia platyphyllos),o tileiro común, é unha especie arbórea pertencente á familia das tiliáceas, moi habitual nos bosques de Europa. En Galiza só aparece coma ornamental.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autores e editores de Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia gl Galician

    Zažna lipa ( горнолужички )

    добавил wikipedia HSB

    Zažna lipa (Tilia platyphyllos) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow (Malvaceae).

     src=
    Zažna lipa. a: hałužka, b: kćenje, c: próškowe łopješka, d: pěstka, e: płody, f, g: symjenja
     src=
    Detail zažneje lipy
     src=
    Ilustracija
     src=
    Łopjena zažneje lipy

    Wopis

    Zažna lipa je w lěće zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 30 do 40 metrow.

    Króna je šěroka, kulojta a husta. Zdónk je dołhi a runy.

    Skora je na spočatku ćmowošěra abo brunošěra, pozdźišo je skorata a njese huste rjapy a lajsty.

    Młode wurostki su zwjetša čerwjenojće-brune a móškate. Skora młodych hałuzow při sorće Rubra je błyšćaca čerwjena.

    Korjenjowy system je daloko rozhałuzowany. Čopojty korjeń je sylny.

    Zymske pupki su čerwjenojte a njesu 2-5 šupiznow. Wone su jejkojte hač křiwje-jejkojte a na kónčku kosmate, ale kónčki pupk faluje.

    Łopjena

    Łopjena docpěja dołhosć wot 5 hač 16 cm, su dwurynčkowe, křiwje jejkojte hač křiwje wutrobojte, skerje mjechke a ćeńke, na hornim boku ćmowozelene, na spočatku kosmate, na delnim boku zelene. Jich stołpik docpěje dołhosć wot 3 hač do 5 cm a je móškojće kosmaty. Łopjency maja rozdźělnu wulkosć, z dołhosću wot hač do 15 cm a ze šěrokosću wot hač do 12 cm, při čimž we wobłuku štomoweje króny su často mjeńše a na wódnych prućinach docpěja dołhosć wot hač do 25 cm. Kroma łopjena je wótro rězana.

    Kćenja

    Kćěje w juniju. Žołtojte, dwusplažne kćenja steja po dwěmaj hač po pjećoch we kwětnistwje a docpěja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Wone su ze swětłym, křidleškojtym, 5 hač 12 cm dołhim nošnym łopješkom zarosćene a po mjedźe wonja. Nimo toho wone njesu pjećličbnu wobalku. Keluškowe łopješka su dołhojće-jejkojte, w směrje kónčka kosmate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 6 mm. Krónowe łopješka su wopak dołhojće-jejkojte, do spódka zwuzčene, rozšěrjene a docpěja dołhosć wot 6 hač do 8 mm. 25 hač 30 próškowych łopješkow tróšku krónowe łopješka přesahuje, při čimž sterilne próškowe łopješka faluja. Płódnik njesu dołhu pěstu a pjeć pěstkowych lapow.

    Płody

    Tołstosćěnaty, drjewjane worjechowe płody su kulowate hač krušwojte, pjećhranite, rjapikate, šěropjelsćojće kosmate a docpěja dołhosć wot 8 hač do 9 mm (~1 cm) a šěrokosć wot 7 hač do 8 cm. Płódnistwo njese 7-8 cm dołhe, 14-18 cm šěroke křidleška a docpěje dołhosć wot hač do 10 cm. Płody w septembrje dozrawja.

    Stejnišćo

    Rosće we wudolinowych a bukowo-lipowych hórskich lěsach, lipowo-klonowych lěsach, klonowo-jasnikowo-wjazowych hórskich a zwisowych lěsach, ale tež na zasypkowych zwisach wutwori wobrosty. Ma radšo wutkate a bazowe, často wapnite hač na prawym měrje kisałe, kamjentne hlinjane pódy.

    Rozšěrjenje

    Rostlina je w zapadnej, srjedźnej a juhowuchodnej Europje rozšěrjena, ale tež rozpjeršowane w Małej Aziji a w Kawkazu wustupuje. Ale faluje w zapadnym a južnym dźělu iberiskeje połkupy, na britiskich kupach a w najwjetšim dźělu Skandinawiskeje, na Sardinje a Sicilskej, ale tež w madźarskej runinje.

    We wuměłstwje a kulturje

    W lěće 2001 bu listowa znamka wot Deutsche Post AG z wobrazom zažneje lipy wudata. Na tej je hódnota wot 110 pjenježkow a 0,56 € ćišćana.

    Zwobrazowany štom steji w městnych dźělu Himmelsberg města Kirchhain.

    Nóžki

    1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 238.
    2. W internetowym słowniku: Linde

    Žórła

    • Botanica, Bäume und Sträucher, Über 2000 Pflanzenporträts, ISBN 978-3-8331-4467-7, strona 908 (němsce)
    • Bruno P. Kremer: Steinbachs Naturführer Bäume & Sträucher, ISBN 978-3-8001-5934-5, strona 278 (němsce)
    • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 438 (němsce)
    • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 402 (němsce)
    • Ulrich Hecker: BLV Handbuch Bäume und Sträucher, ISBN 978-3-8354-0021-4, strony 262-265 (němsce)
    • Kral, Jurij: Serbsko-němski słownik hornjołužiskeje rěče. Maćica serbska, Budyšin (1927)
    • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
    • Völkel, Pawoł: Hornjoserbsko-němski słownik, Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin (1981)

    Eksterne wotkazy

    Commons
    Hlej wotpowědne dataje we Wikimedia Commons:
    Zažna lipa
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia HSB

    Zažna lipa: Brief Summary ( горнолужички )

    добавил wikipedia HSB

    Zažna lipa (Tilia platyphyllos) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow (Malvaceae).

     src=Zažna lipa. a: hałužka, b: kćenje, c: próškowe łopješka, d: pěstka, e: płody, f, g: symjenja src=Detail zažneje lipy src=Ilustracija src=Łopjena zažneje lipy
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia HSB

    Fagurlind ( исландски )

    добавил wikipedia IS

    Fagurlind (fræðiheiti: Tilia platyphyllos) er lauffellandi tré eða runni af stokkrósaætt. Tréð verður um 30 m hátt og 20 m breitt í heimkynnum sínum.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Höfundar og ritstjórar Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia IS

    Tilia platyphyllos ( италијански )

    добавил wikipedia IT

    Il tiglio nostrano (Tilia platyphyllos Scop.), noto anche col nome di tiglio nostrale è un albero caducifoglio della famiglia delle Malvacee.[2]

    Descrizione

    Albero alto fino a 40 m, a foglie caduche, cuoriformi, a margine seghettato, con la pagina inferiore pubescente, con ciuffetti di peli biancastri negli angoli delle nervatura, che a maggio-giugno portano all'ascella i fiori profumati, forniti di brattea, di colore bianco-giallastro e riuniti in infiorescenze pendenti formate da 2-5 fiori ermafroditi, i frutti sono piccole capsule con costole sporgenti, ed endocarpo duro e legnoso.

    Ibridazione e distinzione da specie simili

    Tilia platyphyllos è diffuso nell'Europa continentale e nel Caucaso

    In Italia esistono, allo stato spontaneo, solo due specie di tigli, ossia questa specie e Tilia cordata. Le due specie si ibridano fra loro dando origine a Tilia × europaea (detto anche Tilia × vulgaris), entità sovente usata nei parchi urbani e nelle alberature. La distinzione fra le due specie pure non è difficile, se si osservano le piante con attenzione, e può basarsi su questi elementi:

    • la dimensione delle foglie, di massimo 8 cm in T. cordata e fino a 15 cm in T. platyphyllos (tuttavia nei ricacci emessi a seguito di potature o ceduazioni, le foglie di entrambe le specie possono essere molto più grandi);
    • la pagina inferiore delle foglie: entrambe le specie presentano ciuffi di peli all'ascella delle nervature, ma questi ciuffi sono color mattone in T. cordata e biancastri in T. platyphyllos;
    • il frutto: quello di T. cordata è piccolo, massimo 8 mm di diametro, senza costolature evidenti e, schiacciato fra le dita, si rompe facilmente; quello di T. platyphyllos è più grosso, con 5 costole pronunciate e molto più resistente;
    • le gemme: nel T. cordata sono visibili 2 scaglie (perule), in T. platyphyllos se ne vedono 3;
    • i giovani rametti del T. cordata sono glabri, ossia lisci, mentre quelli del T. platyphyllos sono coperti da una sottile peluria, sono cioè pubescenti.

    Usi

    È molto noto anche come pianta mellifera, è bottinata dalla api ottenendo un miele, spesso monoflorale, che ha cristallizzazione lenta.

    Il legno di questo tiglio è usato al pari di quello dell'altra specie simile, Tilia cordata.

    Note

    1. ^ (EN) Khela, S. 2013, Tilia platyphyllos, su IUCN Red List of Threatened Species, Versione 2020.2, IUCN, 2020. URL consultato il 22 gennaio 2022.
    2. ^ (EN) Tilia platyphyllos, su Plants of the World Online, Royal Botanic Gardens, Kew. URL consultato il 22 gennaio 2022.

     title=
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autori e redattori di Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia IT

    Tilia platyphyllos: Brief Summary ( италијански )

    добавил wikipedia IT

    Il tiglio nostrano (Tilia platyphyllos Scop.), noto anche col nome di tiglio nostrale è un albero caducifoglio della famiglia delle Malvacee.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autori e redattori di Wikipedia
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia IT

    Didžialapė liepa ( литвански )

    добавил wikipedia LT

    Didžialapė liepa (lot. Tilia platyphyllos) – dedešvinių (Malvaceae) šeimos medis, kilęs iš žemyninės Europos. Vėliau buvo sodinamas pietryčių Didžiojoje Britanijoje kur paplitęs kalkinis dirvožemis.

    Tai siaurų aptakų medis, augantis vidutiniu tempu ir pasiekiantis 40 m aukštį. Jauni stiebeliai rausvai rudi, bet vėliau žievė tampa tamsiai pilka su smulkiais įtrūkimais ir vagelėmis. Šakelės yra rausvai žalios ir šiek tiek plaukuotos. Lapija sudaryta paprastai, pakaitomis išdėstyti lapai. Didžialapės liepos lapai yra didesni už mažalapės liepos. Jų ilgis nuo 6 iki 9 cm (išskirtiniais atvejais 15 cm). Jie ovalus, širdiški ties viduriu tamsiai žalios spalvos, kitoje pusėje su balkšvais plaukeliais. Lapkotis paprastai yra 3-4 cm ilgio, bet gali svyruoti tarp 1,5-5 cm. Rudenį lapų spalva svyruoja nuo gelsvai žalios iki geltonos. Žiedeliai nedideli kvepiantys, gelsvai baltos spalvos ant šakos išsidėstę nusvirusiomis grupelėmis nuo 3 iki 4. Apdulkinami bičių. Vaisius mažas, apvalus, plaukuotas, kreminės spalvos riešutėlis, kurio skersmuo 1 cm ar mažiau.

    Didžialapė liepa dažniausiai sodinama kaip dekoratyvinis medis parkuose. Naudojama sukurti šešėliui arba apsaugai nuo vėjo. Yra kelios veislės, kurios populiarios, tai – Tilia platyphyllos 'Asplenifolia, 'Filicifolia Nova', 'Laciniata', 'Vitifolia' – karpytalapiai; 'Aurea' – geltonais ūgliais, gesvais lapais, 'Rubra' – raudonais ūgliais, 'Prince's Street' ir 'Streetwise' – stačiašakiai, žiemą raudonais ūgliais, 'Pendula' – svyruoklinis.

     src=
    Didžialapės liepos lapai ir žiedai

    Vikiteka

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia LT

    Zomerlinde ( холандски; фламански )

    добавил wikipedia NL

    De zomerlinde (Tilia platyphyllos) of grootbladige linde is een lindesoort die in Europa in het wild voorkomt, echter niet zo ver noordelijk als de winterlinde (Tilia cordata). Tevens wordt de soort gekweekt als sierboom. De hoogte kan 40 m bedragen. Lindes zijn populair doordat ze zomers een aangename geur verspreiden.

    Botanische beschrijving

    De kroon is hoog en kegelvormig. De takken groeien opwaarts. De twijgen zijn roodachtig groen en behaard.

    De bladeren zijn rond of eirond met een toespitsing aan de top. De bladranden zijn scherpgezaagd. Zoals de naam aangeeft, zijn de bladeren een stuk groter dan die van de winterlinde: 6-15 cm × 6-15 cm groot. De bladsteel is harig en heeft een lengte van gemiddeld 3 cm. Het blad is aan de bovenzijde donkergroen en behaard; aan de onderzijde is het bleker en is voorzien van witte haartjes op de nerven.

    De bloemen zijn geelachtig wit. Ze hangen in groepjes van drie of vier bij elkaar. Er is een witachtig groen schutblad van 5-12 cm lang.

    De boom draagt ronde vruchten met een doorsnede van 1 cm of iets minder. Elke vrucht heeft drie tot vijf ribben en is dichtbedekt met haartjes.

    Externe link

    Wikimedia Commons Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Tilia platyphyllos op Wikimedia Commons.
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia-auteurs en -editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia NL

    Zomerlinde: Brief Summary ( холандски; фламански )

    добавил wikipedia NL

    De zomerlinde (Tilia platyphyllos) of grootbladige linde is een lindesoort die in Europa in het wild voorkomt, echter niet zo ver noordelijk als de winterlinde (Tilia cordata). Tevens wordt de soort gekweekt als sierboom. De hoogte kan 40 m bedragen. Lindes zijn populair doordat ze zomers een aangename geur verspreiden.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia-auteurs en -editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia NL

    Storlind ( норвешки )

    добавил wikipedia NO

    Storlind (Tilia platyphyllos) er et løvtre av lindeslekten innenfor kattostfamilien. Sammen med arten lind (Tilia cordata) kan den danne den dyrkede hybriden parklind (Tilia × europaea, eller Tilia cordata × platyphyllos).

    Stammen er glatt nederst uten stammeskudd. Årsskuddene er hårete. Bladplatene er mye større enn hos vanlig lind (Tilia cordata); hos storlind er de inntil 15 cm lange. Formen er den samme skjeve og hjerteformede, men hos storlind er de ikke like sirkelrunde i proporsjonene som hos lind. Bladstilken og begge sider av bladene er hårete. Hårduskene i nervevinklene på undersiden er hvite, ikke brune som hos lind. Blomsterkvasten har 2–5 blomster hengende, mens de to nøttene i hver fruktkvast er om lag 10 mm store. Nøtten har 5 tydelige lister, mens nøtten hos vanlig lind er omtrent helt glatt. Røttene kan være kraftige og klumpete over bakken.[1][2][3]

    Dette er et stort tre som i Mellom-Europa blir 30–40 meter høyt med stammediameter på 1 meter. I Skandinavia blir det opptil 25 meter høyt. Storlind er en typisk art for de mellomeuropeiske løvskogene, og den vokser også i fjellskoger i middelhavslandene. Utbredelsen strekker seg fra Frankrike og Nord-Spania østover til Moldova, Nord-Hellas og vestlige Tyrkia. Arten har nordlige utposter i det sørvestlige Storbritannia, sørøstlige Danmark og spredt langs vestkysten av Sverige til Bohuslän. I Anatolia, Kaukasia og Nord-Iran vokser en nærstående art, Tilia rubra, som har rødlige skudd og snaue blad.[2][4][5]

    Storlind er vanlig plantet i parker og langs gater i alle tempererte strøk, og den er også svært mye brukt i Norge. Arten finnes forvillet nordover til Trøndelag, men mangler på Vestlandet. Noen av de norske funnene i Østfold har vært omdiskutert, og en har ment at de kunne være opprinnelig viltvoksende. Arten hadde derfor status som kritisk truet i tidligere utgaver av Nasjonal rødliste, men den betraktes nå som fremmed i hele det norske utbredelsesområdet. I Fremmedartslista 2018 er storlind vurdert til høy risiko på grunn av stort invasjonspotensial og liten økologisk effekt.[3][6][7]

    Galleri

    Referanser

    1. ^ B. Mossberg og L. Stenberg (2016). Gyldendals store nordiske flora. Gyldendal. s. 389. ISBN 978-82-05-42485-2.
    2. ^ a b «Bohuslind». Den virtuella floran. Besøkt 12. februar 2015.
    3. ^ a b A. Mitchell (1977). Trær i skog og hage. Oversatt av I. Gjærevoll. Tiden. s. 358. ISBN 82-10-01282-7.
    4. ^ E. Eaton, G. Caudullo og D. de Rigo (2016). «Tilia cordata, Tilia platyphyllos and other limes in Europe: distribution, habitat, usage and threats». I J. San-Miguel-Ayanz m.fl. European Atlas of Forest Tree Species (PDF). Luxembourg: Publication Office of European Union. ISBN 978-92-79-52833-0.
    5. ^ H. Zare, T. Amini og M. Assadi (2012). «A review of the genus Tilia L. (Tiliaceae) in Iran, new records and new species». Iran. J. Bot. 18 (2): 175–190. ISSN 1029-788X.
    6. ^ «Tilia platyphyllos». Fremmedartsbasen 2018. Besøkt 5. august 2018.
    7. ^ H.H. Grundt, A.K. Brysting og R. Elven (2015). «Storlind Tilia platyphyllos i Østfold og Norge: rød eller svart?». Blyttia. 73 (1): 13–22. ISSN 0006-5269.

    Eksterne lenker

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia forfattere og redaktører
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia NO

    Storlind: Brief Summary ( норвешки )

    добавил wikipedia NO

    Storlind (Tilia platyphyllos) er et løvtre av lindeslekten innenfor kattostfamilien. Sammen med arten lind (Tilia cordata) kan den danne den dyrkede hybriden parklind (Tilia × europaea, eller Tilia cordata × platyphyllos).

    Stammen er glatt nederst uten stammeskudd. Årsskuddene er hårete. Bladplatene er mye større enn hos vanlig lind (Tilia cordata); hos storlind er de inntil 15 cm lange. Formen er den samme skjeve og hjerteformede, men hos storlind er de ikke like sirkelrunde i proporsjonene som hos lind. Bladstilken og begge sider av bladene er hårete. Hårduskene i nervevinklene på undersiden er hvite, ikke brune som hos lind. Blomsterkvasten har 2–5 blomster hengende, mens de to nøttene i hver fruktkvast er om lag 10 mm store. Nøtten har 5 tydelige lister, mens nøtten hos vanlig lind er omtrent helt glatt. Røttene kan være kraftige og klumpete over bakken.

    Dette er et stort tre som i Mellom-Europa blir 30–40 meter høyt med stammediameter på 1 meter. I Skandinavia blir det opptil 25 meter høyt. Storlind er en typisk art for de mellomeuropeiske løvskogene, og den vokser også i fjellskoger i middelhavslandene. Utbredelsen strekker seg fra Frankrike og Nord-Spania østover til Moldova, Nord-Hellas og vestlige Tyrkia. Arten har nordlige utposter i det sørvestlige Storbritannia, sørøstlige Danmark og spredt langs vestkysten av Sverige til Bohuslän. I Anatolia, Kaukasia og Nord-Iran vokser en nærstående art, Tilia rubra, som har rødlige skudd og snaue blad.

    Storlind er vanlig plantet i parker og langs gater i alle tempererte strøk, og den er også svært mye brukt i Norge. Arten finnes forvillet nordover til Trøndelag, men mangler på Vestlandet. Noen av de norske funnene i Østfold har vært omdiskutert, og en har ment at de kunne være opprinnelig viltvoksende. Arten hadde derfor status som kritisk truet i tidligere utgaver av Nasjonal rødliste, men den betraktes nå som fremmed i hele det norske utbredelsesområdet. I Fremmedartslista 2018 er storlind vurdert til høy risiko på grunn av stort invasjonspotensial og liten økologisk effekt.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia forfattere og redaktører
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia NO

    Tilia platyphyllos ( Pms )

    добавил wikipedia PMS
    Drapò piemontèis.png Vos an lenga piemontèisa Për amprende a dovré 'l sistema dle parlà locaj ch'a varda sì.

    Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.

    Distribussion

    Da finì.

    Notissie

    Da finì.

    Arferiment bibliogràfich për chi a veul fé dj'arserche pì ancreuse

    • Tilia platyphyllos Scop.
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia PMS

    Tilia platyphyllos: Brief Summary ( Pms )

    добавил wikipedia PMS

    Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.

    Distribussion

    Da finì.

    Notissie

    Da finì.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia authors and editors
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia PMS

    Lipa szerokolistna ( полски )

    добавил wikipedia POL
     src=
    Pokrój
     src=
    Liście
     src=
    Lipa szerokolistna w Pstrążnej (pomnik przyrody)

    Lipa szerokolistna, lipa wielkolistna (Tilia platyphyllos L.) – gatunek drzewa należący do rodziny ślazowatych. Występuje w Europie i w Turcji[2]. W Polsce występuje głównie na południu i jest rzadsza od lipy drobnolistnej.

    Morfologia

    Pokrój
    Duże drzewo liściaste, osiągające wysokość do 40 m. Korona jest gęsta i rozłożysta. Szerokość pnia może dochodzić nawet do 5 m, a obwód do 16 m. Drzewo długowieczne – może żyć nawet 1000 lat. Gałązki roczne często są owłosione. Kora szarobrązowa, mniej popękana, niż u lipy drobnolistnej.
    Liście
    Ulistnienie skrętoległe. Duże liście (7–12 cm długości), wyraźnie większe niż u lipy drobnolistnej, sercowato jajowate, z obu stron zielone, u nasady nieco niesymetryczne. Wierzchołek spiczasty, brzegi blaszki liściowej piłkowane. Spodnia strona liści, a czasami także górna miękko, delikatnie owłosiona. Na spodniej stronie kątów bocznych nerwów występują kępki białych włosków.
    Kwiaty
    Kwiaty wyrastają pojedynczo lub pęczkami po 2–5, są zwisające. Mają dość długą szypułkę i w dolnej części podługowatą podsadkę. Całe kwiaty mają jasnożółtą barwę i wydzielają intensywny, przyjemny zapach. Ich pręciki są zbliżone wielkością do płatków korony. Kwiaty mają miodniki i są owadopylne. Podczas kwitnienia są odwiedzane przez ogromne ilości pszczół. Kwiaty są dużo większe niż u lipy drobnolistnej. Kwitnie od czerwca do lipca – dwa tygodnie wcześniej, niż lipa drobnolistna.
    Owoc
    Orzech, filcowato owłosiony z 5 żeberkami, z silnie zdrewniałą łupiną i ze skrzydełkiem (pochodzącym z podsadki kwiatu). Roślina wiatrosiewna.

    Biologia i ekologia

    Megafanerofit. Siedlisko: lasy liściaste i zarośla. Występuje głównie na niżu i w niższych położeniach górskich (naturalny zasięg do 800 m n.p.m., wyżej niż lipa drobnolistna). Wymaga gleb żyznych. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Tilio-platyphylli-Acerion pseudoplatani i Ass. Aceri platanoidis-Tiletum platyphylli[3].

    Zastosowanie

    Roślina lecznicza[4][5][6]
    • Surowiec zielarski: Kwiatostan lipy (Inflorescentia Tiliae) syn. kwiat lipowy (Flos Tiliae). Surowca dostarczają 2 gatunki lip: drobnolistna i szerokolistna. Kwiatostan jest barwy żółtawozielonej, złożony zwykle z 2–7 kwiatów o średnicy do 15 mm z 5 działkami kielicha oraz płatkami korony[7]. Zapach aromatyczny, przyjemny i delikatny, smak słaby śluzowato-słodki. Surowiec zawiera jako główne składniki czynne związki flawonoidowe (około 1%), śluz (około 3%) oraz olejek eteryczny. Dotychczas poznano ponad 20 związków flawonoidowych występujących w kwiatostanie lipy – są to głównie pochodne glikozydowe kwercetyny, kemferolu i akacetyny. Na specjalną uwagę zasługuje tilirozyd. Olejek eteryczny występuje w ilości 0,02–0,05%. W jego skład wchodzi przyjemnie pachnący farnezol (0,3–5%), kilka węglowodorów alifatycznych (do 50%), geraniol, eugenol oraz inne związki. Pewne znaczenie ma również śluz, z którego podczas hydrolizy powstają kwasy uronowe (do 40%), metylopentozy (około 12%) i heksozy (około 50%). Ponadto surowiec zawiera do 2% garbników i leukoantocyjanidyny.
    • Działanie: Preparaty wykonane z tego surowca są tradycyjnie używane jako środki napotne w postaci naparów szczególnie w lekkich przeziębieniach. Właściwości napotne oraz przeciwzapalne mogą być związane z zawartością wszystkich wymienionych składników (szczególnie flawonoidów i śluzu). W przypadku choroby przebiegającej z gorączką napary lub odwary z kwiatów lipy łagodnie zwiększają wydzielanie potu i poprawiają nieco transpirację i perspirację skóry. Lipa skutecznie działa napotnie nie tylko po wypiciu naparu, ale także użyta do kąpieli. Działanie to polega częściowo na bezpośrednim pobudzeniu czynności gruczołów potowych, a także, w pewnym stopniu, na zwiększeniu ich wrażliwości na bodźce przekazywane przez nerwy układu współczulnego przewodu pokarmowego i narządów rodnych kobiet. Zmniejszają one nieznacznie napięcie mięśni gładkich, pobudzają w niewielkim stopniu wydzielanie soku żołądkowego, wzmagają przepływ żółci do dwunastnicy, wydalanie moczu, wpływają na konsystencję krwi, obniżają nieznacznie jej lepkość i przeciwdziałają agregacji krwinek czerwonych. Znane są również właściwości lipy jako dobrego środka uspokajającego, który znosi napięcie i nadmierne pobudzenie układu nerwowego.
    • Dawkowanie: Napar z kwiatów lipy przygotowuje się zalewając 2 szklankami wrzącej wody 1,5 łyżki surowca i 15 minutowe zaparzanie pod przykryciem. Po kolejnych 10 min należy napar przecedzić. Pić po ½ szklanki 3 razy dziennie po jedzeniu.
    • Zbiór i suszenie: Do celów leczniczych kwiatostany lipy (z podsadkami) zbiera się podczas kwitnienia pod koniec czerwca lub w lipcu, w czasie suchej pogody. Zbiór jest przeprowadzany z dziko rosnących lub sadzonych drzew. Obcina się szczyty gałązek, a następnie ręcznie obrywa kwiatostany, które suszy się w miejscu zacienionym i przewiewnym w temperaturze do 40 °C.

    Inne zastosowania

    • Z drewna wypala się węgiel drzewny stosowany w lecznictwie.
    • Roślina miododajna
    • Sztuka kulinarna: z kwiatostanów lipy można przyrządzać wartościową herbatę, z nasion można otrzymywać bardzo dobry olej jadalny, jednak szybko jełczejący.
    • Jej miękkie drewno ma zastosowanie w rzeźbiarstwie i jest przydatne na wyroby tokarskie. Z drewna lipowego wykonano np. ołtarz Wita Stwosza i liczne rzeźby w kościołach. Wykonuje się z niego okleiny, zapałki, przyrządy kreślarskie, zabawki, modele i formy odlewnicze. Nie nadaje się w budownictwie na elementy zewnętrzne.
    • Z jej łyka wytwarza się plecionki i maty.
    • Wykorzystuje się ją do wytwarzania preparatów kosmetycznych
    • Roślina ozdobna: często sadzona w parkach, a także przy domach, drogach i alejach. Jest odporna na mróz. Szkodzą jej duże zanieczyszczenia powietrza.

    Ciekawostki

    Przypisy

    1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-02-02].
    2. a b Germplasm Resources Information Network (GRIN). [dostęp 2010-09-24].
    3. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.
    4. W. Olechnowicz-Stępień, E. Lamer-Zarawska: Rośliny lecznicze stosowane u dzieci. Wyd. III poprawione i uzupełnione. Warszawa: Państwowy Zakład Wydawnictw Lekarskich, 1992, s. 261. ISBN 83-200-1594-4.
    5. A. Ożarowski, W. Jaroniewski: Rośliny lecznicze i ich praktyczne zastosowanie. Warszawa: Instytut Wydawniczy Związków Zawodowych, 1987, s. 436. ISBN 83-202-0472-0.
    6. Stanisław Kohlmünzer: Farmakognozja: podręcznik dla studentów farmacji. Wyd. V unowocześnione. Warszawa: Wydawnictwo Lekarskie PZWL, 2003, s. 669. ISBN 83-200-2846-9.
    7. Polskie Towarzystwo Farmaceutyczne: Farmakopea Polska VIII. Warszawa: Urząd Rejestracji Produktów Leczniczych, Wyrobów Medycznych i Produktów Biobójczych, 2008, s. 3491. ISBN 978-8388157-53-0.

    Bibliografia

    • Jindřich Krejča, Jan Macků: Atlas roślin leczniczych. Warszawa: Zakł. Nar. im. Ossolińskich, 1989. ISBN 83-04-03281-3.
    • W. Kulesza: Klucz do oznaczania drzew i krzewów. Warszawa: PWRiL, 1955.
    • Anna Mazerant-Leszkowska: Mała księga ziół. Warszawa: Inst. Wyd. Zw. Zawodowych, 1990. ISBN 83-202-0810-6.
    • Zbigniew Podbielkowski: Słownik roślin użytkowych. Warszawa: PWRiL, 1989. ISBN 83-09-00256-4.
    • Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
    p d e
    Rodzime drzewa i krzewy Polski na podstawie Krytycznej listy roślin naczyniowych Polski (Mirek i in. 2002)Nagonasienne Drzewa i krzewy Okrytonasienne Krzewy i pnącza Drzewa
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autorzy i redaktorzy Wikipedii
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia POL

    Lipa szerokolistna: Brief Summary ( полски )

    добавил wikipedia POL
     src= Pokrój  src= Liście  src= Lipa szerokolistna w Pstrążnej (pomnik przyrody)

    Lipa szerokolistna, lipa wielkolistna (Tilia platyphyllos L.) – gatunek drzewa należący do rodziny ślazowatych. Występuje w Europie i w Turcji. W Polsce występuje głównie na południu i jest rzadsza od lipy drobnolistnej.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autorzy i redaktorzy Wikipedii
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia POL

    Tei cu frunza mare ( романски; молдавски )

    добавил wikipedia RO

    Teiul cu frunza mare, sau Tilia platyphyllos, este arbore, ce face parte din familia Tiliaceae. Acesta este răspândit în aproape toată Europa, în afară de zonele nordice reci. Arborele poate atinge o înălțime medie de 30 m, uneori până la 35 m, având un ritm de creștere destul de redus. Frunzele sunt mari, având un diametru de până la 15 cm.

    Utilizarea economică

    Teiul cu frunnza mare este un arbore melifer.

    Proprietăți curative

    Legături externe

    Commons
    Wikimedia Commons conține materiale multimedia legate de Tei cu frunza mare
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia autori și editori
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia RO

    Tei cu frunza mare: Brief Summary ( романски; молдавски )

    добавил wikipedia RO

    Teiul cu frunza mare, sau Tilia platyphyllos, este arbore, ce face parte din familia Tiliaceae. Acesta este răspândit în aproape toată Europa, în afară de zonele nordice reci. Arborele poate atinge o înălțime medie de 30 m, uneori până la 35 m, având un ritm de creștere destul de redus. Frunzele sunt mari, având un diametru de până la 15 cm.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia autori și editori
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia RO

    Lipa veľkolistá ( словачки )

    добавил wikipedia SK

    Lipa veľkolistá (Tilia platyphyllos) je strom z čeľade slezovité (Malvaceae).

    Opis

    Dorastá do výšky 40 metrov, kôra má šedú farbu. Kvety sú žltkasté.

    Použitie

    Lipa je považovaná za liečivú rastlinu. Z kvetov sa robí napríklad čaj, ktorý posilňuje imunitný systém.[chýba zdroj]

    Významné stromy

    Galéria

    Iné projekty

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autori a editori Wikipédie
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia SK

    Lipa veľkolistá: Brief Summary ( словачки )

    добавил wikipedia SK

    Lipa veľkolistá (Tilia platyphyllos) je strom z čeľade slezovité (Malvaceae).

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Autori a editori Wikipédie
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia SK

    Bohuslind ( шведски )

    добавил wikipedia SV

    Bohuslind (Tilia platyphyllos Scop.) är ett ädellövträd i familjen malvaväxter. Den skiljs från skogslinden främst genom att dess blad är större (6–15 cm, jämfört med skogslindens 3–7 cm). Bohuslinden har även håriga blad, tydligare tvärnerver och vita hårtofsar i nervvinklarna, till skillnad mot skogslindens bruna.[1]

    Utseende och blomning

    Bohuslinden blir 10–30 meter hög och har röd-gröna, svagt håriga kvistar. Bladen är mjukhåriga, skarpt sågtandade och har hjärtformad bas. Blomningen sker i juli och blommorna hänger i knippen med 2–5 (oftast 3–4)[2] vita blommor. Nöten blir hård med tjockt skal och har fem åsar.

     src=
    Tysklands äldsta träd, en 1200 år gammal bohuslind

    Utbredning och ekologi

    Bohuslinden har sin huvudsakliga utbredning i Syd- och Centraleuropa, men växer även mycket sällsynt på kustnära, näringsrik jord i sydvästra Sverige och sydöstra Norge. Den finns även sparsamt på rika marker i sydvästra Storbritannien och har introducerats i New England i USA. Det första svenska fyndet av arten skedde i närheten av Strömstad i Bohuslän och publicerades 1852 [2]. Arten hybridiserar gärna med skogslind och skapar då parklind (Tilia x europaea). Det går att odla bohuslind som parkträd ända upp i Svealand.

    Bohuslind som medicinalväxt

    Bohuslinden innehåller eteriska oljor, flavonoider, tanniner samt antiinflammatoriska ämnen och har traditionellt använts mot bland annat förkylning, magåkommor, högt blodtryck, migrän och som sedativum och vätskedrivande medel.

    Källor

    1. ^ Bo Mossberg, Lennart Stenberg (2003). Den nya nordiska floran. ISBN 91-46-21319-8
    2. ^ [a b] Den virtuella floran: Bohuslind

    Externa länkar

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia författare och redaktörer
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia SV

    Bohuslind: Brief Summary ( шведски )

    добавил wikipedia SV

    Bohuslind (Tilia platyphyllos Scop.) är ett ädellövträd i familjen malvaväxter. Den skiljs från skogslinden främst genom att dess blad är större (6–15 cm, jämfört med skogslindens 3–7 cm). Bohuslinden har även håriga blad, tydligare tvärnerver och vita hårtofsar i nervvinklarna, till skillnad mot skogslindens bruna.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia författare och redaktörer
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia SV

    Büyük yapraklı ıhlamur ( турски )

    добавил wikipedia TR

    Büyük yapraklı ıhlamur (Tilia platyphillos), ebegümecigiller (Malvaceae) (eskiden Tilaceae) familyasından 40 m kadar boylanan ağaç nadir olarak da çalı durumunda olan ıhlamur türü.

    Morfolojik özellikleri

    Tepe seyrek, geniş ve yuvarlakcadır. Yaşlı gövdeler koyu renkte, kabaca yırtılmış, kazık kök güçlü, yan kökler uzun, yeni sürgünler önceleri tüylü, parlak, zeytin yeşili ya da kızıl kahve rengindedir.

    Yapraklar 6–12 cm uzunlukta, çarpık yumurta ya da yuvarlakca yürek biçiminde, kenarları düzenli ve keskin dişli, ucu sivri, üst yüzü koyu yeşil, bütün yüzde ya da damarlar üzerinde sade ya da beze tüyler bulunur. Alt yüzü mavimsi yeşil, tüylü ya da çıplaktır. Damar açılarında beyaz tüyler bulunur. Yaprak sapı 2–5 cm uzunlukta tüylüdür. Yapraklar sonbahar’da altın sarısı bir renk alır.

    Çiçekler sarımsı beyaz renkte olup 3-17 çiçekli, sarkık yalancı şemsiye kuruluşunda, kuruluşlar yeni sürgünlerin yaprak koltuklarında bulunur. Çanaklar 5 parçalı, uzunca yumurta biçiminde, kenarları uca doğru tüylüdür. Taçlar ters uzunca yumurta biçiminde, olup 5–12 cm uzunluktadır. Meyve yuvarlakça, odunlaşmış, sert kabuklu olup kabuk üzerinde 4-5 tane, uzunca çıkıntı bulunur.

    Tohum koyu boz kahverenginde, yumurta biçiminde, çenekler el görünüşünde, uzunca ve sivri dilimlere ayrılmıştır.

    Ekolojik özellikleri

    Haziran sonu – Temmuz başında çiçek açar. Tohum olgunluğu Eylül-Ekim aylarıdır. Büyümesi çabuktur. Filizlenme gücü yüksektir. Işık ağacıdır. Sıcaklık isteği nispeten fazladır.

    Derin, serin yumuşak, besin ve madence zengin, ılımlı humuslu toprakları sever. Kireçli topraklarda da yetişmektedir. Tuzlu topraklardan kaçınır. Donlara ve kuraklığa karşı duyarlıdır. Güçlü kazık kök yapar, sığ ve fakir topraklarda kuvvetli yan kökler geliştirir, kuvvetli kök sürgünü verir.

    Kullanımı

    Orta ve Güney Avrupa anavatanıdır. Nadiren yabani olarak da bulunur. Bulvar ve parkların ağaçlandırılmasında kullanılan bir ağaçtır.

    Dağılımı

    Türkiye'de Rize, Trabzon, Artvin ve Çanakkale civarında doğal olarak bulunur.

    Dış bağlantılar

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia yazarları ve editörleri
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia TR

    Büyük yapraklı ıhlamur: Brief Summary ( турски )

    добавил wikipedia TR

    Büyük yapraklı ıhlamur (Tilia platyphillos), ebegümecigiller (Malvaceae) (eskiden Tilaceae) familyasından 40 m kadar boylanan ağaç nadir olarak da çalı durumunda olan ıhlamur türü.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia yazarları ve editörleri
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia TR

    Липа широколиста ( украински )

    добавил wikipedia UK

    Морфологічна характеристика

    Молоді гілки волосисті, бруньки мохнасті. Листки чергові, округлі або яйцевидно-округлі, серцевидні, по краю гострозубчасті, зісподу — з борідками білих волосків у кутах жилок; черешки листків волосисті. Квітки правильні, ясно-жовті, зібрані по 2—5 у півзонтики. Плід — горішок, грушовидний, з п'ятьма випнутими гранями. Цвіте у червні.

    Поширення

    Росте в мішаних і широколистяних лісах у західних областях України. Культивують у садах і парках.

    Заготівля і зберігання, хімічний склад, фармакологічні властивості і використання, лікарські форми і застосування — усе так, як у статті Липа серцелиста.

    Джерела


    Див. також

    Липа Богдана Хмельницького

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Автори та редактори Вікіпедії
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia UK

    Đoạn lá to ( виетнамски )

    добавил wikipedia VI

    Đoạn lá to, tên khoa học Tilia platyphyllos, là một loài thực vật có hoa trong họ Cẩm quỳ. Loài này được Giovanni Antonio Scopoli miêu tả khoa học đầu tiên năm 1771.[1] Đây là loài bản địa phần lớn các nước châu Âu, bao gồm cả địa phương ở miền tây nam nước Anh, đang phát triển trên đất nhiều đá vôi.

    Chú thích

    1. ^ The Plant List (2010). Tilia platyphyllos. Truy cập ngày 4 tháng 6 năm 2013.

    Liên kết ngoài

     src= Wikimedia Commons có thư viện hình ảnh và phương tiện truyền tải về Đoạn lá to  src= Wikispecies có thông tin sinh học về Đoạn lá to


    Hình tượng sơ khai Bài viết liên quan đến họ Cẩm quỳ này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia tác giả và biên tập viên
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia VI

    Đoạn lá to: Brief Summary ( виетнамски )

    добавил wikipedia VI

    Đoạn lá to, tên khoa học Tilia platyphyllos, là một loài thực vật có hoa trong họ Cẩm quỳ. Loài này được Giovanni Antonio Scopoli miêu tả khoa học đầu tiên năm 1771. Đây là loài bản địa phần lớn các nước châu Âu, bao gồm cả địa phương ở miền tây nam nước Anh, đang phát triển trên đất nhiều đá vôi.

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Wikipedia tác giả và biên tập viên
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia VI

    Липа крупнолистная ( руски )

    добавил wikipedia русскую Википедию
    Царство: Растения
    Подцарство: Зелёные растения
    Отдел: Цветковые
    Надпорядок: Rosanae
    Порядок: Мальвоцветные
    Семейство: Мальвовые
    Подсемейство: Липовые
    Род: Липа
    Вид: Липа крупнолистная
    Международное научное название

    Tilia platyphyllos Scop., 1772

    Охранный статус Wikispecies-logo.svg
    Систематика
    на Викивидах
    Commons-logo.svg
    Изображения
    на Викискладе
    ITIS 21541NCBI 82423EOL 584812GRIN t:36695IPNI 835522-1TPL kew-2517523

    Ли́па крупноли́стная (лат. Tília platyphýllos) — лиственное дерево рода Липа семейства Мальвовые (Malvaceae); ранее род Липа обычно выделялся в самостоятельное ныне упразднённое семейство Липовые (Tiliaceae).

    Классифицировано несколько подвидов:

    Однако, сайт IPNI сообщает об ещё одном подвиде — Tilia platyphyllos Scop. subsp. corinthiaca (Bosc ex K.Koch) Pigott[4].

     src=
    Липа крупнолистная.
    Ботаническая иллюстрация Якоба Штурма из книги Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796
    Синонимы

    Названия на других языках: англ. Large-leaved linden, в.-луж. zažna lipa, дат. storbladet lind, кат. tell de fulla gran, нем. Sommerlinde, нидерл. grootbladige linde, перс. نمدار برگ‌درشت‎, польск. lipa szerokolistna, словен. Lipa, тур. büyük yapraklı ıhlamur, фр. tilleul à grandes feuilles, чеш. lípa velkolistá

    Описание

    Дерево до 40 м высотой, с густой, широкопирамидальной кроной, с красновато-коричневыми, пушистыми, реже голыми молодыми побегами.

    Почки красновато-коричневые, голые.

    Листья до 14 см, округло-яйцевидные, сверху тёмно-зелёные, голые, снизу бледнее, с пучками светлых волосков в углах жилок, на черешках 2—6 см длиной. Листья распускаются на две недели позже, чем у липы мелколистной.

    Цветки желтовато-кремовые, более крупные, чем у липы мелколистной, но в меньшем количестве в соцветии (2—5), цветёт на две недели раньше липы мелколистной, в начале июня.

    Плод — почти шаровидный, войлочно-опушённый орешек с 5 продольными рубчиками и толстой скорлупой.

    Распространение

    Естественно произрастает в лесах западной части Украины, в Молдове, на Кавказе, в Западной (Дания, Нидерланды, Бельгия), Центральной (Австрия, Чехия, Словакия, Венгрия, Польша, Швейцария) и Южной Европе (Турция, Испания, Франция (включая Корсику), Италия, страны бывшей Югославии, Албания, Болгария, Греция, Румыния).

    В Средней России разводится в садах и парках.

    Применение

    Широко применяется в ландшафтной архитектуре и озеленении.

    Медонос.

    Литература

    • Е.Т. Валягина-Малютина. Деревья и кустарники Средней полосы Европейской части России. Иллюстрированный определитель. — СПб.: Специальная Литература, 1998. — 369 с. — ISBN 5-7571-0122-9.

    Примечания

    1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
    2. Tilia platyphyllos subsp. pseudorubra (англ.): информация на сайте GRIN.
    3. Tilia platyphyllos subsp. cordifolia (англ.): сведения о названии таксона на сайте The Plant List (version 1.1, 2013).
    4. Tilia platyphyllos subsp. corinthiaca (англ.): информация на сайте IPNI.
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Авторы и редакторы Википедии
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia русскую Википедию

    Липа крупнолистная: Brief Summary ( руски )

    добавил wikipedia русскую Википедию

    Ли́па крупноли́стная (лат. Tília platyphýllos) — лиственное дерево рода Липа семейства Мальвовые (Malvaceae); ранее род Липа обычно выделялся в самостоятельное ныне упразднённое семейство Липовые (Tiliaceae).

    Классифицировано несколько подвидов:

    Tilia platyphyllos Scop. subsp. pseudorubra C.K.Schneid. = [syn. Tilia flava Wolny ex Rochel] Tilia platyphyllos Scop. subsp. cordifolia (Besser) C.K.Schneid.

    Однако, сайт IPNI сообщает об ещё одном подвиде — Tilia platyphyllos Scop. subsp. corinthiaca (Bosc ex K.Koch) Pigott.

     src= Липа крупнолистная.
    Ботаническая иллюстрация Якоба Штурма из книги Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796 Синонимы Tilia grandifolia Ehrh., Tilia platyphyllos f. aurea (Loudon) Rehder, Tilia platyphyllos var. rubra (Weston) Rehder, Tilia rubra DC.

    Названия на других языках: англ. Large-leaved linden, в.-луж. zažna lipa, дат. storbladet lind, кат. tell de fulla gran, нем. Sommerlinde, нидерл. grootbladige linde, перс. نمدار برگ‌درشت‎, польск. lipa szerokolistna, словен. Lipa, тур. büyük yapraklı ıhlamur, фр. tilleul à grandes feuilles, чеш. lípa velkolistá

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    Авторы и редакторы Википедии
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia русскую Википедию

    闊葉椴 ( кинески )

    добавил wikipedia 中文维基百科

    闊葉椴Tilia platyphyllos)是錦葵科的一種植物。闊葉椴是一種落葉樹,原產並廣泛分佈於歐洲[1][2]。闊葉椴也是常見的行道樹[3],木材還可以用於雕刻。闊葉椴也經常是防護林的樹種[4]

    參考資料

    1. ^ Tilia platyphyllos. Natural Resources Conservation Service PLANTS Database. USDA. [10 December 2015].
    2. ^ RHS A-Z encyclopedia of garden plants. United Kingdom: Dorling Kindersley. 2008: 1136. ISBN 1405332964.
    3. ^ White, J. & More, D. (2003). Trees of Britain & Northern Europe. Cassell's, London. ISBN 0-304-36192-5.
    4. ^ Jensen, J.S. Lime - Tilia spp. (PDF). EUFORGEN Technical guidelines for genetic conservation and use. 2003: 6 p.
     src= 维基共享资源中相关的多媒体资源:闊葉椴
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    维基百科作者和编辑
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia 中文维基百科

    闊葉椴: Brief Summary ( кинески )

    добавил wikipedia 中文维基百科

    闊葉椴(Tilia platyphyllos)是錦葵科的一種植物。闊葉椴是一種落葉樹,原產並廣泛分佈於歐洲。闊葉椴也是常見的行道樹,木材還可以用於雕刻。闊葉椴也經常是防護林的樹種。

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    维基百科作者和编辑
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia 中文维基百科

    ナツボダイジュ ( јапонски )

    добавил wikipedia 日本語
    ナツボダイジュ Tilia platyphyllos(01).jpg 分類 : 植物界 Plantae : 被子植物門 Magnoliophyta : 双子葉植物綱 Magnoliopsida 亜綱 : ビワモドキ亜綱 Dilleniidae : アオイ目 Malvales : シナノキ科 Tiliaceae : シナノキ属 Tilia : ナツボダイジュ T. platyphyllos 学名 Tilia platyphyllos Scop.

    ナツボダイジュ(夏菩提樹、学名:Tilia platyphyllos)とはシナノキ科植物の一種。別名、セイヨウボダイジュヨウシュボダイジュ[1]

    分布[編集]

    ヨーロッパ中央部および南部原産の落葉高木。世界の温帯で、街路樹や庭園樹としても多く植えられている[2]

    特徴[編集]

    日照を好むが、強健で耐寒性が非常に高く、北海道中部以南であれば栽培可能。

    フユボダイジュに比べるとやや樹高が高くなりやすく、高さ35mに達する高木になる場合もある。

    葉形は大きめの広卵型で先端が短く尖り、表面はざらつきがある両面有毛。花には芳香があり、開花は6月〜7月頃。花色は淡黄色、秋には紅葉し、若木の時は円錐形、成木になると卵型の樹型になる。

    脚注[編集]

    [ヘルプ]
    1. ^ ナツボダイジュ 米倉浩司・梶田忠 (2003-) 「BG Plants 和名−学名インデックス」(YList)
    2. ^ 牧野富太郎原著、大橋広好・邑田仁・岩槻邦男編『新牧野日本植物圖鑑』p.429、2008年、北隆館

    関連項目[編集]

    執筆の途中です この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めていますプロジェクト:植物Portal:植物)。
     title=
    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    ウィキペディアの著者と編集者
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia 日本語

    ナツボダイジュ: Brief Summary ( јапонски )

    добавил wikipedia 日本語

    ナツボダイジュ(夏菩提樹、学名:Tilia platyphyllos)とはシナノキ科植物の一種。別名、セイヨウボダイジュ、ヨウシュボダイジュ。

    лиценца
    cc-by-sa-3.0
    авторски права
    ウィキペディアの著者と編集者
    изворно
    посети извор
    соработничко мреж. место
    wikipedia 日本語