Řeřišnice hořká (Cardamine amara) je vytrvalá bylina z čeledě brukvovitých.
Vyskytuje se, vyjma nejjižnějších a nejsevernějších oblastí, v celé Evropě i na západní Sibiři. V České republice roste od nížin až do podhůří ve třech poddruzích:
Lze ji nalézt na úživných, vlhkých půdách podél vodních toků, v údolních luzích a poblíž lesních cest a hlavně okolo pramenišť. Preferuje půdy hlinité, zásadité i kyselé, provlhčené spodní vodou.[2][3] Na Slovensku ve Vysokých Tatrách jsou od slovenského jména řeřichy odvozené názvy dvou ples (Nižné a Vyšné Žeruchové pliesko).
Rostlina s křehkou lodyhou bývá vysoká od 20 do 40 cm. Nevětvená, nebo jen v horní části řídce větvená plná lodyha vyrůstající z oddenku je od báze vystoupavá, v uzlinách je kořenící, bývá lysá nebo jen řídce porostlá chlupy. Lichozpeřených, lysých lodyžních listů téměř bez řapíku bývá 5 až 10, většinou jsou 2 nebo 4jařmé s mělce zubatými laločnými lístky eliptického tvaru. Rostlina koření mělce, vytváří oddenky kterými se také rozmnožuje.
Čtyřčetné výrazné květy jsou sestaveny do řídkého hroznovitého květenství. Korunní lístky bývají nejčastěji čistě bíle, vzácněji jsou s přídechem růžové nebo fialové barvy, jsou 7 až 9 mm dlouhé. Menší kališní lístky se širší základnou a zaoblenou špičkou měří asi 3 mm. Tyčinek je 6, prašníky jsou fialové. Pestík je se dvou plodolistů. Kvetou v dubnu až červenci, dochází zde většinou k samoopylení.
Plody jsou šešule dlouhé 2 až 3 cm s hnědými semeny, kterých je poměrně málo. Rostliny se nejčastěji rozmnožují odlamujícími se oddenky, které na nová místa odnáší povrchová voda. Protože se vyskytuj často okolo míst s nezamrzající pramenitou vodou, jsou již brzy z jara schopny kvést.[3][4]
Řeřišnice hořká je bez hospodářského významu, dříve se její mladé listy sbíraly včasně z jara na salát jako jeden z prvých zdrojů vitamínu C. Listy jsou významnou potravou pro larvy běláska řeřichového ( Anthocharis cardamines) a běláska řepkového (Pieris napi). [5][6][7]
Řeřišnice hořká se rozděluje do pěti níže uvedených poddruhů, z nichž prvé tři se vyskytují v České republice:[1][8]
Jeden poddruh u nás rostoucí je označen v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR" jako kriticky ohrožený – řeřišnice hořká Opizova. [9]
Detail květu
Vylisovaná řeřišnice hořká
Detail květenství.
Řeřišnice hořká Opizova, prameniště v pohoří Králický Sněžník
Obrázky, zvuky či videa k tématu řeřišnice hořká ve Wikimedia Commons
Galerie řeřišnice hořká ve Wikimedia CommonsŘeřišnice hořká (Cardamine amara) je vytrvalá bylina z čeledě brukvovitých.
Das Bittere Schaumkraut (Cardamine amara), auch Falsche Brunnenkresse oder Bitterkresse genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Schaumkräuter (Cardamine) innerhalb der Familie der Kreuzblütengewächsen (Brassicaceae).
Das Bittere Schaumkraut wächst als ausdauernde krautige Pflanze.[1][2] Die niederliegenden Stängel treiben wurzelnde Ausläufer mit grundständigen Blättern, die keine Rosetten bilden.[2] Im Frühjahr des zweiten oder Folgejahres bilden sich aufsteigende, gefurchte, stark beblätterte Stängel, die eine Wuchshöhe von 10 bis zu 60 Zentimetern erreichen.[3] Der meist unverzweigte, kahle oder behaarte,[3] kantige Stängel ist markgefüllt.[1][2]
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind gestielt. Die Blattspreite ist unpaarig fiederteilig und besteht meist aus zwei bis vier, manchmal auch bis zu acht Fiederpaaren und einem einzelnen Fiederblatt am Ende, das etwas größer als die anderen ist.[2][3]
Zwei bis dreißig Blüten[2] stehen in einem endständigen, anfangs kurzen, schirmtraubig eingeebneten Blütenstand zusammen, der sich später bis zur Fruchtreife zu einem lockeren, traubigen Blütenstand streckt. Die zwittrigen Blüten sind vierzählig mit doppelter Blütenhülle. Die vier anliegenden Kelchblätter sind eiförmig und grün. Die vier weißlichen bis seltener rosafarbenen Kronblätter sind 7 bis 12 Millimeter lang, und damit etwa dreimal so lang wie die Kelchblätter.[1] Die Blüten enthalten sechs Staubblätter mit violetten Staubbeuteln[1] (Unterscheidungsmerkmal zur ähnlichen Brunnenkresse[4]).
Die Blütezeit dauert von April bis Juli.[2]
An aufrecht vom Stängel abstehenden Fruchtstielen stehen stabförmig gerade Schoten, die eine Länge von 2 bis 4 Zentimeter und einen Durchmesser von 1 bis 2 Millimeter aufweisen.[3] Die Samen liegen in jedem Fach einreihig.[3] Die Fruchtklappen öffnen sich kurz vor der Reife oder auch bei Berührung explosionsartig aufrollend und dabei werden die Samen herausgeschleudert.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 16[5], nur bei subsp. austriaca = 32.
Das Bittere Schaumkraut ist im europäischen und westasiatischen Raum beheimatet[3] und kommt in Mitteleuropa ziemlich häufig vor.[6] Es wächst bevorzugt in der planar-collinen (Flach- und Hügelland)[7] manchmal bis subalpinen[3] Höhenstufe. In den Allgäuer Alpen steigt es westlich des Rappensees in Bayern bis zu 2050 m Meereshöhe auf.[8]
Das Bittere Schaumkraut bevorzugt von kühlem Wasser durchsickerte nährstoffreiche, lehmig-tonige Böden. Man findet es daher vor allem in Quellfluren, Waldsümpfen, Gräben und Erlenbruchwäldern. Seltener kommt es in Feucht- und Nasswiesen vor, da es als Halblichtpflanze vorwiegend Standorte besiedelt, die zumindest teilweise beschattet sind. An seinen Standorten kommt es oft in größeren Beständen vor, die durch Ausläufer gebildet werden. Vermehrung durch Samen spielt eine weniger wichtige Rolle.[9][6] Es ist eine Charakterart der Klasse Montio-Cardaminetea, kommt aber in tieferen Lagen auch in Gesellschaften der Verbände Alnion oder Alno-Ulmion vor.[5]
Die Pflanze hat einen hohen Gehalt an Vitamin C, weshalb sie in früheren Zeiten als Heilmittel gegen Skorbut eingesetzt wurde. Darüber hinaus enthält sie das Senfölglycosid Glucocochlearin, aus dem unter Wassereinwirkung Butylsenföl abgespaltet wird. Dies gibt der Pflanze einen scharfen Geschmack. Ein noch nicht näher untersuchter Bitterstoff sorgt für den weiterhin namensgebenden bitteren Geschmack.[9]
Die Erstveröffentlichung von Cardamine amara erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum.[10] Synonyme für Cardamine amara L. sind Cardamine umbrosa Lej. und Cardamine wiedemanniana Boiss.[11]
Der Gattungsname Cardamine leitet sich vom griechischen Wort κάςδαμων kárdamon für „Kresse“ ab. Das Artepitheton amara verdankt diese Art dem Geschmack seiner Blätter und leitet sich vom lateinischen Wort amárus, -a, um für „bitter“ ab.
Das Bittere Schaumkraut gliedert sich in folgende Unterarten:[12]
Die Unterart austriaca ist als einzige tetraploid mit einer Chromosomenzahl von 2n = 32.[13] Die anderen Unterarten amara, balcanica, opicii und pyrenaea sind diploid mit einer Chromosomenzahl von 2n = 16.[14]
Die früher zu Cardamine amara gestellten Cardamine barbaraeoides Halácsy (Syn.: Cardamine amara subsp. barbaraeoides (Halácsy) Maire & Petitm.) aus Serpentingebieten im Pindos und benachbarten Gebirgen und Cardamine amporitana (Cadevall) Sennen & Pau (Syn.: Cardamine amara subsp. olotensis O. Bolòs) aus Katalonien werden von Marhold als eigene Arten betrachtet.[12]
Für das Bittere Schaumkraut bestehen bzw. bestanden, zum Teil auch nur regional, auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Bitterkressich (Oberengadin), Grascheu (Oberengadin), Kröss (Tirol im Ötztal), pommerische Brunnenkresse (Pommern), Steinkresse (Memmingen), Steinkressich und Wolfskraut (Kärnten bei Reichenau).[18]
Das Bittere Schaumkraut (Cardamine amara), auch Falsche Brunnenkresse oder Bitterkresse genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Schaumkräuter (Cardamine) innerhalb der Familie der Kreuzblütengewächsen (Brassicaceae).
Górka žerlina (Cardamine amara) jo rostlina ze swójźby kśicnokwětarjowych rostlinow (Brassicaceae).
Górka žerlina jo trajne zele, kótarež dośěgnjo wusokosć wót 10 až do 60 cm.
Kijašk jo granity, zwětšego jadnory a ze žrom pjelnjeny.
Na licbje bogate łopjena wobstoje z 2 až 5 porow pjerinatych łopjeńkow a wětšego nakóńcnego łopjeńka.
Kwiśo wót apryla až do junija. Běłe kwiśonki dośěgnu wjelikosć wót něźi 1 cm. Wóni stoje w čumpatych granach, kótarež na zachopjeńku su na wokołki pódobne. Proškowe łopjeńka su wioletne.
Tšuk su rowno wotstojecy, kijaškojty a dośěgnjo 2 až do 4 cm.
Rosćo w žrědłach, rěckach a groblach. Ma lubjej mokše abo přeliwane, wutkate zemje, zwětšego w sćinje.
Rostlina jo pśedewšym w górach rozšyrjona.
Górka žerlina (Cardamine amara) jo rostlina ze swójźby kśicnokwětarjowych rostlinow (Brassicaceae).
Cardamine amara, known as large bitter-cress, is a species of flowering plant in the family Brassicaceae. It is a perennial with upright, mostly unbranched, stems to 70 cm (28 in) tall, and leaves made up of between three and 13 leaflets. The flowers have petals that are 8–14 mm (0.3–0.6 in) long and are generally white, although sometimes pink or purple. It is found in damp places.[2]
Cardamine amara, known as large bitter-cress, is a species of flowering plant in the family Brassicaceae. It is a perennial with upright, mostly unbranched, stems to 70 cm (28 in) tall, and leaves made up of between three and 13 leaflets. The flowers have petals that are 8–14 mm (0.3–0.6 in) long and are generally white, although sometimes pink or purple. It is found in damp places.
La amara kardamino[1], kardamino amara[2], kreso amara[2] (latine Cardamine amara) estas plantspecio el la genro de la kardaminoj (Cardamine) en la familio de la Brasikacoj (Brassicaceae).
La amara kardamino kreskas kiel plurjara herbo.[3][4] la kuŝanta tigo havas bazajn foliojn kaj stolonoj kun radikoj.[4] En printempo de la sekvanta jaro formiĝas vertikale kreskantaj sulkigitaj tigoj kun multaj folioj. Ili atingas altecom de 10 ĝis 60 cm.[5] La plej ofte sendisbranĉita tigo estas kalva aŭ hararkovrata kaj eĝa kaj interne troviĝas medolon.[5] [3][4]
La alterne starantaj folioj havas tigetojn. La foliplato ests nepare pinata kaj konsistas kelkfoje el ĝis ok paroj da folietoj. [4][5]
Du ĝis tridek floroj[4] staras kune je la fino de la tigo en komence mallongaj, ŝirmilgrapolaj kiuj fariĝas je fruktmaturiĝo maldensaj grapolaj infloreskoj. La duseksaj floroj estas kvarnombraj kun duobla involukro. La kvar sepaloj estas ovformaj kaj verdaj. La kvar blankece kaj malofte rozekoloraj petaloj estas 7 ĝis 12 mm longaj, tial trioble pli grandaj ol la sepaloj.[3] La floroj entenas ses stamenoj kun violkoloraj anteroj [3] (distingilo al la simila oficina nasturtio [6]). La planto floras de aprilo ĝis julio.[4]
La silikvoj havas longecon de 2 ĝis 4 cm kaj diametron de 1 ĝis 2 mm.[5] La semoj kuŝas en ĉiu kamero en unu vico.[5] La du valvoj malfermiĝas tuj antaŭ la maturiĝo aŭ ĉe tuŝo eksplodforme kunvolvante kaj la semoj estas elĵetitaj.
La amara kardamino hejmiĝas en Eŭropo kaj okcidenta Azio [5] und kommt in Mitteleuropa ziemlich häufig vor.[7] Ĝi preferas kreski en ebenaj kaj montetaraj regionoj[8] kelkfoje ĝis supalpecaj regionoj[5] . Ĝi preferas akvo- kaj nutraĵriĉan loman – argilan grundon. Ĝi troviĝas tial ofte en fontaj areoj, arbaraj marĉoj fosaĵoj kaj marĉalnaroj. Ofte ĝi aperas krantkvante, ĉar la planto formas stolonojn.[9][7]
La planto havas altan kvanton da Vitamino C. Tial ĝi estis uzata kiel saniga rimedo kontraŭ skorbuto. Krome la planto enhavas la sinapglikozido glukoklearino, el kiu fariĝas butilsinapoleo. Tio kaŭzas la amaran guston de la planto.[10][11] [9].
La unua priskribo de Cardamine amara okazis en 1753 fare de Karolo Lineo enn Species Plantarum.[12] sinonimo por Cardamine amara L. estas Cardamine umbrosa Lej. kaj Cardamine wiedemanniana Boiss.[13]
La genronomo Cardamine venas de la greka vorto κάςδαμων (kárdamon), kiu signifas „kreso“.
La amara kadamino estas dividita en jenaj subspecioj:[14]
La subspecio austriaca estas la sola kvarploida kun kromozomnombro de 2n = 32.[15] La aliaj subspecioj amara, balcanica, opicii kaj pyrenaea estas duploidaj kun kromozomnombro de 2n = 16.[16]
La amara kardamino, kardamino amara, kreso amara (latine Cardamine amara) estas plantspecio el la genro de la kardaminoj (Cardamine) en la familio de la Brasikacoj (Brassicaceae).
Purolitukka (Cardamine amara) on lähinnä Euroopassa tavattava, ristikukkaisiin kuuluva kasvilaji.
Monivuotinen, rönsyilevä purolitukka kasvaa 20–40 cm korkeaksi. Varsi on särmikäs ja monilehtinen. Lehdet ovat parilehdykkäisiä ja väriltään puhtaanvihreitä. Lehdykät ovat soikeahkoja ja niiden reunan muoto vaihtelee isohampaisista mutkalaitaisiin. Kukan terälehdet ovat valkoiset ja pituudeltaan 7–9 mm, ponnet ovat tumman sinipunaisia. Purolitukka kukkii Suomessa touko-kesäkuussa. Siemenet kypsyvät 2–3 cm pitkissä, hoikissa ja litteissä liduissa.[1]
Muista Suomessa tavattavista litukkalajeista purolitukka muistuttaa eniten luhtalitukkaa (C. pratensis).[2]
Purolitukkaa tavataan suurimmassa osassa Eurooppaa Pohjois-Espanjasta ja Britteinsaarilta itään aina Keski-Venäjälle saakka. Etelässä levinneisyysalue ulottuu Keski-Italiaan ja Pohjois-Kreikkaan, pohjoisessa Fennoskandian keskiosiin asti. Euroopan ulkopuolella lajia kasvaa vain muutamin paikoin Länsi-Siperiassa.[2] Suomessa purolitukkaa tavataan paikoitellen Etelä- ja Keski-Suomessa. Yksittäisiä havaintoja on Oulun korkeudelta saakka.[3] Yleisin laji on Etelä-Suomessa Uudellamaalla, Etelä-Hämeessä, Kokemäenjoen varsilla ja Etelä-Karjalassa.[4]
Purolitukka on kosteiden kasvupaikkojen laji. Sitä kasvaa lähdehetteiköissä, erilaisten purojen varsilla, rehevissä korvissa, rantapensaikoissa ja ojissa. Toisinaan purolitukka voi kasvaa myös veden alla upoksissa.[1]
Ruotsissa purolitukkaa on aikaisemmin käytetty salaatin tapaan ravintona.[2]
Purolitukka (Cardamine amara) on lähinnä Euroopassa tavattava, ristikukkaisiin kuuluva kasvilaji.
La Cardamine amère (Cardamine amara) est une plante herbacée de la famille des Brassicacées.
Cardamine » est la francisation du latin cardamina qui désignait en latin et en grec (kardaminê, kardamon ou kardamis) un cresson, sans doute le cresson alénois[2].
La cardamine amère est une plante herbacée vivace moyenne (20 à 50 cm de haut) formant souvent de grandes colonies.
L'appareil souterrain est réduit à une souche grêle, noueuse, stolonifère. Sa reproduction se fait essentiellement par voie végétative grâce à des détachement des segments du stolon. Ceux-ci se déplacent vers de nouveaux sites en même temps que les cours d’eau. La tige anguleuse, striée, rameuse, et très feuillée, présente une hétérophyllie marquée : les feuilles alternes sont pennatiséquées, toutes à folioles larges, obovales, anguleuses-dentées. Les feuilles basales sont à long pédoncule, les feuilles caulinaires supérieures presque sans pédoncule, aux folioles de même taille, elliptiques, bords dentés ou sinués. La Cardamine amère n'a pas de rosette basale, ce qui la distingue de la Cardamine des prés[3].
La période de floraison a lieu d'avril à juin. L'inflorescence est une grappe lâche au sommet de la tige qui porte de 2 à 30 grandes fleurs (1,5-2,5 cm de diamètre) gynodioïques. Le calice est composé de 4 sépales verts (3 mm de long) à base enflée et pointe arrondie. Les 4 pétales étalés (7–9 mm de long) de la corolle sont blancs et trois fois plus longs que le calice. Les fleurs présentent 6 étamines libres, de taille différente, à filet glabre et à anthère violacée. Le pistil est surmonté d'un seul style et d'un seul stigmate. La pollinisation est généralement autogame mais sa production de fruits est assez faible. L'infrutescence porte des siliques étalées-dressées (2–3 cm), un peu bosselées, à bec aigu, à pédicelles étalés-dressés, égalant plus de la moitié des fruits. La dissémination des graines marron clair et courtement ailées au sommet est anémochore[4].
Plante hygrophile exigeant un sol argileux riche en matière organique, son habitat typique est le bord de sources (souvent assez loin des zones détrempées), les marais d’épicéa, les ruisseaux, les fossés, les fourrés sur rives. Son aire de répartition est l'Europe, surtout centrale et boréale.
Selon NCBI (29 avril 2014)[5] :
Selon The Plant List (29 avril 2014)[1] :
Selon Tropicos (29 avril 2014)[6] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
La Cardamine amère (Cardamine amara) est une plante herbacée de la famille des Brassicacées.
Hórka žerchwica (Cardamine amara) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).
Hórka žerchwica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 60 cm.
Stołpik je hranity, zwjetša jednory a ze žrom pjelnjeny.
Łopjena su mnoholičbne a wobsteja z 2 hač 5 porow pjeritych łopješkow a wjetšeho nakónčneho łopješka.
Kćěje wot apryla hač junija. Běłe kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 1 cm. Wone steja w čumpatych kićach, kotrež na spočatku su na wokołki podobne. Próškowe łopješka su wioletne.
Truk su zrunanje wotstejacy, kiješkojty a docpěwa 2 hač 4 cm.
Rosće w žórłach, rěčkach a hrjebjach. Preferuje mokre abo přeliwane, wutkate pódy, zwjetša w sćinje.
Rostlina je předewšěm w horinach rozšěrjena.
Hórka žerchwica (Cardamine amara) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).
Karčioji kartenė (lot. Cardamine amara, vok. Bitteres Schaumkraut) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos, kartenių (Cardamine) genties augalas.
Daugiametis, 10-45 cm aukščio žolinis, plikas, rečiau plaukuotas augalas su palaipomis. Stiebas tvirtas briaunotas, pilnaviduris, stačias, kylantis arba net gulsčias. Lapai stiebiniai, neporomis plunksniški, su 2-5 poromis bekočių, lygiakraščių arba kiek dantytų lapelių. Viršūninis lapelis beveik apskritas, didesnis už kitus. Stiebo viršūnėje kekės pavidalo žiedynas, kuris naktį ir drėgnu oru nulinksta. Taurėlapiai žali, 4, 3-5 mm ilgio, išoriniai, pamatinėje dalyje įdubę. Vainiklapiai 4, 5-9 mm ilgio, balti, rečiau rausvi arba šviesiai violetiniai. Kuokeliai 6. Purka dviskiautė. Vaisiai – 2-4 cm ilgio, tiesios, linijiškos, 2-4 cm ilgio ankštaros; jose viena eile išsidėsčiusios šviesiai rudos, lygiu paviršiumi sėklos.
Žydi balandžio – liepos mėn. Auga pelkėtose, versmėtose vietose, šlapiuose miškuose, ypač juodalksnynuose arba krūmynuose, upelių, upių ar griovių pakrantėse, rūgščiuose dirvožemiuose.
Lapai tinka salotoms arba sumuštiniams paskaninti, ypač pavasarį, kai žalumynų maža. Šviežiose sultyse gana daug vitamino C. Senesni lapai vartojami kaip pipirai.
Pavasarį žydintys augalai, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1985, 74 psl.
Karčioji kartenė (lot. Cardamine amara, vok. Bitteres Schaumkraut) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos, kartenių (Cardamine) genties augalas.
Daugiametis, 10-45 cm aukščio žolinis, plikas, rečiau plaukuotas augalas su palaipomis. Stiebas tvirtas briaunotas, pilnaviduris, stačias, kylantis arba net gulsčias. Lapai stiebiniai, neporomis plunksniški, su 2-5 poromis bekočių, lygiakraščių arba kiek dantytų lapelių. Viršūninis lapelis beveik apskritas, didesnis už kitus. Stiebo viršūnėje kekės pavidalo žiedynas, kuris naktį ir drėgnu oru nulinksta. Taurėlapiai žali, 4, 3-5 mm ilgio, išoriniai, pamatinėje dalyje įdubę. Vainiklapiai 4, 5-9 mm ilgio, balti, rečiau rausvi arba šviesiai violetiniai. Kuokeliai 6. Purka dviskiautė. Vaisiai – 2-4 cm ilgio, tiesios, linijiškos, 2-4 cm ilgio ankštaros; jose viena eile išsidėsčiusios šviesiai rudos, lygiu paviršiumi sėklos.
Žydi balandžio – liepos mėn. Auga pelkėtose, versmėtose vietose, šlapiuose miškuose, ypač juodalksnynuose arba krūmynuose, upelių, upių ar griovių pakrantėse, rūgščiuose dirvožemiuose.
Lapai tinka salotoms arba sumuštiniams paskaninti, ypač pavasarį, kai žalumynų maža. Šviežiose sultyse gana daug vitamino C. Senesni lapai vartojami kaip pipirai.
Bittere veldkers (Cardamine amara) is een plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Deze overblijvende plant wordt 15-45 (soms tot 60) cm hoog. De eironde tot langwerpige blaadjes zijn onduidelijk tot hoekig getand. De plant bloeit van april tot in juni. De witte, soms violette bloemen hebben een doorsnede tot 1,2 cm. De helmknoppen zijn paars, de hauwtjes tot 2-4 cm lang.
De plant is in Midden-Europa algemeen verspreid. Ook in Nederland en België komt de soort voor aan waterkanten, bij bronnen en in grienden.
De plant is waardplant voor de larven van het klein geaderd witje (Pieris napi).
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Cardamine amara op Wikimedia Commons. Bittere veldkers (Cardamine amara) is een plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Deze overblijvende plant wordt 15-45 (soms tot 60) cm hoog. De eironde tot langwerpige blaadjes zijn onduidelijk tot hoekig getand. De plant bloeit van april tot in juni. De witte, soms violette bloemen hebben een doorsnede tot 1,2 cm. De helmknoppen zijn paars, de hauwtjes tot 2-4 cm lang.
De plant is in Midden-Europa algemeen verspreid. Ook in Nederland en België komt de soort voor aan waterkanten, bij bronnen en in grienden.
De plant is waardplant voor de larven van het klein geaderd witje (Pieris napi).
Bekkekarse (latin: Cardamine amara) er en plante av slekten Cardamine i korsblomstfamilien. Planten er 30-35 cm høy og vokser ved bekker, eng, og i fuktig løvskog. Vokser over hele landet, men sjelden i nord ovenfor Trøndelag. Den er blitt påtruffet helt opp til 1.200 moh.
Som de fleste planter i korsblomstfamilien har den hvite blomsten fire kronblad, og bladene er sagtakkede, og relativt smale. kronbladene kan ha et rødskjær ytterst, og pollenbærerne har fiolette knapper. Bladene på stengelen er lengre og smale.
Bekkekarse (latin: Cardamine amara) er en plante av slekten Cardamine i korsblomstfamilien. Planten er 30-35 cm høy og vokser ved bekker, eng, og i fuktig løvskog. Vokser over hele landet, men sjelden i nord ovenfor Trøndelag. Den er blitt påtruffet helt opp til 1.200 moh.
Som de fleste planter i korsblomstfamilien har den hvite blomsten fire kronblad, og bladene er sagtakkede, og relativt smale. kronbladene kan ha et rødskjær ytterst, og pollenbærerne har fiolette knapper. Bladene på stengelen er lengre og smale.
Rzeżucha gorzka (Cardamine amara L.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych. Występuje na terenie całej Polski, bardziej pospolity jest w rejonie Karpat i Sudetów.
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do lipca. Rośnie głównie w terenach podmokłych; na mokrych łąkach, młakach wokół źródeł, nad brzegami potoków, w podmokłych i cienistych zaroślach. Rośnie zarówno na podłożu wapiennym, jak i granitowym. W Tatrach dochodzi do wysokości 1500 m n.p.m. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Cl. Montio-Cardaminetea , Ass. Cardamino opizii-Philonotidetum caespitosae. Liczba chromosomów 2n= 16, 32.
Występuje w Polsce w dwóch podgatunkach:
Tworzy mieszańce z: rzeżuchą łąkową (C. x ambigua O.E.Schultz), rz. leśną i rz. włochatą.
Rzeżucha gorzka (Cardamine amara L.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych. Występuje na terenie całej Polski, bardziej pospolity jest w rejonie Karpat i Sudetów.
Cardamine amara ou Agrião-bravo, é uma planta comestível que pode atingir até 1m de altura. Suas flores são em geral brancas, mas também podem ser rosa ou violeta.
Cardamine amara ou Agrião-bravo, é uma planta comestível que pode atingir até 1m de altura. Suas flores são em geral brancas, mas também podem ser rosa ou violeta.
Bäckbräsma (Cardamine amara) är en växtart i familjen korsblommiga växter och är utbredd från Europa till västra Sibirien.
Wikimedia Commons har media som rör Bäckbräsma.
Bäckbräsma (Cardamine amara) är en växtart i familjen korsblommiga växter och är utbredd från Europa till västra Sibirien.
Cardamine amara là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Cardamine amara là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Серде́чник го́рький (лат. Cardámine amára) — вид многолетних травянистых растений из рода Сердечник (Cardamine) семейства Капустные (Brassicaceae).
На территории России распространён во многих районах европейской части и в Западной Сибири.
Произрастает вблизи ручьёв.
Многолетнее растение с ползучим корневищем.
Стебель прямостоячий, высотой 20—40 см.
Листья перисто-раздельные.
Цветки белые, собраны в негустую щитковидную кисть.
Плод — линейный, сплюснутый стручок.
В листьях растения содержатся витамины; в корнях, листьях и стеблях — эфирное масло (до 0,04 %), главной составной частью его является вторично-бутилгорчичное масло.
Надземная часть до плодоношения и недозрелые семена в некоторых районах используют как пряность. Листья сердечника обладают острым, жгучим, горьким вкусом. Вкус салата, приготовленного из них, напоминает хрен. Листья этого растения употребляют в виде салата, для приготовления бутербродов, холодных мясных закусок и т. п.
В Словакии листья сердечника используют при сахарном диабете.
В рамках вида выделяют несколько подвидов[1]:
Серде́чник го́рький (лат. Cardámine amára) — вид многолетних травянистых растений из рода Сердечник (Cardamine) семейства Капустные (Brassicaceae).
