Šabřina tatarská (Conioselinum tataricum) je vytrvalá bylina, jediný druh z nevelkého rodu šabřina, který v České republice roste. Je vzhledově typickou miříkovitou rostlinou a v české krajině je původním druhem, vyskytuje se však jen velice vzácně a je považována za rostlinu ohroženou vyhynutím.
Vědecké jméno Conioselinum tataricum je podle IPNI[1] o 30 let starší než jméno Conioselinum vaginatum, přesto je dle Plant List [2] pouhým synonymem druhu Conioselinum vaginatum.[3]
Je euroasijskou rostlinou s výraznou tendenci kontinentálního rozšíření. Souvislý areál se rozkládá hlavně v severní části Ruska a sahá na východě až k Uralu a na západě zabírá východ Norska a Finska, Ukrajinu, Bělorusko, Pobaltské republiky a oblouk Karpat od Polsku přes Slovensko do Bulharska. Jedná evropská arela se nachází v alpské oblasti Rakouska a druhá na území ČR v Hrubém Jeseníku (v 19. století rostla i v masivu Králického Sněžníku). Její výskyt v alpských a sudetských lokalitách je povařován za glaciální relikt. Mimo Evropy dále šabřina tatarská roste na západní Sibiři, území Střední Asie, v severozápadní Číně, Mongolsku, Afghánistánu, Pákistánu a podhimálajských oblastech na severu Indie.[3][4][5][6]
Hemikryptofyt rostoucí v montánním a subalpínském stupni na stinných a polostinných místech s dostatkem humusu, obvykle na horských loukách, kamenitých svazích i hřebenech, ve skalních rozsedlinách, sutinách nebo po okrajích horských smíšených nebo listnatých lesů. Kvete v srpnu a září, opylení zajišťuje létající hmyz. Ploidie druhu je 2n = 22.[3][4][5][7]
Vytrvalá, lysá bylina se šikmo rostoucím dlouhým a dřevnatějícím oddenkem, z kterého vyrůstá přímá lodyha dosahující do výše 40 až 120 cm. Lodyha je nahoře řídce větvená, v průřezu oblá a podélně jemně rýhovaná, uvnitř dutá, sivě ojíněná a ve spodní části bývá nafialovělá. Dolní lodyžní listy jsou velké až 30 cm a jejich dlouhý řapík je rozšířen v poloobjímavou pochvu. Listové čepele trojúhelníkovitého tvaru jsou dvakrát až třikrát zpeřené a mají kopinaté lístky na okraji naspod ohnuté a po obvodě drsné. Směrem vzhůru se listy i jejich řapíky zmenšují, čepele mají méně dělené a horní nasedají přímo na zvětšenou pochvu.
Na konci lodyhy a některých větví vyrůstají bílé květy sestavené do květenství, složených okolíků, které mívající v průměru 6 až 10 cm, jsou obvykle bez obalu a bývají sestavené z deset až pětadvacet okolíčků o velikosti do 2 cm. Okolíčky s početnými obalíčky obsahují 18 až 26 květů. Oboupohlavné pětičetné květy mají zakrslý kalich a široce vejčité korunní lístky asi 2 mm dlouhé, jež jsou nejprve slabě nazelenalé a později bělavé. Pět tyčinek nese žluté prašníky, spodní semeník je dvoudílný a má dvě blizny. Pro znesnadnění samoopylení květů dozrávají prašníky dříve než blizny.
Plod je dvounažka, která se ve zralosti rozpadá na dva hnědé, elipsovité plůdky semena, ta jsou asi 5 mm dlouhá a mají světlá blanitá žebra podporující jejich rozptylování větrem.[3][4][7][8]
Silice z kořene obsahuje ligustilid, látku vyskytující se v andělice lékařská a používané v léčitelství. Vzhledem k ojedinělému výskytu rostliny a její zákonné ochraně se této vlastnosti nevyužívá.[3]
Šabřina tatarská je v české přírodě dlouhodobě vzácnou rostlinou, roste ve speciálních podmínkách na malém území a počty kvetoucích jedinců nadále klesají. Je proto vedena ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." a obdobně i v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012, mezi kriticky ohroženými druhy (§1, C1b).[4][5][9][10]
Šabřina tatarská (Conioselinum tataricum) je vytrvalá bylina, jediný druh z nevelkého rodu šabřina, který v České republice roste. Je vzhledově typickou miříkovitou rostlinou a v české krajině je původním druhem, vyskytuje se však jen velice vzácně a je považována za rostlinu ohroženou vyhynutím.
Vědecké jméno Conioselinum tataricum je podle IPNI o 30 let starší než jméno Conioselinum vaginatum, přesto je dle Plant List pouhým synonymem druhu Conioselinum vaginatum.
Conioselinum tataricum is a species of flowering plant belonging to the family Apiaceae.[1]
Its native range is Afghanistan to Central Asia and Himalaya.[1]
Conioselinum tataricum is a species of flowering plant belonging to the family Apiaceae.
Its native range is Afghanistan to Central Asia and Himalaya.
Tupp-võsaputk (Conioselinum tataricum, sünonüümid Conioselinum vaginatum, Conioselinum fischeri) on rohttaimeliik võsaputke (Conioselinum) perekonnast sarikaliste (Apiaceae) sugukonnast.
Tupp-võsaputk on 50–100 (170) cm kõrgune paljas, erilise lõhnata, enamasti õrna üldmuljega püsik. Vars on ruljas, sinaka kirmega. Lehed on kaheli või peaaegu kolmelisulgjad, läikivad, altpoolt veidi heledamad, 7–30 cm pikad ja peaaegu sama laiad. Liitsarikad 5–10 cm läbimõõdus. Üldkatis puudub, osakatis koosneb juuspeentest lehekestest. Viljad on paljad, seljalt lamendunud, 4–5 mm pikkused. Õitseb juuni teisest poolest augusti esimese pooleni.[1]
Väliselt on kõige sarnasemad mets-harakputk (Anthriscus sylvestris) ja täpiline surmaputk (Conium maculatum). Mets-harakputkest eristub tupp-võsaputk sileda varre, paljaste lehtede ja piklikmunajate viljade poolest. Erinevalt surmaputkest pole võsaputkel ebameeldivat lõhna, sarika all puudub üldkatis, viljad on pikemad (surmaputkel kuni 3,5 mm, võsaputkel 4–5 mm).
Tupp-võsaputk eelistab huumusrikast, parasniisket pinnast. Senised leiukohad on jõgede ja ojade kaldanõlvadel, järsakutel, lammimetsades, võsastikes, puisniitudel. Kasvab tihti samades kasvukohtades halli lepa ja sarapuuga. Enamasti on leiukohad väikesed, koosnedes mõnest, harvemini kuni paarkümnest taimest.
Läbi aegade olnud Eestis hajusalt levinud vähearvukas liik. Taimede uue levikuatlase andmetel teada nüüdisajal kuuest taimeatlase ruudust. [2]
Tupp-võsaputk (Conioselinum tataricum, sünonüümid Conioselinum vaginatum, Conioselinum fischeri) on rohttaimeliik võsaputke (Conioselinum) perekonnast sarikaliste (Apiaceae) sugukonnast.
Totorinė maludė (Conioselinum tataricum) – salierinių (Apiaceae) šeimos žolinis augalas. Auga Rytų Europoje, Suomijoje, Pabaltijyje, Sibire, Vidurinėje Azijoje.
Aukštis 60-150 cm. Žydi liepos – rugpjūčio mėnesiais. Auga ūksminguose paupių šlaituose.
Lietuvoje reta, įtraukta į Raudonąją knygą.
Conioselinum altaicum Rupr.
Conioselinum boreale Schischk. Conioselinum chinense subsp. boreale (Schischk.) Á.Löve & D.Löve
Conioselinum fischeri Wimm. & Grab.
Conioselinum gmelinii (Bray) Steud.
Conioselinum ingricum Fisch. ex Ledeb.
Conioselinum latifolium Rupr.
Conioselinum neglectum Fisch. ex Steud.
Conioselinum papyraceum (C.B.Clarke) Pimenov & Kljuykov
Conioselinum schugnanicum B.Fedtsch.
Conioselinum tataricum Hoffm.
Conioselinum univittatum Turcz. ex Kar. & Kir.
Conioselinum univittatum Turcz.
Cortia papyracea (C.B.Clarke) Leute
Ligusticum vaginatum Spreng.
Selinum gmelinii Bray[2]
Szczwoligorz tatarski, szczwoligorz pochwiasty (Conioselinum vaginatum (Spreng.) Thell.) – gatunek rośliny należący do rodziny selerowatych.
Występuje w Europie północnej, środkowej, wschodniej i południowo-wschodniej oraz w Azji w strefie umiarkowanej[3]. W Polsce występuje na pojedynczych stanowiskach w Tatrach i Pieninach. Rośnie w Tatrach Zachodnich w Dolinie Chochołowskiej, Dolinie Długiej i na Wyżniej Polanie Tomanowej oraz w Pieninach w przełomie Dunajca u podnóża Facimiecha i w Małych Pieninach na wschód od Wysokiej[4][5].
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od lipca do września. Rośnie w szczelinach skał wapiennych w piętrze regla dolnego. Liczba chromosomów 2n=22[4][5].
Gatunek umieszczony w Polskiej Czerwonej Księdze Roślin (2001) w kategorii LR (gatunek niższego ryzyka). W wydaniu z 2014 roku posiada kategorię EN (zagrożony)[7]. Tę samą kategorię otrzymał na polskiej czerwonej liście[8]. W Czerwonej Księdze Karpat Polskich posiada kategorię VU (narażony na wyginięcie). Stanowiska w Tatrach i Pieninach Centralnych chronione są w Tatrzańskim Parku Narodowym i Pienińskim Parku Narodowym.
Szczwoligorz tatarski, szczwoligorz pochwiasty (Conioselinum vaginatum (Spreng.) Thell.) – gatunek rośliny należący do rodziny selerowatych.
