Saussurea costus ye una especie de planta de flores perteneciente a la familia Asteraceae. Ye una de les 50 yerbes fundamentales usaes na medicina tradicional china onde tien el nome chinu de yún mù xiāng (云木香).
Ye una planta perenne con tarmu vertical qu'algama un tamañu de 1 a 2 m d'altor. Les fueyes son grandes na base del tarmu (delles decenes de centímetros), ya irregularmente dentaes. Les flores de color púrpura formar una cabeza. Los frutos son aquenios de 8 mm de llargor coronaos por un miriguanu. Los raigaños son de color marrón escuru o gris y miden hasta 40 cm de llargu.[2]
L'usu melecinal de la sausurea, como lo demuestra la so presencia na Capitulare de villis vel curtis imperii, una orde emitida por Carlomagno que reclama a los sos campos por que cultiven una serie de yerbes y condimentos incluyendo les "costum" identificada anguaño como Saussurea costus.
N'Asia, el raigañu que s'utiliza poles sos propiedaes melecinales, incluyendo la medicina tradicional china y la medicina ayurvédica. Rexistrada sol nome de Muxiang na farmacopea china, ye una de les 50 plantes básiques de la medicina china y suponse que para utilízase fortalecer el Qì. Les sos propiedaes son bien variaes, anque non siempres demostraes. Nel tracto dixestivu, usar contra la foria, estomagaes, dolor d'estómagu, úlceres, dispepsies, o pa tratar el roxura.
Tamién s'utiliza pa tratar el reumatismu, dolor de mueles, fiebres, trestornos d'orixe inflamatorio.
Finalmente utilícense nel tratamientu del asma, trestornos respiratorios, y la ictericia, en casu d'hipotensión , pero tamién como un sedante, afrodisiacu, insecticida, fungicida, virucida, desinfestante y faer sulfatamientos.
Usar nos cosméticos, en arumes y xampús.
Namái la composición química del raigañu foi bien estudiada.
Na so mayoría son derivaos sesquiterpenos que fueron identificaos (costunolida, etc ...). Contién un aceite esencial (1,5%), tamién ricu en sesquiterpenos.
Ye orixinaria d'Asia (Himalaya, Caxmir, India, Paquistán), atopar ente los 2000 y 5000 metros d'altitú y ye cultiváu poles sos propiedaes melecinales.
Saussurea costus describióse por (Falc.) Lipsch. y espublizóse en Botaničeskij Žhurnal (Moscow & Leningrad) 49(1): 131. 1964.[3]
Saussurea: nome xenéricu que foi nomáu por De Candolle n'honor de Nicolas-Théodore de Saussure (1767-1845).
costus: epítetu llatín ;Sinonimia:
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Saussurea costus ye una especie de planta de flores perteneciente a la familia Asteraceae. Ye una de les 50 yerbes fundamentales usaes na medicina tradicional china onde tien el nome chinu de yún mù xiāng (云木香).
Qabırğalı qalxanotu (lat. Saussurea costus)[1] - qalxanotu cinsinə aid bitki növü.[2]
Chrpovník lopuchový (Saussurea costus) je 1 až 2 m vysoká, vytrvalá, robustní léčivá rostlina řazená do širokého rodu chrpovník tvořeného 485 druhy[2]. Je původní druh a endemit rostoucím v blízkosti Himálaje v Nepálu, indických svazových státech Himáčalpradéš a Džammú a Kašmír a v přilehlých pákistánských distriktech Ázád Kašmír a Gilgit-Baltistán.[3][4][5]
Vysokohorská bylina rostoucí na náhorních pastvinách nebo ve světlých, svažitých lesích v nadmořské výšce nejčastěji od 3000 po 3800 m. Vyskytuje se na lehké písčité, střední hlinité i těžké jílovité půdě, která může být kyselá, neutrální i mírně alkalické. Může růst na plném slunci nebo v polostínů, často tvoří podrost ve světlých vysokohorských březových lesích. Upřednostňuje vlhá stanoviště.
Rostlina raší z dužnatých kořenů s nástupem jara a příchodem zimy její lodyha usychá. Kvete v červenci a srpnu, plody dozrávají v srpnu a září. Ploidie druhu je 2n = 36.[3][6][7]
Vytrvalá bylina s lodyhou vysokou 1,2 až 2 m rostoucí ze silného, tmavě hnědého, páchnoucího kořene dlouhého až 40 cm a hrubého do 5 cm. Lodyha vyrůstající z listové růžice je pevná, tlustá až 2 cm, jednoduchá nebo rozvětvená, chlupatá a porostlá střídavými, poměrně tenkými listy. Listy v růžici i spodní lodyžní mají křídlatý řapík dlouhý 10 až 40 cm, jsou trojúhelníkovité nebo srdčité, bývají dlouhé 20 až 50 cm a široké 10 až 30 cm, po okraji jsou nepravidelně zubaté a na vrcholu špičaté, naspodu řídce chlupaté a žlázkovitě tečkované. Výše postavené lodyžní listy mají krátké řapíky nebo jsou hluboce přisedlé, jsou dlouhé 10 až 45 cm a široké 5 až 25 cm, jsou trojhranné nebo vejčité, lysé a po obvodě nepravidelně zubaté.
Na konci lodyhy a větví vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až pěti asi 3 cm velké úbory kulovitého tvaru podepřené drobnými, špičatým a nazpět ohnutým listeny. Zákrovní listeny vyrůstají v 7 až 10 řadách a jsou zbarvené purpurově až černě. Oboupohlavné květy úboru mají trubkovitou korunu asi 2 cm dlouhou, barvy je fialově modré nebo téměř černé. V korunní trubce jsou volné tyčinky se špičatými prašníky. Květy jsou opylovány hmyzem.
Plody jsou hnědé, podlouhle, zakřivené, bočně stlačené nažky 8 mm velké. Nažka má po stranách po jednom žebru a na vrcholu je vybavena dvojitým chmýrem 15 mm dlouhým. Rostlina se přirozeně rozšiřuje do větších vzdálenosti semeny (nažkami) roznášenými větrem, po bezprostředním okolí rozrůstáním kořene a kořenovými úlomky při erozi svažité půdy.[6][7][8][9][10][11]
Bylina je již po staletí využívána v tradiční čínské a indické medicíně. Používá se při problémech s trávicí soustavou nebo střevy, u nechutenství, odstraňuje zvrácením či průjmy, léčí játra, úplavici, dysfunkci jater, žlučníku, sleziny i slinivky, reguluje menstruací, anorexii, využívá se její protizánětlivých, protiplísňových i protinádorových vlastnosti, léčí chronickou bronchitidu i astma. Usměrňuje proudění energie čchi, je teplé povahy, eliminuje bolest a slouží jako analgetikum. Užívá se samostatně, ale pro dosažení lepších účinků se kombinuje s dalšími bylinami, je součásti mnoha tradičních čínských bylinných směsí. Ve formě vykuřovadla má smyslnou vůni a působí jako afrodisiakum, uplatnění nachází i v kosmetice.
Hlavní části, pro kterou je rostlina sbírána, je její hnědý kořen dlouhý až 40 cm, který má jednoduchý mrkvovitý tvar nebo je u vrcholu rozvětven do několika částí. Má silný sladký zápach a hořkou chuť. Sklízí se pozdě na podzim nebo počátkem jara a suší se pro pozdější využití v léčitelství, nebo je z něj za čerstva parní destilací extrahován esenciální olej zvaný "Costus Oil", který bývá používán ve vysoce kvalitních parfémech a léčebných přípravcích. Hlavními účinnými složkami kořene jsou mnohé sesquiterpenové laktony, hlavně costunolid a dehydrocostus. Tyto složité látky vykazující dosud řádně nepopsané biologické aktivity, které jsou zkoumány tamními vědeckými ústavy.[6][7][9][10]
Chrpovník lopuchový je sbírán pro léčebné účinky již po tisíciletí a do nedávna se stačil přirozenou cestou obnovovat. Od poloviny 20. století je však vážně ohrožen intenzivním neregulovaným sběrem pro obchod, většina vykopaných kořenů byla oficiálně vyvážena do Číny a Japonska a vysazováním náhrady za zlikvidované rostliny se nikdo nezabýval. Jeho biotopy jsou dále ničeny výstavbou silnic a vojenských zařízení, včetně stále se rozšiřující pastvy jaků, mýcením řídkých horských lesů a stoupajícími rekreačními aktivitami. Nyní je chrpovník lopuchový zařazen do úmluvy CITES I zakazující jeho vývoz, což má nápomoci k jeho záchraně před úplným vymizením z volné přírody. V seznamu IUCN je považován za kriticky ohrožený druh (CR).[3][6][11]
Chrpovník lopuchový (Saussurea costus) je 1 až 2 m vysoká, vytrvalá, robustní léčivá rostlina řazená do širokého rodu chrpovník tvořeného 485 druhy. Je původní druh a endemit rostoucím v blízkosti Himálaje v Nepálu, indických svazových státech Himáčalpradéš a Džammú a Kašmír a v přilehlých pákistánských distriktech Ázád Kašmír a Gilgit-Baltistán.
Die Indische Kostuswurzel (Saussurea costus), auch Königswurz, Kostus, Kostwurz genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Alpenscharten (Saussurea) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Saussurea costus wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 1,2 bis 3 Metern. Die Laubblätter sind wechselständig angeordnet. Die grundständigen Laubblätter sind 0,6 bis 1,2 Zentimeter lang mit einem lappig geflügelten Blattstiel. Die Stängelblätter sind kleiner und können gestielt oder ungestielt sein. Der Blattrand ist unregelmäßig gezähnt.
In einem Gesamtblütenstand stehen zwei bis fünf körbchenförmige Blütenstände zusammen. Die Blütenkörbe weisen einen Durchmesser von 2,5 bis 3,8 Zentimetern auf und enthalten nur Röhrenblüten. Es sind viele Reihen von stacheligen Hüllblättern vorhanden. Die zwittrigen Röhrenblüten sind etwa 2 Zentimeter lang. Die Farbe der Kronblätter reicht von blau über violett bis fast schwarz. Die freien Staubfäden sind kahl. Die Staubbeutel besitzen schwanzartige Anhängsel, die an ihrer Basis gefranst sind. Die zwei Narbenäste sind linealisch.
Die kahle, gebogene, becherförmige Achäne ist bis zu 8 Millimeter lang. Die federartigen, braunen Pappushaare sind etwa 1,7 Zentimeter lang.
Die Indische Kostuswurzel wird in Nordindien und einigen chinesischen Provinzen angebaut, aber auch wild gesammelt.[1] Aus den unterirdischen Pflanzenteilen wird die Droge „Radix Saussureae“ (auch „Saussureae radix“, „Aucklandiae radix“, „Radix Aucklandiae lappae“ oder „Radix Costus“) gewonnen, die ein ätherisches Öl (Costus-Wurzelöl) enthält, welches am besten durch Wasserdampfdestillation gewonnen wird. Es wird für Flüssigkeitsextrakte, Öle, Puder, Absude und andere Arzneimittel verwendet und findet auch im Ayurveda Anwendung.[2]
In der chinesischen Medizin wird Aucklandiae radix (Muxiang 木香) v. a. zur Bewegung, Regulierung und Ergänzung des Qi, zur Zerstreuung von "Kälte" (algor, han 寒) und zum Stillen von Schmerzen eingesetzt.[3]
Bereits im Altertum wurde die Kostwurz auf der Seidenstraße nach Europa gebracht, wo sie im Mittelmeerraum als κόστος gehandelt wurde. Eine als costus bezeichnete Pflanze wird auch im Capitulare de villis Karls des Großen erwähnt. Allerdings wurde die aus Indien importierte Kostuswurzel im europäischen Mittelalter als Droge durch die auch in Europa angebaute Frauenminze ersetzt, für welche auch der Name costus (deutsch auch koste) übernommen wurde. Deshalb wird heute meist angenommen, dass mit costus im Capitulare die Frauenminze gemeint ist.[4]
Saussurea costus ist im nördlichen Indien und Pakistan von Kaschmir über Himachal Pradesh bis Garhwal verbreitet[5] und gedeiht in Höhenlagen von 2500 bis 3200 Metern.
Saussurea costus ist im Anhang I des Washingtoner Artenschutzübereinkommens (Abk. WA, engl. CITES) gelistet. In Indien, Jammu und Kaschmir gilt diese Art als vom Aussterben bedroht, in Pakistan als stark gefährdet. Die Wildaufsammlung zur Gewinnung der Droge ist der Hauptgrund für die Gefährdung dieser Art. Deshalb ist sie in Anhang I des CITES und in Anhang A der Verordnung (EG) Nr. 338/97 über den Schutz von Exemplaren wildlebender Tier- und Pflanzenarten durch Überwachung des Handels (EG-ArtenschutzVO) aufgenommen. Ohne Genehmigung der zuständigen Behörde ist daher die Einfuhr von Teilen von oder Erzeugnissen aus Exemplaren dieser Art in die EU sowie jede Vermarktungshandlung in der EU damit verboten[6]. So etwa der Ankauf von Arzneimitteln, die Indische Kostuswurzel enthalten, durch Verbraucher in der EU bspw. über Internet in der Schweiz oder der private Import in die EU. In Deutschland ist das eine Straftat[7].
Die Erstbeschreibung erfolgte 1841 unter dem Namen (Basionym) Aucklandia costus durch Hugh Falconer in Ann. Mag. Nat. Hist. Volume 6, Seite 475. Die Neukombination zu Saussurea costus (Falc.) Lipsch. wurde 1964 durch Sergei Juljewitsch Lipschitz in Botanicheskii Zhurnal. Moscow & Leningrad, Volume 49, Seite 131 veröffentlicht. Weitere Synonyme für Saussurea costus (Falc.) Lipsch. sind: Aplotaxis lappa Decne., Saussurea lappa (Decne.) C.B.Clarke, Theodorea costus (Falc.) Kuntze.[8] Diese botanischen Namen spiegeln sich zum Teil auch in den Bezeichnungen der pharmazeutischen Droge wider.
Die Indische Kostuswurzel (Saussurea costus), auch Königswurz, Kostus, Kostwurz genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Alpenscharten (Saussurea) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Dolomiaea costus,[3] formerly known as Saussurea costus, commonly known as costus, Indian costus, kuth, or putchuk,[4] is a species of thistle in the genus Dolomiaea native to South Asia and China. Rishi (Hindu) mystics of Kashmir especially ate this plant. Essential oils extracted from the root have been used in traditional medicine and in perfumes since ancient times.[5][6]
Costus is the root of this plant. The root of the plant is the key part used for medicinal or homeopathic purposes.[7] The root is also called by its Latin name radix aucklandiae (root of aucklandia).[8]
It has a large number of names in other languages, including kuṣṭha in Sanskrit; kust or qust in Arabic and Persian; kut, kur, and pachak in Hindi and Bengali, kostum, gostham, and potchuk in Tamil; upaleta and kur in Gujarati; kot or kust in Punjabi; changala in Telugu; sepuddy in Malayalam; kostha in Kannada; kuth or postkhai in Kashmiri; and kosht (קשט) in Hebrew; koto in Swahili; mu xiang in Chinese.[9][10][11][12]
Dolomiaea costus is a perennial with a typical growth of 1–2 m (3.3–6.6 ft) tall by 1 m (3.3 ft) wide.[13] It has long lyrate leaves and heads of purple florets.[11] The leaves take the shape of being auricled at base, with jagged, toothed patterns running down the sides of the leaves and are an average of 0.50–1.25 m (1.6–4.1 ft) long. The roots of the plant are stout and can travel up to 40 cm (16 in) in length.[14][15][16]
It is usually found at elevations of 2,500 to 3,000 m (8,200 to 9,800 ft) asl in India; including the Himalayas, Kashmir, Jammu, Western Ghats, and the Kishenganga Valley.[10][11] Its typical flowering season spans from July to August, with the seeds ripening from August to September. The plant can be grown in a wide variety of soils, ranging from light sandy, medium to heavy clay soils that are acid, neutral or basic, alkaline soils, preferring soils that are moist. The amount of sunlight the plant thrives upon can vary from semi-shaded (light woodland) areas or areas with no shade.[13]
The plant is cultivated as a medicinal plant. Its growing region occurs mainly within India-Himachal Pradesh, Jammu-Kashmir- its native place of origin.[17] A study by Parmaret. al. 2012 explored the effect of altitude on seed germination and survival percentage, proving that high altitudes favoured high survival and seed germination percentages.[18] This is why they thrive so abundantly in the Himalayan Region which is very mountainous. Cultivation is primarily focused upon the roots of the plants. Most of the roots are exported to China and Japan and as they serve as a big commodity for commerce in Kashmir. However, this type of trade is now being controlled by the state due to it being over-exploited. This plant has been greatly over-collected and has been placed on Appendix I of CITES.[13]
As a spice, Pliny described it as having a "burning taste and an exquisite scent", but being "otherwise useless".[19]
The root of Dolomiaea costus is mentioned in rabbinical writings as kosht (Hebrew: קשט), reflecting its arrowhead shape. It was used in the ketoret, the consecrated incense described in the Hebrew Bible and Talmud. It was offered on a specialized incense altar in the Tabernacle, and in the First and Second Jerusalem Temples. The Ketoret was an important component of the Temple service in Jerusalem.[20]
Known in Greek as kostos or kostarin and in Latin as costum, it was used as a spice in classical Rome and Byzantinium, when it was used to flavor wine.[21]
Costus was used as a spice in medieval England, for example as an ingredient in a greensauce described by Alexander Neckam in the 12th century.[22]
It was recommended by Prophet Muhammad in "Sahih hadith". "Treat with the Indian incense, for it has healing for seven diseases; it is to be sniffed by one having throat trouble, and to be put into one side of the mouth of one suffering from pleurisy.".[23]
In traditional Chinese medicine, the root is one of the 50 fundamental herbs. It has the name (Chinese: 云木香; pinyin: yún mù xiāng, meaning "wood aroma").[12] It is found in the popular digestive remedy Po Chai pills and is also used as incense.[24]
In Ayurveda, the name kushta refers to an ancient Vedic plant god mentioned in the Atharvaveda as a remedy for takman, the archetypal disease of excess or jvara (fever).[12] In ancient India, kushta was considered to be a divine plant derived from heavenly sources, growing high in the Himalayas, considered to be the brother of the divine Soma.[12] In Ayurveda, kushta is a rasayana for Vata, considered to normalize and strengthen digestion, cleanse the body of toxic accumulations, enhance fertility, and reduce pain.[12] Its dried powder is the principal ingredient in an ointment for ulcers; it is also a hair wash.[11][24]
Costus rhizome is used for curing woolen cloth in hill area of Uttarakhand.
An essential oil obtained from the roots is used in perfumery, incenses, and in hair rinses. It has a strong lingering scent that has the scent of violets at first, yet changes to a more unpleasant goat-like smell as it ages. The common form of the roots can be either found as an essential oil, a ground powder, or as a dried stick. Another use for the plant is within incense sticks. These sticks can be created from these roots by grinding the roots into a powder and then forming the stick structure. As well, the dried sticks are commonly found cut up into thin slices to be used as lightings for shrines or as tonics for hot baths.[13]
The species was determined "readily available" in the markets of Calcutta, Delhi, Mumbai, Amritsar, and Haridwar by a survey conducted by TRAFFIC India in 1997 and is considered one of the most common medicinal plants traded in Delhi. S. costus is so readily available and abundant that very large quantities can be procured on demand within markets and stores with their main customers being large and small pharmaceutical companies. According to CITES trade data, China and India are the main exporters of the product itself with Hong Kong following close behind as a noted re-exporter. China was the first documented trader of S. costus, with trade records dating back to 1981 and 1982. S. costus is the only Appendix I species which is significantly traded internationally for medicinal purposes. The species was included in Appendix II as early as 1975 and increased list placement in Appendix I with effect.[25]
S. costus is one of the most threatened medicinal plants of Kashmir Himalaya. This species is threatened due to the unregulated collection, over-exploitation, illegal trade, and loss of habitat. Habitat loss continues due to road construction and military establishments in many of the cultivation areas, decreasing its yield globally. Habitat destruction in the form of recreational activities and urbanization is as well limiting its ability to be cultivated, again decreasing global yield of this product. Another influence heavily affecting the survival rate of this species is the uncontrolled grazing of yak.[17] The biggest threat, however, comes from the usage of the plant for its medicinal properties. It is listed as “endangered” by the Red data book of Indian plants.[26] In another study, a camp workshop held in Lucknow assessed the plant as "Critically Endangered new" nationally in India, holding a population decline of 70% in the last 10 years.[27] Another CAMP workshop for northern India assessed it as "Critically Endangered new" in the state of Jammu and Kashmir.[25] Conservation efforts do exist to control the rate of depletion of the species. The legislations of Jammu and Kashmir have enforced a special Act, The Kuth Act, in 1978 for the regulation of trade of S. costus.[18]
.jpg)
{{cite journal}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Dolomiaea costus, formerly known as Saussurea costus, commonly known as costus, Indian costus, kuth, or putchuk, is a species of thistle in the genus Dolomiaea native to South Asia and China. Rishi (Hindu) mystics of Kashmir especially ate this plant. Essential oils extracted from the root have been used in traditional medicine and in perfumes since ancient times.
Costus is the root of this plant. The root of the plant is the key part used for medicinal or homeopathic purposes. The root is also called by its Latin name radix aucklandiae (root of aucklandia).
It has a large number of names in other languages, including kuṣṭha in Sanskrit; kust or qust in Arabic and Persian; kut, kur, and pachak in Hindi and Bengali, kostum, gostham, and potchuk in Tamil; upaleta and kur in Gujarati; kot or kust in Punjabi; changala in Telugu; sepuddy in Malayalam; kostha in Kannada; kuth or postkhai in Kashmiri; and kosht (קשט) in Hebrew; koto in Swahili; mu xiang in Chinese.
El costo verdadero[2] (Saussurea costus) es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Asteraceae. Es una de las 50 hierbas fundamentales usadas en la medicina tradicional china donde tiene el nombre chino de yún mù xiāng (云木香).
Es una planta perenne con tallo vertical que alcanza un tamaño de 1 a 2 m de altura. Las hojas son grandes en la base del tallo (varias decenas de centímetros), e irregularmente dentadas. Las flores de color púrpura formar una cabeza. Los frutos son aquenios de 8 mm de longitud coronados por un vilano. Las raíces son de color marrón oscuro o gris y miden hasta 40 cm de largo.[3]
El uso medicinal de la sausurea, como lo demuestra su presencia en la Capitulare de villis vel curtis imperii, una orden emitida por Carlomagno que reclama a sus campos para que cultiven una serie de hierbas y condimentos incluyendo las "costum" identificada actualmente como Saussurea costus.
En Asia, la raíz que se utiliza por sus propiedades medicinales, incluyendo la medicina tradicional china y la medicina ayurvédica. Registrada bajo el nombre de Muxiang en la farmacopea china, es una de las 50 plantas básicas de la medicina china y se supone que para se utiliza fortalecer el Qì. Sus propiedades son muy variadas, aunque no siempre demostradas. En el tracto digestivo, se usa contra la diarrea, náuseas, dolor de estómago, úlceras, dispepsias, o para tratar el cólera.
También se utiliza para tratar el reumatismo, dolor de muelas, fiebres, trastornos de origen inflamatorio.
Finalmente se utilizan en el tratamiento del asma, trastornos respiratorios, y la ictericia, en caso de hipotensión , pero también como un sedante, afrodisíaco, insecticida, fungicida, virucida, desinfectante y hacer fumigaciones.
Se usa en los cosméticos, en perfumes y champús.
Sólo la composición química de la raíz ha sido bien estudiada.
En su mayoría son derivados sesquiterpenos que han sido identificados (costunolida, etc ...). Contiene un aceite esencial (1,5%), también rico en sesquiterpenos.
Es originaria de Asia (Himalaya, Cachemira, India, Pakistán), se encuentra entre los 2000 y 5000 metros de altitud y es cultivado por sus propiedades medicinales.
Saussurea costus fue descrita por (Falc.) Lipsch. y publicado en Botaničeskij Žhurnal (Moscow & Leningrad) 49(1): 131. 1964.[4]
Saussurea: nombre genérico que fue nombrado por De Candolle en honor de Nicolas-Théodore de Saussure (1767-1845).
El costo verdadero (Saussurea costus) es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Asteraceae. Es una de las 50 hierbas fundamentales usadas en la medicina tradicional china donde tiene el nombre chino de yún mù xiāng (云木香).
Saussurea costus est une plante herbacée de la famille des Astéracées[1] originaire d'Asie (Himalaya, Cachemire, Inde, Pakistan), présente entre 2 000 et 5 000 m d'altitude et souvent cultivée pour ses propriétés médicinales.
Plusieurs autres dénominations scientifiques ont été données à cette plante : Saussurea lappa CB. Clarke, Aucklandia lappa Decne., Aucklandia costus Falc., Aplotaxis lappa Decne., Aplotaxis auricula DC.[2].
Saussurea costus est également connu sous plusieurs noms vernaculaires : mu xiang, yun mu xiang, guang mu xiang (chinois), mokkou (japonais), kuth (hindi), minal (ourdou), kushtha (sanscrit).
Saussurea costus est une plante vivace se présentant sous forme d'une tige dressée de 1 à 2 m de haut.
Les feuilles, grandes à la base de la tige (plusieurs dizaines de cm), plus petites en haut, sont irrégulièrement dentées.
Les fleurs violettes à noires forment un capitule.
Les fruits sont des akènes recourbés (8 mm de long) et surmontés d'un pappus.
Les racines sont marron foncé ou grises et mesurent jusqu'à 40 cm de long[3].
En Asie, c'est la racine qui est utilisée pour ses propriétés médicinales notamment en médecine traditionnelle chinoise et en médecine ayurvédique. Inscrite sous le nom de Muxiang à la Pharmacopée chinoise, elle fait partie des 50 plantes fondamentales de la médecine chinoise et est censée renforcer le Qi. Ses emplois sont très variés bien que pas toujours démontrés.
Sur la sphère digestive, elle est employée contre les diarrhées, nausées, maux de ventre, ulcères, dyspepsies, voire pour traiter le choléra.
Elle est également utilisée en cas de rhumatismes, douleurs dentaires, fièvres, désordres d'origine inflammatoire.
Elle sert enfin dans le traitement de l'asthme, des désordres respiratoires, des ictères, en cas d'hypotension mais aussi comme sédatif, aphrodisiaque, insecticide, fongicide, virucide, antiseptique et pour faire des fumigations[4].
Dans les produits cosmétiques, elle est employée dans des parfums et des shampooings.
En octobre 2010, un projet de monographie de la drogue végétale a été élaboré par la Pharmacopée européenne sous le nom de Aucklandia (racine d').
Seule la composition chimique de la racine a été bien étudiée.
Ce sont surtout des dérivés sesquiterpéniques qui ont été identifiés (costunolide, dehydrocostus lactone, acide costique...). Elle contient une huile essentielle (environ 1,5 %), également riche en sesquiterpènes[4].
Les lactones sesquiterpéniques de l'huile essentielle utilisée en parfumerie peuvent provoquer des dermites allergiques de contact. L'International Fragrance Research Association recommande son exclusion des préparations parfumantes[5].
Le nom de mu xiang peut prêter à confusion avec d'autres plantes de la pharmacopée chinoise, notamment chuan mu xiang (Vladimiria souliei) et tu mu xiang (Inula racemosa et Inula helenium)[6].
L'American Herbal Pharmacopoeia signale également un risque de confusion avec une plante toxique, Aristolochia debilis également connue sous le nom de qing mu xiang[7].
Saussurea costus est une plante herbacée de la famille des Astéracées originaire d'Asie (Himalaya, Cachemire, Inde, Pakistan), présente entre 2 000 et 5 000 m d'altitude et souvent cultivée pour ses propriétés médicinales.
Aucklandia costus Falc., 1841 è una specie di pianta della famiglia delle Asteraceae. Questa specie è anche l'unica del genere Aucklandia Falc., 1841.[1][2][3]
Comprende piante erbacee perenni anche arbustive, non spinose (altezza massima 0,3 - 2 metri). I fusti sono eretti, robusti e a sezione trasversale cavi. Nelle radici sono sempre presenti dei condotti resinosi, meno frequenti nelle parti aeree; mentre solamente nelle parti aeree sono presenti delle cellule latticifere.[4][5][6][7]
Le foglie lungo il fusto sono disposte in modo alterno. La lamina di quelle basali è grande, il contorno è lirato leggermente lobate oppure sono intere; le altre sono cordate con forme da triangolare-ovata a ovata. Il picciolo è alato.
Le infiorescenze sono composte da grandi capolini in raggruppamenti alla fine del fusto. I capolini contengono solo fiori tubulosi[8] e sono formati da un involucro a forma emisferica composto da brattee (o squame) all'interno delle quali un ricettacolo fa da base ai fiori. Le squame dell'involucro, di tipo fogliaceo e di aspetto nerastro con forme da strettamente ovato-ellittiche a lineari e apice acuminato (spesso la parte terminale è riflessa), sono disposte su più serie in modo embricato. Il ricettacolo a protezione della base dei fiori è provvisto di molte setole lunghe e subulate.
I fiori tubulosi sono tetra-ciclici (ossia sono presenti 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). I fiori sono ermafroditi e actinomorfi.
, [C (5), A (5)], G 2 (infero), achenio[9]
Il frutto è un achenio con un pappo. Gli acheni sono più o meno cilindrici con superficie glabra e rugosa; nella parte apicale è presente un anello tipo corona. Il pericarpo dell'achenio possiede delle sclerificazioni radiali spesso provviste di protuberanze. Il pappo, omomorfo, formato da setole è inserito su una piastra apicale all'interno di una anello di tessuto parenchimatico. Le setole, colorate da paglierino a brunastro, sono disposte su una sola serie e sono piumose, appiattite e connate basalmente in un anello caduco.
La specie di questa voce si trova in Asia orientale.[2]
La famiglia di appartenenza di questa voce (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) probabilmente originaria del Sud America, è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23.000 specie distribuite su 1.535 generi[11], oppure 22.750 specie e 1.530 generi secondo altre fonti[12] (una delle checklist più aggiornata elenca fino a 1.679 generi)[13]. La famiglia attualmente (2021) è divisa in 16 sottofamiglie.[1]
La tribù Cardueae (della sottofamiglia Carduoideae) a sua volta è suddivisa in 12 sottotribù (la sottotribù Saussureinae è una di queste).[5][6][14][15]
Le specie di questo genere in precedenti trattamenti erano descritte all'interno del gruppo informale (provvisorio da un punto di vista tassonomico) "Jurinea-Saussurea Group". In questo gruppo erano descritti principalmente quattro generi: Dolomiaea, Jurinea, Polytaxis e Saussurea.[5][14][15] In seguito ad ulteriori ricerche e analisi di tipo filogenetico, allorquando il gruppo ha acquisito la sua denominazione definitiva di sottotribù, si sono aggiunti altri nuovi generi. Uno di questi è il genere di questa voce che in precedenza era descritto all'interno del genere Saussurea.[6][16]
Nell'ambito della sottotribù questo genere occupa una posizione più o meno "basale" e con il genere Frolovia (DC.) Lipsch. forma un "gruppo fratello". È inoltre vicino (da un punto di vista filogenetico) al genere Dolomiaea. In precedenza alcuni studi lo avevano messo in sinonimia con il genere Saussurea.[7][14][16]
Alcuni sinonimi:[2]
Aucklandia costus Falc., 1841 è una specie di pianta della famiglia delle Asteraceae. Questa specie è anche l'unica del genere Aucklandia Falc., 1841.
Saussurea costus (binomen a Sergio Lipschitz post Hugonem Falconer anno 1964 statutum) est species plantarum florentium in montibus Himalayis sponte gignens ibique culta propter caulem vel radicem aromaticam.
Vide "Saussurea costus" apud Vicispecies. 
Situs scientifici: Tropicos • GRIN • ITIS • Plant List • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • IUCN Red List 
Saussurea costus (binomen a Sergio Lipschitz post Hugonem Falconer anno 1964 statutum) est species plantarum florentium in montibus Himalayis sponte gignens ibique culta propter caulem vel radicem aromaticam.
Saussurea costus (ook bekend als costus) is een soort stekelige plant uit de composietenfamilie. Uit de wortel wordt een etherische olie gewonnen, die al sinds die oudheid gebruikt wordt in traditionele medicijnen en parfums.
De soort groeit op hoogten van 2500 tot 3000 meter. De soort komt voor in Zuid-Azië. De streken waar deze soort aangetroffen kan worden zijn de Himalaya, Jammu en Kasjmir en de West-Ghats. In het zuidwesten van China wordt de soort verbouwd.
De soort wordt in het noorden van India verzameld en in enkele Chinese provincies verbouwd. Uit de gedroogde wortel wordt door middel van stoomdestillatie een etherische olie gewonnen. Het is een dikke olie met een viooltjesachtige geur. Deze olie wordt verwerkt in parfums en wierook, voornamelijk in China, India, Iran en het Midden-Oosten. Verder wordt het in India gebruikt om dure kleding te beschermen tegen insecten.
De etherische olie wordt als fixatief gebruikt in parfums. In de westerse parfumerie wordt een synthetische geurstof gebruikt met de geur van costus. Costus werd al in de oudheid verwerkt in parfums. Zo vermeld Theophrastus dat het een van de belangrijke planten is, die gebruikt werd in Griekse parfums.[1] Zowel Dioscorides als Plinius spreken over twee variëteiten, namelijk "witte" en "zwarte" costus. Verder werd er ook geschreven over een "Arabische costus", een "Indische costus" en een "Syrische costus". De "Arabische costus" heeft een witte kleur en een zeer aangename geur, de "Indische costus" heeft een zwarte kleur en de "Syrische costus" is geel en heeft een sterke geur.[2] De oude Arabieren gebruikten costus in parfumoliën en zalven.
De wortels van de plant worden verwerkt in vloeibare extracten, oliën, poeders, afkooksels en andere geneesmiddelen. Het wordt zowel gebruikt in de Ayurveda als in de traditionele Chinese geneeskunde.
Bronnen, noten en/of referentiesSaussurea costus (ook bekend als costus) is een soort stekelige plant uit de composietenfamilie. Uit de wortel wordt een etherische olie gewonnen, die al sinds die oudheid gebruikt wordt in traditionele medicijnen en parfums.
Vân mộc hương còn gọi là thanh mộc hương, quảng mộc hương, mộc hương bắc, hay ngắn gọn là mộc hương (tên khoa học: Saussurea costus) là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Falc.) Lipsch. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1964.[1]
Vân mộc hương còn gọi là thanh mộc hương, quảng mộc hương, mộc hương bắc, hay ngắn gọn là mộc hương (tên khoa học: Saussurea costus) là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Falc.) Lipsch. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1964.
雲木香（学名：Saussurea costus），又名廣木香或青木香，是一種菊及中藥的一種。它們受到《瀕危野生動植物種國際貿易公約》附錄一的保護。
雲木香（学名：Saussurea costus），又名廣木香或青木香，是一種菊及中藥的一種。它們受到《瀕危野生動植物種國際貿易公約》附錄一的保護。
モッコウ（木香）とはキク科の植物。普通、学名 Saussurea costus または S. lappa のいずれかのことをいう。
ワシントン条約の附属書Iに記載され、商業目的のための国際取引が全面的に禁止されている[1]。
生薬のモッコウ（日本薬局方の定義による）。
インド北部原産の多年生草本。花は管状花のみで、夏期に暗紫色の花を咲かせる。根は木香（モッコウ）という日本薬局方に収録された生薬であり、芳香性健胃作用がある。帰脾湯、女神散などの漢方方剤に使われる。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 モッコウ（木香）とはキク科の植物。普通、学名 Saussurea costus または S. lappa のいずれかのことをいう。
ワシントン条約の附属書Iに記載され、商業目的のための国際取引が全面的に禁止されている。
.jpg)
